Límassol
31.01.2011
Volala mi Hanka, že tedy jde objednat tu dovolenou v Řecku. Řekl jsem stručně: jo. Pak mi volala, že sedí v cestovce a že Řecko v březnu jako turistický cíl ještě nefunguje, že by vzala Krétu. Souhlasil jsem a nechal si říci vesnici, kam pojedeme. Byl to onen tajemný Límassol. Nahodil jsem Google Earth a uctivě hleděl na ten zázrak techniky, který s námi během vteřiny oběhne celý svět a ukáže nám každý kout na Zemi. Jenže tentokrát se k tomu neměl. Jednoduše mi řekl, že Límassol neexistuje. Tak, povídám si, teď jsme nalítli nějakým podvodníkům, koupili jsme letenky do města jehož jsoucnost Google Earth popírá, máme po dovolené a po náladě. Naštěstí jsme měli domluvený na sobotu mejdan, s Hankou a s Helenou a Kim se přidala také. Nasadil jsem vážný obličej řka: to jsme jim nalítli, že? Jak to myslíš, ptala se děvčata? No s tou dovolenou, Límassol na Krétě nestojí!!! Holky se smály a povídají? Vždyť letíme na Kypr! KYPR rozumíš? A opravdu i Google to potvrdil....
VIDEO
33
29.01.2011
Včera byla Annabella 33 let mladá. Je to viděno z různých úhlů, moc a nebo málo? Pro školáky je již paní učitelka, pro mne je pořád moje malé děvčátko. Měla pozváno plno hostů, ale ve finále jsme zbyli zase my, obyvatelé dvora. Marie se přišla pochlubit maňáskovou loutkou, tak říkajíc hippies z šedesátých let. Protože dcera nemá daleko k hereckému uměni, po chvilce jsme se ztratili v zajetí panenky. Samozřejmě to byla legrace, ale fascinující. Všichni jsme věděli, že loutka nemluvila, že to byl dceřin hlas, ale upřeně jsme se dívali na panenčin obličej a dobře se bavili. Jak fascinující to musí být pro děti, mi došlo.... VIDEO
Rybáři, chybějící 5. pád a jiné věci
27.01.2011
Včera byla středa a tak jsem se s Pajdou vypravil k rybářům. Před tím jsem ještě vedl vášnivou debatu s Martinem, o jistém tlačítku u Tiguana. Očividně nemělo žádnou funkci a tak jsem si po dlouhých úvahách vyndal manuál. Sotva jsem zjistil na co to je, volala Míla, Martinova žena, že takové tlačítko mají ve voze také! A na co tedy je? Po aktivovaní služby, které nabízí, se nedají ovládat okna na zádních sedadlech. Asi pojistka kvůli dětem. Když jsem se vydal k jezeru, blikalo mi světýlko a značně mne znervosňovalo a tak jsem vpadl do hospody a hlásil pánům, co se mi stalo. To nic není, mínil Kai, vzal konvici s vodou a dolil vodu do chladícího systému. Ostatní se mezi tím zabývali Pajdou, který byl toho dne vykoupaný a tím pádem vypadal moc pěkně, šmejd jeden. Jak má pes ve zvyku, vypadl z hospody a toulal se kolem jezera. Otevřel jsem tedy dveře a volám: Pajdo, pojď sem. Samozřejmě hned přiběhl. Jak se jmenuje ten tvůj pes, chtěli chlapi vědět? No Pajda, říkám. Aha, a proč na něj voláš Pajdo?.....
Jak jsem se rozloučil se Lhotou VIDEO
24.01.2011
Jak jsem již v rychlosti včera napsal, měl jsem v úmyslu do hospody pouze zajít na sklenu, abych před cestou lépe usnul. Vědělo se všeobecně, že mladý budou mít rockovou kapelu, a že, kdybychom i na sebe řvali, nebudeme si rozumět. A tak jsem z mé generace seděl sám. Podle plánu, počal koncert, to se tedy nedalo přeslechnout, přestože jsem seděl na sále. Občas jsem vyšel s pajdou před hospodu, byla krásná noc a zase zářil Orion. Venku stál mladík, tak asi 17 až 18 let a třepal hlavu, kterou měl nacpanou v kapuci z chlupatým lemováním nějaké umělé kožešiny. "Já se tam zblázním, já tam již nepůjdu, nechte mě tu venku zmrznout", sděloval kamarádům, kteří stáli kruhem kolem něj. No jo, vše se musí člověk v životě naučit, pomyslel jsem si a zase zapadl do kraválu. Nakonec jsem tam seděl, aniž bych to tušil, až do pěti do rána. Bratr a jeho kamarád Peter měli "Sitzfleisch" a tak jsme si povídali o starých časech, co jsme prožili ve Frankfurtu. Jak tak ty příběhy vyplouvaly na stůl vzpomínek, ne, nebyl jsem žádný svatý.....
Zase doma
23.01.2011
Včera jsem se vypravil do hospody v úmyslu, že si dám dvě sklenky vína půjdu spát! Že se lépe usne. Avšak v deset hodin, když jsem již mířil domů, volá brácha, že jsou již na cestě a že tedy s Petrem přijdou na ten bigbít. Tak jsme se tam zapomněli do pěti do rána. Ve dvanáct jsem již seděl ve voze pálil to na západ. Takže posílám pozdrav z Frankfurtu. Je tu vše v pořádku.....
Habermannův Mlýn
21.01.2011
Míla mi dal DVD s filmem Habermannův mlýn. Je to prý film, který se ještě nedostal do kin. Může se zařadit do velkofilmů z Hollywoodu. Jedná se o osud jedné vesnice v pohraničí před Hitlerem, za něj a po něm. Nenásilná a silná Story. Příběh zajede pod kůži, nikterak nenaznačuje divákovi na čí stranu se postavit a opět potvrzuje, že osud druhých může být neuvěřitelně propleten s osudem tvým. Jednoduše: chovej se za každé situaci k lidem tak, jak si přeješ, aby se chovali k tobě! Samozřejmě za každé situace…
Vzpomínka na Aničku VIDEO
16.01.2011
Včera to byly dva roky, co navždy odešla naše Anička. Byla to holka samá legrace, ale tohle nám dělat neměla. Seděli jsme u Ungrů a vzpomínali. V Country rádiu nechal Láďa zahrát naše Ontario, které jsme zpívávali. Ukápla i nějaká slza. Děkuji kamarádům za chvilku, kterou se mnou poseděli a zavzpomínali…
Co se honí českým řidičům v hlavě?
14.01.2011
Pan Aleš Trpišovský, pirát z dálnice č 1 jde příkladem. Dnes na A3 směrem k Frankfurtu se vyznamenal nový pirát. Jelikož se naštval, že náklaďák před ním jel příliš pomalu, předjel ho a prudce před ním zabrzdil. Řidič tahače to neubrzdil a narazil do něj, přesto oba pokračovali v jízdě a na prvním parkovišti se poprali. Tedy Čech vytáhl němce z kabiny a naklepal mu to a ještě rozkopal u tahače brzdová světla. Němec se schoval do kabiny a volal policii. Třicet osm let starý vztekloun dostal zákaz jízdy po Německu a i auto mu zabavili. Ano, jsme malý národ a oproti Němcům ve všech směrech zanedbatelní. Máme však mnohdy silnější auta a chováme se na cizích dálnicích jako hovada. Nemusíme platit dálniční poplatky, k tomu Němci ještě nedošli, avšak i když někde není omezená rychlost, všude platí doporučená rychlost a ta je 130 KM v hodině. Uděláš-li ve vyšší rychlosti nehodu, jsi automaticky vinen. Jaký mindrák se schovává v našich ubohých, řidičských duších? Co nás dohání k tomu stát se viditelným? Protože máme málo kladných příkladů, doháníme to příklady zápornými? Jsme takoví trpaslíci, kteří poskakují a křičí, aby byli povšimnuti?
