Jeho jméno nám nikdy neřeknou, ale o výcviku, jímž prošel, se leccos ví. Bylo to peklo. Uchazeči o členství v Navy Seals se učí plavat se svázanými končetinami, běhají v plné polní v písku a nosí těžké klády či čluny sem a tam. Do toho všeho jim velitelé vemlouvavě radí, aby to vzdali. Jsou proslaveni svou fyzickou připraveností, za své výkony však US Navy Seals vděčí stejně tak sehranosti, inteligenci a mentálnímu tréninku. Posilovnu si členové US Navy Seals vybudovali i v irácké Fallúdže. Chcete podrobnosti o vojákovi, který zastřelil Usámu bin Ládina? Máte je mít: je mu něco mezi 26 a 33, protože to je ideální věk pro člena Navy Seals. Už je dost starý na to, aby měl za sebou roky nejdůkladnějšího výcviku na světě a spoustu zkušeností, ale pořád je ještě dost mladý na to, aby byl fyzicky zdatný. A je to muž. Ženy pronikly v americké armádě už skoro všude, pilotují i stíhačky, jsou u námořní pěchoty a velí válečným lodím, ale u téhle jednotky prostě nejsou. A taky je to zřejmě běloch. U Seals jich je drtivá většina, byť už přicházejí i příslušníci menšin. Na střední nebo vysoké škole byl pravděpodobně úspěšným sportovcem. Nemusí to být žádný dvoumetrový boxer, u speciálních jednotek dávno vědí, že drobní muži jsou houževnatější než svalnatci. Musí mít ale sílu. A také rychlost a energii. Ostatně, tihle muži si říkají "bojoví sportovci". Nadneseně se o nich tvrdí, že když je někam přemístí, zajímají je tři věci: kde je posilovna, kde jídelna a kde je ten, koho mají zabít. To je samozřejmě napůl legrace, ale je docela možné, že střelec má na těle nějakou jizvu, protože má zcela jistě bojové zkušenosti z Afghánistánu a Iráku. Podle veteránů této jednotky, kteří hovořili o možném profilu vojáka v deníku Washington Post, už pravděpodobně někoho zabil. Muže, který by mohl v rozhodující vteřině zaváhat, by do akce na takový cíl neposlali.
Seals jsou asi nejelitnější jednotkou ze všech amerických speciálních sil. V knize Žoldáci, která je o amerických privátních bojovnících, se dočtete, že právě oni byli nejvíce cenění u soukromých firem i mezi kolegy z elitních armádních jednotek. Seal znamená anglicky tuleň, což sedí, protože tihle muži patří k válečnému námořnictvu. Zároveň je to zkratka, které říká, kde mohou působit: SEa je moře, Air je vzduch a Land je země. V tomto prostředí vedou výcvik všechny speciální jednotky, Seals je však trumfnou tím, že jsou skutečně jako doma i ve vodě. Chcete-li vědět, co přesně je tím myšleno, nechte si svázat ruce a nohy a vylovte zuby puk, který je v hloubce skoro tří metrů. (Samozřejmě to radši ale nedělejte.)
Když se podíváte na fyzické testy, které musejí příslušníci amerického námořnictva splnit, aby se do kurzu Seals dostali, není to nijak hrozné. Nejdřív musí uplavat 500 yardů, tedy asi 460 metrů. Kdo to nestihne do dvanácti minut, jede domů. Pak následuje deset minut pauzy, potom 42 kliků, na něž je dvouminutový limit. Pak dvě minuty přestávka a 50 sedů lehů, i ty je třeba udělat za dvě minuty, poté stejně dlouhá přestávka a šest shybů a po desetiminutovém odpočinku následuje běh na 1,5 míle (asi 2 400 metrů) v kanadách a maskáčích. Limit je 11 a půl minuty. Součástí přijímacího řízení jsou také všeobecné testy vědomostí a inteligence. Přihlášku můžete podat, je-li vám mezi osmnácti a osmadvaceti, ale můžete dostat výjimku. Hlásit se mohou i sedmnáctiletí, ti se souhlasem rodičů, což v tomto kontextu působí docela komicky, a muži ve věku 29 a 30 let. Dál už ne. Zestárli by dřív, než by byli schopni akce. Pravá legrace ale začíná teprve pak, pokud tím vším projdete. Třicet měsíců výcviku. Teprve po téhle době je Seal schopen bojového nasazení.
Nejdřív přichází základní šestitýdenní kolečko, klasický přijímač jak ho známe z vojny nebo z amerických filmů. Psychický a fyzický záhul na druhou. Jenže vážně do tuhého jde až v dalším kole. V téhle fázi odpadá nejvíc mužů (celkově projde sítem jen každý čtvrtý). Maká se, stupňuje se náročné běhání, plavání, cvičí se s malými čluny. Každý den se plavou až tři kilometry v moři a pořád dokola se uhání na opičích drahách. Taky se běhá v kanadách v měkkém písku na plážích, trasa měří 6,4 kilometru. Časy vojáků se musí pořád zlepšovat. Další důležitou součástí výcviku je jakési topení nanečisto. Uchazeči se musejí naučit plavat se spoutanýma rukama i nohama. V bazénu, který je hluboký 2,7 metru, musí vydržet následující: po dobu pěti minut neustále volně klesat ke dnu a tam se odrážet, aby se zase mohli u hladiny nadechnout, pak se pět minut musí vznášet na hladině, potom uplavat 100 metrů, pak znovu dvě minuty klesat a odrážet se a udělat delfíní pohyby v poloze na břiše i na zádech. Poté musí vyzvednout již zmíněný předmět zuby a hned potom jít ještě pětkrát ke dnu a zase se odrazit k hladině, aby se mohli nadechnout.
V té době už by také všichni měli ovládat plavecký styl Seals. Dal by se nazvat "bojové ouško". Seals potřebují plavat rychle, ale tiše a nenápadně. Kraul pro ně tedy není. Vyvinuli proto svůj vlastní styl. Představte si, že plavete opravdu ouško, ležíte na boku (co nejrovněji, protože pak plavete rychleji), přetočíte se na břicho, ruce máte nataženy dopředu, střihnete nohama jako byste plavali prsa, ale hned se točíte na bok a přidáte trochu kraulového kvedlání, leč pod vodou. V té chvíli uděláte tempo rukou, protáhnete ji a přiložíte podél těla. Přitom se lehce pootočíte zase na bok a nadechnete. Pak přidáte k druhému boku i druhou ruku. A znovu a znovu. Potom přichází "mučení příbojem". Vojáci leží dlouhé hodiny na pláži ve vodě, která má mezi 18 a 20 stupni. Pak běhají v mokrých maskáčích nebo cvičí s nafukovacími čluny a potom jdou znovu drkotat zuby do příboje.
Čtvrtý týden je nejhorší. Taky se mu říká pekelný. Za pět dní a nocí naspí frekventanti dohromady pouze čtyři hodiny. Jsou pořád mokří a pořád je prohánějí. Jednotlivá družstva vláčí při přemisťování téměř neustále nad hlavami své gumové čluny nebo 136 kilo těžké dřevěné klády. Je to peklo, které instruktoři ještě zhoršují. Když budou vojáci v boji na pokraji svých sil, musí být pořád pozorní a chytří. Při výcviku se je to třeba naučit. Jak? Třeba tak, že instruktor vydá trochu pozměněný rozkaz. Hodinu řve, aby se hnuli i s kládou tam, potom tam, pak zase jinam. Poté však jednou slovo kláda vynechá. Družstvo, jehož momentální velitel je bystrý, kládu pohodí a může si odfrknout. Naopak ti, jimž velí někdo, komu námaha zatemnila mozek, táhnou kládu zbytečně dál.
Na počátečním výcviku a pekelném týdnu je nejhorší, že vždycky máte možnost to vzdát. Stačí položit přilbu ke kůlu, na němž visí mosazný lodní zvon, a třikrát zazvonit. Instruktoři vám ostatně otcovsky radí, že to klidně můžete zabalit, skoro neustále. Není to prý žádná ostuda, potom už budete mít klid a bude vám zase krásně a teplo...
Pak přijde to krásné. Kdo přežije pekelný týden, jde se učit potápět a bojovat. Stává se z něj Seal. V následujících měsících se učí ochočit si výbušniny, zvládat boj zblízka, střelbu ze všeho možného, přežití, horolezectví, přesun v poušti a všechny další ctnosti osamělého válečníka. Pak přijdou seskoky padákem. A potom dostane křidýlka s kotvou a Neptunovým trojzubcem, což je znak Seals. Výcvik však pokračuje pořád dál. Přepady, odstřelovačský výcvik, podvodní demolice, bojové plavání, značkování leteckých cílů a tak dál. Musí to být dokonalé. Jen pro představu: zdravotníci, kteří jsou součástí týmu, mají půlroční speciální výcvik, po němž by měli zvládnout i primitivní chirurgický zákrok. Výcvik potápění trvá osm týdnů. A hlavně, vojáci pokračují ve výcviku celá léta. Pokud nejsou v místech bojového nasazení, pořád se učí něco nového. Od prvního dne do posledního si ale všichni vtloukají do hlavy, že jsou tým. Proto nosí společně čluny a klády, nejde jen o fyzičku. Nejmenší tým je dvojička, z dvojiček je družstvo (byť se mu u Seals říká boat crew, česky posádka člunu). Tým je pro ně důležitý. Seals se pyšní, že ještě nikdy nenechali nikoho na bojišti. Nejlepší ale je nemít k tomu ani důvod. Tak jako při akci v bin Ládinově úkrytu.
Zdroj CZ Magazin i.dnes.cz
