Deníček Únor 2012

Přestupný rok

29.2.2012 12:26

Dnes má moje máti výročí smrti. Kdyby se to bralo podle datumu, byla by tři roky po smrti. Ve skutečnosti to je to 12 let. Jak ten čas běží. A zase se vrací jaro. Včera, když jsem byl s Pajdou, zahlédl jsem jak táhnou husy. Jako vždy proťaly před Frankfurtem přistávací koridor letadel a braly to na sever. Vesele si při tom štěbetaly a měly, jako vždy, své letecké seskupení ve tvaru písmene V.  Pro mně je zákon tažných ptáků fascinující. Příběh cestovatelů tu byl jistě i v době, kdy lidé často prožili svůj život v jediné vesnici. Ovšem velká tažení lidstvo také vždy mělo a i v budoucnu bude stále větší. Evropa Evropanů se zcela změní a barva pleti bude stále tmavší….

Divoký západ?

27.2.2012 13:12

V sobotu ráno se nám tu naše městečko změnilo v divoký západ. Asi tak pět set metrů od mého domu, za rohem, počal nějaký pán ve čtyři hodiny ráno házet láhve z okna na ulici a dělal randál. Někdo na nočního rušitele klidu zavolal policii. Ta přijela, tá tý tá, tá, chtěla zakročit, avšak muž ochránce zákona napadl nožem. Tak ho odstřelili. Bác, bum, a byl mrtvý. No není to krásné místečko pro život, tem náš Maintal? Určitě tu vypukne zlatokopecká horečka a dobrodruzi z okolí se sem pohrnou. Proč dotyčný muž házel flašky z okna na ulici se již nikdo nedoví. Toto tajemství si vzal do hrobu.

 Stres

26.2.2012 16:04

Restaurace byla nabytá lidmi, sotva jsem stačil vařit a vydávat jídla. Nejhorší bylo, že se nenašel nikdo, kdo by myl nádobí. Špinavé nádobí se hromadilo pomalu po celé kuchyni, že jsem neměl místo na vaření a vydávání pokrmů. Rozhodl jsem se, že se tedy budu nejprve věnovat špinavým talířům. Talíře byly naskládány na sebe, na nich zbytky jídla, ležely na nich i použité příbory a každá ta hromada talířů počala ztrácet na stabilitě, hrozilo, že se vše bude po chvíli válet po  kuchyňské podlaze. Na vrcholu všeho, počaly do kuchyně chodit hosté a  vybírali si ty nejméně špinavé talíře, aby je mohli použít na další jídlo. V tu chvíli mi došlo, že v lokále stojí švédské stoly, kde se  návštěvníci mohli obsloužit sami. Příval použitých talířů nepřestával, valilo se to na mně jako vodopád. V tu chvíli zazvonil zvonek. Byl jsem nervózní, ve stresu, ten zvonek mi ještě chyběl. Pootevřel jsem oko. Bylo devět hodin. Aha, dnes jedeme s Hankou do Spessartu plavat. Zase jsem zavřel oči a tu jsem spatřil, že se nádobí hromadí i za pípou, tam, kde se myjí sklenice. Jakož gastronom mi byl znám nejhorší prohřešek v pohostinství, totiž, postavit prázdnou sklenici od piva na talíř od svíčkové. Kuchyňské nádobí, talíře a podobné se musí důsledně třídit od skla, ze kterého se pije. Halda talířů  se hromadila i u džezu na mytí skla. I tady si hosté vybírali sklenice pokapané gulášem, aby si natočili pivo. To již bylo přiliž na to, abych to snesl. Tak jsem se zbudil, oblékl se, vyzvedl Hanku a jeli jsme do Spessart Therme …

 Výbuch, neboli ví Bůh

24.2.2012 17:56

Rozbila se mi pumpa na kolo a kolo, to já denně potřebuji, abych doprovázel Pajdu na jeho procházkách. Jeli jsme kolem benziny a tak jsem si chtěl přihustit pneumatiky. Přední kolo bylo již docela tvrdé. Musím na tomto místě říci, že jsem si nesundal rukavice a to je člověk trochu nemotorný. Již jsem počal pumpovat zadní kolo, když se ozval výbuch, Pajda kvíknul a poodskočil, ví Bůh, co to bylo. Zavěsil jsem onu nádobu s přetlakem zase na své místo a chtěl pokračovat v cestě, když tu jsem zjistil, že se mi přední kolo zcela roztrhlo. No jasně, přehustil jsem pneumatiku, měl jsem přece na rukách rukavice a tudíž menší cit. Tak jsme pokračovali v cestě pěšky k panu Dillenmut, aby mi kolo opravil. Prý bude ve středu a tak do té doby budeme šlapat po městě pěšky.

