Myšlenky o tom co život přináší….
Tak jsem zase doma
30.09.2010
Cesta byla dobrá alespoň směrem do Frankfurtu. Směrem do Norinberku, tedy v protisměru do sebe nalítly dva nákladní vozy a ještě se do toho připletla nějaká osobní auta, helikoptéra byla nasazena, a desítky kilometrů se udělala zácpa. Já jsem to vše neviděl, ale poslouchal jsem dopravní rádio, kde jsem se mimo jiné dozvěděl, že dnes zemřel Tomy Curtis. Bylo 85 let a je nezapomenutelný ve filmu "Někdo to rád horké" kde perlí v ženské roly s Jack Lemmon a s Marilyn Monroe. Pamatujete? "Já si vás pane nemohu vzít, jsem muž! No, nikdo není perfektní.....
Tak a mám to
29.09.2010
Auto jsem zapakoval a zase vydávám na cestu domů. Zítra ve čtvrtek vyrážím. U jezera našich rybářů ve Frankfurtu se pořádá slavný Oktoberfest, deklarovaný jako jediný v Hessensku. Samozřejmě je to asi jen takový reklamní slogan. Budu tam mít zase službu, což znamená grilování vepřových steaků a klobás. Také nás čeká obrovská diskotéka německých šlágrů. Ano, Němci rádi zpívají, ale nemají písně a proto vyřvávají odrhovačky a ještě k tomu falešně. Když jsem nedávno zaslechl řev a zpěv českých fanoušků fotbalu, rychle jsem se vyléčil z mylné domněnky, že co Čech to muzikant. Asi by nyní mělo platit pravidlo: muzikanta v Čechách musíš hledat. No jo, doba se mění.
Zaujalo mne, že slavný, Bavorský Oktoberfest se v Čechách překládá jako Pivní oslavy. Ve skutečnosti se jmenuje pouze Říjnová oslava.
Václav
27.09.2010
Dnes je svatého Václava a je státní svátek a nechodí se do práce. Venku lije již druhý den. Vítr. Listí poletuje větrem a vítr ohýbá stromy stromů. Včera jsme již trochu slavili Václava v hospodě, Venca přišel v růžových trenýrkách z nahým zadkem z koženky. Tomáš se mračil: snad až do rána táhl s jedním hostem, prodejcem vína z Mariánských Lázní. No, kdyby tu byla Anička tak by mu řekla: Tomáši, šňaps je šňaps a práce je práce, tak dělej a směj se……Přišly fotky od Lea a Luďka tak je tady přikládám: WIDEO
Sklizeň
26.09.2010
Tento víkend tu byli zase Tomáš s Jiřinkou a malý Lukáš. Měli jsme v úmyslu očesat jablka a ještě trochu si užít babího léta. Avšak lilo a tak jsme se snažili v dešti. Já jsem si pohrál s mým novým zahradním přístrojem, je to menší motorová, řetězová pila na dlouhém nástavci, tak, aby se daly řezat větve v korunách stromů. Fungovalo to výborně. Větve jsme zapojili za na laně auto a odtáhly ke kontejneru, který tady zrovna náhodou město přistavilo. Jako vždy jsem uvařil a večer jsme příjemně strávili u vína. Teda až na ta záda, která mne zase chytla! Tomáš se tak roztoužil že chtěl pořád tancovat a když Jiřina nemohla, chtěl to po mně. No to si nalít. Abych se vyhnul této trapné situace, vyprávěl jsem mu jak jsem byl ráno na tarktoriádě kousek pod statkem. Tak valil oči na fotky. Byla tam i stará carevna- Volga….
Hospoda
24.09.2010
Ano, včera jsem byl po týdnu prvně v hospodě. Tomáš tam seděl sám s Alenkou a dělali si romantický večer při svíčkách. Po dlouhé době jsem si dal víno a to byla pochoutka. Později přišla Irenka s Robertem a Venca a tak jsme si popíjeli. Ani jsem netušil, jak mi přátelé chyběli. Jak jsem tak byl trochu odvyklý rudého moku, byl jsem trochu orosený a řekl Irence něco jako že tam včera přijdu. To se dívence tak líbilo, že to nazvala zvláštní časová dimenze a jen s mou pomocí do těchto neznámých rozměrů mohou nahlédnout. Také mi napsala, že přijde včera do hospody kolen sedmé….
Jezevec a Stará Bréca
24.09.2010
Ve středu se u mě na Lhotě stavila Jana. Opustila na pár dní vyhnanství Bublavu. Přivezla kotlety a já loupal brambory. Jana ještě udělala salát a tak jsme si hráli na rodinu. Docela to bylo fajn. Otevřeli jsme si lahvičku vína a pak jsme se jeli podívat na Spořilov, na Janin dům, který je v přestavbě. Hrůza hrůzoucí, ale dílo jde skvěle do předu a brzo bude konec. Kdyby tam byla Anička, tak by již měla naplánované záclonky do všech oken……
Korespondence
23.09.2010
Ahoj Arni,
jak se cítíš ? Robertovi už je dobře, ale já se z toho nějak ne a ne dostat. Mám pořád hroznou rýmu a bolí mě v krku. Včera jsem si dala červené, tak mě to trochu přešlo. Kdy se stavíš ? Už se nám po tobě stýská. Ale jeden veselý moment na tom našem marodění je a to, jak se o tebe všichni bojíme a stále tě hledáme. Musím se smát, když si vzpomenu, jak jsi rozrazil okno a volal do tmy "halo, kdo je tam já mám chřipku". Brzy se uzdrav a kdybys něco potřeboval, dej vědět. Páčko Irena.
Ahoj Irenko,
musel jsem se smát, jak jsem volal do tmy a stejně jsem nevěděl s kým jsem mluvil. To je totiž takový blázinec. Nahoře není slyšet zvonek, ale Pajda ho slyší. Se strašným zavytím vyskočí do výšky a pak letí dolu a to vše za neustálého řevu. Já, než vylezu z postele to trvá a většinou je to situace kdy třeba Tomáš přeleze plot tam a zpět a jde si pro žebřík, že se podívá do ložnice, a nebo krásné děvče již dávno odjede jen po ní v noční tmě zbude její medový hlas…..
Horečku mám tak do 37 takže to nic není ale stále se potím a jsem slabý. Dnes jsem mluvil s Annabellou, říkala, že bych měl jít na chvíli do té hospody, že to mám vše třeba jen ze stezku po vás..sakra, Irenko, dnes dopijeme ten sud červeného!! Je ho tam dost?
Ahoj Arni
Pajda nevyl
20.09.2010
Dáša řekla, že když Pajda nevyje, tak jsem ještě nechcípl. Má sestra tvrdila, že jeden pes ležel u mrtvoly na jejich chatě dva dny, a nevyl! To bylo tak:
Již v pátek mi bylo divně, ale na schůzi kvůli nové kanalizaci jsem byl, protože jsem to slíbil do Švýcarska. Pak jsem prožil obvyklý večer s kytarami a v sobotu jsem již s postele nevylezl. Jelikož auto stálo celý den před domem aniž by se pohnulo a Vašek mne neviděl jak jdu se psem, nařídila mu Milena, aby mi zavolal. To bylo v sobotu po desáté hodině večerní. Vysvětlil jsem tedy sousedovi mé podivné chování a uklidnil ho tím. Celou neděli jsem ležel a v pondělí v poledne se seběhl horor. Někdo asi zvonil a Pajda řval jako tur. Než jsem stačil zjistit co to bylo a kdo to byl, nic jsem neviděl a usednuv v dolní koupelně na záchod, zjevila se mi hlava nějakého člověka v okenních mřížích. Zařval jsem leknutím a hnal se do prvního patra, abych se podíval co to bylo. Na mysli jsem měl pokoj číslo čtyři a onoho dopoledního zloděje. Ale to se již hnal Venca směrem k hospodě neboť spatřil nějakou postavu, kterak přeskočila plot mojí zahrady tam a zase zpět. Pak při zpáteční cestě jdouc pod okny mé ložnice mi soused vše objasnil: Tomáš a Dáša a Ivan a Nikola si mysleli, že jsem natáhl bačkory, neboť jsem již dva dny nebyl v hospodě. Dojel jsem si nakoupit a stavil se ve výčepu abych se poděkoval za starost. Vidíš že nechcípnul, to by Pajda vyl, řekla Dáša….