Věci
14.01.2011
Markéta Blaňková napsala knížku pro děti, kde pomocí různých příběhů se zvířaty přibližuje dětem fyziku. A ne jen dětem. Například myšák Myšolus sežral zápisky profesora Schrödingera a proto ví, že v kvantové mechanice jsou částice neměřitelné, že jsou tu a zároveň jinde, že jsou vidět jen když se na ně díváš a pan Hugh Everett je přesvědčen, že existuje spousta jiných světů, že to co jsi neprožil zde, prožíváš jinde!. Já nevím proč to vědci takhle váhavě prodlužují? Prodlužují to, co každá babička na Moravě ví, když jde do kostela? Ruda mi popsal entropii jednoduše, skoro jako paní Blaňková: uklidit si doma můžeš, ale věci to nemají rády a po chvíli máš v domě zase bordel. Jako moje podlaha: vždyť jsem ji předevčírem vytřel a schválně se na ni podívejte jak teď vypadá! Největší obětí entropie je můj osmdesát sedmiletý švagr. Ještě nedojedl oběd, již myje a uklízí nádobí. Po dvoře neustále něco ukládá a zamyká a dbá na pořádek. Jenomže, když pak něco potřebuje, nemůže to najít. Ty věci se mu prostě schovají. To já jsem na tom lépe: například jsem před 14 dny naposledy smrkal, ale balíček tempa je stále na svém místě, na psacím stole. Jsou tu i kleštičky na nehty, (kdy jsem si stříhal ty nehty?), výpis z banky, noviny, časopisy, jako například loňský Reflex, otevřená knížka a dva hrnky od čaje. Vše je tak, jak si to přeje věda, proč si dělat násilí? Možná, že i Anička žije v jiném světě, jenom ji nevidím, protože jsem se na chvilku zapomněl na ni dívat. Ale v myšlenkách tu je! Jsou myšlenky také nějaká kvantová mechanika, částice, které nikdo nevidí? Asi jo, teď jsem zrovna sbíral v Čisovickém lese lišky, bylo léto a mně bylo sedm let……
15.Leden
13.01.2011
V sobotu to budou dva roky, co Anička odešla. Láďa jí objednal na Country rádiu písničku, ale asi ji neuslyším, máme slezinu na Pískách, kde si na budeme vzpomínat. Rádio jim prý nehraje a tak to zkusíme poslouchat přes internet. Počasí je deprimující, sníh slezl a prší. Pajda mne zlobí, odmítá žrát konservy a i vylepšené kuřátkem ignoruje. Návštěva u sestry ve Voznicích mne také nepotěšila, jsou na sebe zlí. Chápu to. Každého již něco bolí, švagr je nerudný a sestra, jejíž vlastnost je neposlouchat lidi, kteří jí něco říkají, dokáže vytočit. Jednu příhodu kterou chtějí vyprávět, vypráví oba najednou a pak se pohádají, že to bylo tak a ne jinak. Přitom to jsou výhradně příběhy z televize nebo z novin. Švagr měl rozbitý uzávěr u benzínového tanku k siestě, hledali jsme společně nějakého Forda v okolí, ale ve zlatých stránkách se nic nenajde. Divil jsem se, že ještě existují. Jelikož bratr nemá absolutně zájem o počítač a internet, tudíž jsem tuto službu nemohl ve Voznici využít, řekl jsem, že až bude ve Lhotě, podívám se do internetu. Během několika vteřin jsem měl prodejnu v Příbrami a zátku jsem objednal. Pak jsem dostal vynadáno, proč ona prodejna nebyla ve zlatých stránkách a na mou námitku, že se do nich v dnešní době již nikdo nedívá, jsem byl odměněn povzdychem. Ano, jsou již staří a neustále sami spolu a na možnost, že by jim internet poskytl mnoho zábavy a že by poznali nový život, že by se jim otevřel svět, trucovitě nechtějí myslet. A tak u nich poznávám, že dlouhý život také není vždy jednoduchý……….
Jak dostala židle mláďata
08.01.2011
Teď je takový čas, že by člověk se vším praštil. Včera jsem nedělal nic a i to bylo moc práce. Počasí na draka. Pajda se mnou chodí jen ze zvyku a ještě se naštve, že ho obtěžuje pejsek z chaloupky číslo 707. Je to takový Lhotský ET , je totiž tak ošklivý, až je hezký. Dnes jsem se rozhodl, že teda končím s lenošením a šel jsem vytřít. Jak tak vytírám a úmyslně zanedbávám kouty, kde nikdo nechodí, slyším, jak mi Anička nadává. Ona mi dříve nenadávala, jen se shovívavě usmála a šla to po mně opravit. No a jako to může udělat teď, když nemá ruce a nohy? Alespoň mi nadává. A tak mám depku. Miládka mi psala, že ji má také. Pojede chudák letos na druhý pohřeb. Myslím stále na moc lidí, přeji jim, ať to do jara vydrží, ať se zachumlají do postele a vylezou až bude teplo, jako to dělá jezevec. Jak jsem vycházel dnes před dům abych vylil kýbl se špinavou vodou, našel jsem na židli, která stojí již léta před domem a na které, když svítí sluníčko dělám dědečka před chaloupkou, dvě lahve vína. Dobré španělské červené. Volám tedy Láďovi, zda mi je tam nedeponoval. Že by židle dostala mladé, tomu se mi přece nechtělo věřit. I když po tolika vína co jsem v životě vypil by bylo vše možné. Láďa říkal, že ne, ale že byl u Ungrů a že jim dnes zašel dobrák, starý pes Jack. Když jsem pak nesl lahve domů, našel jsem tam lísteček: děkuji za struny na kytaru, Tonda. Takže je tam uložil Toník z Rovin. Povídám si, že než bych se na vše vykašlal, zajedu si koupit kus masa a udělal si oběd. Pajdovi jsem koupil kuře, které sbodl dříve, než ho měl na talíři. Od Jirky jsem dostal knihu "Straka v říši Entropie". Docela poučná, až na to, že jsem nevěděl, co to ta Entropie je. Vikipedie mne poučila na tolik, že to stejně nevím. Asi se to používá ve smyslu "náhodný, organizačně neorganizovatelný zmatek". Přiblíží mi to slovo někdo?....
