Myšlenky o
tom, co život přináší… leden 2010
Sebevědomí, co je to?
30.01.2010
Proč jsou ostatní vždy silnější, chytřejší, hezčí? Ano, v této otázce
leží právě ten problém: neustálé porovnávání. Silné osobnosti dobře vědí, že vždy
bude někdo lepší než oni. Ve všech směrech. Proto se koncentrují se sami na
sebe a nepřirovnávají se s druhými. Největší škůdce sebevědomí je samota. Jen
ti silní jsou ochotni nechat ostatní lidi nahlížet do vlastního života, aktivně
se zajímat o problémy druhých a pomáhat, kde se dá. Tito lidé si také nedávají
životní cíle, které nemohou dosáhnout. Předcházejí tím pocitu, že zklamali, že
jsou neschopní. Je prakticky nemožné, být již pouze třem lidem po vůli. To
známe z rodin, ze školy nebo z povolání. Sebevědomí lidé se také neobávají
kritiky. Vyslechnou si ji v klidu a často dochází k názoru, že je neoprávněná.
Vědí, že přichází z pravidla od lidí, kteří jsou notoricky se vším nespokojení.
Nebojí se také říci "NE". Síla lidí se zdravím sebevědomím spočívá v
tom, že nikdy neslíbí to, co nemohou, nebo nechtějí splnit. Pokus něco slíbí,
tak to splní, v tom je jejich síla, která působí na okolí. Dobyté cíle je pro
ně vždy důvod k oslavě, protože uznání a obdiv potřebují. Tady čerpají
sebevědomí lidé sílu a nové nápady. Dobře vědí, že nápady přicházejí vždy z
venčí, od partnerů, od přátel, z knih, z kin či z četby......
Annabelly narozeniny
29.01.2010
Byl
to příjemný večer. Jak se říká v kruhu rodiny. Matka, otec, bratr a partneři.
Annabella uvařila velice dobrou polévku. Říkala jí petrželová, ale byla to v
podstatě polévka sýrová. Nemohl bych uvařit lepší. Mimo různých dárků, dostala
dcera webovou stránku, kterou jsem pro ni vytvořil. Měl jsem smíšený pocit, jak
bude reagovat, ale přijala můj nápad celkem s nadšením. Hned se naučila, jak se
s ní pracuje. stránky
Zde se můžeš podívat a třeba i ty sám si takové stránky postavit. Je to služba
Google a v mnoha řečech, mimo jiné i v češtině. Pěkně jsme si povídali, a
všechny technické dárky vyzkoušeli. Mary totiž chodí po bytě, nebo po zahradě a
povídá si zdánlivě sama se sebou. Ale omyl: v kapse má mobil a v jednom uchu
sluchátko a povídá si pán Bůh ví s kým. Jmenuje se to zařízeni Had set. No já
bych to mít nemusel, jednak mi nikdo nevolá a ani já moc netelefonuji a když
předci jen, tak je ta záležitost vyřízena za pár minut. No a Annabella si přála
mít totéž. Když si člověk představí dnes běžné situace, kdy osamělý chodec
pravděpodobně trpící samomluvou, ve skutečnosti telefonuje, by pravděpodobně
byl ve středověku upálen jako čarodějnice. Asi o půlnoci jsem sešel do mého
výměnku a zastihl v televizi Petera
Maffaye, jak hovoří o svém životě a zrovna tvrdil, že věčně a pořád
je velký rozdíl. Své tvrzení podbarvil příkladem, že třeba Marlin Monroe
zůstane věčně mladá, protože tak umřela. Kdyby zůstala na živu, jistě by nebyla
pořád mladá. A tak jsem se hluboce zamyslel nad těmito slovy. Ano, Anička teď
zůstane věčně má, ve skutečném životě by to nemuselo být pořád....
Finále
28.01.2010
Dnes
má Annabella narozeniny. Slavit chce ale jindy, ještě s nějakým kamarádem. A
tak se večer sejdeme u ní v bytě, něco sníme, něco si povíme a bude to. Jinak
sedím na zapakovaným kufru, ještě nevím, zda se mi do něj vše vejde. Obyčejně
sebou člověk tahá spoustu zbytečných věcí. Irenka mi radila, abych to udělal
jako Robert: jedno tričko, kartáček na zuby, pastu si koupí na místě. To jedno tričko
během dovolené neřeší. Kdyby se nic nedělo to by byla nuda! Adrian se rozhodl,
že se bude ženit a chtěl by do Las Vegas. Že jsem se nenarodil s křídly! Ještě
není vše rozhodnuto, vízum pro Kim, já již léta nevlastním pas. Takže si o něj
musím zažádat. To bude zase nový pas se starým dědkem na fotce. Pro informaci:
po internetu bloudí všelijaké recepty tak jsem je dal do kupy a jsou k použití
na novém registru RECEPTY.
Přeji dobrou chuť.
Wallesch
24.01.2010
Při
sobotním karnevalu mne překvapilo mé jméno, která bylo několikrát
konferenciérem vysloveno. Bylo to jméno aktérů. Jednou to byl malý špunt, co
statečně tancoval nejmíň ve třech skupinách, pak asi šestnáctiletý mladík, jež
vedl vtipnou řeč na téma jak prožil Vánoční trh a nakonec jedna dáma, která
také vedla na pódiu zábavnou řeč. Mé příjmení není zrovna v Německu moc
rozšířené, co mne ale překvapilo, byla správná výslovnost. Podle německé
gramatiky čte každý němec mé jméno Valeš takto: fález! Rozhodl jsem se, že se
za nositelkou mého jména vypravím. Našel jsem ji venku při cigaretě. Vysvětlil
jsem jí co mám na srdci. Ona mne pochopila, ale hned hlásila, že za to nemůže,
že se do té rodiny pouze přivdala. Pak mi prozradila, jak se její jméno píše:
Wallesch! Pak dodala: Ano, dělali jsme rodokmen, a přišli na to, že pradědeček
z manželovy strany přišel z Čech. Asi mu šlo na nervy že ho sousedi oslovují
Herr Fález a nechal si české jméno poněmčit.....
