Postava, co se ohnutá s pajdavá, potácí palácem, má velmi málo společného s královskou vznešeností. Přesto se dokulhá k trůnu a bolestným povzdechem se naň usadí. Tutanchamunova slova jsou těžce srozumitelná, jelikož jeho patro v ústech je od narození znetvořené. Tento faraón je skoro ještě dítě! Přesto je dědicem největšího impéria tehdejšího světa. Jeho život se má stát mezníkem jedné éry. Bude posledním králem v jedenácté generaci vládnoucí 18. dynastie. Je obětí kletby faraónů: ti totiž smějí uzavírat svatby pouze v rodině. Morálně na tom nebylo nic neobvyklého: konec koncům jsou Bůh Osiris se svou sestrou
Isis a Bůh
Seth se svou sestrou Nepthyms oddaní! Věřilo se, že čím bližší je příbuzenský vztah, tím více se přiblíží bohům, k božskému. Samozřejmě se dostavily následky: dědičné nemoci, znetvořeniny. Nemocniční akta Tutanchamuna je nekonečná. Prohlídky jeho mumie odhalily plochou nohu nalevo, koňskou nohu napravo. Zaječí pysk a znetvořenou páteř. Našli také Srpkovitou anémii, dědičné onemocnění krve, faraón byl k smrti odsouzený muž. O tom všem nemají jeho poddaní ani zdání. Faraón žije zcela odříznutý od světa ve svém paláci. Přesto ale za jeho éry dospěla říše k nevídanému bohatství. Kolem roku 1325 před Kristem se stal doslova hospodářský zázrak, což tenkrát vrátilo národu jistotu a hrdost. Dokonalý na znovuzrození, takto zní překlad jeho jména. Tutanchamun! Zdálo se, že tomuto mladistvému faraónovi přejí všichni dlouhý život. Pravděpodobně ale ne každý. Po jedenácti letech vlády umírá Tutanchamun ve věku 19ti let. Když Brit Howard Carten nachází v roce 1922 jeho hrob, jásají vědci a svět nevychází z úžasu: byla to hrobka plná cenností. 50 tisíc perel pokrývá jeho rubáš. Jeho zlatá, posmrtná maska se stala slavnou. Obraz antické dokonalosti! Jak bylo možné, že právě tato hrobka byla celá tisíciletí nevykradena? Náhoda? Pravděpodobně ne. Ve skutečnosti byl Tutanchamun tajně pohřben, bez jakýchkoliv obřadů, podle egyptských směrnic spíše odhozen. Hrob byl právě pro svou neokázalost přehlídnut. A ještě se našel záhadný nápis: egyptští bratři, nikdy nezapomeňte, čím se cizinci na našem králi Tutanchamunovi prohřešili! Byli to vrazi, najati cizí mocnosti, aby mladého faraóna umlátili? Nebo se stal obětí palácových intrik? Dlouho se egyptologové domnívali, že jeho nejbližší poradci, Eje a Haremhab, kteří v pozadí vedli vládní transakce, ho mají na svědomí. Nechali mladého krále umlátit, když se rozhodl, že bude vládnout sám? Avšak nové computer-tomografické snímky, jeho lebky, vysokého rozlišení, vyvrátily tuto tezi a přivedly vědce k nejistotě. Dnes se domnívají, že Tutanchamun zemřel na selhání orgánů následkem otravy. Pravděpodobně následky zranění v bojovém tažení na severu říše. Patrně jeho poradcům, rozhodnutí faraóna zúčastnit se bitvy, nahrálo do ruky. Pravděpodobnost na zranění zemřít, bylo tenkrát mnohem větší než dnes. Chorobný Tutanchamun trpěl navíc následky onemocnění malárií. Jestliže se král rozhodl táhnout do boje, mohli si být Eje a Haremhab jisti, že to nepřežije, a problém se vyřešil. Skutečnost je, že se jim zmocnění trůnu nevyplatilo. Nejprve Eje a pak
Haremhab byli na trůnu jen krátkou dobu. Ironii osudu je,že se po jeho pohřbu snažili vymazat Tutanchamunuse ze všech kronik, ze všech nápisů zmizelo jeho jméno, vypadalo to, jakoby nikdy neexistoval. Samotní archeologové se o jeho existenci dozvěděli až při náhodném nalezení hrobu. Také 130 ozdobných holí se našlo v jeho hrobce, o kterých byla domněnka, že to jsou nějaké obřadné pomůcky, ale pravděpodobně to byly opravdu jen hole. Protože Haremhah nemohl mít děti, adoptoval malého chlapce a tím se Egypťané dočkali opravdu velkého faraóna. Jeho jméno bylo Ramses.
