Deníček Březen 2012

 

Myšlenky o tom, co život přináší….

 

Jaro se vrátilo VIDEO

29.3.2012 12:51

Mezitím, co jsme pobývali na ostrovech jara, vrátilo se jaro i k nám. Když jedu s Pajdou po kraji, kvetou stromy, v zahrádkách se něžně stydí mnohá kvítka a vzduch je naplněn touhou. Touhou po životě, po dálkách po radosti a lásce. Letos se mi povedlo úspěšně a bez velkých problémů uvést bazén do chodu, jen ještě pár stupňů aby vodě přibylo a již bych tam skočil….

 

 

Serpentiny smrti VIDEO

28.3.2012 12:40

Již před dovolenou jsem se s Robertem, mým synovcem, domluvil, že bychom se mohli na Gran Canaria setkat. On totiž žije a pracuje na Fuerteventura. A tak jsme čekali na jeho zavolání. Skutečně se ozval a sdělil nám, že přijede ferou večer 9:30 do Las Palmas. A tím začalo naše dobrodružství. Zjistili jsme, že tou dobou není žádné kloudné spojení s Puerto Mogán. Takže si půjdeme půjčit auto. Helena přinesla prospekty a pravila, že mají auta pro tři osoby a pro pět a pak ještě jedno pro sedm osob. Říkám: to je blbost, auto pro tři osoby neexistuje. Ale tady to stojí, bránila se Helena. Skutečně v německém letáku půjčovny aut stálo 3p nebo 5p a pak 9 osob. Záhada! Pak mne u snídaně osvítilo podezřeníe a ptám se číšníka, jak se řekne španělsky dveře? Portal, byla jeho odpověď.  Tím se vše vysvětlilo, jednalo se o tří, či pěti dveřové auta. Půjčili jsme si Logan, které majitel půjčovny deklaroval jako Renault. A přesně jako u mého starého auta Espace jsem na cestě do 100 km vzdáleného Las Palmas dostával při držení plynu křeče do nohy. Po večeři jsme se tedy vydali na cestu a mohu říci, že jsem měl takový strach na silnici asi pět set metrů nad mořem, v serpentinách kde  od kruté hloubky dělilo jenom obyčejné svodidlo. Ani jsem nedýchal! Jenže jak najít v Las Palmas přístav? Vyptávali jsme se taxikářů, tedy lépe řečeno s nimi dlouho mluvila Helena anglicky a když jsem se rozjel a ptám se co jako ti taxikáři říkali, pravila, po krátké pomlce, že jim nerozuměla. Nakonec mi jeden policista vysvětlil, španělsky, podrobně jak se k lodi z Fuerteventury dostaneme a já se v zápětí ocitl ve středu města. Nakonec jsme přeci loď našli, ale všichni pasažéři již vystoupili a na palubě nikdo nebyl, ani Robert. Tak jsme usoudili, že asi zaspal a vraceli se do Puerto Mogán. Pak se nečekaně ozval Robert, že právě přišel z práce poslechl si zprávy na mobilu, který do zaměstnání nenosí,  a že ho to mrzí, ale domluveni jsme byli na zítra. Tak jsme se druhý večer opět vypravili do serpentin smrti na sto kilometrový výlet do Las Palmas. Hanka po cestě pravila, že ve španělštině se "J" čte jako "CH". Hm, povídám a čekal co bude dále. No to by se princ Bajaja jmenoval tady Bachacha! Ano, to by se tak jmenoval a dával bacha v serpentinách. Nakonec jsme pomocí nějakého ochotného bezdomovce, který si k nám vlezl s cigaretou do auta, (na velký znak, že se zde nekouří nedbal) a zavedl nás k lodi, co zrovna připlouvala. Tak jsme Roberta našli, strávili s ním den u bazénu byli okouzleni jeho španělštinou a pak ve čtyři ráno ho odvezli(100km) zpět k lodi. Tu jsme toho rána našli okamžitě. Zbývalo nám s Hankou ještě jednou projet, za křečí v mém pravém lýtku, již po šesté serpentiny smrti a s oddychem odevzdali auto. Jen pro zajímavost: auto stálo na tři dny 120 Eur, taxík stál jednu cestu 100 euro. Ušetřili jsme tedy více jak 400 Euro. To jenom aby jste věděli, jak se vydělávají peníze. Kdo neutrácí, neušetří…

