Mesa Verde (španělsky zelený stůl) je národní park v severozápadní části Colorada. Je asi 420 KM vzdáleno od Denveru a asi 50 KM od městečka Durango.
Mesa Verde je silně zalesněný kraj, který skrývá množství hlubokých trhlin, údolí a kaňonů. Vyvyšuje se nad okolní krajinou až o 600 m a jeho nejvyšší místo má skromných 2600 m nad mořem.
Přestože nejstarší skalní stavby jsou teprve 600 let staré, byla tato "Zelená stolní hora" objevena již v 6. století pravděpodobně obyvateli Anasazi. Byli to první obyvatelé Mesa Verde, o nichž se neví odkud přišli a kam zmizeli, ani jak si sami sobě říkali. Tito obyvatelé nejprve stavěli jednotlivé domky z hliněných cihel, po té celá sídla. Jejich pueblos vlastnila tak zvané kiwas, což jsou společenské místnosti a jejich stavby měly více pater.
Pravděpodobně kolen 12. století se nastěhovali Anasazi do roklí a postavili si domy, které se nám do dnešních dnů dochovaly. Sídla se nacházela pod skalními převisy a byla tak chráněna před nepohodou.
Asi v 16. století byli objeveni indiány kmene Navajo od kterých dostali nám dnes běžně známé jméno. V té době asi dosáhli největšího kulturního rozmachu. Uměli vyrábět hrnce, splétat koše, nádoby k pití a jiné, pravděpodobně k nějakým ceremoniím používané předměty. Vychází se z domněnky, že tyto ruční práce obstarávaly ženy a tento um se dědil z matek na dcery.
Anastazi již ovládali stavbu obdivuhodných zavlažovacích systémů, což umožňovalo pěstování kukuřice, fazolí a paprik. Další potraviny byly asi získávány lovem, což bylo pro muže, v hlubokých propastech Mesa Verde jistě velice obtížné.
Tento těžký přístup k jejich vesnicím, možná změna klimatu, nebo sociální nesrovnalosti, či vykácení stromů, zapříčinilo jejich vyhynutí, či odchod do jiných lovišť. Další domněnka, proč Anastazi odešli, by mohlo být ztráta vody, bez které nemohli přežít.
Teprve v roce 1888, když dva kovbojové hledali ztracené stádo, zcela náhodou tyto skalní sídla objevili. 29.června roku 1906 byl tento prostor prohlášen za národní park. V roce 1978 se dostal Mesa Verde do zápisu UNESCO.
Ze zápisníku dobrodruha
Arnošt Valeš
