Myšlenky o tom, co život přináší........ říjen 2010
Eviččin výlet VIDEO
31.10.2010
Včera měla Eva narozeniny. Tak jsme se za ní s Miládkou vypravili. Samozřejmě bych o tom nevěděl, kdyby mi Miládka neposlala SMS. Tak jsme se rozhodli, že ji překvapíme s nějakou maličkostí. Je chudák tak sama, od té doby co Jardy s Járou přepravují tu loď. Vypili jsme kávu a čaj a já povídám? Děvčata, pojedeme na výlet. Počasí rozehrálo všechny registry, bylo nádherně. Jeli jsme na Slapy a pak druhou stranou zpět do Davle, i když dáma v navigačním přístroji neustále protestovala, až jsem se s ní pohádal, což se děvčatům líbilo. Je také někdy sprostná?, chtěla vědět Eva. No, že by elektronický hlas byl někdy sprostý, to jsem ještě nezažil, a zoufalý, to ano. Nakonec jsme přejeli řeku Sázavu u Kamenného přívozu a pak si Miladka vzpomněla, že je tu hospoda motorkářů- a tam jsme zašli na oběd. Když jsme přijíždělo k Chýši, stála fronta před dveřmi a lidé čekali na otevření…
Když kocour není doma, myši mají pré… VIDEO
29.10.2010
Jak tomu tak bývá, když se člověk zabývá jednou věcí, ostatní jde stranou. Tak například bych měl již dávno v domě vytřít a vyluxovat, ale Tiguan si vyžaduje své! Jen ať se chlapec VWáček nenadouvá pýchou, také naň dojde a bude odstaven na vedlejší kolej. Zatím ještě ne. Stojí si uprostřed zahrady, (to staré auto stálo před vraty) a sluní se na slunci slávy a leskne se jako by to dělal za peníze. A tak jsem zapomněl ukázat tu fotky, jak jsme byli s Milanem u Jardy v Davli, když tam nebyl. Stále se ještě plaví na lodi, dnes by měl překročit české hranice….
Proklatá technika.
29.10.2010
Kamarád Ruda napsal ve svém deníčku: Bude to stát nemalé úsilí, naučit se usnadnění! A měl pravdu. Jak píše dále, mám příručku neustále při ruce, ale aby tam stálo, jak se prvně kopuluje mobil s telefonním zařízení vozu tam není. Jen jsem si matně pamatoval, jak to dělal prodejce při bleskovém seznamování s Tiguanem, které trvalo hodinu. Auto-zařízení sice používá mého mobilu k telefonování, nevidí však seznam mých kontaktů. Jeden frajer v hospodě mi vysvětlil, že si musím dát všechny kontakty na SIM kartu a nemít je v paměti telefonu. Tak jsem učinil, byla to fuška ale úspěch se nedostavil. Tak jsem si vzal do hlavy, že spojení přes Bluetooth zruším a opět zapojím a to jsem si dal. Prohledal jsem všechny příručky, ale popis první, v mém případě druhé kopulace telefonu s mobilem tam nebyl. Tak jsem ze zoufalství počal hrabat listí a hlavou se mi hrnuly options, které ještě mám. Nakonec se mi to povedlo, ale neptejte se jak. Jednoduše náhodou. A ty adresy v adresáři tam stejně nejsou…..
Zelená Liška
28.10.2010
Dnes byl tady v Čechách státní svátek. To jsou dny, kdy pracující lid má volno a zároveň jsou to také dny, kdy důchodci vyrazí do ulic, obchodů a jednoduše překáží pracujícím, jako by to dělali naschvál. Ale ono to tak není: dokud jsem nebyl důchodce, tak jsem na starší občany co se pletli po pracovní době v obchodech nadával, ale ono to jinak nejde! Teď jsem důchodce a vidím, že stačím vyrazit na nákup až v pozdním odpoledni a ty uštvané maminky a mladí muži se mi tam motají!
