Deníček Únor 2012

Přestupný rok

29.2.2012 12:26

Dnes má moje máti výročí smrti. Kdyby se to bralo podle datumu, byla by tři roky po smrti. Ve skutečnosti to je to 12 let. Jak ten čas běží. A zase se vrací jaro. Včera, když jsem byl s Pajdou, zahlédl jsem jak táhnou husy. Jako vždy proťaly před Frankfurtem přistávací koridor letadel a braly to na sever. Vesele si při tom štěbetaly a měly, jako vždy, své letecké seskupení ve tvaru písmene V.  Pro mně je zákon tažných ptáků fascinující. Příběh cestovatelů tu byl jistě i v době, kdy lidé často prožili svůj život v jediné vesnici. Ovšem velká tažení lidstvo také vždy mělo a i v budoucnu bude stále větší. Evropa Evropanů se zcela změní a barva pleti bude stále tmavší….

Divoký západ?

27.2.2012 13:12

V sobotu ráno se nám tu naše městečko změnilo v divoký západ. Asi tak pět set metrů od mého domu, za rohem, počal nějaký pán ve čtyři hodiny ráno házet láhve z okna na ulici a dělal randál. Někdo na nočního rušitele klidu zavolal policii. Ta přijela, tá tý tá, tá, chtěla zakročit, avšak muž ochránce zákona napadl nožem. Tak ho odstřelili. Bác, bum, a byl mrtvý. No není to krásné místečko pro život, tem náš Maintal? Určitě tu vypukne zlatokopecká horečka a dobrodruzi z okolí se sem pohrnou. Proč dotyčný muž házel flašky z okna na ulici se již nikdo nedoví. Toto tajemství si vzal do hrobu.

 Stres

26.2.2012 16:04

Restaurace byla nabytá lidmi, sotva jsem stačil vařit a vydávat jídla. Nejhorší bylo, že se nenašel nikdo, kdo by myl nádobí. Špinavé nádobí se hromadilo pomalu po celé kuchyni, že jsem neměl místo na vaření a vydávání pokrmů. Rozhodl jsem se, že se tedy budu nejprve věnovat špinavým talířům. Talíře byly naskládány na sebe, na nich zbytky jídla, ležely na nich i použité příbory a každá ta hromada talířů počala ztrácet na stabilitě, hrozilo, že se vše bude po chvíli válet po  kuchyňské podlaze. Na vrcholu všeho, počaly do kuchyně chodit hosté a  vybírali si ty nejméně špinavé talíře, aby je mohli použít na další jídlo. V tu chvíli mi došlo, že v lokále stojí švédské stoly, kde se  návštěvníci mohli obsloužit sami. Příval použitých talířů nepřestával, valilo se to na mně jako vodopád. V tu chvíli zazvonil zvonek. Byl jsem nervózní, ve stresu, ten zvonek mi ještě chyběl. Pootevřel jsem oko. Bylo devět hodin. Aha, dnes jedeme s Hankou do Spessartu plavat. Zase jsem zavřel oči a tu jsem spatřil, že se nádobí hromadí i za pípou, tam, kde se myjí sklenice. Jakož gastronom mi byl znám nejhorší prohřešek v pohostinství, totiž, postavit prázdnou sklenici od piva na talíř od svíčkové. Kuchyňské nádobí, talíře a podobné se musí důsledně třídit od skla, ze kterého se pije. Halda talířů  se hromadila i u džezu na mytí skla. I tady si hosté vybírali sklenice pokapané gulášem, aby si natočili pivo. To již bylo přiliž na to, abych to snesl. Tak jsem se zbudil, oblékl se, vyzvedl Hanku a jeli jsme do Spessart Therme …

 Výbuch, neboli ví Bůh

24.2.2012 17:56

Rozbila se mi pumpa na kolo a kolo, to já denně potřebuji, abych doprovázel Pajdu na jeho procházkách. Jeli jsme kolem benziny a tak jsem si chtěl přihustit pneumatiky. Přední kolo bylo již docela tvrdé. Musím na tomto místě říci, že jsem si nesundal rukavice a to je člověk trochu nemotorný. Již jsem počal pumpovat zadní kolo, když se ozval výbuch, Pajda kvíknul a poodskočil, ví Bůh, co to bylo. Zavěsil jsem onu nádobu s přetlakem zase na své místo a chtěl pokračovat v cestě, když tu jsem zjistil, že se mi přední kolo zcela roztrhlo. No jasně, přehustil jsem pneumatiku, měl jsem přece na rukách rukavice a tudíž menší cit. Tak jsme pokračovali v cestě pěšky k panu Dillenmut, aby mi kolo opravil. Prý bude ve středu a tak do té doby budeme šlapat po městě pěšky.

Boj, neboli innere Schweinehund..

21.2.2012 14:13

Člověk v životě svede nejeden boj. Vezměte si příklad třeba ze mě: Momentálně svádím boj proti nechuti napsat něco de deníčku. Němci tomu říkají boj proti v tobě usazenému psímu praseti!! Ten boj jsem ale prohrál, neboť jsem dnes dostal hned dvakrát vynadáno. Miluška to vyřídila telefonicky Evička E-Mailem. Tak jsem zase tady. Přestal jsem před 14 dny kouřit a jako bych  všechny nápady tahal z doutníkového dýmu, byly fuč. Ty nápady. Ano mnoho slavných spisovatelů čerpalo nápady v dýmu fajfky a příběhy hledali na dnech vypitých lahvích. A přitom je tolik věcí, o kterých se může psát. Miluška mi dnes dala ránu akademickou úvahou, že kdyby nepadla zeď v Berlíně, tak bychom dnes neměli vládu. Píši, my bychom neměli, protože se zrovna nacházím ve Frankfurtu a ten vždy patřil k západnímu Německu. Merkel a Joachim Gauck, nejvyšší postavy německé vlády pochází z DDR. Abych řekl upřímně, ani se nedivím. Po tolika letech západoněmecké demokracie tu politici začínají blbnout. Takže byla potřeba nová krev. Dr. Rössler, ministr hospodářství a technologie je Vietnamec, mezi zelenýma jsou Turci na vysokých postech…ano, Německo se stává mustrem budoucího světa a srdce Evropy. V té době asi již Česko nebude existovat, to se totiž navzájem vytuneluje a bude žít někde v Austrálii, Bůh mu dej sílu, v Austrálii prý ještě mají peníze a normální poměry. Dnes je úterý, tedy to před popeleční středou, tedy tou středou, kdy odcházel Ježíš na 40 dní do pouště a tím pádem je poslední den karneval. Ve městech je Spousta průvodů a v nich alegorické vozy. Zrovna uprostřed karnevalu si dovolil prezident Wulff odstoupit a tak museli umělci papírových soch přes noc přiložit ruce k dílu, aby bylo plasticky znázorněno, jak prezidentský  orel padl na hubu. Angela šlape na kole a táhne celou Evropu, chodí v růžové sukénce, sukénkou, kterou chrání Euro a pana Sarkozy si strčí mezi prsa do výstřihu. Pohodlně se jí tam vejde. Takže hlavy vzhůru, ať žije nový prezident, havlovská postava z východního Německa. Byl také umělcem, dělal faráře… VIDEO

