Deníček® Červenec 2010
Myšlenky o tom, co život přináší
Záclonky
31.07.2010
Dnes se znenadání ozvala Jiřina: hele, my přijedeme, mám tady ty záclonky.
No, nechtěl jsem se pídit o jaké záclonky jde, jak známo, vše stejně okamžitě
zapomenu tak co se ztrapňovat. Můžeme tam přespat? Souhlasil jsem. Povídám: kup
po cestě knedlíky a položil telefon.A hele, jak se to uzený od sestry hodilo!
Hned jsem se dal do vaření, knedlo-zelo-vepřo, Tomáš je totiž velký jedlík a je
velice spokojen, když má plné břicho.
Sotva vystoupili z auta, hrnula se Jiřina do pokoje a počala rozdávat
pokyny: tady mi Tomíku přiděláš ty tyčky a počala mít okna. Co to je vlastně za
záclonky, chtěl jsem vědět, dívajíc se na Jiřinu. To jsou záclonky, co tady
chtěla Anička mít, a protože to již nestihla tak jsem je tu pověsila já. Tak a
mám to. Ve všech oknech chalupy visí stejné záclonky, jak to Anička chtěla…..FOTO
Toulavý den
30.07.2010
Včera jsem měl takový toulavý den. Při cestě lesem mě odchytla Irena, které
jsem dal obrovský hrnec na zavařování, který si koupila moje maminka a snad ho
ani jednou nepoužila. Dostal jsem pivo, domácí pizzu a čtyři sklenice okurek,
které jsem sotva donesl domů. V té chvíli mi volala sestra, že koupila v Davli
uzené a veze mi ho. Mimo masa si přivezla uzený ovar, ke kterému jsem neměl
doma chleba. Říkám: nekupuj mi to uzené, víš že ho nejím! Ty ho nejíš?, divila
se. Posledně, když jsi mi ho přivezla a já zrovna jako teď tě upozornil, že ho
nejím, tak jsi řekla dej ho Tomášovi, zítra přijede! Pak jsem se vypravil do Mníšku
a po té, navštívil kámoše při stavbě. VIDEO Pak jsem projel celou
cestu mého dětství až do Líšnice. Následovně při odpolední procházce s pejskem
mě pozval soused na jednu sklenku vína a ukázal mi své království a nakonec
jsem skončil v hospodě u plátna na atletice. Jak píši toulavý den….
29.07.2010
Dnes jsem se zabýval psaním nového jídelníčku pro Tomáše. Ani jsem se
nezmínil, že se k nám zase vrátil, akorát Janinka šla asi stanovat pod jiný
stan. No, to samozřejmě není náš problém. Hlavně že tu máme zajištěnou hospodu,
až se k nám vrátí Irenka. Již se chystáme, že postavíme růžovou bránu a
vyvalíme koberce a snad i sud. Za tu dlouhou dobu bude jistě žíznivá…..
Kdopak si s
ním hrál?
28.07.2010
Na cestě do Bublavy a zpět jsem zažil prapodivné příběhy s mojí navigací.
Neustále mne hnala na polní cesty, do hlubokých údolí a přes hornaté pahorky a
vůbec se chovala divně: ažbudetemociudělejtepřepočítávámobraťtesedoprotisměru.
Byl jsem na tu elektronickou Zuzanu tak naštvaný, že jsem jí sprostě nadával.
Naštěstí jsem byl neustále v hlubokých lesech a Pajda ten spí na zadním
sedadla.
Když jsem se pak vracel v neděli zpět, za žádnou cenu mně nechtěla pustit
na dálnici, přestože jsem ji u Plzně doslova tušil. Najednou jsem byl v
Rokycanech a tak jsem se rozhodl, že pojedu podle silničního značení, což jsem
již dávno zapomněl a když jsem byl konečně na dálnici, zase mne hnala Zuzka
zpět: připrvnímvýjezduopusťtedálnici. To bylo již docela dost a tak jsem na
jednom parkovišti zastavil a podíval jsem se na tu protivnou holčičku: bylá
celá rozladěná, dálnici měla nastavenou jako překážku a mnohé další! Které z
mých dětí se v tom šťouralo?