Ležím si v posteli..
19.09.2010
s chřipkou,(alespoň nejsem sám) a stahuji si s Internetu filmy. Uloz.to.cz Poslední film mě zaujal. Tak trochu zamilovaný a tak trochu o otázce co se stane, až tu nebudeme. Mám na mysli tu osobní otázku: až tu já nebudu, kterou si jistě během života položí člověk vícekrát. Snad většina lidí, nemohu to posoudit, přinese tuto otázku nějaké skupině věřících a pokud je to utěší, uklidní a zbaví strachu, beru to. Je to otázka víry!
Zjistil jsem, že s touto otázkou my nevěřící Češi nemáme tolik problémů. Dříve jsem si myslel, že bezvěrce z našeho národa udělali komunisti, ale asi je tato skutečnost mnohem starší. Jsme prostě takoví, nejsme jako Poláci! Já osobně nevěřím od páté třídy. Jsem 45tý ročník a tak jsem měl té cti, nebo snad jen smůlu, že jsem chodil na náboženství. Barvité vyprávění faráře zapůsobilo, že jsem se každý večer modlil, abych tím zabránil konec světa a bál se skoro citelně pekla. Pak, když se potok, který tekl kolem našeho domu na jaře rozlil po naší zahradě a přístup do domu byl jen kuchyňským oknem do stráně, nastala v mé duši potopa světa. Do páté jsem chodil již v Praze a mí tamější spolužáci mne s víry v Boha vyléčili. S přibývajícími léty jsem často přemýšlel o onom venkovském faráři. Jaký úmysl se skrýval v hlavě starého kněze, že zastrašoval děti? Proč děsil naše malé duše, vždyť již mu muselo být jasné, že církev v komunismu neobstojí. Psal se tenkrát rok 1956-57? Jenže onen starý kněz se nemohl vzdát staré osvědčené pravdy, kterou si osvojil každý vládnoucí řád: strach! Jedině stádo ovcí držené v bázni se dá ohlídat, jedině národ, lid, který se bojí se dá ovládnout.
V dnešní době, za fanatického Koránu, šílených svědků Jehova, i jiných hrůzných sekt, Křesťanství mnoha odrůd se zkrvavenou Biblí, Buddhy s jeho sympatickým tlustým břichem, jež také neumí kouzlit, s léčiteli co nás vrací na začátek lidstva ale také nás nechávají zemřít, se těžko dá něčemu věřit. Čím více toho víme o vesmíru, tím menší se stává pravděpodobnost, že pochopíme.
Ano, byl nám dán život a jen my se musíme rozhodnout jak s ním naložit. Určitě to není Boží zásluha že žijeme, že žijeme zrovna teď a ne za doby Kamenné, že jsme zdraví a dožijeme se mnoha let a nebo jsme nemocní a brzo umřeme. Pro běh Vesmíru, našeho národa, naší rodiny to nic neznamená. Jsme zrnko v poušti, zrovna jako naše Zem částečka v nekonečnu.
A jednoho dne, až tu nebudeme, stejně tu budeme. Veškerý stavební materiál, ze kterého se naše tělo skládá tu zůstane, i ten mechanismus, kterým se rodí nový člověk neztratí svou funkčnost, jako jablko nepadne zbytečně na zem. Tak je zcela jisté, že ti co navěky odešli nejsou v nebi.
Často si povídáme s našimi bližními, s těmi, co nás opustili. Ptáme se jich na radu v určitých životních situacích a oni nám poradí. Dá se tomu věřit? Ano. Jsou to bytosti, se kterýma jsme prošli delší cestu životem, se kterými jsme si vyměnili mnoho myšlenek. Náš mozek uložil mnoho společných rozhovorů, ať dobrých, či méně pěkných do hlouby své paměti. Některé odpovědi či rady jsme ani nevnímali a neřídili jsme se jimi. Teď, dá se říci v nouzové situaci, vyplují fragmenty rozhovorů do našeho vědomí a my si vybereme určitou radu. Takže jistým způsobem opravdu přichází od našich zemřelých partnerů!
Náš rozum je dokonce schopen přehrát nám iluzi, kdy se se svými drahými setkáme a mluvíme s nimi. Nejčastěji to bývá ve snech. Když se ponoříme do hloubky myšlenek dokáže to náš mozek i za bílého dne! Takže, přeji mi brzké uzdravení, abych tu neležel sám jen s tou chřipkou….
Google
17.09.2010
Přesně jako kamarád Ruda nechápu, proč je tolik tajemství kolem fotografií, které jsou na Google vidět. Jestliže to půjde tak dále s tím ochraňováním dat, budeme muset nosit burku, jak ženy tak muži. A chodit totálně zahalení po ulici je zakázáno. Takže existuje zákon abychom byli k poznání a druhý (asi to bude zákon nezbedný) abychom byli k nepoznání. To by mne zajímalo, co z toho jednou vznikne. Třeba ta paní Vonásková právě vystoupila z té plzeňské espézetky, ve které seděl její milenec a za jejími zády stál zločinec, který je již dlouho hledán pro pěti násobnou vraždu. Bohužel ho nikdo nepoznal, Google mu smazal obličej….
A vida, Google má pro Čechy pozastaveno snímání dalších dat, dozvídáme se sdělovacích prostředků. Google zatím slíbil, že citlivá data smaže, o dalším se bude jednat. Přiznává tím Google, že s údaji kšeftoval? Stále to nechápu, k čemu tak někomu může být vědět, že paní Vonásková viděla před rokem v Žitné ulici červenou Oktávku s plzeňskou spézetkou!
Pokoj číslo čtyři
16.09.2010
Dnes se to stalo již podruhé. Nejprve se ztratily peníze, pro které si musel zloděj dojít až do peněženky, přičemž část si vzal a část tam nechal a drahé elektroniky, která se v pokoji také nacházela si nevšiml. Byl tam dopoledne, neb ráno bylo vše v pořádku. Dnes zase pro změnu ukradl elektroniku. Dotyčný musí mít klíče od pokoje a tak se nabízí domněnka, že je buď bývalý obyvatel a nebo host, jež vlastní klíče právě jen k pokoji číslo čtyři, a že si dochází pro poklady, které pokoj skrývá. Jsem zvědav, co v tom dokáže policie, která ráno případ vyšetřovala.
Pod mraky
15.09.2010
Minulý víkend byl pravděpodobně konec léta. Ještě v neděli jsem shrabal popadané jablka na zahradě, neboť to je práce tichá, a na pondělí jsem si naplánoval posekat zahradu, což mi pod hrozbou černých mraků vyšlo. Od úterka máme zatažené smutné počasí. V hospodě se scházíme ve čtyřech a nebýt kamarádů z Moravy asi bychom osiřeli. Naštěstí Tomáš vždy kecne nějaký nesmysl, Robert se tváří jak to počasí, čímž se stává nenápadným, Venca se pro zlepšení nálady napije vždy nějaké kyseliny a Irenka svým známým úsměvem řeší světové problémy a je nám alespoň navečer dobře. Milan se usmívá pod fousy a já si nevzpomenu jak se řekne německy zázvor a trápím se tím celý večer! Je to Ingwer a anglicky ginger……..
Podzim roku, podzim života..VIDEO
12.09.2010
Podzimní vzduch leží ve vzduchu. Je ráno, tak brzo, že se nedá říci, že je již den. Nad řekou se válí mlha, nezdá se, že by si při soutoku dvou slavných řek vybírala, které dá do mlžných chuchvalců více jisker. Siluety dvou rybářů se zřetelně nabízí mému pohledu. Jeden sedí druhý právě vrhá návnadu.
