Únor 2011

Tak co?

28.02.2011

Tak abych to stihl musím ještě něco poslední den v měsíci napsat. Včera jsem omylem vymazal mé stránky, to bylo vzrůšo. Takže, pokud jste si všimli nového formátu, tak to je pouze z nouze.

Poslední dobou jsem pořádal hon na moly/i , (tady opravdu nevím, jaké se píše i). Najednou sem tam poletovaly. Koupil jsem tedy takové papírky a pytlíčky a molům to nevadilo. Teprve když přišel Oliver, byl jsem poučen, že ty pasti jsou nanic, protože to co mi poletuje po bytě jsou moly potravinové. Tak jsem se vypravil do drogerie opět a koupil tak zvané feremonové pasti. To je v podstatě mucholapka, akorát je vybavena nějakým voňavým lákadlem. Již jich mám asi deset přilepených.

Co se Barrique týká, dostal jsem vynadáno z různých zemí, jako třeba ze Švýcarska, z USA a i ze sousedního města. Takže Barrique je prapůvodně míra. V Bordeaux to bylo 225 litrů a v Burgund 228. V přesném překladu to znamená sud a vinaři počítají v takovém dubovém sudu dozrávající víno za špičkové. Já jsem totiž zapomněl napsat, že Oliver věcem, kterým nerozumí všeobecně říká: sračka.

Jinak se u nás v městečku otvírá nové pekařství. Na té věci by nebylo nic zvláštního, kdyby jsme tu neměli pekařů jako hub po dešti. A navíc tu máme na každém rohu holičství a mimo toho spoustu prázdných obchodů. Dříve byla hospoda zlatý důl těch tu máme také plno a všechny zejí prázdnotou. No jo, ještě že si s tím již nemusím dělat starosti....





Barrique

26.02.2011

Pokud nevíte, co to slovo znamená, tak si z toho nic nedělejte, já to také dlouhá léta nevěděl. Minulý týden tu byla moje dlouholetá kamarádka a obdivovala dvě láhve červeného vína, které stojí na zrcadlovém stolečku již od mých narozenin. Je to víno španělské a sama mi ho přinesla. Míla má takovou teorii, která říká, že když má láhev vína ve spodu hlubokou muldu, je to drahé a dobré víno. Avšak tato teorie nesouhlasí, i dostupná vína mohou mít prohlubeň v lahvi. Včera tu byl kamarád Oliver a povšiml si oněch lahví: pfuj, zabalené v nevkusné síťce a ještě k tomu Barrique! Co máš proti Barrique, to je přece to nejlepší vyznamenání co může víno dostat!, usoudil jsem. Ovšem Oliver byl jiného mínění. Tato vína dozrávají v dubových sudech a přijmou jejich natrpklou chuť. Přičemž se sud na dozrávání vína smí použít pouze třikrát. Byl jsem si vždy vědom toho, že piji nějakou vzácnost, přestože mne trpká chuť dubového dřeva moc nechutnala. Můj kamarád tomu nasadil korunu: když vinař zkazí víno, dá ho dubového sudu a ta trpká chuť vše přehluší! Je to prostě sračka. Aha, tady vidíte, že člověk se stále učí a každý má jiný názor.....





Hromada skla

24.02.2011

Jezdím dvakrát denně s Pajdou na kole. Máme různé trasy, to podle počasí. Ale ulicí Jahnstrasse se pokaždé vracíme. Dnes, jak jsme do ní vjeli, již z dáli jsem viděl pána, jak bezradně stojí a rozhlíží se.

