Myšlenky o tom, co život přináší… leden 2010
Sebevědomí, co je to?
30.01.2010
Proč jsou ostatní vždy silnější, chytřejší, hezčí? Ano, v této otázce leží právě ten problém: neustálé porovnávání. Silné osobnosti dobře vědí, že vždy bude někdo lepší než oni. Ve všech směrech. Proto se koncentrují se sami na sebe a nepřirovnávají se s druhými. Největší škůdce sebevědomí je samota. Jen ti silní jsou ochotni nechat ostatní lidi nahlížet do vlastního života, aktivně se zajímat o problémy druhých a pomáhat, kde se dá. Tito lidé si také nedávají životní cíle, které nemohou dosáhnout. Předcházejí tím pocitu, že zklamali, že jsou neschopní. Je prakticky nemožné, být již pouze třem lidem po vůli. To známe z rodin, ze školy nebo z povolání. Sebevědomí lidé se také neobávají kritiky. Vyslechnou si ji v klidu a často dochází k názoru, že je neoprávněná. Vědí, že přichází z pravidla od lidí, kteří jsou notoricky se vším nespokojení. Nebojí se také říci "NE". Síla lidí se zdravím sebevědomím spočívá v tom, že nikdy neslíbí to, co nemohou, nebo nechtějí splnit. Pokus něco slíbí, tak to splní, v tom je jejich síla, která působí na okolí. Dobyté cíle je pro ně vždy důvod k oslavě, protože uznání a obdiv potřebují. Tady čerpají sebevědomí lidé sílu a nové nápady. Dobře vědí, že nápady přicházejí vždy z venčí, od partnerů, od přátel, z knih, z kin či z četby......
Annabelly narozeniny
29.01.2010
Byl to příjemný večer. Jak se říká v kruhu rodiny. Matka, otec, bratr a partneři. Annabella uvařila velice dobrou polévku. Říkala jí petrželová, ale byla to v podstatě polévka sýrová. Nemohl bych uvařit lepší. Mimo různých dárků, dostala dcera webovou stránku, kterou jsem pro ni vytvořil. Měl jsem smíšený pocit, jak bude reagovat, ale přijala můj nápad celkem s nadšením. Hned se naučila, jak se s ní pracuje. stránky Zde se můžeš podívat a třeba i ty sám si takové stránky postavit. Je to služba Google a v mnoha řečech, mimo jiné i v češtině. Pěkně jsme si povídali, a všechny technické dárky vyzkoušeli. Mary totiž chodí po bytě, nebo po zahradě a povídá si zdánlivě sama se sebou. Ale omyl: v kapse má mobil a v jednom uchu sluchátko a povídá si pán Bůh ví s kým. Jmenuje se to zařízeni Had set. No já bych to mít nemusel, jednak mi nikdo nevolá a ani já moc netelefonuji a když předci jen, tak je ta záležitost vyřízena za pár minut. No a Annabella si přála mít totéž. Když si člověk představí dnes běžné situace, kdy osamělý chodec pravděpodobně trpící samomluvou, ve skutečnosti telefonuje, by pravděpodobně byl ve středověku upálen jako čarodějnice. Asi o půlnoci jsem sešel do mého výměnku a zastihl v televizi Petera Maffaye, jak hovoří o svém životě a zrovna tvrdil, že věčně a pořád je velký rozdíl. Své tvrzení podbarvil příkladem, že třeba Marlin Monroe zůstane věčně mladá, protože tak umřela. Kdyby zůstala na živu, jistě by nebyla pořád mladá. A tak jsem se hluboce zamyslel nad těmito slovy. Ano, Anička teď zůstane věčně má, ve skutečném životě by to nemuselo být pořád....
Finále
28.01.2010
Dnes má Annabella narozeniny. Slavit chce ale jindy, ještě s nějakým kamarádem. A tak se večer sejdeme u ní v bytě, něco sníme, něco si povíme a bude to. Jinak sedím na zapakovaným kufru, ještě nevím, zda se mi do něj vše vejde. Obyčejně sebou člověk tahá spoustu zbytečných věcí. Irenka mi radila, abych to udělal jako Robert: jedno tričko, kartáček na zuby, pastu si koupí na místě. To jedno tričko během dovolené neřeší. Kdyby se nic nedělo to by byla nuda! Adrian se rozhodl, že se bude ženit a chtěl by do Las Vegas. Že jsem se nenarodil s křídly! Ještě není vše rozhodnuto, vízum pro Kim, já již léta nevlastním pas. Takže si o něj musím zažádat. To bude zase nový pas se starým dědkem na fotce. Pro informaci: po internetu bloudí všelijaké recepty tak jsem je dal do kupy a jsou k použití na novém registru RECEPTY. Přeji dobrou chuť.
Wallesch
24.01.2010
Při sobotním karnevalu mne překvapilo mé jméno, která bylo několikrát konferenciérem vysloveno. Bylo to jméno aktérů. Jednou to byl malý špunt, co statečně tancoval nejmíň ve třech skupinách, pak asi šestnáctiletý mladík, jež vedl vtipnou řeč na téma jak prožil Vánoční trh a nakonec jedna dáma, která také vedla na pódiu zábavnou řeč. Mé příjmení není zrovna v Německu moc rozšířené, co mne ale překvapilo, byla správná výslovnost. Podle německé gramatiky čte každý němec mé jméno Valeš takto: fález! Rozhodl jsem se, že se za nositelkou mého jména vypravím. Našel jsem ji venku při cigaretě. Vysvětlil jsem jí co mám na srdci. Ona mne pochopila, ale hned hlásila, že za to nemůže, že se do té rodiny pouze přivdala. Pak mi prozradila, jak se její jméno píše: Wallesch! Pak dodala: Ano, dělali jsme rodokmen, a přišli na to, že pradědeček z manželovy strany přišel z Čech. Asi mu šlo na nervy že ho sousedi oslovují Herr Fález a nechal si české jméno poněmčit.....
Vyznání
24.01.2010
Je to krásné děvče, vlastně krásná mladá žena, co mi přirostla k srdci. Její duše, její myšlenky jsou tak ryzí a jsou mi tak blízké. Rozumíme si. Kdykoliv jsme spolu je o čem mluvit. Je upřímná, nemá ostych položit na stůl své srdce, procházet se jeho krajinami, mluvit o každém potůčku, či řece, o každém temném lese či paloučku tohoto mocného ústrojí, jež hýbá každým z nás a je symbolem a motorem našeho bytí! Jsem šťasten, že si toto děvče našlo cestu k mému nitru. Přes tuto blízkost vím, že žijeme oba v jiných světech. Na jiných planetách. Je krásná, hraje na kytaru, je romantická, zpívá. Vím, že konečně došla k poznání, že kvete pro krásného prince. Princ, jež bude omámen tou vůní a krásou tohoto vzácného květu a polibkem probudí lásku... Já to vím a proto ji nabádám k trpělivosti. Je mi velkou ctí, že jsem se mohl zahledět do jejích očí, v nich schovává úctu, pokoru, lásku a dobrotu. Jsou jak hluboké lesní tůně, jež jako smaragdy září v mechu. Děvčátko, zůstaň mi věrné, zůstaň mou láskou na jiné planetě......
Fasching
24.01.2010
Včera jsem byl na karnevalu. Něco obdobného se v Čechách nezná. Doba karnevalu trvá tradičně od 1.11. kdy začíná v 11:11 hodin. Končí na popeleční středu. Ta je vždy 40 dní před velikonocemi, protože těch 40 dní byl Ježíš v poušti a to je doba půstu. Takové pravé karnevalové zábavy a plesy se konají až od ledna. V Německu po válce vyrostly karnevalové spolky a ty se starají o zábavu. Je to v podstatě divadelní představení, více či méně profesionální. Říká se tomu sezení! Každá obec volí prince a princeznu, jeden pár pro dospělé a druhý pro děti. Tento velectěný pár pak představuje karnevalové dění, chodí navštěvovat sezení sousedních obcí. A co zde můžete zažít? Podařené proslovy, které si většinou dělají legraci z politiků, vypravěče anekdot, a různé tance ve vlastnoručně ušitých kostýmech. Ale jsou tu i vidět muzikály (Hairspray) a zcela fantastické pohádky o skřítcích, lesních vílách a o černém, lese, kde vládne zlý drak. Tento drak, celý svítící rudou barvou o velikosti tří krav, se projde ztemnělým sálem....Některé scénky byly tak dojemné, nebo ohromující, že se člověku draly slzy do očí, nebo běhal mráz po zádech. Spolek Blau-Weiss v našem městečku je již 55 let starý a zcela vyhlášený profesionálním podáním. Lístky se zamlouvají na léta předem. V podstatě je dostaneš jen ze známosti. Můj kámoš Bernd má ve spolku dceru, jež tančí a dělá i choreografii a její manžel, tedy zeťák, obstarává zvukovou techniku.
A-sexuální
22.01.2010
Již delší dobu se rozhoduji koupit si tašku. Poslední, kterou ještě stále vlastním, mi daroval kamarád Zdeněk. Ale na cestu, na kterou se chystám se mi zdá malá. A tak jsem několik dní přemýšlel, kde se takové tašky prodávají. Měli jsme v městečku brašnáře, ale po tom, co odešel do penze jsme tu bez tašek. Vietnamci tu také neexistují a courání centrem města, třeba Frankfurtu je pro mne horor. Nakonec jsem se vydal do nákupního centra a skutečně v Kaufhofu našel kout s taškami. Byly uspořádané halaba, nebylo naprosto vidět, které se hodí pro dámy a které pro pány. Nakonec jsem si vybral takovou podobnou co mám, jenže trochu větší a nejistě jsem oslovil prodavačku: je to taška pro pány, či dámy? To je taška A-sexuální, ta se hodí pro obě pohlaví, poučila mne s milým úsměvem.....tak jsem ji koupil. Doma jsem potkal na dvoře Annabellu a hned se pochlubil. Je pěkná a podívej, značková: mangnuun koukej, můj svetr má stejnou značku! Pochválila dcera. No vidíš, ona je značková to jsem ani nevěděl! Divil jsem se. No jo, je to taková Billigmarke, ale já ji mám ráda....
