Bordelář
30.06.2010
Kdybych byl můj syn ve výchovném věku, asi bych si nafackoval. Od té doby, co žiji osamocen, nechám ležet vše tam, kam mi to upadlo. Kleštičky na nehty a pilník leží u počítače již třetí den a to mě teď hrozně naštvalo. Byl jsem dnes na sebe tak zlý, že jsem vyluxoval, zametl u krbu a dokonce jsem pozval kluky z hospody na kus buřta. Jen si tak posedíme a pak hop, hop do hospody, to aby nám neunikl nějaký drb, oni jsou chlapi horší než ženské.
Jinak posílám pozdrav do dílny Renaultu v Příbrami, nechali mě utratit spoustu peněz, ale kultivovaně a příjemně. Dalo by se říci s výběrovým chováním, s košilí a kravatou. Kde dneska ještě potkáte kravaťáka?....
Mladoboleslavský Kurýr
28.06.2010
Dnes mi volal Jarda. Leží někde u Mladé Boleslavi, dostal nový kyčelní kloub. Jelikož jsem odevzdal v Příbrami auto na opravu, a dostal náhradní, tak jsem telefon nebral. No, telefonujte si ve vypůjčeném voze. Tak jsem mu zavolal zpět.
Tak co, jak se máš? Povídám. No jo, mohlo by to být horší....ale, vám zapálili hospodu! Značně jsem se zarazil a povídám: odkud to víš? No, píší to tu v Mladoboleslavském Kurýru, je tam i fotka, hospoda Stříbrná Lhota, dva deštníky od Gambrinusu! Ano, vše souhlasí, říkám. Jarda mluví dále: prý ten žhář položil po kraji již čtvrtý oheň!
Tak o tom jsem slyšel poprvé. Zajímavé, že o tom píší až v Mladé Boleslavi a tady za humny v Praze ani ťuk....
Šimon měl potíže
28.06.2010
Ve středu se večer v hospodě povedl. Mirek přinesl housle a tak jsem došel Toníkovi pro kytaru a hrálo se. Byl to takový komorní večer. Pak přišli dva hosté a ty se bavili tak nahlas, že mi Tonda dal kytaru a ať prý hraji, že neslyší akordy. Večer příjemně utíkal a přišla má doba a tak jsem se rozloučil a šel domů. Pajda nikde. Volám, volám, pak i hulákám a nic. Zrovna když jel Mirek kolem na motorce, povídá: Pajda je v hospodě, on hned přijde.
Čekám, Pajda nejde a tak jsem nechal otevřenou branku a vchodové dveře. Po delší době se pes přihnal, čuchl si ke mně a šel se urazit. Zbytek večera se mnou nemluvil. Druhý den jsem se dozvěděl od Šimona, že pes zaboha nechtěl opustit hospodu, než stačil Šimon zavřít dveře, zase mu tam vběhl a tak ho nakonec musel odnést až k nám na zahradu.
Asi nějakým způsobem zaspal můj odchod a myslel si, že tam někde budu schovaný. Nebo tušil co se stane k ránu: někdo podpálí hospodu.....
Tak nám chtěli zapálit hospodu
25.06.2010
Stalo se to ve čtvrtek brzo ráno. Vzbudilo mne kolem šesté houkání hasičů a sirény policie. Před hospodou se něco dělo. Trochu jsem koukal, zda bych byl něco platný, ale již se sepisovali výslechy a tak jsem si zase vlezl do postele.
Neznámý pachatel strčil pod vchodové dveře v něčem namočený hadr, zapálil ho a zmizel. Anonymní mstitel, nebo trouba si však neuvědomil, že v penzionu bydlí lidi. Nikola byl kouřem, který se táhl celým horním patrem skoro otráven, prý dalo práci, přivést ho k vědomí.
Naštěstí šla v pravou dobu nějaká paní na autobus a ta hupla zpět do domu a pověřila rodiče, aby zavolali pomoc. To prý učinila maminka a starý pán se vydal k hospodě a nadělal tolik kraválu, až se spáči probudili.
Kdyby ono žena nemusela právě v tu dobu na autobus, mohlo vše dopadnout jinak.....
Zachování památky VIDEO
24.06.2010
Sedáváme každý večer v naší hospůdce s chlapci z Moravy. Jsou to zedníci, lépe řečeno kameníci, kteří nám již kolikátý rok opravují Mníšecký zámek, náměstí a jiné věci. Nyní se zabývají záchranou zříceniny starého hostince na Skalce. Celá práce spočívá v tom, že se zřícenina konzervuje, aby se od dnešního dne již nerozpadala. Byl jsem tam kluky navštívit, ale nezastihl jsem je. Jen jejich dobrou práci...