Jahnstrasse je typická ulice malého městečka: malé domky, řadové, a dvojdomky a chalupy. Není tu ani jeden obchod, auta parkují po obou stranách. Ale to již jsem na jeho otázku: vyznáte se tady? zastavil u pána. No, denně tudy jezdím ale lidi co tu bydlí neznám. Pak jsem zahlédl důvod, proč tam pán stál: zaparkovaná Toyota Yaris, za ní se válelo kolo a zadní sklo bylo zcela rozsypané po cestě. Jinak nebylo nikoho vidět. Radili jsme se s pánem co bychom mohli podniknout avšak nebylo komu dát první pomoc a tak jsme byli bezradní. Pak se přihnal na kole kluk, podle brašny, jel ze školy. Co tu dělá kolo mého bráchy!, divil se. A, to je tvůj brácha? Tak se jdi podívat domů jak se mu daří. V tom okamžiku se roztáhly záclony v domku číslo 8 a muž a žena nám dávali rukama nějaké nám nepochopitelné signály. Pak již ale vjela do ulice záchranka.

Ten kluk musel hlavou nalítnout do skla takovou silou, že se sklo beze zbytku rozsypalo po vozovce. Krev jsem ale neviděl, tak jsme se s Pajdou odporoučeli....







Jak se kují plány

22.02.2011

V sobotu jsme měli sraz, abychom naplánovali dovolenou na Kypru. Doufáme, že demokratická vlna jež zasáhla pobřeží Středozemního moře nepřeskočí v nějaké podobě na Kypr. Jako na ten chudák italský ostrov Lampedusa kde žije asi 600 Italů a nyní tam mají tisíce uprchlíků z Tunisu. Jejich status je však velmi problematický. Oni totiž utekli, až když si otevřeli demokracii. Takže nejsou politicky stíhaní, jsou pouze hospodářští uprchlíci. Dostanou najíst a pojedou domů!

Takže jsme popíjeli vínečko, ve kterém, jak jsem již dávno zjistil není pravda, ale rozvazuje pouze jazyk, a vedli diskuzi, zda si půjčíme auto. Pak, majíc ty rozvázané jazyky jsme přišli na jednoduché řešení. Já budu řídit a Hanka bude stále hlídat, abych se na její straně držel pankejtu. Pokud je tam budou mít. Na krásy Kypru může pak Hanka letět někdy soukromě. Někdy si to přeci musím zkusit, jezdit vlevo. Jako v Anglii, kdybych tam musel jet. Třeba zachránit mého synovce, jež tam občas jezdí s tahačem. Můj synovec je docela číslo. Když tuhle nemohl najít ve Spojeném království místo k zaparkováni, odnesl ceduli, která mu v tom bránila. Angličtí bobíkové se moc divili, ale museli nově nastalou situaci akceptovat. To mě jen tak napadlo, nedělejte z toho závěr, že na těch deset dní předělám na Kypru všechny značky! I když, byla by to legrace se dívat, jak se zhroutí doprava. Akorát by mě zajímalo, zda se na té menší části ostrova co patří Turecku jezdí turecky, tedy vpravo....





Alegorický vůz

19.02.2011

Již druhou středu mne Gerald láká, abych šel s rybáři do masopustního průvodu. Na to se tady v Německu dost dbá. Spolek si již dávno koupil valník, který byl přeměněn v nějakou velkou rybu. Sedlák se uvolnil, že bude ten valník táhnout svým traktorem, ano traktor si rybáři ještě nepořídili. Ale jak je znám, bylo by to možné. Vymluvil jsem se, že mne bolí záda a abych dělal ostudu jdouce vedle vozu o holi, to se mě nechtělo. Tak prý budu stát na voze a rozhazovat do davů bonbony. Christ bude dělat pěknou muziku. Což o to, Christ dělá muziku při každé příležitosti, ale jak to bude dělat na valníku v průvodu, to mi bylo záhadou. Vždyť máme motorový generátor, ten bude na valníku také. Představa, že mimo ohlušujícího náboje hudby bych musel ještě dýchat naftový generátor mne zcela nadchla. Takže se půjdu jen mrknout z povzdálí.....

Proč jsou velikonoce každý rok jindy?