O to se s vámi musím podělit
22.01.2010
O tom, že budeme muset pracovat až do sedmdesáti, straší politici nejen tady v Německu ale i v Čechách. Samozřejmě si z takové představy dělá kde kdo legraci. To co mi poslal Irenka mne opravdu rozesmálo...podívej se
Pražská defenestrace, sny a jiná politika
21.01.2010
Nedávno jsem dostal mail, ve kterém se jednalo o tom, že lid již nechce naši současnou, pražskou vládu. Měl jsem se tam podepsat a poslat to dál. Učinil jsem tak. Odpověděla mi jen paní Dana. Vcelku rozumě mi napsala, že by si to sice také ráda chtěla, ale že nevidí nikde v celé republice schopné lidi, kteří by je mohli vystřídat. Také pravda. Pan Hedviček mi poslal mail, že republikán pan Scott Brown vystřídal v Massachusttes Ted Kennedy, což bylo vbodnutí kudli do zad Obamovi. Není nijaké tajemství, jak se v Německu potírá vláda a opozice o řádné, zdaněné a přiznané milionové dary, protože by je opozice chtěla mít také. Tak nějak se to na světě mele. Taliban, jednotky vycvičené tajnou americkou službou CIA koncem 80. let aby po Ruské okupaci Afganistanu, střežili v zemi mír, se jak známo obrátili proti svým chlebodárcům a světem počala vládnout chtivost. A jen na základě této chtivosti, nenazažranosti jsme se ocitli ve světové krizi. Bezesporu stinná stránka kapitalismu. Přitom právě chtivosti vděčíme za to, že jsme tam, kde jsme. Mám na mysli chtivost a lačnost po vzdělání, po nových objevech a vynálezech. Takže nám na světě chybí nějaká komise, která by tuto lidskou vlastnost kontrolovala, aby se neutrhla ze řetězu. Co si však počít, když i tato instituce zachvátí nenasytnost? A ten sen? V případě akce vyhoďte je z Hradu jsem dostal nový mail, který mne vyzíval, abych se dostavil na demonstraci ve spodní části Václavského náměstí. Zdálo se mi, že mi někdo zaklepal na dveře a zavolal, tak abych konečně šel. Zvedl jsem se a šel a teprve u počítače jsem zjistil, že opravdu jdu a při tom spím. Tak jsem se zase dopotácel do postele a spal dál. Dnes jsem dostal od Irenky oběžník od Bedřicha Ludvíka, že se bude konat 4. pražská defenestrace. Takže bude sranda, ne? .......
Tak jsem to popletl
19.01.2010
Tak s tím Petrem Kocmanem jsem to popletl, nebyl to hlasatel ale muzikant, o kterém mluvila ta paní co na konci vysílání do studia volala.... Nyní je již zcela po sněhu, jen ten známý nepořádek, co sníh přívětivě schovávala se válí po ulici. Pajda byl celý vyjevený, neboť všechna psaníčka, které do sněhu napsal byla fuč. Pomalu si pakuji kufr na dovolenou, nebo lépe řečeno přemýšlím co si vzít sebou. Takhle uprostřed zimy pakovat kufr na léto, je v každém případě nezvyklé. Ze zkušenosti vím, že když jedu do Čech a je chladné počasí, nabalím si samé svetry a pak se na Lhotě potím. Ještě že máme na Dobříši docela dobře zásobené Vietnamce. Tam si pak vždy koupím nějakou košili. Ach jo- košile. Postrádám ty krásně naškrobené, Andulčiny košile. Tak jsem si vybral čtyři košile, které si vezmu sebou na dovolenou a vypral je a naškrobil. Naškrobené věci se nedají dát do sušičky, ona by totiž ten škrob z nich vymlátila. Tak jsem je pověsil ve sprše. Ráno mne překvapila čtyři neohebná prkna, která se tvářila jako moje košile. Tak jsem si je hodil přes ramena a šel do žehlírny. Po Aničce mi zbyl takový ten výkonný parní stroj jménem žehlící stanice (Bügelstation). Jakž takž jsem to zvládl. Košile se pyšní pevnou strukturou, tak jak vypadají, když se koupí nové. Ale příště již škrobit nebudu. Dám je do čistírny. Žehlit košile na kšeft bych nemohl, to bych chcípl hlady.............
Obleva
17.01.2010
Jak jsem starý tak jsem hloupý. Dnes se mi podařilo následované: přestože mám v bytě o velikosti 60ti čtverečných metrů osm oken, oblékl jsem se, natáhl kozačky, nabalil se do kabátu a vyšel s Pajdou. To, že venku lilo jako z konve, jsem zjistil až na dvoře. No co, povídám si, pes musí ven a tak jsem šel. Z každého druhého stoku od okapů stříkala voda všemi směry. No jistě, roury jsou zmrzlé a voda ze střech se tlačí a někam musí zmizet. Obleva! Co je to za slovo? Asi to je tím, že ta voda musí někudy oblévat. Přišli jsme domů zmoklí a Pajda se nechal do sucha vytřít froté ručníkem. Pak jsem mluvil s Láďou, tomu zase zamrzla anténa na televisi, má takovou s motorem, podle toho, zda chce poslouchat Česko nebo Švýcarsko. No a motor zamrzl. Pak mi ještě vyprávěl, že ten večer, co hráli v Country rádiu písničky pro Aničku, volala do studia nějaká paní, která pana hlasatele Petra Kocmana poučila: Láďa se svým Ontariem a váčkem na tabáček myslel Ohio. No, písničku zná mnoho lidí, ale možná, že to byl někdo z naší hospody. Pak mi psala Jana, se kterou letím 1. února hledat ta schovaná kamna, tam, kam je léto schovává. A ona píše, že pan Kocman je její příbuzný: K tomu páteènímu vysílání: Petr Kocman je mùj pøíbuzný, moje babièka a jeho pradìdeèek byli sourozenci.......