Boj, neboli innere Schweinehund..

21.2.2012 14:13

Člověk v životě svede nejeden boj. Vezměte si příklad třeba ze mě: Momentálně svádím boj proti nechuti napsat něco de deníčku. Němci tomu říkají boj proti v tobě usazenému psímu praseti!! Ten boj jsem ale prohrál, neboť jsem dnes dostal hned dvakrát vynadáno. Miluška to vyřídila telefonicky Evička E-Mailem. Tak jsem zase tady. Přestal jsem před 14 dny kouřit a jako bych  všechny nápady tahal z doutníkového dýmu, byly fuč. Ty nápady. Ano mnoho slavných spisovatelů čerpalo nápady v dýmu fajfky a příběhy hledali na dnech vypitých lahvích. A přitom je tolik věcí, o kterých se může psát. Miluška mi dnes dala ránu akademickou úvahou, že kdyby nepadla zeď v Berlíně, tak bychom dnes neměli vládu. Píši, my bychom neměli, protože se zrovna nacházím ve Frankfurtu a ten vždy patřil k západnímu Německu. Merkel a Joachim Gauck, nejvyšší postavy německé vlády pochází z DDR. Abych řekl upřímně, ani se nedivím. Po tolika letech západoněmecké demokracie tu politici začínají blbnout. Takže byla potřeba nová krev. Dr. Rössler, ministr hospodářství a technologie je Vietnamec, mezi zelenýma jsou Turci na vysokých postech…ano, Německo se stává mustrem budoucího světa a srdce Evropy. V té době asi již Česko nebude existovat, to se totiž navzájem vytuneluje a bude žít někde v Austrálii, Bůh mu dej sílu, v Austrálii prý ještě mají peníze a normální poměry. Dnes je úterý, tedy to před popeleční středou, tedy tou středou, kdy odcházel Ježíš na 40 dní do pouště a tím pádem je poslední den karneval. Ve městech je Spousta průvodů a v nich alegorické vozy. Zrovna uprostřed karnevalu si dovolil prezident Wulff odstoupit a tak museli umělci papírových soch přes noc přiložit ruce k dílu, aby bylo plasticky znázorněno, jak prezidentský  orel padl na hubu. Angela šlape na kole a táhne celou Evropu, chodí v růžové sukénce, sukénkou, kterou chrání Euro a pana Sarkozy si strčí mezi prsa do výstřihu. Pohodlně se jí tam vejde. Takže hlavy vzhůru, ať žije nový prezident, havlovská postava z východního Německa. Byl také umělcem, dělal faráře… VIDEO

 

 Costa Concordia,

16.2.2012 17:55

není tak daleko, jak by se tady ve Frankfurtu mohlo zdát. Potkal jsem tudle paní H. kterou znám již od počátku mé kariéry v Clubu. Jelikož ležel sníh, já jel na kole a ještě jsem se staral o psa, přešla má nejistota v jistotu, když na mne volala: to je pořád ještě ten stejný pejsek? Křikl jsem jo, a byl jsem za rohem. Druhý den pak mne oslovila kamarádka, zda paní H. znám. Ano, říkám, zrovna včera jsem ji potkal, jedouc na kole jsem s ní ale nemluvil. Tak té paní zahynul na Costa Concordia manžel. Prý pouštěl všechny lidi napřed, každému dal přednost až tu svou obětavost nepřežil. Musí to být pěkná darda: na dovolenou s manželem a po dovolené vdova… Bei den weiteren Todesopfern handelt es sind um einen 74-jährigen Mann aus Maintal  Bydlí asi 500 M od našeho domu.  Ještě před pěti lety zachránila Pajdu, který se zatoulala nenašel cestu zpět. Vzala ho do obýváku a zavolala nám, takže jsme si ho mohli vyzvednout. Jo, jo, Pajda. Irenka prý zahlédla další štěňátko které se podezřele tváří jako jeho potomek….

 Vodafone, E-Plus, Telekon, O2

13.2.2012 19:03

Dnes brzo ráno zvonil telefon. Otevřel jsem jedno oko, abych zjistil, že je skutečně brzo. Teprve deset. Řekl jsem si, že to bude určitě nějaká kráva od Vodfonu, nebo O2 a chtěl jsem dále spát, ale pak mne chytl vztek, neboť volání do soukromých domácností za účelem něco prodat, či uzavřít smlouvu je v Německu pod pokutou zakázáno. Tak jsem vylítl z postele a že si teda na té krávě zgustnu. Kráva od Vodafonu to nebyla, ženský hlas ano. Byla to Miluška a zvala mne na svíčkovou s knedlíkem, k obědu na rozumnou dobu, kdy důchodci obědvají, tedy na čtrnáctou hodinu. Po té, co jsem se ujistil, že nebudu muset nic platit, nebo že se nezavazuji dva roky každé pondělí k obědům, jsem mé připravené nadávání vzdal a pozvání přijal. Vše bylo moc dobré, i to víno, akorát Miluška byla nějak nemocná a tak se léčila nějakým likérem. Vždy vykřikla: a je mi dobře! Na vem si také, ať ti nic není, zařvala na mne a již bylo štamprdle plné. Vidíš a již ti také nic není!! Martin se rozohnil a pravil, že by se všemi pánbíčkářemi vyběhl, ba použil i mnohem horšího slova co-by-udělal, ale to on již říká léta. Zatím o tom jen mluví. Povedený oběd. Nakonec jsme došli s Martinem k závěru, že by se Míla mohla vdávat, vařit již umí! Ještě jednou díky za pozvání…

 Život, stáří, smrt.

12.2.2012 17:41

Každý den jsme trochu starší. Poprvé v životě jsme totiž zjistili, že už se nemůžeme počítat mezi nejmladší. Ne, nemluvíme o našich tělech, i když pokud se občas podíváme do zrcadla, mohli bych upadat skoro do zoufalství! Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které  každý rok trochu povyroste. Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet. Protože teď máme přece fantastické kamarády, tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bychom neměnili své šedivé vlasy ani nic jiného za ploché břicho.

Nebudeme se trápit tím, že jsme někdy jedli příliš mnoho dobrot nebo že jsme si občas koupili něco, co pravděpodobně nikdy nepoužijeme.
Dovolíme si čas od času chovat se tak, jak se nám líbí, tvářit se na svět tak, jak ho cítíme. Mnoho našich přátel a známých zemřelo dřív než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší. Koho například zajímá že si čteme dlouho do noci, sedíme u počítače nebo u televize, a pak můžeme spát dlouho dopoledne? Ano, někdy doma zpíváme staré písničky z mládí. Ano, můžeme se jít projít, kam se nám zlíbí. Prožíváme vlastně období, kdy ještě hodně můžeme, ale málo musíme. Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým. Štěstím ve stáří je netrpět bolestí. Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky. Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří staré stromy. Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si! Ale ano, život přináší i bolestné chvíle různé smutky a bouře. Bolest je něco, co patří k životu a bránit se jí je dětinské.

Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl. Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu se s nimi vyrovnat. Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě poskytuje. Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý nesmí to být tlachal. Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše co prožil. Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.

Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta „galerie života“ není pak hezká. Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď můžeme říci ANO nebo NE. Nikdo nás už nehoní, pracovat můžeme, ale také nemusíme.  Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada! Ti méně šťastní už tu nejsou. Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý život! Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk – to je umění.

Zatím co pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo hranicí možností.

Co máme tedy dělat dál? Je to snadné! Spoléhat na to, co ještě v našem těle dobře funguje! Každé ráno si můžeme vybrat: vzpomínat si na problémy a hořké chvilky v minulosti, anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik? Okamžik,  který je nám dáván ještě dnes! Nebudeme tady žít navždy- dostatečný důvod, abychom neztráceli čas pláčem a nářkem!

Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi. Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí.
Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou dotknout a pohladit...

Kolik takových chvil nám ještě zbývá, kolik z nich jsme už propásli  a nevyužili k tomu, abych druhého úsměvem potěšili a sami byli utěšeni!? Čas ve stáří už není „tiché a neměnné jezero“, ale spíše „pádící jezdec“.

Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova. Ve stáří nemůže být člověk tvrdohlavý! Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat. A ještě pár slov o důchodu: důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu. Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok. A nyní, ve stáří, nám je jako důchod po částkách vrací. Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost. Pro sebe i pro nás staré. Není přece naše vina, že to neudělali!

