Samstag, 16. November 2013



Myšlenky o tom, co život přináší….

Moudrý soused

30.4.2012 16:52

Je to vlastně Emil. Nikdo mu neřekne soused, jenom to je Emil. A ten mě zase dával zabrat: jednak mě ohromil elektrickou cigaretou a pak tvrzením, že k červenému vínu se jedí jablka. Že to moc chutná. Já bych to zkusil, ale nemám doma ty jablka. Jedině, že by je měla nějaká čarodějnice v zástěře, a až budou dnes v noci létat, nějaké by mi spadlo na hlavu. Jo, jo, je již konec dubna a teploty skoro 30 °, to prý bylo naposledy před 200lety? Nebo si to pamatuje někdo lépe? Ještě jednou ty traktory..

 

Traktoriada VIDEO

29.4.2012 11:39

Včera jsme se vypravili do Libeň- Libeř. Jsou to dvě kouzelné vesničky nad Zbraslaví. Projede se tím krásným Břežanským údolím do Břežan a pak ještě kousek cesty a byli jsme tam. Lidí jako mraků, hned na začátku vesnice nás za pouhých 50 korun okroužkovali a pak počala paráda. Nejprve stará auta, pak asi 70 traktorů. Dali jsme si opečenou klobásu, potkali Leu s Luďkem a po přehlídce  jsme stavili v jejich domečku na víno. Já a Láďa jsme vychutnávali vodu. Pak jsem odvezl Janu na Spořilov a zase vrátil domů. Pajda samozřejmě nikde, on na zahradě tak vyváděl, že si pro něj Venca přišel. Byl tedy u sousedů. Ale to on má již tak nacvičené…

 

Návraty

27.4.2012 17:47

Napsal Zdenek VIDEO

Člověk je tvor domácí ale také pták stěhovavý. Ten stěhovavý má stále pocit nějaké ztráty, něčeho důležitého a že to na něj někde čeká. Všichni bychom rádi viděli, cestovali a porovnávali. Jsou ale tací, kteří musejí měnit prostředí, lidi i země a to s pocitem návratu. To třeba náš kamarád Arnošt je jeden z mnoha, který když odjíždí ze Lhoty, tak nám říká ahoj, já již jedu domů. Ale v Německu, když odjíždí do Čech, tak říká svým dětem, ahoj, já jedu domů.

My, co jsme stálice naší drahé Lhotky, máme již křídla vypelichané, a tak, když někam letíme tak jsme jak staré koroptve, s krátkým doletem. Máme ale rádi kamarády, kteří se vracejí z domova domů a vždy dají najevo, že sem patří. Tak i dnes vítáme jednoho tažného ptáka jménem Arnošt, ale že si parchant spletl datum návratu je znak starého ptáka, kterému to už také tak nelétá. Ahoj Arnošte, vítají tě staří ptáci, kteří již jenom poskakují.

Co k tomu dodat? Byl to podařený večer…..

 

Zase na Lhotě

25.4.2012 19:29

Tak jsme s Pajdou zase dorazili na Lhotu. Protože jsem měl v kufru tu novou myčku, nezbylo mi nic jiného, než posadit Pajdu na sedadlo spolujezdce a to se mu nelíbilo. Pořád se mlel, buď mu svítilo sluníčko, nebo lilo. Pořád měl nějaké výhrady. V domečku bylo docela vše v pořádku, ale asi tu musely být pořádné mrazy, ve sprše jsem musel vyměnit armaturu, nebo baterii, já ani již nevím, jak se to řekne. Jednoduše stále tekla. Ještě že jsem měl vypnutý darling. No, to je také slovo, že? Vím, že když jsem byl malý, měli jsme v Čisovicích studnu a vodu do domu hnal elektrický darling. V Německu se tomu říká domácí vodárna a tady pumpa? Že by se slovo darling ještě používalo na to se musím zeptat v hospodě. To je stejné jako s tím luxem. Nikde na světě se neluxuje, ale vysává se prach. Lux je jednotka světla a ta továrna, co kdysi vyráběla vysavače a vlastně ještě vyrábí se jmenuje Elektrolux.

Darlink, neboli miláček se asi říkalo pumpě, že se nemuselo s kýblem ke studni? Proč se tedy neříkalo spouštění vody v domečku darlinkování? No já to dnes v hospodě zjistím.

 

Jak jsem jel na procházku s řemínkem VIDEO

22.4.2012 12:50

V pátek jsme skoro dokončili s Markem stěhování, jen ještě zrcadlo v koupelně jsme přidělali. Ludmila šla koupit nějaké pití a přinesla čokoládová vajíčka s překvapením. Byla pro princezny. Samozřejmě si všechna překvapení rozbalila! Byla to samá cingrlátka pro princezny, co jiného se dalo čekat. Aniž bych si toho všiml, přidělala vše Pajdovi k řemínku. Jelikož Pajdova psí známka stejnak stále cinká, nebylo pro mne důvodu se něčemu divit. Až v lukách! Pajda se v nouzových situacích dokáže z řemínku vyvlíknout, čímž se stává skutečností, že se mne drží z vlastní vůle. No a včera se mi vyvlíkl, protože potřeboval napsat nějakou SMSku na keříček. Jelikož jsem táhl řemínek s cingrlátky, myslel jsem že běží vedle mne a jel dál. Teprve po dlouhé chvíle jsem si toho všiml, to byl ovšem Pajda již v dálce za mnou! Šikovný kluk, že ano?! 

Místo činu

21.4.2012 18:16

Díval jsem se včera na Tatort. Jeho zápletka byla tak kuriózní, že mne to přivedlo k smíchu teprve dnes, když jsem ji vyprávěl Lue při obědě, na oslavě křtin Bojanovi holčičky. Před tím jsme byli v kostele a poslouchali řeči pana faráře, které byly pro dnešní dobu stále stejně nesmyslné. Protože je Bojan Chorvat, byl tam i chorvatský farář a mluvil pár slov v rodné řeči. Při ceremonii, kterou bylo potřeba číst (!!!!) držel chorvatský farář jednou rukou knihu a druhou měl zdviženou jako když se za Hitlera heilovalo. Po jedné větě to německému faráři došlo a požádal chlapce z první řady, aby jim knihu držel. Pak teprve mohli oba faráři mít rituelně obě ruce zvednuté. Nějak mi staré tradice, když si na to někdo potrpí nevadí, a Bojan jistě celé divadlo předváděl své rodině, rodičům i prarodičům. Pak jsme tedy jeli na oběd a tu jsem počal Lue vyprávět o tom filmu: otec, již dlouho ležící na lůžku, po rodinné oslavě v posteli zemřel. Při soudní pitvě se ukázalo, že byl otráven. Stará matka běhala po bytě jakoby smyslů zbavená, neboť trpěla alsheimerem, o čemž nikdo neměl zdání  a podezřelí, neboli motiv měla celá rodina. Na paškál si vzali i domácího lékaře, který tvrdil, že starý pán měl před sebou již jen pár týdnů života, soudní pitva byla toho názoru, že by mohl žít ještě pár let. Lékař se obhajoval předpisy pokladny, která mu dovolí jen určité množství léků na osobu. Mezitím se babička ztratí, je nalezena jak si na hřbitově ustlala na hrobě zesnulého manžela. Ve finále se najde video kaseta, na které je nahráno video, ve kterém se staří manželé s rodinou loučí s tím, že si berou dobrovolně život.  Důvodem byla mužova a ženina nemoc. Pak je scénka, kdy oba leží v posteli a pojídají oblíbený borůvkový kompot. Pán ho snědl a paní v tom okamžiku zapomněla, že měla sníst zbytek a někam odběhla. Jelikož je Lue zdravotní sestra, mohla si situaci docela živě představit a společně jsme se tomu srdečně, jako spiklenci, zasmáli, i když se tu jednalo o docela vážné téma….

 

Marek se stěhuje VIDEO

20.4.2012 17:34

Tento týden byl ve znamení stěhování. V úterý dostal Marek konečně klíče od paní Gärtner a počalo stěhování. Dny, co to povídám, týdny se plánovalo. V jedné místnosti si mladí naplánovali skříň od stěny ke stěně a mě dali za úkol to realizovat. Jednoduché regály zpevněné od stěny k stěně tyčemi na ramínka a před to závěs koupený v Bauhaus, šedesát centimetrů široké díly, které ve třech kolejnicích jezdí jak se ti zachce. Moc pěkné řešení, divím se, že na Anička nepřišla. Gauč je dost velký a stůl také, tak z toho mají mladí trochu hlavu, ale ono se to vystříbří. Mediální stěnu, kterou si koupili jsme docela dobře instalovali, až na rameno, které drží plochou televizi, to byl trochu malér, protože jsme ji nemohli dostat do rovnováhy. Několikrát jsme vrtali do zdi, než se nám to povedlo. Navíc je zeď postavena z dutých cihel a tak jsme museli koupit hmoždinky, které jsou na to zcela specializovaný, ony se totiž při zašroubování roztáhnou a zaplní dutinu. Kuchyň byla již vestavěná až na lednici, která nefungovala ale paní Gärtner byla ochotná a koupila na vlastní náklady novou. A tak se již bude bydlet. Přeji štěstí domu, kde bydlí láska…

 


15.4.2012 12:42

V pátek ráno se vrátil Marek z dovolené na Bali. Neměl dobrý pocit, když tam letěl, měl dokonce strach z letu. No, ono letět 16 hodin je docela dlouho, naštěstí ale letěl v A 380 a to byl prý zážitek. Pak se mu tam moc líbilo. Sjezdil s otcem celý ostrov, měli super hotel a výborné jídlo. Obyvatelé byli velice ochotní a slušní, jednoduše OK. Mimo mnohých zážitků ho zaujal dopravní provoz. Na Bali se jezdí vlevo, řidičák tam stojí 30 Euro. Po zakoupení licence si lidé sednou do aut a jedou. Nějaká autoškola tam neexistuje. Zrovna tak ne dopravní předpisy a dopravní značky. Každý jede jak umí a protože se nikdo nespoléhá že má třeba ten z leva přednost, dávají všichni bacha a jezdí se tam takřka bez nehod. Jeden osamělý semafor prý objevili, ale toho si nikdo nevšímal…

 

Záhada bílé knihy

14.4.2012 15:28

Je tomu již více než jeden rok. Byl jsem s Janou na Lhotě a navštívili jsme Evu s Mílou. Vedly se řeči, děvčata se dostala do známých a šlechtických osobností, když tu se Evička vytasila s knihou od nějaké hraběnky, dosud žijící, kterou ta hraběnka Evě osobně podepsala. Jana zatoužila  knihu přečíst a Eva jí ji půjčila. O pár týdnů později jsme s Janou nesli knihu zpět a tu mě Eva nabídla, abych si ji také přečetl. Moc jsem o to nestál, poslední dobou mně čtení moc nebaví. Co se stalo dál to nevím, až na to, že měsíce později mne Eva oslovila, zda jsem ji již přečetl. Jak již píši, zůstalo mi v hlavě, že jsem si knihu nepůjčil, ale přesto jsem doma hledal jak zběsilý, ale kniha nikde. Eva statečně mávla rukou a řekla: to nevadí. Teprve předevčírem mi přišlo udělat pořádek tady v Německu v knihovně. Protože knihy v češtině jsou v mé knihovně velkou vzácností, padla mi do ruky Barbara Taylor Brandfordová, protože byla bílá a česky psaná. Zajásal jsem, ale pak mne vzaly pochyby, protože Brandfordová není žádná česká hraběnka. Tak, jak jsem to tu dnes líčil, tak jsem to vyprávěl Hance dnes v bazénu ve Spessartu a ona mě překvapila jednou větou: ta kniha leží u mě na nočním stolku, ještě jsem ji nečetla. Tady vidíte, co se člověk dočká zázraků, když zestárne a nad pamětí se počnou dělat červánky. To se bude Evička radovat…

 

 

Louže

13.4.2012 16:05

Kaluž, kalužina, tratoliště, přesně do toho jsem včera vjel na kole. Cesta polní, používaná jen chodci, či cyklisty, nanejvýš tam sem tam, vjede traktor. Je poměrné pěkná, udržovaná a přesto na každých pár metrech nejdeš louži. Buď je plná vody, či vyschlá. Proč je taková louže tady a ne o deset centimetrů dál? Proč se z ničeho nic udělá na rovné cestě louže? Jasně, technicky je to jednoduché: tam kam se dostane voda, která zmrzne roztrhá povrch toho kam vnikla a udělá se louže. A proč zrovna je taková louže většinou kulatá? Je to jako kráter vyhaslé sopky, ten bývá také kulatý, jakoby si příroda nehodlala nic nového vymyslet. Větve stromů, obzvláště v zimě, když nemají listy, se podobají lidským žílám a cévám kořeny stromů taktéž. Jakoby stavitel používal vyzkoušených metod.  Proč třeba nemůže být kaluž čtverhranná? Co by se takové kaluži stalo, kdyby byla alespoň jedna čtverhranná? Jednou jsem četl, že pravý úhel je výmysl člověka. Takového něčeho podobného se v přírodě nenajde. Pračlověk jak známo neměl jeskyně čtverhranné, ale takové všelijaké. Když se člověk učil stavět a chtěl ke svým čtverhranným domům udělat střechu, tak byl v pytli. Pokud našel dost dlouhý kmen stromu, tak to ještě dokázal vyřešit avšak pak byl v koncích. A tak si vymyslel klenbu. Nejprve gotickou pak barokní. Obojí více méně okoukal od takové louže. Když má něco držet samo sebou, tak to musí být kulaté, šišaté a jednoduše ne rovné. Až když se naučil tavit kov, tak to bylo jiné. A k tomu tavení zase potřeboval nějakou louži. Nebo kotel co se louži podobá. Tak mi připadá, že taková obyčejná louže je základem všeho. Když jsem si před lety chtěl postavit bazén, zavrhl jsem kulatý, chtěl jsem mít jistou délku na pár temp. Dodali mi příšernou konstrukci mohutných traverz, které držely ocelový plech v oválu. U kulatého bazénu bych ji nepotřeboval. Zase ta louže. Jenže, když se na to podívám z druhé stánky, vjet do takové čtverhranné louže, to bych si namlel. Do obyčejné, kulaté louže člověk vlítne a zase poměrně lehce vyjede a jede dál…

 

 

A bych byl spravedlivý

12.4.2012 16:01

Dnes jsem byl nakupovat v LIDL. Tedy tady v  LIDL v Německu. Marek se vrací z Bali, pokud ho tedy nesebrala Tsunami co se tam v tom koutě světa včera udála a tak jsem si řekl, že udělám karbanátky. Měl jsem již vše nakoupeno a chyběly mi jen vejce. Prodejna LIDL u nás ve vsi zvětšila prostor a tak bylo asi zapotřebí vejce hledat. Avšak marně. Odchytil jsem si tedy prodavače s otázkou, kampak-že vejce schovali. Ne, my je neschovali, oni nám žádné nepřišly. Kroutil jsem hlavou, ale protože jsem měl ještě namířeno do ALDI, to je také řetězec ale v Česku se zatím nezná, a tam vejce měli. Vzal jsem tedy dva balíky. Proč, to se budu ptát ještě dlouho. Má soukromá spotřeba vajec je asi deset kusů za šest měsíců. Takže mám vejce až do příštího jara. Jediné vysvětlení mého chování je snad někde v člověku zabudovaná kontrolka, která nutí k nesmyslnému nakupování toho, čeho je málo. Nechcete nějaká vejce?

 

Nemehlo

10.4.2012 17:48

Poslední dobou jsem strašné nemehlo. Jednou mě Pajda jednoduše zrazil z kola, jenom tím, že se mu chtělo zastavit. Pro mne to bylo neočekávané a tak jsem spadl. Pajda na mne koukal, jakoby se za takového páníčka styděl. Pak jsem tuhle, blížíc se k přechodu pro chodce zapomněl brzdit a ocitl jsem se před chladičem mercedese, který dbalý předpisů, mne nepřejel.

Dnes jsem byl opět na kurzu malování a dostal jsem od paní učitelky adresu na její stránky. Docela mi to vyrazilo dech. Maluje obrazy, které vypráví o tom, co se slovy nedá říci. Pajda chodí již pravidelně se mnou a je středem pozornost kroužku důchodců. Když si odběhne, (dveře z atelieru do parku jsou stále otevřené) chodí ho hledat. Již se zná s domovníkovým pejskem a poslužně štěká na lidi, co chtějí do ateliéru vstoupit. To je správné, co kdyby nám ukradl někdo naše obrazy? To by pak stálo v novinách: Kunstraub im Erlensee….

 

Kamarád

7.4.2012 14:18:12

Je dobré mít kamarády. A navíc starostlivé kamarády. Že nejsem žádný borec na nohy, to se všeobecně ví. Když jdu s Pajdou na procházku, vezmu si vycházkovou hůl. Ale nemusí se hned vše přehánět. Ani s tou dotací od nemocniční pojišťovny ne. O co jde? Dostal jsem pozdrav od kamaráda, velikonoční pozdrav s takovým milým odkazem. Děkuji, možná, že se mi to bude hodit! Veselé Velikonoce přeje…

 

Kdo mi ho ukradl?

6.4.2012 13:43

Ještě když jsme měli kšeft, bylo na denním pořádku, že jsem si ve fofru v kuchyni vždy něco založil. Na každou věc jsem potřeboval jiný nůž, ani sám nevím co jsem to měl za systém. Moje sestra, když mi občas pomáhala, se nemohla udržet smíchy, když jsem občas prohlásil, že mi někdo ukradl nůž a že nikdo neopustí lokál. No, a tudle se mi ztratil odpadkový koš. Ano, čtete správně: odpadkový koš na ploše počítače. Nikdo jiný tu však nebyl, jen Pajda. Byl jsem z toho zoufalý, avšak večer pak, u rybářů, když jsem nadhodil můj problém, vedla se dlouhá debata, kde že je. Ten říkal ono a ten zase toto, jisté bylo, že se nachází v mém počítači. Pak jsem ho našel. Bylo mi jasné, že jsem smazal pouhý odkaz na ploše, ale byly to horké chvilky.

Tiguan

5.4.2012 10:34

Dnes šlo mé autíčko k panu doktorovi. Záruční inspekce byla na programu. Palubní počítač mi hlásil již měsíc přesně dny, kdy se mu chce na kontrolu. Poslední dva týdny hlásil "Servis nyní" Tak jsem ho tam odvezl, nacpal do kufru ještě letní pneumatiky abych to měl z jedné vody načisto a jako bych to tušil, po cestě do dílny hlásili v radiu, že bude padat sníh. Celé Velikonoce bude zima až přesně v úterý má být zase teplo. Pak  bude zase benzín levnější, ten se totiž tady v Německu vždy před prázdninami zdražuje.

 

Vražda ve dvoře

3.4.2012 17:35

Podivné zvuky mne dnes ráno přinutily podívat se před dveře. Na dvoře se odehrávala tragédie. Díví z Davle, Annabelly kočka se s mňoukáním plazila po dlažbě, zraněný kos se krčil v koutě u vrat a dcera ho hájila před jistou smrtí. Chytit ptáčka ale nemohla, vždy odskákal jinam a kočka za ním. Ani Pajda, jež se také protáhl na prahu a všemu líně přihlížel, nezakročil. Kočka je mu putna na ptáčka neměl chuť. Ve finále ptáček zmizel v hustém křoví a kočka se mlsně olizovala ale svou pozici neopouštěla. To je takové nesmyslné bezpráví, ona vždy myš či ptáčka zakousne a nažrat se jde domů, naříkala dcera. Inu, v tomto směru kočky skutečně nedávají žádný smysl, protože se jim kupuje žrádlo v obchodech a ony se tím pádem staly nezaměstnanými. Hlad ale mají…

 

 

Česká vejce v německé televizi

3.4.2012 17:35

Nevím co se přesně událo s českými vejci, jedno je jisté, že buď nejsou nebo jsou drahé. Zpráva se objevila včera v hlavních televizních novinách německého vysílače ARD. Německé pohraničí je zaplaveno Čechy, kteří kupují vejce. Prodejny v pohraničí byly nuceny prodej vajec omezit, prodavači směli vydat  jen dva balíky na osobu, tedy 20 vajec. Což ovšem české spotřebitele neuvedlo ku skepsi  a frontu u poklady si vystáli několikrát. Může mi někdo říci co se děje?

 

 

Není Valeš, jako Wales

2.4.2012 20:04

 

Jde se na ryby VIDEO

2.4.2012 11:41

Včera jsem byl u rybářů. Byl jsem pověřen abych griloval, neboť spolek měl zahájení sezóny. Ačkoliv znám rybáře již nejméně 40 let, chytat ryby jsem je viděl poprvé. Kolem celého jezera byly hloučky chlapů, udice dávaly akustické signály když ryba zabrala. Dva chlapi jezdili s vozíčkem plném nápojů a šňapsů a prodávali pití, z dálky i z blízka se ozýval hlahol a přípitky stíhaly jeden druhý. Kolem jedné se všichni vrátili ke kontejneru, pak se odehrávalo vážení

úlovků a nakonec se všichni najedli. Bylo krásné sluneční počasí, ale ve stínu bylo velice chladno. Doma na zahradě se odehrávalo zoufalé snažení postavení skleníku, který si Kim objednala u Neckermanna. Takovou blbovinu jsem ještě neviděl. Ačkoliv jsme byli tři chlapi a tři ženské, skleník se nám postavit nepodařilo. Byl to zajisté nějaký šmejd z Číny. Nakonec jsme vše zase zabalili a já dnes zavolal do zásilkového domu a spedice si vše odveze. Alespoň, že si to vezmou zase zpět! A tak tu máme zase duben. Marek letěl na 14 dni na Bali a Ludmila tu bydlí sama.

 

 

Donnerstag, 7. November 2013

Jak jsme přestavovali starý statek

Toto je pohled ze zahrady
Toto jsou provizorní dveře do horniho bytu. Měli jsme nájemníka, který tam tři měsíce bydlel, než byly hotové dveře. zamykal se na gumizuk...
Statek měl tři budovy za sebou. Z ulice byla hlavní budova, pak malá a pak dílna.


Na tomto místě je teď kuchyň


Kuchyň
Měli jsme tu malý apartment
To jsou schody do horního, zadního apartment
Tady se ještě staví
Toto je obývák v zadním domku nahoře


Toto je Olda Zahajdák, jeden ze dvou kuchařů, co mají v Praze Mišelin hvězdu



Pohled do dvora, vzadu jsou vidět staré schody které byly nahoře v hlavní budově. V zadním domečku bydlel Marek.

To jsme ještě bydleli nahoře

Detail schodů, okno do kuchyně od Kim a pod schody vchod



Takle vypadaly schody když o ně pečovala Anička. Za tou zdí, co je vidět dřevo je domeček, kde bydlel Marek

 

Toto jsme měli stepní trávu, je to vchod do bytu, kde teď bydlím



To je pohled do vchodu z druhé strany



To je studna v zahradě
Teď se podíváme dolů předního domu, tam kde bydlím

Teď jsme u mně dole u počítače
 

To je můj a Pajdův pelíšek


Zde máme pohled z kanceláře do obýváku



To je můj televizní kout. Tu skříň pod telkou jsem stavěl sám.



Tady máme jídelní kout. Hrazděné domy mají malá okna ale zato jich mají hodně


Tady má Anička své poklady, drahý porcelán....


Tady má Anička plno ubrusů. Tu truhlu jsem také dělal sám.


Tade je vidět moje kuchyň


To je můj binec. Předpokládám, že mi to Mařenko neuklidíš.
Tady máme letecký pohled. První dům má tři podlaží dva byty, zadní dům, dvě podlaží a teď již jen jeden byt. Vlevo vzadu letní byt u bazénu.

Další záběry při přestavbě hrazděnky

Tady jsem našel staré fotky ze Lhoty
Tady začínáme stavět Lhotu


To byla stará a krásná střecha. Anička chtěla novou tak jsem  musel poslechnout


Tu kůlničku jsme zvedli a teď tam máme tu letní kuchyň