Zavřete oči a představte si léto. Co vidíte? Pole obilí a v nich se modrají chrpy. Jeden jediný květ dokáže rozzářit celou krajinu. Odpradávna byla její barva záhadou- tmavě modrý kyanit se nenachází v žádné rostlině a nikomu se ještě nepovedlo tuto barvu napodobit.
Možná právě proto je chrpa opřádána nějakým mystériem. Venkovští lidé věřili, že v obilných polích divoce rostoucí chrpa je spojena s démonem, který škodí úrodě a tupí jejich kosy.
Záhadná je také cesta, kterou se k nám chrpa dostala: její kolébka je ve vzdáleném orientu. Odsuď se tato plodná polní rostlina rozšířila po celém světě. Její květ ukrývá až 1500 semínek. Jedno kde roste, či dříve rostla, vždy dokázala chrpa okouzlit. Faraón Tutanchamun ji dostal do hrobu, říkalo se, že je ztělesnění věrnosti, byla oblíbeným květem John F. Kennedyho a císař Wilhelm 1. nechal uniformy svých vojáků rozzářit touto barvou: pruská modř!
Její kouzlo získalo obdiv i na venkově: děvčata si splétala slavné věnce do vlasů a potají nosila na prsou dvě semínka chrpy. Když se otevřelo jen jedno, mělo srdce ženichovo zůstat uzavřené, otevřely se semínka najednou, rozkvete láska nad mladým párem a rozzáří se krajem, jako pole s chrpami.
Dnes se ví, že chrpa v obilném lánu tvrdí o zdraví pole a velké úrodě. Chemické posypy ji málem vyhladily, ale nyní opět září krajem a pěje píseň léta.
Chrpu opřádá také bájná pověst:
Kdysi byl řecký mladík Cyranus vášnivý obdivovatel bohyně Flory. Ucházel se o ní těmi nejkrásnějšími věnci z chrpy, kterými vyznával lásku. Bohyně Flora ho však nechtěla. Nakonec se přece rozhodla, že ho vyslyší! Šla ho hledat, chodila lány polí až ho našla mrtvého. V ruce držel dva květy chrpy. Její srdce zármutkem puklo a její poslední přání bylo, aby rostlina nesla navěky jeho jméno: botanicky Centaurea cyranus- česky chrpa.
Arno Vales Zdroj: německý tisk.
