Ponořit se, dojít k cíli. Cítit se dobře! Dýchat vánek a cítit sůl na kůži těla a pohledem laskat modravé dálky! Kde jsi? Nacházíš se na překrásné planetě, Zemi.
Pohledem z vesmíru je ultramarínově zbarvená, je to skvost plovoucí v černém NIC. Voda, která pokrývá 71 procent povrchu, pohlcuje všechna spektra barev, ne však krátkovlnnou modř.
Žádná jiná barva nám nedá tolik hlubokých pocitů: symbolizuje vůni svobody, dobrodružství, uvolnění, zároveň však vzrušení.
Modrá barva znamená magii moře, letní nádheru květin a krásu krajiny. Modrou si spojujeme s nadějí, nekonečnými dálkami a s touhou po naplnění.
Žádná jiná barva nemá takový rozsah: od skoro bílé až po téměř černou. Naše smysly omamuje různými tóninami barev od kobaltu po ultramarín, od nebeské modře po indigo.
V prvé řadě je to však barva hlubokého moře a symbol pro kolébku našeho života.
Moře je obraz duše, a duše je propast zdaleka ještě neprobádaná. V moři sídlí nepředstavitelné krásy hned vedle nebezpečí v podobě hrůzných kreatur, potápíme-li se do nebezpečného a přece tak důvěrně známého oceánu. Od pradávna nás toto modré universum přitahuje. Je symbolem pro nekonečno.
Saudade je portugalské slovo pro neukojenou touhu po moři. V jeho hloubkách vznikly první buňky života, nakonec i naše tělo obsahuje dvě třetiny vody, a naše krevní plasma je příbuzná mořské slané vodě, neboť v obou kolují podobné minerály.
Jak silně jsme s mořem spojeni, si uvědomíme, když se vydáme napospas jeho prasíle. Vlny oceánu slaně hladí naši pokožku a můžou nás něžně ukolébat k spánku. Když se necháme na zádech či na matraci unášet ve vlnách, s pohledem do nebe, na kterém plují malé obláčky, slyšíme křik ptáků a stane se malý zázrak: pojednou jsou všední starosti jakoby vypařené a hlavou se honí nové nápady, chuť k životu! Ve vodě se rozpustí i stres, odpojí se čas. Ponenáhlu si věříme, dostáváme odvahu, důvěřujme zákonům přírody. Jsme v objetí elementu života - vody.
Moře je také nevypočitatelná primabalerína, která, jak se na takovou primabalerínu sluší, neustále mění své nálady! Poddáme-li se jeho volání a vyplujeme v malé bárce do jeho vln, pocítíme v okamžiku, že jsme jen hříčkou přírodních živlů. Něžné šplouchání vln se vystřídá s burácením a běsněním nepředstavitelného množství vody vhozené příbojem do skal, tříšť, jež dokáže mnohé metry odolat zemské přitažlivosti - to vše je sugestivní síla, kterou moře dokáže utlumit naši duši, přivést ji do pravěkého rytmu a celým tělem rozlít hřejivý pocit štěstí.
Pohled na moře, za jehož horizontem pokračují modré stíny zářivého tyrkysu až do tajemné černě, barvy tak krásné, že je žádný malíř nedokáže napodobit, ta nekonečná volnost a svoboda myšlenek, hlubokého pocitu uspokojení, míru, koncentrace a nepředstavitelného ticha naší jsoucnosti, je nenapodobitelný. Modrá barva moře nám něžně domluví, když jsme nevyrovnaní, když hledáme sami sebe. Dokáže zmírnit bolesti hlavy, křeče a snižuje krevní tlak. Jako vražedník stresu působí přímo na parasympatikus, nerv, jehož stimulací se v mozku tvoří látky pocitu štěstí.
Ze všech barev má modrá největší schopnost léčit: uklidňuje, reguluje strukturu organismu a dokáže i utišit pocit hladu. Do různých modří zbarvený květ orlíčku obecného ve váze u lůžka nemocného dokáže kladně ovlivnit léčbu.
Nakonec známe ten pocit běžet bosí po pláži, nechat se šplíchat vlnami, fascinovat pohledem do nekonečna, jež na obzoru nekončí, pozorovat nálety vodních ptáků, sbírat mušle nebo házet kamenné žabky po hladině!
Ano, náš duševní přístav je moře, pohled na jeho nekonečné dálky nás pohladí, nechá nás pocítit puls věčnosti… A pojednou jsme si vědomi, že vše je pomíjející, až na prasílu přírody, motoru života.
Arnošt Valeš