Nicméně jsme se setrou a švagrem využili méně provozu na silnicích a vydali se na Zelenou Lišku na hřbitov k rodinnému hrobu. Tam jsem také nebyl nejméně dvacet let. Okolí hřbitova se změnilo, hotel Panoráma se dívá do hrobů, hroby zanedbané a hřbitov také. Se staletých stromů spadalo listí a válelo se v hlubokých závějích přes hroby. Lidé je převalovali tam a zpět, to zrovna podle toho, u kterého hrobu zrovna někdo byl. Na každém rohu v hojném počtu stojící plechové nádoby na odpad byly přeplněné. Hřbitov mezi paneláky byl jakýmsi zapomenutým relikviářem z dávné, doby. Vypadalo to tam, jakoby se dnes již neumíralo….
Navigátor
27.10.2010
Když jsem dostal Tiguana, měl jsem v balíčku i instalační CD, které jsem jmenovalo: Západní Evropa. Samozřejmě jsem hned vyjel na prodejce, ale on mne uklidnil slovy: počkejte, jak to bude vypadat v Čechách a pak bychom mohli objednat nějaké jiné. A včera jsem si to vyzkoušel. Byl jsem v Praze na Chodově, v prodejně Alza, jelikož mi odešel monitor, které jsem si začátkem léta koupil. Takže mne krásně navigoval až na místo. Teda to vám povím: naposled jsem byl na Chodově před více jak čtyřiceti lety a to byla vesnička s lány polí. Ještě jsme se na ně koukali z oken deváté třídy, Spořilovské školy. To co tam stojí teď, to bych nevěřil, kdybych to neviděl. Jižní spojka byla docela dobře projezdná, přestože se na několika místech konala oprava vozovky. Pravděpodobně je již znát úleva kterou přináší nový okruh.
Cesty osudu
25.10.2010
V sobotu jsme byli s Milanem v Davli. Jarda tam nebyl, je na cestě s tou lodí. Dnes jsem mu krátce volal a tak mi říkal, že dojede domu: Bůh ví! Namísto Jardovy kytary se tam předváděli kluci, co si říkají Kočičky a hráli velice dobře. Jestli zahráli tři písničky, které jsme znali, tak to bylo moc. Samé neznámé a snad dokonce vlastní skladby, tak mi to alespoň připadalo. Povídal jsem si s Miládkou a zase padlo téma Milana St. Svého času jsem s ním dělal ve Frankfurtu, on byl ale jeden z posledních, kteří pracoval venku s požehnáním úřadů. Buď musela společnost, která tenkrát za Pražského jara pracovní příležitosti v zahraničích organizovala, splnit smlouvy, nebo… no víte co se říká. Já osobně jsem s Milanem St. moc dobře rozuměl a ostatní kolegové také. No a ta Miládka, kdyby se nezamilovala, by tenkrát bývala mohla také přijet a pracovat se mnou. Ne, osud tomu chtěl, abychom se potkali až za čtyřicet let…..
Jezevec a Stará Bréca
23.10.2010
Tak jsem se přesunul z německého domova do českého. První dlouhá cesta s Tiguanem byla perfektní. Akorát jsem neměl moc času na řízení, protože mi veškerá technika dávala zabrat, protože jsem se do všech tajů jejího umu ještě nedostal. Večer v hospodě byl dobrý, akorát chyběla Irenka, přestože jsme si tajně slíbili, že přijde.
V pátek navečer přijela Jana a dokonce i Švýcaři si udělali čas a dostavili se z dalekého kraje sýrů a hodinek. A zábava se rozjela, přičemž se u stolu vedla diskuze, že Jezevec jde, ale Stará Bréca se k Janě nehodí. Nemám zdání kde vzala Jana ten nápad, že nás tak pojmenovala, ale ta Bréca jim neseděla a tak ji přejmenovali na Beruškou. Mně ovšem ten Jezevec zůstal a nikdo se nad tím nepozastavoval. Včera byl krásný slunečný den a dnes také. Jana se brzo ráno vydala do svého vyhnanství na Bublavě, tomu jsem ale neasistoval. Jen Pajda vylezl z pelíšku a pobyl s ní, na procházku však prý nechtěl. A tak když odešla na autobus, zase zalezl do pelíšku. Já posekal zahradu a pak jsme udělali se Švýcary zkušební jízdu, byli jsme až ve Voznici u bráchy na jeho panství a pak jsme jeli domů. Teď pojedeme s Milanem do Davle, ačkoliv tam Jarda není. Ten odjel s Járou do Německa aby někomu přivezl loď kterou tam ten onen koupil. Pojede po řekách a průplavech a bude to trvat asi 14 dní než dorazí do Davle. Doufám, že na té lodi nezmrznou……
Venca
20.10.2010
Právě mi volal Venca, můj milý soused. Hlásil mi, že mám v domě zatopeno a klidně se mohu vydat na cestu, ale důležitější mu bylo mi zvěstovat, že se v Čechách bude konat generální stávka. Osobně si nemyslím, že by se český národ odhodlal ke generální stávce, protože to by za dva dni došlo v hospodách pivo. Ale ovšem, není mi souzeno dělat si tu vlastní mínění, spíše je na vás, si udělat úsudek! Generální stávka
Písničky
20.10.2010
Dnes jsem si psal písničky, abych nezapomněl v hospodě text. Dříve to bylo jiné. Anička si texty pamatovala a někdy mi při zpěvu pomocí jakési vlastní posuňkové řeči napovídala. A tak bylo docela jednoduché a mnohem snazší, si texty nepamatovat. A teď mám malér. Kamarádi nadále chtějí abych zazpíval písničky co jsme měli s Aničkou v programu a já vždy skončím uprostřed a musím si vyslechnout nepěkné narážky. No ono je po pěti pivech lehké říci vole. Tak jsem si ty nejdůležitější vytiskl písmem 22 abych na to viděl i bez brýlí.
Aktualita: Manželé koupili obraz za tři tisíce...
Večer s přáteli VIDEO
18.10.2010
Včera mne navštívili přátelé Radka, Andy,Christel a Bernd. Byl to povedený večer. Já vybalil kytaru a nakonec jsme dokonce zpívali. Samozřejmě byl nový Tiguan v centru dění. Neuvěřitelná technika, umí sám zaparkovat, jakékoliv přiblížení nějaké překážky oznamuje varovným tónem a navíc se veškerá technika dá hlasově ovládat. Je to zkrátka taková drbna, se kterou si mohu povídat po celou dobu cesty. Řekneš: rádio! A auto ti odpoví: rádio a co dál? Řeknu Beyer 3 a auto ti odpoví: rádio B 3 je zapojeno! Atak dále, a tak dále já se musím stále učit....
Tchoř
17.10.2010
Tak jsem v jednom kole. Na jedné straně bych tu měl napsat něco o tom technickém zázraku jménem Tiguan, na druhé straně jsem stále ve stádiu, objevovat na tom autě, nebo lépe řečeno v tom autě něco nového. Do všeho mi zavolal Honzíček z Denveru a vyprávěl příhodu: Honzíček žije v divokrásném okolí Denveru v Coloradu. Skoro by se dalo říci na samotě. Má tři kočky a psa. Pro kočičky udělal ve dveřích takové ty vyklápěcí dvířka, aby si mohly chodit sem a tam, i když není doma. Pojednou měl, asi takových deset dní, vždy v noci, pocit že cítí něco, jako když se pálí elektřina, ale nic neobjevil. Pak, jedné noci přistihl tchoře, jak dojídá kočkám žrádlo. Tchoř se lekl a tou svou smradlavou obranou postříkal vše co bylo v dosahu. Přes mocný zápach, který prý není k vydržení, nechtěl opustit obývák. Honzíčkovi se povedlo ho nějakou tyčí vyhnal ven, to prý již tolik nestříkal . Vše, co svou pachovou žlázou označil, musel Honzíček vyhodit.
Druhou noc zase přišel a to se synovci podařilo ho dostat do nějakého košíku, ve kterém se přepravují zvířátka třeba k lékaři. V tom okamžiku se tchoři podařilo zasáhnou psa přes tlamu. Prý málem zešílel, teda ten pes. Pak ho Honzíček odvezl asi patnáct km někam do lesa. Domeček musel z gruntu vyčistit!
