Cesty jež krajem běží, nížinou se linou,
Tam v dáli někde za obzorem, v nekonečnu splynou.
Nebyly by cesty, kdyby neměly cíl žádný
ten lid potulný což bylo mu do
vínku daný
Nechodil by tudy.
Cesty jsou jak mocné řeky, od pravěků tu byly,
Lidé jež po nich kráčí, osudy do ranců dali,
Proud života rve je k cíli,
Odpočinout si jen chvíli,
Na mez si
sednout,
Do dáli vzhlédnout…
Cesty jsou tepny, bytí jimi běží,
Kde jinde než tady potkáš duši svěží,
Potkáš osud tvrdý, zlý i něžný,
Potkáš velkou lásku, život je pak jemný,
Usedneš v louce
Vždyť svítí slunce
Postavíš dům.
Cesty jež krajem běží, nížinou se linou,
Tam v dáli někde za obzorem, v nekonečnu splynou.
Pak přijde den kdy pochopíš,
Že louka je sen,
Chvilka pouhá,
Jen krátký den.
Nikdy však nepřijde mi na mysl
Že cesty, že mohly být nesmysl,
Jsem vděčný za lásku, za louku,
a i kdyby to měl být sen,
byl bych vděčný za jediný den…
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen