Deníček duben 2010

Myšlenky o tom, co život přináší..

Vatertag
29.03.2010
Včera jsem zabrousil k jezeru k rybářům. Myslel jsem si, že si v klidu a mezi lidmi, které mám rád, vypiji skleničku vína. To vínečko jsem si vypil ale ne v klidu. Lepili jsme totiž na patřičné dřevotřísky plakáty, aby se daly postavit po kraji a po městech v okolí, aby se na oslavu dne otců dostavilo hodně lidí. Gerald natíral lepidlem na tapety, Jürgen přikládal plakát a Gerald ho opět potíral lepidlem a já hotovou věc nosil jinému Jürgenovi aby naše dílo stavěl ke stolům tak, aby oschlo a neslepilo se dohromady. Asi 170 takových zpevněných plakátů jsme měli již hotovo, když se sušárna zřítila a vše se válelo na zemi. Za to bys šel u Honeckera do basy, jako kolaborant, říkám bývalému východnímu Němci Jürgenovi a dále jsem do práce nehnal. Jako poslední jsme nalepili plakát na prkno, které nemělo předvrtáno dírky. To musíme předělat, hlásil Gerald. Nech to, říkám, já to přibiji u mne na vrata.....


Den, kdy rozkvetou jabloně...
27.04.2010
Nic není tak krásné, jako krása. Vždy jsme se s Aničkou těšili na období, kdy rozkvétají jabloně. Myslím si, že není na světě krásnější květ, než jabloňový. Cestou, kterou denně chodím, nebo jezdím na kole potkám každou roční dobou krásu. Takovou tu všední, co se nevytahuje, co ti nevyráží dech a tváří se jako mouchy snězte si mně. A tu se nachází to umění ji vidět.
Ke květu jabloně patří sluneční svit. Ten rozzáří nevinnou bělost okvětí se stydlivou kapkou červeně, nebo růžového nádechu, kde se právě ve sladkém pylu koupe včelička. Vůně a bzukot hmyzu, čerstvý vzduch, jakoby právě podojený z obrovského modrého nebe, vonící po babiččině běleným, ložním prádle, jež při trochu představivosti zahlédneš v náruči zelených luk, jež jako moře se vlní větrem a hrdě nese koráby starých, oplodněných jabloní.
Období, kdy kvetou jabloně netrvá dlouho a je docela snadné ho propásnout. Snad právě proto je krása jejich květů tak omamná, protože je jí málo. Málo a jen krátkou dobu v roce. A tak se procházím s Pajdou mezi starými stromy, a oba se kocháme a vychutnáváme pocit, že nejsme sami, že tu jsme jeden pro druhého.....

Kim v lázních
26.04.2010

Dnes jsem odvezl Kim do lázní. Jeli jsme jedním autem. Adrian i Kim byli dost vynervovaní a hádali se celou cestu: Kim byla toho názoru, že by Adrian měl dělat předáka, když mu to nabízejí a on byl toho názoru, že se nenechá buzerovat od šéfa kvůli jiným lidem. Proč to řešili zrovna na cestě do lázní je mi záhadou. Bad Orb je malé městečko v srdci Spessartských lesů necelých 50 km od našeho domu vzdáleno. Byli jsme tam v mžiku. Ovšem trvalo skoro tři hodiny, než Adrian Kim uvedl do provozu a vyplnil všechny formuláře. Německý jazyk a latinská písmenka jsou pro Kim zrovna tak snadná záležitost, jako pro mne čínština se svými znaky. Samozřejmě, což jsem zjistil až po návratu, uklidila Kim zahradu, doplnila vodu rybkám, vyklidila myčku v zahradě a zalila kytky. Jak ty lázně Kim přežije, to je mi záhadou. No třeba se bude starat o ty strašidla ze Spessartu.....