Šperk, hodnotný obraz, váza – zůstanou krásné, i když jsou staré.  Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…

Myšlenky paní Jiřiny Šiklové

Neodeslané SMSky

10.2.2012 13:52

Byl jsem dnes s Pajdou opět venku. Navlíkl jsem mu zase ten svetr, který jsem včera ještě vylepšil, ale asi jsem to nějak zkazil. Pajda sázel ty své SMSky na stromy a zdě domků, ale nemohl najít "Zpráva odeslaná" protože ty zůstávaly ve svetru. Nevěřícně očichával ty neodeslané depeše, znovu se snažil a po chvíli jsem měl pocit, že ho chytne psotník. Tak jsem ten svetr hodil do odpadu. Pajda si chudák oddychl, a věrně po mně pokukoval. Akorát by mě teď zajímalo, co to je "psotník?" Tezaurus mi hlásí, že mohu použít i "božec", ale to mi také nic neříká. Nechápu, jak jsem mohl tak dlouho žít a nevědět význam těchto slov?

Abych tuto mezeru ve vzdělání vyplnil, počal jsem googlovat, (to je slovo, že?) a přišel jsem přes německý překlad: psotník = Fraisen = epilepsie. Jedná se zde o starobylý název choroby. A pak že můj deníček nevzdělává….

 

…neb těm patří království nebeské.

07.02.2012 17:19

Ano, chudým na duchu. To jsme zažili s Hankou a Helenou v termální lázni. Najednou se v hale rozezněl chechtot a veselí party, jež přeskočilo na celou plovárnu, která neměla daleko k výletu autobusem z Formanova filmu "Kdo přelétne kukaččí hnízdo". Byli to sice dospělí, ale chovali se jako děti. Vybaveni byli takovými, dlouhými, modrými bidly z pěnové hmoty, která se dnes používají jako podpora při plavání. Jedna dáma španělského vzhledu s tímto bidlem mlátila do vody a děsně se při tom bavila. Jiná, budící dojem, že honí své oči, běhala v předklonu stále sem a tam a časem se zastavila a spustila smích jako kobyla. Jiný pán, neforemného těla se děsně bavil v proudu divoké řeky a statečně všem překážel. Jiný neustále lezl z bazénu a po zadku no něj zase padal. Pak se všichni účastníci výletu odhodlaně odebrali do bahenní, horké vody v extra skleněném pavilónku, kde bylo symboly a i slovy nabádáno k absolutnímu klidu. No samozřejmě, jak by mohli zachovat klid, když jim bylo vše pro srandu? Když jsme tam pak šli my, byla již parta někde jinde, ale plavčík si nenechal ujít, aby se tam osobně vypravil a všem nám vynadal. Brali jsme to s rezervou, a kukaččí parta bylo osvěžující intermezzo. Dnes jsem se zase bavil já: udělal jsem ze starého svetru Pajdovi vycházkovou kombinézu. Je tak vymakaná, (domyšlená), že ji ani nepočůrá. A to by bylo blbé, protože právě proto on chodí ven! Pajdův nový svetr

 

Indiánské děvčátko

07.02.2012 17:19

Zábava a fascinace zároveň: venku je mráz a dnes ještě k tomu napadl sníh a tak se nabízí nějaká tvůrčí činnost v teple domova..  

Fastnachtsitzung

05.02.2012 19:28

A již tu máme zase to komické německy nesmyslné slovo. Je odvozeno od půst noční schůze. Patří to do rámce karnevalu. Lidi tam přijdou v maskách, sedí se u dlouhých stolů a na podiu vám předvádí slavný, či méně slavný karnevalový spolek vše možné. Mimo tanců se tam vedou i politické proslovy a je tradicí v Německu, že během karnevalového období si mohou řečníci tropil rošťárny z politiků, jako například ze starosty města a i jiných. Většinou řečnící mluví tak zvanou "Plattdeutsch"což je nářečí a těch je v zemi nemalé množství. Člověk si na to lety zvykne, ale není neobvyklé, že i rodilí Němci těmto patla-mati-nám nerozumí.  Pro plně obsazený sál zde není možnost tančit a tak většina masek zmizí na židlích a pod stoly a celá ta maškaráda je jaksi nanic. Maintal helaaaauuuuuuuuuuuuuuu    ještě maličkost

Fasching

4.2.2012 16:04

To  je slovo co? Z nějakého důvodu si Němci vymysleli takové bezdůvodné slovo a ignorovali celosvětový výraz: karneval. Proč to udělali? Protože když Češi slavili karneval, lezli oni ještě po stromech. V prastarých dokumentech se nachází zvláštní doklad. Proč se Němci v Česku jmenují Němci? To je slovo odvozené, samozřejmě v době pradávna, a znamená: ti, co neumí mluvit, nebo, nemají řeč. Proto se v Německu říká Fasching a ne karneval. Tak a tam právě teď jdu. Jsem za kovboje. Ještě vám tu ukáži Pajdu, jak chodí po ledě!

25%

4.2.2012 16:04

Dnes měli u FOXU super nabídku: na elektrické spotřebiče, na které má Kim automaticky 10% slevu, dávali ještě jednou 25%. Tedy dohromady 35%. No nech to tam být. Jeli jsme tam se třemi auty. Já si chtěl koupit myčku do Lhoty avšak nabyl jsem dojmu, že si musím počkat. Za 90 € tam žádnou neměli. Adrian si koupil myčku a Marek pračku do bytu, který stále ještě hledá. Lu nás překvapila, že uměla vypočítat 25% což jsme do ní, jakožto zdravotní sestry nečekali. Také jsme jí to důrazně řekli, což zapříčinilo její hněv a počala nadávat. Protože reagovala jak jsme očekávali, vyprskli jsme smíchy. Chvilku jí to trvalo, než nás pochopila. No, je v naší rodině teprve pár měsíců, musí se mnohému naučit.

Dopoledne se byli Marek s Ludmilou podívat v nějakém bytě, a byli z toho otřeseni hrůzou. Majitel je zpovídal jako u policie, měl dogu co byla větší než Lu a tak to vzdali. Byt by se jim líbil ale pan domácí se jim nelíbil. Tak jeli na výlet do WertheimWillage, mají tam značkovou módu výhodných cen, ale když připočítají těch 200 KM na benzín  tak to vyjde nastejno.   

 

Co dělají rybáři, když nechytají ryby? VIDEO

2.2.2012 16:33

Včera jsem byl, jako každou středu u rybářů. Venku byl mráz jen to jiskřilo. Chlapi samozřejmě ryby nechytali, za to si pekli  pizzu. Pajda lítal kolem jezera a po hodně dlouhé době se vrátil musel jsem ho jít dokonce, do toho mrazu, hledat. Objevil jsem Pajdy dva a napadlo mě, že mi zamrzl mozek. Ale v tu chvíli přiběhl pajda z druhé strany. Ti druzí byli králíci, či zajíci, kdo se v tom má vyznat. V neděli pořádají kluci u jezera slavnost svařeného vína. Takže? Vymyslet si důvod k pití, s tím není u rybářů problém. Asi tam pojedu rovnou z horkých pramenů ze Spessartu…

Štěstí

1.2.2012 15:25

Dnes jsem měl opravdu štěstí. Ráno mě zbudil telefon, volali z Bau Marktu, že tam mají již tři měsíce mou opravenou pumpu. No jasně, byl jsem celou dobu ve Stříbrné Lhotě a lístek, kterým mi oznámili, že si mám přístroj vyzvednout mi tady děti někam založily. Tak jsem se dospal a pak jel s Pajdou na kole a potom jsme jeli do Frankfurtu. Pumpu jsem si vyzvedl, žádný komentář nebo kázání jsem nedostal a jedu domů. Baumark leží na velmi frekventovaný Hanauerlangstrasse, takže není možnost při výjezdu z parkoviště zahnout směrem z města ale pouze do města. Ale kousek dále je ulice, do které se dá uhnout a když má člověk štěstí a nejsou staženy závory na železničním přejezdu, tak se člověk dostane na paralelní ulici a může frčet z města. No, závory byly nahoře a tak jsem přidal plyn, a přehlédl červená světla a tím pádem jsem vlítl na přejezd, když již šly závory dolu a to pěkně svižně. Byl jsem již rozjetý a tak jsem v mžiku sekundy musel rozhodnou co budu dělat. Přidal jsem plyn a prolétl přejezd asi dva milimetry pod závorami, pak jsem se rozklepal.