Drobnosti
30.03.2011
Včera, jako ostatně každý den, jsem jel na kole a Pajda si běžel vedle mne. Je to takový bejk malý. Když má chuť něco očuchat, tak zabrzdí takovou silou, že skoro vždy spadnu z kola. Když mu pouhá brzda nestačí, vyvlíkne se z obojku, což umí velice pěkně. Mám pocit, že ten obojek nosí jen pro mé potěšení a ne proto, aby byl přivázaný. Jedeme si tedy a předjíždíme dědečka s babičkou. Pajda se asi někam zakoukal a dědovi se zapletl mezi nohy. Pak se vyvlíkl a já dostal ránu samozatahovacím vodítkem. Děda nadával ale nám se na druhý pokus podařilo kolem něj projet. Dnes jsem počal šmirglovat vrata do dvora abych je mohl znovu namořit. Přesně jednu minutu po jedné vylezl soused, který je již nejmíň třicet let v penzi a hudroval, že je polední klid, že chce spát. Neubránil jsem se a musel jsem se nahlas smát. Jakoby nemohl spát celý den......
SMS a chytrý telefon
28.03.2011
Posílal jsem z dovolené na Kypru přátelům SMS. Napsal jsem text v němčině a pak jednoduše zaháčkoval ty, kterým jsem to chtěl poslat. Že jsem poslal německý text mi došlo, až když mi kamarádi z Čech počali posílat odpovědi. Někteří v němčině. Na tomto místě děkuji, i za tu němčinu.....
První blešák VIDEO
28.03.2011
Včerejší nedělí zahájil Adrian blešáckou sezonu. Napakoval mé, pardon, jeho auto a přišel, abych to vyfotil. Má vše co je k vetešnické živnosti potřeba: stan, prodejní pulty a i vlastní účetnictví. Byl jsem se za nimi podívat, není to ale pro mne žádná pohoda. Pajda totiž neustále očůrává kartony a jiné klenoty vystavovatelů, mezi nohama čumilů zmerčí pejsky dříve než já a tak se hoši, jsouce na řemínkách do sebe pěkně zapletou a rozmotávejte to! Jinak: do zahrady se již vrátilo jaro, bazén je skoro průzračný a sluníčko chvilkami i pálí...
Palmy VIDEO
28.03.2011
Neustále obdivuji na dovolených palmy. Mají štíhlé kmeny a pěkně se kývají ve vánku jež přichází od moře. Nedovedu si však přestavit tu práci, kterou s nimi zahradníci takových krásných, pohádkových parků mají: kmen se musí neustále ořezávat a pokud jsou již vysoké, musí se šplhat do pěkných výšek. Podívaná stojí ale zato. Na ulicích na Kypru rostou také mandarínkové stromy. Jen si tak povídají s hlukotem ulice a nikdo je nejí a netrhá, prý jsou jen okrasné. Dověděli jsme, že se na jeden kmen citruse dá naroubovat, mandarinka, citron, pomeranč i grapefruit...
Jeep safari VIDEO
25.03.2011
V sobotu 19.3. jsme se přihlásili na Jeep safari. Pokud by jste byli toho dojmu, že jsme po horách honili divokou zvěř, tak to ne. Na Kypru žije pouze jeden druh divoce a to je muflon. Jeep safari se to jmenovalo proto, že jsme jezdili po horách a dbali, tedy náš šofér Nico dbal, aby jezdil pouze po horských, těžko sjízdných cestách. Protože jsem nastoupil do Jeepu jako poslední, seděl jsem na lavici bokem ku směru jízdy a při první přestávce v krásné horské vesnici jsem měl tak rozhozené plotýnky, že jsem sotva stál. Ani hůl mi moc nepomohla. Tak mne pak, dědu, posadili vedle šoféra. Jo být starý dědek má také své přednosti. Dostali jsme se až na Olymp, minuli jsem sjezdovku, kde se lyžovalo a nakonec jsme dorazili do výšky1140 metrů nad mořem kde se nachází klášter Kýkko, v jehož kapli (zlatý kostel) je uloženo 36 tun zlata. Samozřejmě ve formě svícnů, lustrů, madon, hostií a jiných předmětů. Že by tam bylo tolik zlata se člověk nikde nedočtete, ale náš průvodce a šofér to tvrdil. A co Nico řekl, to sedělo. Žil dlouhá léta ve Frankfurtu, nenáviděl Turky a Angličany by do vozu nepustil. Tvrdil, že to je národ bez kultury, že akorát měli kolonie. Kypřané jsou zrovna takoví nacionalisti jako Čechové. Ke konci cesty nás zavedl, (určitě z toho měl provizi) do bonbónové továrničky, před níž tryskala rudá fontána. Trochu to připomínalo čachtickou paní. Tady bylo vše kandované, i mrkev. Kočička nám lezla na stůl a šla po porcovaném mlíčku do kafe, které pečlivě vylizovala. Nico nás ohromil tvrzením, že řecko ortodoxní farář musí být ženatý a mít děti. Jinak se ke svým ovečkám nedostane. Z toho by si mohl papež vzít ponaučení.
Okružní jízda VIDEO
24.03.2011
Vždy, když se octneš na neznámém místě, je dobré podniknout okružní jízdu. Cestou ti dojde, kam se ještě jednou chceš podívat. V našem autobusu nás doprovázela naučenou němčinou jedna Kypřanka menšího počtu let. Někdo z turistů se jí, nic netuše zeptal, jestli také pojedeme do druhé části Kypru, tedy tureckého. Ten výlev opovržení a nenávisti nikdo z cestujících nečekal: to není žádná druhá část Kypru, to je ilegálně napadená a Turky okupovaná část. S úsměvem jsem si vzpomněl na léta v Československu a naši nenávist k Rusům. Její úhel pohledu byl jednoduchý: Turci okupují třetinu jejich ostrova! Skutečnost je asi trochu jiná: v roce 1964 se po dlouhých bojích Kypřanů Řeckého původu podařilo osvobodit od Anglické nadvlády. 1974 se pokusila řecká vojenská junta udělat puč a podmanit Kypr Řecku, čemuž zabránila Turecká vojska a obsadila ostrov. Od té doby je ostrov rozdělený. Třetinu mají Turci, kteří vyhlásili republiku ale nikdo na světě ji neuznal. Dvě třetiny mají řečtí Kypřané, jejich republika je uznávaná po celém světě. V roce 2008 dostali Euro a na krizi v Řecku se nepodílí. Ostrov je překrásný, zelený, má vodu a hrdé, spokojené obyvatele, kteří nejezdí na kolech, neboť to je v jejich očích důkaz chudoby. Všichni mluví, mimo řečtiny, anglicky. Jsou fotbaloví fanoušci a razantní šoféři, myslím, že by Čechy strčili do kapsy. Všechny auta z půjčoven mají automatiku a červená poznávací čísla, aby bylo na první pohled jasné, že jsou za volantem turisti. A věru, jezdit v protisměru není jednoduché. I přecházet ulici není snadné, člověk čumí ze zvyku vlevo a auta přijedou zprava.
V horách jsme nacházeli olivové háje a kvetoucí mandlovníky. Hlavní město Nicosia je také rozdělené. Na všech přechodech se kontrolují doklady. Občané EU se mohou pohybovat všude, Turci do Řecko-Kyperské části nesmí!
Hotel na Kypru VIDEO
23.03.2011
Tenkrát vybírala hotel Helena. Helenka je Hančina dcera a naše tlumočnice a doprovod. Vždy nám naplánuje spoustu výletů a my ji posloucháme na slovo. Když jsem byli odvezeni taxíkem z letiště do hotelu, ještě jsme stihli večeři. Podávali ji do desíti večer. Jídlo bylo velice dobré, hotel naprosto honosný a domluvit se dalo pouze řecky a nebo anglicky. Zjistil jsem, že pro množství personálu různých etik, se angličtina stala podnikovým jazykem.
Další den jsme šli na snídani a pak trávili den u moře a nakonec u bazénů, neboť tu byl vytápěný pool a teplá voda je přece jen příjemná. Na večeři jsme čekali dosti hladoví do osmi hodin. Helenka tvrdila, že se sál otvírá právě ve dvacet hodin. Nakonec jsme zjistili, že jsme hladověli hodinu zbytečně. Jídelna se otvírala v sedm......
