(Čtyři období Slovanstva ve 4 barvách)
4.05 x 4.80 m
Dienstag, 26. Oktober 2010
19. PŘÍSAHA "OMLADINY"
(19. PŘÍSAHA "OMLADINY" POD SLOVANSKOU LÍPOU (1894)
(Slovanské obrození)
4.80 x 4.05 m
Mittwoch, 20. Oktober 2010
Manželé koupili před lety obraz
za necelé tři tisíce, teď ho prodali za milióny!
Dnes jsou oba již dávno v důchodovém věku, ale před padesáti lety se jim z hlediska investic podařil husarský kousek. Řeč je o dvojici z anglického Northumberlandu, která před půl stoletím koupila obraz Salthouse Dock od malíře Johna Atkinsona Grimshawa za 100 liber (zhruba 2 800 korun) a nyní ji v dražbě prodala za 185 tisíc liber (asi 5 170 000 korun), uvedl Daily Mail.
Olejomalba z viktoriánského období znázorňuje přístav Salthouse Dock v Liverpoolu. Pár ji tehdy koupil od obchodníka v londýnské galerii Burlington Arcade. Obraz z roku 1892 od rodáka z Leedsu Grimshawa léta visel na zdi bytu nejmenovaného postaršího páru, přičemž za tu dobu mnohonásobně zvýšil svou hodnotu.
Obraz jeho původní majitelé svěřili do rukou Jima Railtona, který měl na starost dražbu díla. Podle odhadů se vydražená cena vzácné olejomalby měla pohybovat mezi 2 800 000 a 4 200 000 korun, dílo však přitahovalo zájem veřejnosti z celého světa a konečná suma se vyšplhala téměř na 5 200 000 korun
Dienstag, 19. Oktober 2010
Odpočívající děvče,
Od Francois Boucher (1703-1770)
Jednu věc si musíme uvědomit: dnes se šíří skandály časopisy, internetem a televizí. Dříve, v době umělcova života, se podobné věci odehrávaly před plátny malířů. Jako třeba před tímto obrazem. Jedni hulákali: Skandál ! druzí: nádhera!
V neposlední řadě šlo o samotného Francois Boucher, který se chtěl stát dvorním malířem Ludvika XV. Nahé ženy v té době umělci deklarovali jako řecké bohyně, protože za erotickým aspektem se skrývala mythologie. Mistr Rokoka si však dovolil namalovat 14tiletou Marie-Louise O´Murphy jako klasický akt. Boucher neměl zapotřebí z mladého modelu udělat nějakou bohyni. Děvče leží na pohovce na břiše, na pomačkaných dekách a hledí někam do prostoru, jež již není součástí obrazu. Přestože to byl umělcův jediný akt ženských zad, probouzí v pozorovateli erotickou fantazii.
"Odpočívající děvče" z roku 1752 se nachází v Wallraff-Richartz-Museu v Kolíně. Olej na plátně 59,5x73,5 cm Cena: více jak 2 miliony Eur.
Sonntag, 17. Oktober 2010
Tchoř
Jeho rozmnožování je takřka stejné jako u tchoře tmavého. Spáří se během března a dubna a samice vyvede mladé po 40-43 dnech. Většinou mívá 3-8 mláďat jednou do roka. Ta jsou nejprve úplně slepá. Než dojdou do dospělosti, tak uplyne pět měsíců. Typickým tchořím znakem je značkování si teritoria. K tomu slouží podocasní pachové žlázy, které produkují výrazný sekret. Ten má kromě ochrany teritoria chránit tchoře světlého i před nepřáteli. Ti se po vyloučení této odporně páchnoucí tekutiny většinou dají dobrovolně na útěk.
Donnerstag, 14. Oktober 2010
Otevřený dopis panu prezidentovi
Pane Prezidente,
musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu nebyla nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti otevřeným dopisem. Je určen nejen Vám, ale i vládě a poslancům obou komor.
Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…“ Ne vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor. Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát. Ale není se čemu divit, když pan Kalousek hovořil výhledově v roce 2009 asi o 37 miliardách plánovaného schodku rozpočtu a ono nám to trošku sklouzlo pomalu na 170 miliard na letošní rok. To se povedlo vám, páni politici. 20 let vaší vlády je snad srovnatelných jen s dobou pobělohorskou, kdy Habsburkové tuto zemičku doslova vydrancovali. Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit. Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení. Občan u televize není hloupý a vidí, když si někdo plete pojem s průjmem a biomasu patrně považuje za produkt masného průmyslu.
Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí. Myslím, že když mi média dokola opakují, že jsem zadlužen a každý z nás neseme podíl na tomto dluhu, nějak se mi pění krev v žilách. Vy, páni politici, jste dělali rozhodnutí, kde se peníze vyhazovaly za prohrané arbitráže. Konsolidační banka, jako obří bezedná žumpa na peníze státu… Vaše politická rozhodnutí vedla k demilitarizaci našeho průmyslu a svět skočil po takovém tučném soustu. Náš, na tuto výrobu zařízený průmysl, šel ke dnu. Dnes kupujeme předražené Gripeny, nefunkční Pandury, armáda je moloch, který nedovede hospodařit s pořádným krajícem peněz. Už jen to, že má generální štáb a ministerstvo obrany tolik vojenských úředníků, že by se za to nemusel stydět ani Pentagon, je do nebe volající plýtvání penězi. Na tak malou zemičku jsme grandi, kteří mají neomezené prostředky. Kdybych jako občan hospodařil stejně jako vy, tak budu pro svoji rodinu zaměstnávat 50 nic nedělajících bodyguardů, 10 poradců pro dovolenou, 10 daňových poradců, 10 kadeřníků, 10 sekretářek, 10 šoférů, 10 zahradníků, budu si kupovat Ferrari, Bentleye, Porsche Cayen… Nemám na to, a proto jezdím ve Fiatu. Ale stát se chová jako neuvěřitelný boháč. Chce-li někdo v této zemi šetřit, musí začít nahoře, politiků, ministrů, poslanců a senátorů a u našich úředníky přebujelých ministerstev, tam to začíná.
Neskutečně velká poslanecká základna jak dolní, tak horní komory. Máme tolik úředníků, jako kdybychom byli minimálně desetkrát větší zemí. Zbytečně opětovně vytvořené krajské úřady, které jsou svojí prací spíše kontraproduktivní. Silná byrokracie je sice základem státu, ale nesmí ten stát doslova vyčerpávat a vysávat jako pijavice. Nerad bych se tady dotknul poctivě pracujících úředníků, kteří jsou nutnou součástí fungujícího státu, ale v daleko menším počtu. Hovořím o zbytečně vytvořených úřadech. Neboť když už se na jednom pracovišti vytvoří dostatek teplých místeček, tak si útulné státní zařízení začíná žít vlastním životem. Sami sobě dokáží vytvářet práci pro práci.
Ale co je dále důležité, když dělník udělá zmetek, tak ho zaplatí a je pohnán k zodpovědnosti. Nějak si nemohu vzpomenout, že by některý vládní úředník, či poslanci, kteří mnohdy s fakultním vzděláním z Plzně dělali kvalifikovaná rozhodnutí vedoucí k milionovým a miliardovým ztrátám, byli pohnáni k odpovědnosti. Vzpomenu jen na drobek z toho obrovského krajíce. Příkladem třeba 65 milionů vyhozených za nepoužitelné testy autoškoly. Kde je vaše odpovědnost? Jak je možné, že ve státním podniku ČEZ, který byl prvně údajně ve ztrátě, potom byl dotován a najednou, když po finanční injekci je v plusu, dostane ředitel 650 milionů odměn? Je tento člověk tak enormně výkonným mozkem, že má nárok ve státním podniku na takovou odměnu? Ostatně nevěřím, že tyto finance zůstaly v jeho ,,kapse“. Tomu mecenáši, který byl tak štědrý, bylo určitě nějakou drobnou desítkou milionů přispěno na předvolební kampaň, ale to je jen taková úvaha o kolotoči ,,drobnejch“ v naší zemičce. Když prostý člověk vidí, jak jeho nadřízený bezostyšně krade, tak je to přece vzor jednání. Vždyť takové zprávy v tisku doslova rozvracejí republiku a obyčejný člověk ztrácí zábrany. Promiňte, jestli se mýlím, ale já si nehodlám stále utahovat opasek, aby zbylo dost na zlaté padáky vysokých funkcionářů. Poslední kapkou, do nebe volající, jsou České aerolinie, vedeme je ke krachu, do ztráty, ale zlatej padák bude asi vyplacen. Místo toho, aby byli špičkoví manageři hnáni k zodpovědnosti za špatně vedený podnik. A co ty miliardy vyhozené do nenávratna, kterými plýtváme na našich nesmyslných vojenských misích v Afganistánu, Iráku apod. Pan Bém prodrbe 800 milionů a je to v pohodě. Jiný pan moudrý udělá chybu a obce chtějí své peníze vrátit a je to logické, protože když občan udělá chybu, tak platí. Přichází na něj exekutor, soudy. Ale nahoře vládne klid a bezvětří. Tedy, když se dostanu na nějaký ředitelský post ve státním podniku, je jedno, jak ho povedu, je důležité vydržet nějakou dobu, potom odejít se zlatým padákem a je rodina zajištěna. Různé správní rady a podobné podvody na lidi, kde utíkají peníze, které si obyčejný člověk rád utrhne od úst. Utáhneme si opasek.
Víte, za minulého režimu jsme šli za sovětským vzorem. Upravená zlidovělá slova kněžny Libuše byla: „Vidím zemi velikou, nad ní hvězda pěticípá a pod ní český národ chcípá.“ Dnes přebíráme různé ekonomické vzory z USA a odjinud. Jen chci připomenout, že úředník, i kdyby byl sebe výkonnější, není ten, kdo tvoří národní důchod a hodnoty. Každý úředník je jen podpůrný prostředek fungujících správních a nebo výrobních celků. Je to výroba a vývoz zboží, že si jeden druhému posekáme trávník nebo vypereme košili, to nás neuživí. To, že někoho za majetkovou trestnou činnost zavřeme do kriminálu, nic neřeší, dokud ten, kdo majetkovou škodu spáchal, nebude nucen tuto škodu uhradit, tak je to pořád o ničem. Je vždy dost řešení, zabavení majetku třeba i manželce a dětem, kam byl onen majetek ulit před soudním jednáním.
Další věcí, která se mi moc líbí je, že jste nechali vzniknout víc jak deset zdravotních pojišťoven. Ty si vybudovaly paláce plné zbytečných úředníků a nám najednou nezůstávají peníze na léčení . Za to jste také odpovědni vy, páni politici a poslanci. Lidé odvádějí peníze na své zdravotní pojištění a tyto peníze jsou pojídány ústy zbytečných úředníků a spotřebovávány na jejich paláce.
Výborný nápad je také školné. Ti, kteří vystudovali bezplatně, dnes chtějí zpoplatnit školství. Utáhněte si opasky vy, páni politici a poslanci, aby zbylo dost na studenty. Protože když nám mladí lidé budou utíkat do zahraničí, tak zde nezůstane nikdo, komu to bude myslet a dá tu morálně politicko ekonomicko sociální žumpu jménem Čechy po vás do pořádku. Jsem řádným občanem této země a nechci platit za takové věci jako je vaše špatná sociální politika státu, kde je systém nastaven tak, že je tu veliká skupina lidí, která nikdy nepracovala, ani pracovat nechce. Často nejsou ani občany naší země. Ani vzdělávat se nechtějí, jestli něco dělají, tak děti a jinak jen nepořádek.
A to je další věc, pořád máme plná ústa demokracie, ale nejsme schopni nazývat věci pravým jménem. Jsme vaším jednáním a mediální masáží tak pokrouceni, že zlodějnám se říká tunel a dotknout se nepřizpůsobivých občanů pravým jménem, tak to je najednou rasismus. Na této myšlenkové deformaci krachuje předem každé řešení tohoto více jak sociálního problému. Stačí si vzít příklad třeba ze Slovenska. Nechci platit obří zásahy policie na fotbalových utkáních, jde o soukromé podnikání klubů a pokud tam někdo přijíždí ne za sportem, ale rvát se, tak ať si kluby najmou a zaplatí ochranu nebo ať nehrají vůbec. Stejně už je to jen o penězích a zase špinavých.
Naše silnice jsou třikrát dráž stavěny než v zahraničí, nekvalitně, začínáte vymýšlet silniční daň, no to je do nebe volající. Já to nechci platit, dejte to k úhradě politikům, poslancům, úředníkům, kteří tyto smlouvy uzavírají. Následně ani nezajistí kontrolu kvality, silnice se klidně opravují už druhým rokem znovu a přitom byly zaplaceny ve vysoké kvalitě. Vy jste na vině, páni politici! Ale to by byl nekonečný výčet toho, co je v této tak krásné zemičce v nepořádku, že by to snad ani nikdo nečetl.
Závěrem chci jen znovu připomenout, že nedlužím nic. Já jsem ty obří dluhy nenadělal a naopak zvažuji žalobu na stát o náhradu těch rozkradených peněz. Páni politici, páni poslanci, vy jste našimi zaměstnanci. Jenže vy znáte lidi jen před volbami, když potřebujete jejich hlasy. Slíbíte plešatým, že jim narostou vlasy. Slíbíte těm, co mají ploché nohy, že jim zvednete klenbu, notorikovi rum za dvě kačky, prostě cokoli. A když je to nutné, zapomeneme na zásady a vyměníme církevní restituce za úspěch prosazení vlastního zájmu, to bylo tak trapné, jako když paní Parkanová pěla ódu na amerického prezidenta. Jak jsem se já v těch chvílích styděl za to, že jsem Čech. Takto rovnou do zadnice a bez trychtýře s vazelínou, no to byla pecka, „Ukázka“ naší národní hrdosti.
Vše má jeden háček, bude nutné v této zemičce změnit ústavu a změnit zákony, aby ani poslanec nebyl nedotknutelný. Pokud neplní své sliby, nechá se korumpovat nebo spáchá trestný čin, musí být postižitelný, jako každý občan této země. O okamžitém odvolání z funkce ani nemluvím, to by mělo být samozřejmé, jako jinde v civilizovaném světě. Ono by bývalo stačilo po revoluci převzít zákony z některé země, ve které to funguje, a okopírovat je. Jenže to by se potom nepodařilo tuto zemi rozkrást.
Zrovna tak trestní právo má ve světě své výborné formy, které stačilo převzít. Občanský zákoník, staré římské právo jsou vzorem pro demokratické země, jen páni Češi vymyslí něco dokonalejšího. Jenže to by se na tvorbě zákonů a jejich dodatcích taková léta nemohlo živit tolik lidí, to jsou také vyhozené prostředky.
Co se týká „toho mého dluhu“, ten by měli zaplatit podílově všichni, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku státního dluhu. Lidé si musí uvědomit, že z jejich vydělaných peněz si stát na daních bere 55-64 % formou různých typů zdanění. Další peníze odvede občan formou daně z nemovitosti a dalších daní. Vše, co si za peníze, které lidem zůstanou, kupujeme, je již také x-krát zdaněno.
Závěrem podotýkám, že nejsem přívržencem žádné politické strany bez rozdílu barvy a ovoce. Rozlišuji politiky jen na ty špatné mlčící pěstující si svá koryta a na ty, kteří to myslí poctivě ( ale těch je v současné politice velmi, velmi málo). Z některých obličejů by se mohl klidně složit orloj. Vždy o volbách ukáží tvář a potom se schovají, aby v dalších volbách učinili to samé. Většinou ta první jmenovaná skupina vykouše ty slušné nebo si je mezi sebe vůbec nepustí.
