Jednoho dne se duhový had počal plazit pouští. Jeho tělo zanechalo mnoho prohlubin, kráterů a nížin. Pak obrovitý plaz probudil ropuchy a počal je šimrat. Ropuchy měly břicha plná vody a jak se lechtáním musely smát, vyplivaly všechnu vodu. Brzo po té, se naplnila zem jezery a mocnými toky mnoha řek. Poušť se znenadání zazelenala a vláha dala život neprodyšným lesům, jež se táhly od obzoru k obzoru.
Toto je 60 000 let stará báj, kterou si ještě dnes vypráví praobyvatelé Austrálie- Aborigines.
Pověst o tom, kde se vzaly nekončící lesy, tisíce jezer a mocné řeky, kde se vzal život. Aborigines varují: jak přestanou kvákat žáby, zanikne život. A opravdu je tomu tak. Obyvatelé městečka Louth tuší, že mají pravdu. Dnes již tam žijí malé děti, které v životě neviděli žábu. Celý kontinent sleduje krušný osud spousty dalších sídel v Outback. Protože to, co jim hrozí, může potkat celou zem: smrt suchem!
Původně mělo Louth 4000 obyvatel, nyní zde žije pouze 44 usedlíků. Městečko leželo u řeky Darling která se však na podzim roku 2007, několik kilometrů před ním vsákla do země, jednoduše zmizela, přestala existovat.
Louth vysychá, celá Austrálie vysychá. Vědci předpovídají strašnou apokalypsu. V roce 2007 probíhala prvně cvičná akce, jak evakuovat obyvatelstvo z jádra zóny sucha. Zásobovat pár stovek lidí vodou stojí týden co týden tisíce Eur.
Počet obyvatel Austrálie na plochu jednoho čtverečního kilometru je proti Evropě nesrovnatelně nepatrný. Již nyní se 60 procent stáhlo do velkých měst: Melbourne, Sydney, Brisbane, Adelaide, a Perthu. Stále více Australanů věří tomuto principu oázy: ve velkoměstech, zásluhou moderních technologií se dá přežít. Velkoměsta se stanou ostrovy civilizace v kontinentu, který se stává pouští.
Existenční tíseň v australském Outbacku je nepřestavitelně velká, což nastiňuje skutečnost, že si roku 2006, v průměru každý 4. den, vzal jeden farmář život. Představitel „Water Service Associatin of Australia“, pan Young, připravuje zem na permanentní sucho. Stane se zvykem, místo vydatné sprchy, umýt se žínkou v kýbly vody.
Již v roce 2001, počátku sucha století, bylo 26 procent všech řek a 34 procent spodní vody vyčerpáno. Bylo by zapotřebí mnoho let vydatných dešťů, aby se zem zotavila. Počátkem roku 2008 přinesly přívalové deště v mnohých místech země úlevu, zato byl leden nejteplejší měsíc v historii Austrálie. Do roku 2070 se očekává oteplení o 6 stupňů.
Nic se na dané situaci nezmění, dokud australské hospodářství pojede ve vyjetých kolejích. Kontinent oplývá obrovskými nalezišti surovin. Ročně vyváží Austrálie 18 miliónů tun uhlí, ale k těžbě je zapotřebí 200 litrů vody pro jednu tunu! Absolutně šílené je držení krav, dojnic. Na produkci jednoho litru mléka se spotřebuje 3000 litrů vody. Industrie spotřebuje více vody, než naprší.
To, že je Austrálie tak suchá, zapříčiňuje její geologická a klimatická historie. V době, kdy na jiných kontinentech v době ledové vznikala úrodná půda, musel se tento kontinent bez toto požehnání obejít. Kdyby ležel více severně nebo jižně, zasloužil by se déšť o nápravu. Po konci poslední doby ledové, před 10 000 lety, přibývalo v Africe a v Asii monzunových dešťů, nikoliv ale v Austrálii.
Před příchodem lidí byla Austrálie v dalekých prostorech zalesněná. Ale farmáři potřebovali pastviny a pole a lesy vypálili. Přivezli sebou, mimo mnoho jiného, velbloudy, kteří sloužili k objevování zemně. Nyní se každý osmý rok jejich počet zdvojnásobí a jejich, divoce žijící smečky, sežerou poslední zeleň země.
Malé jiskřičky naděje však doutnají v suchopáru dálav: akce „Adopt a Sheep“. Pomocí internetu našel Michael Kiely dobrovolníky, kteří adoptovali jeho ovce a zachránil tím své stádo. Finančních prostředků použil k hlubokému vrtu a zasadil 2500 stromů. Úspěch této akce byl neuvěřitelný: stoupla hladina spodní vody, teplota se na jeho farmě snížila a půda zvlhla. Je to však dostatečný důvod k naději?