Deutschländer VIDEO
22.06.2010
V sobotu jsem chtěl Janě ukázat jezero a kde se pořád říká u rybářů. Zcela náhodou tam Michael slavil narozeniny. Okamžitě jsme byli pozváni ke stolu, dostali pití a jídlo a pak začal Micha předvádět Deutschländer, což je při posledním mistrovství světa ve fotbale prvně vymyšlený nápoj. Jsou to dva druhy sirupu s černou vodkou, což pak vypadá jako německá vlajka.
Janě se to tolik zalíbilo, že si to musela zkusit!
Narozeniny Adriana
22.06.2010
V pátek 18. měl Adrian narozeniny. Jel jsem tam, protože to byly čtyřicáté. Abych nejel sám, zeptal jsem se Jany od Tomáše, zda by mi nepomohla řídit a oba byla pro. A tak jsme v pátek vyrazili. Cesta byla dobrá, mimo náklaďáků bylo docela volno na dálnicích, což mi teprve Gerald u rybářů objasnil: jeli jsme v době, kdy Němci hráli svůj neslavný zápas. Doma ve dvoře bylo již přichystáno na oslavu ale Adrian a Kim nikde, jen Briggite a Saša tam lepily ubrusy ke stolům, aby je neodnesl vítr. Dále tu nechám mluvit obrazy... VIDEO
Valeš, pětka...
22.06.2010
sednout, řekl pan učitel Ruda. Tomu se v Německu říká Gedankenfehler! Je to takové hezčí než říci: ty jsi blbec. Chyba v myšlenkovém pochodu, je asi správný překlad. Tak my jsme tu rychlost zvuku vypočítali správně, akorát výsledek byl samozřejmě v metrech a bylo ho nutné převést na kilometry. Tak vše jsem již v hospodě objasnil a čekám na nový detektivní případ pro dědu s holí a se psem....
Rychlost zvuku
17.06.2010
V hospodě se mluví, jako když teče řeka. Neustále a plynule a o všem možném. Včera nás zaskočila rychlost zvuku. Jak že je ten zvuk rychlý? Šimon měl naštěstí svůj nový mobil a tak po dlouhé chvíli zjistil přes Google že je nějakých 333 metrů za sekundu. My jsme ale potřebovali vědět, jak je zvuk rychlý za hodinu.
Vše počalo tím, že mi Rýša nevěřil, že jsem letěl letadlem, které v jedné chvíli mělo rychlost 1115 kilometrů za hodinu. To člověk zjistí docela jednouše, vidí se to na monitorech, které nachází nad sedadly pasažérů. Tu praví Rýša: pane Arnoštu, to by jste letěl rychlostí zvuku....
Dnes jsem se díval do Google a ta rychlost zvuku je zcela nejednoduchá záležitost. Jestliže se v suchém vzduchu pohybuje 343 metrů za vteřinu, má zcela jinou rychlost ve vlhkém vzduchu a v zase jinou a mnohem větší v nějakém kovu.
Die Schallgeschwindigkeit wird in der Regel mit c = 343 m/s (1234,8 km/h) für 20 °C in Luft
Řádka textu v černé barvě je opsána z Vikipedie. Jestliže násobím 343 šedesáti vteřinami, získám rychlost za minutu. Ještě jednou násobím šedesáti, získám rychlost za hodinu a ta je ve Vikipedii špatně. Ne tisíc dvě stě ale dvanáct tisíc tři sta by měla být rychlost vzduchu za hodinu...
Asi do té hospody přestanu chodit!
Webcam
16.06.2010
Pořídil jsem si kameru s mikrofonem pro můj počítač, ale nějak se nedá prevít nainstalovat. Dokonce mi spálila oběd.
To bylo tak: přišel jsem domů, že si založím na oběd. Když vše bylo hotové avšak chtělo to na malý plamínek nechat dojít, rozhodl jsem se že si nahoře zapojím tu kameru. Mě baví počítač docela normálně, ale když něco nefunguje nebo na něco nemohu přijít, tak to šílím. Takže jak to dopadlo? Kameru nemám ještě dnes zapojenou a jídlo se proměnilo v černou hmotu, která se nedala jíst....