Písničky
16.01.2010
Včera jsme vzpomínali na Aničku. Byl to rok, co nás opustila. Nechal jsem jí zahrát písničku na Country rádiu, tu, co měla ráda. Láďa nezávisle ne mně dostal stejný nápad, akorát místo Ohio, kterou jsme při každém sezení v hospůdce byli donuceni zpívat, nazval své přání Ontario tu s tím váčkem na tabáček. Ono se v Ohio sice o Ontariu zpívá, ale ten váček hlasatele popletl, takže nám zahrál písničku jinou, ale také hezkou. Velice mě kamarádi ze Lhoty potěšili. Já jsem měl sezení s kamarádem Oliverem, který byl ctitel, ba i zbožňovatel Aničky. Říkal, že měli spolu spřízněnou duši. Annabella také přišla a přinesla Aničce, na její skříň s jejími poklady červené tulipány. Poseděla s námi a byl to docela pěkný večer. Písničky na přání Country rádia jsem nahrál a vytvořil takovou vzpomínkovou presentaci. Zde si můžete poslechnout
Čtyři svíčky pro Aničku
15.01.2010
Kamarádi ze Lhoty přišli dnes zapálit svíčky pro Aničku. Museli se prohrabat sněhem, aby se k domu vůbec dostali. Děkuji za tuto pozornost a vzpomínku a ostatně za vše, co jste pro mne během minulého roku udělali.
Vzpomínka na Aničku
15.01.2010
Dnes je to rok, cos nás opustila. Všichni na Tebe myslíme:
Vzpomínáme zítra v11,00 s Ungrovými u tebe před tvým domem na Aničku, zapálíme 4 svíčky 1 za tebe druhou za nás třetí za Ungry a čtvrtou za hospodu, Ladislav Hovorka: jinak poslouchej zítra večer od 18,00 Country nechal jsem pro tebe a Aničku zahárat písničku Láďa. Také jsem nechal zahrát písničku na Country rádiu, od 18:00 navečer. Také jsem zapálil s Radkou svíčku v zahradě, kde býval Anní tvůj ráj, kde jsi trávila své volné chvíle. Na tomto místě chci poděkovat všem přátelům, rodině, obzvláště Markovi a všem, co při mne stáli v té hořké době!
Aničce:
Křen
13.01.2010
Zrovna jsem končil s deníčkem, když mne napadlo se podívat ještě k Rudovi. To, že dělal Ruda vlastní dceři Klárce Křena mne tak pobavilo, že jsem si otevřel červené víno. No, když Radka může pít víno při vaření hrachové polévky, proč bych nemohl já pít, když Ruda dělá křena. Vyzvedával Klárku z tanečních když...
Lekce konèí, stojím s muffinem ve dveøích a uvìdomuji si, že dnes je nìco jinak. Ano, tanèí s nìkým jiným. Nejen tanèí, dìlá na nìj oèi! Onen tajemný pak Klárku doprovází a míjejí mne. Ne, dnes mne ještì nezapøela, nepøedstírá, že nevidí nemožného fotøíka s buchtou v ruce. Ale její pozdrav je jen letmý, tichý, nemusí nikdo pøece vìdìt, jak se vìci mají. Nezlobím se ani trochu a pomáhám jí ve høe. Pøedstírám, že mne nezajímá vymìòování telefonních èísel a nenápadnì jdu krok a pùl za nimi s muffinem v ruce a èekám, než se rozejdou. Cítím se jako køen.
Tak dobře jsem se dlouho nezasmál! Klárka má staršího ( 12 let) bratra a ten má jiné zájmy:
Sluneční soustava
Vzdálené objekty ve vesmíru
Gravitace
Mikrosvět a makrosvět
Vznik vesmíru
Naše Leona se vrátila
13.01.2010
Dnes se mi ozvala Leona která, se vrátila z Teneriffy. Byla tam u známých, měla krásné počasí a naučila se ovládat počítač. Holčička jedna šikovná, hned mi poslala fotky. To s tím počítačem nebylo plánované, ale chtěla ukázat známým, jak jsme prožívali Silvestra a tím to začalo. Měla krásné počasí, 30 nad nulou, jen moře bylo pouhých 24 stupňů a to je pro ni málo. Pokud jsem z nedlouhého rozhovoru porozuměl, projezdili celý ostrov. U Drachenbaumu na mne myslela. (Drachen stromy jsou přes 3 tisíc let staré, rostoucí na Teneriffě) Nevím co mi tím chtěla naznačit, ale mé pozvání na večeři neodmítla. Leonko, již vím, kam půjdeme......
Stále padá
13.01.2010
Stalo se jakýmsi zvykem, že večer kolem desáté přijde Kim a jde s Pajdou na procházku. Dnes však nepřišla. Pajda si z toho nic nedělal a vydupal si procházku na mně. Tak jsme šli. Nejprve jsme potkali Annabellu, která mi sdělila, že kočička Divi byla dnes sterilizovaná a při tom šlápla Pajdovi na pacičku. To by jste nevěřili, jaký on je hysterik. Ječel jakoby mu někdo šlápl na nohu. Na ulici jsme se lekli souseda, který sypal chodník a uctivě mě pozdravil. Jelikož jsem ho neviděl a ani nečekal, skoro jsem si odpliv, jak jsem se lekl. Dále jsem dostal fotky od mého agenta v Čechách, abych viděl, jak je můj dům pod sněhem. (Láďo, díky!) Již se počínám obávat, zda budou 1. února startovat letadla, když jsme se již s Janou odhodlali, že se podíváme tam, kam léto v zimně schovává kamna.
Pokusný pøesun
13.01.2010
Tento nadpis trčel dva dny na internetu. Pokoušel jsem se připojit, lépe řečeno aktualizovat mé stánky z laptopu, což se mi podařilo. Což obnášelo nahraní programu kterým mé stránky píši, a kopírování veškerého obsahu. Byla piplavá práce, ale hlavně to byla zábava. Takže až se budu toulat světem, budu moci na internetu oživovat mé stránky. Včera si Marek koupil laptop a tak jsme s ním strávili celý večer. Samozřejmě má instalovanou Windows 7 . Potřebuje ho na universitě. Jak se časy mění: učitelé zadávají úkoly přes internet, přijímají práce od žáků toutéž cestou. Je to jednoduše jiný svět, době oslích uší počmáraných sešitů je definitivně odzvoněno. Posledně, když jsem byl na koncertu na vysoké hudební škole ve Frankfurtu, kde Annabella skládala zkoušky, viděl jsem tam žáky, posedávajících v atriu plným zeleně a stromů, jak pracují na laptopech. Celá škola má vlastní přístup do internetu a žáci, na základě studentského průkazu neomezený a zdarma.
V hospodě hoří?
11.01.2010
Psala mi Irenka a její mail počínal: měli jsme v hospodě hasiče! Ve mně hrklo, lekl jsem se tak, že jsem si musel dát Becherovku a pak se opatrně plížil k počítači, jakoby žár té hořící hospody mohl zasáhnout i mne. Nakonec to dopadlo dobře, oni tam nehasili ale jedli guláš a pravděpodobně hasili i žízeň. Guláš byl prý dobrý a Irenku nenapadlo mi poslat jeden talíř v příloze! Cože? Ono to nejde? No jo, ale jednoho krásného dne to také půjde.........
Padá snížek, budeme stavět huhuláka...
11.01.2010
Znáte tu anekdotu? Ne? Tak vám ji tu řeknu: přijde kolega do práce a řeč se stočí na počasí: to je sněhu že ano! Ano, a můj syn se raduje a stále říká: níh, níh tavět tavět huhuláka! Jé, to je roztomilý a kolikpak je broučkovi? Šestnáct....... včera jsem šel s Pajdou po městě. Na kole se jezdit již nedá a tak si vždy obuji boty koně, které jsem zdědil po Sváťovi a jdu. Najednou potkám partu mužů jdoucí od jediného kopečku, co tu v městečku máme, táhnouc za sebou různé obdoby saní i s prázdnou bednou od piva. Táhli saně a házeli po sobě sněhové koule, vše zcela přirozené až na to, že to nebyly děti. Koukám, koukám a najednou ze mne vylítlo: Marku? Onen muž, o kterém jsem si myslel, že ho znám byl opravdu Marek. Mladíci měli legraci jako za dětství. Ten jediný kopec, co se v našem městečku nachází je za tenisovým klubem a je zcela neveliký. Vždy se tam po napadání sněhu slezly všechny děti z okolí a sníh na jeho svahu vydržel tak maximálně hodinu.....
Psací písmo
11.01.2010
Věděl jsem to již dávno. Dokonce jsem o tom již i četl. Psacímu písmu je odzvoněno. Jsem člověk, který neustále musí něco psát. Dělat si poznámky, zapisovat si myšlenky a aniž bych si toho všiml, používal jsem jakousi obměnu psacího písma míchaného s tiskacím. Prvně mne to trklo, když jsem si prvně zaznamenával mailové adresy. Tam bylo najednou důležité malé a velké písmo. A tak jsem si vždy poznamenal: vše malé! Mou potřebu psát zcela nahradil počítač a tak jsem dopadl tak, že psacím písmem se umím jen podepsat. Když si představuji, že třeba Alois Jirásek který svá díla psal rukou, jde mi z toho mráz po zádech. Pravděpodobně to nebylo jednoduché pro nikoho, proto byl vynalezen psací stroj. Ten první roku 1714 od Henry Milla, ale moc se neujal. Teprve roku 1888 se na sjezdu v Torontu dohodla dnešní podoba psacího stroje a jeho klávesnice. Tato byla převzata, z různými národnostními obměnami, i u počítačů.
Když si tak porovnávám vynález psacího stroje a života Aloise Jiráska, mohl již na psacím stroji psát, pokud na to měl. Ale to vše nemění nic na faktu, že již neumím psát psacím písmem.....
Slavnost svařeného vína
10.01.2010
Dnes pořádali rybáři Glühweinfest. A kde jinde než u jezera. Byl jsem tam chvilku, i Marek s Nathalií přišli, ale při tolika sněhu, co se válí po kraji, tam přišlo lidí nemnoho. Vlastně se tam musí jezdit autem, protože je to dost z ruky. Takže, slavnost se konala protože napadl sníh, z toho se lidi radují, ale tak, jak jsme teď přecivilizovaní čeho je moc, toho je příliš. Asi zůstala většina doma za pecí. Po chvíli Pajdu zábly pacičky a pořád mi ukazoval, že chce domů. Když jsem se vrátil, stavila Kim ve dvoře Buddhu. Ze sněhu a mnohem menší, než paní sněhulákovou. Dian se na to koukal z okna a na mou připomínku, že měl smažit u jezera bramborák jen něco zabručel. On vlastně musí být člověk spokojený, když děti alespoň zabručí.....
