"Bože měj slitování s jeho duší, ať netekla krev nadarmo, dal jsi nám syna, který nám dal svobodu!" Hrob, u kterého žena naříká je obyčejný blok cementu, jež míří k Mekce. Nad ním vlaje tuniská vlajka. Její manžel, tichý kostlivec přidělává mramorovou desku s nápisem: mučedník Mohammed Bouazizi, narozen 29.3.1984, zemřel 4.1.2011.
Muž, co leží v tomto hrobě se podpálil a roznítil tím oheň po celém arabském světě.
To bylo tak: Mohammed Bouazizi byl obchodník s ovocem a žil v Sidi Bouzid, což je malé město ve vysočině 200 kilometrů jižně od Tunisu se 40 tisíci obyvateli. Lidé zde žijící se vždy cítili opuštěni světem, jejich město nebylo ani znázorněno na mapě počasí. Nebylo žádného úniku, nebyla naděje na lepší život. Kdo měl známosti pracoval v továrně zpracovávající rajčata, jiní kšeftovali s pašovaným libyjským benzínem, nebo sklízeli olivy na plantážích. Ti zcela chudí si našli krytý kout na tržnici a načerno prodávali ovoce. Mnozí měli akademické vzdělání s čímž si také neporadili. Nebylo žádné práce.
Mohamed neví co se děje ve světě, nemá zdání, že za jeden věrtel obilí který v červnu na burze v Chicagu stál 4,30 dolarů se v prosinci vyšplhal na 8 dolarů. Vnímá však, že jeho kára s ovocem má denně menší cenu, potraviny se zdražily a výdělku stále ubývalo.
Dne 17. prosince natrefí na trhu městkou pořádkovou úřednici. Faida Hamdi po něm požaduje povolení k prodeji, které Mohamed nemá. Pomeranče, mandarinky, hrušky a jablka na káře úřednice zabaví, jako to udělala ostatně dříve již několikrát. Co se pak stalo, neví nikdo přesně. V každém případě došlo k velké hádce a pokřiku, lidé se seběhli a pozorovali scénu. Nakonec úřednice mladému muži zabaví to nejcennější co vlastní: elektronickou, přenosnou, bateriemi napájenou váhu. Před přivolanou policií se obchodníci rozutekli jen kulhavý bratranec Mohameda, Ali, vyběhl ze svého obchodu a podívanou počal mobilním telefonem filmovat. Zda to je pravda se již niko nedoví, ale onen bratranec tvrdil, že Mohammed Bouazizi dostal od úřednice facku.
Jedno je jisté: když šel Mohamed na policii a požadoval svou váhu zpět, byl odmítnut. Jisté je také, že když později kolem 13. hodiny požadoval o rozhovor s guvernérem, byl opět odmítnut. Tu se před úřední budovou polil hořlavinou a zapálil se!
Že se Mohammed Bouazizi a Faida Hamdi dne 17. prosince potkali, byl osud, co vypráví příběh o facce, kterou byla zahájena revoluce. Je to příběh o autoritativním státě, který své občany ponižuje a ani je nenechá pracovat. Tento příběh udělal z Mohameda, obchodníka se ovocem hrdinou a úřednici Faidu, darebačku jež zavinila revoluci.
V době kdy Mohamed před úřadem hoří, sbírá jeho matka na farmě olivy. Její plat činí čtyři dináry, přibližně dvě eura za den. Když k ní přijdou policisti se zprávou, že je její syn nemocný, ví, že se stalo něco hrozného.
Bratr úřednice Faidy je toho dne doma. Bydlí nedaleko centra Sidi Bouzidu a úřadu. Je to učitel dějepisu a geografie, jeho rodina byla vždy nakloněna státu, jeho otec býval policejní šéf. Když přišla Faida domů, vypráví mu o tom, že se Mohamed podpálil, zrovna ten, co byl vždy tak klidný! Bratr, jehož jméno je Fauzi Hamdi byl odborář a tím pádem trpěný kritik režimu. Chodil ulicemi a vyžadoval sociální spravedlivost a lidská práva. Občas se pral s policií. Otec mu často vyčítal, že podhrabává sestřinu autoritu, že pracuje proti ní. Když jeho plačící setra stojí v domě musí se rozhodnout: pro ni, nebo proti ní! Rozhodl se, že se vypraví k domu guvernéra, aby zjistil, co se stalo.
Když dorazil k úřadu, viděl asi sto lidí, kteří se pokoušeli vniknout do budovy. "To vše zavinila tvá sestra," říkali lidé, když ho spatřili.
Fauzi se rozhodl, že odveze sestru do 30 kilometrů vzdálené vesnice k rodičům a vypravil se do města, do ulic demonstrovat.
Nastávají dny trvajících pouličních bitek studentů a mládeže s policií. Fauzi zapojí do bojů i své soudruhy z odborů, v noci zásobuje protestující jídlem a pitím, mnozí z nich jsou jeho studenti. President Zine el-Abidine Ben Ali, Tuniský diktátor posílá do Sidi Bouzidu stále nové policisty a vojáky.
28. prosince podléhá Ben Ali nátlaku ulice a jde navštívit obchodníka s ovocem Mohameda Bouazizi do nemocnice a pozve jeho matku do svého paláce. Zároveň posílá specielní jednotku, aby případ "facky" vyšetřila. Státní úřednici Faidu, jež ve službě státu fackovala, uvrhne do vězení. Diktátor chtěl lid uklidnit a předložit mu "oběť"!
Pár dní po tom, zemřel Mohamed v nemocnici a deset dní později, 14. ledna uprchl diktátor Ben Ali se svou rodinou ze země.
V té době leží hrdina v hrobě a bídnice Faida je ve vězení 80 kilometrů vzdáleného od Sidi Bouzidu.
Vězení je obklopené bílou zdí se čtyřmi věžemi. V šedivém Volkswagenu přijíždí její bratr Faouzi s otcem, bývalým policejním šéfem, stará elita, jež nyní nemá žádná práva. Musí přihlížet jak sestra a dcera sedí ve vězení, nyní již dva měsíce, bez výslechu, soudu, jen pro jednu facku. Facka, která padla a možná také ne. Faida to vehementně popírá. Je jí dovoleno se setkat se s rodinou, nesmí však mluvit o poměrech ve vězení. Od otce, který tvrdí, že jeho dcera je zřejmě poslední "politický vězeň" v zemi, dostává pytlík s ovocem a chléb. Otec těžko snášel, když viděl svou dceru, hrdou státní úřednici, plakat.
Faouzi Hamdi, neví, zda vyhrál, či prohrál. Jako odborář je rád, že zemí vzplanula horečka revoluce a boj o demokracií proběhl všechna města země, jako bratr cítí, prohru. A celá revoluce možná počala lží:
Zprávu, že se zelinář Mohammed Bouazizi podpálil, obdržel Ali Boazizi, majitel supermarketu telefonem. Mohamed byl jeho bratranec. Rozběhl se k úřadu guvernanta a ještě stačil spatřit, jak nakládají popálené tělo do sanitky. To by mohla být velká věc, myslel si a celý den filmoval mobilem mládež jak se potýká s policií. Kamarád mu pak materiál sestříhal a podložil chmurnou hudbou a vložil vše na Facebook. Pak zavolal do vysílače al-Dschasira a ještě tentýž večer televize vše odvysílala. Ali byl k vysílání mobilem připojen, představil se svým jménem a prohlásil, že byl Mohamed státní úřednicí zfackován. Dále řekl, že byl Mohamed držitelem akademického titulu, což nesouhlasilo, ale vystihovalo to situaci v zemi, protože většina vystudovaných nenašla zaměstnání. Celé televizní vysílání nahrál a zase vložil do Facebooku. Hned druhý den se vydali mladí lidé ve všech městech Tunisu do ulic a po prvních obětích na životech vzplanula celá zem.
Jisté je, že tato Facebook revoluce by nepočala, kdyby neměl Ali odvahu filmový materiál nahrát na internet. Byla to shoda okolností, že právě v den, kdy se Mohamed Bouazizi v Sidi Bouzid podpálil, al-Dschasira video odvysílala, protože se tajná police se zabývala kraválem na ulicích a internet byl cenzurou přehlédnut, nebo se spíše s touto možností nepočítalo. Byla to však otázka času, nadešla doba, kdy se pověstné vědro naplnilo poslední kapkou. Ali je hrdý, že se zásadně zasloužil o revoluci, i když si pravděpodobně tu facku vymyslel. To již nehraje žádnou roly. Je hrdý, že se v zemi nenachází nikdo, kdo chce být podplacen, ale to se jistě zase srovná, něco se mladá demokracie jistě od evropských vlád přiučí.
Nyní se do Sidi Bouzid nastěhoval nový duch. Matka Mohameda byla přece pozvaná do paláce diktátora, Ali byl zván reportéry do hotelů, to jistě dostali spoustu peněz?! Ano, nový duch se nastěhoval do městečka- závist....
Arno Valeš
Zdroj: německý tisk.
