Hledání štěstí je odvěká a snad nikdy nezodpovězená otázka. V současné době se jí zabývá psychologie v mnohých studiích.
Na otázku, jak bys žil, kdybys věděl, že máš pouze jeden rok života, odpovídá 70 procent otázaných: žil bych mnohem vědomě. Ovšem naskýtá se další dotaz: co to je žíti více vědomě?
Profesor Tausch ví ze své praxe, že vědomé žití je, uvědomovat si své momentální pocity, své okolí, nenechat odvádět pozornost od tohoto okamžiku.
A skutečně, naše štěstí je domněle někdy v budoucnu: až složím zkoušky, až vychovám děti, až zhubnu, až dostanu ten post, až budu sebevědomější. Pojit štěstí vázat na nějakou podmínku je ale velký omyl. Bezvědomě cítíme, že příští okamžik je důležitější, než ten nynější.
Kerkelig šel poutní cestou, její částí od Francouzské hranice až do Satiago de Compostela, která vede po severní hranici Španělska a je tu přibližně 800 kilometrů dlouhá. (v roce 2004 prošlo touto cestou 179932 poutníků z celého světa) Poutníci tu prý najdou osvícení, když povstanou po týdenních útrapách před hrobem svatého Jakuba. Ačkoliv tento německý komik není přísně věřící, napsal ve své knize. „ Zní to banálně, ale já opravdu v tichu majestátních hor a v dálkách vyprahlých rovin, v horku a dešti, v odloučení a samotě pocítil štěstí okamžiku! Vím dnes, že je možno život každou vteřinu začít znovu, tak říkajíc restartovat ho!“
Dobrá rada, že? Avšak zkuste v myšlenkách pozorovat své zvyky a zjistíte, že neustále přemýšlíte o tom co bude, anebo máte touhu být na jiném místě, než se právě nacházíte.
Tuto situaci zažil na vlastním těle Tauch: měl státnici v romanistice, udělal doktora v Cambrigde, vše na jedničku a pak se u něj dostavily strašné deprese. V tu chvíli pochopil, že nemůže sám se sebou žíti. Následovaly dva roky, kdy posedával na lavičkách v parku, poslouchal zpěv ptáků a pozoroval lidi a okolí. Dnes žije již 25 let v současnosti - nyní a zde a je sám se sebou spokojen.
Všichni známe tyto okamžiky: netoužíme být někde jinde, jsme zcela spokojení, cítíme lásku a jsme doma. Štěstí je totiž umění oddat se pocitu, vnímat krajinu a zcela akceptovat momentální náladu. A právě tyto věci se nechají naučit.
Všichni máme před očima klášter, ve kterém žijí mniši. Tiše a spokojeně pracují na zahradě, zametají dvůr a pozorně konají práce, které jsou pro jejich spolužití potřeba.
Kaufmann, profesor sociologie na universitě v Sorbornne v Paříži, odebral krev více jak tisíce Francouzům, při všedních denních úkolech. Při vaření, žehlení, uklízení a zahradních pracích. Došel k poznatku, že u všech těchto lidí se v krvi nacházela větší koncentrace endorphinů (hormonů štěstí). Jednoduché činnosti jsou klíčem k štěstí. Čím blíže u sebe časově leží příčina a účinek, tím silněji se mozkové areály, které jsou zodpovědné pro pocity štěstí, aktivují, my pak pociťujeme spokojenost. Když děláme v zahradě, okamžitě nás uspokojí krása posekané trávy, když sami opravíme motorku, zvuk motoru co okamžitě nastartuje nás potěší, dokonce i čistění bot nám dá, při pohledu na jejich lesk, okamžitě pocit z úspěchu. Naproti tomu výplata, která na naše konto dorazí jednou za měsíc v nás tolik štěstí nevyvolá. Náš mozek potřebuje mžikový snímek, aby mohl přepnout na štěstí.
Dětem se vždy daří to, co jsme jako dospělí zapomněli: děti žijí v tomto okamžiku!
Kořeny všeho zla leží ve zdůrazňování materiálního vzestupu, získávání blahobytu. Blahobyt jako příčina, však k pocitu štěstí leží zcela na konci stupnice. Zdali jsme bohatí či chudí, hezcí či nevzhledný nehraje roli. Společný jmenovatel štěstí je to, co se nedá koupit penězi a to co se nachází v současnosti, tedy nyní!
Šťastným životem žijí ti, co se intenzivně stýkají s lidmi, dělí se o jejich starosti i radosti, kteří mají odvahu riskovat, chopit se každé šance co se v životě naskytne, co se v tomto okamžiku nabízí. Španělský básník Jorge Luis Borges napsal:
„ Kdybych mohl můj život znovu žít, mnohem více bych riskoval, cestoval, toulal se po horách, pozoroval západy slunce, plavil se po řekách. Samozřejmě bych chtěl mít i okamžiky radosti, ale snažil bych se jich mít více. Pokud to ještě nevíš, celý život se skládá z okamžiků. Proto nezapomeň právě tento!“