 

 Costa Concordia,

16.2.2012 17:55

není tak daleko, jak by se tady ve Frankfurtu mohlo zdát. Potkal jsem tudle paní H. kterou znám již od počátku mé kariéry v Clubu. Jelikož ležel sníh, já jel na kole a ještě jsem se staral o psa, přešla má nejistota v jistotu, když na mne volala: to je pořád ještě ten stejný pejsek? Křikl jsem jo, a byl jsem za rohem. Druhý den pak mne oslovila kamarádka, zda paní H. znám. Ano, říkám, zrovna včera jsem ji potkal, jedouc na kole jsem s ní ale nemluvil. Tak té paní zahynul na Costa Concordia manžel. Prý pouštěl všechny lidi napřed, každému dal přednost až tu svou obětavost nepřežil. Musí to být pěkná darda: na dovolenou s manželem a po dovolené vdova… Bei den weiteren Todesopfern handelt es sind um einen 74-jährigen Mann aus Maintal  Bydlí asi 500 M od našeho domu.  Ještě před pěti lety zachránila Pajdu, který se zatoulala nenašel cestu zpět. Vzala ho do obýváku a zavolala nám, takže jsme si ho mohli vyzvednout. Jo, jo, Pajda. Irenka prý zahlédla další štěňátko které se podezřele tváří jako jeho potomek….

 Vodafone, E-Plus, Telekon, O2

13.2.2012 19:03

Dnes brzo ráno zvonil telefon. Otevřel jsem jedno oko, abych zjistil, že je skutečně brzo. Teprve deset. Řekl jsem si, že to bude určitě nějaká kráva od Vodfonu, nebo O2 a chtěl jsem dále spát, ale pak mne chytl vztek, neboť volání do soukromých domácností za účelem něco prodat, či uzavřít smlouvu je v Německu pod pokutou zakázáno. Tak jsem vylítl z postele a že si teda na té krávě zgustnu. Kráva od Vodafonu to nebyla, ženský hlas ano. Byla to Miluška a zvala mne na svíčkovou s knedlíkem, k obědu na rozumnou dobu, kdy důchodci obědvají, tedy na čtrnáctou hodinu. Po té, co jsem se ujistil, že nebudu muset nic platit, nebo že se nezavazuji dva roky každé pondělí k obědům, jsem mé připravené nadávání vzdal a pozvání přijal. Vše bylo moc dobré, i to víno, akorát Miluška byla nějak nemocná a tak se léčila nějakým likérem. Vždy vykřikla: a je mi dobře! Na vem si také, ať ti nic není, zařvala na mne a již bylo štamprdle plné. Vidíš a již ti také nic není!! Martin se rozohnil a pravil, že by se všemi pánbíčkářemi vyběhl, ba použil i mnohem horšího slova co-by-udělal, ale to on již říká léta. Zatím o tom jen mluví. Povedený oběd. Nakonec jsme došli s Martinem k závěru, že by se Míla mohla vdávat, vařit již umí! Ještě jednou díky za pozvání…

 Život, stáří, smrt.

12.2.2012 17:41

Každý den jsme trochu starší. Poprvé v životě jsme totiž zjistili, že už se nemůžeme počítat mezi nejmladší. Ne, nemluvíme o našich tělech, i když pokud se občas podíváme do zrcadla, mohli bych upadat skoro do zoufalství! Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které  každý rok trochu povyroste. Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet. Protože teď máme přece fantastické kamarády, tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bychom neměnili své šedivé vlasy ani nic jiného za ploché břicho.

Nebudeme se trápit tím, že jsme někdy jedli příliš mnoho dobrot nebo že jsme si občas koupili něco, co pravděpodobně nikdy nepoužijeme.
Dovolíme si čas od času chovat se tak, jak se nám líbí, tvářit se na svět tak, jak ho cítíme. Mnoho našich přátel a známých zemřelo dřív než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší. Koho například zajímá že si čteme dlouho do noci, sedíme u počítače nebo u televize, a pak můžeme spát dlouho dopoledne? Ano, někdy doma zpíváme staré písničky z mládí. Ano, můžeme se jít projít, kam se nám zlíbí. Prožíváme vlastně období, kdy ještě hodně můžeme, ale málo musíme. Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým. Štěstím ve stáří je netrpět bolestí. Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky. Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří staré stromy. Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si! Ale ano, život přináší i bolestné chvíle různé smutky a bouře. Bolest je něco, co patří k životu a bránit se jí je dětinské.

Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl. Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu se s nimi vyrovnat. Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě poskytuje. Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý nesmí to být tlachal. Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše co prožil. Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.

Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta „galerie života“ není pak hezká. Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď můžeme říci ANO nebo NE. Nikdo nás už nehoní, pracovat můžeme, ale také nemusíme.  Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada! Ti méně šťastní už tu nejsou. Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý život! Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk – to je umění.

Zatím co pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo hranicí možností.

Co máme tedy dělat dál? Je to snadné! Spoléhat na to, co ještě v našem těle dobře funguje! Každé ráno si můžeme vybrat: vzpomínat si na problémy a hořké chvilky v minulosti, anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik? Okamžik,  který je nám dáván ještě dnes! Nebudeme tady žít navždy- dostatečný důvod, abychom neztráceli čas pláčem a nářkem!

Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi. Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí.
Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou dotknout a pohladit...

Kolik takových chvil nám ještě zbývá, kolik z nich jsme už propásli  a nevyužili k tomu, abych druhého úsměvem potěšili a sami byli utěšeni!? Čas ve stáří už není „tiché a neměnné jezero“, ale spíše „pádící jezdec“.

Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova. Ve stáří nemůže být člověk tvrdohlavý! Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat. A ještě pár slov o důchodu: důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu. Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok. A nyní, ve stáří, nám je jako důchod po částkách vrací. Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost. Pro sebe i pro nás staré. Není přece naše vina, že to neudělali!

Šperk, hodnotný obraz, váza – zůstanou krásné, i když jsou staré.  Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…

Myšlenky paní Jiřiny Šiklové

Neodeslané SMSky

10.2.2012 13:52

Byl jsem dnes s Pajdou opět venku. Navlíkl jsem mu zase ten svetr, který jsem včera ještě vylepšil, ale asi jsem to nějak zkazil. Pajda sázel ty své SMSky na stromy a zdě domků, ale nemohl najít "Zpráva odeslaná" protože ty zůstávaly ve svetru. Nevěřícně očichával ty neodeslané depeše, znovu se snažil a po chvíli jsem měl pocit, že ho chytne psotník. Tak jsem ten svetr hodil do odpadu. Pajda si chudák oddychl, a věrně po mně pokukoval. Akorát by mě teď zajímalo, co to je "psotník?" Tezaurus mi hlásí, že mohu použít i "božec", ale to mi také nic neříká. Nechápu, jak jsem mohl tak dlouho žít a nevědět význam těchto slov?

Abych tuto mezeru ve vzdělání vyplnil, počal jsem googlovat, (to je slovo, že?) a přišel jsem přes německý překlad: psotník = Fraisen = epilepsie. Jedná se zde o starobylý název choroby. A pak že můj deníček nevzdělává….

 

…neb těm patří království nebeské.

07.02.2012 17:19

Ano, chudým na duchu. To jsme zažili s Hankou a Helenou v termální lázni. Najednou se v hale rozezněl chechtot a veselí party, jež přeskočilo na celou plovárnu, která neměla daleko k výletu autobusem z Formanova filmu "Kdo přelétne kukaččí hnízdo". Byli to sice dospělí, ale chovali se jako děti. Vybaveni byli takovými, dlouhými, modrými bidly z pěnové hmoty, která se dnes používají jako podpora při plavání. Jedna dáma španělského vzhledu s tímto bidlem mlátila do vody a děsně se při tom bavila. Jiná, budící dojem, že honí své oči, běhala v předklonu stále sem a tam a časem se zastavila a spustila smích jako kobyla. Jiný pán, neforemného těla se děsně bavil v proudu divoké řeky a statečně všem překážel. Jiný neustále lezl z bazénu a po zadku no něj zase padal. Pak se všichni účastníci výletu odhodlaně odebrali do bahenní, horké vody v extra skleněném pavilónku, kde bylo symboly a i slovy nabádáno k absolutnímu klidu. No samozřejmě, jak by mohli zachovat klid, když jim bylo vše pro srandu? Když jsme tam pak šli my, byla již parta někde jinde, ale plavčík si nenechal ujít, aby se tam osobně vypravil a všem nám vynadal. Brali jsme to s rezervou, a kukaččí parta bylo osvěžující intermezzo. Dnes jsem se zase bavil já: udělal jsem ze starého svetru Pajdovi vycházkovou kombinézu. Je tak vymakaná, (domyšlená), že ji ani nepočůrá. A to by bylo blbé, protože právě proto on chodí ven! Pajdův nový svetr

 

Indiánské děvčátko

07.02.2012 17:19

Zábava a fascinace zároveň: venku je mráz a dnes ještě k tomu napadl sníh a tak se nabízí nějaká tvůrčí činnost v teple domova..  

Fastnachtsitzung

05.02.2012 19:28

A již tu máme zase to komické německy nesmyslné slovo. Je odvozeno od půst noční schůze. Patří to do rámce karnevalu. Lidi tam přijdou v maskách, sedí se u dlouhých stolů a na podiu vám předvádí slavný, či méně slavný karnevalový spolek vše možné. Mimo tanců se tam vedou i politické proslovy a je tradicí v Německu, že během karnevalového období si mohou řečníci tropil rošťárny z politiků, jako například ze starosty města a i jiných. Většinou řečnící mluví tak zvanou "Plattdeutsch"což je nářečí a těch je v zemi nemalé množství. Člověk si na to lety zvykne, ale není neobvyklé, že i rodilí Němci těmto patla-mati-nám nerozumí.  Pro plně obsazený sál zde není možnost tančit a tak většina masek zmizí na židlích a pod stoly a celá ta maškaráda je jaksi nanic. Maintal helaaaauuuuuuuuuuuuuuu    ještě maličkost

Fasching

4.2.2012 16:04

To  je slovo co? Z nějakého důvodu si Němci vymysleli takové bezdůvodné slovo a ignorovali celosvětový výraz: karneval. Proč to udělali? Protože když Češi slavili karneval, lezli oni ještě po stromech. V prastarých dokumentech se nachází zvláštní doklad. Proč se Němci v Česku jmenují Němci? To je slovo odvozené, samozřejmě v době pradávna, a znamená: ti, co neumí mluvit, nebo, nemají řeč. Proto se v Německu říká Fasching a ne karneval. Tak a tam právě teď jdu. Jsem za kovboje. Ještě vám tu ukáži Pajdu, jak chodí po ledě!

25%

4.2.2012 16:04

Dnes měli u FOXU super nabídku: na elektrické spotřebiče, na které má Kim automaticky 10% slevu, dávali ještě jednou 25%. Tedy dohromady 35%. No nech to tam být. Jeli jsme tam se třemi auty. Já si chtěl koupit myčku do Lhoty avšak nabyl jsem dojmu, že si musím počkat. Za 90 € tam žádnou neměli. Adrian si koupil myčku a Marek pračku do bytu, který stále ještě hledá. Lu nás překvapila, že uměla vypočítat 25% což jsme do ní, jakožto zdravotní sestry nečekali. Také jsme jí to důrazně řekli, což zapříčinilo její hněv a počala nadávat. Protože reagovala jak jsme očekávali, vyprskli jsme smíchy. Chvilku jí to trvalo, než nás pochopila. No, je v naší rodině teprve pár měsíců, musí se mnohému naučit.

Dopoledne se byli Marek s Ludmilou podívat v nějakém bytě, a byli z toho otřeseni hrůzou. Majitel je zpovídal jako u policie, měl dogu co byla větší než Lu a tak to vzdali. Byt by se jim líbil ale pan domácí se jim nelíbil. Tak jeli na výlet do WertheimWillage, mají tam značkovou módu výhodných cen, ale když připočítají těch 200 KM na benzín  tak to vyjde nastejno.   

 

Co dělají rybáři, když nechytají ryby? VIDEO

2.2.2012 16:33

Včera jsem byl, jako každou středu u rybářů. Venku byl mráz jen to jiskřilo. Chlapi samozřejmě ryby nechytali, za to si pekli  pizzu. Pajda lítal kolem jezera a po hodně dlouhé době se vrátil musel jsem ho jít dokonce, do toho mrazu, hledat. Objevil jsem Pajdy dva a napadlo mě, že mi zamrzl mozek. Ale v tu chvíli přiběhl pajda z druhé strany. Ti druzí byli králíci, či zajíci, kdo se v tom má vyznat. V neděli pořádají kluci u jezera slavnost svařeného vína. Takže? Vymyslet si důvod k pití, s tím není u rybářů problém. Asi tam pojedu rovnou z horkých pramenů ze Spessartu…

Štěstí

1.2.2012 15:25

Dnes jsem měl opravdu štěstí. Ráno mě zbudil telefon, volali z Bau Marktu, že tam mají již tři měsíce mou opravenou pumpu. No jasně, byl jsem celou dobu ve Stříbrné Lhotě a lístek, kterým mi oznámili, že si mám přístroj vyzvednout mi tady děti někam založily. Tak jsem se dospal a pak jel s Pajdou na kole a potom jsme jeli do Frankfurtu. Pumpu jsem si vyzvedl, žádný komentář nebo kázání jsem nedostal a jedu domů. Baumark leží na velmi frekventovaný Hanauerlangstrasse, takže není možnost při výjezdu z parkoviště zahnout směrem z města ale pouze do města. Ale kousek dále je ulice, do které se dá uhnout a když má člověk štěstí a nejsou staženy závory na železničním přejezdu, tak se člověk dostane na paralelní ulici a může frčet z města. No, závory byly nahoře a tak jsem přidal plyn, a přehlédl červená světla a tím pádem jsem vlítl na přejezd, když již šly závory dolu a to pěkně svižně. Byl jsem již rozjetý a tak jsem v mžiku sekundy musel rozhodnou co budu dělat. Přidal jsem plyn a prolétl přejezd asi dva milimetry pod závorami, pak jsem se rozklepal.

Leden 2012Deníček

 

Myšlenky o tom, co život přináší…..  

 

 

Dovolená

29.1.2012 14:41

Blíží se březen a to je čas naší dovolené, s Hankou a Helenkou. Když si o tom tak jeden přemýšlí, je to docela velký zázrak si tady takhle sedět a psát a někdo tam daleko, tam ve světě si to může přečíst. Řekl bych, že to naši rodiče nejen že neměli, ani neměli zdání, že se něco takového bude jednou moci. Zrovna tak s dovolenou kam plánujeme jet. Ještě jsme tam nebyli, ale fotky si již můžeme prohlédnout. Strejda Google všechno zná a všude byl a vše vyfotil: Co říkala?

 

Narozeniny

29.1.2012 14:41

Včera slavila Annabella narozeniny. Napekla a navařila a bylo plno lidí. Hlavně  tam byl i Marie bratr David, který mi dokázal instalovat program co potřebuji na ovládání mých stránek. Adrian si vymyslel, že když má noční, musí poslouchat přes mobil muziku a tak jsem mu nahrával tu jeho hudbu na přídavnou paměť telefonu. Po určité době jsem dostával hlášení, že se dostavila neznámá chyba. David přišel na to, že se musí nahrávat do různých ordnerů pak se  mu tam vešlo vše. Při každém pokusu si nahranou hudbu poslechnout jsem měl pocit, že je telefon rozbitý, ale ne to je právě to, co Adrian poslouchá. No každému to své…

 

Paulo Coelho tomu rozumí

27.1.2012 18:16:46

Proč žijeme neustále v minulosti a v současnosti? Tuto otázku si pokládají lidé od počátku civilizace. Končí život smrtí? Odcházíme na jinou úroveň života? Vrátíme se někdy na planetu Zem zpět?

Nejprve se musíme zbavit představy, že se dá čas měřit. Čas se změřit nedá. Přesto jsme si vymysleli hodiny, abychom v reálném světě mohli existovat! Také se nemůžeme vyvarovat realitou, že časem měříme viditelnou skutečnost. Proto jsme dokázali přežít dravou zvěř. Podobně jako počítač ukládáme do paměti naše zážitky, což nás chrání před nebezpečím, pomáhá nám nalézt potravu, žít ve společnosti. Všechno to co jsme se naučili předáváme další generaci. To však není to pravé žití. Čas neběží, je jen okamžikem. Okamžikem ve kterém právě žijeme.  V tomto okamžiku co píši tyto řádky si vzpomínám na první lásku, na první skladbu, co se naučila má dcera na klavír, okamžik, kdy jsem nastoupil do vlaku, který mne odvezl daleko od domova. To vše jsem já, teď tady, co jsem byl a co budu. Vše je ve věčnosti schováno, proto žiji dnes vše co jsem prožil a co se ještě stane. Nejvíce starostí nám nadělá láska: chtěli bychom aby zůstala stát, aby se neměnila, ale toto přání je léčka. Po třiceti letech manželství již nejsem to co jsem byl a ani moje žena to nemůže být. Proto se proměnila i láska. Žádný život nepočíná narozením a nekončí smrtí: ptáme se kde jsou ti co nás již opustili? Naši blízcí neumřeli zcela: neustále žijí v nás a doprovázejí nás. Podobně jako když jedeme vlakem a pozorujeme lidi v  našem vagónu, víme, že ve vagónu před námi sedí také lidi, přestože je nevidíme. Samozřejmě patří toto do tajuplné oblasti. Ale jak často jsme zažili tak zvaný déjé-vu. Najednou si na vteřinku uvědomíme, že jsme tady na tomto neznámem místě již byli, nebo nějakou situaci již zažili. Vše okamžitě zapomínáme, protože to nepatří do našeho, námi chápaného, reálného života.

