Myšlenky o tom co život přináší….
Houby
30.08.2010
Letošní léto je rekordem na houby. Mirek například přinesl 102 hříbků a pak 78 a pak 140. Kolemjdoucí si navzájem prohlíží košíky. V sobotu se ochladilo. Protože tu byl Tomáš s Jiřinou na návštěvě, neměl jsem v úmyslu jít do hospody. To jsem si dovolil příliš. V patřičnou hodinu mi zvonili u vrátek, ať prý přijdu a vezmu kytaru, že se hraje. Jiřina povídá: Tak tam jděte, já si půjdu lehnou. Tak se šlo, v čele samozřejmě Pajda. Muzikanti mezi tím odešli a tak jsem hrál já, Mirek a Tonda. Parta mladých tančila, té cti se mi ještě nestalo.
Pak se zjistilo, že je Pajda v čudu. Volání pískání nic platné, pes nešel. Při této příležitosti jsme našli pytel hub, opřený o hospodu. Tak jsem si říkal: když se mi ztratil pes, vezmu si alespoň houby. Když jsme vlezli do baráku, vítal nás Pajda. Asi se mu u hospody nelíbilo, byla totiž zima a tak si na Jiřinu zaštěkal a bylo. Povídám: Tomáši, ty houby musíme ještě teď očistit. Vysypal jsem je stůl a tu se ukázalo, alespoň podle tvrzení Tomáše, že to byly samý pálivý hřiby a tak jsem je uklidil do popelnice. Možná ovšem, že se synovci nechtělo houby čistit…..
Stáří je smutné
30.08.2010
Dnes jsem byl nakupovat v Mníšku u Penny. Jsem pozvaný na večeři k Zuzaně do Čisovic, tak abych měl něco v ruce, až budu stát před dveřmi. Také jsem koupil dárek Janě z Písků, protože bude mít narozeniny, co, to tu ale nebudu psát, protože by jí to Zdeněk prozradil.
A tu mne oslovil kamarád. Kdo to byl, to tu není důležité! Povídá: ty taky lítáš po obchodech, před chvíli jsem tě potkal u Lidl na Dobříši. Já tam ale vůbec nebyl, namítl jsem. On na to: to mi neříkej, vždyť jsem s tebou mluvil. Vteřinku jsem uvažoval a pak říkám: no, možná že jsem tam byl a zapomněl jsem to. No vidíš, uklidnil se kámoš. Pak jsem ho ještě potkal na parkovišti a tu mne důrazně žádal, abych pozdravil manželku. To jsem již neodmítal a potvrdil, že jí pozdrav vyřídím.
Takže buď již zapomíná a nebo si mne popletl úplně s někým jiným.
Velmi známý scénář..ČLANEK
26.08.2010
Tady popisuje známý blogař jak by byl býval rád, kdyby to byla ta borelioza. Pak, když přichází ta hrozná diagnóza, tu se změní celý svět, život přestane fungovat tak jak dříve. Tyto zážitky nepřeji ani těm, co mne nemají rádi, ani těm co tento osud berou se zadostiučiněním…
Pony expres WIDEO
24.08.2010
Pony expres je již stará tradice. Jezdci jsou předpisově oblečení, s koňmi vyparáděnými jak za starých časů. Zaplnili dnes celou louku před hospodou a mým domem. Pony expres skutečně v hloubi času existoval, v době, kdy v Americe ještě nebyly postaveny cesty. Skupina jezdců ujela určitou štreku a na domluvených místech dostávali najíst, nové koně a pak po odpočinku upalovali dál. No a naše hospoda je takovou štací, kde se vyměnili koně, snad i jezdci a pošta uháněla dál. Stezka Pony expresu je po celé Evropě, východní i západní, dokonce jednou jela i do Ameriky …..
Na posvátné řece
24.08.2010
Sobotní večer a noc jsme strávili na posvátné řece, v Chýši. Eva byla nastydlá, protože jim přívalový déšť zaplavil Chýši, ale jelikož má ona klubovna zámkovou dlažbu, tak voda zase odtekla. Přesto tam zábly nohy, což odnesla hlavně Miládka, musela obsluhovat v gumovkách. Tato příhoda se stala týden před tím a v sobotu byl tak krásný večer, že se sedělo před chýší. Byli tam hosté Miládčiny dcery až z Argentiny. Byli uneseni krásou sázavské osady, chat, přilepeny jak orlí hnízda vysoko ve skalách, romantikou zpěvu při kytarách. Odstěhovali se z Argentiny do Španělska a nechtějí se domů vracet. Je tam bída a nepořádek. A tak se mi vždy staví otázka, jak se nám vlastně daří dobře ale nevážíme si toho. Lecjaká bezvýznamná starost by na své starosti ztratila, kdyby člověk stál uprostřed záplav, třeba v Pákistánu, bez domu, bez rodiny, bez naděje do dalšího života….