Vyznání
24.01.2010
Je
to krásné děvče, vlastně krásná mladá žena, co mi přirostla k srdci. Její duše,
její myšlenky jsou tak ryzí a jsou mi tak blízké. Rozumíme si. Kdykoliv jsme
spolu je o čem mluvit. Je upřímná, nemá ostych položit na stůl své srdce,
procházet se jeho krajinami, mluvit o každém potůčku, či řece, o každém temném
lese či paloučku tohoto mocného ústrojí, jež hýbá každým z nás a je symbolem a
motorem našeho bytí! Jsem šťasten, že si toto děvče našlo cestu k mému nitru.
Přes tuto blízkost vím, že žijeme oba v jiných světech. Na jiných planetách. Je
krásná, hraje na kytaru, je romantická, zpívá. Vím, že konečně došla k poznání,
že kvete pro krásného prince. Princ, jež bude omámen tou vůní a krásou tohoto
vzácného květu a polibkem probudí lásku... Já to vím a proto ji nabádám k
trpělivosti. Je mi velkou ctí, že jsem se mohl zahledět do jejích očí, v nich
schovává úctu, pokoru, lásku a dobrotu. Jsou jak hluboké lesní tůně, jež jako
smaragdy září v mechu. Děvčátko, zůstaň mi věrné, zůstaň mou láskou na jiné
planetě......
24.01.2010
Včera
jsem byl na karnevalu. Něco obdobného se v Čechách nezná. Doba karnevalu trvá
tradičně od 1.11. kdy začíná v 11:11 hodin. Končí na popeleční středu. Ta je
vždy 40 dní před velikonocemi, protože těch 40 dní byl Ježíš v poušti a to je
doba půstu. Takové pravé karnevalové zábavy a plesy se konají až od ledna. V
Německu po válce vyrostly karnevalové spolky a ty se starají o zábavu. Je to v
podstatě divadelní představení, více či méně profesionální. Říká se tomu sezení! Každá obec volí prince a
princeznu, jeden pár pro dospělé a druhý pro děti. Tento velectěný pár pak
představuje karnevalové dění, chodí navštěvovat sezení sousedních obcí. A co zde můžete zažít? Podařené proslovy,
které si většinou dělají legraci z politiků, vypravěče anekdot, a různé tance
ve vlastnoručně ušitých kostýmech. Ale jsou tu i vidět muzikály (Hairspray) a zcela fantastické
pohádky o skřítcích, lesních vílách a o černém, lese, kde vládne zlý drak.
Tento drak, celý svítící rudou barvou o velikosti tří krav, se projde ztemnělým
sálem....Některé scénky byly tak dojemné, nebo ohromující, že se člověku draly
slzy do očí, nebo běhal mráz po zádech. Spolek Blau-Weiss v našem městečku je již 55 let starý a zcela
vyhlášený profesionálním podáním. Lístky se zamlouvají na léta předem. V
podstatě je dostaneš jen ze známosti. Můj kámoš Bernd má ve spolku dceru, jež
tančí a dělá i choreografii a její manžel, tedy zeťák, obstarává zvukovou
techniku.
A-sexuální
22.01.2010
Již delší dobu se rozhoduji koupit si tašku. Poslední, kterou ještě stále
vlastním, mi daroval kamarád Zdeněk. Ale na cestu, na kterou se chystám se mi
zdá malá. A tak jsem několik dní přemýšlel, kde se takové tašky prodávají. Měli
jsme v městečku brašnáře, ale po tom, co odešel do penze jsme tu bez tašek.
Vietnamci tu také neexistují a courání centrem města, třeba Frankfurtu je pro
mne horor. Nakonec jsem se vydal do nákupního centra a skutečně v Kaufhofu
našel kout s taškami. Byly uspořádané halaba, nebylo naprosto vidět, které se
hodí pro dámy a které pro pány. Nakonec jsem si vybral takovou podobnou co mám,
jenže trochu větší a nejistě jsem oslovil prodavačku: je to taška pro pány, či dámy? To
je taška A-sexuální, ta se hodí pro obě pohlaví, poučila mne s milým
úsměvem.....tak jsem ji koupil. Doma jsem potkal na dvoře Annabellu a hned se
pochlubil. Je pěkná a podívej, značková:
mangnuun koukej, můj svetr má stejnou značku! Pochválila dcera. No vidíš, ona je značková to jsem ani
nevěděl! Divil jsem se. No jo, je to
taková Billigmarke, ale já ji mám ráda....
O to se s vámi musím podělit
22.01.2010
O
tom, že budeme muset pracovat až do sedmdesáti, straší politici nejen tady v
Německu ale i v Čechách. Samozřejmě si z takové představy dělá kde kdo legraci.
To co mi poslal Irenka mne opravdu rozesmálo...podívej se
Pražská defenestrace, sny a jiná politika
21.01.2010
Nedávno
jsem dostal mail, ve kterém se jednalo o tom, že lid již nechce naši současnou,
pražskou vládu. Měl jsem se tam podepsat a poslat to dál. Učinil jsem tak.