Začnu věřit v obrat k lepšímu, až začnou páni politici a vlastenci jezdit ve škodovkách a ne v Audi a BMW. Až v této zemi bude přímá volba prezidenta, aby se neopakovala ta ponižující fraška, jaké jsme několikrát byli svědky, a až občan této země bude moci přijít do parlamentu a navrhnout třeba změnu zákona, podobně jako je tomu v Nizozemsku. Až budeme přidělovat občanství podle vzoru třeba Švýcarska, Holandska. Až budou Vietnamci prodávat řádně celně odbavené zboží… A co hlavně, až někdo konkrétně začne šetřit ty nekonečné „národní tunely“, viníci budou pozváni k odpovědnosti a ponesou následky svých činů úhradou „napáchaných škod“.……………
Pane prezidente, vy znáte odpověď na každou otázku a já mám v něčem velmi nejasnou představu. Proto se Vás takto z pozice obyčejného člověka ptám, myslíte, že lidé budou opět zvonit klíči nebo vezmou do rukou vidle a baseballové hole? Skoro mne děsí zeptat se: „Nebo budou cvakat závěry zbraní?“
Říká se mezi lidmi vtip: Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet.
Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou
musím Vás oslovit a vyslovit se k akutnímu problému. Za minulého režimu nebyla nejen svoboda slova, ale i ostatních lidských práv. Nyní se však naše země honosí přívlastkem demokratická a ani dnes si lidé zatím nezvykli na to, že odpor proti zvůli mocných je jejich základním legitimním právem. Dovoluji si ověřit toto právo demokratické společnosti otevřeným dopisem. Je určen nejen Vám, ale i vládě a poslancům obou komor.
Můj selský rozum po vyslechnutí novoročního projevu, kdy jste poukazoval na to, jak to ti naši politici dělají špatně, mne zaskočil. Nějak mi Vaše slova nešla dohromady s Vaší politickou kariérou a působením ve vládě. Rychle jste zapomenul na to, že nejen oni, dnešní politici, ale i Vy jste byl spolutvůrcem všeho politického dění a vývoje po sametové revoluci. A tak jsem trošku zapřemýšlel jako sedlák nebo poslední návštěvník restaurace. Jako obyčejný občan tohoto státu. Už pan Werich složil písničku, kde se pělo: ,,Hej, pane králi, nebuď líný, vem hadry a běž mezi lid…“ Ne vezmi lyže a jeď mezi ty bohaté do hor. Je dvacet let po revoluci. A země, která byla po roce 1990 téměř bez dluhů, ve mnoha výrobách téměř soběstačná, je dnes zadlužená tak, že nad tím zůstává rozum stát. Ale není se čemu divit, když pan Kalousek hovořil výhledově v roce 2009 asi o 37 miliardách plánovaného schodku rozpočtu a ono nám to trošku sklouzlo pomalu na 170 miliard na letošní rok. To se povedlo vám, páni politici. 20 let vaší vlády je snad srovnatelných jen s dobou pobělohorskou, kdy Habsburkové tuto zemičku doslova vydrancovali. Stále slyšíme, že si musíme utahovat opasky a je nutné šetřit. Víte, páni politici, nějak se mi zdá, že vidím pořád stejné obličeje v tom našem politickém akváriu. Jednou jsem v té straně, podruhé v jiné, tudle změníme politickou tvář za jinou škrabošku. Případně, je- li to účelné, vystoupím a budu se tvářit nadstranicky a jede se dál. Případně se do politiky dostane nějaký politický klaun jako Kateřina Jacques, to je patrně pro oživení. Občan u televize není hloupý a vidí, když si někdo plete pojem s průjmem a biomasu patrně považuje za produkt masného průmyslu.
Jenže ono to tak nejde dělat dál, jinak bude vláda muset zakázat vývoz dřeva, aby zbylo na deset milionů žebráckých holí. Myslím, že když mi média dokola opakují, že jsem zadlužen a každý z nás neseme podíl na tomto dluhu, nějak se mi pění krev v žilách. Vy, páni politici, jste dělali rozhodnutí, kde se peníze vyhazovaly za prohrané arbitráže. Konsolidační banka, jako obří bezedná žumpa na peníze státu… Vaše politická rozhodnutí vedla k demilitarizaci našeho průmyslu a svět skočil po takovém tučném soustu. Náš, na tuto výrobu zařízený průmysl, šel ke dnu. Dnes kupujeme předražené Gripeny, nefunkční Pandury, armáda je moloch, který nedovede hospodařit s pořádným krajícem peněz. Už jen to, že má generální štáb a ministerstvo obrany tolik vojenských úředníků, že by se za to nemusel stydět ani Pentagon, je do nebe volající plýtvání penězi. Na tak malou zemičku jsme grandi, kteří mají neomezené prostředky. Kdybych jako občan hospodařil stejně jako vy, tak budu pro svoji rodinu zaměstnávat 50 nic nedělajících bodyguardů, 10 poradců pro dovolenou, 10 daňových poradců, 10 kadeřníků, 10 sekretářek, 10 šoférů, 10 zahradníků, budu si kupovat Ferrari, Bentleye, Porsche Cayen… Nemám na to, a proto jezdím ve Fiatu. Ale stát se chová jako neuvěřitelný boháč. Chce-li někdo v této zemi šetřit, musí začít nahoře, politiků, ministrů, poslanců a senátorů a u našich úředníky přebujelých ministerstev, tam to začíná.
Neskutečně velká poslanecká základna jak dolní, tak horní komory. Máme tolik úředníků, jako kdybychom byli minimálně desetkrát větší zemí. Zbytečně opětovně vytvořené krajské úřady, které jsou svojí prací spíše kontraproduktivní. Silná byrokracie je sice základem státu, ale nesmí ten stát doslova vyčerpávat a vysávat jako pijavice. Nerad bych se tady dotknul poctivě pracujících úředníků, kteří jsou nutnou součástí fungujícího státu, ale v daleko menším počtu. Hovořím o zbytečně vytvořených úřadech. Neboť když už se na jednom pracovišti vytvoří dostatek teplých místeček, tak si útulné státní zařízení začíná žít vlastním životem. Sami sobě dokáží vytvářet práci pro práci.
Ale co je dále důležité, když dělník udělá zmetek, tak ho zaplatí a je pohnán k zodpovědnosti. Nějak si nemohu vzpomenout, že by některý vládní úředník, či poslanci, kteří mnohdy s fakultním vzděláním z Plzně dělali kvalifikovaná rozhodnutí vedoucí k milionovým a miliardovým ztrátám, byli pohnáni k odpovědnosti. Vzpomenu jen na drobek z toho obrovského krajíce. Příkladem třeba 65 milionů vyhozených za nepoužitelné testy autoškoly. Kde je vaše odpovědnost? Jak je možné, že ve státním podniku ČEZ, který byl prvně údajně ve ztrátě, potom byl dotován a najednou, když po finanční injekci je v plusu, dostane ředitel 650 milionů odměn? Je tento člověk tak enormně výkonným mozkem, že má nárok ve státním podniku na takovou odměnu? Ostatně nevěřím, že tyto finance zůstaly v jeho ,,kapse“. Tomu mecenáši, který byl tak štědrý, bylo určitě nějakou drobnou desítkou milionů přispěno na předvolební kampaň, ale to je jen taková úvaha o kolotoči ,,drobnejch“ v naší zemičce. Když prostý člověk vidí, jak jeho nadřízený bezostyšně krade, tak je to přece vzor jednání. Vždyť takové zprávy v tisku doslova rozvracejí republiku a obyčejný člověk ztrácí zábrany. Promiňte, jestli se mýlím, ale já si nehodlám stále utahovat opasek, aby zbylo dost na zlaté padáky vysokých funkcionářů. Poslední kapkou, do nebe volající, jsou České aerolinie, vedeme je ke krachu, do ztráty, ale zlatej padák bude asi vyplacen. Místo toho, aby byli špičkoví manageři hnáni k zodpovědnosti za špatně vedený podnik. A co ty miliardy vyhozené do nenávratna, kterými plýtváme na našich nesmyslných vojenských misích v Afganistánu, Iráku apod. Pan Bém prodrbe 800 milionů a je to v pohodě. Jiný pan moudrý udělá chybu a obce chtějí své peníze vrátit a je to logické, protože když občan udělá chybu, tak platí. Přichází na něj exekutor, soudy. Ale nahoře vládne klid a bezvětří. Tedy, když se dostanu na nějaký ředitelský post ve státním podniku, je jedno, jak ho povedu, je důležité vydržet nějakou dobu, potom odejít se zlatým padákem a je rodina zajištěna. Různé správní rady a podobné podvody na lidi, kde utíkají peníze, které si obyčejný člověk rád utrhne od úst. Utáhneme si opasek.
Víte, za minulého režimu jsme šli za sovětským vzorem. Upravená zlidovělá slova kněžny Libuše byla: „Vidím zemi velikou, nad ní hvězda pěticípá a pod ní český národ chcípá.“ Dnes přebíráme různé ekonomické vzory z USA a odjinud. Jen chci připomenout, že úředník, i kdyby byl sebe výkonnější, není ten, kdo tvoří národní důchod a hodnoty. Každý úředník je jen podpůrný prostředek fungujících správních a nebo výrobních celků. Je to výroba a vývoz zboží, že si jeden druhému posekáme trávník nebo vypereme košili, to nás neuživí. To, že někoho za majetkovou trestnou činnost zavřeme do kriminálu, nic neřeší, dokud ten, kdo majetkovou škodu spáchal, nebude nucen tuto škodu uhradit, tak je to pořád o ničem. Je vždy dost řešení, zabavení majetku třeba i manželce a dětem, kam byl onen majetek ulit před soudním jednáním.
Další věcí, která se mi moc líbí je, že jste nechali vzniknout víc jak deset zdravotních pojišťoven. Ty si vybudovaly paláce plné zbytečných úředníků a nám najednou nezůstávají peníze na léčení . Za to jste také odpovědni vy, páni politici a poslanci. Lidé odvádějí peníze na své zdravotní pojištění a tyto peníze jsou pojídány ústy zbytečných úředníků a spotřebovávány na jejich paláce.
Výborný nápad je také školné. Ti, kteří vystudovali bezplatně, dnes chtějí zpoplatnit školství. Utáhněte si opasky vy, páni politici a poslanci, aby zbylo dost na studenty. Protože když nám mladí lidé budou utíkat do zahraničí, tak zde nezůstane nikdo, komu to bude myslet a dá tu morálně politicko ekonomicko sociální žumpu jménem Čechy po vás do pořádku. Jsem řádným občanem této země a nechci platit za takové věci jako je vaše špatná sociální politika státu, kde je systém nastaven tak, že je tu veliká skupina lidí, která nikdy nepracovala, ani pracovat nechce. Často nejsou ani občany naší země. Ani vzdělávat se nechtějí, jestli něco dělají, tak děti a jinak jen nepořádek.
A to je další věc, pořád máme plná ústa demokracie, ale nejsme schopni nazývat věci pravým jménem. Jsme vaším jednáním a mediální masáží tak pokrouceni, že zlodějnám se říká tunel a dotknout se nepřizpůsobivých občanů pravým jménem, tak to je najednou rasismus. Na této myšlenkové deformaci krachuje předem každé řešení tohoto více jak sociálního problému. Stačí si vzít příklad třeba ze Slovenska. Nechci platit obří zásahy policie na fotbalových utkáních, jde o soukromé podnikání klubů a pokud tam někdo přijíždí ne za sportem, ale rvát se, tak ať si kluby najmou a zaplatí ochranu nebo ať nehrají vůbec. Stejně už je to jen o penězích a zase špinavých.
Naše silnice jsou třikrát dráž stavěny než v zahraničí, nekvalitně, začínáte vymýšlet silniční daň, no to je do nebe volající. Já to nechci platit, dejte to k úhradě politikům, poslancům, úředníkům, kteří tyto smlouvy uzavírají. Následně ani nezajistí kontrolu kvality, silnice se klidně opravují už druhým rokem znovu a přitom byly zaplaceny ve vysoké kvalitě. Vy jste na vině, páni politici! Ale to by byl nekonečný výčet toho, co je v této tak krásné zemičce v nepořádku, že by to snad ani nikdo nečetl.
Závěrem chci jen znovu připomenout, že nedlužím nic. Já jsem ty obří dluhy nenadělal a naopak zvažuji žalobu na stát o náhradu těch rozkradených peněz. Páni politici, páni poslanci, vy jste našimi zaměstnanci. Jenže vy znáte lidi jen před volbami, když potřebujete jejich hlasy. Slíbíte plešatým, že jim narostou vlasy. Slíbíte těm, co mají ploché nohy, že jim zvednete klenbu, notorikovi rum za dvě kačky, prostě cokoli. A když je to nutné, zapomeneme na zásady a vyměníme církevní restituce za úspěch prosazení vlastního zájmu, to bylo tak trapné, jako když paní Parkanová pěla ódu na amerického prezidenta. Jak jsem se já v těch chvílích styděl za to, že jsem Čech. Takto rovnou do zadnice a bez trychtýře s vazelínou, no to byla pecka, „Ukázka“ naší národní hrdosti.
Vše má jeden háček, bude nutné v této zemičce změnit ústavu a změnit zákony, aby ani poslanec nebyl nedotknutelný. Pokud neplní své sliby, nechá se korumpovat nebo spáchá trestný čin, musí být postižitelný, jako každý občan této země. O okamžitém odvolání z funkce ani nemluvím, to by mělo být samozřejmé, jako jinde v civilizovaném světě. Ono by bývalo stačilo po revoluci převzít zákony z některé země, ve které to funguje, a okopírovat je. Jenže to by se potom nepodařilo tuto zemi rozkrást.
Zrovna tak trestní právo má ve světě své výborné formy, které stačilo převzít. Občanský zákoník, staré římské právo jsou vzorem pro demokratické země, jen páni Češi vymyslí něco dokonalejšího. Jenže to by se na tvorbě zákonů a jejich dodatcích taková léta nemohlo živit tolik lidí, to jsou také vyhozené prostředky.
Co se týká „toho mého dluhu“, ten by měli zaplatit podílově všichni, kteří tomuto státu vládli v době od vzniku státního dluhu. Lidé si musí uvědomit, že z jejich vydělaných peněz si stát na daních bere 55-64 % formou různých typů zdanění. Další peníze odvede občan formou daně z nemovitosti a dalších daní. Vše, co si za peníze, které lidem zůstanou, kupujeme, je již také x-krát zdaněno.
Závěrem podotýkám, že nejsem přívržencem žádné politické strany bez rozdílu barvy a ovoce. Rozlišuji politiky jen na ty špatné mlčící pěstující si svá koryta a na ty, kteří to myslí poctivě ( ale těch je v současné politice velmi, velmi málo). Z některých obličejů by se mohl klidně složit orloj. Vždy o volbách ukáží tvář a potom se schovají, aby v dalších volbách učinili to samé. Většinou ta první jmenovaná skupina vykouše ty slušné nebo si je mezi sebe vůbec nepustí.
Začnu věřit v obrat k lepšímu, až začnou páni politici a vlastenci jezdit ve škodovkách a ne v Audi a BMW. Až v této zemi bude přímá volba prezidenta, aby se neopakovala ta ponižující fraška, jaké jsme několikrát byli svědky, a až občan této země bude moci přijít do parlamentu a navrhnout třeba změnu zákona, podobně jako je tomu v Nizozemsku. Až budeme přidělovat občanství podle vzoru třeba Švýcarska, Holandska. Až budou Vietnamci prodávat řádně celně odbavené zboží… A co hlavně, až někdo konkrétně začne šetřit ty nekonečné „národní tunely“, viníci budou pozváni k odpovědnosti a ponesou následky svých činů úhradou „napáchaných škod“.……………
Pane prezidente, vy znáte odpověď na každou otázku a já mám v něčem velmi nejasnou představu. Proto se Vás takto z pozice obyčejného člověka ptám, myslíte, že lidé budou opět zvonit klíči nebo vezmou do rukou vidle a baseballové hole? Skoro mne děsí zeptat se: „Nebo budou cvakat závěry zbraní?“
Říká se mezi lidmi vtip: Optimista se učí anglicky, pesimista rusky a realista střílet.
Jirka Nekovář ze Žďáru nad Sázavou
Mittwoch, 13. Oktober 2010
Pečené fazole
Jednoho dne jsem potkala sladkého gentlemana a zamilovala se do něj.
Když se stalo zřejmým, že se vezmeme, učinila jsem nejvyšší oběť a vzdala se
svých oblíbených pečených fazolí.
O několik měsíců později, o mých narozeninách, se mi cestou domů z práce
pokazilo auto. Protože jsme žili na venkově, zavolala jsem manželovi, že
přijdu domů pozdě, protože musím jít pěšky. Cestou jsem míjela malou restauraci a vůni
pečených fazolí vycházející z jejich kuchyně jsem nedokázala odolat. Abych se
dostala domů, musela jsem ujít několik mil a tak jsem si řekla, že než
přijdu domů všechny škodlivé následky těch fazolí vyprchají. Vešla jsem do
restaurace a než by řekl švec, spořádala jsem tři velké porce pečených fazolí.
Celou cestu domů jsem se pak snažila vypustit všechen plyn, který můj zažívací
systém produkoval. Když jsem dorazila domů, manžel se zdál velmi nadšený, že mě vidí a s potěšením mi oznámil: Miláčku, pro dnešní večeři pro tebe mám
velké překvapení." Zavázal mi pak oči a zavedl mě k mé židli u stolu.
Sedla jsem si a právě v okamžiku kdy chtěl rozvázat šátek na mých očích,
zazvonil telefon. Musela jsem mu slíbit, že se šátku na očích nedotknu,
dokud se nevrátí a pak šel zvednout telefon. Pečené fazole,
které jsem zkonzumovala, na mě stále ještě měly vliv a tlak se
stával neúnosným. Můj muž byl ve druhé místnosti a já jsem využila příležitosti,
přesunula váhu na jednu půlku a upšoukla si. Bylo to nejen hlasité, ale
zapáchalo to jako vlečka hnoje, která přejela skunka před papírnou. Vzala jsem
ze svého klína ubrousek a mávala jím rázně ve vzduchu.
Pak jsem přesunula váhu na druhou půlku a vypustila tři další salvy. Zápach byl
horší, než když se vaří zelí. Pečlivě jsem naslouchala
vzdálené konverzaci ve
druhé místnosti a pokračovala v uvolňování tlaku ve svém zažívacím systému po
dalších několik minut. Požitek byl nepopsatelný. Když slova na rozloučenou z
vedlejší místnosti signalizovala konec mé svobody, ještě párkrát jsem zamávala
ve vzduchu ubrouskem, vrátila jej na klín a složila na něj ruce. Cítila jsem se
uvolněně a byla jsem se sebou velmi spokojená. Má tvář musela být alegorií na
nevinnost, když se manžel vrátil a omlouval se, že telefonoval tak dlouho.
Zeptal se, jestli jsem se dívala pod šátkem a já jsem jej ujistila, že ne.
V tom okamžiku sundal z mých očí šátek a dvanáct hostů jednohlasně proneslo:
"Happy Birthday!"
Omdlela jsem !!!!!!!!!!!!!!
Tři staré sestry
Tři velmi staré sestry žijí ve společném domě.
Jednou večer si nejstarší sestra napustila v koupelně v 1. patře
vanu.
Pak do ní opatrně lezla, vtom se zarazila a volá na sestru:
"Nevíš, chtěla jsem do vany vlézt nebo z ní už vylézt?"
"To nevím, přijdu nahoru a podívám se!"
V půli schodiště se zastaví a volá: "Chtěla jsem jít na horu nebo
dolů?"
Nejmladší sestra popíjí v hale čaj a poslouchá starší sestry.
Kroutí hlavou, pak zaklepe na stůl a říká:
"Musím zaklepat, doufám, že nebudu taková jako moje sestry..."
A zavolá na ně:
"Přijdu hned za vámi, jen se napřed podívám kdo klepal..."
... tak doufám,že takhle taky nedopadnu...
nevíte jestli jsem chtěla ten mail poslat nebo ho vymazat???
Jednou večer si nejstarší sestra napustila v koupelně v 1. patře
vanu.
Pak do ní opatrně lezla, vtom se zarazila a volá na sestru:
"Nevíš, chtěla jsem do vany vlézt nebo z ní už vylézt?"
"To nevím, přijdu nahoru a podívám se!"
V půli schodiště se zastaví a volá: "Chtěla jsem jít na horu nebo
dolů?"
Nejmladší sestra popíjí v hale čaj a poslouchá starší sestry.
Kroutí hlavou, pak zaklepe na stůl a říká:
"Musím zaklepat, doufám, že nebudu taková jako moje sestry..."
A zavolá na ně:
"Přijdu hned za vámi, jen se napřed podívám kdo klepal..."
... tak doufám,že takhle taky nedopadnu...
nevíte jestli jsem chtěla ten mail poslat nebo ho vymazat???
Dienstag, 12. Oktober 2010
Londýn, Krajina u Temže
Od Oskar Kokoschka (1886-1980)
Jsou místa, kde se pro mnohé lidi nachází magie universa, záhada života. Pro Oskara Kokoschku to byla Temže. V ní viděl žílu života, která od století k století plyne. Pramen, který spojuje minulost i budoucnost. Proto se tento umělec po dlouhých cestách i na útěku před nacisty na tato místa stále vracel. Aby měl možnost do dáli přehlédnout řeku a město, ubytoval se v hotelu Savoy. Stále znovu maloval tuto scénu topící se ve zlatém západu slunce. Kokoschka se považoval jakýmsi psychologickým otvírákem, jak v krajinách tak i v portrétech. Šlo mu více jak o materii, o světlo ve kterém zdánlivě mizí. Mimo toho byl rakouský umělec toho názoru, že požitek jeho díla se musí vnímat smysly a ne v teorii. Teprve pak byl jeho obraz podle jeho vkusu.
Z roku 1926 olej na plátně 61x81 cm. Nachází se v soukromém majetku. Cena. 10 milionů Eur.
Montag, 11. Oktober 2010
Co je tajemství slunečnic od van Gogha?
Holandský malíř (1853-1890) se nacházel v roce 1888 v životní krizi. Počal malovat slunečnice a pojednou se cítil lépe. Byla to náhoda? Neurologové zjistili, že barva na pozorovatele působí: chromová žlutá barva, kterou van Gogh použil, stimuluje mozek podobně jako proti depresivní léky. Bylo to, jako by se umělec nechtěně sám léčil. Přinejmenším přechodně měl úspěch. Ve dvou velice plodných letech vzniklo asi dvě stě mistrovských děl.
Přesto se nechává van Gogh v roce 1889 v nervové klinice v Saint-Rémy-de-Provence léčit. Dnes patří tyto díla (864 obrazů a asi 1000 kreseb) od Vincent van Gogha k nejznámějším a nejdražším obrazům světa. V době jeho života neprodal skoro žádné dílo, nikdo nechtěl tyto "čmáranice" bláznivého malíře vlastnit.
Tato verse "Slunečnic" stojí dnes více jak 36 milionů Eur.
Freitag, 8. Oktober 2010
Mladé děvče v zeleném,
od Tamara de Lepicka (1898-1980) olej na plátně 40x90 cm,
Dítě bohatých polských rodičů, byla po jejich rozvodu poslána na renomovaný švýcarský internát. Obraz je vystaven v Musée National d´Art v Paříži. Cena: více jak 4 milionů dolarů.
Dienstag, 5. Oktober 2010
Umění míru.
Ze všech bojových, sportovních, sebeobranných umění mne nevíce zaujal Aikido. Toto umění bylo vymyšleno Japoncem Mirohei Ueshiba v letech 1883-1969 a jeho jméno znamená v překladu "umění, či cesta míru". Vzpomínám si, jak jsme se s kamarády celé noci učili boje, který využívá všechnu negativní energii odpůrce proti němu.
Ueshiba, který byl svými učni nazýván "Velký mistr", zanechal po sobě spoustu filosofických náhledů, přednášek a básní, které kořenily v rozmluvách se svými žáky.
Umění míru počíná v našem nitru. Pracujme vždy na tom, aby se tu mír nacházel. Každý vlastníme ducha, který se zdokonaluje, tělo, které se dá trénovat a pro každého se najde cesta. Jsme tady od toho, abychom dosáhli tyto tři cíle a k tomu potřebujeme dvě věci: vždy zachovat klid a umění trénovat ve všem co děláme.
Celé universum vychází z jednoho pramene.
Tento pramen, kterému říkáme život, obsahuje naši minulost, přítomnost a budoucnost. Tyto okolnosti mohou naši životní energii rozbít nebo naopak přivést ke skutečné harmonii.
Zlo nás potkává v okamžiku, kdy si myslíme, že nám vše patří. Přivede nás k pýše, chtivosti a zlosti. Jedině ten, co se nenechá těmito vlastnostmi svést, nakonec nad nimi vítězí.
Ten, kdo chce "Umění míru" praktikovat, musí se střídavě ponořit do osmi protichůdných sil, které ztvárňují universum:
Pohyb a bezvládnost, setrvat a povolit, stáhnout se a roztáhnou se, spojit se a odlišit se.
Tyto věci jsou ve všem přítomny, od nekonečna prostoru do nejmenší rostlinky. V každé malé věci se skrývá obrovská reserva vesmírné energie, kterou se může každý využít.
Život je vývoj. Dosáhnout toho je nutno vystoupit na nejvyšší hory a zdolat nejhlubší rokliny naší duše. Každým vdechnutím ucítíme, že vše, co se na zemi či nebi nachází nasáváme do našeho nitra. Vydechneme a ucítíme, že dech z našeho těla je nasycen semenem plodnosti a lidé se stanou pravdivými lepšími a hezčími.
A právě v centru života stojí vědomé dýchání. Každým dechem se staneme částí mocné energie, která udržuje lidstvo při životě.
Udělejme z každého dne opravdu novým den, ponořme se do všestrannosti lásky ukryjme se do ochrany přírody.
Učme se od moudrých, z knih, ale nezapomeňme, že i každá hora, řeka, strom nebo nejmenší rostlina nám něco napoví...
Arnošt Valeš podle Paulo Coelho
Abonnieren
Posts (Atom)