Střádání plánů…FOTO
21.08.2010
Pátek v hospodě, jako vždy zářil dobrou náladu a zpěvem při kytarách. Děvčata z Mníšku dorazila na čas: protože vždy přijíždí autobusem, je jich najednou plný lokál. Jedna, myslím Zděna zpívala tak krásný druhý hlas, že jsem ji musel pochválit. Povídám: kdybych nebyl tak starý dědek, tak bych si tě namluvil! A ona: ty jsi pro mne moc mladý! Pak jsme si s Mirkem, to je ten co hraje na housle povídali o tom, že již zase odjíždí do Thajska, tentokrát na šest měsíců. Milan se toho chytil a povídá mi: pojď poletíme za ním! Myslíš na těch šest měsíců? No a, proč ne? Tak jsme střádali plány na cestu do země usměvavých lidí a krásné krajiny, věčného tepla! Hurá, letí se na Phuket….
Frankfurtský večer VIDEO
20.08.2010
Na tu myšlenku mne v podstatě přivedla Marie. Často pořádá gastronomické večírky v residenci u lesa a nikdy neopomene nám neznalým světa připravit nějakou specialitu ze země kde žije. Tak jsem si myslel, že bych mohl přivést jablečné víno, Handkäse mit Musik a Ripchen. Jablečné víno není ani pro Čechy žádná novinka, říká se mu v soukromí čůčo. Handkäse jsou olomoucké syrečky a Musik je sud z cibule, octa a oleje. Ripchen je nasolené a uvařené vepřové maso. Proč se té cibuli říká Musik, tedy hudba je nabíledni. Je to muzika která při troubení ještě zavání. K pěknému posezení tu chybí ještě fotky, ale ty určitě brzo dodá Láďa….
Jak čas letí…
17.08.2010
Cesta utekla jak voda, přes velmi špatné počasí jsme byli na Lhotě za pět hodin. Hanka vzpomínala, jak jezdila dlouhá léta stejnou stezku se Sváťou a já zase myslel na Aničku. Pajda spokojeně funěl na zadním sedadle, již je mu lépe. Několik dnů nežral, já podezříval, že mu dává najíst Kim, ta zase tvrdila že ne a nakonec, když včera odpoledne, jak domluveno, přišla Radka, tak jsme s ním šli k zvěrolékaři. No měl zarudlé mandle, že ani polykat nemohl. Dostal injekci a řval u toho, jako bychom ho napichovali na oštěp. Skoro jsme ho na stole ani nemohli udržet. Dostal také léky domů, tak je musíme podle návodu používat.
Večer se ještě stavila Leona na vínko, děvče je celé zamilované, její přítel, povoláním steward je Holanďan, i když to není zcela přesný popis, je velice milý člověk, Leona již byla u jeho rodičů v Nizozemí a on na Moravě u její mamky. Oba jsou již dvakrát rozvedeni a zcela odepsali, že by je ještě jednou mohla potkat láska. A tak mi svěřovala své štěstí a já se radoval s ní. Je ve věku, kdy i já prvně v životě potkal lásku a tak vím, jak je to neuvěřitelně nečekané a krásné, jak se svět změní v zahradu růží, i kdyby to mělo být v poušti.
Pajda si již oběhl vesnici, to když jsem vyprovázel Hanku na autobus. Jela za Vlaďkou. Půjdeme několikrát do divadla a pojedeme za Janou na Bublavu a tak abychom měli alespoň trochu hezké počasí….
Podívej se na sebe
16.08.2010
Paulo Coelcho píše na toto téma: když se podíváš na lidi ve svém okolí, zkus vidět sama sebe! Vidíme lidskou zlobu u těch druhých, protože dobře známe svoji vlastní. Asi v tom smyslu, že podle sebe soudím tebe! Nikdy neodpustíme těm, co nás ranili, protože se mylně domníváme, že nám také nikdo neodpustí. Říkáme svým bližním bolestnou pravdu, protože se chceme schovat sami před sebou. Ukrýváme se do vlastní hrdosti, aby nikdo nepoznal naši slabost. Proto si vždy uvědom, když odsuzuješ jiného, že sám stojíš před soudem....