Odpověděla mi jen paní Dana. Vcelku rozumě mi napsala, že by si to sice také
ráda chtěla, ale že nevidí nikde v celé republice schopné lidi, kteří by je
mohli vystřídat. Také pravda. Pan Hedviček mi poslal mail, že republikán pan
Scott Brown vystřídal v Massachusttes Ted Kennedy, což bylo vbodnutí kudli do
zad Obamovi. Není nijaké tajemství, jak se v Německu potírá vláda a opozice o
řádné, zdaněné a přiznané milionové dary, protože by je opozice chtěla mít
také. Tak nějak se to na světě mele. Taliban,
jednotky vycvičené tajnou americkou službou CIA koncem 80. let aby
po Ruské okupaci Afganistanu, střežili v zemi mír, se jak známo obrátili proti
svým chlebodárcům a světem počala vládnout chtivost. A jen na základě této
chtivosti, nenazažranosti jsme se ocitli ve světové krizi. Bezesporu stinná
stránka kapitalismu. Přitom právě chtivosti vděčíme za to, že jsme tam, kde
jsme. Mám na mysli chtivost a lačnost po vzdělání, po nových objevech a
vynálezech. Takže nám na světě chybí nějaká komise, která by tuto lidskou
vlastnost kontrolovala, aby se neutrhla ze řetězu. Co si však počít, když i
tato instituce zachvátí nenasytnost? A ten sen? V případě akce vyhoďte je z
Hradu jsem dostal nový mail, který mne vyzíval, abych se dostavil na
demonstraci ve spodní části Václavského náměstí. Zdálo se mi, že mi někdo
zaklepal na dveře a zavolal, tak abych konečně šel. Zvedl jsem se a šel a
teprve u počítače jsem zjistil, že opravdu jdu a při tom spím. Tak jsem se zase
dopotácel do postele a spal dál. Dnes jsem dostal od Irenky oběžník od Bedřicha
Ludvíka, že se bude konat 4. pražská
defenestrace. Takže bude sranda, ne? .......
Tak jsem to popletl
19.01.2010
Tak
s tím Petrem Kocmanem jsem to popletl, nebyl to hlasatel ale muzikant, o kterém
mluvila ta paní co na konci vysílání do studia volala.... Nyní je již zcela po
sněhu, jen ten známý nepořádek, co sníh přívětivě schovávala se válí po ulici.
Pajda byl celý vyjevený, neboť všechna psaníčka, které do sněhu napsal byla
fuč. Pomalu si pakuji kufr na dovolenou, nebo lépe řečeno přemýšlím co si vzít
sebou. Takhle uprostřed zimy pakovat kufr na léto, je v každém případě
nezvyklé. Ze zkušenosti vím, že když jedu do Čech a je chladné počasí, nabalím
si samé svetry a pak se na Lhotě potím. Ještě že máme na Dobříši docela dobře
zásobené Vietnamce. Tam si pak vždy koupím nějakou košili. Ach jo- košile.
Postrádám ty krásně naškrobené, Andulčiny košile. Tak jsem si vybral čtyři
košile, které si vezmu sebou na dovolenou a vypral je a naškrobil. Naškrobené
věci se nedají dát do sušičky, ona by totiž ten škrob z nich vymlátila. Tak
jsem je pověsil ve sprše. Ráno mne překvapila čtyři neohebná prkna, která se
tvářila jako moje košile. Tak jsem si je hodil přes ramena a šel do žehlírny.
Po Aničce mi zbyl takový ten výkonný parní stroj jménem žehlící stanice (Bügelstation). Jakž takž jsem to zvládl. Košile se
pyšní pevnou strukturou, tak jak vypadají, když se koupí nové. Ale příště již
škrobit nebudu. Dám je do čistírny. Žehlit košile na kšeft bych nemohl, to bych
chcípl hlady.............
Obleva
17.01.2010
Jak
jsem starý tak jsem hloupý. Dnes se mi podařilo následované: přestože mám v
bytě o velikosti 60ti čtverečných metrů osm oken, oblékl jsem se, natáhl
kozačky, nabalil se do kabátu a vyšel s Pajdou. To, že venku lilo jako z konve,
jsem zjistil až na dvoře. No co, povídám si, pes musí ven a tak jsem šel. Z
každého druhého stoku od okapů stříkala voda všemi směry. No jistě, roury jsou
zmrzlé a voda ze střech se tlačí a někam musí zmizet. Obleva! Co je to za
slovo? Asi to je tím, že ta voda musí někudy oblévat. Přišli jsme domů zmoklí a
Pajda se nechal do sucha vytřít froté ručníkem. Pak jsem mluvil s Láďou, tomu
zase zamrzla anténa na televisi, má takovou s motorem, podle toho, zda chce
poslouchat Česko nebo Švýcarsko. No a motor zamrzl. Pak mi ještě vyprávěl, že
ten večer, co hráli v Country rádiu písničky pro Aničku, volala do studia
nějaká paní, která pana hlasatele Petra Kocmana poučila: Láďa se svým Ontariem
a váčkem na tabáček myslel Ohio. No, písničku zná mnoho lidí, ale možná, že to
byl někdo z naší hospody. Pak mi psala Jana, se kterou letím 1. února hledat ta
schovaná kamna, tam, kam je léto schovává. A ona píše, že pan Kocman je její
příbuzný: K tomu páteènímu vysílání: Petr Kocman je mùj pøíbuzný, moje babièka a jeho
pradìdeèek byli sourozenci.......
Písničky
16.01.2010
Včera
jsme vzpomínali na Aničku. Byl to rok, co nás opustila. Nechal jsem jí zahrát
písničku na Country rádiu, tu, co měla ráda. Láďa nezávisle ne mně dostal
stejný nápad, akorát místo Ohio, kterou jsme při každém sezení v hospůdce byli
donuceni zpívat, nazval své přání Ontario tu s tím váčkem na tabáček. Ono se v
Ohio sice o Ontariu zpívá, ale ten váček hlasatele popletl, takže nám zahrál
písničku jinou, ale také hezkou. Velice mě kamarádi ze Lhoty potěšili. Já jsem
měl sezení s kamarádem Oliverem, který byl ctitel, ba i zbožňovatel Aničky.
Říkal, že měli spolu spřízněnou duši. Annabella také přišla a přinesla Aničce,
na její skříň s jejími poklady červené tulipány. Poseděla s námi a byl to
docela pěkný večer. Písničky na přání Country rádia jsem nahrál a vytvořil
takovou vzpomínkovou presentaci. Zde si můžete poslechnout
15.01.2010
Kamarádi
ze Lhoty přišli dnes zapálit svíčky pro Aničku. Museli se prohrabat sněhem, aby
se k domu vůbec dostali. Děkuji za tuto pozornost a vzpomínku a ostatně za vše,
co jste pro mne během minulého roku udělali.
Vzpomínka na Aničku
15.01.2010
Dnes je to rok, cos
nás opustila. Všichni na Tebe myslíme:
Vzpomínáme zítra v11,00 s
Ungrovými u tebe před tvým domem na Aničku, zapálíme 4 svíčky 1 za tebe druhou
za nás třetí za Ungry a čtvrtou za hospodu, Ladislav Hovorka: jinak poslouchej
zítra večer od 18,00 Country nechal jsem pro tebe a Aničku zahárat písničku
Láďa. Také jsem nechal
zahrát písničku na Country rádiu, od 18:00 navečer. Také jsem zapálil s Radkou svíčku
v zahradě, kde býval Anní tvůj ráj, kde jsi trávila své volné chvíle. Na tomto
místě chci poděkovat všem přátelům, rodině, obzvláště Markovi a všem, co při
mne stáli v té hořké době!
Křen
13.01.2010
Zrovna
jsem končil s deníčkem, když mne napadlo se podívat ještě k Rudovi. To, že
dělal Ruda vlastní dceři Klárce Křena mne tak pobavilo, že jsem si otevřel
červené víno. No, když Radka může pít víno při vaření hrachové polévky, proč
bych nemohl já pít, když Ruda dělá křena. Vyzvedával Klárku z tanečních když...
Lekce konèí, stojím s muffinem ve dveøích
a uvìdomuji si, že dnes je nìco jinak. Ano, tanèí s nìkým jiným. Nejen tanèí,
dìlá na nìj oèi! Onen tajemný pak Klárku doprovází a míjejí mne. Ne, dnes mne
ještì nezapøela, nepøedstírá, že nevidí nemožného fotøíka s buchtou v ruce. Ale
její pozdrav je jen letmý, tichý, nemusí nikdo pøece vìdìt, jak se vìci mají.
Nezlobím se ani trochu a pomáhám jí ve høe. Pøedstírám, že mne nezajímá
vymìòování telefonních èísel a nenápadnì jdu krok a pùl za nimi s muffinem v
ruce a èekám, než se rozejdou. Cítím se jako køen.
Tak dobře jsem se dlouho
nezasmál! Klárka má staršího ( 12 let) bratra a ten má jiné zájmy:
Naše Leona se vrátila
13.01.2010
Dnes se mi ozvala Leona
která, se vrátila z Teneriffy. Byla tam u známých, měla krásné počasí a naučila
se ovládat počítač. Holčička jedna šikovná, hned mi poslala fotky.
To s tím počítačem nebylo plánované, ale chtěla ukázat známým, jak jsme prožívali
Silvestra a tím to začalo. Měla krásné počasí, 30 nad nulou, jen moře bylo
pouhých 24 stupňů a to je pro ni málo. Pokud jsem z nedlouhého rozhovoru
porozuměl, projezdili celý ostrov. U Drachenbaumu
na mne myslela. (Drachen stromy jsou přes 3 tisíc let staré, rostoucí na
Teneriffě) Nevím co mi tím chtěla naznačit, ale mé pozvání na večeři neodmítla.
Leonko, již vím, kam půjdeme......
Stále padá
13.01.2010
Stalo se jakýmsi zvykem,
že večer kolem desáté přijde Kim a jde s Pajdou na procházku. Dnes však
nepřišla. Pajda si z toho nic nedělal a vydupal si procházku na mně. Tak jsme
šli. Nejprve jsme potkali Annabellu, která mi sdělila, že kočička Divi byla
dnes sterilizovaná a při tom šlápla Pajdovi na pacičku. To by jste nevěřili,
jaký on je hysterik. Ječel jakoby mu někdo šlápl na nohu. Na ulici jsme se
lekli souseda, který sypal chodník a uctivě mě pozdravil. Jelikož jsem ho
neviděl a ani nečekal, skoro jsem si odpliv, jak jsem se lekl. Dále jsem dostal
fotky od mého agenta v Čechách, abych viděl, jak je můj dům pod
sněhem. (Láďo, díky!) Již se počínám obávat, zda budou 1. února
startovat letadla, když jsme se již s Janou odhodlali, že se podíváme tam, kam
léto v zimně schovává kamna.