Tak tu máme zimu
9.01.2010
Dnes nás to zavalilo. Zde se podívej. Byli jsme s Pajdou na procházce a samozřejmě ho zábly pacičky. A tak to vyřešil po svém: vždy tu pacičku, co ho zábla nepoužíval. Vypadal, jako když se vracel z 1. světové války. Pozorný divák musel zjistit, že ty pacičky střídal. Pro špatné svědomí, že ho teď opustím, jsem mu koupil nový pelíček. Ani ho nechtěl akceptovat, vlez si do něj teprve, když jsem mu do něj dal starý polštář. Je to teprve 14 dní, co se Kim dozvěděla, že se ze sněhu dá stavit sněhulák! Annabella jí to naučila. Sněhulák je v němčině ještě výrazněji mužského rodu: Schneemann. A tak se Kim rozhodla, že postaví paní sněhulákovou a udělala hromadě sněhu velké poprsí... Tak a teď musím končit, dohodli jsme se s Kim, že budeme dnes vařit a přijde Hana. Pak se ozvu, zda se nám to podařilo a zda to bylo dobré...
Server,
8.01.2010
na kterém provozuji mé stránky má spoustu podřadných funkcí. Moc se tam v těch koutech internetu netoulám. Jedna služba, která hlásí datum a počitadlo, které se neustále navyšuje a hlásí počet návštěvníků, to je jaksi služba veřejná. Jenomže mi ten můj server také hlásí kdo a kdy navštívil mé stránky a které listy byly otevřeny. To že si člověk myslí, že je v internetu inkognito, je veliký omyl. Takže žádné tajnosti, já jsem Arno a tady je můj E-Mail. Děkuji za návštěvnost a přeji všem pěkné dny a večery (i pracovní úniky), jedno, kdy mne navštívíte.....
Už se to valí
8.01.2010
Celý včerejší den straší, že přijde sněhová kalamita. Ráno jsem byl s Pajdou ještě na kole, ale strašně to foukalo. Nicméně svítilo sluníčko. Annabella si koupila novou lednici a bylo ji potřeba dopravit z obchodu domů, jenomže čas měla až později odpoledne. V tom případě bychom mohli být zasypaní tím sněhem co nám slibují. Marek byl doma a uvolnil se, že tam se mnou a s Marií dojede. No, pěkně to fičelo, ale pořád se na to dívalo sluníčko. V Country rádiu hlásí velký zmatek na silnicích v Čechách, ale tady ve Frankfurtu nic. No, co není, může být. Cestou z Frankfurtu se mne Marie ptala, kdyže letím na ty Kanáry. Když jsem jí podal žádanou informaci, říká Marek: já myslel, že letíš na Maltu. Jo, tam letím Helenou a s Hanou, na Kanáry letím s Janinkou. Informace vstřebány, řeč se stočí na tu Maltu: jakou řečí se tam mluví, jaké peníze tam platí! Takže, od roku 2008 se tam platí eurem,to jsem si zjistil, státní řeč je maltština stejným procentem jako angličtina. Je to zvláštní s tou angličtinou, která se tam prý používá tou nejspisovnější formou na světě. To je tím, že Malta patřila dlouho Anglii, podotkl Marek a dodal: a jezdí se tam vlevo!!! Tak to byla pro mne rána. Hana si totiž na našich toulkách světem půjčuje auto a já dělám šoféra!!! Vlevo jsem ještě v životě nejezdil, ale vše je vždy někdy poprvé. Ani si nedělám starost s tou jízdou vlevo, jako spíš s tím, že budu muset řadit levou rukou.....
Šalamounské rozhodnutí
8.01.2010
Jistě že všichni znáte tento příběh. V těchto dnech bych těl být Šalamounem....
Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. Proto v noci vstala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly. Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“ Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“ Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“ Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“
Co píší v Bildu (obdoba čs. Blesku)
7.01.2010
Dnes jsem byl u zvířecího doktora. Svítilo sluníčko a zbytky sněhu vroubily chodníky, mrzlo. Asistentka mi hned při příchodu hlásila, že se na nás valí sněhová bouře. Bild varuje před mocným zimním nečasem. Prý má napadnout 40 cm sněhu. Několik dní má nepřetržitě padat sníh. Již vidím jak se prolamují střechy Lidlů a Penny marketů. Jen aby to vše přešlo, objednal jsem si cestu na Kanáry, tak aby mohla letadla startovat. Jaká to technika takové letadlo je, je neuvěřitelné. Startuje v zasněžené Evropě, prolétne ve svých 10 km výšce 60 stupňů mínus a přistane v teplých krajích. Že to neokoukali konstruktéři vlaku, jež projíždí Eurotunnelem z Calias do Folkstone. Dnes již pod Kanálem podruhé zůstal viset asi dvě hodiny. Nedávno tam museli cestující vydržet asi čtyři hodiny, po tmě a v zimě. Normálně vlak s osobními a nákladními auty profrčí tumel za 35 minut. A důvod? Elektronika promrzlého vlaku nachytá v teplém tunelu kondensní vodu a přestane fungovat! Co to bylo za inženýry? Na takovou blbost by snad myslel i žák 6. třídy!