Straßenfest 2010 WIDEO
15.08.2010
Pouliční slavnost se v sobotu pěkně vyvedla. Ačkoliv se angažovalo málo spolků, lidí přišlo nečekaně hodně. Kim s Adrianem vyprodali nudle a museli zburcovat nějakého thajského obchodníka a sehnali další karton na neděli, ale ta asi snad celá proprší. Lije jako z konve, stany se prohýbají pod tíhou vody a po chvíli se určitě i plátno promočí....
Pátek 13.
14.08.2010
Zapomněl jsi? Ne...! Že jsi se nezmínil? Myslel jsem na tebe celý den! Já vím, byla jsem s tebou!! Ano, jako každé ráno, když tě vedle mne hledám a každý večer když usínám...asi jsem ti nestačil vše říci?! Ale ano, já vše věděla. Vím to stále, a jsem stále s tebou! To je dobré, hned mám lepší pocit....byla jsi pro mne kus nebe, kus ráje na zemi... Ale, vždyť to stále zůstávám!! ..já vím, tak zase čau....
Klid a rozvaha,
14.08.2010
v tom je síla. Na můj článek "Rozmluva s Bohem" se ozvala paní Dana: Koukala jsem na Váš deníček, máte tam pěkný rozhovor s Bohem. Ještě bych tam přidala, že chci, aby lidi nebyli nervózní. V mém okolí je dost nervózních lidí, kteří si myslí, že tím něco zlepší. Naopak, všechno se vyřeší nejlíp v klidu. Lidé by si měli užít, jak se mají, a ne si dělat zbytečné starosti.
Klidným tónem a především s rozmyslem, se věci řeší jinak. Kdo seje zlo, zlo sklízí, kdo nešetří láskou nachází štěstí. Kdo nemá rád sama sebe, kdo se štítí pohledu do zrcadla, nemůže být šťasten a nemá rád své bližší. Vím, že jsou to jenom slova, ale třeba se nad nimi zamyslet......
Překážkový běh
12.08.2010
Získání technické kontroly byl opravdu běh s překážkami. Včera jsem odevzdal auto v autodílně v Hanou a doufal, že vše dobře dopadne. Měl jsem si ho vyzvednout dnes kolem poledne. Večer jsem jel s Pajdou lesem a potkal Radku s Andym a s maminkou a tak jsme popili dvě piva u mini golfu. Pak jsem se nechal Markem odvést k rybářům, k jezeru. Bylo tam nabito a byl to pěkný večer. Také bylo o čem mluvit, což v této společnosti není žádný zázrak. Pak mne Gerald odvezl domů a já usnul u televize, byt dokořán a zbudil jsem se někdy k ránu. Přesunul jsem se tedy do postele, ale již v devět zvonil telefon, že je auto hotovo ale že jsem zapomněl nechat u nich papíry od vozu, kam se dostává razítko. Tak jsem zbudil Marka aby mne tam odvez. Řekl jsem mu, ať se hned vrátí a zase se zabalí do peřin. Tak se stalo, Marek pryč a pan vedoucí říká: tak jo, teď ještě děláme měření předních kol, tak asi v jednu přijďte! Koukám jako vrána, Marek v čudu a telefon měl obsazený. Tak jsem si půjčil auto a jel se dospat. Mezi tím volal Adrian, že sedí u Wehrheima a tak jsem se tam stavil ale bylo to již dobrý. Teď jedeme do firmy pro jeho auto...
Rozhovor s Bohem
11.08.2010
„Pojď dál,“ řekl. „Tak ty bys se mnou chtěl udělat rozhovor?“
„Jestli máš čas?“ řekl jsem. Bůh se usmál a odpověděl: “Můj čas je věčnost,
a proto je ho dost na vše. A na co se vlastně chceš zeptat?“
"Co Tě na lidech nejvíc překvapuje?“
„To, že je nudí být dětmi a tak pospíchají, aby dospěli, a když jsou dospělí, zase touží být dětmi..
Překvapuje mě, že ztrácejí zdraví, aby vydělali peníze, a potom utrácejí peníze za to, aby si dali do pořádku svoje zdraví. Překvapuje mě, že se tolik strachují o svou budoucnost, že zapomínají na přítomnost, a tak vlastně nežijí ani pro přítomnost, ani pro budoucnost.
Překvapuje mě, že žijí, jako by nikdy neměli zemřít, a že umírají, jako by nikdy nežili. Chci, aby poznali, že nemohou nikoho donutit, aby je miloval. Chci, aby poznali, že nejcennější není to, co v živote mají, ale koho mají..
Chci, aby poznali, že není dobré porovnávat se s druhými. Každý bude souzen sám za sebe, ne proto, že je lepší nebo horší než jiní. Chci, aby poznali, že bohatý není ten, kdo má nejvíce, ale ten, kdo potřebuje nejméně. Chci, aby poznali, že trvá jen pár vteřin způsobit lidem, které milujeme, hluboké rány, ale trvá mnoho let, než se takové rány zahojí..
Chci, aby se naučili odpouštět, odpouštět skutkem.. Chci, aby věděli, že jsou lidé, kteří je velmi milují, ale kteří nevědí, jak své city vyjádřit.
Chci, aby věděli, že za peníze si mohou koupit všechno, kromě štěstí.
Chci, aby poznali, že skutečný přítel je ten, kdo o nich všechno ví, a přesto ho má rád. Chci, aby poznali, že vždy nestačí, aby jim odpustili druzí, ale že oni sami musí odpouštět.“
Chvíli jsem seděl a těšil se z Boží přítomnosti, potom jsem mu poděkoval, že si na mne udělal čas. Poděkoval jsem mu za všechno, co pro mne a moje blízké činí.
A on odpověděl: „Kdykoliv. Jsem tu dvacet čtyři hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím. Lidé zapomenou, co jste řekli, lidé zapomenou, co jste udělali. Ale nikdy nezapomenou, jak se vedle vás cítili.
Moudrosti které přinesl Internet
Zatracené pneumatiky
10.08.2010
Tak se nám tady ve dvoře točí problémy s pneumatikami. Annabella jezdila po zahradě s vozíkem. Transportovala kola do auta, co stálo na ulici protože já stojím ve dvoře, nemajíc známku na technickou kontrolu
a mohl bych chytit pokutu, což se již v minulosti často stalo. Kam to vozíš?, povídám. Ale, Mary má již tak zničené pneumatiky na jejím autě, že tam necháme dát zimní. Stejně je za pár měsíců zima. Zajímavé: v létě jezdit se zimními koly není přestupek. V zimě s letními je malér. Ale oni páni kontroloři jistě jen přehlídli co není přestupek dnes, může být zítra...
Důkazy
10.08.2010
Jak je známo, na vše co tvrdíme je potřeba důkaz. Tak mne třeba nařkl pan technická kontrola, že jsem do letních ráfků z lehkého kovu obul špatné pneumatiky. Napsal mi to do osvědčení, že jsem technickou kontrolou neprošel. Zajel jsem tedy do dílny, kde již léta nechávám obouvat auto a oslovil pana vedoucího. Dlouho kroutil hlavou a studoval počítač a pak povídá: to je blbost. Protože mne zítra Adrian nebo Marek veze znovu k technické, kde zůstane auto přes noc, napadlo mne zavolat panu auto obuvníkovi, zda by nebylo rozumné, přijet tam se zimními koly. Není třeba, pravil pyšně. Já tady mám odborný posudek vašich ráfků, tedy důkaz, že jsem vám obul správné gumy.
Jarní rolky VIDEO
07.08.2010
Dnes jsem se na stará kolena naučil thajské jarní rolky. Kim udělala náplň, především ze zeleniny, thajských hub a typickým kořením. Pak se náplň balí do rýžového papíru, což je tenké těsto z rýžové mouky. Na tom balení to záleží. Chvíli mi to trvalo, než jsem se to naučil, ale pak to jed dvě...
Technická kontrola
06.08.2010
Tak jsem neprošel. Jedno zadní péro je prasklé a nějaký stabilizátor a ještě nějaké čepy co drží přední kola ve stopě. Tak mi napadá, zda jsem si to vše neuhnul na cestě do Mníšku při stavbě vodovodu. Až potkám pana starostu tak mu to povím....
Adrian v nemocnici
06.08.2010
Dnes jsem vyzvedl Adriana z nemocnice. Odvezli ho z práce, protože měl potíže s krevním oběhem. Adrian je trochu nervák a každé rozčílení mu vyžene tlak do výše. Lidé kol něj to vědí a tak by mělo být samozřejmé, ho neprovokovat. Ovšem najdou se takoví, kteří na něj neberou ohled. A jak víme, jsou to lidé z jeho nejbližšího okruhu, protože ty dokážou nejvíc ublížit.
