Balónky štěstí VIDEO
30.12.2010
Dnes se konal tradičně předsilvestrovský ohňostroj v Mníšku na náměstí, což je vždy velkolepý zážitek. Dnes si město vymyslelo novou atrakci. Po celém městě se prodávaly velké archy něčeho tenkého, s jakousi kostkou. Nakonec se z toho vyklubaly poměrně velké horkovzdušné balony a ta kostka byl kousek suchého lihu. Balonky se nafoukly teplým vzduchem a počaly se vznášet. Ve finále se vznášelo k nebi asi tisíc barevných ohýnků, dočista emocí plná podívaná.
Zaparkoval jsem s autem u banky, neboť jsem vezl Milenu a stejně jsem se dál nedostal. Při odjezdu se mne městští strážci pořádku ptali, zda jsem si všiml, že stojím v zákazu zastavení, ale při pohledu na Mirka se svou trombózou v noze a na mne, starce s holí se zachovali slušně a navíc nás eskortovali z davu zpátečkou. Bylo to opravdu pěkné pohlazení pro duši…
Sluníčko
30.12.2010
A stejně pak na všechny nešvary a nenávisti svítí sluníčko. Člověk se pohádá, v mém případě přestane komunikovat a pak je to takové hloupé s tím žít. Moje sestra má v rodině vyčíhnuté lidi, které nemá ráda a to jen z principu, ačkoliv jí nic osobně neudělali. Dokonce tvrdí, že má na lidi čich. Avšak vždy se postaví na špatnou stranu. Alespoň podle mne. I já se občas spálím, dělám pomáhám a pak se mi dostane blbého, udiveného odůvodnění: mně to nevyšlo. Ale asi je to normální mezi lidmi. Já si například nemohu vzpomenout, kdy jsem se naposled pohádal s mým psem, Pajdou. Zamilovaně na mne hledí ať dělám cokoliv, ať vypadám jakkoliv a na mé náladě mu je vše dobré. Tak jsem si udělal radost. Přišel jsem totiž na to, jak se dá dát do běhu Windows Explorer. Ale neptejte se mě, jak jsem to udělal. A tak půjdu s Pajdou ven, svítí sluníčko…..
Posezení
28.12.2010
Včera jsem dělal posezení u pražské šunky, kterou jsem přivezl z Frankfurtu. Ano, jednoduší to nemohlo být. Pozdní oběd byl konán zcela v duchu Aničky. Zvláštní , když se zamýšlím nad její povahou. Ačkoliv byla o celých sedm let mladší než já, dávno věděla, že žít a být šťastný se zdaří jen tehdy, když přemýšlíš o lidech, kteří žijí v tvém okolí a jedinou starostí ti je, jak jim udělat radost. Jak jim vybrat dárek, jak jim dát pocit, že ti na nich záleží, jak vycítit jejich starosti. Dnes vím, že Anička šla zcela sobecky životem za svým cílem, být šťastná: rozdávala radost, dárečky, pochvaly, dobrá slova, úsměv i písničky a každý jí byl důležitější, než ona sama sobě. Tenkrát, dokud ještě žila, jsem to nechápal, dnes už to vím. Někomu udělat radost, někomu něco dát je ohromně uspokojivé….
Hoj ty štědrý večere
25.12.2010
Odjakživa si vozím domů kameny. Třeba mám kámen z Arizony, z Nevady z Kalifornie. Jeden obrovský kámen jsem přepravoval ze Skalky v Mníšku do Frankfurtu, abych tam měl kus rodné hroudy, ležel uprostřed zahrady, dokud se o něj Marek při badmintonu nepřerazil, pak jsem ho umístil ve skalce. Včera jsem dostal jeden krásný kámen ze Švýcarska, nejméně deset kilo těžký. Také jsem prvně v životě dostal flachmana. Teď jsem na rozpacích, čím ho naplním. Kámen již dostal své místo, flachman ještě žádnou náplň. Tak kdo mi poradí?
Den
24.12.2010
Jakoby to byl jiný den, než dny ostatní. Ve skutečnosti je to obyčejný den, vezmeme-li to z pohledu třeba obyvatelů Japonska. Nebo Arabských Emirátů. Oni sice mají také takové významné dny ale nám je do nich putna. Ale my máme dnes štědrý den a tak se posílají SMSky Maily a telefonuje se. Skype se již před několika dny položil a funguje jen když chce. Já prožívám nejklidnější Vánoce za celý život: uklidil si v domečku zatopil v krbu, rozsvítil ultra moderní stromeček a občas jsem vyhnán psem před dveře! On by totiž rád chodil po ulici ale jelikož stále prší tak vezme na prahu zpátečku a já tam stojím jak blbec. Večer jsem pozván u přátel na večírek a pak jdeme ke kostelu. A teď mi poslal Venca Mail a je mi, že ho musím publikovat… Mail od Vaška
Jak byl Tomáš veselý
24.12.2010
Dnes je štědrý večer. Oslava lidských citů a emocí, štědrosti a hádek i dobře míněných úmyslů se znovu spřátelit s těmi, se kterými již léta nemáme kontakt. Když to vše sečteme, tak si můžeme oddychnout, že jsou Vánoce pouze jednou za rok. Včera jsme se sešli s přáteli v hospodě. Měli jsme dojednáno na sklínku, popovídat si a popřát "šťastné a veselé" a jít domů. Jenomže jsme nepočítali, že nás Tomáš tak pobaví. Jeho kamarád ho vozil po nákupech, aby měl na dnešní večer pro rodinu dárky pod stromeček. Kamarád byl střízlivý, což se o Tomášovi říci nedalo. Měl veselou náladu a bavil celou hospodu (což ovšem dělá často) ale tentokrát skoro profesionálně. Když jsem viděl, že nezvládá umýt půllitry, tak jsem si stoupl za výčep a umyl mu je. Pak jsem ho celý večer upozorňoval na to, kdo si co objednal a přemlouval souseda, aby si dal k jídlu něco ze studené kuchyně. Nechtěl jsem riskovat, aby nám u plynového sporáku Tomáš nevzplanul. Nakonec jsem musel stále lítat ke dveřím a pouštět Pajdu do lokálu. On si totiž směrem ven umí sám otevřít dveře, směrem do lokálu mu to nejde. Tuto funkci totiž svědomitě vždy zastává Tomáš. Doufám, že se vzbudí, aby se ho rodina pod stromečkem dočkala….
Kapitalismus?
23.12.2010
Dostal jsem dlouho očekávanou zprávu od paní Dany, ne že by si na mne nevzpomněla, to ne! Já totiž odpojil tu adresu, na kterou psala, od příjmu. A tak se omlouvám. Uveřejnili jí článek na Neviditelném psu, a to mne přivedlo k zamyšlení. Popisuje v něm román Cizinec v Moskvě. Komunista Jiří Weil líčí v roce 1933 svůj pobyt v komunistickém Rusku. Odjel tedy v za první republiky, tedy v době hospodářského zázraku v Československu. A jak se zdá, byli tenkrát lidé, kteří s režimem nesouhlasili, přestože měli to, co máme v současné době my. Vyplívá z toho, že kapitalistická demokracie nebyla u všech oblíbena. Jistěže si to tehdejší režim zavinil sám: nedbal lidských práv, sociální zabezpečení, které bylo v Československu na vysoké úrovni, nepokrývalo celý západní svět stejnou měrou. Proto vznikla různá ohniska. Inteligence tamější doby se scházela v noblesních kavárnách v módních, drahých oblecích a snila o komunismu. Pak přišel pan Hitler a ten snil zase o něčem jiném. Jednoduše doba byla nakloněna ke změnám. Myslím si, že podobnou dobu prožíváme dnes také. Globální kapitalismus, nenasytnost manažerů prolhanost bankovních institutů otvírá dveře do něčeho co se asi brzo stane. Takže letošní Vánoce a doufejme ještě mnoho dalších prožijeme v klidu. Je to však klid před bouří…. Článek Dany Mentzlové
Narozeniny starců
21.12.2010
V sobotu jsme slavili narozeniny, Jardy a mé. Bylo to pěkné, děvčata se činily, dostali jsme dva stejné nočníky. Jediná vada byla, že tam byli jen samí staří dědkové. Ale s tím asi nic nenaděláme.
Neděle večer
21.12.2010
V neděli se vrátili naši Švýcaři do Lhoty. Jelikož cesta nebyla jednoduchá, samý sníh a Láďa spotřeboval jen 13 litrů vody do ostřikovače oken, slíbila si Marie, že když se dostanou v pořádku domů. Že to oslaví v hospodě…
Pohádka VIDEO
17.12.2010
To je právě ono: co je pro jednoho zátěží, pro druhého pohádka. Pamatuji si, jak jsme se ze sněhu radovali. Ale to jsme byli dětmi. Na vesničce kde jsem vyrůstal projelo auto asi jednou za týden. O televizi jsme neměli zdání a rádio bylo určeno otci, neboť každý večer poslouchal Svobodnou Evropu. Pakliže se děly nějaké kalamity, tak jsme o tom neměli zdání. Byl to svět jako stvořený pro děti. Ale abychom to upřesnili? Pro tehdejší děti. Ty dnešní by se asi zbláznily, kdyby nemohly mít v uších MP3 a nemohly sledovat YouTube, jednoduše zcela jiný svět. Tak jsem se včera procházel zasněženým krajem a rozhodl se mít radost. Nikam nemusím a tak se mohu radovat jako dítě…
Pražská šunka
16.12.2010
Když jsem v 68 roce odcházel do emigrace, byla pražská šunka k dostání především v konzervách. Ve vybraných lahůdkách byla vidět ve speciálním stojanu, kde se odkrajovala od kosti. Jinak to byla vzácnost. Nicméně, když jsem počal podnikat a navštívil prvně mého řezníka, podrobil mne onen zevrubné zkoušce slovy: odkud jsi? Říkám z Prahy a on na to: to bys mohl prodávat pražskou šunku, a hned mi jednu dal na zkoušku. To bylo prvně, co jsem ji viděl celou, i s kostí. První pokus ji uvařit se mi nepovedl ale po té, co jsem ji dusil v troubě a nechal na čtverečky nakrájenou kůži dopéct aby byly křupavé, jsem zvítězil. Dodával jsem ji úspěšně do domácností s nožem a na dřevěném prkně a někdy ji před hosty krájel. Byl to kšeft jak má být, někdy jsem dodával i třikrát za den. Na všech rautech v mé restauraci nesměla chybět. Pak jsem byl osloven jedním zákazníkem, že by si ji přál zapečenou v chlebě. Ouha, to jsem ještě nedělal, ale v podvědomí se mi vybavila nějaká pohádka, jak šel Honza do světa a máma mu zapekla šunku do chleba. Jak jste na ten nápad přišel?, ptal jsem se zákazníka. Prý se to dělá ve Švýcarsku. A tak jsem se naučil dodávat šunku i ve chlebu zapečenou. No a včera jsem po dlouhé době viděl, jak ji na rautu krájeli pro hosty v divadle ABC. Přišlo mi, že za tím stolem stojím já….
Saturnin
16.12.2010
Včera jsem byl v divadle ABC na Saturninovi. Pozvala mne kámoška. V průběhu večera jsem zjistil, že ty byl večírek Prahy 1, tedy oboru školství a tak se v celém divadle nacházeli zaměstnanci škol, což zahrnovalo ředitelství, učitele, technické pracovníky i školní jídelny. A Tam kámoška jako paní vedoucí působí. Po divadle byl velký raut se samými dobroty. Co se hry samé týče: v první řadě člověk musel saturnina číst, což bylo za mé doby samozřejmostí a ačkoliv to nebyla povinná četba, kniha kolovala mezi mládeží a byla na ni dlouhá čekací doba. Nakonec se dostala do mých rukou a nějakým zázrakem tam zůstala. Zajímalo by mne, zda nebyla za komoušů na indexu. Nefigurovali tam žádní komunistický soudruzi , ale naopak pan doktor a pan továrník, jednoduše taková zlatá mládež, jak se v té době říkalo kavárenským lvům z bohatých rodin. Čistě nepolitická zápletka, děj se odehrával asi za první republiky, ale to si čtenář mohl jen domýšlet. Nicméně se mi zdálo zcela nemožné z této satiry udělat divadelní hru. Dopadlo to docela dobře. Byla to jakási zpěvohra, herci hráli před početným orchestrem, který hrál dobový swing. Nenáročná, hezká zábava….
Jsme bez proudu
14.12.2010
Toto bývala známa slova průvodčích v přeplněné tramvaji, když tato přestala fungovat, tedy pokračovat v jízdě. Ale to bylo již dávno a jak to chodí v Praze v dnešní době, to nemohu posoudit. Ale bez proudu jsme byli dnes také! Seděl jsem u počítače a trápil se Explorerem, jelikož přestal fungovat a najednou byla tma. Ještě štěstí že bylo krátce před čtvrtou odpolední a bylo ještě vidět. Celý Mníšek byl potmě. Sousedka padla hned do kuchyně, zda jsem také bez proudu. Ono je člověku hned lépe, když v tom nelítá sám. Pak najednou stál v kuchyni Tomáš, zda má otevřít hospodu, vždyť ani pivo neteklo. Je možné, že mé dnešní návštěvy zvonily, ale ten zvonek také nefungoval. Pak volal soused, že to bude trvat, když budeme mír štěstí, čtyři hodiny. Něco na vysokém napětí. To je docela zajímavé, jak jsme dnes na elektřině závislí: plynové topení není nic platné, protože elektronika je mimo provoz a zrovna tak čerpadlo. Ještě, že máme plynový sporák, to se dalo alespoň uvařit. A krbová kamna, v těch jsem zatopil. Nejvíce se divil Pajda. Nakonec po dlouhé době (asi dvě hodiny) zase počalo světlo svítit. No ještě že tu nikdo nepřepravoval po řece z loděnice obrovskou záoceánskou loď snů, jak se to stalo nedávno v Německu. Bylo to v severní části země a elektrárny pro jistotu odpojili proud nějaké části, kdyby snad obrovská loď měla zavadit o vedení. Pak nastala pohroma, celé západní pobřeží Evropy, ale až do Španělska bylo dlouho potmě….
Rekord
13.12.2010
Včera jsem se zase vydal do Lhoty. Dojel jsem během necelých pěti hodin. Čisté jízdy 4 hodiny a 45 minut. Samozřejmě je to výkon Tiguana. Nyní mi již běží i telefon, je to nádherná funkce. Dobrý soused mi odházel sníh, abych mohl zajet do zahrady a musím tu říci, že je to frajer. Přes jeho momentální tělesné postižení se do toho dal sám a tak mu tady vyslovuji dík. V hospodě je vše při starém, setkání s kamarády bylo fajn. Byl jsem také na Dobříši koupit žárovku do vánočního stromku, který máme již mnoho let. Je to takový moderní umělý strom, který skleněnými vlákny vysílá do větviček různé, neustále se měnící barvy. Děti se mě a Aničce smály mnoho let, že je to kýč. Ale nějaký kýč musí člověk mít doma. Koupil jsem kuřecí křidýlka abych dochutil Pajdovi konzervy a dal jsem je vařit a šel se zabývat počítačem, protože mi nejde internet Explorer. Zaboha na to nemůžu přijít čím to je. Tak jsem hledal a hledal, až se křidélka připálila a zčernala jako uhlí. Tak jsem teď právě měl otevřena všechna okna. Málem jsem vyhořel. Čím je člověk starší, tím více se chová jako dítě….
Život taxikáře
11.12.2010
Měl jsem ve středu odvést Marka do asi padesát kilometrů vzdáleného městečka do autodílny. Ono to však neklaplo a Marek dostal termín o den později, ve čtvrtek. A to byl den, kdy se čerti honili: sněhová vánice celou noc řádila a všude byl chaos a led a sníh. Musel jsem jet sám, protože Marek jel přímo ze školy. Pak jsem ho vezl zpět, v poledne musel učit a tak jsem ho vezl zase do školy, pak ho vyzvednul a navečer jsme jeli vyzvednout opravené auto. Takže jsem tak trochu čuchnul k práci taxikářů...
Přání
08.12.2010
Při každých narozeninách dostane člověk přání, takové ty karty, jež jsou k vývěru vystaveny v každé trafice. Někdy více méně vtipné. Jednu tu uvádím: je vědecky dokázáno, že slavení narozenin se odráží kladně na zdraví! Čím více narozenin slavíš, tím starší jsi!... jedno přání bylo doprovázeno básničkou, která se mi líbila. Byla od dobré kamarádky. Zde ji přikládám. Lásky stín
Jsem sám? VIDEO
7.12.2010
Ano, když člověk ztratí svého životního partnera, je sám. Ty chvíle, kdy já si něco dělal v dílně a Anička se motala kolem svých kytiček po zahradě se nikdy nevrátí. Chvíle, kdy třeba i hodinu mezi námi nepadlo slovo, ty chvíle tiché pospolitosti, kdy po krátkém čase jeden hledal druhého, když ho našel zase nepadlo slovo a čas krásně tiše plul. Proto je pak prázdnota co přichází, když jeden odejde, hluboká. V tu chvíli si člověk vymýšlí různé nesmysly. Děti na mne nemají čas, nezavolají, člověk se propadne do sebelítosti. Přitom se děti chovají tak, jak jsme je vychovali: jsou sebevědomí, postarají se o sebe a mají svůj život plný stresu. Přesně takové jsme je chtěli mít, protože jsme chtěli vést náš život a mít klid. Osamocený partner musí nyní životní hodnoty přeformátovat. Počne se více věnovat přátelům a najde si i nové. Obviňovat děti, že se stále chovají jako dříve je blbost. Včera jsem zažil velice harmonický večer s dětmi a s přáteli. Pravděpodobně jsem jim přestal dávat pocit, že jsou tu od toho, aby se teď o mne staraly, a ony se zbavily špatného svědomí, že by měly dělat něco, co ani nejde. Jednoduše, po té co Anička odešla, jsme všichni našli novou cestu.....
Vánoce od rybářů
05.12.2010
Včera jsme měli vánoční večírek od rybářů. Tentokrát se konal v naší bývalé restauraci. Rybáři u nás slavili nejméně třicet let. Po té, co jsme před pěti lety naši doménu opustili a lokál přebral nový nájemce jsem tam nebyl. Ani rybáři neměli chuť jít tam, kde kdysi kralovala Anička a kde jsem já vařil. Ani nevím proč, jestli z piety, nebo se prostě nenaskytl termín? Letos jsme se tam zase sešli, všichni- až na Andulku! Pro mne to byl návrat do mé minulosti, každý kout mi připomněl jinou příhodu. Restaurace byla nákladně renovovaná, ale zásadní věci zůstaly. Chlad z podlahy, nevytopené záchody, vlhnoucí dlažby a mokrá podlaha na chodbě. Adrian, který tam vyrůstal, si nechal ukázat zákulisí, tam kde jsme mívali služební byt. Byl celkem zklamaný, že z jeho dětského pokojíčku bylo udělané skladiště. Navodil jsem řeč s novým pronájemcem a podle jeho řeči jsem vytušil, že není moc spokojen. Chce příští rok skončit. Navíc mu zemřela před měsícem manželka a tak půjde prý do penze. Jídlo bylo takové nijaké avšak to je otázka názoru. Jinak se oslava vydařila, což je u rybářů vcelku obvyklé...
Ukaž co umíš
04.12.2010
Jak jsem již psal, měl jsem potíže připojit telefon k autu. Můj starý LG to uměl jen trochu. Když jsem zjistil, jaký si koupil mobil Marek, tak jsem se do něj zamiloval. Pořídil jsem si též. Ani jsem netušil, jakou to má výhodu. Hlavní návod jsem dostal od Marka a pak jsem se jeho neobyčejnou funkčností probíral sám. Samozřejmě má každý z nás jiné záliby a používá jiné programy. A tak se včera stalo, že si přišel Marek pro radu. Stáhnul si z internetu akustickou knihu a nevěděl, jak to zařídit, aby po době, kdy poslouchá a chce skončit, se pak vrátil, třeba druhý den k tomu místu, kde byl. No, a já to věděl! Dobré že?
Neskutečný svět
03.12.2010
Městečko ve kterém bydlím se jmenuje Maintal. Přeloženo to znamená údolí Mainu, neboli po česku, Mohanu. Je to rozlohou největší město Německa. Jeho západní hranice je asi 600 metrů vzdálena městu Frankfurt. Maintal však není město v pravém slova smyslu. Kdysi se různé malé vesničky, které měly našetřeno, dostaly do nebezpečí že je města Hanau a Frankfurt schlamstnou. Dnes by se to nazvalo nepřátelská fuze. A tak se čtyři vesnice spojily dohromady a nazvaly se Maintal. Mezi nimi leží kilometry polí, lesů a hájů. Dnes večer jsem projížděl všemi vesničkami. Adrian se svými kolegy chtěl odvést na vánoční večírek jeho firmy. Slaví se v Bruchköbel. Tedy v sousedním městečku východním směrem. Jak to u důchodců bývá zvykem, do nepříjemných situaci se neradi cpou. A tak jsem se nechtěně, avšak ochotně dostal do večerního traffic, to jest do mokrého a zamlženého, zcela do tmy se halícího podvečera, se spousty aut, spěchající vpřed a jiné zase zpět, neskutečný svět....
Tak tu máme mráz
01.12.2010
Napadaný sníh drží a je stále pod bodem mrazu. Brzy bude Mikuláše a pak Vánoce a pak začne život po novém roce znovu. Einstein se domníval, že čas je tu stále, ten minulý i ten budoucí. Podle něj se rozprostíral universem a minulost i budoucnost jsou neměnící se křivka. Měl na to svou teorii a tu teď chytří vědci odhalili jako neplatnou, že prý on ještě neznal quantovou fyziku. No, já ji také neznám, jen jsem o ni slyšel, ale to pomyšlení, že bych se mohl vrátit do dne kdy jsem se narodil, nebo se podívat k hodině mé smrti, mě děsí. Ještě, že máme ty mezníky: jaro, léto, podzim, zima! Pak ještě ty všelijaké svátky. Vyprávěl mi jeden známý, jak po přistání na Havaji, nastoupili do taxíka, jehož šofér byl Čech. Jak zjistil, že má ve voze krajany, počal se vyplakávat, jak jim ty roční období v Evropě závidí. Tady pořád svítí slunce, pořád a pořád a furt. Je to k zbláznění....
