Více jak pět tisíc let stojí kůň na naší straně. A přesně od tohoto okamžiku, kdy se rozhodl, že bude lidi nosit, že jim bude sloužit, se změnil běh dějin. Pomocí koní jsme dobyli svět. Z jeho hřbetu jsme bojovali s mečem, jeho pomocí jsme orali pole, mnohem rychleji, něž to bylo možné s volem. Koně nás nesli válkami a revolucemi, darovali nám vítězství a bohatství.
Ano, člověk by byl otrok, kdyby ho koně nekorunovali jako pána a vládce. Od pradávna byl kůň lidmi uctíván, pouštní národy ho jmenovali bratrem. Germánci mu přikládali jasnovidectví, neboť se domnívali, že koně jsou důvěrníci bohů. Indiáni měli pocit, že na jejich hřbete dokáží létat a kmeny severu věřili, že slunce je taženo oblohou párem kobyl. Mezi tolika světovýma plemeny vynikají lipicáni, které obdivuje ve filmech a seriálech a při ušlechtilých pohybech ve vídeňské, jezdecké škole nabýváme pocitu, že létají, že se přenáší přes zákony přitažlivosti. Lipicáni vyzařují jistotu, eleganci, sílu a výdrž, vytrvalost a velkou vůli. Pro jejich dokonalost nikdy nemuseli pracovat na polích či válčit....
