Nemusíš vždy dostat to, po čem voláš..
30.05.2010
Včera, když jsem se vracel ze Staňkova, kam jsem odvezl Tomáše s rodinou, jsem poslouchal v rádiu jakéhosi politruka, který objasňoval prohru Paroubka v tom, že dával příliš najevo, jak strašně touží po moci. Přiliž očividně šilhal i na místo prezidenta republiky.
Celou volební kampaň v České republice bych zhodnotil jedním slovem: vulgární. Dnes odstoupil prezident Spolkové republiky Německo, protože se do kampaně proti interview, který poskytl v letadle, když se vracel z Afganistanu, vloudila vulgárnost. Dneska ve 14:00 hodin, odstoupil Horst Köhler ze své funkce, jedno z nejoblíbenějších německých prezidentů, protože media nerespektovala ve svých polemikách patřičnou úctu k nejvyšší osobě ve státu.
Když si to promítnu do českých poměrů, tu mi vychází, že by Češi měli třikrát do měsíce nového presidenta....
Volby
30.05.2010
Teprve demokracie nás naučila, že volby jsou zcela intimní záležitost. Ani manželé nesmí vstoupit do kabiny, kde se do úřední obálky vkládá lístek se stranou tvé volby, společně. Proto vám taky nenapíši, koho jsem volil, ale ukládám vám zde odkaz, kde se dovíte, jak se ve volbách rozhodla kdejaká malá vesnice v Čechách. Přehled voleb
Dnes zase po dlouhé době přijel Tomáš s Jiřinou i s Lukášem a udělali mi tu pořádek. Již to bylo zapotřebí. Jedna věc, která mi vrtala v hlavě, byly ty kytičky, které jsem si nakoupil a naaranžoval na studni. Výtvor to byl skutečně krásný, ale v podstatě jen pro kolemjdoucí. Já, když seděl před chalupou a čuměl do toho kousku mého viditelného světa, jsem z toho nic neměl. Když se pak oklikou ozval Láďa, že mi poteče do studny kdoví co, tak jsem zadal práci Lukášovi a ten ji zvládnul k mé spokojenosti. Posuďte sami.... květiny
Jediné co bylo zapotřebí, založit novou platformu, na kterou se květináče postaví. Představu jsem měl a tím, že jsem ji sdělil Lukášovi a on ji splnil nad moje očekávání, jsem byl mile překvapen: Lukáši, jsi šikovný chlapec!!
Eyjafjallajökull VIDEO
27.05.2010
Nedávno jsem četl pojednání o tom, jak se rodí mraky. Takový černý mrak, který se od obzoru vzdouvá až nad naše hlavy, není žádná legrace. Jsou to miliardy tun vody ano dá se říci nebeské oceány. Tyto mraky jsou složen y z kapek vody, to nám jaksi, nebo alespoň mně bylo jasné, jenže jsem netušil, jak taková kapka vody vzniká. A taky je ten háček celého zázraku: kapka vody ke svému vzniku potřebuje něco pevného. Prach, miniaturní zrnéčko květinového pylu, jednoduše vše, co se ve vzduchu vždy nachází. Jasné, tak to je a tak to bylo vždy, jenže Eyjafjallajökull nám udělal čáru přes rozpočet. Najednou je toho prachu ve vzduchu mnohem více. Říkal jsem si pro sebe, že by to mohlo změnit počasí, ale nedostal jsem žádné potvrzení mé domněnky z médií. Až dnes, když jsem jel na Písky do Zázrakova navštívit Jacka, při které-to příležitosti jsem si popovídal i s jeho opatrovníky, to hlásili v rádiu Blaník: haldy prachu Islandské sopky Eyjafjallajökull pravděpodobně změní počasí nejméně letošního roku: vichry, přívalové deště, chladno i vedro, sucha a záplavy. Jakoby to již spousta lidí nepocítila na vlastní kůži.....
Kytičky FOTO
26.05.2010
Včera jsem si koupil na zahradu nějaké kytky dole v Mníšku a dnes jsem v Příbrami nějaké dokoupil. Celá ta skutečnost, že se v naší zahradě objevily zase kytky přimělo dvě sousedky k oslovení. Doposud jsem dbal jen o sekání trávy, jakž takž o stromy, ale na kytky jsem si ještě netroufl. Ve Frankfurtu převzala vládu nad zahradou Kim a nenápadně mění Aniččiny květinové záplavy v zeleninové orgie. Některé vypadají jako plevel a já jí v loni skutečně nějakou vzácnou thajskou zeleninu vyhodil. Tak se do toho již nepletu. Pevně věřím, že mi tady na Lhotě sousedky poradí co a jak se dá pěstoval. Paní pokladní u Obi na otázku, zda je mohu zasadit venku měla jednoduchou výmluvu: když byly u nás v hale, tak jsou to domácí kytky a venku jsou venkovní kytky. Jedna sousedka pravila, že když bude třeba tak je dám domů.....
Kuchynííííí
25.05.2010
Včera jsem se stavěl v hospodě na pokec jako každý jiný den. První dveře dokořán, což je dobré znamení, druhé dveře zavřeny, což také bývá zvykem, ale tentokrát nešly ani po zmáčknutí kliky otevřít! V současné době se ale ozvalo mnohohlasně: kuchynííííííííííííí.
Tomáš odvezl klíč právě od těch dveří, které se nikdy nedaly zamknout. Robert však pohotově vyběhl a zavedl mne kuchyní do lokálu, cestou to nejednoduchou. Já osobně sice nemám co za výčepem hledat, ale když tam jdu, vždy zabloudím.
Tak jsme seděli v zavřené hospodě a Pajda neustále strkal do dveří, které se nedaly otevřít, jak byl zvyklý. Neuteklo dlouho a někdo ho přinesl kuchyní do hospody. Jak tu cestu z hospody našel? No po čuchu. Pak se již jen klepal na lavici, protože přišla bouřka a té on se bojí...
Jak maltézské katedrály
25.05.2010
Tenkrát, když maltézští rytíři doprovázeli křižáky, aby je při zranění mohli léčit, také si toho bokem dost nakradli, uloupili, ukořistili. No, řekněte, zadarmo nikdo lapiducha dělat nebude! Jenomže jak je i dnes zvykem, jak měli své bohatství zviditelnit? Jak ukázat, že toho mám více než soused? A tu přišly vhod katedrály. Kdo měl větší nebo kdo měl honosnější, ten byl bohatý. A proto čtyři sta dvacet tisíc obyvatelů Malty má 365 katedrál. Tuto příhodu jsem vyprávěl sousedce, když jsme oba vypnuli sekačky na trávu, abychom si vydechli. Ještě ze tří směrů bylo slyšet jak se sekají zahrady.
Takže situace podobná: na pár obyvatel Stříbrné Lhoty spadají stovky zahrad a kdo ji má lépe posekanou?....
Vy to nevíte? No přeci já.........
Překvapení průzkumů
24. května 2010
Průzkumy naznačují těsné vítězství socialistů a komunistů, čeká nás buď pat, anebo éra trapného vyjednávání, čachrů a a podivných spojenectví, ostatně to už začalo. To není překvapení.
Oslabena bude ODS, i to se čekalo a po tolika úžas budících úletech to není k podivení. Pyrrhovo vítězství získá Paroubek, stane se nenáviděným vítězem téhle přiboudlé hry. Také to se vcelku čekalo. Ale že výzkumy předvídají účast jen 61 procent voličů, to je strašné překvapení, pokud jde o obecnou úroveň veřejnosti v České republice. Jen šest lidí z deseti se zajímá o to, kdo bude řídit zemi. Ještě nikdy nebyla situace tak vyhraněná a doslova ještě nikdy za posledních dvacet let nešlo o tolik. A čtyřem lidem z deseti je to jedno.
