Jednou do roka je svět plný krvavých konfliktů, svět islámu, v míru spojen: je v době Hadžánu. Pouť k místu narození proroka Muhameda. Je to největší pouť národů na světě.
Labbaika allahuma labbaik, statisíce šeptají, říkají či křičí tato slova. Tady jsem, velký Bože, tady jsem. Každý muslim, podle schopnosti tělesné a finanční, by měl jednou za život navštívit toto místo. Přicházejí všichni, z hlouby všech světových stran. Tak to nařizuje 22. sloka Koránu. Tři miliony muslimů se tu sejdou, aby navštívili nejsvatější místo islámu. Tato pouť patří k pěti povinnostem islámu. Nával do Meky je řízen specielním výběrem: z tisíce muslimů smí každý rok dorazil pouze jeden. Neboť každý muslim se musí k jedinému Bohu a jeho proroku přiznat, pokořit.
Cílem pouti muslimů je město Mekka v Hidžázu v Saúdské Arábii, především pak tamější svatyně Ka'ba. Mekka je pro muslimy posvátným místem, právě zde se narodil a začal působit prorok Mohamed (asi 570–632). Poté, co byl vystaven odmítnutí a pronásledování mekkánských kmenů (včetně vlastního kmene Kurajšovců), rozhodl se roku 622 odejít do Medíny (hidžra). Pobyt Muhammada v Medíně je označován jako medínské období. Až v této době Muhammed nakázal svým stoupencům povinnou pouť ke Ka'bě, kterou považoval za svaté místo.
Vstupní branou k Mekkce je město Džidda, kde se nachází letiště. Odtud se muslimové přepravují většinou pomocí autobusů do Mekky. Každoroční obrovské nápory poutníků způsobily, že mezi Mekkou a Džiddou bylo třeba vystavět dálnici. Mekka a oblast ve vzdálenosti asi 5–30 kilometrů okolo ní tvoří tzv. posvátný okrsek (arabsky haram). Před vstupem do něj se poutníci zastaví na určeném místě, kde se omyjí, ostříhají si nehty a muži si holí hlavu. Poté si mužská část poutníků oblékne šat zvaný ihrám, který se skládá ze dvou kusů bílé bezešvé látky. První díl si ovinou kolem boků a druhý přehodí přes levé rameno a na pravé straně jej zavážou na uzel. Ženy si oblékají dlouhá, taktéž bílá roucha, jež zahalují i hlavu. Jakmile poutník vykoná tyto rituální úkony, dostává se do stavu označovaného ihrám – „zasvěcení“. Během něj se muslimové musí zdržet pohlavního styku, je jim zakázáno se česat, stříhat si vlasy, vousy, ochlupení a nehty, vonět se voňavkami, nosit drahé šperky, prolévat krev, lovit zvěř a trhat rostliny. Těsně před vstupem do haramu jsou poutníci kontrolováni, zda mají pas se zvláštním poutnickým vízem.
Osmým dnem měsíce dhú'l-hidždža začínají rituální úkony v Mekce. Nejdříve poutníci vykonávají tawáf, rituál sestávající se ze sedmerého obcházení Ka'by proti směru hodinových ručiček. Tak to prý dělali vyznavači jedinosti Boží (hanífové) před příchodem Muhammada a tak to měl dělat i sám Prorok. Při obcházení Ka'by se muslimové snaží políbit Černý kámen nebo se jej aspoň dotknout, třeba jen hůlkou. Dotknout se kamene nepatří mezi povinnosti muslima, je to čin individuální zbožnosti.
Po rituálu obcházení Ka'by se poutníci dvakrát pomodlí čelem k místu mezi vchodem Ka'by a Černým kamenem, které se nazývá multazam, a pijí vodu z pramene Zamzam. Poté následuje běh či chůze mezi pahorky Safá a Marwá, které jsou od sebe vzdáleny asi 700 metrů. Během putování mezi pahorky muslimové nahlas pronášejí verše koránu. Tento úkon, který se nazývá sa'j, symbolizuje Hádžařino zmatené běhání pouští, během kterého se snažila najít vodu pro svého syna Ismá'íla. Po skončení těchto rituálů se většina poutníků odebere do údolí Miná, kde přečká noc v bílých stanech.
Obcházení Ka'by a běh mezi dvěma pahorky tvoří tzv. malou pouť zvanou umra. Tu lze vykonat i mimo určená data jakožto záslužný zbožný čin, na rozdíl od hadždže (tzn. „velké pouti“), který lze vykonat jen v předepsané dny v roce. Muslimové, kteří přijeli vykonat jen umru, odloží po jejím skončení poutní šat, čímž vystoupí ze stavu ihrámu a odeberou se domů nebo navštěvují další svatá místa, jako je Muhammadova hrobka v Medíně. Umru často vykonávají muslimští politici, kteří navštíví Saúdskou Arábii, aby tak dali veřejně najevo svou zbožnost.