Miluška u bazénu.
25.014.2010
Dnes byli u mně teta Miluška a její manžel Martin. Martin se strašně líbil Aniččině mamince. Jelikož se s ním nemohla domluvit, chodila ke mně, nebo k Aničce a žádala: řekni mu, jak je pěkný chlap, jako filmový herec. To byl rituál, který se opakoval po několik let, jednoduše do té doby, než k nám maminka přestala jezdit. Milušku si zase oblíbil Pajda, Míla říká, že je jeho tetička. Byl krásný den, něco jsme si ogrilovali a pak seděli u poolu a litovali, že je ta voda tak ledová. Počasí na plavání by bylo. Seděli jsme do té doby, než přijel Stefan a vrátil rodičům auto. Martin si sedl za volant, Stefan vedle táty a Miluška jako česká máma s tureckými manýry na zadní sedadlo. Takové společenské chování jsem Aničce nikdy nedovolil. Žena má sedět vedle manžela.....


Volavka
23.04.2010
Určitě udělala masakr v rybníčku. Přiletěla, když nikdo v zahradě nebyl a značně zmenšila stav zlatých rybek. I jinak jsou rybky zcela vynervovaný. Jindy si říkaly o žrádlo jako slepice o zob a teď jsou stále zalezlý a jednoduše mají strach. Tady si člověk uvědomuje, jak je náš pozemek ze vzduchu napadnutelný. Škoda že jsou Brdy tak daleko, zažádal bych USA o radary na ochranu vzdušného prostoru nad mou zahradou....


Už zase čmárají
23.04.2010
A již je nebe zase počmárané, jako by se nic nedělo, jakoby nebylo absolutního zákazu létání! Jakoby nebylo oslav a mejdanů lidí, co bydlí v Neu Isenburgu, městečku, které se nachází pod příletovou stezkou obrovských mašin, strojů se svými hučícími motory a křídly, jejichž plocha se skoro zdvojnásobí před dosedem na nedaleké frankfurtské letiště. Plni radosti vyprávěli obyvatelé novinářům televizních stanic, že slyší zpěv ptactva a bzukot hmyzu. Na tuto všední, avšak neskutečně krásnou vlastnost přírody již dávno zapomněli. Přes dlouholeté procesy s letištěm, od kterého by chtěli, aby si sbalilo fidlátka a šlo odbavovat na 1600 letů denně někam jinam, pozapomněli, jak výhodné byly pozemky, které městští radní přes protest správy letiště prodávali! Ano, v tom místě neměly stát domy, avšak lidská nenasytnost je neuvěřitelná. Nyní se po dobu neurčitou ruší i noční zákaz startů a přistání, aby se dohnalo zmeškané. I zákaz jízdy kamionů tuto neděli na dálnicích padá, čímž se vracíme do normálních poměrů. A tak leže na zahradě u poolu, vidím neustále minimálně pět i více letadel ve vzduchu......


Fotbal u rybářů
22.04.2010
Ve středu jsem byl u rybářů, Pajda tam rád chodí, bývá tam vždy spoustu pejsku se kterýma kamarádí. Tentokrát tam žádný nebyl a tak se pejsek nudil. Venku ho to nebavilo a vevnitř byl kravál. A tak neustále otravoval až si konečně našel jednu židli, na které se uvelebil. Ale v klidu byl, dokud FC Bayern München nedal gól. Chlapi zařvali z plna hrdel, vylétli ze židlí a Pajda se tak lekl, že ze židle spadl. No, on určitě není žádný fanoušek, to má po mně...... Napsal jsem o tom Irence: To pak na mne vyčítavě koukal, že on, pan pes Herr von Pajda, není žádný proletář a abych laskavě od těch rybářů šel domů, stejně tam nebyl žádný pes.
Tak všem posíláme slunečný pozdrav a pusinku na čelíčko, a on Pajdy olíznutí na čumáček....


Děti jsou líné, po kom?
22.04.2010
Jsem takový neklidný člověk, tedy v tom smyslu, že rád stále něco dělám. Jako válet se na gauči a dívat se ve dne na televizi to není moje staveniště. Rád něco vytvářím, provádím, i když to je v mém věku již jen zlomek toho, co jsem zvládnul dříve. Nyní, co je Kim vyřazená z provozu a belhá se o berlích po zahradě, zůstává spoustu věcí, tedy v podstatě vše na mne. Annabella ani Adrian nepřijdou na tu myšlenku se mne zeptat, zda bych nepotřeboval pomoc. Jak by na to mohli přijít? Od mládí se vyhýbali domácím pracím a mne by zajímalo po kom to mají. U mne to určitě neokoukali. Myslel jsem, že jít příkladem, tedy žít tak, aby měli děti vzor, je jedna z možností, jak děti vychovat. Ale asi to není vše. Jisté je, že se tímto vzorem musí předvádět oba rodiče. Pokud je jeden rodič aktivní a druhý pasivní, vyberou si děti to, co se jim hodí. Jednoduše vidí, že se dá válet se za pecí a čekat, až jim přiletí pečený holub do úst. Také to bude tím, že ještě nepoznali kouzlo zahrady, její proměny podpořené roční dobou, tu radost, kterou udělá každá rozkvetlá květina a posekaný trávník. Tohle vše mé děti vůbec nezajímá a zajisté by mi nevyčítali, kdybych se válel celý den u televize. Tak ani nevím, na co si stěžuji.....



Marek je celá maminka
22.04.2010
Posledně přišli Marek a Natálie společně do dvora. Marek celá maminka, nesouvisle povídá: kde jsou klíče? Říkám: vzadu je otevřeno a obrátil jsem se na Natálii zda by si nechtěla vybrat nějaké ubrusy po Aničce. Natálie přikývla, že se ráda podívá a Marek zase: kde jsou klíče? Tu mu Natálie věnovala pozornost a praví: v zámku! Cože, ty necháš klíče v zámku branky do ulice?, a kroutil očima a jeho pohled říkal celé věty, kterým jsem rozuměl jen já. No snad se tolik nestalo, hučela Natálie a probírala se v ubrusech.
Jo tak to je: spolužití je jiné, když se jen tak jeden druhého navštěvuje a zcela jiné, když se pak bydlí společně.

Bazén.
19.04.2010
Dnes konečně nastal den velké "D". Přijeli mi udělat bazén. Již v 7:45 zvonili jako blázni na všechny zvonky, ačkoliv měli přijet až v 8:00 hodin. To si nedokážete představit, jak se špatně leze do kalhot, ponožek a trika, když někdo drží palec na zvonku. V zápětí jsem dostal vynadáno, že mezi stěny ocelového plechu a zahradou napadala hlína. Říkám: za to já nemůžu, objednal jsem bazén již v loni na podzim a vám se do toho nechtělo. A když vás to nebaví, tak tu zakázku stornujte a máme klid. Mladík se vzpamatoval a pak, když mu šéf, který se tu objevil na tři minuty domluvil, dal se do práce. To bude ale trvat nejméně dva dny, vyhrožoval, pak ale zabral, po té, co jsem mu slíbil, že dostanou k obědu grilované. Nato makal jak barevnej a praktikant, který byl levý jak šavle se pletl kam se postavil. Ve dvě odpoledne to bylo hotové. Pak se slavnostně pustila voda. Skoro dva dny trvá, než je bazén plný. Folie je krásně modrá, a tím pádem voda je také jak pomněnky. Jelikož mám tu pitomou vlastnost, že když někdo dělá, nedokáži se na to dívat a jdu dělat též. Nařezal jsem všechno dřevo, co jsem již dávno měl vyhlídnuté na spálení, ano, již jsme letos dvakrát grilovali a seděli u ohně. Na sklonku večera spustila Kim obrovský kravál a svou francouzskou holí ukazovala na sousedovu střechu. Seděla tam mohutná volavka a brousila si zobák na naše zlaté rybičky. No, nebyla u nás poprvé.....