Tak trochu k VW Tiguanu: Hanku a Marka jsem oslnil, když sedíc vedle mne, pozorovali, jak vůz sám, bez doteku volantu zaparkoval......
Zítra VIDEO
14.10.2010
Zítra si půjdu vyzvednout Tiguana. Již trnu hrůzou, jak se vše naučím. Dnes již nejsou auta, aby nám sloužila dostat se od A do B! Dnes jsou to pojízdné počítače. Samo umí zaparkovat, drží rychlost, dovede tě až do cíle, telefonuje a to vše se mám naučit za pouhých pár chvil... A tak si s Pajdou užíváme krásného počasí. Naučil se sedět v košíčku na kole, i když ne dobrovolně. Neustále mi seskakoval kde se mu to líbilo a to by nemuselo dopadnout dobře. Tak jsem ho přikšíroval. Ovšem trvalo to dlouhou chvíli, než jsem pochopil všechny jeho triky, jak se dostat ven. Nyní jsme se dostali k prototypu, se kterým je spokojen Pajda i já....
Pajda se učí
11.10.2010
Dny trávím u bazénu, ne proto, že bych se v něm koupal, ale proto, že tam svítí sluníčko. Několikrát za den se vypravím s Pajdou na kole a chlapík běží vedle kola a je velice ukázněný. Avšak tak rychle jako běhal dříve už mu to neběhá. Tak jsem ho naučil sedět v košíčku kam si lidé obyčejně dávají nákup. Ještě to sám chudák neví, ale bude se mu to líbit. Až nebude mít náladu běžet, tak se poveze.... (Aktualita: Tajemství slunečnic)
Kam spěchat?
11.10.2010
Všichni známe Odysseu od Homéra. Je to nejznámější klasika světové literatury. Homér tu popisuje Odysea cestu zpět na ostrov Ithaka, kde ho očekává jeho žena Penelope. Přes dvoření mnoha mužů zůstává věrna a zvěstem, že Odyseu padl v boji nevěří. A tak se desetileté dobrodružství odehrává pod vlajkou vytouženého návratu do náruče milované ženy.
O staletí později si tuto cestu vzal na paškál řecký básník Konstantinos Kavafis a stvořil tímto nejkrásnější metaforu na cestu jako takovou! Pryč je touha po návratu, na řadu tu přichází cesta sama a dobrodružství, které nabízí.
Takže, když mi dnes sdělil prodavač aut, že můj Tiguan bude až v pátek, tak jsem se po prvním zklamání rozhodl, že si budu ty dny bez něj užívat: cesta bez Tiguana bude krásnější.... (Aktualita: Umění míru)
Blešák VIDEO
10.10.2010
Dnešní datum je tak zvláštní, že se již v životě podobného nedočkáme. A jak bývá zvykem, na takové dny se lidé rádi žení, vdávají. Prý byly všechny radnice obsazeny do posledních možných termínů a je mi zcela záhadou, že němečtí úředníci byli svolní, v neděli pracovat. I když je to desátého desátý dva tisíce deset!
Adrian a Kim sice nevstupovali do stavu manželského, ale prvně byli na blešáku s velkým autem a mohli tím pádem vzít vše sebou, co mají na skladě.
Chybami se učí...VIDEO
09.10.2010
..to jsem zjistil na Marjánce, když jsme minulý měsíc slavili v malém, rodinném kruhu svatební den setry Arnoštky a jejího muže Karla. Chtěl jsem fotit, ale neměl jsem ve foťáku pamětní kartu. Přesto mi to udělalo pár obrázků, asi má ta hračička vlastní paměť. Jenže, když jsem přidal zapomenutou kartu, fotky z Marjánky se neukázaly. Teprve po vyjmutí karty zase byly vidět. A tak je tu dodatečně přikládám...
