Tato zvířátka jsou skoro neviditelná. Přestože patří k málo druhům, jejichž existence není ohrožena, fotografie pořízené v divočině jsou velkou vzácností. Mezi fotografy platí jako velké štěstí dostal servaly před čočku, jejich mláďata však absolutně nemožné. Tento fotograf měl štěstí- mohl je filmovat skoro dvě minuty. Pozornosti matky totiž neujde skoro nic. Žádný zvuk, žádný pohyb. Rančeři si dělají legraci, když tvrdí, že jejich pozornost a opatrnost se dá srovnat s jakoukoliv tajnou vojenskou službou světa, ale něco na tom bude. Dokáží přivést na svět řadu vrhů, aniž by to rančeři zjistili. Nejsou to jen tak nějaké kočky: v překladu slova serval by se jmenovali rysové, což je malý omyl avšak správným směrem. Jinak nemají s divokými kočkami nic společného. Dokáží štěkat jako teriéři, nebo švitořit jako ptáci. Mají řadu triků v hlavě. Nohy mají tak dlouhé, že docílí rychlosti 80km/h i více, dokáží vyskočit přes tři metry vysoko a chytit ptáky za letu, svýma velkýma ušima registrují kořist pod trávou savany a rychle ji vyhrabat ze země. Nebojí se ani vody, chytají úspěšně i ryby a jiné vodní živočichy. Mimo toho dokáží přežít skoro v každém klíma, potřebují pouze vodu a dostatek úkrytů. Patří nejúspěšnějším lovcům divočiny, 50 procent jejich útoků jsou korunovány úspěchem, u lvů a ve formaci smečky je to pouhých 30 procent. Rančeři tvrdí, že i jejich plachost je pouhá taktika. Ve skutečnosti se chystají převzít vládu nad savanou, což je trochu přehnané. Myslivecká latina….