Vylézám z vozu, který jsem pro tuto noc změnil v pojízdnou ložnici. Pajdův talíř, jejž jsem nechal plný žrádla přes noc venku, je prázdný a jakoby umytý. Zapomněl jsem, že Miládka přinesla kuřecí masíčko pro pejska a tak se mi zlatíčko s potěšením na konzervu vykašlalo. Asi ho sežrala kočka. Za zády stojí SK Marína- Chýše, kde jsem strávil půl noci. Nedívám se zda tam je, vím to. Statečně jsem kazil Jardovi rytmus a Fanda basoval jako Bůh. Když jsem ho pochválil, skoro se urazil, protože tak prý hraje pořád. Prvně jsem zažil Miládku jak tančí na stole. Jarda, známý trubadur, sklízel potlesk a panáky vodek, při čemž jsem se přiživil i já. Nikdo totiž netušil, že hraní na kytaru jen předstírám. Neustále jsem se vracel ke tváři jedné elegantní dámy, protože mi připomínala Mařenku. Také jsem jí to řekl. Mimo bývalého šéfa chirurgie Na Homolce, seděla u stolu státní návladní v blond provedení a několik podnikatelů.
Chvilkami se tančilo a jinak se neustále pilo.
Starší více či méně elegantní společnost nacházející se v podzimu životů, zabarvovala své chvíle omamným alkoholem, tak jak se barví stromy, když přijde babí léto. Často pomáhá zahnat chmury dlouhých životů, pomáhá zapomenout, že k životu patří i smrt, zjemní tragické události, je drogou důchodců.
Vzpomněl jsem si na noční příhodu, když jsem před Chýší hledal Pajdu. Fanda se právě vracel ze křoví, když někdo u stánku, který se nachází pár metrů od Maríny, vyhodil židli. Jak se ukázalo, nebyla to židle ale kytara. Majitel, kterému pravděpodobně vybouchly saze, vyběhl na ulici a počal do ní kopat a vzápětí kytaru rozšlapal. Fanda byl toho názoru, že se musíme rychle zdekovat v Chýši a zamknout dveře. Když jsme příhodu vylíčili ostatním, řekla Miládka, že se na to jde podívat a po dlouhé době se vrátila živá a zdravá. Jak říká Zdeněk: stáří je smutné, ale někdy také veselé…..
Mirkovo loučení VIDEO
12.09.2010
Včera se v hospodě loučil Mirek. Odjede na zimu do teplých krajin. Je to dobrý kamarád, hraje nám v hospodě na housle a stále se hašteří s Tondou, který ho doprovází na kytaru. Přejeme šťastnou cestu……
Praha VIDEO
08.09.2010
Včera jsem byl opět v Praze. Hanka a Vlaďka koupily lístky do Švandova divadla. Dávali "Chvíli pravdy" od Israel Horovitz v podání paní Havlové- Veškrnové a Petrem Kostkou. Vždy mne zaujme, jak Pražáci stále kulturně žijí: jako vždy bylo divadlo vyprodáno. Praha je překrásné město, to jistě všichni dobře víme, ale v dnešní době je tak svobodná, volná a její ulice, zákoutí a mosty mluví mnoha jazyky a spousta turistů působí, jakoby podbarvovala město již vždy. Ale tomu tak vždy nebylo. Znám Prahu smutnou, prázdnou, špinavou a šedivou, Prahu z doby komunismu. Vždy jsem věděl, jaký je to skvost mezi městy a jaké bohatství národ v těch tisíciletých zdech má! A ne jen z pohledu historického, ale i finančního. Praha si na sebe vydělá a vrátí mnohonásobně jejím obyvatelům péči, kterou jí věnují.
Vyjeli jsme si s Hankou na Petřín, zastavili se u Pražského Jezulátka, kde jsme si prohlédli sbírku oblečků, které Jezulátko stále střídá a poslechli si mši svatou ve francouzštině. Také se mi podařilo jet tramvají na černo. Lístek jsem nechal v takové té mašince uplatnit, ale pak jsme zjistili, že na něm žádné razítko nebylo. To by mi u revizora asi neprošlo!
Tramvaje byly vždy plné mladých lidí, většinou mluvících cizím jazykem. Vedle mne se bavili dva kluci perfektní angličtinou, když jednomu zazvonil mobil a on se ohlásil a pak říkal: jo mami, my jsme již na cestě…..