Bazén
08.10.2010
Když jsem přijel ze Lhoty, byla koupací sezona ukončena. Na dně bazénu byl zelený povrch, který se rychle udělá, když se voda nevíří koupajícími se těly. Tak jsem vodu zvířil dlouhou tyčí na které se nachází k tomu účelu kartáč. Výsledek byl, že jsme měli bazén jak pro vodníka stvořený. Nebyla v něm křišťálová voda ale zelená břečka. Tak jsem udělal chlorový šok a po dvou dnech se voda počala zprůhledňovat.
Ale proč se o tom zmiňuji: musel jsem občas vyčistit pískový filtr který se nachází v zemi. Na to je třeba odklopit víko jámy asi metr na metr. Takže jsem ji musel překračovat, což není žádný kumšt, dělám to již pomalu sedmnáct let. Jenže letos jsem byt tak šikovný, že jsem do té jámy spadl. Na spadnutí je tam opravdu velmi málo místa, tak jsem tam visel jednou nohou a čuměl jak vrána. Ani nevím čemu se Kim tak chechtala až si málem nadělala do prádla....
Tiguan FOTO
07.10.2010
Tak jsme si splnili s Adrianem naše přání. Syn totiž neustále pokukoval po mém autě a že by ho potřeboval. Jezdí totiž na bleší trhy, ne však nakupoval, ale prodávat. Já se zase již delší dobu poohlížím po nějaké džípu, který jsme si chtěli ještě s Aničkou koupit. Tak jsem rozhodil sítě, a zjistil jsem, že Tiguan je přesně to co bych chtěl, ale - ouha: čekací doba jak v Čechách tak v Německu šest měsíců i více. Takhle dlouho čekat bych nedokázal. Včera jsem zajel v Hanou do autosalonu, kde jsem ještě nebyl a koukejme, on tam stál. Úplně nový, pěkný avšak černý. Já si chtěl objednat stříbrný. Tak jsem se rozhodl, že si ten černý vezmu. Tedy, teď jedu dělat zkušební jízdu a to by muselo být hodně nějak jiný, že by se mi nelíbil.....
Umění míru. Podle Paulo Coelho
05.10.2010
Ze všech bojových, sportovních, sebeobranných umění mne nevíce zaujal Aikido. Toto umění bylo vymyšleno Japoncem Mirohei Ueshiba v letech 1883-1969 a jeho jméno znamená v překladu "umění, či cesta míru". Vzpomínám si, jak jsme se s kamarády celé noci učili boje, který využívá všechnu negativní energii odpůrce, proti němu.
Ueshiba, který byl svými učni nazýván "Velký mistr", zanechal po sobě spoustu filosofických náhledů, přednášek a básní, které kořenily v rozmluvách se svými žáky.
Umění míru počíná v našem nitru. Pracujme vždy na tom, aby se tu mír nacházel. Každý vlastníme ducha, který se zdokonaluje, tělo, které se dá trénovat a pro každého se najde cesta. Jsme tady od toho, abychom dosáhli tyto tři cíle a k tomu potřebujeme dvě věci: vždy zachovat klid a umění trénovat ve všem co děláme.
Celé universum vychází z jednoho pramene.
Tento pramen, kterému říkáme život, obsahuje naši minulost, přítomnost a budoucnost. Tyto okolnosti mohou naši životní energii rozbít nebo naopak přivést ke skutečné harmonii.
Zlo nás potkává v okamžiku, kdy si myslíme, že nám vše patří. Přivede nás k pýše, chtivosti a zlosti. Jedině ten, co se nenechá těmito vlastnostmi svést, nakonec nad nimi vítězí.
Ten, kdo chce "Umění míru" praktikovat, musí se střídavě ponořit do osmi protichůdných sil, které ztvárňují universum:
Pohyb a bezvládnost, setrvat a povolit, stáhnout se a roztáhnou se, spojit se a odlišit se.
Tyto věci jsou ve všem přítomny, od nekonečna prostoru do nejmenší rostlinky. V každé malé věci se skrývá obrovská reserva vesmírné energie, kterou může každý využít.