Cyprus
22.03.2011
S prvním jarním dnem, dne 21.3.2011 jsme se vraceli z ostrova Bohů. Hlásím se zase do světa internetu. Zatím se rozhlížím, co je tu nového. Pajda to tu beze mne přežil, ale mluví se mnou jen na půl tlamičky. Je tu také pěkné počasí. Budu postupně referovat jaké to bylo! VIDEO
Blbeček
12.03.2001
Někdy se sejde parta a je veselo. Tentokrát mne moje nejlepší kamarádka nazvala, že jsem blbeček. To má člověk za tu dobrotu. Takže, aby si to Miluška zopakovala tady je důkaz.....VIDEO
Tsunami
11.03.2011
Pokouším se z každé události něco získat pro můj harddisk, který se nachází tam někde v té mé velké hlavě a je docela pěkně plný. Když je něco plné, tak se tam již nic nevejde. To je sice taková selská pravda, ale na mne se nevztahuje. Ten můj mozek se chová jinak. Samovolně maže staré informace a někdy mi trvá najít odkaz (link) na informaci, kterou zásadně zapomínám. Potřeboval bych tu kulatou věc, kterou mám jistě proto, aby mi neupadly uši, nějakým způsobem restartovat. Proto volám všechny programátory, aby mi poslali návod. Nejnovější co se mi dnes dostalo do paměti je tsunami = vlna v přístavu....(je to Japonsky)
Wasserkuppe letecké museum
08.03.2011
Wasserkuppe je hora v pohoří Röhnu asi 120 KM od Frankfurtu. Nacházela se dříve na hranici bývalé DDR a je 950 m nad hladinou moře. Nalézá se tu letecké museum. Prý zde bylo vymyšleno plachtění, tedy lety bezmotorovým letadel. Dnes jsou tam různé atrakce, v létě na takzvané pohádkové louce je obrovský tobogán a v zimních měsících jsou tu i docela dobré sjezdovky.
Včera jsem tam byl s Annabelleou. Byl to pěkný výlet. Já sice nelyžoval, protože bych se asi při pádu rozsypal, ale procházky tam byly pěkné. Pajda byl opět největší atrakcí jak u jiných pejsků tak i u malých dětí.....VIDEO
Denny.s vše nejlepší k narozeninám
05.03.2011
V USA je řetězec restaurací jménem Dennys, kde se dá dobře jíst. Pravděpodobně počítali s tím, že tam jednou zavítám, neznajíc anglicky. Jídla tam mají v jídelníčku ne jen popsaná abych věděl co si mohu dát, ale vyfocená. Po přistání v Los Angeles po letu z Frankfurtu jsme v jedné filiálce večeřeli a jídlo bylo velice dobré. Byli jsme spokojeni. Dva dny po naší svatbě jsme, o tisíc mil dále, šli do Dennyse na oběd. To bylo na Aniččiny narozeniny a byli jsme ještě v Las Vegas. Anička mluvila dobře anglicky a tak při výběru jídla, tedy prohlížení obrázků, najednou povídá: řetězec Dennys má dnes narozeniny! Povídám: to je náhoda, ty také! Ano, ale tady píší, že kdo má zrovna dnes také narozeniny, dostane vše zdarma!
Ano, tak se stalo, Anička dostala vše co snědla a vypila zdarma. Dnes by měla narozeniny. A tak na ni vzpomínám. Bylo by jí 58 let. Tak si tam v nebíčku udělejte holky mejdan! Jaruška, Anička, maminka....
3.3.1993
03.03.2011
Doufám, že můj brácha nezapomněl na svůj svatební den. Tenkrát jsem si bral Aničku a on Moniku. Bylo to v USA, stát Nevada v Las Vegas. Letěli jsme do Los Angeles, odtud autem do Las Vegas, ve Wedding Chapel, malém dřevěném kostelíčku na Stripu, kde se svého času vdávala i Elisabeth Theiler jsme si dali svá ano. Kulhavý reverent si popletl jména a chtěl mne oddat s Monikou a Aničku s Karlem. Pak jsme jeli deseti metrovou limuzínou do hotelu, byli na představení Siegfried und Roy, pozorovali výbuch umělé sopky v půlhodinových intervalech před hotelem Mirage, obdivovali přesnou kopii Michelangelova Davida v Cesar Palast, vrátili se do kruté zimy v Denver, Colorado, obdivovali stavby indiánů v Mesa Verde a projeli jsme i kolem Grand Canon. Normálně bych kupoval dnes květiny a šli bychom s Aničkou na večeři. Tak alespoň vzpomínku....
Ležela tam mnoho dní...
03.03.2011
..byla to marka východní! Ano, pamatuji si jak byli před revolucí východní Němci v Praze neoblíbení. Samozřejmě, neuměli se chovat a neměli v kapse západní marky. A jelikož to byli Němci, tak se mohli chovat jak chtěli, stejně se to Pražanům nelíbilo. Já jsem měl jiné zkušenosti. Mezi přáteli (v době tak zvané normalizační jsem již žil v západním Německu) se občas našli utečenci z východu. Jejich osudy byli různé a jejich únik byl od dobrodružného utíkání pod palbou hraničářů, přepravou v kufru aut až do vystěhování. Jednu věc však měli s námi, Českými emigranty stejné: ty samé zážitky od fronty na toaletní papír až do nakupování v tuzexu. Prožili za komunistů to samé co my.