Ještě téhož den, 10. dhú'l-hidždža, poutníci nasbírají sedmdesát kamínků (pokud možno ještě při pobytu v Muzdalifě), se kterými přijdou do údolí Miná, aby jimi symbolicky hodili po satanovi. Satana v minulosti představovaly tři kamenné pilíře (džamry), avšak po mnoha tragédiích, které během tohoto rituálu vedly k ušlapání mnoha set poutníků, byly na příkaz vlády Saúdské Arábie malé sloupy nahrazeny třemi zdmi dlouhými dvacet šest metrů, čímž se poutníkům zvětšil prostor pro vrhání kamenů. Kamenování se provádí z mostu Džamarat, který muslimům umožňuje házet kameny z více úrovní. Most byl postaven v roce 1963 a nejdříve umožňoval poutníkům házet kameny na kamenné pilíře jen z jedné úrovně. V roce 2006 se započalo s jeho rozsáhlou přestavbou, během hadždže v roce 2007 byly přístupné již tři úrovně z plánovaných čtyř. Most měl být dokončen v roce 2008, v současné době je však stále ve výstavbě. První den (tj. ještě v den Svátku obětování) poutníci kamenují jen tu nejvyšší ze zdí. Hodí po ní sedm kamínků, které se na zeď mají házet jeden po druhém, hodit najednou více kamenů je pořád chápáno jako jeden hod, což se považuje za chybu. Kamenování pokračuje i další dny, kdy se však kamenují všechny tři džamry, každá vždy po sedmi kamenech. Pokud poutník zůstane v Mekce až do úplného konce hadždže, vyčerpá tak všech sedmdesát kamenů. Muslimové mohou hodit kameny za libovolný počet ostatních muslimů, kteří kamenování nemohou vykonat sami. Symbolické kamenování má připomínat počínání Ibrahíma, jenž v těchto místech zahnal kameny satana, který ho pokoušel, aby neuposlechl božího příkazu a neobětoval svého syna Isma'íla.
Pouti se každoročně účastní okolo tří milionů osob (v roce 2008 se jednalo o 1 729 841 ze 178 zemí). Kvůli takovému množství poutníků přijímají saúdskoarabské úřady mimořádná logistická, zdravotnická i bezpečnostní opatření, která by měla zabránit nehodám, případným teroristickým útokům či epidemiím. Z bezpečnostního hlediska bývá nejrizikovější kamenování satana v Miná, během kterého se na malém prostoru ocitá obrovské množství osob, což v minulosti již mnohokrát vedlo k ušlapání stovek poutníků. Proto byl rozšířen most, který vede k pilířům, a byly vybudovány dva nouzové východy z údolí Miná. Poutníkům též bylo povoleno zahájit rituál kamenování ihned po půlnoci, tedy ještě před sérií ranních modliteb. Kvůli zajištění bezpečnosti jsou v Mekce přítomny desetitisíce policistů i vojáků, v roce 2007 jich bylo přítomno přibližně 60 000. Snaha Saúdské Arábie zvládnout obrovské davy poutníků vedla k zavedení kvót, které určují, jaký počet muslimů z jednotlivých zemí se může na pouť vydat.
Jedna z největších tragédií během hadždže nastala v roce 1987, kdy saúdskoarabští vojáci zasahovali proti íránským poutníkům, kteří během hadždže pořádali demonstraci proti Spojeným státům. Při zásahu zemřelo více než 400 lidí. Vůbec největší tragédie co do počtu obětí nastala o tři roky později, kdy bylo během kamenování satana ušlapáno až 1426 muslimů. V roce 2006 přišlo při stejné události o život 362 poutníků, přičemž incidentu předcházelo zřícení jednoho z hotelů v Mekce, pod jehož troskami zahynulo přes sedmdesát ubytovaných poutníků. Neštěstí v roce 2006 vedlo ke zpřísnění kontroly příchozích poutníků, zejména jejich vstupního povolení.
Dvanáct tisíc kyvadlových autobusů dopravují poutníky, denně se rozdá bezplatně pět milionů chlebů, dva miliony litrů pitné vory a sto tisíc koránů. Rozprašovače vody, vysoké jako domy, neustále zchlazují obrovské vedro o deset stupňů. Pro Saúdskou Arábii je poutní období, přes vysoké tržby které poutníci v zemi zanechají, prodělečné. Avšak politický zisk se nedá penězi vyčíslit...