Přál bych si, aby to byly výsledky výzkumu naveskrz falešné. Můžeme se leckdy stydět za prezidenta a bude-li premiérem Paroubek, na stydění budeme mít prostor široký jak ruská step, tam nás ostatně ten soudruh povede se svým druhem Zaorálkem mávajícím praporem. Ovšem jestli opravdu bude tak nízká volební účast, budeme se moci stydět sami za sebe. Zdroj: Neviditelný pes
Jak se Václav zviditelnil
23.05.2010
Všeobecně víme, že pro prvního muže v naší republice je nejdůležitější malichernost na sebe upozornit. Je pro něj absolutně nedůležité, zda v kladném, či záporném smyslu. Dnes jsme seděli pospolu u plátna a sledovali, jak čeští kluci vyhrávají mistrovství světa v hokeji. Byl to nervák. Nicméně, zcela bez komentáře, se mezi publikem objevil pan Klaus. Pan Klaus v Kolíně nad Rýnem? Že by dostal výjezdní doložku? On, co hází klacky EU pod nohy si troufl do té Lisabonské neřesti vstoupit? Jistě potají, jinak by mu Medvědev dal pár facek. Co se vlastně cpal tam, kde měli vyhrát Rusové? Po pěti letech jsme se stali opět mistři světa v hokeji a pan Klaus si to napíše do svých pamětí jako jeho vlastní zásluhu. A to za cenu, že budeme (a to je hotová věc) platit dobrovolně dvakrát tolik za plyn než je nutné a než platí západní svět.
Přítomnost presidenta republiky byla trapná. Trapná tím, že ji celý systém mezinárodního přenosu ignoroval, že ho ignorovali i samotní hráči, když se nacpal do kabiny družstva. Třeba se chtěl jednou pořádně vysprchovat?....
Sobota vítězství
23.05.2010
Překvapením tohoto týdne bylo, že se nám do hospody vrátili Jana s Tomášem. Sice to asi (jako hostinští) nebude na furt, ale všichni si dělají naději. V sobotu měli na sále velké párty, většinou známí lidé. Fanouškové byli osvěženi vítězstvím Čechů hokeji a dnes se ukáže, zda budou mít Češi zase branky, jako to bylo za hlubokého totáče po napadení Československa roku 1968. Tenkrát se hrál hokej proti Rusům a Češi vyhráli. Obrovské procesí ve středu Praha vyřvávalo: vy máte tanky, my máme branky a bylo brutálně policisty rozehnáno. Tak se uvidí, dnes večer...
Návrat slunce
22.05.2010
Dnes se zcela nečekaně navrátilo slunce. Večer jdeme do hospody, protože je tam nějaká oslava a naši trempové hrají. My sice nejsme pozvaní na sál, ale ve výčepu je musika také slyšet.
Navíc je dnes prvně krásné počasí, radost se podívat. Šel jsem s Pajdou kolem chaloupky Ládi a Marie a je tam vše v pořádku. WIDEO
Soukromé poklady
21.05.2010
Včera mi má drahá přítelkyně poslala po osobním kurýru láhev červeného vína. Vzácnou láhev, a jak ji onen kurýr držel, zjistil jsem, že to není dobře. Tak jako se k hroznům vína, či čerstvému ovoci u slavnostní tabule podává mísa s vodou, aby si host sám smyl pyl z ovoce a nepřišel o tu krásnou podívanou, tak je to i u láhvích dlouho uskladněných v klenotnici vinného sklepa.
Ovšem u láhví se neříká pyl, ale prach. No a tento vzácný prach kurýr bezcitelně na jedné části hrdla smazal. Hned jsem ho na to upozornil a opatrně láhev odnesl, drže ji za spodek domů. Děkuji drahá přítelkyně, jsem tvůj obdivovatel...
Ten první gól jsem zavinil já..
21.05.2010
Když jsem přišel do hospody, bylo plátno již zapnuto. Šel jsem obzvláště dříve, aby mi mohl Tomáš něco uvařit, přesto to dopadlo tak, že v první minutě zápasu Čechů proti Finům byl v kuchyni a zavinil svou nepřítomnostní tu branku. Vyběhl po akustickém signálu od plátna z kuchyně i s pánví v ruce, že jsem počal mít obavy, že z toho jídla nic nebude. Ale bylo: tak dobré brambory jsem ještě nejedl. Pak se sešla docela pěkná společnost a docela se hodně vyprávělo. Staří starousedlíci, když vypráví o místech a příbězích jejich mládí, o místech, které znáš, mají takovou tajemnou patinu, jakoby se člověk na chvilku stal zase dítětem...