U rozlitého vína VIDEO
09.01.2011
Předem musím zdůraznit, že za vše může Mařenka. Dala mi k vánocům takové dobré čokoládové švýcarské kuličky, jejichž chuť i vzhled je pro mne nezapomenutelná. Dnes jsme byli s Janou pozváni na fondy chinois, což je takový společenský rituál. Ve vývaru s houbami si na vidličkách ovaříš na plátky nakrájenou hovězí syrovou svíčkovou a pak pomocí tří různých lahodných studených omáček sníš. Samozřejmě se k tomu popíjí dobré víno, v našem případě švýcarské červené z vinic, kam Mařenka chodí sklízet vinnou révu. Celý nedělní polední dýchánek, zalitý sluncem, které tak dokonale dokáže svítit jen ve Stříbrné Lhotě, byl harmonický do té doby, než Marie položila na stůl ony výborné čokoládové kuličky. Díval jsem se na ně nejméně hodinu. Byl jsem roztěkaný, nedával na otázky správné odpovědi, až jsem ten boj s chutí vzdal a sáhnul si pro jednu čokoládu. Avšak stála tam sklenice rudého vína a tu jsem porazil, rozbil a víno se vylilo po stole. Čert vem Janiny sukně a Mařenčiny polštářky na židlích, ale to víno- to se nezachránilo….
Na toulkách do minulosti VIDEO
08.01.2011
Včera jsem se sešel s Alenou a Eliškou. Sezení se dělo u kamarádky Jany na Spořilově. Musím teda říci, že děvčata neomdlela a i já k tomu neměl důvod. Obě jsou velice dobře vypadající dámy. Semlelo se vše, co bylo aktuální před více jak čtyřiceti lety. Asi by byla potřeba delší doba podbarvená trochou vínečka a svět by se stal najednou o mnoho let mladší.
Na zpáteční cestě jsem se stavil na Marjánce, kde jsem byl pozván bratrem Karlem na večeři a kde jsem vytrousil klíče od domečku a pak jsem byl zase doma, v naší hospůdce. Klíče jsem si již vyzvedl…..
Namydlený blesk VIDEO
07.01.2011
Zatímco jsme seděli u Hovorků a oslavovali Eviččiny narozeniny, se to stalo. Láďa sice běhal často přes zahradu do garáže, aby doplnil pití na stole hojnosti a vždy něco hlásil: začíná povolovat!, už tam nemrzne!, mám dojem že poprchává!, ale niko jeho, vykřičníkem zdobená hesla, nevnímal. Rokovalo se stále dále, životní příhoda míhala druhou a stále tak dále, až se rozhodlo, že se půjde domů. Aby si Evička mohla odnést dary, navrhl jsem, že je odvezu, bydlí naproti. Jen jsem vylezl z domečku, již jsem jel. Chodník se leskl jako zrcadlo, ale oproti zrcadlu byl slizce kluzký. Zastavil jsem se díky tomu, že Láďa již před lety, prozřetelně postavil vrata a branku. O tato zařízení jsem zabrzdil mou ladnou jízdu na kožených botách, dědictví jsouc po Sváťovi. Již jsem volal na ostatní, aby si dávali pozor. Opustil jsem pozemek majíc v úmyslu dojít k autu, jež bylo vzdáleno tři metry zaparkované v lese. Ani nevím, jak se to stalo, ale jak dlouhý tak široký jsem jel po mírném svahu, o jehož existenci by mne přesvědčila jenom vodováha. Měl jsem do včerejšího dne dojem, že má Láďa před vrátky rovinu. Nemá, jak mi bylo stanouc se poučením. Jako namydlený blesk jsem se řítil pod kola Tiguana. Návrh, abychom šli těch már metrů domů pěšky se neujal. Asi bychom se tam mlátili na ledu ještě dnes. Naštěstí nás čtyřkolový náhon chytrého auta dovezl bezpečně domů….