Pokusný pøesun
13.01.2010
Tento nadpis trčel dva
dny na internetu. Pokoušel jsem se připojit, lépe řečeno aktualizovat mé stánky
z laptopu, což se mi podařilo. Což obnášelo nahraní programu kterým mé stránky
píši, a kopírování veškerého obsahu. Byla piplavá práce, ale hlavně to byla
zábava. Takže až se budu toulat světem, budu moci na internetu oživovat mé
stránky. Včera si Marek koupil laptop a tak jsme s ním strávili celý večer. Samozřejmě
má instalovanou Windows 7 . Potřebuje ho na universitě. Jak se časy mění:
učitelé zadávají úkoly přes internet, přijímají práce od žáků toutéž cestou. Je
to jednoduše jiný svět, době oslích uší počmáraných sešitů je definitivně
odzvoněno. Posledně, když jsem byl na koncertu na vysoké hudební škole ve
Frankfurtu, kde Annabella skládala zkoušky, viděl jsem tam žáky, posedávajících
v atriu plným zeleně a stromů, jak pracují na laptopech. Celá škola má vlastní
přístup do internetu a žáci, na základě studentského průkazu neomezený a
zdarma.
V hospodě hoří?
11.01.2010
Psala mi Irenka a její
mail počínal: měli jsme v hospodě hasiče! Ve mně hrklo, lekl jsem se
tak, že jsem si musel dát Becherovku a pak se opatrně plížil k počítači, jakoby
žár té hořící hospody mohl zasáhnout i mne. Nakonec to dopadlo dobře, oni tam
nehasili ale jedli guláš a pravděpodobně hasili i žízeň. Guláš byl prý dobrý a
Irenku nenapadlo mi poslat jeden talíř v příloze! Cože? Ono to nejde? No
jo, ale jednoho krásného dne to také půjde.........
Padá snížek, budeme
stavět huhuláka...
11.01.2010
Znáte tu anekdotu? Ne?
Tak vám ji tu řeknu: přijde kolega do práce a řeč se stočí na počasí: to je
sněhu že ano! Ano, a můj syn se raduje a stále říká: níh, níh tavět tavět
huhuláka! Jé, to je roztomilý a kolikpak je broučkovi? Šestnáct.......
včera jsem šel s Pajdou po městě. Na kole se jezdit již nedá a tak si vždy
obuji boty koně, které jsem zdědil po Sváťovi a jdu. Najednou potkám
partu mužů jdoucí od jediného kopečku, co tu v městečku máme, táhnouc za sebou
různé obdoby saní i s prázdnou bednou od piva. Táhli saně a házeli po sobě
sněhové koule, vše zcela přirozené až na to, že to nebyly děti. Koukám, koukám
a najednou ze mne vylítlo: Marku? Onen muž, o kterém jsem si myslel, že ho znám
byl opravdu Marek. Mladíci měli legraci jako za dětství. Ten jediný kopec, co
se v našem městečku nachází je za tenisovým klubem a je zcela neveliký. Vždy se
tam po napadání sněhu slezly všechny děti z okolí a sníh na jeho svahu vydržel
tak maximálně hodinu.....
Psací písmo
11.01.2010
Věděl jsem to již dávno.
Dokonce jsem o tom již i četl. Psacímu písmu je odzvoněno. Jsem člověk, který
neustále musí něco psát. Dělat si poznámky, zapisovat si myšlenky a aniž bych
si toho všiml, používal jsem jakousi obměnu psacího písma míchaného s tiskacím.
Prvně mne to trklo, když jsem si prvně zaznamenával mailové adresy. Tam bylo
najednou důležité malé a velké písmo. A tak jsem si vždy poznamenal: vše
malé! Mou potřebu psát zcela nahradil počítač a tak jsem dopadl tak, že
psacím písmem se umím jen podepsat. Když si představuji, že třeba Alois Jirásek
který svá díla psal rukou, jde mi z toho mráz po zádech. Pravděpodobně to
nebylo jednoduché pro nikoho, proto byl vynalezen psací stroj. Ten první roku
1714 od Henry Milla, ale moc se neujal. Teprve roku 1888 se na sjezdu v Torontu
dohodla dnešní podoba psacího stroje a jeho klávesnice. Tato byla převzata, z
různými národnostními obměnami, i u počítačů.
Když si tak porovnávám
vynález psacího stroje a života Aloise Jiráska, mohl již na psacím stroji psát,
pokud na to měl. Ale to vše nemění nic na faktu, že již neumím psát psacím
písmem.....
Slavnost svařeného vína
10.01.2010
Dnes pořádali rybáři Glühweinfest.
A kde jinde než u jezera. Byl jsem tam chvilku, i Marek s Nathalií přišli, ale
při tolika sněhu, co se válí po kraji, tam přišlo lidí nemnoho. Vlastně se tam
musí jezdit autem, protože je to dost z ruky. Takže, slavnost se konala protože
napadl sníh, z toho se lidi radují, ale tak, jak jsme teď přecivilizovaní čeho
je moc, toho je příliš. Asi zůstala většina doma za pecí. Po chvíli Pajdu zábly
pacičky a pořád mi ukazoval, že chce domů. Když jsem se vrátil, stavila Kim ve
dvoře Buddhu. Ze sněhu a mnohem menší, než paní sněhulákovou. Dian se na to
koukal z okna a na mou připomínku, že měl smažit u jezera bramborák jen něco
zabručel. On vlastně musí být člověk spokojený, když děti alespoň zabručí.....
Tak tu máme zimu
9.01.2010
Dnes nás to zavalilo. Zde se
podívej. Byli jsme s Pajdou na procházce a samozřejmě ho zábly
pacičky. A tak to vyřešil po svém: vždy tu pacičku, co ho zábla nepoužíval.
Vypadal, jako když se vracel z 1. světové války. Pozorný divák musel zjistit,
že ty pacičky střídal. Pro špatné svědomí, že ho teď opustím, jsem mu koupil
nový pelíček. Ani ho nechtěl akceptovat, vlez si do něj teprve, když jsem mu do
něj dal starý polštář. Je to teprve 14 dní, co se Kim dozvěděla, že se ze sněhu
dá stavit sněhulák! Annabella jí to naučila. Sněhulák je v němčině ještě
výrazněji mužského rodu: Schneemann. A tak se Kim rozhodla, že postaví paní
sněhulákovou a udělala hromadě sněhu velké poprsí... Tak a teď musím končit,
dohodli jsme se s Kim, že budeme dnes vařit a přijde Hana. Pak se ozvu, zda se
nám to podařilo a zda to bylo dobré...
Server,
8.01.2010
na kterém provozuji mé
stránky má spoustu podřadných funkcí. Moc se tam v těch koutech internetu
netoulám. Jedna služba, která hlásí datum a počitadlo, které se neustále
navyšuje a hlásí počet návštěvníků, to je jaksi služba veřejná. Jenomže mi ten
můj server také hlásí kdo a kdy navštívil mé stránky a které listy byly
otevřeny. To že si člověk myslí, že je v internetu inkognito, je veliký omyl.
Takže žádné tajnosti, já jsem Arno a tady je můj E-Mail. Děkuji za návštěvnost a
přeji všem pěkné dny a večery (i pracovní úniky), jedno, kdy mne
navštívíte.....
Už se to valí
8.01.2010
Celý včerejší den
straší, že přijde sněhová kalamita. Ráno jsem byl s Pajdou ještě na kole, ale
strašně to foukalo. Nicméně svítilo sluníčko. Annabella si koupila novou
lednici a bylo ji potřeba dopravit z obchodu domů, jenomže čas měla až později
odpoledne. V tom případě bychom mohli být zasypaní tím sněhem co nám slibují.
Marek byl doma a uvolnil se, že tam se mnou a s Marií dojede. No, pěkně to
fičelo, ale pořád se na to dívalo sluníčko. V Country rádiu hlásí velký zmatek
na silnicích v Čechách, ale tady ve Frankfurtu nic. No, co není, může být.
Cestou z Frankfurtu se mne Marie ptala, kdyže letím na ty Kanáry. Když jsem jí
podal žádanou informaci, říká Marek: já myslel, že letíš na Maltu. Jo, tam
letím Helenou a s Hanou, na Kanáry letím s Janinkou. Informace vstřebány, řeč
se stočí na tu Maltu: jakou řečí se tam mluví, jaké peníze tam platí! Takže, od
roku 2008 se tam platí eurem,to jsem si zjistil, státní řeč je maltština stejným
procentem jako angličtina. Je to zvláštní s tou angličtinou, která se tam prý
používá tou nejspisovnější formou na světě. To je tím, že Malta patřila
dlouho Anglii, podotkl Marek a dodal: a jezdí se tam vlevo!!! Tak to
byla pro mne rána. Hana si totiž na našich toulkách světem půjčuje auto a já
dělám šoféra!!! Vlevo jsem ještě v životě nejezdil, ale vše je vždy někdy
poprvé. Ani si nedělám starost s tou jízdou vlevo, jako spíš s tím, že budu
muset řadit levou rukou.....
Šalamounské rozhodnutí
8.01.2010
Jistě
že všichni znáte tento příběh. V těchto dnech bych těl být Šalamounem....
Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily
se před něj. Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme
v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také
tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v
domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho
zalehla. Proto
v noci vstala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého
mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila,
ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla,
zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ Druhá žena však prohlásila: „Nikoli.
Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj
syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly. Král řekl:
„Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne,
tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“ Král proto poručil: „Podejte mi
meč.“ Přinesli tedy před krále meč. A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve
dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“ Tu řekla králi žena,
jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem:
„Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá
řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“ Tu král rozhodl: „Dejte to
živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“
Co píší v Bildu (obdoba čs. Blesku)
7.01.2010
Dnes jsem byl u zvířecího doktora. Svítilo sluníčko a zbytky sněhu
vroubily chodníky, mrzlo. Asistentka mi hned při příchodu hlásila, že se na nás
valí sněhová bouře. Bild varuje před mocným zimním nečasem. Prý má napadnout 40 cm sněhu. Několik dní má
nepřetržitě padat sníh. Již vidím jak se prolamují střechy Lidlů a Penny
marketů. Jen aby to vše přešlo, objednal jsem si cestu na Kanáry, tak aby mohla
letadla startovat. Jaká to technika takové letadlo je, je neuvěřitelné.
Startuje v zasněžené Evropě, prolétne ve svých 10 km výšce 60 stupňů mínus a
přistane v teplých krajích. Že to neokoukali konstruktéři vlaku, jež projíždí
Eurotunnelem z Calias do Folkstone. Dnes již pod Kanálem podruhé zůstal viset
asi dvě hodiny. Nedávno tam museli cestující vydržet asi čtyři hodiny, po tmě a
v zimě. Normálně vlak s osobními a nákladními auty profrčí tumel za 35 minut. A
důvod? Elektronika promrzlého vlaku nachytá v teplém tunelu kondensní vodu a
přestane fungovat! Co to bylo za inženýry? Na takovou blbost by snad myslel i
žák 6. třídy!
Kavárna Eden
5.01.2010
Dnešní den počal ranní procházkou za svitu slunce. Jak takové sluníčko
dokáže zlepšit náladu! Musel jsem si nechat ověřit podpis na listině jež nese
takový hrůzný název: potvrzení o žití.
Tuto listinu potřebuje čas od času důchodové zabezpečení v Praze. Pak jsem
obešel banky a posléze jsem úřadoval. Při tom se mi podařilo zablokovat si
přístup do internetbanking. Kdyby jste se mne ptali proč, tak vám to nepovím,
ale stává se mi to často. Tak jsem se vydal s Pajdou nejprve k jezeru, kde se
pejsek pěkně proběhl. Bylo plno sněhu a sluníčka, paráda. Pak mi paní v bance,
za neustálého kroucení hlavy odblokovala konto. Nevím, buď si myslela, že jsem
blbec a nebo měla Parkinson. A pak jsme se vydali do kavárny Eden, kde jsem si
dal čaj, který bych doma nepil a salát, ten docela šel. Pajda si hověl, protože
tam mají topení v podlaze a okna až k zemi a tak byl v sedmém nebi. V kavárně
Eden bylo narváno, pro zajímavost, původně to bylo zahradnictví pak
květinářství s možností si vypít kávu a nyní je to obrovská kavárna s možností
si koupit květiny. Nabito, nabito, nabito! Byl to výborný obchodní nápad. Když
jsem přišel domů, internetbanking opět fungoval...........
Rozdíl mezi kamarádem a přítelem..........
5.01.2010
Dnes mi poslala Lea tento mail:
Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale opravdový přítel
otevře ledničku a obslouží se.....
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena,když vidí Tvé slzy....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve svém notýsku.....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem... Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal.... Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne,
Když máš romantickou lásku i problémy... Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se
pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá.... Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je
zde pořád pro Tebe.......
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena,když vidí Tvé slzy....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve svém notýsku.....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem... Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal.... Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne,
Když máš romantickou lásku i problémy... Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se
pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá.... Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je
zde pořád pro Tebe.......
Je to příliš hezké, než aby to mohla být pravda, ale výjimka potvrzuje
pravidlo.....
4.01.2010
Chtěl bych tady podložit, co v článku Uzavřený kruh lásky píši, jež je trochu pohádkový, ale ne
neskutečný. Odkaz na klášter Schäftlarn vám ukáže místo, kde můj mladší bratr
Karel pracuje, jako kuchař. Klášter není jen útulek Benediktýnů, ne, je zároveň
přístřeší denní a týdenní školy. Někteří žáci zde bydlí v internátu, jiní denně
či týdně dojíždí. Karel je povoláním kuchař a vaří snídani, oběd i večeři. Když
se děti rozjedou na prázdniny domů, musí vařit asi sedmi mnichům. A teď to
přijde: každé poledne zazvoní někdo u brány a prosí o jídlo. Někdy je to jeden
prosebník, jindy je jich i třicet. A tyto lidé dostanou najíst tolik co snědí,
k pití se podává jen voda. Protože se tento klášter nachází hluboko v kraji,
nedaleko Starnbergského jezera, je zájem o jídlo zdarma poněkud omezený.
Benediktýni mají ještě jeden klášter v Mnichově a tam se u brány schází denně
více jak padesát hladových, či chudých. Takže, kdyby jste měli cestu kolem,
neváhejte se tam
stavit na oběd.....
Uzavřený kruh lásky
4.01.2010
Jednoho dne zabouchal někdo na dveře kláštera. Mnich, jehož povinností
bylo stát u brány a otvírat pocestným, či prosebníkům, otevřel.
Před bránou stál sedlák a v ruce držel ošatku s překrásnými hrozny vína.
Co tě k nám vede synu, zeptal se vrátný. Inu, vždy, když jsem neměl co jíst a
musel zaklepat na tyto dveře, podal jsi mi kus chleba. Letos se mi urodily tyto
krásné hrozny a tak ti je nesu, takříkajíc, jako dík za tvou ochotu.
Vrátný dárek přijal. Dlouho si prohlížel tu Boží nádheru. Hrozny byly
velké, šťavnaté a lákaly k nakousnutí. Avšak mnich od vrátnice usoudil, že by
nemohl sedlákovi pomoci v nouzi, kdyby mnich v kuchyni neměl vždy něco k snědku
pro chudé a daroval hrozny jemu.
Kuchař se dlouho na hrozny díval a měl velkou radost. Avšak, kdyby opat,
představený kláštera, neměl tak dobré srdce a vždy ho nenabádal, aby měl
neustále dost navařeno, neboť denně se nějaký hladový člověk staví u vrat
klášteru a žebrá o kousek jídla. Ne jemu, ale opatovy patří ty hrozny, usoudil
kuchař a donesl je představenému.
Opat pozoroval tu nádheru, ten Boží dar. Zdálo se mu, že v každém hroznu
se odráží slunce, něco tak krásného dokáže vytvořit jen příroda. Velice se z
dárku radoval, ale pak si vzpomněl, že jeden z mnichů je nemocen a přinesl je
do jeho cely. Nemocný mnich se zaradoval a byl velmi potěšen tím darem.
Avšak vzpomněl si na bratra, jež hlídal svatou sakristii, a kterého
všichni považovali za svatého muže. Byl to právě on, co mu denně nosil jídlo k
lůžku, do jeho cely. A tak mu hrozny, když mu přinesl večeři, daroval.
I tento mnich byl velice potěšen dárkem a dlouho pozoroval krásu Božího
daru. Cítil, jak pohledem na ty krásné plody pookřál, jak se mu do duše
vloudila pohoda a štěstí. Tušil oprávněně, že to byl boží úmysl, aby se lidé
nad jeho plody radovali. Avšak vzpomněl si na novice, mladého chlapce, který
nedávno vstoupil do jejich řádu a chtěl ho potěšit a ukázat mu, že Boží
nekonečná láska se nachází právě v takovýchto nepatrných a malých věcech, na
každém rohu, tohoto světa. Novic hrozny dlouho pozoroval a pak je odnesl
vrátnému. Vrátný se divil: proč mi neseš ty hrozny?, chtěl vědět.
Protože vy jste byl ten, co mi otevřel dveře, vpustil mne do kláštera a
já našel poslání v mém životě. Tu mnich jež hlídal bránu pochopil, že ty hrozny
jsou určeny jemu a s chutí je snědl. Vychutnával každý hrozen.
Tím se uzavřel kruh štěstí a radosti. Kruh, který obepíná každého, kdo
má v srdci lásku.
Spoj mozkových buněk
3.01.2010
Zajímavé,
jak pracuje náš mozek. Kdybych si prostě pamatovali vše co jsme v životě prožili
najednou a pořád, tak bychom se zbláznili. Přeneseno do počítačové reality,
bychom dostali hlášení, že je pracovní procesor přeplněn a systém by spadl.
Akorát nevím, jak bych takový spadlý mozek přivedl zase do chodu. Mozek totiž
reaguje na zrakové, čichové nebo akustické jevy a vzpomínka se vybaví. Jsou to
takové odkazy. Kamarád ruda se probral a nebo vrátil z Offlinova a jeho první
článek v tomto měsíci mi tu vzpomínku vyplavil na povrch. Byl to jednoduše
odkaz.
Jednoho
dne přišla Annabella, to ještě studovala ve Frankfurtu, než odjela do Ameriky.
Oznámila nám, že obsadila kurz češtiny. Ona
se vyučuje ve Frankfurtu na Univerzitě čeština?, divil jsem se. Ano,
přihlásilo se asi sedm študentů. Když se Annabella vrátila z první hodiny, kde
na ni učitel spustil česky, (to musela být sranda), neměla Annabella zdání, co
říká, ba netušila, jaké řeči používá a zda si nespletla dveře, a pro jistotu mu
slušně a plynně, spisovnou češtinou odpověděla. Učitel se zarazil: vy již česky
mluvíte? Ano, prosím, od narození, takových
osmnáct let!, odpověděla dcera. No,
takové žáky mám rád, přijdou se učit češtinu a již tou řečí mluví. Od té
doby jsme měli neustále něco k smíchu, protože ten učitel uměl zřejmě dost
špatně česky. Učit se počali pomocí českých klasiků, jako třeba Alois Jirásek.
Musím se přiznat, že jsem ty texty co nosila ze školy ani přečíst nemohl a
místy jsem jim ani nerozuměl. Pak přišel největší gól: Annabella se ptala, zda
nemáme doma Krále Havlíčka Borovského! Že by tu knihu potřebovala do školy.
Otevřel jsem hubu a přestal dýchat. Anička mi ji zaklapla a řekla: ona myslí
Karla. Od té doby, co Frankfurtská univerzita pasovala Borovského na krále, se
kurz češtiny přestal konat......
Jak došla Pajdovi trpělivost
2.01.2010
Jedním
z hostů na Silvestra byl pán s paní a s pejskem. Takovým malým a černým a ještě
štěňátkem. Říkám si, to je príma, alespoň bude mít Pajda také párty. Jenomže
ten můj bejk, jak se mu něco líbí, tak to chce vlastnit a vykonává na objektu
své touhy neslušné cviky. Tak šel za dveře, to u Hančina psa Andy vždy pomohlo.
Po chvilce jsem pejska zase pustil a on se choval vzorně. Jenomže teď se počal
ten malý chovat jako Pajda a pán s paní se na to dívali a bylo jim to fuk. Asi
po hodině se však můj pes naštval a vzal si kudrnatého černouška do parády. Pán
hned vyskočil, a že prý je ten můj pes starý sprosťák a schoval si toho svého
na lavici. Naštěstí onen pár za chvilku odešel a tak bylo po novoročním maléru,
ke kterému by asi došlo. Asi na to téma, to co si dovolí můj pes k tvému je v
pořádku. Obráceně je to pohroma...
Je po Silvestru
1.01.2010
Tak
jsme tento, rok co rok se opakující, ceremoniál ve zdraví přežili. Country
rádio hlásilo, že se v Čechách nic podstatného nestalo. Zato zde v Německu se
to mlelo na každém kroku, a to vím, aniž bych se stačil podívat na televizi.
Slavili jsme v tenisové hospůdce ve vedlejší vesnici, malá uzavřená společnost
a bylo dost veselo. Nejprve jsem vyzvedl Leonu a pak jsem nechal stát auto a
objednal jsem si taxíka, na který jsem musel čekat více než hodinu. Každý
přinesl něco k jídlu a pití a dnes odpoledne jsme dojídali zbytky. Serrano
šunku, kterou jsem měl sebou jsem zase přivezl, ještě nebyla snědená. Teď
navečer tu byla Míla s Martinem a rozebírali jsme společnýma silami její,
vyhranou šunku, protože ji chce rozdat známým.
Využil
jsem toho, že tu byl Martin a požádal ho, aby se podíval na mou myčku, protože
při otvírání strašně skřípe. Podával jsem mu carambu, což je takový olej na vše
možné a při tom jsem vrhl pohled na etiketu a zjistil jsem, že to je sprej na
všelijakou havěť, jako třeba mravence atd.
Když
jsem pak přinesl opravdu carambu, přestala myčka skžípat. Kdyby se ta caramba
dala použít i na lidské vztahy, to bylo ideální.......
