Na konci cesty jsem zůstal stát.
Zcela zbytečně počalo se mi zdát,
že někdo volá.
Obloha voněla modrem a ptáci přeli se o den,
který tu oslněn sluncem, jen tak si s obláčky
hrál.
Zůstal jsem stát a počal se s myšlenkami prát.
.
Kdo volá poutníka jež není doma,
kdo ptá se cesty, která tu sama,
v slunci jen mlčí?
Kdo počítal kroky, jež v prachu jsem nechal,
abych dokázal loukám, že tudy jsem šel
abych rozvlnil řeky,
jež šťastně si hučí,
já,
ten co ví,
že počátek cesty
již nikdy
nespatří.
Ano, teď již to slyším!
To volá cesta
abych šel dál….
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen