Nově nalezené dokumenty z tajných archívů Vatikánu odhalují ničivé plány Hitlera, proti jeho intimnímu nepříteli papeži Pius XII.
V počátcích 30tých let 20. století pojil Adolfa Hitlera, nejkrutějšího diktátora v historii lidstva a papeže Pius XII. Jeden cíl: boj proti komunistům. Avšak během druhé světové války se stali úhlavními nepřáteli.
Ve své knize „Rozhovory s Hitlerem“, která vyšla roku 1940 popisuje autor Hermann Rauchning neuvěřitelnou a zároveň spornou scénu.
„Hitler stál v místnosti zápolíc s rovnováhou a šílenýma očima pozoroval jeden kout: „Byl tady“, říkal chraplavým hlasem. Pojednou počal mumlat nesmyslná čísla, slova a věty, které nedávaly smysl. Byl to strašný zvuk, který se rval z jeho hrdla. Podali mu nápoj a počali masírovat jeho ramena. Pak diktátor znovu zařval: „Tam, tam v rohu, kdo to je?“
Byl Hitler šílenec? Tuto scénu popisuje jeho sluha avšak v německém vydání Rauchingovi knihy se z formálních a právních důvodů nenachází.
Nicméně nálezy v dokumentech Vatikánu tuto episodu potvrzují. V nich se nalezly výrazy jako, Hitler je „Pekelný Drak, Běsnící démon, Síla podsvětí, jež upíjí vody z otrávených pramenů“.
Renomovaný psychiatr Dr. Forster přichází k podobnému závěru již roku 1918. Dává ve vojenské nemocnici Pasewalktu u Východního moře dopravenému vojínovi Adolfu Hitlerovi potvrzení, že je psychopat s hysterickými záchvaty a jako představený je absolutně nevhodný, ba dokonce, že je strašně nebezpečný.
Když se Hitler od duševně nemocného vojína stal diktátorem, pověřil tajnou státní policii k šikanování, což končilo Forsterovou sebevraždou.
Hitlerovi výbuchy hněvu jsou otřesnou skutečností. I proti poslanci Vatikánu v roce 1943 vzplane jeho hněv. Cesare Orsenigo si dovolil orodovat za židy, apeloval na lidskost. Hitler celou dobu stál k poslanci zády a pak vrhl sklenici s vodou, kterou držel v ruce proti zdi. Cesare Orsenigo opustil Berlín bledý jak stěna, aniž by dostal od diktátora odpověď.
Zdá se, že nyní nastala poslední hodina katolické církve v Evropě. Hitlerovi rytíři jsou ochotni pro svého vůdce udělat cokoliv. Od tohoto okamžiku je zničení Vatikánu, ano všech kostelů a celé církve, dohodnutá věc.
„Nedopřejeme si oddechu, dokud nebude křesťanství vyvražděné,“ hlásí vůdce SS Heinrich Himmler. Cituje tím Hitlerova slova.
„Dílo, které Kristus započal ale nedokončil, dovede ke konci.“ Toto sdělil Hitler svým přívržencům již v roce 1933.
Avšak Hitler váhá. Z politických důvodů je k církvi pokrytecký a v skrytu doufá, že bude vyloučen, aby se pak mohl rozmáchnout k úderu.
Papež tuší, že udeřila jeho hodina. Souhlasí podporovat puč německých generálů. Avšak bezvýsledně.
Tenkrát pronesl Hitler tato slova: „Nejraději bych obsadil Vatikán. Celou tajnější společnost bych vyhnal a pak bych se omluvil, že to byl omyl. Ale oni by byli pryč!“
V těchto nedávno zveřejněných dokumentech se odkrývá, v jakém nebezpečí se Pius XII tenkrát nacházel. Hitler pronesl tato slova v úzkém kruhu svých příznivců. Plánoval únos papeže. V roce 1943 kolují pověsti, že byl papež unesen, nebo že se nachází na útěku.
Pravděpodobně to bylo pro hlavu církve varování: Pius XII nařídil, že v případě jeho únosu musí být okamžitě zvolen nový papež. Dnes se ví, že ve Francii, Španělsku a i v Německu měli být, z Hitlerovi milosti, nasazení proti papežové, aby byla zlomena moc Vatikánu. Chtěl nastrčit vlastní faráře, takové co prošli válkou, měli do hlavy namlácenou jeho ideologii a neohrožovali jeho moc. Sám se cítil jako spasitel, ano jako Německý Ježíš a křesťanská morálka byla podle jeho soudu neněmecká.
Přikázání „nezabiješ“ považuje Hitler za bludnou cestu člověčenstva. Svědomí je výmysl židů, zrovna jako obřízka zohavení lidstva. Vyhlazovací tábory jsou konsekvence Hitlerova perverzního smýšlení. Holocaust byl pro Nacisty cesta ke spasení světa.
Již v roce 1942 byl papež Pius XII přesvědčen, že do Hitlera vstoupil ďábel. Ve své beznaději se pokoušel na dálku o Exorzismus, tedy vyhnání démona z Hitlerova těla. Neodradili ho ani experti z Vatikánu, neboť byli toho mínění, že Exorzismus na dálku a bez vůle postiženého, nefunguje.
Nakonec šel Hitler cestou, jakou se podle bible ubíral sám ďábel:
„Budeš tak pohozen na zem, tak jak jsi to činil jiným národům. V srdci jsi myslel, že vstoupíš na nebe a svůj trůn postavíš nad Boží, nad hvězdy, avšak půjdeš do hluboké propasti, tam k mrtvým.“
29. Dubna 1945 byla v zahradě říšské kanceláře Hitlerova mrtvola polita benzínem a zapálena. Popel jeho těla byl vhozen do kráteru po vybuchlém granátu.