Hledání
08.09.2010
Předevčírem si to ženu z lesa, když tu na mne vybafl pan Straka: se podívej, jak se mi to povedlo! Koupil si novou motorkou značky toyota, takový vylepšený kdysi jezdící pionýr. Již jednou přijel ke mně s knihou návodu a chtěl, abych mu přeložil jak se šteluje spojka. Přeložil jsem mu slovo od slova, aniž bych měl zdání, o čem to je. Ale pan Straka to pochopil.
Tak abych se vrátil: vylezu z lesa padnu na Straku s jeho novou motorkou s přívěsným vozíkem, kde se válela Pegina, stará jezevčí dáma, která patřila ještě Karlovu otci z bývalé hospody. Udělal jsem si kuplung a tak jedu se psem na výlet! Kde lítáš? Ale, odpověděl jsem, hledám v lese mládí! Denně se vláčím do kopce a pak zase dolu ale mládí asi již nenajdu. Kdyby někdo chtěl, tak mu prozradím, co mě nebolí….
Ve Voznici
05.09.2010
Včera v sobotu jsem byl ve Voznici u Karla a Moniky. Byla tam Lenka s rodinou a ostatní osvědčená parta. Nájemníkovy děti tam poletovaly po hale a nemohly pochopit, že když se bavím, nemohu je poslouchat a tak mi hošík asi sedmiletý hučel do ucha, že se chce něco zeptat, něco zeptat, něco zeptat….
Karel uvařil a pilo se víno a dokonce jsem dostal do ruky kytaru a vzácné trsátko, které se již nevyrábí a které má rád Tonda z Rovin. Vypilo se dost a pak již zase z Káji vyprskla nenávist k tlustým lidem, tak jsem se sbalil a šel domů. Je to takové věčné taškaření, když již bratr těžko dostává slova z úst, tak tyto se mu tam vždy vejdou: ty jsi tlustý jako prase…..
Bublava VIDEO
04.09.2010
Ve čtvrtek jsme vyrazili do Bublavy. Jana mne vyzvedla v Mníšku na náměstí a jelo jsme na Plzeň. Je to však blbost, přes Prahu je to v každém případě rychlejší.
V Plzni jsme zabloudili, sice mojí vinou ale to jsem Janě nelepil na nos a pořádně jsem jí vynadal. Bylo to jako vždy. Jezevec a Stará Bréca.
Děvčata Hanka a Vlaďka na nás již čekala, byla plná dojmů a tak jsme poseděli u nich v hotýlku. Na druhý den dělala Jana obrovské grilování a to se povedlo. Celý den jsme nejedli a pak se přežrali a holky se lízly. Asko mi ukradl okoralý chlebíček aniž bychom si toho všimli. Ovšem za trest se mu přilepila ozdobná paprika na patro, alespoň jsme se to domnívali a on se počal dávit. Vlaďka se ujala úlohy vzorné maminky a vrazila mu celou ruku do tlamy a ozdobnou papričku vytáhla na světlo boží.. Počasí bylo stále na nic, ale alespoň nepršelo. My jsme na nějaké pozorování oblohy neměli čas, ale zima byla pěkná! Brrr…
Chodit po Bublavě je velké dobrodružství, několikrát jsem zabloudil a musel lézt přes cizí pozemky. Podivné bylo, že jsem zabloudil vždy ke stejné zahradě. Asi to bylo tím Olověným vrchem! Ten přitahoval! Cítil jsem se dobře, děkuji touto cestou za pěkné ubytování….
Narozeniny a svatební den
01.09.2010
Svatební den měla Arnoštka s Karlem a narozeniny má Jana z Písků. V momentě jsem na roztrhání, navečer budu o obou událostech referovat…16:35
Tak to jsem tedy nestihl, napsat něco večer. Svatební den sestry a švagra se povedl, byli jsme na Marjánce, já tam přišel o něco dříve a paní Hanička, co tam obsluhuje mi udělala překrásnou tabuli s velkými talíři a přepychovýma ubrousky. Chtěl jsem samozřejmě fotit, ale zapomněl jsem doma pamětní kartu ftáku.
No a večer u Jany na Pískách byl také povedený. Dlouho jsem se nezdržoval, neboť jsem druhý den jel do Bublavy a Janou, za Hankou a Vlaďkou….