Technická kontrola
04.08.2010
Dnes ráno jsem odvezl auto na technickou kontrolu. Zaparkoval jsem asi tři metry od kanceláře autoopravny a paní mi počala dělat potřebnou byrokracii: několik kopií pro jednu technickou prohlídku, papíry od vozu a klíče. Pojednou se zvedlo děvče které v kanceláři také sedělo a vyběhlo ven k mému autu. Jelikož bylo zamčené, tak jsem ho na dálku otevřel. Děvče počalo studovat palubní desku a pak povídá: kde je tu vidět stav najetých kilometrů? No, ten na digitálním displeji jednoduše bez klíče v zapalovači vidět není........
Putzfrau
04.08.2010
Když jsem otevřel dveře bytu, práskla mne do nosu a do očí čistota. Znáte přeci ten divný pocit, když se vrátíte po třech měsících domů?! Říkám si v duchu, že si ani nepamatuji, že bych před odjezdem tak dobře uklidil. Nejvíce mě udivovala kuchyň. Blýskala se jako nová. Pak jsme seděli v zahradě, Kim Marek Annabella a Mary, povídali si o Řecku a najednou povídá Kim: jaká je ta nová Putzfrau? Kouknu se na ni a její lišácký úsměv a hned mi bylo vše jasné: ona mi doma vygruntovala. Objal jsem ji a ona se těšila z pochvaly. Jak jednoduché je najít pocit štěstí: daruj někomu něco, nebo i jinak učiň radost! Jen ten, co rozdává dobro se cítí šťasten....
Zahrada, útulek pro duši...
04.08.2010
Již staří Římané to znali: v zahradě najdeš klid a pohodu. Jsou lidé, kteří to neznají. Škoda. Zahrada totiž žije, má své roční doby, nálady a za tvou píli tě několikanásobně pochválí. Němci říkají že ten, kterému se s květinami a se zeleninou daří, že má zelený palec. (Grünen Daumen) Kim by podle mě musela mít všechny prsty zelené. Každou volnou chvilku stráví v zahradě, mazlí se s květinami a vypráví jim. Zahrada je plná květin a zeleniny, každé místečko je pro tuto faunu využito. Je dokázáno, že lidé, kteří tráví čas v zahradě mají vyváženou povahu.
A tak tedy není nic prazvláštního, že právě psychiatrické léčení (mimo jiné) nachází své ústavy v přírodě.
Příroda je vůbec to nejkrásnější co mohou lidé pro své tělo i duši udělat....
A zase doma...
03.08.2010
Cesta do Frankfurtu byla docela dobrá, až na úsek mezi Norinberkem a Aschafenburg, což je celá ve výstavbě. Zdravím kámoše a děkuji za pěkný večer na rozloučenou. Pozvání na frankfurtský večírek po mém návratu platí. Již se těším. Annabella a Mary se vrátily pár hodin přede mnou z Řecka, byly plny dojmů a tak jsme povídali....
Zase prší…
02.08.2010
To bylo nářku, když jsme měli vedra, že jsme se o to horko mohli opřít. A dnes počalo pršet a jsme zase tam, kde jsme byli: kdy již konečně vysvitne slunko. Člověk je tvor od samé podstaty nespokojený. A asi by se nestal člověkem, kdyby takový nebyl. A také je líný a zapomětlivý: již dva měsíce se chodím dívat na poznávací značku mého auta, zda mi nevypršela technická kontrola, až mi přesně o ty dva měsíce propadla. Tak jen věřit, že si nebude nějaký orkán blíže studovat značku, a ve čtvrtek hopy hop na kontrolu.
Léto..
01.08.2010
Dnes jsme strávili ještě pár hodin pospolu. S Jiřinou, Lukášem a Tomášem. Lukáš se včera snažil u Venci odstranit pirátské nařčení, ale ačkoliv tam byl pár hodin, nepovedlo se mu to. Vysloužil si dalekohled a pěknou knížku, docela z toho měl radost. Krátce po obědě odjeli, protože ještě dnes večer jedou do Německa, skoro až ke Kolínu, kde na něj čeká náklaďák, aby opět rozvážel zboží. Jiřina Lukáš jedou s ním a dispečer dal Tomášovi zásobování kolem středozemního moře, aby se mohli vykoupat. Přeji šťastnou cestu…
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen