Bordelář
30.06.2010
Kdybych byl můj syn ve výchovném věku, asi bych si
nafackoval. Od té doby, co žiji osamocen, nechám ležet vše tam, kam mi to
upadlo. Kleštičky na nehty a pilník leží u počítače již třetí den a to mě teď
hrozně naštvalo. Byl jsem dnes na sebe tak zlý, že jsem vyluxoval, zametl u
krbu a dokonce jsem pozval kluky z hospody na kus buřta. Jen si tak posedíme a
pak hop, hop do hospody, to aby nám neunikl nějaký drb, oni jsou chlapi horší
než ženské.
Jinak posílám pozdrav do dílny Renaultu v Příbrami,
nechali mě utratit spoustu peněz, ale kultivovaně a příjemně. Dalo by se říci s
výběrovým chováním, s košilí a kravatou. Kde dneska ještě potkáte
kravaťáka?....
Mladoboleslavský Kurýr
28.06.2010
Dnes mi volal Jarda. Leží někde u Mladé Boleslavi, dostal
nový kyčelní kloub. Jelikož jsem odevzdal v Příbrami auto na opravu, a dostal
náhradní, tak jsem telefon nebral. No, telefonujte si ve vypůjčeném voze. Tak
jsem mu zavolal zpět.
Tak co, jak se máš? Povídám. No jo, mohlo by to být
horší....ale, vám zapálili hospodu! Značně jsem se zarazil a povídám: odkud to
víš? No, píší to tu v Mladoboleslavském Kurýru, je tam i fotka, hospoda
Stříbrná Lhota, dva deštníky od Gambrinusu! Ano, vše souhlasí, říkám. Jarda
mluví dále: prý ten žhář položil po kraji již čtvrtý oheň!
Tak o tom jsem slyšel poprvé. Zajímavé, že o tom píší až
v Mladé Boleslavi a tady za humny v Praze ani ťuk....
Šimon měl potíže
28.06.2010
Ve středu se večer v hospodě povedl. Mirek přinesl housle
a tak jsem došel Toníkovi pro kytaru a hrálo se. Byl to takový komorní večer.
Pak přišli dva hosté a ty se bavili tak nahlas, že mi Tonda dal kytaru a ať prý
hraji, že neslyší akordy. Večer příjemně utíkal a přišla má doba a tak jsem se
rozloučil a šel domů. Pajda nikde. Volám, volám, pak i hulákám a nic. Zrovna
když jel Mirek kolem na motorce, povídá: Pajda je v hospodě, on hned přijde.
Čekám, Pajda nejde a tak jsem nechal otevřenou branku a
vchodové dveře. Po delší době se pes přihnal, čuchl si ke mně a šel se urazit.
Zbytek večera se mnou nemluvil. Druhý den jsem se dozvěděl od Šimona, že pes
zaboha nechtěl opustit hospodu, než stačil Šimon zavřít dveře, zase mu tam
vběhl a tak ho nakonec musel odnést až k nám na zahradu.
Asi nějakým způsobem zaspal můj odchod a myslel si, že
tam někde budu schovaný. Nebo tušil co se stane k ránu: někdo podpálí
hospodu.....
Tak nám chtěli zapálit hospodu
25.06.2010
Stalo se to ve čtvrtek brzo ráno. Vzbudilo mne kolem
šesté houkání hasičů a sirény policie. Před hospodou se něco dělo. Trochu jsem
koukal, zda bych byl něco platný, ale již se sepisovali výslechy a tak jsem si
zase vlezl do postele.
Neznámý pachatel strčil pod vchodové dveře v něčem
namočený hadr, zapálil ho a zmizel. Anonymní mstitel, nebo trouba si však
neuvědomil, že v penzionu bydlí lidi. Nikola byl kouřem, který se táhl celým
horním patrem skoro otráven, prý dalo práci, přivést ho k vědomí.
Naštěstí šla v pravou dobu nějaká paní na autobus a ta
hupla zpět do domu a pověřila rodiče, aby zavolali pomoc. To prý učinila
maminka a starý pán se vydal k hospodě a nadělal tolik kraválu, až se spáči
probudili.
Kdyby ono žena nemusela právě v tu dobu na autobus, mohlo
vše dopadnout jinak.....
24.06.2010
Sedáváme každý večer v naší hospůdce s chlapci z Moravy.
Jsou to zedníci, lépe řečeno kameníci, kteří nám již kolikátý rok opravují
Mníšecký zámek, náměstí a jiné věci. Nyní se zabývají záchranou zříceniny
starého hostince na Skalce. Celá práce spočívá v tom, že se zřícenina
konzervuje, aby se od dnešního dne již nerozpadala. Byl jsem tam kluky
navštívit, ale nezastihl jsem je. Jen jejich dobrou práci...
22.06.2010
V sobotu jsem chtěl Janě ukázat jezero a kde se pořád
říká u rybářů. Zcela náhodou tam Michael slavil narozeniny. Okamžitě jsme byli
pozváni ke stolu, dostali pití a jídlo a pak začal Micha předvádět
Deutschländer, což je při posledním mistrovství světa ve fotbale prvně
vymyšlený nápoj. Jsou to dva druhy sirupu s černou vodkou, což pak vypadá jako
německá vlajka.
Janě se to tolik zalíbilo, že si to musela zkusit!
Narozeniny Adriana
22.06.2010
V pátek 18. měl Adrian narozeniny. Jel jsem tam, protože
to byly čtyřicáté. Abych nejel sám, zeptal jsem se Jany od Tomáše, zda by mi
nepomohla řídit a oba byla pro. A tak jsme v pátek vyrazili. Cesta byla dobrá,
mimo náklaďáků bylo docela volno na dálnicích, což mi teprve Gerald u rybářů
objasnil: jeli jsme v době, kdy Němci hráli svůj neslavný zápas. Doma ve dvoře
bylo již přichystáno na oslavu ale Adrian a Kim nikde, jen Briggite a Saša tam
lepily ubrusy ke stolům, aby je neodnesl vítr. ....
Valeš, pětka...
22.06.2010
sednout, řekl pan učitel Ruda. Tomu se v Německu říká
Gedankenfehler! Je to takové hezčí než říci: ty jsi blbec. Chyba v myšlenkovém
pochodu, je asi správný překlad. Tak my jsme tu rychlost zvuku vypočítali
správně, akorát výsledek byl samozřejmě v metrech a bylo ho nutné převést na
kilometry. Tak vše jsem již v hospodě objasnil a čekám na nový detektivní
případ pro dědu s holí a se psem....
Rychlost zvuku
17.06.2010
V hospodě se mluví, jako když teče řeka. Neustále a
plynule a o všem možném. Včera nás zaskočila rychlost zvuku. Jak že je ten zvuk
rychlý? Šimon měl naštěstí svůj nový mobil a tak po dlouhé chvíli zjistil přes
Google že je nějakých 333
metrů za sekundu. My jsme ale potřebovali vědět, jak je
zvuk rychlý za hodinu.
Vše počalo tím, že mi Rýša nevěřil, že jsem letěl
letadlem, které v jedné chvíli mělo rychlost 1115 kilometrů za
hodinu. To člověk zjistí docela jednouše, vidí se to na monitorech, které
nachází nad sedadly pasažérů. Tu praví Rýša: pane Arnoštu, to by jste letěl
rychlostí zvuku....
Dnes jsem se díval do Google a ta rychlost zvuku je zcela
nejednoduchá záležitost. Jestliže se v suchém vzduchu pohybuje 343 metrů za vteřinu, má
zcela jinou rychlost ve vlhkém vzduchu a v zase jinou a mnohem větší v nějakém
kovu.
Die Schallgeschwindigkeit wird in der Regel mit c = 343
m/s (1234,8 km/h )
für 20 °C
in Luft
Řádka textu v černé barvě je opsána z Vikipedie. Jestliže
násobím 343 šedesáti vteřinami, získám rychlost za minutu. Ještě jednou násobím
šedesáti, získám rychlost za hodinu a ta je ve Vikipedii špatně. Ne tisíc dvě stě
ale dvanáct tisíc tři sta by měla být rychlost vzduchu za hodinu...
Asi do té hospody přestanu chodit!
Webcam
16.06.2010
Pořídil jsem si kameru s mikrofonem pro můj počítač, ale
nějak se nedá prevít nainstalovat. Dokonce mi spálila oběd.
To bylo tak: přišel jsem domů, že si založím na oběd.