25.7.2010
Velké události vrhají stíny do budoucích dnů. Tak to bylo s návštěvou v Bublavě,
kde je kamarádka, jak jsem již psal ve vyhnanství. Její zeť Marek totiž
přestavuje celý Spořilovský dům a tak tam vegetuje i s dcerou a třemi vnoučaty.
Jana ale zakoupila lístky na letní festival ve městečku Loket, kde před
kulisou krásného hradu byl vybudován amfiteátr. Ten večer hráli od Verdi
Nabucco. Do poslední chvíle, tedy tak ve čtyři odpoledne jsme byli přesvědčeni,
že představení odpadne, neboť stále lilo. Ale od šesti se vyjasnilo a my měli
při představení hvězdnaté nebe. Akorát jsme byli celí vyplesklí z paní
pokladní, neboť nám tvrdila, že představení trvá od devíti do půl jedné a že
budou dvě přestávky. No, přestávka byla jen jedna a koncert skončil v půl
dvanácté!! Jak může dávat personál tak pochybné informace. Když jsme jeli v
noci domů, sebrala Jana na botu kus drátu a ten harašil, neboť drhl po silnici,
že jsme mysleli, že nám upadne kolo. Jako vždy, když naviguje Jana jsme
zabloudili, ale to je právě ta sůl, která v každé polívce chybí.
Pajda čekal v Bublavě, měl tam šikovného pejska Oskara, který se mu líbil,
ale nechal se utěšovat v žalu, že jsme odjeli jen od Marka. Byl to příjemný
víkend…..
22.07.2010
V úterý přijel na Lhotu Stříbrnou Jarda. Přijel z Davle. Eva řídila a
kamarád se docela ladně vyhoupl o jedné berli a zaujal místo, které jsem mu
předem určil. O Jardovi vyprávím skoro neustále, všichni v okolí o něm vědí,
avšak asi jsem ho jaksi zahalil do tajemství bájí a posléze v jeho existenci
ani snad nikdo nevěřil. A najednou tu seděl: pohrdlivě ironický úsměv, zdvořilý
tok uctivých slov a tvrdé reprodukce amerických Country a Rock´n´Rollů, vše
doprovázené bezvadnou kytarou a zarámovaného Mirkovými houslemi, změnilo
palouček před hospodou v prérii plnou vyjících kojotů a kovbojů a překrásných
žen. A nechyběl ani tvrdý alkohol, takže se dolar točil, Tomáš, co si na nás
vzal klobouk bral i zlaté nuggety či prach. Teprve když se nám všechna váha přelila
z peněženek do hlav počali jsme uvažovat o tom, že půjdeme domů. A opět někdo
našel trochu toho zlatého prachu a bylo zase co pít. Nejkrásnější heslo dne
pronesl Toník: Kluci, já jsem tak krásně vožralej…..
Naladit
kytaru?
20.07.2010
Jak naladit kytaru, když máš po
ruce jen PC? Takhle to je jednoduché že?
Doga a jiní
utečenci
20.07.2010
Před hospodou rostou břízy. Je jich tam několik a zaclání trochu ve výhledu
na pěkný palouček. A pod těma břízami je již hodně dlouho něco, co se podobá
velkému stolu a dvěma lavicím. Nikdo z nás tam nechodí, já tam nebyl ani
jednou. Ale jsou lidé, kteří tam chodí stále. Jako například páreček neznámých
chatařů, s dogou a jednookým jezevčíkem. Doga je asi metr třicet vysoká a
nebylo by na věci nic zajímavého, kdyby si vždy nestoupla na stůl. Takže stůl,
na něm stojí doga a dva půllitry piva. Jezevčík je vždy pod lavicí. Doga
slintá, takže je svou obrovskou tlamou permanentně spojena s povrchem stolu takovou
dlouhou slizkou nití. My před hospodou pod slunečníky se nad tím rozčilujeme a
jeden posílá druhého, aby těm lidem něco řekl. Nikdo si netroufal ani Robert
ne! Pak jsme to řekli Milošovi. Ten to vyřídil hladce. Řekl jednoduše, aby si
našli hospodu, kde je běžné, že psi lítají po stolech, u nás se to nedělá.
A kdo ještě utekl? Dva krásní mladí koně přiběhli od Kytína a nasměrovali
si to do Mníšku. Venca mával na auta, aby jeli opatrně, ale kam až koně
doběhli, či čí to byli to zatím nevíme.
Jak se
starat o přítele…VIDEO
18.07.2010
Na pozvání krále Písku se dostavili všichni, i Jana se odvážila z daleké
Bublavy, kde je momentálně ve vyhnanství. V pátek jsme se po čase zase slezli v
hospodě, při čemž si Jana sedla na lavici, takže jsme přišli o divadlo
"Spadla židle".
V sobotu pak jsme seděli na Pískách a král písků ohrožoval naše životy
starodávnou helmou na hlavě a koštětem-samopalem, kterým se plížil zahradou a
střílel: pic pac, padni trefil jsem se! Přišel i syn Tomáš s kamarádkou a
přivedli sebou mladého Jacka, moc hezkého pejska. Starý Jack hodil pohled a
Pajda se dal do práce. Neustále dával najevo, že ta zahrada patří jemu a
starému Jackovi. Samozřejmě to leží na naší, lidské a nemravné fantazii, že nám
tento psí akt připomíná něco jiného.
Nicméně po delší době, když jsem to již nemohl vidět, jsem odnesl Pajdu do
auta. A nyní začala pro starého Jacka práce. Dělal to, co za něj dělal mladý
kamarád. Tak jsem Pajdu zase pustil a starý dobrák, černý labrador Jack si
oddechl. Pouze rozdával očima povely.
Pajda byl tak vyřízený, že se sotva dobelhal do domu a navíc kulhal. Byl to
velice pěkný večer, za všechny ještě jednou děkuji…..
16.07.2010
Včera nečekaně zavolali Bouškovi, Zdeněk a Ivana. Chtěli se sejít někde v
Davli, ale protože stáli na smíchovském nádraží, nasměroval jsem je na 321 a coby dup byli na
Stříbrné Lhotě.
Pokecali jsme si, stavili jsme na Skalce u našich moravských kameníků, pak
ve Voznici u Píseckých a nakonec v hospodě za domem. Bylo to fajn….
14.07.2010
Vedro je čím dál tím větší. Na věci, že má Marie narozeniny to nic
neměnilo. Jídlo bylo z horkého stolního grilu, každý si upekl a uvařil, co
hrdlo ráčilo. Bylo mimo jiné, výborné červené víno ze švýcarských svahů a
vinohradů a byl malér, že se Zdeněk rozhodl pít červené. Tím mne totiž dost
naštval, protože na mne zbylo méně. Avšak vinný sklípek chaloupky u lesa je asi
zázračný. Víno totiž nedošlo. Největší atrakcí večera bylo, když si Zdeněk
vylomil dva zuby při pití sodovky. Následovala přednáška o genově bohatých lidech!
Originální rčení: Bohatství musíš mít v genech, jinak jsi chudý milionář!
Španělé
jsou mistři světa VIDEO
12.07.2010
Plavec
12.07.2010
Jezdím skoro každý den do Voznic, kde se uvelebím na zahradě a každou
chvíli se jdu vykoupat do rybníku. Pajda běží se mnou. Na posledním schodu čeká
až ho vezmu do náruče a donesu až tam, kde stačím a pak plave ke břehu a
skutečně tu chladnou lahodu vychutnává.
Posledně přišli kolem břehu až k naší brance manželé s černým labradorem.
Pajda šílel radostí, běhal po břehu, ale do vody si netroufl. Pak si ale dodal
odvahy a opravdu do vody vlezl a plaval k černému kamarádovi. Labrador se také
radoval a tak když k němu Pajda doplaval, srdečně mu dal packu na hlavu, čímž
Pajda zmizel v hloubi. Tak s tím pejsek nepočítal. Rychle vyplaval a zdrhnul na
zahradu…
Němec
12.07.2010
Byl jednou jeden německý děda. Jednoho dne se vypravil se svým autem do
Penny. Protože měl ve voze Pejska, který by rozloučení třeba na pět minut těžce
nesl, a protože bylo skoro 36 ve stínu, odstavil auto na skoro prázdném
parkovišti nesprávným způsobem. Postavil auto do stínu podél budovy a ne proti
budově, jak ukazovaly bílé čáry. Zabral tím dvě parkoviště pro postižené,
přičemž zanechal asi deset volných.
Při návratu byl osopen mladým mužem, pokydán sprostými slovy a nějaká
omluva, že to bylo kvůli pejskovi neplatila. K mladému sportovci se přidal
zdatně vyhlížející pán a tak na Němce řvali, až jim jinak opuštěné parkoviště,
oplácelo ozvěnou. Proč se tak udatně rozčilovali, když byli viditelně zcela
zdraví, Němec nepochopil.
A měli pravdu, jaký pak pejsek, jaký pak stín? Byl to Němec, poznali to
podle německého čísla na voze….
Mladá
Boleslav
08.07.2010
Tak jsme tu měli dva svátky. Pondělí a v úterý se nemuselo do práce. To byl
samozřejmě důvod pro důchodce se radovat. Ve středu ráno měli propustit Jardu z
nemocnice, okrášleného novou kyčlí. Nabídl jsem se, coby majitele velkého auta,
neb jsem měl dojem, že bude muset být transportován v leže. Nakonec však Jardu
pustili již úterý, což jsem uvítal, protože ve svátek není takový provoz.
Bylo domluveno, že až se vrátím s Jardou a Evou do Davle, dojedu kolem
Sázavy k Miládce, která nám uvařila oběd. Jak dohodnuto, tak se dělo, ale po
cestě kolem Sázavy se strhla prudká bouře, stromy ztrácely větve a voda v řece
se zběsile vlnila, jednoduše horor. Když jsme dojeli zpět k Chýši, odháněla Eva
vodu z terásky a Jarda stál ve dveřích a hlásil slogan pražských tramvajáků:
jsme bez proudu!!
Jak já ten oběd ohřeji, lamentovala Miládka při hledání svíček. Pak si ale
děvčata vzpomněla, že mají plyn a tak jsme u romantického osvětlení poobědvali.
Při návratu do Lhoty jsem zjistil, že také jsme bez proudu. Ovšem za deset
minut ho zase zapnuli.
Včera večer mi Zdenek vyprávěl, jak uhodilo do Písků. Byl na zahradě, před
ním stálo železné kolečku a do něj to bouchlo. Zdeněk říkal, že viděl jen
světlo a slyšel zpěv překrásných andělů. V chatě zjistil, že to odnesl přijímač
na televizi. Tak se dívali ten večer na nahrané pohádky….
Napadení
Švédy VIDEO
05.07.2010
V neděli jsme byli, my občané Mníšku a okolí vystaveni útrapám 30tileté
válce. Mimo toho, že jsme byli napadeni Švédy, bylo obrovské vedro.
Císařská vojska měla pod zámkem postavený tábor a čekalo se na zlato z
Prahy, které se mělo na zámku schovat. Ovšem, nebyli by to Švédové aby na ten
trik nepřišli. Zatím co se opojení vojáci císaře radovali a nechali tančit
krásné ženy, (na to, že byly z 30tileté války, vypadaly dost zachovale) napadli
tábor vojska švédská a již začalo peklo.
Naštěstí měl starosta Digrín větší vliv, než se všeobecně čekalo, neboť se
po válce obyvatelstvo mohlo v klidu rozejít a celý verdikt se obešel bez
vypleňování soukromých statků a znásilňování mladých a krásných místních dívek.
Před válkou
05.07.2010
Ještě než propukla válka, byl jsem s Pajdou na
výzvědech. Před zámkem se to hemžilo mezi stany polehávajícími vojáky a
pochybnými ženskými, které asi za každých časů podobné akce doprovázely. Sotva
si Pajda vlezl pod dělo, vyrukovali vojáci z třicetileté války s digitálníma
fotoaparáty a počali pejska fotit: jéé, ten je hezký…
Když se pak Pajda chtěl podepsat na šestihranný
stany, což bylo mnoho práce, tak počali nadávat jako Švédové..
U rybníka
02.07.1020
Dnes jsem zavčas stával, vzbuzen sestrou, abych mohl vyzvednout Karla v Praze
po oční operaci. Dostal novou čočku do oka, za tři neděle ji dostane do druhého
oka. Pak jsem se válel na zahradě u voznického rybníka, ke kterému má Kája
vlastní přístup.
Ležím si tak na louce, perfektně posekané a pozoruji klid. Jak se tak dívám
tak vidím, že jsem se mýlil, ba ano ukrutně, ležel jsem na staveništi. Po
posekání trávy snad skoro okamžitě vystrčí růžky květy jetele a i pampelišek.
Plno včeliček tu pilně pracovalo, mravenci se honili sem a tam, mušky se rojily
a jiní brouci konali svou povinnost. K důvěrné zvukové kulise, kterou znám z
dětství, občas po hrázi přejelo auto a křik kluků koupajících se na samo domo
voru, vrátil čas o desítky let zpět. Pojednou jsem zpozorněl: hele vole, dělej
do prdele skoč tam, pojď do vody vole….
Myslel jsem si, že používání slova vole je již dávno minulostí. Takový vůl
již dávno není nadávka nýbrž zdůraznění něčeho, co právě říkám, že je to
důležitější, než to důležité skutečně je! Chápeš to vole??
Tím jsem si vzpomněl, jak jsem byl s Janinkou v Německu, že se mne po dvou
hodinách mezi Němci, kterým nerozuměla, ptala: Arny, co je to Scheisse? Nooo,
Jano, víš, to je takové české VOLE…..
V sobotu 3.
vypukne válka zde
01.07.1020
V sobotu kolem jedenácti hodin dopoledních vypukne v Míšku válka. Švédové
zaútočí na Mníšecký zámek a čas se na chvilku vrátí do období třicetileté
války.
01.07.1020
Tož, nevím koho to napadlo, ale najednou se to domluvilo. Byl jsem na
náměstí, kde jsem chtěl vyměnit košile, ale ti Vietnamci mne posílali ze dne na
den. Tak jsem jim ty dvě košile a boty s podrážkou jako papír hodil pod nohy. Již
se u nich na náměstí v Mníšku nestavím. Vzápětí jsem potkal Ríšu jak s kamarády
zvelebuje náměstí a tak se ptám, jak se má? Ale, jsem otrávený, nemůžu
nastartovat auto. Dokonce mi jeden pán pomohl, ale já su asi úplný debil, mně
se to nepovedlo. Sedl jsem si tedy do jeho auta a mně se to také nepovedlo. Tak
jsem kluky pozval na večeři, přišla ještě Zuzka s Milanem a Toník s Mirkem.
Docela povedený večer. A tak jsme slavili až do července, do skoro rána bílého.
Dnes se léčím…..