Kolaudace
18.04.2010
Dnes jsme byli pozvaní u Nathalie Marka! Dělali párty na počest nového bytu. Velice pěkně si to zařídili a především, mají z toho s Natálií velikou radost. Adrian byl toho názoru, že to mají vkusné, jednoduše nóbl. Kim zase pokukovala po záclonách a jistě kula pikle, co jim ušije. Nakonec stačila děvčata Annabella a Mary také na skok přijít a Andy s Radkou dělali zábavu. Hanka přinesla takové polštáře na sezení, zcela náhodou se stejným vzorem jako měli polštářky na gauči. Pak se povídalo o všech nehodách, co se při stěhování obyčejně stanou. V okamžiku jsou nepříjemné, ale později to veliká legrace. Nakonec jsme ještě s Andy a Radkou seděli u nás na dvoře a Andy se koukal do ohně, což ho vždy fascinovalo....


Jaro
18.04.2010
Dnes se vrátilo jaro. Vše je v květu a vzduch je jako zvon. Lide chodí krajem, sedí v zahradách a obdivují ten zázrak, který nám dává příroda. A jaro nám tu zpívá staletou píseň o tom, jak vše zase znovu začíná....

To není téma
18.04.2010
Zneužívání ať fysické, či psychické nebo sexuální, není v českých médiích tématem. Proč je tomu jinak než v Německu? Veřejnost se postavila zcela proti církvi, jakoby pouze ve zdech těchto institucí bylo zneužívání dětí ojedinělé. Ale není to pravda: i ve školách, školkách, státních či soukromých se tyto věci děly. Ty se dějí vždy tam, kdy je slabší postaven na milost či nemilost silnějšího. Postavení slabého je složité. Dítě si jednoduše myslí, že dospělí, ke kterým dosud zhlížely s respektem, nedělají něco nesprávného. Mazáci na vojně tu jsou prostě proto, aby zneužívali bažanty a učitelé a vychovatelé žáky, lépe zde zní slovo svěřence.
Teprve, když se jeden jedinec postaví proti tomuto neprávu, vzpomene si mnoho jiných, že tomuto násilí byli vystaveni také. Jako lavina se sype celý veřejný život v Německu. Teprve po dlouhé době se ke slovu přihlásili i občané bývalého východního Německa. Komunistický režim zakořenil v myslích lidí rovnice: nadřízený a podřízený. Nadřízený směl vše a podřízení museli poslouchat! A protože podřízeni byli skoro všichni občané, ještě po dvaceti letech svobody mlčí! Ale ony se ty zvěrstva vyvalí i v Čechách a pak bude mela......



Něco je jinak
16.04.2010
Včera večer jsme se dozvěděli, že vybuchla na Islandu sopka. Co by na tom hlášení mělo být tak moc zajímavého. Ovšem dnes, po tom co jsme se projeli s Pajdou po kraji, protože je krásné a slunečné počasí, zaujal jsem místo v zahradě a jako správný staroch jsem vystavil tvář slunci. Asi po půl hodině jsem počal pociďovat, že něco je jinak než jindy. Pak jsem na to přišel: již kdysi dávno jsem v deníčku popisoval oblohu nad mou zahradou! Nenajde se jediná vteřinka, kdy nevidíš přistávat či startovat či v hluboké obloze přelétávat letouny. Dnes ani "ň". A tu mi to došlo: vybouchla ta sopka na Islandu a její sopečný popel je v ovzduší nad skoro celou severní Evropou, Anglií, Skotskem, i nad českým územím byl uzavřen letecký prostor. Takový letecký prostor se počítá od země až do výše 11 kilometrů. Letadla by svými motory nasála prach, který je lidským okem neviditelný, a pro nedostatek kyslíku a tření jemných krystalů by motory přestaly pracovat, letadlo by se zřítilo. I okna letounů, kterými musí piloti vidět, by sopečný prach, ostrý jak šmirgl papír, změnil v neprůhledné mléko.Takže i obrovské Frankfurtské letiště zastavilo provoz. Tak se zase uložím do zahrady a budu pozorovat prázdné nebe, kdoví, zda se mi to ještě jednou za můj život podaří.....


