Den

Den

 

 

Když obloha se počne jasnit a první ptáče hlesne,

tu lišák zmizí v temnu lesa a nový den zas počne.

Pak slunce zlatem pomaluje plátnem nový den,

A to, jak je tvrdohlavé, ukradne ti sen.

 

Kolik dnů ti osud dal, to rád bys vědět chtěl,

Pro tu knihu, kde to stojí již střílelo se z děl,

Den za dnem se do řad zbrojí, jako mocný pluk,

proud řeky jež tok si vymlel, byl věků starý dluh.

 

Co do řeky, co do vojska mocných, milionů dnů,

Ten den co dnes ti patří, je vesmír nekonečných snů.

Každý den, jež bezstarostně ztratil se ti v letech,

Je otrok tvůj co toulá se, již ve svobodných světech.

 

Den a noc se stále střídá, často to i měsíc vidí,

Když se kouzlem nocí dívá, do starostí lidí.

Strach a hrůza z dálek věčna, proč zabývat se tím,

Pohleď, na pasece lišák mizí a tvé chmury s ním.