Jak se mi ztratil článek
20.05.2010
Dnes jsem dostal mail od Ládi, že se mi ztratil článek. Píši v něm, jak jsem byl s Janou v neděli na obědě, že jsme pak zajeli do Voznic a před tím Jana koupila u Jerolímka dorty a moc je obdivovala. Pak jsme čekali na zastávce na autobus a zašli na vínečko do hospůdky, kde nejsem vítán a já na to zapomněl. Tedy zapomněl jsem, že tam nejsem vítán, ale jak se mi ten článek mohl ztratit z internetu to je mi záhadou. Ale jistě jsem ho nesmazal úmyslně.
Přízvuk v řeči video
18.05.2010
Když jsem po třiceti letech života v cizině počal psát, napsala o mně paní Mentzlová, že to s mou gramatikou není moc slavné, nicméně to není nic, co by se nedalo odstranit. Příběh a postavy, stavba děje ji zaujala.
Když někde ve světě nějaký člověk má co říci, nehledí se na to, zda má cizí přízvuk, ale poslouchá se o čem mluví.
Když odejde dítě v šesti letech do ciziny, znamená to, že nikdy nechodilo do českých škol. Neměli by být čeští novináři spíše hrdí, že přesto v dospělosti ovládá češtinu, než mu vyčítat, že má přízvuk? Přestože je čeština krásná řeč, je pro naprostou většinu lidí na světe zanedbatelnou a nedůležitou. Ano, je to přepych udržovat na živu pro pouhých deset milionu lidí vlastní jazyk, tisknout knihy, slovníky, ano samotný počítač je v české verzi přepych.
Ti bulvární novináři by v cizině asi dopadli mnohem hůře než pan J. Karas v Čechách. Asi si neuvědomují, že on je tady v cizině! Nebo z nich mluví bledá závist? čti
Milé dopisování čti
18.05.2010
Dostávám poštu od jistého pana Hedvička, který, jistě již starý pán, si dělá, žijící někde v USA, vulgární legraci z Čechů a z politiků a z českého území vůbec. Jeho standardní slogan je: hodit do české kotliny několik atomovek. Jakým způsobem maily šíří nevím, ale zde je k přečtení jakou kvalitu nabývá rodná řeč, když se dostane do úst šílencům....
Co den přinese
17.05.2010
V sobotu jsem se vypravil do Davle za Evou a Jardou do Chýše. Miládka tam měla svou sestru a i jinak bylo dost času na řeči a vzpomínání na mládí. Dokonce jsme s Jardou dali dohromady pár písní a i druhý hlas nám ladil. Na to, že jsme spolu skoro čtyřicet let nehráli to bylo dobré. Bylo vidět, že bychom se dali zase dohromady. Publikum bylo docela příjemné, ale to je vždy tak, když nikoho neznáš a jsi slušný. Později, když se skamarádíš a dozvíš se k obličejům jména a k postavám jejich neřesti a budeš zasvěcen do pomluv, pak už taková návštěva hospody tolik radosti nenadělá. Ano, znát pár lidí, pobavit se s nimi, ale nechtít vědět vše. Když ono to zase nejde.....
Cesta do Lhoty
26.05.2010
V pátek jsem se vypravil domů, do Stříbrné Lhoty. Jednak jsem měl po službě u rybářů a jednak jsem chtěl večer do hospody za kluky s kytarami. Počasí je strašné! Již při grilování u jezera na oslavu slavného dne otců jsme měli obavy, že nikdo nepřijde. V půl dvanácté zelo obrovské prostranství klubovby, připravené stoly a obrovský stan prázdnotou. Ve dvanáct však přišlo odhadem asi tři sta lidí. Takže jsem od tohoto okamžiku griloval až do pěti, kdy jsem byl vystřídán. Měli jsme štěstí, že nepršelo. Ale ta ukrutná zima způsobila, že hosté více jedli jak pili. Takže se to odrazilo na tržbě. Na den otců má být jednoduše krásně!
Pak jsem vyzvedl jsem Pajdu u Hanky a jel domů pakovat auto. V pátek jsem vyrazil do Čech poměrně brzo a celou cestu lilo. Pětset kilometrů deště a zimy, to dá zahulit. Navečer v hospodě se kluci nepohodli kvůli místu a tak zábava započala s hořkou příchutí. Nakonec se vše v dobré obrátilo, však to známe: vínečko, písničky a blbé řeči, povznesly naše duše k hvězdám tam, kam se zatoulalo naše mládí. Avšak víc než si k tomu mládí přivonět jsme nezmohli....
Pro romantické duše
12.05.2010
Nedávno jsem se díval na 3sat, což je Německo-Rakousko-Švýcarský program, tak zvaný kulturní kanál na film ONCE. Glen Hansard a Markéta Irglová se potkají na ulici, kde Glen hraje jako pouliční muzikant. Markéta je nadaná pianistka, děvče z Čech a mezi mladými lidmi počíná krásný příběh společného zpěvu, skládaní textů a komponování nových písní. Skutečný příběh, film získal nějaké Oskary. Průvodní píseň stojí za poslech: Falling Slowly
Děkuji
12.05.2010
Dnes jen tak lítám od jednoho konce pozemku k druhému. Ten první úkol- zapakovat si na pobyt v Čechách, byl trochu složitější, než jsem čekal. Ono kdyby bylo pěkné počasí, tak bych zapakoval košile s krátkými rukávy a bylo by to. Takhle je to komplikovanější. Pakuji samé teplé oblečení a sem tam něco letního a musím přemýšlet, to je na tom to nejtěžší: bude vůbec letos léto?
Avšak, co jsem chtěl napsat: někdo vešel do dvora a zapálil Aničce svíčku vedle vchodu do bytu. Má tam stát takovou dřevěnou prosklenou skříňku, kterou dostala od rybářů. Dosud jsem nezjistil, kdo to byl. A tak pěkně děkuji.... pardon, zrovna zvoní telefon.. halo, Marie......á, ty jsi zapálila tu svíčku....děkuji...ano....ahoj. Tak a již to vím, to byla Mary.....
Kolik stovek je huhly huhly?
12.05.2010
Dnes je pošmourno až nepříjemně, chladno až zima, zamračeno až skoro tma. Mám dnes pouze tři úkoly: zapakovat kufr na letní čas v Čechách, upéci koláč, aby měli zítra u rybářského spolku co prodávat, (členové spolku pečou na prodej koláče na oslavu dnů otců) a navečer jít k jezeru a dělat různé věci: loupat cibuli, krájet ji na tenká kolečka, krájet okurky, půlit matesy, to vše na plněné housky a i jinak co se naskytne. Takže mi zbyl čas na internet, se jen tak podívat, co je nového: u Rudy jsem se dozvěděl, že huhly huhly je 400 KČ, (to když seděl u zubaře, plnou pusu instrumentů a zubařka s ním sjednávala nějaký zákrok) paní Dana udělala státnici, že Ruda ani neví pořádně z čeho a Leo obsadil druhé místo v Pytagoriádě ! No není to důvod k radosti? Samozřejmě gratuluji, každý známe to štěstí po úspěšně složených zkouškách. Nahlédl jsem, co ty děti dnes tak asi luští. Tady se na to podívejte: hlavolam To je co? Já ani zdaleka netuším, jak by se to dalo vyluštit...a děti to vyluští! Jdu dělat polevu na koláč. Čokoládovou.....
V neděli byl svátek matek...
11.05.2010
Marek se ohlásil, že se staví na oběd a Hanku s Helenkou jsem pozval. Tak jsem se točil v kuchyni a když jsem šel s odpadky k popelnici, stála ve dvoře Kim. Jak jsem se lekl. Adrian ji jednoduše z lázní ukradl a pak navečer ji zase odvezl. Děti přinesly i Ančičce kytičku. Má na skalce takové místečko, kde vždy někdo zapálí svíčku, přidá kytičku. Skalka byla její pýcha a tak jak vznikla, byla příhoda pro ni typická. Když jsme předělávali starý statek, bylo i plno kamenného odpadu. Napadlo mne, že bychom si udělali skalku, neboť prázdná zahrada nám tenkrát připadala velká. Toho se Anička chytla a již to jelo. Suť nepohledného odpadu se zaházel úrodnou zeminou, a v místě, odkud se hlína brala vzniklo jezírko. Pak si Anička zasadila skalničky, keře a keříky, byla to nádhera. Ano, tak jak z hromady smetí udělala skvost, tak to dopadlo ze všeho, co se jí dostalo do rukou. Ano Irenko, jsme smutní, že tu není s námi, ale jsme vděční, že jsme ji poznali, že jsme viděli jak se má žít.....
Abych neporušil tradici
10.05.2010
Když jsem měl starost, aby se neudusily rybky v zimě v zamrzlém jezírku, udělal jsem nějakou holí díru do ledu. Byl jsem tak důkladný, že jsem prorazil i folii. No nic, z jara to zalepím. Ale ono se to již zalepit tak dobře nedalo a tak jsem se rozhodl, koupit novou folii. Trpěl jsem skutečností, že se musela voda každý den dotáčet. Adrian vychytal ryby, já odpumpoval vodu do dvora, ten má u nás nejnižší polohu a dobrou savost. (až jsem se polekal, jaké odborné slovo se mi tu povedlo"savost"..) Pak jsem odvalil trochu kameny, ostříhal porost a společně se synem jsme rozprostřeli folii, která byla 4x4 metrů. Tentokrát jsem neudělal tu chybu jako před lety! Nechávám nejprve napustit vodu a pak teprve hodlám odstříhat okraje folie. Jinak se totiž nedá odhadnout vodorovnost (a zase slovo jako noha!) a to ona voda má ráda, ta se nenechá přemluvit, aby byla trochu z kopce, protože jsem udělal břehy jezírka od oka. A abych nepřerušil tradici, sklouzl jsem do jezera a padl na zadek a v zápětí na hlavu jejda to byla rána.
Takže, pokud jste to nevěděli, jsem padlý na hlavu......
Lázeňský park a jeho obměna…
09.05.2010
Když Kim naučila Adriana se ohýbat pro peněženku, nastala nuda. Napadlo mne, že je nedaleko od Bad Orbu městečko Wächtersbach a měl jsem v paměti, že má překrásné staré centrum. Malé malebné uličky a hrazděnkové domky. Souhlas. Městečko bylo jen šest kilometrů vzdáleno a než jsme se dostali k jeho centru, jeli jsme kolem blešího trhu. To bylo radosti a křiku ať zastavím, že mi nezbylo nic jiného.
Přestože má Adrian doma asi tři tisíce LPíček, ještě se mu sedm hodilo. Kim si koupila závěs do koupelny, dvě berly, protože ty co měla ji tlačily. Šel jsem k autu a vidím jak prodavač nese takový malý gaučík a mířil najisto k mému autu. Neměl snahu mne minout a stál zarputile u mého kufru. Co je to, povídám! To si madam koupila. A tak jsem otevřel kufr a on ho tam uložil. Na kouzelné, pohádkové a roztomilé městečko čarodějné nádhery se nikdo nedíval. Adrian si prohlížel gramofonové desky a Kim se kochala pohledem na nový gaučík.
Kim vyučuje.
09.05.2010
Byli jsme v sobotu s Adrianem za Kim v Bad Orbu. Trochu jsme chodili po lázeňském parku, a pak jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat k novému koupališti, když tu náhle vytáhla Kim Adrianovi peněženku z kapsy a hodila ji na ulici: zvedni ji, nařídila mu. Samozřejmě ji zvedl a samozřejmě špatně. Tu peněženku mu opět vyrvala z ruky a zase ji hodila na ulici. A teď ji zvedni správně. Co blbneš hudroval Adrian a již byla peněženka opět na silnici. Tak dlouho ho Kim vyučovala, až ji konečně Adrian zvedl správně.
Ano, kdo z nás neměl problémy s plotýnkami? A vždy, když jsme po ibuprofenu chytli novou sílu, naučil nás nějaký ošetřovatel v rehabilitaci, jak se mají zvedat těžké předměty. Předklonit se a prakticky zády zvedat basu piva je zcela špatně. Pro plotýnky je to sebevražda. Víme od té doby, že se máme dostat do dřepu, uchopit náklad a pomocí nožních svalů zvedat. Tak a ne jinak se na to musí. Když je tento způsob správný, proč není přirozený? Jakmile nás bolesti přejdou zase se pro pivo ohýbáme.
Jedno je jisté: když nám milý Bůh stvořil naše tělo, dal mu i záruční dobu. Ta vypršela někdy mezi třicítkou a čtyřicítkou. Teď si užíváme života takzvaně s prošlou zárukou někdy i do osmdesáti. A tak není divu, že máme umělé klouby, srdeční chlopně a různé jiné věci.
Čeho se bojí?
07.05.2010
Tak to by mě zajímalo, čeho se ty zlaté rybky bojí. Viděli jsme sice obrovského ptáka Graureiher, nevím sice jak se jmenuje česky zato to vím latinsky: Ardea cinerea. Měli totiž u Lidlu takové malé knížky s ptáky. Proto také vím, že je jeden metr vysoký. Ale dostalo se mi podezření, že na ty rybky chodí naše kočka. Docela se posledně stavěla k jezírku jako rybářka, jen tak do vody plácnout. Annabella sice tvrdila, že to její kočička Davle nemůže být, ale to podezření visí ve vzduchu
Školení.
07.05.2010
Ve středu večer jsme pořádali školení. Pozval jsem ty tři zbývající co ještě ve dvoře bydlí a vysvětloval běh zahrady a techniku. Připadal jsem si jak v pomocné škole. Absolutní nezájem, vůbec žádná technická zručnost. Když jsem učil, jak se čistí pískový filtr u bazénu, řvalo se, že tam spadl šnek, chudáček malý a že je tam pavouk a tím pádem se písek čistit nebude. Ryby potřebují jen jednou za den dát nažrat, to není možné, kočička žera také třikrát za den! Sekat zahradu.. a čím? Milujme své bližní takoví, jací jsou. Nic jiného mi stejně nezbývá. Mohu jen doufat, že se Kim brzo vrátí....
Našel jsem stovku
05.05.2010
Stál v dílně, celý zaprášený a nikdo ho nepoužíval. Anička na něm uměla virtuózně. Nikdo v celé rodině, ani v sousedství, ba i v celém městečku neměl tak pěkně vyžehlené košile, kalhoty ani ložní prádlo. Aniččin mandl. Teď, po skoro třech letech, co si za něj již nesedla, jsem dostal nápad, ho za symbolickou cenu prodat. Byl to mandl značkový a určitě se tam někde ve světě, tam, co se ještě žije naplno, bude někomu hodit! Skutečně, zájemci byli dva. Jedné paní se nelíbil a měla plno řečí a tak jsem ji říkal ať neblbne, že za 50 € dnes nedostane ani šroubek z toho mandlu, jež stál před 15 lety nějakých , přepočteno 800 €. Trochu ji to zmátlo a zdálo se, že si to chce rozmyslet, ale já cukl: mám dojem, že vám by ho moje žena určitě nedala!, řekl jsem a šoupl mandl do dílny.
Druhý zájemce přijel rovnou z frankfurtského letiště. Ještě před příjezdem mi volal, zda by mi nevadilo, že by přijel v uniformě! No, budu mít ve dvoře pilota Jumba, pomyslel jsem si bláhově. No pilot to nebyl, ale z pozemního personálu nějaký mechanik. Okamžitě se mu mand zalíbil, akorát postrádal uzávěr na páru. Ano, říkám, takového tu něco bývalo, ale žena páru nikdy nepoužívala, že prý jí plesnivěl buben. Tedy, tomu mandlu, ten válec. Co kdybychom se podívali tady do těch šuplíčků, navrhl mechanik slušně. Uzávěr jsme nenašli a ani návod na používání, zato jsem našel krabičku, kde Anička ukládala své poklady. Byly to většinou moje staré milostné dopisy, co jsem jí psával a pak dopisy od ní, které mi nikdy nedala, ve kterých jsem se dočetl, co ji trápilo. A také stovku. Krásnou starou Německou sto Markovku. Tak tu na ní koukám. Dostal bych za ni 50 € , ale to bych musel do spolkové banky. Že by se mi tam chtělo? No ona stejně nikdy neztratí svou platnost....
Kim v lázních video
03.05.2010
V neděli jsme byli s Hankou za Kim v Bad Orbu. Bad Orb je nedaleko vzdálené městečko v srdci Spessartských lesů a od samého začátku naší emigrace nám nahrazovala jeho zeleň a vůně domov. Tedy, alespoň se o to snažilo. Ausgerechnet tuto sobotu neděli, kdy jsme se rozhodli za Kim jet, prožívalo městečko velkou slávu: znovu otevření termálního koupaliště tak zvanou Toscana Therme. Buď nápad chobotnice, nové pražské knihovny, kterou příliš konzervativní a doslova maloměšťanští občané Prahy zamítli, v Bad Orb okoukali, nebo si plány od pana Kaplického koupili. Škoda, že nestojí v Praze ale ve Spessartu.
Měl jsem sebou Pajdu a Hanka svého dakla Andyho. Pro spoustu lidí, kteří se hrnuli všemi směry lázeňského parku jsme nepostřehli to, co postřehli naši pejskové: mezi nohami procesí viděli spoustu jiných pejsků. Neustále jsme zůstávali stát a museli navazovat konverzaci s cizími lidmi, kteří se vyptávali na vše možné, jak to jednoduše tak mezi majiteli psů bývá.
Kim s námi šla až dolů do centra, pomocí chodícího vozíčku byla docela dobré nálady, ale ke konci byla dost zmožená. Poobědvali jsme, stavili se na kávu a čaj, (dostal jsem tak nechutný čaj, že jsem musel požádat o horkou vodu a použít mého čaje, který mám neustále sebou, protože ve všech příbuzenstvech se pije jen kafe nebo všelijaké bylinkové nesmysly) jinak byla restaurace prvotřídní.
Pak jsme odvedli Kim na pokoj a vrátili se domů. Byl jsem z toho čistého vzduchu zcela vyřízený....
Je dobře, že některé věci zůstávají...
03.05.2010
Toto napsala Mladá fronta DNES, aniž bych to tušil...
Na místo tradičního setkávání vyrazily stovky milenců
Na rozdíl od nepříliš populárního Svátku práce, si Češi ochotně přivlastnili 1. května jinou zvyklost - polibek pod rozkvetlou třešní nebo alespoň jakýmkoli jiným stromem. Prvomájové políbení, které má zaručit ženám všech generací, že „neuschnou“, je natolik populární, že se na Petříně kvůli tomu sejde dvojic hned několik desítek. Na letošního 1. máje bylo líbajících se lidí na stejném místě v jedné chvíli 66, a to si vysloužilo zápis do české Guinnessovy knihy rekordů.
Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha
Byl první máj, byl lásky čas...
01.05.2010
hrdliččin hlas zval ku lásce hrám. Tak nějak počíná Mánesova báseň, kterou si přivlastnili milenci, obzvláště na Petříně. Jsi li v onom patřičném, věku a máš nějakou holku po ruce, jdeš jako správný Pražan v podvečer májový na vrch Petřín. Alespoň to před padesáti lety tak bývalo. Můj kamarád Jarda se tenkrát vášnivě líbal u sochy básníka a tím pádem si nevšiml, že byl Petřín obsazen policií. Holku poslali domů a Jardu zmlátili k nepoznání. Ne, nebylo se čemu divit: Jarda s holkou byli dva lidi, kdyby k nim přistoupil člověk třetí, již by to bylo nepovolené shromažďování. Takové absurdní scény se děly, protože se komunisti báli o svou moc. Avšak, jak praví pan Bozorgmehr, starý perský myslitel: musel jsem se v mém životě již tolika nepřátelům postavit, ale žádný nebyl tak těžko porazitelný, jako nepřítel, co se ukrýval v mém nitru.....
(samozřejmě napsal báseň Karel Hynek Mácha, byl to pouze překlep a již jsem dostal několikrát vynadáno! Takže .. hrdliččin hlas zval ku lásce hrám: to byl Mácha!