Opravdu slušná paní.
13.04.2010
Musím jako penzista žijící v cizině posílat důchodovému zabezpečení v Praze čas od času tak zvané potvrzení o žití. To znamená, že nedostávám důchod pravidelně, ale jen, když si vzpomenu. Formulář potvrzení o žití dostanu poštou a s ním musím na radnici kde se paní kouká jak se podepisuji a pak tam dá razítko. Celá procedura je zdarma. Pak onen list dám do obálky s adresou důchodového zabezpečení v Praze a ještě...známku? poštovní jak velkou? A v tuto chvíli pravidelně vytáčím telefon a volám Haně do nakladatelství, protože ona to jak by se dalo říci, z důvodů profesionálních, ví. Jenže jsem zastihl dobu polední a to Hana chodí se svým pejskem kolem řeky Mainu. Telefon tím pádem zvedli v ústředně a já prostoduchý jak jsem, jsem řekl: no to je dobrý, ona si chodí kolem vody a já nevím co tam mám nalepit! Dopis do Prahy? Otázala se slušná paní, to se hned podíváme! Ozvalo se šustění nějakých listů a pak přišla informace: Prahu máme za 70 centů. No řekněte, to byla hodná paní, mohla mě postat také k vodě.....

Fúze
13.04.2010
Chodím již několik měsíců kolem mého Renaulta a hraji si s myšlenkou, že bych chtěl nějaké nové auto. Asi jako když chce chlapeček nějakou novou hračku. Jakýsi pádný důvod nemám. Navíc se mi žádné auto nelíbí. Ten můj Espace je prostorný
a velký! Anička ho milovala, protože se tam opravdu hodně vešlo. Marek když se nyní stěhoval, tak vyndal proklatě těžká zadní sedadla a měli jsme náklaďák. V létě vozím sebou madraci a deku a mohu v něm pohodlně přespat, jako doma na gauči. To když se někde, třeba v Chýši, moc unavím. A tak si zase s tou myšlenkou přestávám hrát.
Nyní, zcela nečekaně a řekl bych zákeřně, za mne vyřešila celý problém jedna fúze. Říkali to v televizních novinách: Mercedes a Renault udělali fúzi! A teď se podržte proč: Mercedes má dobré jméno a Renault techniku budoucna!!! A tak stačí, když si přilepím hvězdu místo té nemravné renaultovské značky a mám nové auto.....


Jak za války
13.04.2010
Dnes konečně pustili Kim domů. Přijel jsem do úrazové nemocnice, nejlepší v Německu a hned jsem si připadal jak za války. Každý druhý člověk seděl ve vozíčku, každý třetí byl o holi a každý čtvrtý se válel v posteli. Kim nebyla nikde vidět. Musel jsem se zeptat na kterém pokoji je a pak následujíc zelenou čáru, šel jsem nejméně kilometr k výtahu. Když jsem Kim našel, dostal jsem pokyny od sousedky z postele, (dobrá duše, jistě zjistila, že holka všemu nerozumí) a jelo se vrátit televizní a telefonní kartu. Automat nám ji slíznul s oznámením, že je porouchaná a peníze, co na ní byly ještě k dobru fuč!
Doma Kim zkontrolovala zahradu, dvůr, registrovala vyhozenou skříň a na nesprávném místě zasazený šeřík, já to ale nebyl. Pajda se radoval a vyžadoval aby s ním Kim šla na procházku, ale to nejde jen tak, sama chodí ještě s vozíčkem, který jsme měli mezi dřevem. Ten jistě Anička někde dostala a přesně pro tento den nejméně sedm let schovávala....



Lenost
12.04.2010
Lenost je lidská vlastnost. Každý jsme více méně líní. Jsou ale věci, které se udělat musí...ono se nakonec musí udělat vše. Když chceš mít zahradu, tak se o ní musíš starat, jinak bys mohl bydlet v paneláku. Když chceš bazén, je to ještě horší. O ten se musíš starat i v zimě, za deště i za pěkného počasí. Nakonec zjistíš, že celý bazén použiješ maximálně měsíc v roce. No stojí to zato se o něj starat? Již jsem si hrál s myšlenkou bazén zlikvidovat. Ale co pak budu dělat s tou ukrutně velkou dírou, co po něm v zahradě zbude? Když je po jaru bazén konečně v provozu, odjedu do Lhoty a děti jsou jednoduše líní se o něj starat. Proč jsem ho jen nechal zase obnovit? No jo, kvůli té díře, co by po něm zbyla....


Národy
12.04.2010
Nevím, zda bylo rozumné, aby se celá polská vláda nacházela v jednom letadle. Myslím, že jsem kdysi zaslechl, že když president USA vzlétává se svým number one, presidentským letadlem, startuje součastně ještě jedno, totožné letadlo. Nikdo neví, ve kterém se nachází. Ví se, že president Lech Kaczyńský již jednou donutil pilota k přistání, ačkoliv dotyčný tvrdil, že nemá povolení! Stalo se velké neštěstí a mnoho lidí přišlo o život. Média blázní a polský národ truchlí. Naposledy takhle truchlil, když zemřel papež. Převádím si tu smutnou událost na české poměry: myslíte, že by národ truchlil? Nešel by spíše do hospody na pivo?

Sobota
10.04.2010
Tato příhoda se může stát jen penzistům a nebo mně, což je to samé. Bylo dnes zase pěkně, sluníčko svítilo ale ve stínu bylo chladno. A tak jsem dodělával letní kuchyň, což znamená, že jsem ze všeho smýval takový ten sliz, co umí udělat jen zima, když tu zazvonil telefon. Leona se hlásila z domova, byla na Moravě, a pak říká dále: já tam nemůžu, ale ty bys to mohl vzít sebou až tam pojedeš. Povídám: a já jsem měl někam jít...? No, jste domluveni s Radkou u Harryho, divila se Leona. Nějak jsem byl zaskočen, neboť jsem měl před sebou televizní večer. I zavolal jsem Radce, která se vracela s rodinou ze Spessartu a zrovna zpívala s maminkou...sama královna, sama královna...Říkám, snaže se přehlušit hukot v autě: my jdeme dnes k Harrymu? Radka přestala zpívat a povídá: vždyť jsem ti to napsala do tvého diáře. Usoudil jsem, že se přestanu divit, i tak to byl již velký trapas! Jo tak jo, a v kolik? V sedm. Naschvál jsem se podíval do mého mobilu, což je taková ta hračka co toho příliš mnoho umí, a tam stálo: mit Radka a Andy + Lea + maminka bei TCM 19:00 Uhr.......



Abych to nezakřikl!
09.04.2010
Dnes mi volal Venoušek, něco pro mne organizuje s Láďou a se Zdeňkem na baráčku na Lhotě. Všichni mi sdělili nezávisle na sobě že jsou krtci pryč. Byl jsem na Lhotě koncem února, zrovna co slezl sníh. Krtiny jsem rozhrabal a odjel. Nedělal jsem si hlavu s tím, zda se vrátí, neboť bych je pravděpodobně ani soudně z pozemku nedostal, majíc již vystlané právo. A tak se divím, že tam nejsou. Oni to budou asi takoví šmejdi: když mi vadí a vztekám se a vymýšlím tahy a bojové plány, tak si hrají a vysmívají se mi a když to vzdám, tak je to asi také nebaví. Prý se odstěhovali k Hanzlíkům.....



