Dnes jsem četl v novinách konstatování, že Praze chybějí turisté. Prý je to zaviněno krizí. Jo a ne. Bohužel jsem zcela jiného názoru. Žiji již 41 let v Německu a tu odyseu německých turistů znám moc dobře.
Za totáče do Československa německé obyvatelstvo nejezdilo masově, konaly spíše jen autobusové zájezdy. Lidé, kteří se vraceli, byli plni nadšení a chvály nad stověžatým městem. Jídlo a pití bylo dobré a hlavně velice, velice levné ale…
Vždycky přišlo nějaké ale: jednou to byli nevlídní prodavači, či personál v hotelech, jindy špína a oprýskané budovy a později krádeže. Celkem dobře vymyšlené akce, které byly většinou umně prováděné jistou skupinou lidí. Matróna v dlouhých barevných šatech černé pleti spustila kravál a počala hádku, která byla slyšet po celém Václaváku. Malí šikovní kloučci pak turistům, co polekaně pozorovali co se stalo, ukradli co se dalo. Také taxikáři neměli slavnou pověst, každý byl již v německy tištěných průvodcích před nimi varován.
Tenkrát jsem se styděl. Nic si z toho nedělej, to se nám stalo v Itálii také, utěšovali mne známí. Skutečně trapné bylo, když se veksláci před skupinou němců domlouvali jak je natáhnou, netušíc, že v jejich středu se nacházel Čech, žijící v Německu. Když pak ze skupiny Němců dostali česky vynadáno, nic si z toho nedělali. Vrhli se na další oběti. Také často dostali Němci na ulici falešné peníze, protože toužili po lepším kurzu. No jo, to jsou skutečnosti, které nám jsou známy, je to o oboustranné ziskuchtivosti.
Avšak ta vekslácká mentalita Čechů neskončila sametovou revolucí. Ba naopak. Najednou se lidé mohli osamostatnit a teď teprve dostali šanci cizince odřít i s ušima. V té době již Praha počala hýřit září a leskem, mnohé, se opravilo a turismus nabýval jiných dimenzí. Bohatí restituenti požadovali horentní nájmy za domy, pozemky, stavební firmy se pakovaly a zcela na dlažbě se ocitl zákazník- turista.
Pokud mohu soudit podle sebe, byl jsem také turistou v mnohých zemích. Mimo krásy Grand Kaňonu mne zajímalo, jak lidé v zemi žijí. Jak se baví, co jedí, kam chodí. Může dnes Praha poskytnout turistům tu atmosféru, která je očekávána?
Velkým příkladem je třeba Paříš. Hrdí občané tohoto města na turisty kašlou a žijí si dále svůj život. V kavárnách ve vinárnách na tržištích a v kouzelných, malých obchodech. Zůstali svoji.
A co Pražáci? Otevřeli na každém rohu přepychové butiky se značkovým oblečením, které absolutně není pro turisty žádnou novinkou. Ještě by bylo zajímavé, kdyby zboží bylo podstatně levnější než doma, v našem případě v Německu. No tak blbý nemůže žádný turista být, aby si v Praze nakoupil dráž, než doma, tam to má u nosu a podstatně levnější. Broušené sklo, které v dnešní době již skoro nikoho nezajímá je dražší, než zlato! Navíc se okolí Václaváku hemží ruskými obchody s dřevěnými panenkami, no kde to jsme?
O víkendu Pražáci Prahu opustí a ponechá turisty Vietnamcům, Ruským obchodníkům. Takové hospody, po kterých Němci touží se již těžko hledají a do styku s domorodci se ani nedostanou.
Ano, navštívit Prahu, to je v Německé společnosti „muss“ ale vrátit se tam, když je tu tak draho, to už si málokdo může dovolit. Takže si musíme položit otázku: proč je tu tak draho?
Nemohou Pražáci využít lidské ziskuchtivosti a dbát na to, aby bylo vše levnější než v Německu? Nevrátilo by se jim vše v kvantitě? Tímto principem si budovalo po válce turismus Rakousko. Desítky let tam jezdili Němci, často na jedno a to samé místo, protože tam bylo levně.
Praha je město, kde se peníze, tak říkajíc, válí na dlažbě. Jen to vzít za správnou stranu. Využít ziskuchtivosti lidské nátury a zlevnit. Ovšem v pravou chvíli. Dnes je již možná pozdě!
