Myšlenky o tom, co život
přináší….
Moped
31.5.2012 13:43
Mirkovi se
rozbil moped. Brzo ráno se vzbudil a jel do Mníšku tankovat. Bylo to tak brzo,
že ho potkala Irena jedouc do práce. Naštěstí stroj dojel na Roviny a pak vypustil
duši! Není divu, takhle brzo ráno se žádnému mopedu nechce tahat pána do
Brdských kopců. Teď si chce Mirek koupit nového. Říkal: pojedu do Prahy a
koupím si nového. Kolem stolu se ozval smích! Vždyť se takový model již
nevyrábí, poučovali ho chlapi. To uvidíš ptáčku, já si nějaký najdu. Simon
sedíc v hospodě neustále u laptopu, (vstane jen když si někdo objedná pivo)
dostal za úkol hledat moped v internetu, ale nic nenašel. Mirek se rozzuřil a Toník
ho nestačil svým mluvítkem přehlušit. Vždyť je to blbec, takhle brzo jezdit do
Mníšku. Ve finále si přisedl nějaký chytrý Slovák. To bylo na naše nervy příliš.
On totiž o všem věděl a všemu rozuměl a každému skákal do řeči. Mirka počal
poučovat jak se vyrábí housle: no Mirka nikdo ještě nepoučil, on totiž také vše
zná a ví. Jak se tak Mirek naštval, počal objednávat pandrláky
a bylo po rozumné debatě. Panrlák je
malé štamprdle plné vodky. Ještě než přijela Irena, přišel Míla a přinesl vysvlečenou
Tarantuli
v krabičce, kterou jí daroval. Irena se
zachovala statečně, nezařvala ale byla na pokraji mdlob. Vzápětí našla Pajdovi
klíště, které jsme na terase upálili v kapesníku. Drobeček si sedl na jedno
pivo a nebyla s ním řeč, řka, že si to sbalí a pojede domů. Tak nám vyhrožuje
již od loňska. Mezitím chvilku pršelo a bylo teplo a květen se proměnil v
červen….
Ticho lesa VIDEO
29.5.2012 14:22
Nafilmoval jsem pro Mařenko a Láďu procházku
lesem. Nepodbarvil jsem ji hudbou neboť oba touží po tichu. Dělají jim na domě
ve Švýcarsku tepelnou isolaci, tak každý den utíkají z domu, aby nemuseli
poslouchat vrtačku co dělají díry do betonu. Ale dohodli jsme se s Vencou, že
vyvineme přístroj, který tyto zvuky bude imitovat a postavíme ho za jejich
domeček, aby se u nich nedostavil šok z ticha…
Málem
28.5.2012 18:48
Tak nám málem zajeli…Emi. Emi je pejsek o
trochu menší než Pajda. Šel jsem od Rovin, a Dáša s přítelem a s Emi šli na
autobus. Každý jsme byli ne jiné straně ulice. Emi k nám přeběhla, očuchala
Pajdu a pak se zase rozběhla k paničce. Od Rovin se přihnal terénní mercedes a
málem to neubrzdil. Šlo o dva centimetry. To byla horká chvíle. Včera bylo v
hospodě veselo! Proč? Simon na mne vytasil láhev výborného červeného vína.
Paráda! Chtěl mi nalít do sklenice, což jsem striktně odmítl a nechal jsem si
postavit před nos celou láhev. Ještě aby mi ho někdo vypil…
Vzpoura v hospodě VIDEO
26.5.2012 14:50
Byl bych radši, kdybych tento příspěvek
nemusel psát. Ale ono se to stejně rozkecá. Začínalo to před 14 dny zkaženým
sudovým vínem. Pan majitel uznal, že se to nedá pít a přivezl nové. Ovšem dávno
jsou doby, kdy v hospodě pracovali lidé z oboru a tak se nenašel nikdo, kdo by
věděl, jak se ty trubky od zkysaného vína čistí. Tak se to narazilo na ty
špinavé. Víno bylo dobré ale jen pár dní. Nyní se již nedá pít. Včera v pátek,
nic netuše, si povídám u stolu se sousedy a bokem jsem sledoval jak se schází
chlapi na kytary. Bylo plno. Dostali okamžitě pivo i dámy byly rychle
uspokojeni objednávkou. Nikdo z party však nedopil své nápoje, všichni slušně
zaplatili a měli se k odchodu! Divil jsem se co se děje? Prý je pivo zkažené a
plavou v něm hleny. Koukal jsem chvilku jak sedím v lokále sám a pak jsem se do
protější hospody také odebral. Víno měli výborné. Obsluha byla slušná, více
nemohu posoudit a kluci hráli jako za peníze….
Kdo si koho ochočí Krajina
jako pohádka
25.5.2012 12:28
Můj digitální kamarád Ruda udělal zkušenost. Netuše
podplatil nového psa sousedů piškotou, a vychoval tím psa v další zahradě,
který naň již dlouho dobu vždy, když jde kolem, štěká. Když totiž ten štěkač zjistil, že by
mohl dostat piškotu, přestal na Rudu štěkat. On vlastně svým štěkáním říkal, že
by měl průchod kolem plotu zaplatit, (podplatit) a měli by klid oba! Jako
majitel psa již dávno vím, že pes si vychovává mne a ne já jeho. Tak to u psů
bývá, jsou rozumní a nebýt těch hloupých lidí, byl by na světě ráj…
Tažní ptáci
24.5.2012 12:55
Tak se nám zase vrátil jeden přelétavý pták,
jménem Mirek. Na rozdíl od ptáků tažných co létají ve dvou taktu, tedy na sever
a na jih, létá Mirek v trojtaktu. Do Čech, do Švýcar a do Thajska a tak dále
pořád dokola. Opět se navečer přiřítí z Rovin dva zběsilý mopedy s naší
vyhlášenou muzikální dvojkou. Drobeček jak sliboval nám odjel, že se vrátí také
sliboval a tak jsme napjati, jak to dopadne. Zatím nás obsluhuje Simon a docela
mu to jde. Neustále nechce zapomenout, že mu dlužím 2 koruny. Jak říkala
Irenka: je na prachy…
Kominík
23.5.2012 18:51
Včera jsem zavolal kominíka. Ještě toho dne
se dostavil. Vylezl na střechu, hodil kouli do komína mínil, že je na dně. Dole
u dvířek to zpočátku vypadalo, že je komín prázdný, což mě trochu zarazilo,
jelikož tu odborník na komíny nebyl 15 let. Stačilo však, když se v komínu
začal šťourat a posléze vypadly čtyři plné kýble sazí. Kdo by to řekl? Zaplatil
jsem 500 korun a dostal požární knížku. Každé dva měsíce mám čistit komín sám
(již se vidím jak lezu na střechu) a pak mám zase zavolat kominíka. Nevím, zda
se ještě dožiji těch dalších 15 let! Dnes jsem čistil kolem domu, bylo teplo.
Pak jsem si udělal večeři a nadal Pajdovi talíř. Pajda se hned zvedl a šel se
podívat co dostal ale v zápětí na mě koukal. Co čumíš, povídám, já se nekoukám!
(pes nemá rád, když je u žrádla pozorován, vyžaduje klid). Pajda ukázal čumákem
na kuchyňskou linku. A v tu ránu mi to došlo. Já mu ten talíř nandal, ale
zapomněl ho postavit na zem….
Tutzing 2012 VIDEO
21.5.2012 16:13
Tak jsme zase doma. Byli jsme na narozeninách
bráchova syna Andrease v Tutzingu. Tutzing leží u Starnbergského jezera, je to kouzelné místo.
Celý kraj je jako pohádka. Ze břehu jezera je vidět nejvyšší hora Německa, Zugspitze, a celý řetěz hor, kde ještě leží sníh. Shodou okolností se odehrával v
mnichově zápas mezi Bayern München a anglickým Chelsea. Chelsea po dramatických desítkách vyhrála,
byla to tragedie, že Bayern ve vlastním stadionu nevyhrál. Vstupenky do Areny
se na černém trhu pohybovaly až do 4000 €. Počasí bylo pěkné, obzvláště, když
jsme projížděli Mnichovem směrem do Čech. V tu dobu opouštělo tisíce aut
zklamaných Němců do severních částí republiky, bylo to jak o Matějské pouti.
Jo, ještě horší…
Úděl.
17.5.2012 13:04
Tak si v rodině přemýšlíme, co dát Andreasovi
k osmnáctiletým narozeninám a zcela zapomínáme, jakou zásluhu na těch letech
mají jeho rodiče. Chlapec se jim narodil poškozený, jedna z teorií je, že
nedostal při porodu dostatek kyslíku a ty části mozku co ovládají koordinaci
pohybů odumřely. Chlapec v rámci jeho možností mluví, pamatuje si své okolí a
známé, rodinu, přátele, ale nemůže se sám obsloužit. Nechodí, rukama pohybuje
jinak, než zdravý člověk a každých pár let musí na těžké operace, neboť mu, tím
jak roste, musí prodlužovat nějaké dráty, co mu pomáhají udržet páteř. Není
však dementní a své okolí vnímá. Takže by bylo namístě popřát obětavosti jeho
rodičů, obzvláště pak Monice, jeho mamince. Hluboce se ukláním jejich
zásluhám….
Pokus
16.5.2012 14:54
V pátek odjíždíme se sestrou a švagrem do
Mnichova, Andreas má 18. narozeniny. Normálně nemá kluk tohoto věku náladu na
tetičky a strejdy a široké příbuzenstvo. Normálně se kluci v toto věku
rodičů více čí méně straní a užívají si trochu zakázaného ovoce. Ale co je u
Andrease normální? Sedí od narození ve vozíčku. Jeho první velké přání bylo,
aby dostal berle, pak vozíček. Dneska si přeje vozíček elektrický, nemá však
zdání, že mu ho příbuzenstvo k narozeninám zaplatí, myslí si totiž, že je
to nesplnitelný sen. Ovšem v internátě kam ho denně odvážejí to již
vyzkoušeli, řekli ale, že to není pro něj. Že to je jen pokus, ale při té
příležitosti upravili popruhy a zařízení, které mu drží hlavu, namíru. Andreas
prý přišel domů a vyprávěl o tom zážitku a rodiče dělali jako by to neslyšeli.
A tady vidíme, jak jsou přání relativní, co si přeje zdravý 18. letý a co si
přeje ten, ke kterému osud nebyl tak příznivý….
Jak mi ukradli psa.
15.5.2012 19:26
Dnes jsme byli jako každé úterý plavat. Pajda
jaksi otravoval a tak jsem ho dal na zahradu, protože tam chtěl a zavřel
domovní dveře. Po chvíli, když již měl přijet Míla jsem vyšel a počal ho
hledat. On nikde. Kolem šel Tonda z Austrálie a povídá: ty hledáš psa? A tvářil
se u toho divně. Jo, vždyť ho volám. Ale on je u Vaška, Milena si pro něj
došla!, mínil Australan. No jasně, Milena viděla psa na zahradě, dveře do domu
zavřené a byla toho názoru, že jsem niž odjel. Míla mi pak říkal: já Milenu
viděl, nesla pod paždím. No jak jinak by to měla udělat, když neměla vodítko.
Takže dík za sousedskou výpomoc…
Zima.
