Je známo, že nic nám nepřipomene dávné příhody v našem životě tak dokonale, jako jsou vůně. A právě teď v předvánočním čase je těch vůní nemálo.
Ke zrození nového spasitele přiklesli kadidlo do Betlému králové z orientu. Nebyla to jediná vůně, která jejich království proslavila. Ne, v přístavním městě Matrah v Ománu se vůní nešetří. Najdeme zde růžový olej, skořici, šafrán, mátu, koriandr, bílý kmín a kardamon. Pak v podvečer se do uliček bazarů vplíží omamná a aromatická vůně kadidla. Jeho vůně nám připomíná dětství, když jsme jako ministranti kaditelnicí rozprašovali to aróma kostelem, a vzpomínali na tři krále, co přinesli z orientu dary Ježíškovi. Když tři moudří spatřili hvězdu, pocítili obrovskou radost. Po dlouhé pouti vstoupili do stáje a spatřili batolátko s matkou Marií. Přinesli dary: zlato, kadidlo a myrhu. Tak jsme to četli a slýchali! Ale co to bylo za dary? Zlato ano, to chápeme, ale kadidlo a myrhu?
Dnes již víme, že v době antiky bylo kadidlo mnohem cennější než zlato. U Egypťanů již 2800 let před narozením Krista bylo vysoce ceněno: ženy se jím voněly, jídla se jím ochucovala, mrtvé s jím mumifikovaly a zárodky nákazy se jím desinfikovaly. Později se stali Římané velkoodběrateli: kadidlo pomáhalo při zánětech, zahnalo všelijakou havěť a i zlé duchy. Císař Nero nechal při pohřbu své ženy zapálit celou roční úrodu tohoto koření.
Byl to velice drahý pohřeb!
Kadidlo je pryskyřice pouštního stromu Boswellia sacra, který roste jen na jihu Arabského poloostrova. Nikde jinde se nepodařilo tyto stromy pěstovat. Nejlepší kvalita přichází z province Dhofar na jihu Ománu a tyto stromy dopomohly zemi pohádkovému bohatství. Po legendární "kadidlové cestě", se karavany pídily 120 dní tři tisíce kilometrů od Indického oceánu až do Gazy do středomoří. Dnes se prodává kadidlo nejlepší kvality kilo za sto Euro.
Do kůry stromů, které jsou až pět metrů vysoké, se udělá zářez, na jehož krajích počne vytékat hustá mléčná tekutina. Říká se jí Boží slzy. Po třech nedělích, když zcela vyschne, se odloupne. Tyto, jantaru podobné hrudky, jsou nadále vývozní produkt na prvním místě. Barevně pomalovaná kadidla jsou v každé domácnosti symbolem Ománu, zrovna jako zahnuté dýky. Z obrovské výhledny, jež je postavena ve tvaru kadidla je překrásný výhled na hlavní město Muscat, na záliv podobající se podkově a je tu vidět Al-Alam palác, ve kterém sídlí a již 40 let moudrý sultán Qabus bin Siad Al Said, vládce Ománu. Když v roce 1970 strhnul svého otce s trůnu, byli 98 procent Ománů analfabeti. Školní systém se skládal jen ze tří škol koránů, přístupných jen pro chlapce. Silniční síť obnášela pouhých deset kilometrů asfaltových silnic. Muscat byl pro cizince zakázané město.
Dnes se roztahuje silniční, školní a zdravotní síť do poslední zapomenuté vesničky. Letecká společnost Oman Air přináší stále stoupající počet turistů do hlavního města. Blahobyt, sociální spravedlnost a náboženská tolerance dělá z Ománu nejjistější cestovní cíl středního východu, oázu míru v teroristy zaplaveném orientu. Během 40 let katapultoval sultán svou zem ze středověku do lesknoucího se novodobí. Jinak než okolní státy, nedělá ze svých petrolejových miliardových dolarů, nesmyslné babylonské stavby, ale investuje do infrastruktury země, společenského vývoje a investuje do období, kdy prameny ropy vyschnou.
Cesta Ománem ukazuje ohromující krajinu. Trasou z Muscat na jih projedeš pohoří Hajjar, kde se ukáží rozpadnuté pevnosti, neskutečně vypadající rezavě červené spálené pohoří, které čas od času prořízne sytě zelené údolí plné datlových palem, zavlažovaných tisíciletým vodním systémem. V oáze Al-Mudaybi najdeš ženy oblečené v barevných šatech, muže jdoucí do Moschee, kteří tě s hrdostí minou avšak po nenávisti, či pohrdání k nevěřícím ani stopy. To je onen pravý zázrak Ománu: moudrý sultán přesadil svůj národ do moderní doby, aniž by přitom narušil jeho kořeny. Zmodernizoval svou zem při čemž nenarušil staré tradice.
Omán zrcadlí a spojuje všechny kontrasty celého kontinentu.