 

 

Švédské stoly a lá Canaria

27.3.2012 12:12

Za ranního kuropění jsme stávali a vydali se překrásnou zahradní architekturou k snídani. Něž jsme došli do jídelny, minuli jsme v hotelové hale klavír, který sám hrál. Jako kouzlen se klávesy samy pohybovaly a kladívky ozvučovaly v otevřeném křídle struny. Buď tam seděl někde skřítek a nebo, a to bude jistě správnější, tam působila elektronika značky Yamaha. Veškeré jídlo se odehrávalo formou švédských stolů, což zapříčiňovalo, že jsme se pokaždé přežrali. Ještě že jsme vynechali oběd. Jednou, když jsme do jídelny nejeli výtahem, ale sešli schody, umazal jsem si ruce o zábradlí, čehož si u vchodu všiml pan provozní a rychle mi podal vlhký ubrousek. V zápětí zahnal četu uklízeček na čištění pažení.  Po snídani jsme se celý den váleli u bazénu, plavali a nebo, jak říká má kamarádka Jana, oddávali se požitku ve whirlpoolu, jež je lepší než sex. No v mém věku to nemohu posoudit, to druhé jsem již zapomněl. U bazénu bylo důležité se v přesných intervalech válet ze strany na stranu, protože životodárné slunce pálilo jen ze shora. To byl jediný nedostatek. A tak pouhý instalatér, který se snažil něco přivrtat na zeď, vzbuzoval zájem davů. Někdy jsme načapali pokojskou, jak zpívajíc stlala postele tím typickým, jižanským způsobem: přikrývka se skládala z prostěradla, deky a denní deky. Vše řádně utažené, že se do toho člověk nemohl dostat. Jednou jsem si koupil brýle do vody, (můj dávný sen) a tím pádem jsem viděl pod vodou. Když jsem viděl, tak jsem i dýchal, jenže tam pod vodou není vzduch ale voda. Naštěstí jsem se neutopil. U večeře bylo důležité rychle pít, neb jen právě v tu dobu bylo víno v ceně. Měli jsme na dvě láhve hodinu a půl. Ale při naší sestavě bojových píčů (od slova pít), to nebyl velký problém. Pak jsme se kochali pohledem na velký vůz, který zářil na obloze a byl viděn z našeho pokojového balkónu a značně mi šel na nervy. Buď to bylo jiné souhvězdí, nebo je na Kanárech postaven Velký vůz vzhůru nohama. Při tom jsme popíjeli dobré víno z Alicante….

 

Buenos Dias Gran Canaria 2012-Hotel

26.3.2012 20:15

Tak jsme zase doma. V kufru máme plno zážitků a vzpomínek. Byla to dovolená, jak se vždy říká, ta nejlepší. Ovšem to se říká každý rok znovu. Počasí bylo více než překrásné. Při přistávání nám palubní počítač hlásil, že je venku 38 stupňů, pak si to rozmyslel a říkal, že je 90 stupňů. Ve skutečnosti bylo krásných 25 ve stínu a vedro na sluníčku. Vzduchem poletovaly vlašťovky, zběsile hledaly něco k snědku, ale hmyzu je na Kanárech málo. Asi měly jen mezipřistání. Na letišti nás čekal malý autobus, jen pro nás samotné a ten nás odvezl do hotelu, v Puerto Mogán. Recepční, Rakušanka s Vídeňskou výslovností a s patřičnou dávkou humoru hraničícího s pohrdáním, nás uvedla do tajů hotelu a nechala nás vybrat dobu k večeření. Vybrali jsme si od 18:00 hodin. Jídelna nás překvapila nečekanou architekturou, jako ostatně celý hotel. Po každé návštěvě švédských stolů nám ochotní číšníci odnášeli použité talíře, aby bylo místo pro další, i tu se ptal jeden Hanky: you are finish? Hanka zakroutila hlavou a mínila: no i´m from Germany. Číšník zůstal stát jako opařený, protože na otázku, zda může uklidit použitý talíř, neočekával že host prozradí místo svého bydliště. Pak zazvonil u vchodu do restaurace panu vrchnímu telefon, a Hanka pravila rozpačitě: guten Tag Büchergilde Guttenberg, mein Name ist P... Helena ji okřika: nech toho, již jsi na dovolené...   

 

Olda Sahajdák Michelinská hvězda

16.3.2012 12:30

Olda je Robertův kamarád. Robert je Stáňův bratr co již dlouho žije ve Španělsku, nyní na Kanárech, na Fuerteventura. Před lety začínal Robert svou kariéru u nás, ve Frankfurtu a po krátké době pozval kamaráda Oldu. Dělal u nás v hospodě ale hlavně v jedné hospodě v městečku. Nebylo mu zatěžko nám pomáhat na stavbě, protože v té době jsme si s Aničkou budovali hnízdečko. Přebíral kameny, vozil maltu a byl neustále samá legrace. Pak jsme se dozvěděli, že odjel na rok na Nový Zéland. Když se vracel, samozřejmě přes Frankfurtské letiště, padl mi do ruky zrovna, když jsme měli velkou akci mimo dům. Chytl se vařečky a makal. Byl to takový šarmér, nikdy neopomenul říci Aničce: šéfová, vy máte nový účes?! Byl to výborný kluk a kamarád a dnes se dovídám, že dostal svou první Michelin hvězdu, což je vysoké gastronomické ocenění, které se objevilo v Čechách poprvé. Olda jež vlastní La Degustation Boheme Bourgeoise a ještě jeden šéfkuchař z Alkrónu. Oldo, touto cestou gratuluji!

Miluška

16.3.2012 12:30

Včera měla Miluška narozeniny. Je to moje nejstarší kamarádka. I když to slovo nejstarší ona nerada slyší. Měla krásně prostřeno, mimo Martina tam byla i Helga a pak přišla i taková hubená sousedka, no hrůza se na ní podívat, ale jinak, až na tu kost a kůži, byla příjemná. Zdolala i Mont Everest, no není divu, my bychom s Miluškou do takových kopců nelezli. Dnes si balím. Letíme s Hankou a s Helenkou na naší tradiční jízdu na Gran Canaria. Hlásili, že budeme mít přes dvacet stupňů, no to jsem se mohl válet u bazénu. Ráno jsme byli s Pajdou až v Enkheimu a již po druhé jsme potkali strašidlo: je to paní, která jdouc lesní cestou diriguje snad ptačí zpěv, mává ladně rukama a otáčí hlavu vlevo i vpravo. Přidám vždy do pedálů a prolítneme kolem ní aby nás nezakouzlila. No jo, jak jsem psal, je to příroda pro volné aktivity, já tam jezdím na kole a jiní dělají joggen, teď mi tu chybí Irenka, ta mne vždy rychle opraví, abych nevypadal jako člověk, co zapomněl  vlastní řeč, nebo-li mateřský jazyk. Tak za deset dní se zase sejdeme. Buenos Dias…

 

Co týden dal

12.3.2012 14:56

Dny běží, ani člověk nestačí sledovat co se vše stane. Lu je nastěhovaná v dílně, je tak říkajíc bez přístřeší. Do 1. května bude muset bydlet u Marka, pak se stěhují do nového bytu. Takže staré skříně nové zařízení v krabicích, se mačkají v dílně. Pěkně si vše naplánovali, tak říkajíc designer nábytek, vše v bílém lesku oproti lesku černému. V pátek přišly dva balíky židlí, které jsme s velkým úsilným montovali s Markem dohromady, pěkně, jakoby kožené, levné asi z Číny a napuštěné všelijakým svinstvem. Takový je dnešní svět. Chemikálie se nachází i ve sportovním oblečení, v těchto novodobých nepromokavým bundách, gore tex, nebo tak nějak se to jmenuje. Člověk se v tom nezpotí, látka je aktivně průdušná ale nepromokavá. Jak by to  mohlo jinak fungovat než za pomocí chemie? Adrian zmizel na víkend do Rakouska na lyže, ještě  neměl čas mi říci, jaké to bylo. Největší zážitky budou jistě o tom, jak seděli v hospodě a kdo a kolik toho vypil. V pátek tu byl můj starý přítel, co se zamiloval a nachází se momentálně na růžových obláčcích. Přestože se jeden ten růžový obláček podobá do detailu těm ostatním, do nekonečna mi popisuje jejich malé nuance, které jsou v jeho očích obrovské. Přeji mu tento pocit, co více může potěšit starce, než láska. Aby obláčky neztratily barvu, museli jsme použít čtyř lahví červeného vína! V neděli jsme byli s Hanou ve Spessart Therme. Měl jsem doma vařeno a tak jsme si k tomu otevřeli lahvičku a pak šli s pejsky na procházku. Hanka u mě ztratila kapesníček, není to nějaké znamení, jako že se budu muset pustil do duetu, jako když se odhazovala rukavice? Pokud si budu muset vybrat zbraň, zvolím si  samopal. Ve finále mi kamarád ze Švýcar poslal na mé přání telefonní čísla bez předčíslí země, tak jsem mu posla pár facek a jeho milé paní polibek a on to hned napravil. No, nebyl to bláznivý týden?

 

 

Les u Frankfurtu

7.3.2012 13:47

Dnes jsem jel s Pajdou na kole až do Enkheimer  Ried. Ve vzduchu bylo  již cítit jaro. Ried je za humny našeho městečka a po třech kilometrech dojedeš na hranici Frankfurtu. Musí se objet jezero a lesem se zase pěkně člověk může vrátit. Cele území je bývalé rameno řeky Mainu a tím pádem to jistě bývaly mokřiny. Nyní se toto území využívá k procházkám, na běh a jiné podobné aktivity volného času. Dnes jsem si prvně přečetl ceduli, co tam odjakživa stojí. Území je zavezeno sutinami, které zbyly po náletech spojenců po druhé světové válce. Dvě třetiny Frankfurtu bylo tenkrát zbombardováno. Protože nebylo z čeho budovat, oklepávaly ženy cihly, aby se mohlo zase stavět. Byly to pouze ženy, muži většinou padli ve válce. Dodnes se jim říká Trümmerfrauen, tedy ženy trosek. Zbytek, který se nedal již použít,  se vyvážel do okolí města. Pak se vše zavezlo zeminou a příroda dokončila zbytek. Vše je tam ponecháváno běhu času. Stromy se nekácí, spadlé se nechávají ležet, je to jednoduše prales. Žije tam spousta vzácných ptáků a zvířat, rostlin a keřů. Pod tím vším, v troskách lidské blbosti leží plno nešťastných  osudů, příběhů a bolestných vzpomínek. Matka příroda vše hlídá…

Lisa a Elvis

7.3.2012 13:47

 

Podívejte se na připojené video. . .
Elvis zemřel v roce 1977, jeho dcera Lisa Marie se narodila v roce 1966. S dnešní technologií se otec a dcera setkali u společně písně. Je to fantastické! Je těžké uvěřit, ze se jedná o fotomontáž. Když je Lisa Marie na scéně, při sekcích ve které hraje a zpívá je reakce publika, proste úžasná! Sláva tomu, kdo fenomenálně tento duet ve svém počítači zpracoval! Toto digitální setkaní spojuje časová vzdálenost 40ti let mezi
dobou každého umělce nebo-li: on v roce 1968 a ona v roce 2008.

 .59.  Vzpomínka

4.3.2012 15:22:01

Zítra by slavila Anička narozeniny. Chyběl by jí rok do šedesátky. To by byl určitě mejdan. "Podívej Arní, za rok mi bude šedesát a tak to musíme oslavit. Já napíši co se bude vařit a koho pozveme a ty mi udělej pozvánky!" ano, to by řekla. A zase by byla legrace. A jak tak přemýšlím, tak mě napadlo, že holku překvapíme. Vezmeme si nebeský vůz, (zajistí Zdeněk) uděláme chlebíčky, ( to obstará Marie) uvaříme guláš a sladkosti, (Jana a Jana) zabalíme dárky (Lea) a jedem. Za pátým obláčkem doleva, za třetím doprava a již jsme tam. Budeme zpívat a zase zpívat a bude veselo. Vezmeme-li skutečnost, že je čas relativní, tak to určitě vyjde. Tak nashledanou v pondělí 5.3. v 16.00 hodin….