18.02.2011

Na koncilu v městečku Nicäa (dnes se jmenuje Iznik, je v Turecku u Istanbulu) v roce 325 po Kristu, bylo dohodnuto, že Velikonoce budou vždy v neděli po prvním, jarním úplňku. To je důvod, proč nemají Velikonoce rok co rok stejný datum. Na tomto jsou závislé i jiné křesťanské svátky jako například Květnová neděle, svatodušní svátky a nakonec i velikonoční pondělí, jež představuje nejvyšší katolický svátek. Je to fundamentální svátek víry, kdy se smrtí a vzkříšením Ježíše Krista tvrdí víra na věčný život. V bibli se vzkříšení nepopisuje explicitně, pouze se zde nachází informace o prázdném hrobu, zvěstování o vzkříšení a zjevení Ježíše, andělem. Malovaná velikonoční vejce jsou symbolem plodnosti a nového života. I zajíc platí jako znamení plodnosti a v Byzantské říši platil jako ikona pro Ježíše Krista.



Iluze

16.02.2011

Od té doby co jsem se stal majitelem terénního auta, jich najednou stojí na každém rohu plno. Asi jsem je dříve nevnímal. Menší velké, větší i obrovské. Jako třeba Hummer! Lesknou se jako vládní limuzíny a jejich majitelé jsou na ně hrdí. Včera jsem si vyjel s Pajdou na výlet, vyšlo totiž sluníčko. Tak jsem si užíval skvělého pocitu z jízdy autem, které leží na silnici a v zatáčkách jako přilepené. Paráda. Pak mne napadlo využít toho přívlastku- terénní a vydal se loukami k malému lesíku, že tam pustím Pajdu a budu koukat do kraje na jehož obzoru se rýsovaly frankfurtské mrakodrapy. Bylo to neznační, auto hrabalo jako zběsilé to ano. Avšak veškerý lesk ztratilo, vypadalo jako sedlákův traktor. Bylo plné bláta! Takže prodavači terénních vozů prodávají pouze sny. Zákazníci si pak zase dělají jen iluze: celá má včerejší akce byla jednoduše protizákonná, protože auta nesmějí opustit silnice, natož jezdit polními cestami, po polích a lesem. Ale bylo to prima...





Technická kontrola pro srandu?

16.02.2011

Dnes jsme balili s Markem balík. Původně přišel ještě v jednom balíku, odborně zabalený. Jelikož obal balíku skončil v popelnici, balili jsme balík jen tak do novin, no podívaná to byla legrační. A proč to vše? Marek musí mít technickou kontrolu u jeho auta a neprošel, protože měl taková ta xenonová světla . Tak si objednal ta, která tam patří. Včera byl však u nějakého Turka vlastnícího autodílnu a ten mu řekl, že auto protáhne kontrolou i s těma světly co tam má. A to, přestože má v zápise kontrolního úředníka napsáno, že je musí vyměnit. Takže celá technická, státní kontrola je tu pro srandu? Já již vidím, jak boudou ty odeslané reflektory, zabalené v novinovém papíru zase cestovat zpět k nám...





Tak jo, nebo ne?

15.02.2011

Jak tak poslouchám denně Country rádio, dovídám se moc věcí. Tak včera například bylo jednou hlasatelkou ohlášeno, že jaro přijde a jako důkaz bylo jmenováno několik druhů ptactva, co se již vrátilo. Dnes naopak stručně a jemně, že se od Ruska valí vlna mrazu -30 stupňů, co zasáhne i Česko! Tak, a teď si jeden má vybrat! Přijde jaro, nebo ne?....





Louis Vuitton

13.02.2011

Víte co to je? Kdyby jste to nevěděli, tak si z toho nic nedělejte, já to nevěděl půl života. Včera jsem si na to vzpomněl. Rád se dívám na epizody detektivních příběhů kommissaria Brunetti, točené podle románů Donny Leony. Všechny se odehrávají v Benátkách a stále je tam vidět kommissaria jak honí zločince prohánějíc se lodí Canalem Grande. Do včerejší zápletky se dostali také černoši, kteří tam od nepaměti na černo žijí a prodávají falšované značkové kabelky a i jiné zboží. Je tomu již pár let, kdy jsme s Aničkou procházeli kouzelné kouty Benátek a blížíc se k slavnému piazza San Marco, změnil se krok mé ženy, okouzlený neuvěřitelnou architekturou města ležícího v laguně, ve zběsilý útěk. Neočekávaně se však zastavila před plachtou ležící na staletém dláždění, na níž se nacházely obyčejné tašky a kolem posedávali asi tři černoši! "To jsou kabelky od Louis Vuitton," šeptala majíc žár v očích. Na mou nevinnou otázku, "co to je?" mávla jen rukou a již se počala probírat haldou, mně nic neříkajících kabelek. "A jak jsou levné," bručela spokojeně a nakonec si jednu vybrala a koupila. Dodnes se tu někde válí.....