Každou noc cestujeme v času: vracíme se do naší vzdálené či blízké minulosti, což děláme v našich snech zcela nevědomě. Když se vzbudíme, máme pocit, že jsme zažili nějaký nesmysl. Ale to není pravda: byli jsme v jiné dimenzi, v jiném životě, než ve kterém žijeme, kde věci neběží jako zde. Kolik životů jsme již žili? Tato otázka je špatně položena. Správná je: kolik životů žijeme nyní? Alef

 

Jak Pajda udělal hovínko  VIDEO

26.1.2012 18:14

Dnes jsme byli, jako každý den s Pajdou na kole. Bylo překrásné počasí a to mě zvábilo, abych vyndal telefon a nafilmoval to. Nechtěně jsem natočil i Pajdu, jak dělal svou potřebu. No jistě, proč jinak člověk se psem chodí. Natočil jsem i dvě dámy, které také šly s pejsky  a dostal jsem vynadáno. Nevím, jestli to byly nějaké agentky od tajné služby. Uklidnil jsem je slovy, že si fotím hezké počasí. Jízda na kole je velice zrádná. Když jedu západním směrem, tak si funím do síly větru a těším se na zpáteční cestu, kdy budu mít vítr v zádech. Dnes jsem jel a to dvakrát a liboval jsem, že je bezvětří, že se pěkně šlape, avšak na zpáteční cestě se do mě opřel vítr, byl totiž východní. No nalít jsem jako vždy…

Sluneční erupce

24.1.2012 19:06

Dnes dorazila na Zem silná sluneční  erupce, která není pro lidi škodlivá, jelikož jsme chráněny přirozený magnetickým polem naší planety. Ale satelity, letecká doprava a i mobilní telefony mohou být rušené. A ejhle, Country rádio škvrklá a skypování s Láďou ze Švýcar bylo poněkud  obtížnější. Prý bude možno dnes v noci i v našich končinách spatřit polární záři…

Jak Martin nedostal najíst

24.1.2012 19:06

Minulou sobotu si kamarádka Miluška přišla pro knedlíky v prášku, které si objednala u mne, abych jí je přivezl z Čech. Miluška byla v dobré náladě. Ptal jsem se co budeme pít a naznačil jsem, že bych si dal s Martinem červené vínečko. Milušky jsem se nemusel ptát, protože dávno registrovala u vchodu, přírodní, zimní lednici, dózy Gambrinusu. Martin se mnou souhlasil ale dal si podmínku, že mu musím dát kousek chleba, protože nedostal doma najíst.  Miluška byla totiž na zahájení provozu dámské gymnastiky, kteréžto zařízení si otevřel Markův kamarád Thomas. Nechala manžílka chudáka doma pouze o čočkové polívce. Přinesl jsem tedy to, co lednice dala. Mezi tím byl i sýr, který mi dala Mařenka ještě v Čechách. Byl tak dobrý, že ani Pajda nemohl odolat a hned se přihlásil u stolu. Miluška, jež říká Pajdovi, že je jeho tetička, se dotazovala co ten pes chce? Chce sýr, mínil jsem nic netuše. Ty jsi se zbláznil, takový drahý sýr dáváš psovi? No a co, mínil jsem, vždyť nikoho jiného nemám! Martine, (Miluška neustále Martinovi vše překládá, když se bavíme česky) on mu dává ten drahý sýr..a říká, že nikoho jiného nemá! A co já, tetička, nedostanu nic? Ale jo, dostaneš ještě jeden Gambrinus. A kdo bude řídit? No já ne, já již piji víno, mínil Martin. Nakonec zavolali Štefanovi, synovi, aby je odvezl domů. Tak se stalo a Miluška si opět, jak to dělají Turkyně, sedla na zadní sedadlo.

Jak dlouho se zdá sen?

22.1.2012 15:15

Dnes v noci se mi zdál sen o Aničce. To není zase taková novota abych se o tom zmiňoval, neboť se mi o ní zdá denně. Tak i dnes. Leželi jsme v posteli a moc pěkně si povídali. Když jsem se jí chtěl dotknout, byla pryč. Pak zase, když ležela na boku za mými zády, cítil jsem  její dech. Tak to je dobře, pochvaloval jsem si. Zůstaň za mnou, alespoň cítím tvůj dech. Pak jsem se z hloubky snu probudil a zjistil jsem, že za polštářem mi sedí Pajda a dožadoval se, abych ho pustil ven.

Takže ten sen, cítěno hodinové dění, se odehrál v okamžiku, kdy pes vyskočil na postel, aby mne zbudil. Vyprávěl jsem o mém snu kamarádce, když jsme byli v bazénu plavat, a ona se mi svěřila, že se jí také zdál podobný nesmysl: její muž ji požádal o rozvod, protože mu zapomněla říci, že jde ošetřit tetičku. Kamarádka se s bolestí probudila a říkala si: muži můj, nerozváděj se, se mnou, vždyť jsi již šest let po smrti. Jak dlouho se zdá takový sen?

Opuštěno

20.1.2012 18:21

Tak jsem s Pajdou dnes zavítal ke klubu, tam, kde jsem skoro třicet let působil. Pronájemce co hospodu vzal po mně skončil. Vše tam zeje prázdnotou a vítr fouká. Tedy, on tam foukal vždy ale dnes je takový opuštěný. Předsednictvo klubu nebylo schopno najít nového pronájemce. Je to pro mne místo melancholické, vždyť patřilo tolik let k mému životu. Byl jsem první nájemce od té doby co budovu postavili. Tak to v životě chodí, nic netrvá věčně…   Dnes tam fičí vítr

 

Blondýnky

19.1.2012 19:02

O blondýnkách se vypráví, že jsou hloupé! Ale opak je pravdou: vtip od Hanky

 

Přijde v Praze blondýna do banky a nechá se uvést k úředníkovi ohledně půjčky.

Prý cestuje obchodně do Ameriky a potřebuje si na 2 týdny půjčit 1000

korun. Úředník na to, že banka potřebuje nějakou záruku, takže blondýnka mu

nechá klíčky od nového BMW. Auto bylo zaparkované u chodníku,měla

od něj doklady, vše bylo v pořádku. Banka tedy souhlasí, že vezme

auto jako záruku půjčky. Prezident banky a všichni úředníci se potom od

srdce zasmáli blondýnce,která dá bavorák za 2,5 milionu korun jako

záruku na půjčku 1000korun. Jeden zaměstnanec auto odvezl a zaparkoval

v garážích banky. Po dvou týdnech se blondýna objeví, zaplatí 1000 korun

a k tomu 17,41 korun jako úrok. A úředník na to: "Slečno, jsme velmi

rádi, že jsme s Vámi uzavřeli obchod a že všechno tak hladce proběhlo, ale

i tak nám to vrtá hlavou. Když máte na bavoráka, tak si snad

nepotřebujete půjčit 1000 korun?"

"To ne, ale kde bych v Praze zaparkovala na 14 dní za 17,-Kč ?????

 

Počítač

19.1.2012 15:18

Tak jsem včera dostal od známého počítač, který byl u něj v opravě. Řeknu vám, že to není žádná sranda, dostat do něj vše co tam člověk má rád. No tak zkuste třeba od boku zjistit službu, která automaticky píše velké písmeno na začátku věty. No? Není to tak jednoduché. Avšak na konci každé lopoty je úspěch a radost. Ono těch úspěchů v našem věku zase není tolik a tak je důležité, ty malé, zveličovat. Není nic krásnějšího než pocit radosti a je zcela  jedno, z čeho.  Abych nezapomněl, dnes to byl již druhý úspěch. U Marka se seškvařila elektrická zásuvka a ji opravil. Tak přesně nevím čím to bylo a tak je to sukces poloviční. Jako to cizí slovo, které mi navrhl počítač jako modifikaci. Pak že lidi u toho přístroje blbnou...

 

Cesta

18.1.2012 17:50

Dojel jsem  dobře, měl jsem celou cestu sluníčko. Počítač Tiguana mi hlásil, že jsem jel čistého času 4 a půl hodiny. Dále, že jsem měl průměrnou rychlost 105 km v hodině a spotřebu 8 a půl litru na 100 km. Doma bylo vše v pořádku. Jak se obyvatelé našeho dvora scházeli, vyklouzl Pajda na ulici. Ani nevím, jak dlouho se toulal. Pak si na mne okénkem ve vratech zaštěkal. Jak jsem očekával, vítali mne i moli, které tu se mnou sdílí můj výměnek. Tak jsem na ně vzal elektrickou plácačku. Funguje to perfektně, to bych nevěřil. Hned jsem ukončil let dvou potvorám. A mimochodem: kdybych byl menší, asi bych tu již nebyl. Nechtěně jsem totiž dostal ránu a pěkně to štíplo. Ani se nedivím, že se těm zvířátkům již po zásahu nechce žít…

 

Zase domů

17.1.2012 19:50

Tak zase měním tapety. Jedu do Frankfurtu. Pajda mne neustále pozoruje a drží se neustále v mé blízkosti. Bylo by docela možné, že bych mohl vyletět komínem. Ještě jsem stačil pedikúru a paní, jež zpracovávala mé chodidla,  zavedla řeč na popelnice. Jak to vypadá město si vymyslelo zdražení, ale celkem to zařídilo tak komplikovaně, aby to jako zdražení nevypadalo. Různorodé popelnice se budou dokonce snad i vážit. Ve finále můžeme dostat něco zpět. Jo, tomu se dá věřit. Týdenní, čtrnáctidenní popelnice různých velikostí budou mít čipy, už vidím ty zmatky. Na takovou proceduru budou muset městští páni zaměstnat přinejmenším vysokoškoláky, možná snad i profesory. Za málo odpadků chtějí hodně peněz a tak budou muset nynější, neštudovaní zaměstnanci chodit po lesích, roklích a loukách a hledat levně odklizené odpadky. Aby se majitelé těchto ilegálních odpadů daly  zjistit a nachytat při činu, bude pověřena renomovaná detektivní kancelář, která se bude platit z vybraných peněz. Na samotné poplatky za odpad se budou muset pak zavést zjednodušené, přídavné poplatky. Pane starosto, jste frajer…

 

Když člověk umře

16.1.2012 18:01

Aniččina maminka vždy říkala, že tam, kam se člověk odebere když umře, to musí být krásné. Vždy se při této její průpovídce smála a dokládala to tím, že se ještě nikdo nevrátil. Ono být mrtvý, je docela jednoduché. Horší je ten strach ze smrti a té cesty plné utrpení, než k ní člověk dojde. A je jisté, že člověk neodchází do nebe, či věčných lovišť či do pekla. Jde tam, kde vždy byl. Člověk nejprve odchází do vzpomínek svých milých, součastníků a pamětníků. Pokud nebyl zrovna nějaký slavný, umře podruhé, když i jeho pamětníci nežijí a nastěhuje se do nějaké matriky, kde si pobude třeba i sto let či déle nebo méně. Nakonec se dostane tam kde vždy byl: do věčnosti. Je to tam strašně jednoduché, každý z nás tam byl. Tak si třeba vzpomeňte jaké to bylo roku 1789 kdy vypukla francouzská revoluce! No, jaké to bylo? No přeci prima, byli jsme všichni ještě mrtví a mnoho let potom také. Takže, není se čeho bát…

 

Vzpomínka

16.1.2012 12:39

Původně jsme chtěli večer sedět v hospodě a poslouchat country rádio, kde neachal Láďa s Marií a i já něco Aničce zahrát. Jelikož ta stanice v hospodě nehraje, domluvili jsme se, že se sejdeme až po přehrání písniček. Tu od Ládi hráli jako druhou, (písnička) a tu od mne vůbec. Buď jsem něco zoral, nebo to tam v radiu založili, jediný poznatek je, neposílat E-Mail se přáním do rádia příliš brzo. O tom všem neměli Ungrovi zdání a tak běhali od hospody ke mně až se nakonec vše objasnilo.  Marie s Láďou dorazili až po sedmé, tedy teprve tehdy, kdy zjistili, že moji písničku nehráli. Mařenka udělala chuťovky a pěkně jsme poseděli a i na Aničku vzpomínali. Děkuji kamarádům za milou společnost…

 

15.leden

15.1.2012 0:07

Měli jsme s Aničkou takový soukromý a tajný svátek. Bylo to vždy 13. A ještě lepší a slavnostnější bylo, když to bylo pátek 13. A další umocnění, když to bylo pátek 13. května. Jak říkám, náš tajný svátek. Dnes mám s Aničkou jiný svátek, který se mnou bohužel nemůže sdílet. 15. ledna. Dnes to je již tři roky, co mne, nás opustila. Stále nám tu chybí… Vzpomínka

 

U studánky.

13.1.2012 16:14

Dnes jsme chtěli opět jet do Měřína do plavečáku. Sedím a čekám až Míla s Evou předjedou před dům, když tu zazvonil telefon: nikam nejedeme, koupaliště se otvírá až za měsíc, hlásila Eva. Ano, překoukl jsem se, otvírá se 13. února. A tak jsem jel s Wendysem pro chleba, i Drobeček se přihlásil, abych mu koupil pečivo. Pak jsem jel ke studánce pro vodu. Je to dobrá voda a hlavně na můj čaj, který i po hodinách, jak by řekl Ruda, má jiskru. U studánky stálo auto a mladík, ochotný a usměvavý již z dálky zdravil. Petek, těch třílitrových měl plný auto kufr. V každé té petce bylo několik kamínků, velikosti holubích vajec. Křemínky!   Na co tam ty kameny máš? Divil jsem se. No, on se ve flaškách neudělá takový zelený povlak a voda má sílu a je dobrá, jako z horského potůčku. A babička ty kamínky vždy pořádně umyje. Ano, to je dobrý nápad. Já když chci zbavit petky zeleného povlaku, dělám to pískem a prostředkem na nádobí. Nápad babičky chlapce je geniální…

 

Sen

13.1.2012 15:59

Většinu snů, co se člověku zdá se zapomene. Při včerejším snu jsem se ale vzbudil. Byl tak nesmyslný jak jen sny dokáží být. Odehrával se v Praze v domě mého otce, jež kdysi patřil k rozsáhlému objektu velkoobchodu se sýry a vejci. Ve finále z celého objektu zbyl je rodinný domek, který na místě stojí ještě dnes. V přízemí jsme bydleli já s Aničkou, která však celý sen nepromluvila ani slovo. Nahoře v podkroví bydleli Kim a Adrian. V jednom momentě jsem chtěl Kim ukázat novou kuchyň, kterou tam synovec kdysi zřídil avšak překvapilo mne, že již byla dávno objevena a plná harampádí. Tak asi jako ve Frankfurtu. Na to je Adrian specialista. Ve dvoře stálo staré nákladní auto, ještě z otcova jízdního parku, které očividně nemělo motor. Najednou se tam objevilo asi dvacet synových kamarádů a namačkali se vedle auta, aby zkušebně zjistili, zda se na korbu, ve stoje, vejdou. Věděl jsem, že při první zatáčce z korby spadnou a proto jsem synovi zakázal s nákladním autem odjet. A tak jsme se pohádali až jsem se vzbudil. V polospánku jsem přemýšlel, proč jsem ty kluky nenechal na tu korbu se namačkat, vždyť náklaďák neměl motor! Anička při tom všem dění jen koukala. Na okraj: žádný z aktéru snu, mimo mně, na tomto místě v životě nebyl…

 

Ten pes kašle,

12.1.2012 17:56

řekla mi Irenka včera v hospodě. Právě si oblékala bundu, neboť výčep byl po dvoudenní zavírací době pěkně prochladlý. Ano, souhlasil jsem, asi má chlupy v krku, po nich kašlu i já. Ne, ne, řekla a zajímala se dále, proč Láďa nesedí na svém místě. Seděl totiž jinde a tím překvapil i mne. Že bych boj o štamgastské místo vyhrál? Samozřejmě že ne. Na jeho místě seděl Ondra, který již odešel a komu by se chtělo ohřívat si těžce, zadnicí zahřáté, studené místo.

Ale říkám, že ten pes kašle, nedala se odbýt Irenka. Měl bys mu dát štamprdle. Koukal jsem na ni zcela hloupě. Ona však tvrdila, že to je normální, že se to dělá. Objednal jsem tedy kapičku rumu a kápl jí do tlamičky mého psa, kterou on vždy ochotně otevře, okamžitě se mi vytrhl a zmizel pod lavicí. Tak, povídám Irence, teď máme tři možnosti: buď pes chcípne, nebo se mnou nebude mluvit a poslední možnost je, že bude chlastat se mnou. Po dlouhé době Pajda vyskočil na lavici a dlouho a s požitkem očuchával místo, kam určitě  kapička rumu také spadla. Vidíš, a již nekašle, řekla Irenka a Robert se odebral do sklepa, protože topení zase přestalo hřát. Byl tam dlouho, že se za ním vypravila i Irenka. Když se vrátila, oznámila, že Robert dolévá hrníčkem vodu do ústředního topení, že je jí málo. To se snad dělá hadicí, aby se voda natlakovala, divil jsem se. No jo, povídá Robert, ona je totiž prasklá. Zahalil jsem se ještě více do kabátu, utáhl si šálu a přimáčkl Pajdu k mému tělo. To má šmejd rád….

 

 

Tak nám zavřeli hospodu

9.1.2012 19:00

Tak nám zavřeli na pondělí a úterý hospodu. Stříbrná Lhota je jak vymydlená, sotva tu někdo chodí, že tu žijí lidé se pozná pouze podle komínů, že se z nich kouří. Tak budu mít filmové večery. V zájmu šetření ovzduší a hlavně mé peněženky jsem nasadil kuchyňské dveře, ty co vedou do chodbičky. Do krbové místnosti jsem zatáhl závěs a tak žiji v oddělených prostorách. Pajda nemůže pochopit, jak se dostat na druhou stranu závěsu a tak máme o legraci postaráno. Však on se to chlapec naučí. Krbovou místnost, jejíž výška je až do střechy, tedy více jak pět metrů vytápím krbem jen na večer k  televizi. Jinak se zabývám řešením, jak obstarat schodové stupínky a jeden nápad honí druhý a nakonec vše zapomenu. Taky se vám to stává? Člověk pro něco jde a pak na místě neví pro co. A tak přeji veselé stáří. Zdeněk mi poslal mail: živý je ten uprostřed. Docela dobrý nápad na samotu. Princip je docela jednoduchý…

 

Posezení při pražské šunce 2012 VIDEO

7.1.2012 16:13

Ve čtvrtek to konečně klaplo. Tradiční posezení při pražské šunce se mělo tradičně konat mezi svátky, ale nenašel se termín. Měl jsem v rukávu trumf, o kterém jsem nemluvil, protože jsem do poslední chvíle nevěděl, zda přijede Jarda a Eva. Dopadlo to výborně. Jana samozřejmě nelenila a nechala upadnout dvířka od skříně, no ale já ji na to neupozornil, tak co? Ona totiž vždy něco vyvede, viz "Upadla židle!" Na moučník jsem použil lžičku Amaretta, hořkého mandlového likéru a pánům to tak zachutnalo, že zdolali celou láhev. Janinka mi uklidila před tím i po té a ve finále jela ráno s Evou do Prahy. Zase mi nechala lísteček na rozloučenou, které si schovávám. Moc pěkně mi tam říká! Potají jsem deponoval Zdeňkovu basu v ložnici a tak, když jsme s Jardou počali hrát, mohl se přidat. To byl mejdan, kruci noha….

 

Blesk

6.1.2012 16:56

Dostal se mi do ruky Blesk z 5. 1. 2012 kde se uvádí jak vysoké jsou platy v Německu. Když si to člověk přečte, tak se naštve. Hned si postěžuje sousedům a ti utíkají, aby si mohli koupit také Blesk a být také naštvaní. Je to odporný kšeft s emocemi. A ani to není pravdivé. Obyčejná prodavačka tam prý bere 52000 korun. Na německém internetu však zjistíte, že  odborná prodavačka bere od 16967  až do 31457 korun. Za bydlení a vše co s tím souvisí zaplatí 20400 korun. A tak zjistíte, že je všude chléb o dvou kůrkách. Takže nepodléhejte iluzi, že se jednoduše vypravíte do Německa a budete za vodou. Jedno je jisté: je tam mnoho věcí mnohem levnější. Je to velice komplexní systém, pomysleme, že si Němci budují blahobyt od konce války, tedy i v době, kdy tu byl komunismus. Je docela možné, že za pár let budování budeme na stejné úrovni a možná ještě vyšší. Je mi nepochopitelná skutečnost, že novináři rádi píší o negativech. Při všelijakých katastrofách a politických průšvizích se zvedá náklad tisku, tak tomu je. O dobrých a kladných věcech se nepíše. Koho to zajímá?  

 

Rodinka. PEJSKOVÉ

4.1.2012 16:46

Včera přišli do hospody Tomáš s Janou a s pejsky. Jsou to potomci pejsků od Vendyse, kterým se podařilo, dříve, než tomu mohli Jana s Tomášem zabránit, si založit rodinku. Jeden pejsek má hnědé skvrny a to prý je Pajdovo dítě. Moc tomu nerozumím a tak nedokáži posoudit, zda fenka může mít mláďata od dvou psů najednou. Pejskové byli roztomilí, choulili se v košíku a  byli přikryti bundou. Matka je neustále kontrolovala, zda jsou všechny. Očividně je pokaždé, když strčila hlavu do koše počítala. Narodilo se jich devět a přežilo šest kusů. Samozřejmě byli středem pozornosti, obzvláště, když je Jana jmenovala. Šest jmen si vymyslit to snad dokázal jen Tomáš….

 

Ať se hádají zde

3.1.2012 17:58

Kyselina uhelnatá asi to nebude ale pravděpodobně kysličník uhličitý. V žádném případě však ne oxid uhličitý, jak tvrdí soused Emil. Vedeme totiž takovou při po internetu. Moje chyba asi bude, že překládám nesprávně věci z němčiny. Ostatně na horním odkazu je vše jasně vysvětleno.

Dnes jsme jeli s Mílou do Měřína zase nadarmo. Mají totiž až do 12.1.12 zavřeno a tak z plavání nic nebylo. Škoda, oba jsme se těšili. Jeli jsme zato kouzelnou krajinou, skoro nemravně svlečenou, zbavenou svého zeleného šatu, zato posvícenou zimním, nízko na obzoru stojícím sluncem. Člověk si všímá věcí, které jinak v létě nevidí. Teplo bylo jako někdy v létě, když je chladno. Tak to člověka divně naladí, když v době, kdy má být krajina černobílá a jiskrná mrazem, máme vlastně něco divného. Jakoby příroda vysílala vzkazy, že se něco bude dít. I když, vzpomínám si, jak jsme před mnoha lety, bylo to v době, kdy jsme celá rodina aktivně lyžovali, našli v Rakousku na horských velikánech skoro rozkvetlou louku. V Garmisch Partenkirchen měly restaurace vyndané stolky a slunečníky, kde seděli turisté a pojídali zmrzlinové poháry a nedalo se nic jiného dělat, než se procházet krajem.  

 

Nový rok VIDEO

2.1.2012 1:00

Tak a je to tady. Po bouřlivém Silvestru jsme se probrali do nového roku. Roku, o kterém se tolik mluví. Je to zcela výjimečný rok, protože již Majové věděli že to bude pro Zemi rok poslední. Jenomže takových konců jsme zažili hodně. A zatím to nevyšlo. Již na přelomu 19. století se na konec světa čekalo a někteří pamětníci naší rodiny tvrdí, že si teta Hůlová na něm vydělala zlatý nos. Jednoduše si postavila stánek s klobásami a horkým čajem a jak ty lidi stáli, bylo to někde v Nuslích, a čekali až skočí svět, dostali hlad a žízeň. Na přelomu 20. století byla situace podobná, jenže to teta již nežila, tak jsem pořádal Silvestra nevídaných dimenzí, to jsem měl ještě živnost ve Frankfurtu a ten zlatý nos mi sebral berňák.

Letos jsme opět pořádali Silvestra na Lhotě v hospodě. Byla vyhlášena soutěž o nejlepší klobouk  a soutěž v tanci. Drobeček uvařil, jídlo bylo dobré, kapela hrála o sto šest hospoda byla do podlesního místa obsazená. Hosté si dali záležet na kloboucích, snad ani anglická královská rodina sedíc v Ascotu na dostizích by se nemusela stydět. Jako první cenu vyhrála Bílá paní Vlasta. V soutěži v tanci nás překvapil nenahlášený závodník Ládík  a první cenu získala Lea s Luďkem.