 

Gringo

3.3.2012 17:44

Když jsme byli s Pajdou na kole a již jsme se vraceli z luk do městečka, běžela proti paní a za ní v dáli pes.  Protože byl dvakrát větší než Pajda, zastavil jsem a domlouval tomu mému všudybylovi aby neštěkal a nevrčel, že to přežijeme. Pes se však zastavil a zkoumal situaci. Pak se otočil a milé paní počal utíkal. Gringo pojď sem volala žena, ale marně. Rozhodl jsem tedy že pojedu dále. A pes stále před námi utíkal až byl již v městečku a pádil si to po ulici stále dál. Bylo mi paní líto, ale měla ho mít na řemínku. V ulici vyběhlo z jednoho dvora děvčátko a zavřelo Gringa do zahrady. Asi paní volala mobilem, že se pes vrací!

Bunda

3.3.2012 17:44

Koupil jsem si v loni u C&A bundu. Takovou, co se nosí z jara a na podzim. Může si člověk obléknout i v létě když je chladněji. Byla se mnou tenkrát Hanka a tak může dosvědčit, že jsem ji zaplatil. Když jsem se po novém roce vrátil do Frankfurtu, přibyly u Lidl takové nějaké elektronické stěny, něco podobného, co se nachází na letištích. Říkal jsem si, že se mne to netýká, nehodlám u Lidl krást. Dnes bylo docela teplo a tak jsme tu bundu vyndal ze skříně a jel nakoupit. Již při vchodu do obchodu zazněl varovný signál. Prodavač co se zabýval pečením chleba na mne mávnul a dal mi najevo, abych vstoupil. Ukazoval si při tom za krk. Rozhodl jsem se, že o tom nebudu přemýšlet a šel si po svém. Avšak na mnoha místech, které jsem při  nákupu míjel, se krátce ozýval stejný signál. Pak jsem zaplatil a při východu se opět ozval onen zrádný signál. Prodavačka na mě mávla, abych počkal, že zavolá vedoucího. Ten v zápětí přišel a požádal mne abych si bundu sundal. Několikrát s ní mávnul elektronickou šrankou a signál se vždy ozval. Pak počal prohledávat kapsy, až našel, v kapse ve které jsem od koupi bundy ještě nebyl, malý lísteček s takovým něčím. Celá akce probíhala v klidu, nikdo nevolal policii ani nestřílel. Pan vedoucí mi s úsměvem podal bundu se slovy: on se ten čip někdy zase nabudí….

Malířský kurz

2.3.2012 18:12

Četl jsem tuhle v novinách, že se pořádá v nedalekém městečku malířský kurz. Tak jsem se přihlásil. Akvarel a acryl bylo na programu. Acrylem jsem ještě nemaloval, vždy olejem, ale jelikož jsem dostal od Míli sadu barev, koupil jsem si v Bauhausu napnutá plátna, zaplatil poplatek a vydal se do školy. Školáci byly vesměs dámy, mladší i starší než já. Vybral jsem si předlohu, kde v popředí stojí strom, za ním je jezírko a v pozadí  zapadá slunce. Docela lehké na pohled. Ovšem strom byl kámen úrazu. Učitelka nemněla vůbec pochopení pro mou tvorbu a pořád chtěla, abych do kmene dal červenou barvu, že bude strom živější. No, již jste viděli živý strom? Navíc měl samé větve a jen trochu listí. Dámy chodily za mými zády a pozorovaly mé úsilí a se šibalstvím v očích tvrdily, že je to pěkné. Pak jsem naštval a řekl: ich schmeiße es weg. Jinými slovy, že to vyhodím a aby tomu rozuměly, řekl jsem to německy. Tady u nás se nic nevyhazuje, vždy se to přemaluje, řekly rázně. Pak za mnou přišla taková milá babička a řekla mi, že to je hezké. Zahřálo mě u srdíčka, sbalil si fidlátka a šel domů. Hodina končila. Doma jsem to přemaloval. Teď je tam domeček u jezírka s červánky a strom je pryč. Jinak musím říci, že se acrylovými barvami maluje docela dobře. Ono to totiž hned uschne, což u oleje trvá několik dní….