Rozbitá auta a klavír

11.02.2011

Když jsem se rozhodl, že si koupím nové auto, vehementně se přihlásil Adrian, že by to moje staré chtěl. Kéž bych ho neposlechl. Od té doby, co se stal pyšným majitelem velkého Espace Grande, přichází jedna pohroma za druhou. Nejprve odešla spojka a teď zase alternátor. Všechno korunované mastnými účty. Včera ráno se mu vybila baterie uprostřed dopravní špičky zůstal stát musel volat ADAC a pak samozřejmě mne. Musím říci, že jsem ranní dopravní chaos dávno nezažil.

Dnes mi dcera přinesla talíř od nějakého jídla a v ruce držela četné šroubováky a i jiné nářadí. Povídám: rozbilo se ti piáno? Ne, ale nemohu otevřít kufr u auta. Na tomto místě musím podotknout, že Annabella je jediné moje dítě, které je majitelem vlastního nářadí. Ostatní děti se stali majiteli mého nářadí a já musím prolézat několik bytů, než najdu francouzský klíč. Kufr jsem jí pomohl zprovoznit a uctivě jsem hleděl na prsty profesionální pianistky, jak odtrhávají vnitřní obložení vozu, abychom se dostali k zámku....



Člověk nemůže být všude

10.02.2011

Dnes mi volal kamarád Zdeněk z písků. Prý byla na Lhotě v hospodě perfektní zábava: velká parta trempů hrála pěkné písničky. Kdybych tam býval byl, tak bych tam šel. Kdybych tu napsal "tak bych tam nešel" to by byla Knoflíková válka, starý francouzský film. Zatím jsem ve Frankfurtu a vařím špagety. Adrian přišel, že to neumí a že bychom mohli všichni společně posedět a povečeřet. Samozřejmě to byla holá výmluva. Ale špagety jsou vařené a stůl prostřený....



Za tím vězí ženská!

08.02.2011

Zajisté jsme tuto situaci všichni již zažili: žena si koupí sukni, k ní blůzičku a hned jí napadne, že by se k tomu hodily střevíčky, klobouček a támhle ten prstýnek. Připadám si zrovna tak: koupil jsem si Tiguana, toho co stál ve výkladní skříni protože měl automatické řazení. To vše kolem to jsem objevoval pomalu a pokaždé náhodou. Jako například telefonní zařízení, které si vypůjčí tvůj mobil. Jenomže můj telefon si s ním neporadil. Tak jsem si koupil nový, ten ale fungoval pomocí auta jen když se mu chtělo. Jeden chytrý hoch ve Lhotě mi řekl, že by to chtělo nahrát si přes internet nový software. Vždyť je ten telefon nový, divil jsem se. A dnes mi Marek nahrál tedy ten nový software a vše perfektně funguje, až na to, že se musím znovu naučit s telefonem zacházet. No nemohlo to vše fungovat od začátku? Ach jo, viděl jsem pěkné náramkové hodinky, ty by se mi hodily k té nové software....