Když vše bylo hotové avšak chtělo to na malý plamínek nechat dojít, rozhodl
jsem se že si nahoře zapojím tu kameru. Mě baví počítač docela normálně, ale
když něco nefunguje nebo na něco nemohu přijít, tak to šílím. Takže jak to
dopadlo? Kameru nemám ještě dnes zapojenou a jídlo se proměnilo v černou hmotu,
která se nedala jíst....
Milovník peněz
16.06.2010
Někdo tě tu včera hledal? Nebo předvčírem, říkal mi
Robert. Kdo to byl? To nevím, než jsem mu stačil říci, že třeba za chvíli
přijdeš, dal mi najevo, že jsem blbec a ničemu nerozumím. Takového vejtahu jsem
již dlouho neviděl, dodal skromně pan inženýr. No, a jak vypadal? No měl sebou
kluka, asi tu byli na kole. Chlapec si chtěl dát zmrzlinu ale ta byla tátovi moc
drahá. Škemral tedy o limonádu a tu se nechal otec ukecat s podmínkou, že tu
limonádu vypijí spolu. Chlapec bude mít jistě celoživotní vzpomínku na otce,
který miluje své peníze více než vlastní dítě!
Tak takového jednoho milovníka peněz znám. Ne, že by mne
potěšilo že mne chtěl navštívit, to jistě ne. On chtěl jen vyzvídat, kdyby za
mnou chtěl zajít tak by mohl zavolat, či zazvonit u branky....
Jak jsem dobyl Jezírko.
13.06.2010
Irenka byla toho názoru, že proč se vydávat do vzdálených
krajů třeba do Velké Ameriky u Berounky, když máme podobnou nádheru za humny.
Dnes jsem se tam tedy vypravil. Proti včerejšku se udělala zima a tak jsem
dobré mysli šlapal do lesa po cestě do kopce. Předešli mne trempové, pak jsem
je zase předešel já, mezi tím jsem odháněl Pajdu z pěšinky, protože se valilo,
vždy v houfu, splašené, barevné stádo cyklistů, (to je teď velká móda) až jsme
se svorně sešli u barevných značek. Já se vydal směrem na Halouny, po téže
cestě jsem měl po pěti stech metrech najít pěšinku, která mne již zcela sama
odvede k Jezírku.
Trampové šli rovně, po chvíli ale šli zase za mnou.
Povídám: nevíte jak se dostaneme k Jezírku? Ne, my mysleli, že jste zdejší a
tak jsme se vrátili jdeme za vámi.
Tak to byla povedená informace. Chvilku jsme se
dohadovali kam jít a nakonec zvolili každý jiný směr. Já jsem ovšem Jezírko
nenašel, asi po dvou hodinách jsem byl rád, že jsem se našel u Dernerů a že
ještě v kuchyni zbyl řízek s opečenými brambory. A ještě jsem si dal zelný
salát a pivo. Pan Dorner mínil, že jsem od křižovatky měl dát ji po dvaceti
metrech pěšinkou vpravo. Ne teď je mi to již putna, najdu cestu jindy.
Proč jsem se naválel doma na gauči, to asi nikdo nebude
vědět. Já také ne.
Jelikož jsem ale nechtěl čtenáře zklamat, tak jsem to
jezírko ukradl v internetu, aby jste si tu nečetli pro nic za nic.....VIDEO
Pohádkový pár.
11.06.2010
11.06.2010
Docela pěkný nadpis, že? Ono je to ale jedno, co já
napíši či vymyslím, dávno to již udělal někdo přede mnou. Ovšem ten zážitek byl
jedinečný: horko, Fanda neměl baterku, zcela samo od sebe se mu rozlilo ještě
neupité pivo, Jarda seděl daleko a neměl s k tomu zahrát mu "G"
(vole, zahraj géčko...), chlapi se naštvali že je to jejich hospoda a jelikož
se šetřilo, tak jsme seděli potmě.
Ovšem na neodolatelné atmosféře to neubralo. Hospoda se
houpala, jsoucí lodí, slavnou k tomu. Zbyla na Vltavě po Hitlerovi a měla
napadnout Anglii. A tak ji vytáhli ku Praze, pod Vyšehrad. Stala se
neoddělitelnou součástí loděnice a vlastně tam kotví dříve, než jsem se
narodil. Jak ten Vyšehrad.
Spinkali jsme s Pajdou v autě, máme v tom již rutinu.
Nemilosrdné vedro nás vzbudilo již v devět ráno a tak jsme se vypravili na
Novodvorskou, kde čekali Arna s Karlem, abych je odvezl do Voznic. Sestra mi
neustále radila jak mám jet a skutečnost, že jsem tu cestu jel již milionkrát
ji ani nezarážela....
Odpoledne v Americe
09.06.2010
Jako mladý kluk jsem při trapování jezdil na Ameriku. Byl
to kamenný lom, ke kterému jsme se dostali asi dvěma kilometrovým pochodem
podzemními štolami, od Kubrychtovy boudy, kterouž jsme docílili vlakem ze
smíchovského nádraží do stanice Srbsko.
Dnes jsem se vypravil k velké Americe, o které jsem se
dozvěděl pomocí Google. Úchvatná podívaná: v nenápadném kraji, vlnitém a
líbezně něžně českém se propadá lom do hloubky nejméně sto metrů a poskytuje
úchvatnou podívanou.
Na vyvršení mého výletu nad lomem létala helikoptéra,
která se spustila blíže ke dnu kaňonu a nějakým muž se nechal na laně spustit
na její dno, k úchvatně modrým vlnám jezera spodní vody.....VIDEO
Úhlavní nepřítel
08.06.2010
Někdy, když se člověk zamyslí nad nějakým slovem tak mu
nedává smysl: já bych třeba řekl, že hlavní nepřítel je již dostatečně
zdůrazněná vlastnost, která se na někoho či na něco vztahuje. Ne, ono to musí
být navíc úhlavní. Tak takového jednoho já mám, říká se mu basista Fanda.
Neustále se mu něco nelíbí. Když to přestanu být já, tak si smlsne na mé
kytaře. A stále a pořád něco nachází a zdá se, že toužebně jako věrný pes
vyhlíží za sklenicí piva až vstoupím do Chýže a že to jsou někdy měsíce, co tam
nejdu. Pak se konečně objevím a jeho tvář se za brýlemi rozzáří blahem a již
jsem v jednom kole. A proč by ne? Jsem přeci jeho úhlavní nepřítel. A jinak?
Jinak se máme docela rádi.
Vlaďka.WIDEO
07.06.2010
V sobotu přijela děvčata abychom si mohli popovídat o
návštěvě v Karlínském divadle, projít se po lese a zajít si na oběd. Vlaďka si
přinesla laptop, abych jí do něj mohl přehrát fotky z Turecka. Nejprve byla
velká mela v kuchyni, protože se zaopatřoval Asko, pes skoro buvolích rozměrů a
pak jsem si všiml, že z tašky, kterou Vlaďka pověsila na opěradlo židle něco
kape. Upozornil jsem ji tedy na tuto skutečnost a její reakce byla zběsilá: já
..........(tady jmenovala to zvířátko co dává mléko) můj laptop!!
A skutečně, z přístroje kapala voda z různých otvorů. Já
si do tašky dala láhev s vodou a asi jsem ji pořádně neutáhla. A tak jsme
sušili a foukali do kde jaké skulinky a nakonec jsme zjistili, že laptop
funguje. Tak jsme se dali do přenosu fotek z pamětní karty foťáku do počítače,
ale žádná reakce. Vždyť jsi mi to na
Šumavě dělal a tam to fungovalo, divila se majitelka přístroje. Zajisté
jsem si to uvědomoval též, ale marně jsem hledal příčinu. Co jsi na tom PC
dělala, nebo nechala dělat, zeptal jsem se Vlaďky. No, vloni tam byla Vista a
teď tam mám Windows 7. Aha, tak to si asi budeme muset stáhnout nový software.
Pokoušel jsem se něco v internetu najít ale Vlaďka již neměla trpělivost. Tak
jsem jí ty fotky na mém počítači vypálil a pak je z disku uložil do jejích dat
pod jméno TURECKO. Pak jsme vyšlapali kopec k Dörnerům, a velice dobře
poobědvali. Zbytek odpoledne jsme strávili pod třešní a chytali psům
klíšťata.....
Zelňačka
07.06.2010
Ještě za doby dešťové a tmavých vichrů, (ta doba končila
ve čtvrtek 3.6. ) mi Irenka poslala sklenici vlastně naloženého zelí. V pátek
se přivalilo vedro a s ním spojené zábavy: sekání trávy, návštěva kulturních
zařízení, (hospody) ale včera na zelí došlo. Hodil jsem ho do hrnce přidal vodu
a na plátky krájené brambory, pár mrkví a flák uzené krkovičku na kostky
krájené a vařil. Po přidání soli a pepře byla polívka ňu ňo ňíny. Krásně mne
protáhla a vyvětrala..paráda....
03.06.2010
Slavný skladatel Frank Wildhorn z New Yorku po uvedení
svého muzikálu Jekyll&Hyde v karlínském divadle byl ovzduším Prahy a českým
venkovem tak nadšen, že se rozhodl napsat muzikál pouze a výhradně pro toto
divadlo: Carmen. Libreto napsal slavný Norman Allen a Adam Novák vše přebásnil
do češtiny. A já to vše včera viděl a zažil na vlastní kůži. Až na to, že jsem
v Las Vegas navštívil kde jaká představení jako třeba Sigfried a Roy, jsem toho
zažil málo, abych emociálně lehce zvládl Karlín. Samotná cesta do Prahy,
autobusem a metrem byla pro mne, známého Stadtneuroticka skoro nad vypětí mých
sil, ale dal jsem si za úkol, že to zvládnu. Na stanici metra Florenc na mne
Hanka s Helenkou nečekala, což se příčilo naším domluvám. Po několikátém
dlouhotrvajícím mobilním rozhovoru za hustého deště, došlo asi mně i Hance, že
by Metro Florenc mohlo mýt více východů. Po uvědomění si této skutečnosti jsme
se konečně našli a dali se do hledání Celní ulice, neboť na Kolkovně v
restauraci Celnice na nás čekala Janinka, která tam obsluhuje, s obědem.
Samozřejmě jsme měli v plánu se projít Prahou, ale jak jsme viděli lidi, jak
venku zápasí se svými deštníky s větrem a deštěm, rozhodli jsme se zůstat v
suchu. Až na pět dětí, které si dělaly z restaurace mateřskou školku, tam bylo
příjemně. Povídám Janě: hele, to jsou asi německé děti, že? (jejich chování znám
léta z naší hospody). Ne, povídá Jana, to jsou Rusové, ale České děti se dnes
chovají zrovna tak. No, člověk se vždy musí učit. Pak jsme tedy vyrazili do
Karlínského divadla. Měli jsme místo v sedmé řadě a představení bylo oslňující.
Tři slova: slzy v očích, mráz v zádech a pláč na pokraji!
Když jsem sjížděl do Béčka musel jsem jet zadkem napřed.
Ta hloubka byla neskutečná. Na Smíchově jel autobus jen na náměstí v Mníšku,
ale Šimon, zajisté po Irenčině intervenci, mne na náměstí vyzvedl, takže jsem
si mohl odpustit dva kilometry pochodu v dešti. Po vstupu do Lhoty dělal Pajda
u Hanzlíků takový virvál, že bylo Vencovi jasno, že jsem zase ve světě
venkovské svobody a přišel mi ho předat k brance. Přes všechny útrapy, bych na
Carmen šel znovu.....
Politická hádanka.
01.06.2010
Přelom hospodářské krize? Nevěřím v žádné přelomy samy o
sobě. To čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní
bídu. Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je
mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek je možno sanovat penězi.
Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme,
nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní
stanoviska k lidem, k práci a k veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře,
nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující. Kdo a kdy napsal tato slova?
Tak tu máme zase nový měsíc,
01.06.2010
který mi bylo započati třemi palačinkami drahé
přítelkyně. Nečekaně přistály na mém stole, který jsem sdílel s našimi
moravskými, pondělí - pátek, spoluobčany, zabrány do různých historických
debat, týkajících se staveb, kamenů a zachraňování bývalé hospody na skalce.
Tedy, jen jejich základů. Výčep byl dnes plný a atmosféra, jež se dívala okny
do místnosti byla skoro předvánoční: zima, vichr, déšť a naše domněnka, že se
to jen tak brzo nezmění, svírala příšernou hrozbou celý lokál.
Ještě že jsem měl doma vařený čerstvý čaj, kterým jsem
zapíjel darované palačinky. Ovšem ta marmeláda, kterouž byly plněné, vyzařovala
lásku a um, dobrotu a dovednost drahé dárkyně! Děkuji.....
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen