Je vinobraní. Ročník 2008. I když se na první pohled zdá, že vinařství je zcela normální odvětví zemědělství, je to mnohem více.
Je to zázrak naší doby.
Vinná réva, tak se to tvrdí, potřebuje po celý rok více péče, než kojenec. Každá rostlina se musí ručně sestříhat a svázat do formy. Každý přebytečný lístek, větvička se musí odštípnout. Musí se docílit, aby se žádná vteřinka slunečního svitu nepromrhala. Síla vinné révy se musí dostat do hroznů. Je to pokora, ten celoroční strach o vinice. Strach před mrazem, krupobitím a bouřemi.
Když se víno vydaří, není to ani pro zkušeného vinaře samozřejmostí.
Představme si tu idylu: je krásný, barevný podzimní den. Od řeky stoupá mlžný závoj, tak jemný, jako babí léto. Slunce hřeje svými paprsky stráň, kde dělníci nosí nůše plné hroznů vína. Pokřikují na sebe, někdy i zpívají. Při svačinách nechybí nikdy sklenička lahodného toku. Vína.
Již několik let mají němečtí vinaři štěstí: jeden ročník je lepší, než druhý.
Proč se vlastně v naší zeměpisné šířce daří vínu? Tomu vděčíme Golfskému proudu a stále více slunečních a teplejších dnů v roce. Vinaři ve středu Evropy jsou jedni z prvních, kteří profitují ze změny klímatu na naší zeměkouli.
Přitom se zcela nedávno zdálo, že vinařství navždy zanikne : 75 % vinic bylo zničeno. Spoustu vinařů si vzalo život. Příčinou byl nepřítel, pouze půl milimetrů velký: révokaz. Viteus vitifoliae. Jednu vinici za druhou zničil. Tu přišla geniální myšlenka: vinaři nakoupili americké kořeny odolného vína a naroubovali na ně domácí odrůdy. Takže úspěch německého vína stojí na amerických kořenech. Dnes se exportuje do Ameriky, především Riesling, za více jak sto miliónů eur ročně.
Kolem žádné potraviny se nepne tolik pověstí a legend, jako kolem vinné révy. Pravděpodobně uměl člověk dříve pěstovat víno, než se naučil psát. Noha měl prý být první vinař lidských dějin, aby se sklenicí vína posílil z útrap potopy světa.
A není náhodou, že Ježíš osobně prohlásil červené víno za svátost. Ve skutečnosti je víno mnohem více než mýtus, či pravda. Ve víně žijí vteřiny krásy a tepla minulého léta, měsíce pilné práce a strádání a citů. Je to láska, kterou můžeme pít.
V 80. letech byla pověst červeného vína v Německu ušlapaná v prachu. Robert Parker, světoznámý kritik vín, nehodlal tuto bryndu ani na škále světových vín uveřejnit. Co se pak stalo, patří mezi největší revoluci v historii vinařství. Mladí vinaři se rozhodli, konsekventně, pěstovat jen dobrá a kvalitní vína. Spätburgunder vinaře Wernera Näkela, byl korunován anglickým expertem jako nejlepší Pinot Noir světa.