Milovník peněz
16.06.2010
Někdo tě tu včera hledal? Nebo předvčírem, říkal mi Robert. Kdo to byl? To nevím, než jsem mu stačil říci, že třeba za chvíli přijdeš, dal mi najevo, že jsem blbec a ničemu nerozumím. Takového vejtahu jsem již dlouho neviděl, dodal skromně pan inženýr. No, a jak vypadal? No měl sebou kluka, asi tu byli na kole. Chlapec si chtěl dát zmrzlinu ale ta byla tátovi moc drahá. Škemral tedy o limonádu a tu se nechal otec ukecat s podmínkou, že tu limonádu vypijí spolu. Chlapec bude mít jistě celoživotní vzpomínku na otce, který miluje své peníze více než vlastní dítě!
Tak takového jednoho milovníka peněz znám. Ne, že by mne potěšilo že mne chtěl navštívit, to jistě ne. On chtěl jen vyzvídat, kdyby za mnou chtěl zajít tak by mohl zavolat, či zazvonit u branky....
Jak jsem dobyl Jezírko.
13.06.2010
Irenka byla toho názoru, že proč se vydávat do vzdálených krajů třeba do Velké Ameriky u Berounky, když máme podobnou nádheru za humny. Dnes jsem se tam tedy vypravil. Proti včerejšku se udělala zima a tak jsem dobré mysli šlapal do lesa po cestě do kopce. Předešli mne trempové, pak jsem je zase předešel já, mezi tím jsem odháněl Pajdu z pěšinky, protože se valilo, vždy v houfu, splašené, barevné stádo cyklistů, (to je teď velká móda) až jsme se svorně sešli u barevných značek. Já se vydal směrem na Halouny, po téže cestě jsem měl po pěti stech metrech najít pěšinku, která mne již zcela sama odvede k Jezírku.
Trampové šli rovně, po chvíli ale šli zase za mnou. Povídám: nevíte jak se dostaneme k Jezírku? Ne, my mysleli, že jste zdejší a tak jsme se vrátili jdeme za vámi.
Tak to byla povedená informace. Chvilku jsme se dohadovali kam jít a nakonec zvolili každý jiný směr. Já jsem ovšem Jezírko nenašel, asi po dvou hodinách jsem byl rád, že jsem se našel u Dernerů a že ještě v kuchyni zbyl řízek s opečenými brambory. A ještě jsem si dal zelný salát a pivo. Pan Dorner mínil, že jsem od křižovatky měl dát ji po dvaceti metrech pěšinkou vpravo. Ne teď je mi to již putna, najdu cestu jindy.
Proč jsem se naválel doma na gauči, to asi nikdo nebude vědět. Já také ne.
Jelikož jsem ale nechtěl čtenáře zklamat, tak jsem to jezírko ukradl v internetu, aby jste si tu nečetli pro nic za nic.....VIDEO
Pohádkový pár.
11.06.2010
Přišli, jakoby tam chodili každý den- asi ano! Malí, kulatí a usměvaví. Asi dlouhý věk společného žití jim dal skoro stejnou podobu. Jakoby kolem nich zářila aura lásky. Zcela jednoduše se nechali vyfotit, jako by se jim to stávalo často. Asi by ani autogram neodmítli dát. Dědeček a babička, jejich těla nelhala. Ale oči, jejich oči říkaly zcela něco jiného. Byly mladé, zvědavé a plny očekávání. Ještě nic neskončilo, nic se neukládalo ku spánku, ještě nenadešla zima. Jejich oči vyprávěly o lásce, pozornosti, důvěry a úcty, pokornosti a odhodlanosti. Jakoby se opona zvedla a pohádka, jejich vstupem do lodní knajpy, započala. Jaký to musel být krásný pár, když byli mladí, jaký krásný život museli prožít, nebo kolik překážek jim život předložil do cesty, že se scelili v jednu bytost se dvěma srdci. A při tom moc nemluvili, jen se na každého usmívali a šířili kolem nás hvězdičky kouzelného štěstí.....
Noc pod Vyšehradem VIDEO
11.06.2010
Docela pěkný nadpis, že? Ono je to ale jedno, co já napíši či vymyslím, dávno to již udělal někdo přede mnou. Ovšem ten zážitek byl jedinečný: horko, Fanda neměl baterku, zcela samo od sebe se mu rozlilo ještě neupité pivo, Jarda seděl daleko a neměl s k tomu zahrát mu "G" (vole, zahraj géčko...), chlapi se naštvali že je to jejich hospoda a jelikož se šetřilo, tak jsme seděli potmě.