Byli a jsou takoví vychcánkové, zrovna jako my, uměli si v mnohém poradit. Společně jsme žasli nad tupostí našich západoněmeckých spoluobčanů.
Včera jsem seděl u rybářů a navedl řeč s Wolfgangem, původem z východního Německa, kterýžto má za jezerem Schrebegarten. To je taková obdoba Českých chat, jenomže je to shluk malých pozemků s chatičkou. Základní povinnost malých zahrádkářů je pěstovat zeleninu. Schrebegarten vznikly kdysi po první světové válce a měli občanům měst zajistit trochu slunce, vzduchu a navíc pěstováním zeleniny předcházet nedostatku. Dnes, jako ovšem všechny neziskové organizace, mají potíže s nájemci. Jednoduše není zájem, lidé mají domečky se zahrádkou a nebo lítají do teplých krajů. Navíc jsou Němci vesměs bezdětní a vymírají. Wolfgang vyprávěl, že aby zaplnili kolonii, pronajali jednu zahrádku Turkům. Ti se nastěhovali, postavili na zahrádce pec a pekli Fladenbrot. Zápach po celém okolí, Turek pekl chleba pro několik tureckých obchodů ve Frankfurtu. Pochopitelně se ho chtěli zbavit ale to nebylo tak snadné, Turek měl smlouvu. Pak na něj udělali fintu s hasiči, kteří mu pečení chleba zakázali a Turek odešel. Teď si chtějí dát inzerát: hledáme nájemce ale ne Turka. To si zase nesmějí dovolit a tak na těch šesti Schrebergarten zůstanou asi sedět. Nebo se časem osazenstvo zcela vymění a budou tam samí Turci. Takový osud ostatně čeká celé Německo. Kdyby tu nebyli přistěhovalci, asi bych již penzi nebral....
Internet a závist
02.03.2011
Baron Karl-Theodor zu Guttenberg byl do včerejška ministr obrany. Navíc byl velice oblíbený u občanů NSR a ještě více u vojáků. Navštívil několikrát Kundus, kde mu lítaly střely Talibanu tak říkajíc nad hlavou.
Zu Guttenberg je pohledný a mladý politik s aristokratickým vystupováním. Národ si ho v srdcích pasoval na německého krále. Jasně, že šel svým politickým odpůrcům na nervy. A tak se hledala nějaká mrtvola ve sklepě baronova zámku. A konečně: našli, že jeho doktorská práce z univerzity Bayreuth je plagiát. Části a články, které převzal od jiných autorů neoznačil, kde se nachází zdroj. Porušil tím autorská práva. Teď je i univerzita, která mu titul přidělila v nesnázích. A jak se na to přišlo? Elektronická verze jeho práce je přístupná veřejnosti a tím pádem i programům, co po plagiátech pátrají. Těchto programů mohla využít i universita, než mu titul udělila. Avšak politika se natolik vzdálila národu, který chtěl baronu Karl-Theodor zu Guttenberg toto opisování odpustit a donutila ho k podání demise! Takže k lidské závisti se přidal i internet. Nedivil bych, kdyby se teď programy pustily do jeho urputných nepřátel. Možná, že se lavina již dala do pohybu...
Pekař Eifler
01.03.2011
Dnes otevřel nový pekař svůj obchod. Přestože je tu pekařství na každém kroku, měl narváno. Ostatní pekařství, tedy jejich zaměstnanci se dloubali v nose. Jelikož jsem jel s Pajdou na kole, stavil jsem se tam. Pěkně udělané to tam mají a spousta obsluhujících ale pouze jedna pokladna. Za ní se tlačila holčina a něco zoufale hledala. Ostatní prodavačky stáli na kasu frontu, jako zákaznici. Pak holčina hlásila: nemohu najít tu věc! Muž, co držel peněženku v ruce a chtěl zaplatit povídá: to jsme si přinesli. Prodavačka se nedala oblomit a ve svém zoufalství zavolala šéfa: nemohu najít v pokladně tu věc, tu lahvičku s limonádou. Neustále se při tom dívala na stůl, kde seděla mladá rodinka. To jsme si přinesli, řekl opět, zoufalství blíže, muž s peněženkou. Šéf se rozhlédl a povídá: my žádné limonády neprodáváme. To jsme si přinesli, hlásil pokorně zákazník s peněženkou. Nakonec to šéf rozhodl: to si přinesli, to nemůžete účtovat. Pak se fronta prodavaček u jediné pokladny pohnula a nakonec jsem přišel na řadu i já. Koupil jsem si veku, ne, že bych j i potřeboval. Ale byla v nabídce....
