Dubaj hlavní město a Dubaj druhý největší emirát Spojených Arabských Emirátů má 1,5 miliónů obyvatel. Před 30 lety pouhých 300 tisíc, z toho 200 tisíc domorodců, mezi nimiž se nacházelo 68 tisíc dolarových milionářů.
Na místě, které bylo pouhým hnízdem mořských pirátů vyrostlo uměle chlazené město pozítřku.
Státní generální firmě Nakheel jež má na svědomí šílené projekty, jako "The World" uměle založené souostroví, jež má kopírovat světovou mapu a na níž mají stát nóbl vily, tři palmám se podobající ostrovy, jejíž projekt skončil u první, došel šílený dech a musela zastavit všechny práce. Také stavba "Nakheel Tower", jež měl být více jak jeden kilometr vysoký mrakodrap, stagnuje.
Veškeré práce ve městě pozítřka se zastavily. Na čerstvě postavené dálnici se převaluje písek, jakoby poušť požadovala území, které jí lidi vyrvali, zpět.
Každý třetí jeřáb na světě byl nasazen v Dubaji. Stojí tam ještě dnes a vypadají jako stádo znuděných žiraf. Jsou bez práce.
Dubaj byla budována na půjčku a tím pádem závislá na globálním kapitalismu. Není obdobného města na světě, které přitahovalo tolik globálních nomádů. Z nynějších 1,4 miliónů obyvatel, jsou deset procent domorodci, dalších deset procent z okolních států Emirátu. Jsou jediní, kteří zde zůstanou. Zbytek, 65 procent jsou dělníci z Indie a celého světa. Dalších 15 procent činí odborníci, Evropané, Američané, Australané, a Jihoafričané, kteří přišli s touhou lehce zbohatnout: v Dubaji se neplatí daně!
Z této skupiny, již každý třetí v posledních šesti měsících Dubaj opustil.
Žít ve městě pozítří, znamenalo život v autě. 75 kilometrů dvanácti- proudové dálnice jménem "Sheikh Zayed Road", která vede paralelně k pobřeží, nyní zeje prázdnotou. Taxíky s obchodníky, nákladní stavební auta prostě zmizely.
Kdo v Dubaji ztratí práci, má přesně 30 dní čas si najít novou, nebo opustit zem. Visa ztratí platnost. Nezaměstnaní v obchodním modelu "Dubaj" nejsou zakalkulovány. V Sonapuru, místu bez adresy, žilo 300 tisíc dělníků, nyní jen 200 tisíc. Ostatní byli posláni domů: do Indie, Pákistánu, Sri Lanky, Afganistanu, Bangladéše a Nepálu.
Dubai nadělal pro svoji visi 80 miliard dolarů dluhů. Soused Abu Dhabi, který vlastní 94 procent naftových reserv, musel v únoru zařídit nouzový fond 10 miliard dolarů, aby mohlo město Dubaj plnit své závazky.
V poledních deseti letech činil hospodářský přírůstek 13 procent. Pak ztratil plánovací úřad města přehled. Hotové přepychové domy se musely nechat zase zbourat, kanalizace nebyla dodělaná, fekálie se odvážely v cisternách.
Na osudu jedné rodiny uvádím příklad: Kayla a Hendrick koupili před rokem za 2,8 milionu dolarů apartment. Dnes má cenu jen polovinu. Přišli z Pretoria a chtěli v Dubaii najít nový domov. Nyní se stali manželé, kterým se mezi tím narodily dvě děti, kriminálníky: finanční kolaps je v Dubaji trestný čin. Vězení jsou plna. Manželům nezbývá nic jiného, než útěk. Aby to nebylo nápadné odletí nejprve matka s dětmi, a pak otec, jež zanechá svého Jeepa stát na letišti. Vše ponechají v Dubaji: byt, nábytek i naděje na lepší život.
Tímto způsobem utíkají z Dubaje stovky rodin, svědectvím jsou opuštěná auta kolem letiště!
A tak se stal Dubaj, město pozítří, idejí včerejší, šílenství, co přestalo šílet. Nebo si udělalo pauzu?
Arnošt Valeš