Kavárna Eden
5.01.2010
Dnešní den počal ranní procházkou za svitu slunce. Jak takové sluníčko dokáže zlepšit náladu! Musel jsem si nechat ověřit podpis na listině jež nese takový hrůzný název: potvrzení o žití. Tuto listinu potřebuje čas od času důchodové zabezpečení v Praze. Pak jsem obešel banky a posléze jsem úřadoval. Při tom se mi podařilo zablokovat si přístup do internetbanking. Kdyby jste se mne ptali proč, tak vám to nepovím, ale stává se mi to často. Tak jsem se vydal s Pajdou nejprve k jezeru, kde se pejsek pěkně proběhl. Bylo plno sněhu a sluníčka, paráda. Pak mi paní v bance, za neustálého kroucení hlavy odblokovala konto. Nevím, buď si myslela, že jsem blbec a nebo měla Parkinson. A pak jsme se vydali do kavárny Eden, kde jsem si dal čaj, který bych doma nepil a salát, ten docela šel. Pajda si hověl, protože tam mají topení v podlaze a okna až k zemi a tak byl v sedmém nebi. V kavárně Eden bylo narváno, pro zajímavost, původně to bylo zahradnictví pak květinářství s možností si vypít kávu a nyní je to obrovská kavárna s možností si koupit květiny. Nabito, nabito, nabito! Byl to výborný obchodní nápad. Když jsem přišel domů, internetbanking opět fungoval...........
Rozdíl mezi kamarádem a přítelem..........
5.01.2010
Dnes mi poslala Lea tento mail:
Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se.....
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena,když vidí Tvé slzy....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve svém notýsku.....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem... Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal.... Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne,
Když máš romantickou lásku i problémy... Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se
pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá.... Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je
zde pořád pro Tebe.......
Je to příliš hezké, než aby to mohla být pravda, ale výjimka potvrzuje pravidlo.....
Kloster Schäftlarn
4.01.2010
Chtěl bych tady podložit, co v článku Uzavřený kruh lásky píši, jež je trochu pohádkový, ale ne neskutečný. Odkaz na klášter Schäftlarn vám ukáže místo, kde můj mladší bratr Karel pracuje, jako kuchař. Klášter není jen útulek Benediktýnů, ne, je zároveň přístřeší denní a týdenní školy. Někteří žáci zde bydlí v internátu, jiní denně či týdně dojíždí. Karel je povoláním kuchař a vaří snídani, oběd i večeři. Když se děti rozjedou na prázdniny domů, musí vařit asi sedmi mnichům. A teď to přijde: každé poledne zazvoní někdo u brány a prosí o jídlo. Někdy je to jeden prosebník, jindy je jich i třicet. A tyto lidé dostanou najíst tolik co snědí, k pití se podává jen voda. Protože se tento klášter nachází hluboko v kraji, nedaleko Starnbergského jezera, je zájem o jídlo zdarma poněkud omezený. Benediktýni mají ještě jeden klášter v Mnichově a tam se u brány schází denně více jak padesát hladových, či chudých. Takže, kdyby jste měli cestu kolem, neváhejte se tam stavit na oběd.....
Uzavřený kruh lásky
4.01.2010
Jednoho dne zabouchal někdo na dveře kláštera. Mnich, jehož povinností bylo stát u brány a otvírat pocestným, či prosebníkům, otevřel.
Před bránou stál sedlák a v ruce držel ošatku s překrásnými hrozny vína. Co tě k nám vede synu, zeptal se vrátný. Inu, vždy, když jsem neměl co jíst a musel zaklepat na tyto dveře, podal jsi mi kus chleba. Letos se mi urodily tyto krásné hrozny a tak ti je nesu, takříkajíc, jako dík za tvou ochotu.
Vrátný dárek přijal. Dlouho si prohlížel tu Boží nádheru. Hrozny byly velké, šťavnaté a lákaly k nakousnutí. Avšak mnich od vrátnice usoudil, že by nemohl sedlákovi pomoci v nouzi, kdyby mnich v kuchyni neměl vždy něco k snědku pro chudé a daroval hrozny jemu.
Kuchař se dlouho na hrozny díval a měl velkou radost. Avšak, kdyby opat, představený kláštera, neměl tak dobré srdce a vždy ho nenabádal, aby měl neustále dost navařeno, neboť denně se nějaký hladový člověk staví u vrat klášteru a žebrá o kousek jídla. Ne jemu, ale opatovy patří ty hrozny, usoudil kuchař a donesl je představenému.
Opat pozoroval tu nádheru, ten Boží dar. Zdálo se mu, že v každém hroznu se odráží slunce, něco tak krásného dokáže vytvořit jen příroda. Velice se z dárku radoval, ale pak si vzpomněl, že jeden z mnichů je nemocen a přinesl je do jeho cely. Nemocný mnich se zaradoval a byl velmi potěšen tím darem.
Avšak vzpomněl si na bratra, jež hlídal svatou sakristii, a kterého všichni považovali za svatého muže. Byl to právě on, co mu denně nosil jídlo k lůžku, do jeho cely. A tak mu hrozny, když mu přinesl večeři, daroval.
I tento mnich byl velice potěšen dárkem a dlouho pozoroval krásu Božího daru. Cítil, jak pohledem na ty krásné plody pookřál, jak se mu do duše vloudila pohoda a štěstí. Tušil oprávněně, že to byl boží úmysl, aby se lidé nad jeho plody radovali. Avšak vzpomněl si na novice, mladého chlapce, který nedávno vstoupil do jejich řádu a chtěl ho potěšit a ukázat mu, že Boží nekonečná láska se nachází právě v takovýchto nepatrných a malých věcech, na každém rohu, tohoto světa. Novic hrozny dlouho pozoroval a pak je odnesl vrátnému. Vrátný se divil: proč mi neseš ty hrozny?, chtěl vědět.
Protože vy jste byl ten, co mi otevřel dveře, vpustil mne do kláštera a já našel poslání v mém životě. Tu mnich jež hlídal bránu pochopil, že ty hrozny jsou určeny jemu a s chutí je snědl. Vychutnával každý hrozen.
Tím se uzavřel kruh štěstí a radosti. Kruh, který obepíná každého, kdo má v srdci lásku.
Spoj mozkových buněk
3.01.2010
Zajímavé, jak pracuje náš mozek. Kdybych si prostě pamatovali vše co jsme v životě prožili najednou a pořád, tak bychom se zbláznili. Přeneseno do počítačové reality, bychom dostali hlášení, že je pracovní procesor přeplněn a systém by spadl. Akorát nevím, jak bych takový spadlý mozek přivedl zase do chodu. Mozek totiž reaguje na zrakové, čichové nebo akustické jevy a vzpomínka se vybaví. Jsou to takové odkazy. Kamarád ruda se probral a nebo vrátil z Offlinova a jeho první článek v tomto měsíci mi tu vzpomínku vyplavil na povrch. Byl to jednoduše odkaz.
Jednoho dne přišla Annabella, to ještě studovala ve Frankfurtu, než odjela do Ameriky. Oznámila nám, že obsadila kurz češtiny. Ona se vyučuje ve Frankfurtu na Univerzitě čeština?, divil jsem se. Ano, přihlásilo se asi sedm študentů. Když se Annabella vrátila z první hodiny, kde na ni učitel spustil česky, (to musela být sranda), neměla Annabella zdání, co říká, ba netušila, jaké řeči používá a zda si nespletla dveře, a pro jistotu mu slušně a plynně, spisovnou češtinou odpověděla. Učitel se zarazil: vy již česky mluvíte? Ano, prosím, od narození, takových osmnáct let!, odpověděla dcera. No, takové žáky mám rád, přijdou se učit češtinu a již tou řečí mluví. Od té doby jsme měli neustále něco k smíchu, protože ten učitel uměl zřejmě dost špatně česky. Učit se počali pomocí českých klasiků, jako třeba Alois Jirásek. Musím se přiznat, že jsem ty texty co nosila ze školy ani přečíst nemohl a místy jsem jim ani nerozuměl. Pak přišel největší gól: Annabella se ptala, zda nemáme doma Krále Havlíčka Borovského! Že by tu knihu potřebovala do školy. Otevřel jsem hubu a přestal dýchat. Anička mi ji zaklapla a řekla: ona myslí Karla. Od té doby, co Frankfurtská univerzita pasovala Borovského na krále, se kurz češtiny přestal konat......
Jak došla Pajdovi trpělivost
2.01.2010
Jedním z hostů na Silvestra byl pán s paní a s pejskem. Takovým malým a černým a ještě štěňátkem. Říkám si, to je príma, alespoň bude mít Pajda také párty. Jenomže ten můj bejk, jak se mu něco líbí, tak to chce vlastnit a vykonává na objektu své touhy neslušné cviky. Tak šel za dveře, to u Hančina psa Andy vždy pomohlo. Po chvilce jsem pejska zase pustil a on se choval vzorně. Jenomže teď se počal ten malý chovat jako Pajda a pán s paní se na to dívali a bylo jim to fuk. Asi po hodině se však můj pes naštval a vzal si kudrnatého černouška do parády. Pán hned vyskočil, a že prý je ten můj pes starý sprosťák a schoval si toho svého na lavici. Naštěstí onen pár za chvilku odešel a tak bylo po novoročním maléru, ke kterému by asi došlo. Asi na to téma, to co si dovolí můj pes k tvému je v pořádku. Obráceně je to pohroma...
Je po Silvestru
1.01.2010
Tak jsme tento, rok co rok se opakující, ceremoniál ve zdraví přežili. Country rádio hlásilo, že se v Čechách nic podstatného nestalo. Zato zde v Německu se to mlelo na každém kroku, a to vím, aniž bych se stačil podívat na televizi. Slavili jsme v tenisové hospůdce ve vedlejší vesnici, malá uzavřená společnost a bylo dost veselo. Nejprve jsem vyzvedl Leonu a pak jsem nechal stát auto a objednal jsem si taxíka, na který jsem musel čekat více než hodinu. Každý přinesl něco k jídlu a pití a dnes odpoledne jsme dojídali zbytky. Serrano šunku, kterou jsem měl sebou jsem zase přivezl, ještě nebyla snědená. Teď navečer tu byla Míla s Martinem a rozebírali jsme společnýma silami její, vyhranou šunku, protože ji chce rozdat známým.
Využil jsem toho, že tu byl Martin a požádal ho, aby se podíval na mou myčku, protože při otvírání strašně skřípe. Podával jsem mu carambu, což je takový olej na vše možné a při tom jsem vrhl pohled na etiketu a zjistil jsem, že to je sprej na všelijakou havěť, jako třeba mravence atd.
Když jsem pak přinesl opravdu carambu, přestala myčka skžípat. Kdyby se ta caramba dala použít i na lidské vztahy, to bylo ideální.......