Sobota VIDEO

06.02.2011

Tato sobota byla dlouho připomínána a ohlašovaná. Miluška, moje nejstarší kamarádka nás pozvala na Lasagne. Zase jsem se hrubě vyjádřil, ona Miluška není nejstarší, ale dlouholetá kamarádka! Ale jak chci vyjádřit že se známe jednoduše od nenaměti, vždy se do toho zatáhne čas. A to je právě ten problém. Tak na to půjdu od lesa. Moje krásná, mladá a důvtipná přítelkyně, kterou znám již pouhých čtyřicet let nám připravila perfektní oběd, lasagne, salát a pečené papriky, zmrzlinu s mixovanými, horkými malinami, dobré víno, které Martin pohrdlivě vypil, neboť bylo španělské ale z Baskenland, což je ve Španělsku domácí galimatyáš, protože Martin je z Madridu a touto částí země pohrdá, cekem vzato zajímavá sobota. Jinak příjemné posezení....





Kulturní hranice

03.02.2011

Hranice v Evropě zmizely? Jo a ne. Podle toho, jak se na to člověk dívá. Dohodli jsme onehdy v Davli s Jardou, že Country rádio je nejsledovanější vysílač. V čem spočívá jeho úspěch? No, hlavně v tom, že si jsou věrný. Kromě trampských a amerických country nic jiného nehrají. Pak je tu samozřejmě záliba Čechů v této hudbě. Tím samozřejmě nechci říci, že ji sdílí všichni. Ale ať to mladé lidi štve, nebo ne, nachází se v menšině. Zrovna jako v Německu, kde nemají o naší trampské tradici ani páru a navíc ani pochopení. Dělí nás jakási kulturní hranice. Stejně jako jsou německé šlágry pro nás neznámé, neznají oni ty naše. Zajímavé je, že bojiště o přízeň je i v Německu podobně rozložena: šlágry, kterým říkají Volksmusik, mají asi 80 procent trhu. Přesto se považuje v obou zemích že je in, poslouchat rockové a jim podobné žánry. Pierce Brosnan měl prý prohlásit, když filmoval muzikál Mama mia, v němž i sám zpívá: v době, kdy byla ABBA na vrcholu své slávy, nebylo v mých kruzích radno mluvit o tom, že je poslouchám! A dnes vystupuji v jejich muzikálu a zpívám! Jaká to podvojná společnost. Jakoby to byla ostuda poslouchat to, co se jednomu líbí. Za celou dobu mého života v Německu jsem neslyšel, že by v rádiu hráli českou písničku. Tomu je i naopak. A tak si asi navždy budeme hrát každý na svém písku....







Bytost

01.02.2011

Ostře sleduji kamarádův deníček. Jsem přesvědčen, že on dělá totéž. Dokonce mi jednou na jakousi básnicky otevřenou otázku odpověděl a v dodatku bylo: nezapomeň pozdravovat Tiguana. Představte si před dvaceti lety, aby někdo pozdravoval auto. Byl jsem tenkrát na rozpacích, zda nebyl Ruda arogantní. Ale bylo tomu naskytnout se , že si i on sám pořídil nové auto! Nejprve tuto skutečnost maskoval mašinou, co počítá v bance peníze, ale pak kápl božskou: koupil si Peugeot 307 kombi. A nyní mu píší přátelé a ptají se, jak se daří autu a aby ho pozdravoval. Ono totiž v dnešní době takové auto je skoro živá bytost. Nejen že přemýšlí a radí, také si člověkem povídá. Má své vrtochy a někdy trucuje. Mozkem této bytosti je baterie. Pozoroval jsem ještě u mého starého Renaulta, jak v dílně vyměňovali baterii. Pomocnou baterií propojili vůz, pak teprve odpojili starou a teprve po zapojení nové odpojili pomocný zdroj! Proč? Počítač, stahování oken, rádio a mnohé o čem nemám zdání by nebylo funkční a vyžadovalo by nového naprogramování. Takový Peugeot 307 kombi je důkladný stroj a zaslouží si slušného zacházení. A zajisté má v přihrádce u spolujezdce takovou knížku, která se jmenuje manuál. Co se mne týče, používám ji až jako poslední možnost. Zjistit sám, jak se dá na pozadí hudby zesílit hlas paní navigace, je docela velké dobrodružství. Takže, Tiguan z Frankfurtu zdraví Peugeot 307 do Mirošovic.........