Jen v nocích, kdy měsíc oslnivě září, vyprávějí si indiáni kmene Chinook tuto bajku.
Těmito slovy počal vyprávět můj otec příběh o kojotech. Nemohu tomu uvěřit, protože právě sedím na posteli mého syna a počínám mluvit jako tenkrát můj otec: "musíš vědět, že podle staré legendy to byl právě kojot, který stvořil lidstvo. On pojmenoval buvoly, jeleny i soby... Kojot byl tulák mezi světy, nesmrtelné stvoření, které dokáže zemřelé přivést znovu k životu. Tisíce jmen znali národy pro toto zvíře: Old Man Coyote. Jiní jej zase jmenovali Coyotl. Chinookové mu ale říkali Sk-elep, ten, co přináší pravdu."
Chvilku jsem se odmlčel a pozoroval nevěřící tvář mého syna. V jeho očích jsem spatřil stejnou skepsi, jakou jsem pociťoval tenkrát já. Ve škole jsem se učil, že kojoti jsou škodná zodpovědná za snižující se stav divoké zvěře. Raubíři kteří nemají v přírodě žádný smysl. Tenkrát jsem nechtěl nic vědět o tomto indiánském žvanění, bylo mi 17 a chtěl jsem se stát lovcem, lovcem kojotů. Uzavřel jsem své srdce, když můj otec dále předl na tomto indiánském mythu. Když vyprávěl, že se kojoti vzdali své nesmrtelnosti, aby pocítili lásku. Když kojoti najdou partnera, zůstávají věrní po celý život. Jejich měsíčné vytí volá do kraje slib věčné věrnosti.
Jak jsem již řekl, uzavřel jsem své srdce a v následující sezoně jsem zastřelil osm kojotů. Tenkrát jsem pyšný, dnes však poslouchám při úplňku jejich vití. A po pravdě: kolik jich tam venku je? Ročně se v USA zastřelí skoro milion kojotů, což odpovídá, že v průměru každou minutu jeden.
Podle Alberta Running
Arnošt valeš