Život je vývoj. Dosáhnout toho je nutno vystoupit na nejvyšší hory a zdolat nejhlubší rokliny naší duše. Každým vdechnutím ucítíme, že vše, co se na zemi či nebi nachází nasáváme do našeho nitra. Vydechneme a ucítíme, že dech z našeho těla je nasycen semenem plodnosti a lidé se stanou pravdivými lepšími a hezčími.
A právě v centru života stojí vědomé dýchání. Každým dechem se staneme částí mocné energie, která udržuje lidstvo při životě.
Udělejme z každého dne opravdu novým dnem, ponořme se do všestrannosti lásky ukryjme se do záštity přírody.
Učme se od moudrých, z knih, ale nezapomeňme, že i každá hora, řeka, strom nebo nejmenší rostlina nám něco napoví...
Nežere
05.10.2010
Již dva dny Pajda chodí kolem konzervy a nechce se jí dotknout. Jakékoliv lákání nepomáhá, stále hází pohled, že mu to žrádlo nechutná. Dnes jsem udělal kotlety, zelené lusky a brambory a pokoušel jsem se mu dát od stolu něco k nosu. Udělal pohled, jako že nedbale přestupuji dobré mravy, odfrkl si a odešel. Stále se však otáčel. Jelikož již dva dni nic nejedl, (ačkoliv to zase nemám tolik pod kontrolou, protože nevím, zda ho potají nekrmí Kim) a tak jsem mu dal na talíř kusy kotlet. Po chvíli jsem ho zastihl v kuchyni, jak stojí jako mezek, pozoruje talíř a jeden kus masa, který ležel vedle na podlaze! Aha, ty šmejde, dal by sis ale ty kusy jsou moc velké, že. Tak jsem vše nakrájel na malé kousky, jakoby to musel jíst s japonskými tyčinkami. Zblafl to a ani se nepoděkoval.
HDMI
2.10.2010
Včera jsem položil Markovi otázku: dá se propojit laptop s televizní obrazovkou. Ano, říká, ale musíš mít vývody HDMI jak na televizi tak na počítači. Hned to šel zjistit a okamžitě doběhl domů pro svůj kabel aby jsme to propojili. Perfektní obraz! A proč jsem se po tom pídil? Malý Lukáš mne naučil stahovat si filmy http://www.uloz.to/ -cz-avi za pomoci přehrávače AVI http://www.swmag.cz/vyhledavani/avi+player/ který se stáhne zdarma z internetu a na adrese http://www.luckyandrew.ic.cz/index18.html je nepřeberná knihovna filmů. Tak příjemnou zábavu.....
Jak přežít dospívání..
2.10.2010
Včera jsem byl u rybářů na, jak jsem zjistil, z mnohém Oktoberfestu v Hessensku. Dokonale postavený obrovský stan takových 30x30 metrů, snad i více. Moto večera bylo: diskotéka. A kdo jiný by měl přijít, než mládež. Protože Adrian oznámil Geraldovi, že přijedu 15. aniž by to byla pravda a aniž by řekl kterého, měl jsem službu jaksi bez postu. A tak jsem pozoroval cvrkot: mladí ještě ne muži ozdobeni něčím, co se podobalo dívkám, vstupovali do stanu a s opovržlivým pohledem polekaně těkali po publiku, zda jsou zpozorováni a pozorováni. Do stran rozdávali přezíravé pohledy, než našli své kámoše a s velkým gestem se navzájem zdravili, dívky očividně přehlížejíc. Kdybych to svého času sám neprožil, byl bych měl obavu, zda to dospívání přežijí...
Monitor
1.10.2010
Koupil jsem si v Česku monitor. Takový co mám doma, od Samsung. Je tomu měsíc, co začal blbnout. Všude se dělaly takové tenké čáry a nakonec by celý proužkovaný a nebylo viděn nic. To jsou okamžiky, kdy člověk počne zmatkovat: je to chybou monitoru a nebo počítače. Protože do finále došlo den před odjezdem, vzal jsem ho sebou a zapojil ho na zdejším počítači! Výsledek stejný, takže ne počítač ale v Česku koupený monitor. Jakoby dodávali do Čech zboží 2. jakosti.....