14.5.2012 18:35
Přesně jak povídali, jen co jsme si všichni
zasadili ty muškáty, přišla zima. Prý jsou to ti zmrzlí. Pankrác, Servác a
Bonifác, se všichni v různých stoletích a na různých místech nechali umučit pro
křesťanskou víru. Tak proto asi nás pán Bůh trestá zimou, abychom si na ně
vzpomněli. Neudělali vlastně nic nového, dnešní muslimští sebevrazi to dělají
dnes a denně. Jak zmagořený svět to musí být, když se člověk pro nějakou víru
nechá oddělat. Nebo to udělá sám. Víra pochází od věřit a obojí jsou pojmy
nehmatatelné. Ve velkých městech v pěších zónách, v Německu, rozdávají
Salafisté (fanatičtí muslimové) výtisky do němčiny přeložených koránů a atakují
lidi,
kteří o to nemají zájem. Dokonce mají rozestavěné hlídky, aby pozorovali, zda
někdo korán neodhodí do koše. To pak dotyčného zmlátí. Policie je pozatýká, pak
propustí a ochránci ústavních zákonů (tajná
služba) je vedou v evidenci. A to vše pro myšlenku. Jenže taková
demokracie je také soustava myšlenek. A
za tu snad stojí bojovat, či ne? Jednoduše, chtěl jsem říci, aby bylo již konečně
teplo a člověk přišel na jiné myšlenky…
Vzpomínky.
12.5.2012 14:20
Někde v našem mozku, v srdci, snad i v břichu jsou uchované. Čím jsme
starší, tím větší možnost má naše vědomí na výběr, aby ve vteřince učinilo
rozhodnutí, jak v dané situaci reagovat. Těmto knihovnám v nás se říká
podvědomí. Podvědomí nemohou lidé ovládat, je to něco, co běží bez naší
vůle. Pak máme někde v hlouby uschované
vzpomínky na nekonečné množství příhod a příběhů, které občas vyplavou na
povrch nějakým impulsem. Mě stačí projíždět krajem kolem Würzburgu, kde je
vidět červený pískovec a v tu ránu se vidím nad propastí Gran kaňonu, v
Americe. Tak to funguje u každého z nás.
Někdy si někdo jiný pamatuje příhodu, do detailů nám ji vypráví a my si
nemůžeme vzpomenout. Prostě jsme to zapomněli. Vzpomínky jsou ovšem částí naší
osobnosti. Nemít žádné by znamenalo, že bychom byli někdo jiný. Náš obličej,
naše otisky prstů i novodobé DNA z nás dělá to co jsme: dobří či špatní lidé,
přátelé, manželé či manželky, děti či vnoučata. Nejvíce se nám do pamětí
vrývají vzpomínky obrazové. Proto lidé po staletí malují, kreslí a v dnešní
době fotografují. Vzpomínky nám dávají možnost důkladně promýšlet budoucnost.
Nad její logičností však často zapláčeme, říká se, že jsme nepoučitelní. To však
neznamená, že jsme se vzpomínkami nekomunikovali. Jednoduše jsme vzali z mnoha
možností co nám naše sbírka zkušeností nabídla to špatné rozhodnutí. Snad v
každé písni se zpívá: až budu stár, tak budu vzpomínat…. Proto si myslím, že
není chybou občas si připamatovávat, co jsme prožili.
Tyto střípky jsou studánky našeho života, jsou hvězdy naší duše….
Toto je nová rubrika v deníčku.
Horké chvíle
7.5.2012 16:35
Přišla v hospodě řeč
na to, že bychom jeli do Bosny- Hercegoviny. Sestava jako v loni, kluci na motorkách
já s Tiguanem. Z mé loňské zkušenosti vím, že státy bývalé Jugoslávie nemám
nainstalované. I počal jsem se po
internetu poohlížet kde bych tuto software sehnal a narazil jsem na stránky
firmy nedaleko Frankfurtu, která se tímto vývojem zabývá. Jenže jsem tam našel
jenom co to stojí a že si to musím objednat u VW obchodníka, nebo ve VW
E-schopu. Jenže tam se nějakou verzí RDS východní Evropa nezabývají a tak mne
napadla škodovka. Tam ji měli a byli ochotni mi ji zaslat. Dnes DVD přišlo.
Zasunul jsem ho do přístroje a pln očekávání jsem zjistil, že se nic neděje. Prostudoval
jsem si návod a vypátral jsem, že nahrání software trvá více jak hodinu. Ještě
tam byl dodatek, že pokud přístroj nic nehlásí, tak v pozadí nahrává. Byla to
krutá hodina. Dělal jsem na zahradě a neustále přístroj pozoroval až jsem to
vzdal. Udělal jsem si oběd a že si půjdu zapnout počítač. Pak mi něco šeptalo:
jdi ještě jednou do auta. A ejhle, software je nahraná. Takže teď již mohu jet
na dovolenou i k čertu a má navigace mě tam zavede…
Večer
5.5.2012 15:12
Večer jsme seděli
sami s Hovorkovými a zesílenou obsluhou, neboť se očekával kšeft. Kytaristi
nepřišli, protože jim Drobeček řekl, že tu budou cyklisti. Po nich ale nebylo
ani slechu ani vidu. Vendys obvinil právě Drobečka a ten se nedal a řval na nás
dobré tři minuty. K pozdější hodině se přesunuli od táborového ohně Dědkova
parta, protože venku byla již zima. Kluci s kytarami byli u Jardy. Tak to byl
podařený večer. Dnes prší a po létu jakoby se slehla zem. Jedu do Davle a
přespím v autě. Mám již vše připravené…
Zahrada
4.5.2012 18:37
Ve středu mi Míla zapojil kanalizaci, což nebylo to tak
jednoduché, jak se zdálo. Představte si dva pevné body, tedy roury a mezi ně
vtěsnat několik kolen. Stále se to nedařilo nakonec řekl Míla, že to vzdá, že
koupí ráno nějakou specielní rouru, která je k tomuto účelu vymyšlená. Ale že
prý si dojde ještě pro gumové kladivo. A jak to tak bývá, když to člověk vzdá,
najednou se to povede. Bylo to dobré, neboť jsem měl vlastně odpojenou kanalizaci
a tím pádem bych musel chodit na záchod k sousedům. Druhý den jsem zkoumal, kdo
by mi mohl díru v zahradě zahrabat a po dlouhém hledání a vyptávání jsem si to
udělal sám. Neptejte se co tomu říkají moje záda. V hospodě máme velikou
sportovní událost, z celé Evropy se tu sjeli cyklisti na horských kolech a
jezdí po Brdech. Jsou tu Maďaři, Portugalci, Poláci, Holanďané, Švédové, Litevci,
Němci a také Češi. Drobeček dostal výpomoc s obsluhou, povídal, že se domluví,
že umí německy. Je to takový Baron Prášil, Miloš z Kalifornie mu pomáhá s
angličtinou a i jinak se plete kde se dá. Jirka z Bonu přišel navštívit rodiče,
kteří jsou odloženi ve starobinci v Kytíně a tak nám vypráví neustále historky.
Je to milý a vzdělaný člověk, má však ve zvyku, když si s někým povídá,
nastavit své rty deset centimetrů před
ústa dotyčného nešťastníka, což je tedy mně osobně velice nepřejemné. Přihlásil
se také do závodů na kolech a tak jsem zvědav, jak dopadne. Večer se dozvím
více….
Stavění Májky
1.5.2012
Hrozná věc se přehnala Stříbrnou Lhotou! Po slavném
postavení nejkrásnější Májky v celém širokém okolí, po obětavém hlídání mladých
hasičů spanilé Májky do ranního kuropění, si bídníci našli chvilku a Májku porazili.
Stříbro jakoby se ze Lhoty vytratilo, nastal smutek převeliký, (až na těch pár zlomyslníků,
kteří se potají radovali) a slunce překrásně svítilo celý den pod rozkvetlé
jabloně, kde se líbali smutní milenci. Nevím zda se taková potupa dá napravit
tím, že Májku hasiči zase postaví, ale není nikoho vidět ani slyšet. Já osobně
spal s otevřeným oknem asi sto metrů vzdušné čáry a nic jsem nezaslechl. Že prý
dokonce na to měli motorovou pilu. Ta teorie se mi zdá divná, buď někdo slyšel,
že se Májka poráží a nebo ne. Škoda, ale on přijde zase nový máj a nová Májka…