Piráti českých dálnic
05.01.2011
To, co se stalo u Mirošovic na D1 lze těžko pochopit. Napadá mne taková vzpomínka z dávných let. Nacházel jsem se roku 1969 v Heidelbergu u mé matky a otčíma Ladislava, když právě vyzvedával na nádraží svého bratra Pindu. Pinda s manželkou dostali na poslední chvíli, než padla zase železná opona, výjezdní doložku a chtěli požádat o azyl v USA. Když se bratři vrátili z nádraží, vzal si mne Pinda stranou a povídá: co je s Ladislavem, že jezdí jako stará babička. V Praze by se mu každý vysmál. Ladislav žil již v té době třetí rok na západě a já neměl zdání jak jezdí babičky, nemajíc v té době řidičák. Po roce čekání se Pinda s manželkou odstěhoval do USA a po patnácti letech přijel na návštěvu. Stejná scenerie: Ladislav ho vyzvedl na letišti. Pinda si mne vzal stranou a povídá: on se ten Ladislav asi zbláznil. Jezdí jako šílenec, tohle by mu ve státech neprošlo.
Je to jednoduše o tom, jak prostředí vychovává. Když jsem za totáče přijel do Čech, kdejaký Trabant mne z kopce honil a já ho nechával předjet, aby nedošlo k nějakému maléru. Metr před kapotou se mi zařadil před nos a mne jímala hrůza. Když začala Škodovka vyrábět "auta", byla situace stejná, jenomže motory mého vozu, domnělého západního Němce, a ty české byly již stejně silné. Stejnak se mi zařadil metr před nosem. To se již dnes nevídá. Zato ukázka síly terénního Mercedesu, jež je pouhým pohledem zřejmá, mladým šílencům nestačí. Musí to názorně dokázat. Předjíždím řadu TIRáků, mezi které se nemohu zařadit a frajer za mnou mi líže nárazník, dává světelné signály a houká. Má snad milnou představu, že se mohu vypařit?….
Třídní sraz
05.01.2011
Mám ve Frankfurtu kamaráda Pepu, ten jezdí na třídní sraz nejméně třikrát do roka. Pepovi bylo již sedmdesát. Vždy když se vrátí, chce abych mu pomohl objednat přes internet fotky, které vždy nafotí. Za ta léta co mu v tom pomáhám se nic nezměnilo: samé stejné staré báby a dědkové, focené na stejných místech a ve stejných pozicích. Nepíši to tu, že bych se nějakým způsobem chtěl Pepi dotknout, tak to v životě chodí. Píši to proto, že v pátek jedu na něco podobného, jako je třídní sraz. Jana dala dohromady pár děvčat a pozvala je na odpolední kávu. Děvčata, která jsem viděl naposledy na konci deváté třídy. Zdali pak budou ještě tak šťavnatá jako v době, kdy jsem je platonicky miloval? Doufám, že nepadnou do mdlob až mne spatří! A zajisté to nemyslím tak, jako když dívky omdlévají když uzří Michaela Jacksona….
YouTube
04.01.2011
Včera, když jsem jel z Voznice, kde jsem byl navštívit bratra, jel přede mnou vůz městské policie a zahnul hned za zatáčkou, přes nepřerušovanou čáru do vrat budovy, kde policie sídlí. Přesně za takový přestupek jsem na Silvestra dostal pokutu 500 Kč. Měl jsem sto chutí za nimi zastavit a vyžadovat také pokutu. Ale jak se znám, určitě bych chytil novou pokutu. A tak jsem jel dál. Jinak doháním to co jsem v loni zkazil, totiž nechtěně jsem vymazal všechny videa na YouTube. To je fuška je tam zase dostat. Práci mi ztěžuje skutečnost, že jsem některé nahrával ze Lhoty a jiné z Frankfurtu. Jsou logicky na různých počítačích…
Happy New Year VIDEO
01.01.2011
Tak jsme zase na počátku nového roku. Jak ten starý rok utekl. Co se vše stalo a co ne. Ale je pozdě bycha honit. Teď jsme tu a tak z toho uděláme to nejlepší. My jsme s kamarády slavili u Tomáše v hospodě. Přes velkou Irenčinu skepsi se Milanovi a mně naše plánování vydařilo. Všechny ty plakáty a pozvánky a vstupenky s předplatným, to vše se osvědčilo jako správná taktika. Hospoda byla do posledního místa obsazená a bylo veselo. Tomáš udělal raut a veškerá prorotství, že ti první to sežerou a na ostatní nezbude se nevyplnila. Odcházelo se dokonce až v osm ráno s lítostí v nacpaném břiše, že toho na rautu zbylo tolik!!! Jelikož to byl Silvestr maškarní, bylo také vyhlašování cek o první tři masky. Vyhrála babička, následována bisexuální postavou (ze zadu žena ze předu muž) a pak ještě exotický pár. Jelikož jsem ještě nedostal všechny fotky, nabízím zatím jen jedno video, které má ale co do sebe….
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen