Donnerstag, 2. März 2023
Mittwoch, 1. Februar 2023
Montag, 30. Januar 2023
K ONTAKT ⧭Galerie Fantazie ⧭UNESENI ⧭Kdo KDO má dnes svátek? ⧭Vzpomínka po Deseti letech-Anička ⧭ Deníček také na Facebook ⧭Seznam písní ⧭MUZIKA ⧭Nalaď si kytaru ⧭Seznam léků a jejich účinků ⧭Pohádky,Romány,Povídky IT WAS MY LIVE Vánoční pohádka 2020 ⧭ komunistický psi ➽➽Deníček seznam let a měsíců a.v. příběhy z emigrace
➤Květa slavila
pátek 27.1.2023 zima zima sníh
Ten večer pozvala Květuška nás co vzpomínáme na Miloše. Obložila talíře a bylo dost pití. Také bylo plno legrace a pak se šlo jako za mlada v rozmařitelnosti domů. Ještě jednou na tomto místě děkujeme Květo
Samstag, 16. November 2013
tak delej
Myšlenky o tom, co život
přináší….
Moudrý soused
30.4.2012 16:52
Je to vlastně Emil. Nikdo mu neřekne soused,
jenom to je Emil. A ten mě zase dával zabrat: jednak mě ohromil elektrickou
cigaretou a pak tvrzením, že k červenému vínu se jedí jablka. Že to moc chutná.
Já bych to zkusil, ale nemám doma ty jablka. Jedině, že by je měla nějaká čarodějnice
v zástěře, a až budou dnes v noci létat, nějaké by mi spadlo na hlavu. Jo, jo,
je již konec dubna a teploty skoro 30 °, to prý bylo naposledy před 200lety?
Nebo si to pamatuje někdo lépe? Ještě jednou ty traktory..
Traktoriada VIDEO
29.4.2012 11:39
Včera jsme se vypravili do Libeň- Libeř. Jsou
to dvě kouzelné vesničky nad Zbraslaví. Projede se tím krásným Břežanským
údolím do Břežan a pak ještě kousek cesty a byli jsme tam. Lidí jako mraků,
hned na začátku vesnice nás za pouhých 50 korun okroužkovali a pak počala
paráda. Nejprve stará auta, pak asi 70 traktorů. Dali jsme si opečenou klobásu,
potkali Leu s Luďkem a po přehlídce jsme
stavili v jejich domečku na víno. Já a Láďa jsme vychutnávali vodu. Pak jsem
odvezl Janu na Spořilov a zase vrátil domů. Pajda samozřejmě nikde, on na
zahradě tak vyváděl, že si pro něj Venca přišel. Byl tedy u sousedů. Ale to on
má již tak nacvičené…
Návraty
27.4.2012 17:47
Napsal Zdenek VIDEO
Člověk je tvor domácí ale také pták
stěhovavý. Ten stěhovavý má stále pocit nějaké ztráty, něčeho důležitého a že
to na něj někde čeká. Všichni bychom rádi viděli, cestovali a porovnávali. Jsou
ale tací, kteří musejí měnit prostředí, lidi i země a to s pocitem návratu. To
třeba náš kamarád Arnošt je jeden z mnoha, který když odjíždí ze Lhoty, tak nám
říká ahoj, já již jedu domů. Ale v Německu, když odjíždí do Čech, tak říká svým
dětem, ahoj, já jedu domů.
My, co jsme stálice naší drahé Lhotky, máme
již křídla vypelichané, a tak, když někam letíme tak jsme jak staré koroptve, s
krátkým doletem. Máme ale rádi kamarády, kteří se vracejí z domova domů a vždy
dají najevo, že sem patří. Tak i dnes vítáme jednoho tažného ptáka jménem
Arnošt, ale že si parchant spletl datum návratu je znak starého ptáka, kterému
to už také tak nelétá. Ahoj Arnošte, vítají tě staří ptáci, kteří již jenom
poskakují.
Co k tomu dodat? Byl to podařený večer…..
Zase na Lhotě
25.4.2012 19:29
Tak jsme s Pajdou zase dorazili na Lhotu.
Protože jsem měl v kufru tu novou myčku, nezbylo mi nic jiného, než posadit
Pajdu na sedadlo spolujezdce a to se mu nelíbilo. Pořád se mlel, buď mu svítilo
sluníčko, nebo lilo. Pořád měl nějaké výhrady. V domečku bylo docela vše v
pořádku, ale asi tu musely být pořádné mrazy, ve sprše jsem musel vyměnit armaturu,
nebo baterii, já ani již nevím, jak se to řekne. Jednoduše stále tekla. Ještě
že jsem měl vypnutý darling. No, to je také slovo, že? Vím, že když jsem byl
malý, měli jsme v Čisovicích studnu a vodu do domu hnal elektrický darling. V
Německu se tomu říká domácí vodárna a tady pumpa? Že by se slovo darling ještě
používalo na to se musím zeptat v hospodě. To je stejné jako s tím luxem. Nikde
na světě se neluxuje, ale vysává se prach. Lux je jednotka světla a ta továrna,
co kdysi vyráběla vysavače a vlastně ještě vyrábí se jmenuje Elektrolux.
Darlink, neboli miláček se asi říkalo pumpě,
že se nemuselo s kýblem ke studni? Proč se tedy neříkalo spouštění vody v
domečku darlinkování? No já to dnes v hospodě zjistím.
Jak jsem jel na procházku s řemínkem VIDEO
22.4.2012 12:50
V pátek jsme skoro dokončili s Markem stěhování,
jen ještě zrcadlo v koupelně jsme přidělali. Ludmila šla koupit nějaké pití a
přinesla čokoládová vajíčka s překvapením. Byla pro princezny. Samozřejmě si
všechna překvapení rozbalila! Byla to samá cingrlátka pro princezny, co jiného
se dalo čekat. Aniž bych si toho všiml, přidělala vše Pajdovi k řemínku. Jelikož
Pajdova psí známka stejnak stále cinká, nebylo pro mne důvodu se něčemu divit.
Až v lukách! Pajda se v nouzových situacích dokáže z řemínku vyvlíknout, čímž
se stává skutečností, že se mne drží z vlastní vůle. No a včera se mi vyvlíkl,
protože potřeboval napsat nějakou SMSku na keříček. Jelikož jsem táhl řemínek s
cingrlátky, myslel jsem že běží vedle mne a jel dál. Teprve po dlouhé chvíle
jsem si toho všiml, to byl ovšem Pajda již v dálce za mnou! Šikovný kluk, že
ano?!
Místo činu
21.4.2012 18:16
Díval jsem se včera na Tatort. Jeho zápletka
byla tak kuriózní, že mne to přivedlo k smíchu teprve dnes, když jsem ji
vyprávěl Lue při obědě, na oslavě křtin Bojanovi holčičky. Před tím jsme byli v
kostele a poslouchali řeči pana faráře, které byly pro dnešní dobu stále stejně
nesmyslné. Protože je Bojan Chorvat, byl tam i chorvatský farář a mluvil pár
slov v rodné řeči. Při ceremonii, kterou bylo potřeba číst (!!!!) držel
chorvatský farář jednou rukou knihu a druhou měl zdviženou jako když se za
Hitlera heilovalo. Po jedné větě to německému faráři došlo a požádal chlapce z
první řady, aby jim knihu držel. Pak teprve mohli oba faráři mít rituelně obě
ruce zvednuté. Nějak mi staré tradice, když si na to někdo potrpí nevadí, a
Bojan jistě celé divadlo předváděl své rodině, rodičům i prarodičům. Pak jsme
tedy jeli na oběd a tu jsem počal Lue vyprávět o tom filmu: otec, již dlouho
ležící na lůžku, po rodinné oslavě v posteli zemřel. Při soudní pitvě se
ukázalo, že byl otráven. Stará matka běhala po bytě jakoby smyslů zbavená,
neboť trpěla alsheimerem, o čemž nikdo neměl zdání a podezřelí, neboli motiv měla celá rodina. Na
paškál si vzali i domácího lékaře, který tvrdil, že starý pán měl před sebou již
jen pár týdnů života, soudní pitva byla toho názoru, že by mohl žít ještě pár
let. Lékař se obhajoval předpisy pokladny, která mu dovolí jen určité množství
léků na osobu. Mezitím se babička ztratí, je nalezena jak si na hřbitově ustlala
na hrobě zesnulého manžela. Ve finále se najde video kaseta, na které je
nahráno video, ve kterém se staří manželé s rodinou loučí s tím, že si berou
dobrovolně život. Důvodem byla mužova a
ženina nemoc. Pak je scénka, kdy oba leží v posteli a pojídají oblíbený borůvkový
kompot. Pán ho snědl a paní v tom okamžiku zapomněla, že měla sníst zbytek a
někam odběhla. Jelikož je Lue zdravotní sestra, mohla si situaci docela živě
představit a společně jsme se tomu srdečně, jako spiklenci, zasmáli, i když se
tu jednalo o docela vážné téma….
Marek se stěhuje VIDEO
20.4.2012 17:34
Tento týden byl ve znamení stěhování. V úterý
dostal Marek konečně klíče od paní Gärtner a počalo stěhování. Dny, co to
povídám, týdny se plánovalo. V jedné místnosti si mladí naplánovali skříň od
stěny ke stěně a mě dali za úkol to realizovat. Jednoduché regály zpevněné od
stěny k stěně tyčemi na ramínka a před to závěs koupený v Bauhaus, šedesát
centimetrů široké díly, které ve třech kolejnicích jezdí jak se ti zachce. Moc
pěkné řešení, divím se, že na Anička nepřišla. Gauč je dost velký a stůl také,
tak z toho mají mladí trochu hlavu, ale ono se to vystříbří. Mediální stěnu,
kterou si koupili jsme docela dobře instalovali, až na rameno, které drží
plochou televizi, to byl trochu malér, protože jsme ji nemohli dostat do
rovnováhy. Několikrát jsme vrtali do zdi, než se nám to povedlo. Navíc je zeď postavena
z dutých cihel a tak jsme museli koupit hmoždinky, které jsou na to zcela specializovaný,
ony se totiž při zašroubování roztáhnou a zaplní dutinu. Kuchyň byla již
vestavěná až na lednici, která nefungovala ale paní Gärtner byla ochotná a
koupila na vlastní náklady novou. A tak se již bude bydlet. Přeji štěstí domu,
kde bydlí láska…
Bali VIDEO Německá verze
15.4.2012 12:42
V pátek ráno se vrátil Marek z dovolené na Bali. Neměl dobrý
pocit, když tam letěl, měl dokonce strach z letu. No, ono letět 16 hodin je
docela dlouho, naštěstí ale letěl v A 380 a to byl prý zážitek. Pak se mu tam moc
líbilo. Sjezdil s otcem celý ostrov, měli super hotel a výborné jídlo.
Obyvatelé byli velice ochotní a slušní, jednoduše OK. Mimo mnohých zážitků ho
zaujal dopravní provoz. Na Bali se jezdí vlevo, řidičák tam stojí 30 Euro. Po
zakoupení licence si lidé sednou do aut a jedou. Nějaká autoškola tam
neexistuje. Zrovna tak ne dopravní předpisy a dopravní značky. Každý jede jak
umí a protože se nikdo nespoléhá že má třeba ten z leva přednost, dávají
všichni bacha a jezdí se tam takřka bez nehod. Jeden osamělý semafor prý
objevili, ale toho si nikdo nevšímal…
Záhada bílé knihy
14.4.2012 15:28
Je tomu již více než jeden rok. Byl jsem s
Janou na Lhotě a navštívili jsme Evu s Mílou. Vedly se řeči, děvčata se dostala
do známých a šlechtických osobností, když tu se Evička vytasila s knihou od
nějaké hraběnky, dosud žijící, kterou ta hraběnka Evě osobně podepsala. Jana
zatoužila knihu přečíst a Eva jí ji
půjčila. O pár týdnů později jsme s Janou nesli knihu zpět a tu mě Eva nabídla,
abych si ji také přečetl. Moc jsem o to nestál, poslední dobou mně čtení moc
nebaví. Co se stalo dál to nevím, až na to, že měsíce později mne Eva oslovila,
zda jsem ji již přečetl. Jak již píši, zůstalo mi v hlavě, že jsem si knihu
nepůjčil, ale přesto jsem doma hledal jak zběsilý, ale kniha nikde. Eva
statečně mávla rukou a řekla: to nevadí. Teprve předevčírem mi přišlo udělat
pořádek tady v Německu v knihovně. Protože knihy v češtině jsou v mé knihovně
velkou vzácností, padla mi do ruky Barbara Taylor Brandfordová, protože byla
bílá a česky psaná. Zajásal jsem, ale pak mne vzaly pochyby, protože
Brandfordová není žádná česká hraběnka. Tak, jak jsem to tu dnes líčil, tak
jsem to vyprávěl Hance dnes v bazénu ve Spessartu a ona mě překvapila jednou
větou: ta kniha leží u mě na nočním stolku, ještě jsem ji nečetla. Tady vidíte,
co se člověk dočká zázraků, když zestárne a nad pamětí se počnou dělat
červánky. To se bude Evička radovat…
Louže
13.4.2012 16:05
Kaluž, kalužina, tratoliště, přesně do toho
jsem včera vjel na kole. Cesta polní, používaná jen chodci, či cyklisty,
nanejvýš tam sem tam, vjede traktor. Je poměrné pěkná, udržovaná a přesto na
každých pár metrech nejdeš louži. Buď je plná vody, či vyschlá. Proč je taková
louže tady a ne o deset centimetrů dál? Proč se z ničeho nic udělá na rovné
cestě louže? Jasně, technicky je to jednoduché: tam kam se dostane voda, která
zmrzne roztrhá povrch toho kam vnikla a udělá se louže. A proč zrovna je taková
louže většinou kulatá? Je to jako kráter vyhaslé sopky, ten bývá také kulatý,
jakoby si příroda nehodlala nic nového vymyslet. Větve stromů, obzvláště v zimě,
když nemají listy, se podobají lidským žílám a cévám kořeny stromů taktéž. Jakoby
stavitel používal vyzkoušených metod. Proč
třeba nemůže být kaluž čtverhranná? Co by se takové kaluži stalo, kdyby byla
alespoň jedna čtverhranná? Jednou jsem četl, že pravý úhel je výmysl člověka.
Takového něčeho podobného se v přírodě nenajde. Pračlověk jak známo neměl
jeskyně čtverhranné, ale takové všelijaké. Když se člověk učil stavět a chtěl
ke svým čtverhranným domům udělat střechu, tak byl v pytli. Pokud našel dost
dlouhý kmen stromu, tak to ještě dokázal vyřešit avšak pak byl v koncích. A tak
si vymyslel klenbu. Nejprve gotickou pak barokní. Obojí více méně okoukal od
takové louže. Když má něco držet samo sebou, tak to musí být kulaté, šišaté a
jednoduše ne rovné. Až když se naučil tavit kov, tak to bylo jiné. A k tomu
tavení zase potřeboval nějakou louži. Nebo kotel co se louži podobá. Tak mi připadá,
že taková obyčejná louže je základem všeho. Když jsem si před lety chtěl
postavit bazén, zavrhl jsem kulatý, chtěl jsem mít jistou délku na pár temp.
Dodali mi příšernou konstrukci mohutných traverz, které držely ocelový plech v
oválu. U kulatého bazénu bych ji nepotřeboval. Zase ta louže. Jenže, když se na
to podívám z druhé stánky, vjet do takové čtverhranné louže, to bych si namlel.
Do obyčejné, kulaté louže člověk vlítne a zase poměrně lehce vyjede a jede dál…
A bych byl spravedlivý
12.4.2012 16:01
Dnes jsem byl nakupovat v LIDL. Tedy tady
v LIDL v Německu. Marek se vrací z Bali,
pokud ho tedy nesebrala Tsunami co se tam v tom koutě světa včera udála a tak
jsem si řekl, že udělám karbanátky. Měl jsem již vše nakoupeno a chyběly mi jen
vejce. Prodejna LIDL u nás ve vsi zvětšila prostor a tak bylo asi zapotřebí
vejce hledat. Avšak marně. Odchytil jsem si tedy prodavače s otázkou, kampak-že
vejce schovali. Ne, my je neschovali, oni nám žádné nepřišly. Kroutil jsem
hlavou, ale protože jsem měl ještě namířeno do ALDI, to je také řetězec ale v
Česku se zatím nezná, a tam vejce měli. Vzal jsem tedy dva balíky. Proč, to se
budu ptát ještě dlouho. Má soukromá spotřeba vajec je asi deset kusů za šest měsíců.
Takže mám vejce až do příštího jara. Jediné vysvětlení mého chování je snad
někde v člověku zabudovaná kontrolka, která nutí k nesmyslnému nakupování toho,
čeho je málo. Nechcete nějaká vejce?
Nemehlo
10.4.2012 17:48
Poslední dobou jsem strašné nemehlo. Jednou
mě Pajda jednoduše zrazil z kola, jenom tím, že se mu chtělo zastavit. Pro mne
to bylo neočekávané a tak jsem spadl. Pajda na mne koukal, jakoby se za
takového páníčka styděl. Pak jsem tuhle, blížíc se k přechodu pro chodce
zapomněl brzdit a ocitl jsem se před chladičem mercedese, který dbalý předpisů,
mne nepřejel.
Dnes jsem byl opět na kurzu malování a dostal
jsem od paní učitelky adresu na její stránky. Docela mi to vyrazilo dech. Maluje
obrazy, které vypráví o tom, co se slovy nedá říci. Pajda chodí již pravidelně
se mnou a je středem pozornost kroužku důchodců. Když si odběhne, (dveře z
atelieru do parku jsou stále otevřené) chodí ho hledat. Již se zná s
domovníkovým pejskem a poslužně štěká na lidi, co chtějí do ateliéru vstoupit.
To je správné, co kdyby nám ukradl někdo naše obrazy? To by pak stálo v
novinách: Kunstraub im Erlensee….
Kamarád
7.4.2012 14:18:12
Je dobré mít kamarády. A navíc starostlivé
kamarády. Že nejsem žádný borec na nohy, to se všeobecně ví. Když jdu s Pajdou
na procházku, vezmu si vycházkovou hůl. Ale nemusí se hned vše přehánět. Ani s
tou dotací od nemocniční pojišťovny ne. O co jde? Dostal jsem pozdrav od
kamaráda, velikonoční pozdrav s takovým milým odkazem. Děkuji, možná, že se mi
to bude hodit! Veselé Velikonoce přeje…
Kdo mi ho ukradl?
6.4.2012 13:43
Ještě když jsme měli kšeft, bylo na denním
pořádku, že jsem si ve fofru v kuchyni vždy něco založil. Na každou věc jsem
potřeboval jiný nůž, ani sám nevím co jsem to měl za systém. Moje sestra, když
mi občas pomáhala, se nemohla udržet smíchy, když jsem občas prohlásil, že mi
někdo ukradl nůž a že nikdo neopustí lokál. No, a tudle se mi ztratil odpadkový
koš. Ano, čtete správně: odpadkový koš na ploše počítače. Nikdo jiný tu však
nebyl, jen Pajda. Byl jsem z toho zoufalý, avšak večer pak, u rybářů, když jsem
nadhodil můj problém, vedla se dlouhá debata, kde že je. Ten říkal ono a ten
zase toto, jisté bylo, že se nachází v mém počítači. Pak jsem ho našel. Bylo mi
jasné, že jsem smazal pouhý odkaz na ploše, ale byly to horké chvilky.
Tiguan
5.4.2012 10:34
Dnes šlo mé autíčko k panu doktorovi. Záruční
inspekce byla na programu. Palubní počítač mi hlásil již měsíc přesně dny, kdy
se mu chce na kontrolu. Poslední dva týdny hlásil "Servis nyní" Tak
jsem ho tam odvezl, nacpal do kufru ještě letní pneumatiky abych to měl z jedné
vody načisto a jako bych to tušil, po cestě do dílny hlásili v radiu, že bude
padat sníh. Celé Velikonoce bude zima až přesně v úterý má být zase teplo.
Pak bude zase benzín levnější, ten se
totiž tady v Německu vždy před prázdninami zdražuje.
Vražda ve dvoře
3.4.2012 17:35
Podivné zvuky mne dnes ráno přinutily podívat
se před dveře. Na dvoře se odehrávala tragédie. Díví z Davle, Annabelly kočka
se s mňoukáním plazila po dlažbě, zraněný kos se krčil v koutě u vrat a dcera
ho hájila před jistou smrtí. Chytit ptáčka ale nemohla, vždy odskákal jinam a
kočka za ním. Ani Pajda, jež se také protáhl na prahu a všemu líně přihlížel,
nezakročil. Kočka je mu putna na ptáčka neměl chuť. Ve finále ptáček zmizel v
hustém křoví a kočka se mlsně olizovala ale svou pozici neopouštěla. To je
takové nesmyslné bezpráví, ona vždy myš či ptáčka zakousne a nažrat se jde
domů, naříkala dcera. Inu, v tomto směru kočky skutečně nedávají žádný smysl,
protože se jim kupuje žrádlo v obchodech a ony se tím pádem staly nezaměstnanými.
Hlad ale mají…
Česká vejce v německé televizi
3.4.2012 17:35
Nevím co se přesně událo s českými vejci,
jedno je jisté, že buď nejsou nebo jsou drahé. Zpráva se objevila včera v
hlavních televizních novinách německého vysílače ARD. Německé pohraničí je
zaplaveno Čechy, kteří kupují vejce. Prodejny v pohraničí byly nuceny prodej
vajec omezit, prodavači směli vydat jen
dva balíky na osobu, tedy 20 vajec. Což ovšem české spotřebitele neuvedlo ku
skepsi a frontu u poklady si vystáli
několikrát. Může mi někdo říci co se děje?
Není Valeš, jako Wales
2.4.2012 20:04
Jde se na ryby VIDEO
2.4.2012 11:41
Včera jsem byl u rybářů. Byl jsem pověřen
abych griloval, neboť spolek měl zahájení sezóny. Ačkoliv znám rybáře již
nejméně 40 let, chytat ryby jsem je viděl poprvé. Kolem celého jezera byly
hloučky chlapů, udice dávaly akustické signály když ryba zabrala. Dva chlapi
jezdili s vozíčkem plném nápojů a šňapsů a prodávali pití, z dálky i z blízka
se ozýval hlahol a přípitky stíhaly jeden druhý. Kolem jedné se všichni vrátili
ke kontejneru, pak se odehrávalo vážení
úlovků a nakonec se všichni najedli. Bylo
krásné sluneční počasí, ale ve stínu bylo velice chladno. Doma na zahradě se
odehrávalo zoufalé snažení postavení skleníku, který si Kim objednala u
Neckermanna. Takovou blbovinu jsem ještě neviděl. Ačkoliv jsme byli tři chlapi
a tři ženské, skleník se nám postavit nepodařilo. Byl to zajisté nějaký šmejd z
Číny. Nakonec jsme vše zase zabalili a já dnes zavolal do zásilkového domu a
spedice si vše odveze. Alespoň, že si to vezmou zase zpět! A tak tu máme zase
duben. Marek letěl na 14 dni na Bali a Ludmila tu bydlí sama.
Donnerstag, 7. November 2013
Jak jsme přestavovali starý statek
Toto je pohled ze zahrady |
Toto jsou provizorní dveře do horniho bytu. Měli jsme nájemníka, který tam tři měsíce bydlel, než byly hotové dveře. zamykal se na gumizuk... |
Statek měl tři budovy za sebou. Z ulice byla hlavní budova, pak malá a pak dílna.
Na tomto místě je teď kuchyň |
Kuchyň |
Měli jsme tu malý apartment
Tady se ještě staví |
Toto je obývák v zadním domku nahoře |
Toto je Olda Zahajdák, jeden ze dvou kuchařů, co mají v Praze Mišelin hvězdu |
Pohled do dvora, vzadu jsou vidět staré schody které byly nahoře v hlavní budově. V zadním domečku bydlel Marek. |
To jsme ještě bydleli nahoře |
Detail schodů, okno do kuchyně od Kim a pod schody vchod |
Takle vypadaly schody když o ně pečovala Anička. Za tou zdí, co je vidět dřevo je domeček, kde bydlel Marek |
Toto jsme měli stepní trávu, je to vchod do bytu, kde teď bydlím |
To je pohled do vchodu z druhé strany |
To je studna v zahradě |
Teď se podíváme dolů předního domu, tam kde bydlím
Teď jsme u mně dole u počítače |
To je můj a Pajdův pelíšek |
Zde máme pohled z kanceláře do obýváku |
To je můj televizní kout. Tu skříň pod telkou jsem stavěl sám. |
Tady máme jídelní kout. Hrazděné domy mají malá okna ale zato jich mají hodně |
Tady má Anička své poklady, drahý porcelán.... |
Tady má Anička plno ubrusů. Tu truhlu jsem také dělal sám. |
Tade je vidět moje kuchyň |
To je můj binec. Předpokládám, že mi to Mařenko neuklidíš. |
Tady máme letecký pohled. První dům má tři podlaží dva byty, zadní dům, dvě podlaží a teď již jen jeden byt. Vlevo vzadu letní byt u bazénu. Další záběry při přestavbě hrazděnky |
Tady jsem našel staré fotky ze Lhoty
Tady začínáme stavět Lhotu |
To byla stará a krásná střecha. Anička chtěla novou tak jsem musel poslechnout |
Tu kůlničku jsme zvedli a teď tam máme tu letní kuchyň |
Samstag, 26. Oktober 2013
Dálnice, normy a telecí játra
Dálnice, normy a telecí játra
neděle, 14. dubna 2013
Dnes je oblačno +16-20° C
Dálnice do Spessartu, k našemu slanému plavečáku, si pamatuji ještě když tam nebyla. Stejná vzdálenost se tenkrát jela, podle provozu až dvě hodiny. Dnes to zvládneme za 20 minut. Bylo to velké urychlení, já však tu dálnici nikdy neměl moc rád. Mnoho zatáček a asi podle daných norem postavená velice úzce. Jezdím tam poměrně pomalu, akorát když jedu s Hankou tak tam švihám 140km/h. to aby si nemyslela, že jsem srab. Jede se tam místy kolem vysokých zdí, zvukovou to ochranou pro míjející městečka. Když jsme se vraceli, tak najednou jsme měli povoleno jen 60km/h. Zcela z nenadání. Pak již 40km/h, co se děje divím a najednou vyskočila značka pozor zácpa! A pak, v okamžiku jsme minuli bouračku. Musela se právě stát, o policii ani vidu ani slechu. Jak to vědí, že je tu bouračka, divil jsem se. Hanka přilepila oči na zadní stěny svých brýlí a vykřikla: vždyť tu mají všude KAMERY!! Musel jsem uznat, že mě to také mohlo dojít. Tak procházku..jsme pak jeli na telecí játra k Italovi, kam chodíme málo kdy, protože to tam trvá dlouho, je to drahé ale zato DOBRÉ ! Caro, servírka, která tam léta pracovala byla pryča tak jsme tápali v nevědomosti a radši jsem se zeptal. Já totiž od té doby co jsem vyrostl jsem docela drzý a na všechno se zeptám. Prý se věnuje své profesi, je zdravotní sestra. Pomyslel jsem na přítele Olivera, který tam rád chodil obzvláště kvůli ní. Jako náhodou jsem ho o hodinu později potkal kdyžjsem byl s Pajdou na kole. Šel s Thomasem na
Abonnieren
Posts (Atom)