Není do čeho píchnout...
09.04.2010
.... to byla vždy hláška, která mě přiváděla k šílenství. Dříve šlo všeobecně o kšeft: člověk vše připravil, prostřel a uvařil a pak nikdo nepřišel. Dnes to již bývají situace trochu jiné: třeba na zahradě je potřeba tolik práce udělat a ono prší. Dnes tedy nepršelo a práce bylo plno. Zapojil jsem v letní kuchyni myčku na nádobí, kterou Marek již dávno někde sehnal, ale doposud nebyl čas ji vyzkoušet, zda funguje. A ejhle, práce se vyplatila, myčka funguje. Takže když budeme v létě grilovat v zahradě, nebudeme muset nosit talíře domů, ale hned v zahradě je dáme do myčky. Doposud to fungovalo tak, že každý něco odnesl a pak se zahradní nádobí vytratilo ze zahrady a bylo různě poschováváno ve třech domácnostech. Kdo to pak měl shánět? To je stejné jako s nářadím. Mám všechno, nač si kutil vzpomene: od vrtačky po elektrickou brusku, od pily po sekačku na trávu. Nechápu, proč by si moje děti měly kupovat nějaký šroubovák, když fotr všechno má. Jenže čím dál čas běží, tím méně nářadí se v dílně nachází. Takže bude prohlídka bytů! Již jsem to dětem nahlásil. Něco si půjčit, to jde rychle, ale vrátit to je asi mnohem horší.....



Adrian sekal zahradu
08.04.2010
Byli jsme včera domluveni, že mi Adrian pomůže na zahradě. Sám jsem na to ale zapomněl a tak jsem se divil, kam že se po ránu žene. Já tu sekačku táto nenakopnu, hlásil mi. Kouknul jsem na to: benzin tam nebyl a páčka nebyla na pozici start. Když jsme natankovali tak již běžela. Zcela nesouvisle povídá Adrián: musíš to napsat do deníčku, já dostal vynadáno, že jsi již několik dní nic nenapsal. Chvíli jsem čuměl jako auto, než mi došlo, že jsem se trochu flákal. A tak se tu mým čtenářům omlouvám. Takže Adrian sekal a já dělal pořádek v těch našich altánkách. Hlavně využívám situace, že tu není Kim a vyhazuji, co mi přijde do ruky. Kdyby tu byla, asi by to vše zase vyndala z popelnice a někam schovala. Musím si pospíšit, má v pondělí přijít domů....


DSL Splitter.
06.04.2010
Taková malá a nenápadná krabička je to a co nadělá práce. To bylo takhle: na staré kolena mám nyní vlastní DSL internet. Marek se odstěhoval a my byli celý dvůr u něj napojeni. Teď mám tedy již vlastní, pošta vše poslala, sám jsem si vše napojil, podle výkresů a paráda, jak to běhalo. Mám 16 tisíc, ale neptejte se mne čeho. Pak jsem zvedl telefon v obýváku, který je zapojen do sítě před mým královstvím, PC pracovnou. A spojení s internetem bylo fuč. Dumal jsem dumal, čistil konečky všech spojů, až mě před usnutím došlo: DSL Splitter mám, ale až u počítače a ne v obýváku. Marek mi ho opatřil, ten dostanete zdarma a již vše funguje. Pro zajímavost: slovo Splitter má v češtině mnoho významů, pro nás asi platí štěp, jako štěpit! Štěpí se tu DSL signál od telefonního analogu. Doufám, myslím....


Eden
06.04.2010
Na Velikonoční neděli jsme s Hanou zašli do zahradnictví, kavárny Eden. Dělají tam o nedělích a svátcích Brunch. Od jedenácti do tří odpoledne je tam vystavené jídlo teplé i studené a ty si můžeš vzít co chceš a kolik chceš, za jednotnou cenu. Je proto výhodné pozvat nějaké žrouty a ne 85ti letou babičku, která jí jako ptáček. Zaplatit musí stejnou cenu. Bývá tam plno, objednat se předem se doporučuje. Ale my jsme to spontálně zkusili a ejhle, dvě místa ještě měli.
Půl kavárny bylo obsazenou jednou společností, došlo nám s Hanou, že se slaví asi padesátiny. Oslavenci se zpívalo, četly se po domácku složené básně a oslavenec se jmenoval Arno. Tak jsem se pořád otáčel- Arno sem, Arno tam....


Po Velikonocích
06.04.2010

Dnes se vrátilo jaro. Sluníčko jako naschvál počalo hřát, až skončily svátky. No, nám penzistům to může být putna, ale mladým, co pracují, mají děti, se kterýma odjedou a je zima, co je to za pořádek? Ale ono to tak bývalo i když jsme byli mladí my. Jo, jo, to bývalo. Celé svátky jsem pomáhal Markovi zapojovat v bytě různé věci, mají to jako klícku a Anička by byla pyšná. Marek je šikovný, k Natálce ohleduplný, jednoduše takový jaký má být a jaký nebýval. Asi ano, dospívá, a to děvče naň má dobrý vliv.

Kim byla operovaná
01.04.2010
Od středy je Kim v nemocnici. Je již po operaci. Již vloni byla dlouho doma, měla bolesti v zádech. Plotýnky. Pak po měsících ji pustili do práce s tou výhradou, že si může sednout, kdyby jí na to bylo. Po týdnu musela zase zůstat doma. Pak jí konečně (údajně) našli pravý důvod: musí být operována na páteři. Počátkem února dostala termín na konec května. Což znamená- pokladna musí platit zbůhdarma, protože se čeká na termín! Jelikož měla Kim bolesti stále větší, sebrala se Annabella a Marie a vzali Kim do nemocnice, specielní nejlepší úrazové v Německu, která je od nás 5 km vzdálena, udělali tam kravál, nechali Kim naříkat. Ještě toho večera byla operovaná. Operace se zdařila, ještě se chtějí podívat na krční obratel.
Následovně jsem dostal od dětí vynadáno, že Kim nesmí v zahradě nic dělat. To by jste museli dělat v zahradě vy, myslel jsem si, protože se o tuto práci zde mezi obyvateli našeho dvora nikdo nehlásí. Pro Kim práce v zahradě zase není práce, ale zábava. Bylo zrovna na řadě postavení žlutých pytlů na ulici. Schválně jsem je připravil a kdo je vyndal? No Kim tu není, tak to zbylo na mne. A všichni šli kolem: Marie, Annabella, Adrian i Marek.....

To byla rána..
01.04.2010
Marek se nám odstěhoval. No psát o tom v minulém čísle není zcela správné, neboť se již týden stěhuje a určitě se ještě déle bude stěhovat. Pomáhal jsem mu novém bytě stavět kuchyň, instalovat závěs u vany na sprchování a zapojovali jsme skříňku v koupelně, takovou tu se zrcadlem a se světlem. A tu při instalaci dostal Marek ránu elektrickým proudem. Kdo nedostal již takovou šlehu? Asi všichni. Ovšem jednou je to po prvé. Největší je to nečekané překvapení a tím znásobená bolest. Co to pomůže říkat: nestrkej tam prstíček? Jednou ho tam každý strčí....

Cesta osvícení - El Camino de Santiago video
01.04.2010

Letošní rok 2010 je tak zvaný svatý rok, to je vždy, když je svátek Jakuba 25. července. V ten den se otvírá v katedrále Santiago de Conpostela "Puerta del Pedrón", brána milosrdenství. Kdo touto bránou projde, je zbaven všech hříchů.
Nikdo jednoduše nechápe, proč v dnešní moderní době cesta znovu oživla. Málokdo očekává, že potká Boha. Kdo zná pozemské či nebeské tajemství, které se musí někde na kamenném putování v Galicii schovávat? Asi jen ten, co touto cestou prošel. Buen Camino, je pozdrav pocestných. Jsou dny, kdy jdeš v početné skupině a domlouváš se všemi jazyky naší planety, jsou dny, kdy jdeš zcela sám. Mladí i staří tu měří kroky Svatojakubskou cestu, na baťohách se jim houpají Jakubské mušle, symbol poutě, v rukách třímají hůl a o zážitky všeho druhu není nouze.
Když není vyznání v Boha tou hnací sílou, co je to pak? Je to pokus si jinak vyložit víru? Tu spirituelní moc, která nás obklopuje avšak již se dávno neslučuje s pohádkovými výklady církve, jež přestaly být důvěryhodné pro moderně myslícího člověka civilizace západního vzdělání? Nebo je to jednouše touha po změně, návrat do vlastního těla, zaposlouchat se bolavých svalů, nohou a odhodit všední starosti, být sám se sebou? Čti dále