Ovšem na neodolatelné atmosféře to neubralo. Hospoda se houpala, jsoucí lodí, slavnou k tomu. Zbyla na Vltavě po Hitlerovi a měla napadnout Anglii. A tak ji vytáhli ku Praze, pod Vyšehrad. Stala se neoddělitelnou součástí loděnice a vlastně tam kotví dříve, než jsem se narodil. Jak ten Vyšehrad.
Spinkali jsme s Pajdou v autě, máme v tom již rutinu. Nemilosrdné vedro nás vzbudilo již v devět ráno a tak jsme se vypravili na Novodvorskou, kde čekali Arna s Karlem, abych je odvezl do Voznic. Sestra mi neustále radila jak mám jet a skutečnost, že jsem tu cestu jel již milionkrát ji ani nezarážela....
Odpoledne v Americe
09.06.2010
Jako mladý kluk jsem při trapování jezdil na Ameriku. Byl to kamenný lom, ke kterému jsme se dostali asi dvěma kilometrovým pochodem podzemními štolami, od Kubrychtovy boudy, kterouž jsme docílili vlakem ze smíchovského nádraží do stanice Srbsko.
Dnes jsem se vypravil k velké Americe, o které jsem se dozvěděl pomocí Google. Úchvatná podívaná: v nenápadném kraji, vlnitém a líbezně něžně českém se propadá lom do hloubky nejméně sto metrů a poskytuje úchvatnou podívanou.
Na vyvršení mého výletu nad lomem létala helikoptéra, která se spustila blíže ke dnu kaňonu a nějakým muž se nechal na laně spustit na její dno, k úchvatně modrým vlnám jezera spodní vody.....VIDEO
Úhlavní nepřítel
08.06.2010
Někdy, když se člověk zamyslí nad nějakým slovem tak mu nedává smysl: já bych třeba řekl, že hlavní nepřítel je již dostatečně zdůrazněná vlastnost, která se na někoho či na něco vztahuje. Ne, ono to musí být navíc úhlavní. Tak takového jednoho já mám, říká se mu basista Fanda. Neustále se mu něco nelíbí. Když to přestanu být já, tak si smlsne na mé kytaře. A stále a pořád něco nachází a zdá se, že toužebně jako věrný pes vyhlíží za sklenicí piva až vstoupím do Chýže a že to jsou někdy měsíce, co tam nejdu. Pak se konečně objevím a jeho tvář se za brýlemi rozzáří blahem a již jsem v jednom kole. A proč by ne? Jsem přeci jeho úhlavní nepřítel. A jinak? Jinak se máme docela rádi.
Vlaďka.WIDEO
07.06.2010
V sobotu přijela děvčata abychom si mohli popovídat o návštěvě v Karlínském divadle, projít se po lese a zajít si na oběd. Vlaďka si přinesla laptop, abych jí do něj mohl přehrát fotky z Turecka. Nejprve byla velká mela v kuchyni, protože se zaopatřoval Asko, pes skoro buvolích rozměrů a pak jsem si všiml, že z tašky, kterou Vlaďka pověsila na opěradlo židle něco kape. Upozornil jsem ji tedy na tuto skutečnost a její reakce byla zběsilá: já ..........(tady jmenovala to zvířátko co dává mléko) můj laptop!!
A skutečně, z přístroje kapala voda z různých otvorů. Já si do tašky dala láhev s vodou a asi jsem ji pořádně neutáhla. A tak jsme sušili a foukali do kde jaké skulinky a nakonec jsme zjistili, že laptop funguje. Tak jsme se dali do přenosu fotek z pamětní karty foťáku do počítače, ale žádná reakce. Vždyť jsi mi to na Šumavě dělal a tam to fungovalo, divila se majitelka přístroje. Zajisté jsem si to uvědomoval též, ale marně jsem hledal příčinu. Co jsi na tom PC dělala, nebo nechala dělat, zeptal jsem se Vlaďky. No, vloni tam byla Vista a teď tam mám Windows 7. Aha, tak to si asi budeme muset stáhnout nový software. Pokoušel jsem se něco v internetu najít ale Vlaďka již neměla trpělivost. Tak jsem jí ty fotky na mém počítači vypálil a pak je z disku uložil do jejích dat pod jméno TURECKO. Pak jsme vyšlapali kopec k Dörnerům, a velice dobře poobědvali. Zbytek odpoledne jsme strávili pod třešní a chytali psům klíšťata.....
Zelňačka
07.06.2010
Ještě za doby dešťové a tmavých vichrů, (ta doba končila ve čtvrtek 3.6. ) mi Irenka poslala sklenici vlastně naloženého zelí. V pátek se přivalilo vedro a s ním spojené zábavy: sekání trávy, návštěva kulturních zařízení, (hospody) ale včera na zelí došlo. Hodil jsem ho do hrnce přidal vodu a na plátky krájené brambory, pár mrkví a flák uzené krkovičku na kostky krájené a vařil. Po přidání soli a pepře byla polívka ňu ňo ňíny. Krásně mne protáhla a vyvětrala..paráda....
Carmen VIDEO
03.06.2010
Slavný skladatel Frank Wildhorn z New Yorku po uvedení svého muzikálu Jekyll&Hyde v karlínském divadle byl ovzduším Prahy a českým venkovem tak nadšen, že se rozhodl napsat muzikál pouze a výhradně pro toto divadlo: Carmen. Libreto napsal slavný Norman Allen a Adam Novák vše přebásnil do češtiny. A já to vše včera viděl a zažil na vlastní kůži. Až na to, že jsem v Las Vegas navštívil kde jaká představení jako třeba Sigfried a Roy, jsem toho zažil málo, abych emociálně lehce zvládl Karlín. Samotná cesta do Prahy, autobusem a metrem byla pro mne, známého Stadtneuroticka skoro nad vypětí mých sil, ale dal jsem si za úkol, že to zvládnu. Na stanici metra Florenc na mne Hanka s Helenkou nečekala, což se příčilo naším domluvám. Po několikátém dlouhotrvajícím mobilním rozhovoru za hustého deště, došlo asi mně i Hance, že by Metro Florenc mohlo mýt více východů. Po uvědomění si této skutečnosti jsme se konečně našli a dali se do hledání Celní ulice, neboť na Kolkovně v restauraci Celnice na nás čekala Janinka, která tam obsluhuje, s obědem. Samozřejmě jsme měli v plánu se projít Prahou, ale jak jsme viděli lidi, jak venku zápasí se svými deštníky s větrem a deštěm, rozhodli jsme se zůstat v suchu. Až na pět dětí, které si dělaly z restaurace mateřskou školku, tam bylo příjemně. Povídám Janě: hele, to jsou asi německé děti, že? (jejich chování znám léta z naší hospody). Ne, povídá Jana, to jsou Rusové, ale České děti se dnes chovají zrovna tak. No, člověk se vždy musí učit. Pak jsme tedy vyrazili do Karlínského divadla. Měli jsme místo v sedmé řadě a představení bylo oslňující. Tři slova: slzy v očích, mráz v zádech a pláč na pokraji!
Když jsem sjížděl do Béčka musel jsem jet zadkem napřed. Ta hloubka byla neskutečná. Na Smíchově jel autobus jen na náměstí v Mníšku, ale Šimon, zajisté po Irenčině intervenci, mne na náměstí vyzvedl, takže jsem si mohl odpustit dva kilometry pochodu v dešti. Po vstupu do Lhoty dělal Pajda u Hanzlíků takový virvál, že bylo Vencovi jasno, že jsem zase ve světě venkovské svobody a přišel mi ho předat k brance. Přes všechny útrapy, bych na Carmen šel znovu.....
Politická hádanka.
01.06.2010
Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy o sobě. To čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek je možno sanovat penězi. Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a k veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující. Kdo a kdy napsal tato slova?
Tak tu máme zase nový měsíc,
01.06.2010
který mi bylo započati třemi palačinkami drahé přítelkyně. Nečekaně přistály na mém stole, který jsem sdílel s našimi moravskými, pondělí - pátek, spoluobčany, zabrány do různých historických debat, týkajících se staveb, kamenů a zachraňování bývalé hospody na skalce. Tedy, jen jejich základů. Výčep byl dnes plný a atmosféra, jež se dívala okny do místnosti byla skoro předvánoční: zima, vichr, déšť a naše domněnka, že se to jen tak brzo nezmění, svírala příšernou hrozbou celý lokál.
Ještě že jsem měl doma vařený čerstvý čaj, kterým jsem zapíjel darované palačinky. Ovšem ta marmeláda, kterouž byly plněné, vyzařovala lásku a um, dobrotu a dovednost drahé dárkyně! Děkuji.....
