Každý den jsme trochu starší. Poprvé v životě jsme totiž zjistili, že už se nemůžeme počítat mezi nejmladší. Ne, nemluvíme o našich tělech, i když pokud se občas podíváme do zrcadla, mohli bych upadat skoro do zoufalství! Vrásky na obličeji, jizvy na těle, břicho, které každý rok trochu povyroste. Ale přesto není důvod před zrcadlem slzet. Protože teď máme přece fantastické kamarády, tichý a klidný život, dobré vzpomínky z minulosti. Nikdy bychom neměnili své šedivé vlasy ani nic jiného za ploché břicho.
Nebudeme se trápit tím, že jsme někdy jedli příliš mnoho dobrot nebo že jsme si občas koupili něco, co pravděpodobně nikdy nepoužijeme.
Dovolíme si čas od času chovat se tak, jak se nám líbí, tvářit se na svět tak, jak ho cítíme. Mnoho našich přátel a známých zemřelo dřív než mohlo poznat svobodu, kterou věk přináší. Koho například zajímá že si čteme dlouho do noci, sedíme u počítače nebo u televize, a pak můžeme spát dlouho dopoledne? Ano, někdy doma zpíváme staré písničky z mládí. Ano, můžeme se jít projít, kam se nám zlíbí. Prožíváme vlastně období, kdy ještě hodně můžeme, ale málo musíme. Štěstím ve stáří je harmonie se sebou samým. Štěstím ve stáří je netrpět bolestí. Štěstím ve stáří je nesbírat věci, ale zážitky. Stáří patří k životu tak, jako k lesu patří staré stromy. Mladé i staré stromy rostou pohromadě, nepřekážejí si! Ale ano, život přináší i bolestné chvíle různé smutky a bouře. Bolest je něco, co patří k životu a bránit se jí je dětinské.
Bolest je prožitek a v něm je obsažen lidský úděl. Ve stáří se nám ale takové chvíle jeví daleko méně významné, protože vždy nakonec najdeme sílu se s nimi vyrovnat. Naším úkolem je žít ve stáří tak hezky a spokojeně, aby to bylo příkladem pro mladší lidi. Neskuhrat stále, ale intenzivně prožívat to, co nám život ještě poskytuje. Setkání s moudrým starým člověkem je obohacující. Musí ale být moudrý nesmí to být tlachal. Život starého člověka se dá přirovnat ke galerii, v níž člověk prohlíží vše co prožil. Byl-li život dobrý, jsou i obrazy uchované v jeho paměti (galerii) hezké.
Žil-li mizerně, bez hlubšího zájmu o cokoliv, ani ta „galerie života“ není pak hezká. Na stáří je nejkrásnější ta svoboda! Teprve teď můžeme říci ANO nebo NE. Nikdo nás už nehoní, pracovat můžeme, ale také nemusíme. Proto se nelitujme, že jsme staří. Je to výsada! Ti méně šťastní už tu nejsou. Pohoda, láska a hezké vztahy - to je odměna za dobrý život! Být starý není žádná zásluha, ani přednost, ale být příjemný starý člověk – to je umění.
Zatím co pro mladého člověka je měřítkem jeho možností vlastní tělo, pro staré lidi je tělo hranicí možností.
Co máme tedy dělat dál? Je to snadné! Spoléhat na to, co ještě v našem těle dobře funguje! Každé ráno si můžeme vybrat: vzpomínat si na problémy a hořké chvilky v minulosti, anebo cítit vděčnost za každý krásný okamžik? Okamžik, který je nám dáván ještě dnes! Nebudeme tady žít navždy- dostatečný důvod, abychom neztráceli čas pláčem a nářkem!
Není také vhodné zabývat se příliš nemocemi. Někteří staří jsou na své nemoci dokonce pyšní a chlubí se jimi. Nemoc je jakousi omluvou za jejich špatnou náladu, vymáhají si tím ohledy okolí.
Jak málo je těch okamžiků, kdy se vzájemně s druhými potřebujeme, kdy jsme si blízcí, kdy se můžeme rukou dotknout a pohladit...
Kolik takových chvil nám ještě zbývá, kolik z nich jsme už propásli a nevyužili k tomu, abych druhého úsměvem potěšili a sami byli utěšeni!? Čas ve stáří už není „tiché a neměnné jezero“, ale spíše „pádící jezdec“.
Proto si času musí člověk ve stáří vážit víc než v mládí, kdy ho má dostatek a může leccos začít znova. Ve stáří nemůže být člověk tvrdohlavý! Už má karty v rukou, musí tedy hrát co nejlíp: dobře, účelně, elegantně a nepromarnit žádnou příležitost ještě něco hezkého prožít a udělat. A ještě pár slov o důchodu: důchod přece není žádný milodar, který nám dávají mladší generace, ale část daní, které jsme celý život platili. Je to část naší mzdy, kterou jsme si nevybrali, ale ponechali ji státu. Společnost naše peníze používala, investovala, měla z nich úrok. A nyní, ve stáří, nám je jako důchod po částkách vrací. Kdyby předchozí generace, předchozí politici s těmito penězi dobře zacházeli a dobře je investovali, měli by jich dnes dost. Pro sebe i pro nás staré. Není přece naše vina, že to neudělali!
Šperk, hodnotný obraz, váza – zůstanou krásné, i když jsou staré. Bez stáří by náš život nebyl celý a bez smrti by nebyl ukončen…
Myšlenky paní Jiřiny Šiklové
