Myšlenky o tom, co život přináší
28.6.2012 14:44
Vzpomínám si na něj! Chodili jsme s Aničkou
po Lhotě a potkali Pepu s Rexem. Tenkrát to byl miminko, roztomilý a boubelatý,
štěňátko, co milovalo celý svět. My měli sebou buď Rolfíka a nebo již Pajdu, to
si tolik neuvědomuji. Vím jen, že Anička našeho pejska varovala: až Rex
doroste, tak se budeš muset schovat u maminky. A Rex dorostl a všichni psi se
ho báli. To býval uvázaný u stromu před hospodou a Pepa si dal pivo. Teď si již
Pepa pivo u hospody nedává. V sobotu odešel Rex na velký vandr do psího nebe!
Na takové kamarády se nezapomíná….
27.6.2012 16:11
Povídal Láďa, že v Obořišti je pěkné
zahradnictví. A že se tam dostat je jednoduché, jedeš do Obořiště a tam to je.
Ale ono to vůbec nebylo tak, jak to Láďa říkal. To zahradnictví je sice směrem
na Obořiště ale je ve Lhotce, hned u dálnice. Do Obořiště se vůbec nedojede.
Ale to je Láďovi putna, on to našel a ať jiní hledají také. A opravdu
zahradnictví jsme našli, je velké, levné a zcela moderní, se vším všudy. Prodavačky
byly dokonce milé a schopné dodat odbornou radu. Tak jsem si tam nakoupil
několik vodních kytiček a dokončil stavbu jezírka. Tedy, pokud se dá někdy v
zahradě a v domě říci, že je něco dokončené.
Stavba jezírka byl velký zlom v mém životě.
Od té doby co Anička odešla jsem se sice snažil žít, ale neměl jsem chuť se do
něčeho pustit. Pocit zbytečnosti se neustále honil v mé hlavě. Je to pocit
špatný, neboť zbytečností je v životě v podstatě nejvíc. Jíst, pít, spát,
bydlet a vydělat si na to, to je důležité. Ostatní kolem toho jsou v podstatě
zbytečnosti, které ale, sečteno pod čarou dávají dohromady život. Takže chci
říci, že mne to zbytečné jezírko vrátilo do života….
Ona měla copánky (fotopříběh)
24.6.2012 18:00
Luděk měl narozeniny VIDEO
24.6.2012 0:36
V sobotu se nad Zbraslaví slavilo. Luděk měl
padesátiny. Naše stříbrná parta tam vyrazila s předsevzetím, že tam přespíme v
garáži ve spacákách. Jenomže s podvečerem to vypadalo, že by tam nikdo nebyl a
tak jsme my chlapi přestali pít a po desáté jsme se vrátili domů, do svých
postýlek. Jinak byla párty kouzelná…
23.6.2012 12:52
Poslední pátky jsou od té doby co je pěkné
počasí docela vydařené. Ovšem o čem jsem se ještě nezmínil, je naše páteční
víla. Pluje lokálem jaké něžné kvítko, jež poháněno Drobečkovým dechem, roznáší
pivo. Markétka je mladá krasavice, která již udělala maturitu na výbornou a než
se zase oddá dalšímu studiu, trochu si
přivydělává. Copak my, starý chlapi, ty Markéta zvládne: každý dědek v ní vidí
vlastní dceru a ženské, no v těch se probudí mateřská krev. Ale Drobeček je
neúprosný. Věčně má za pípou zdvižené ruce a diriguje jakoby před sebou měl
celý orchestr. Jenže k dispozici má jen to krásné děvče: víš, to já jí musím
trochu prohnat, aby měla zkušenost, ona tuhle práce v životě dělat nebude, bude
někde na ředitelství, ale aby pochopila, čemu jednou bude velet!, čas od času
se omlouvá za své tyranství. Markéta to bere s nadhledem a Drobeček ji má rád.
Ještě kdyby se občas pousmála, to by hospodu proťal paprsek štěstí! Na druhé
straně, čemu by se měla smát? Nám? Starým strašidlům?
22.6.2012 14:47
Šli jsme s chutí do toho a půl je hotovo.
Jezírko ve své podstatě stojí, ale je ještě potřeba zasadit spoustu kytiček a
koupit nějaké vodní rostlinky. V srpnu si pak přivezu z Frankfurtu zlaté rybky.
Kdybychom včera vyhráli fotbal, dostal bych od Mirka rybku, co plní tři přání.
Tak to kluci zase zorali….
21.6.2012 12:19
Ta ti byla štíhlounká a mladá a měla dva
copánky, řekl Míla řídě auto na cestě do Měřína. Nikdo jeho poznámce nevěnoval
pozornost a tak to opakoval ještě dvakrát. Pak jsem konečně zapnul a říkám: o
čem to mluvíš? No, přivezli tahač s cihlami na stavbu a šofér byla ženská! A
zase: mladá štíhlá a měla copánky! A to ty cihly složila sama?, divil jsem se.
Ne to za ní přijel náklaďák s ještěrkou a vše složil, ona měla copánky víš? Tak
to jsem již věděl. Ovšem musel to být pro Mílu takový zážitek, že o tom
vyprávěl ještě v bazénu.
Včera jsem začal budovat jezírko. Myslel
jsem, že si udělám takovou louži, ale přišli chlapi a tak ji mám dost hlubokou.
Dnes mi Míla přivezl písek, ale nedostali jsme vlek až k jezírku, protože celou
noc lilo a trávník byl měkký a vlek nám tam zapadal. Tak se čeká na večer….
Dort v kabelce
17.6.2012 14:10
Včera jsme seděli u Míli. Slavily se
narozeniny. Byla tam celá rodina, ještě Eva od naproti, Liduška a Jana a já.
Liduška byla roztomilá, vyprávěla, popíjela a když přišel na řadu dort,
jednoduše ho nechala spadnout do kabelky co jí stála u nohou. Mohli jsme se
popukat smíchy, neboť je Liduška citlivě čistotná, chodí oblečena zásadně v
bílém, no a ten dort byl čokoládový….
Beran
16.6.2012 14:42
Dnes ráno se Pajda vehementně dožadoval
vlétnout na zahradu. V zámětí počal hystericky štěkat. Nahlédl jsem ven a viděl
sedláka s vidlemi, jak do půl těla svlečen se žene směrem k hasičárně. Rozhodl
jsem se, že tomu nebudu věnovat pozornost. Avšak vytí psa nebralo konce. Tak
jsem se rozhodl, že ho okřiknu. Sedlák se vracel. Málem byla bouračka, sdělil
mi. Jo, a co jako? Zajímal jsem se. No, utekl mi ten beran! Beran bydlí za mým
domem na zahradě bez domu a přátelí se hlavně s mou sousedkou, která mu občas
hodí trávu. Jinak mečí a je to samotář, nikdo si ho nevšímá. A tak, jak spatřil
otevřená vrata, tak vzal roha….
Stříbrná Lhota
15.6.2012 18:46
Naši krásnou Stříbrnou Lhotu přestáváme
vnímat, když tu trávíme poklidný, důchodový čas. Ale stačí si zajeti do
nedaleké Prahy, a v okamžiku vypluje její krása zase na povrch všedních dnů.
Byl jsem předevčírem v Praze. Nejprve na Novodvorské v obchodním centru Plaza.
Zajímal jsem se o čtečku, tedy o elektronickou knihu, která mne však
zklamala. Má výhodu obrazovky, která se
dá číst i na plném slunci, což jsem si ověřil již na Gran Canaria, ale nic
více. Zobrazuje také fotky ale pouze černobíle. Při té příležitosti jsem
zjistil, že je tam plno personálu nějaké jiné národnosti, ale jejich akcent
jsem nedokázal upřesnit. Pak jsem byl v Bauhaus, kde jsem si koupil specielní
folii na jezírko, které jsem počal dnes budovat. Uprostřed květin a rostlin
jsem se ptal, zdali mají bambus. Nějaký mladý muž, mluvící také cizím akcentem,
v uniformě firmy mne poslal do určitého oddělení, kde jsem objevil bambusové
hole různých velikostí. Vrátil jsem se tedy do květinářství a optal se ho opět,
že jsem měl na mysli bambus zelený, žijící, tedy rostlinu. Vrtěl hlavou a mám
pocit, že nevěděl co chci. Po návratu z Prahy jsem počal obdivovat krásu a
ticho naší vesnice. Pajdovi jsem zapomněl vyndat z mrazáku domácí žrádlo a tak
jsem mu otevřel konzervu. Vehementně totiž vyžadoval žrádlo. Po chvilce si přišel
k jeho talíři, ( on vždy otálí, aby to bylo zajímavé) pak si čuchl, hlasitě si
frknul a odešel. Dal mi najevo, že takový hlad zase nemá, že když konzerva, tak
bude držet půst….
Parta
12.6.2012 15:19
Ačkoliv jsme parta holek a kluků, nikdo to
nepozná. To holčičí a klučičí si schováváme v těch našich starých hlavách. Jsme
maskovaní a pro náhodné pozorovatele jsme banda, co utekla ze starobince. Ale
omyl, jsme uličníci a holky také nejsou jiné. Dnes jsme vyhlásili soutěž o
nejblbější šplecht. Normálně podobné soutěže vyhrává Wendys, ale dnes jsem to
byl já. Určit osobu kterou jsem měl na mysli jsem dokázal slovy: ta sestra od
těch blbců! Zajímavé bylo, že mě spolucestující v autě okamžitě pochopili.
Koupaliště v Měříně bylo příjemně prázdné, ale vířivka neměla takovou teplotu na
jakou jsme zvyklí. Rozhodli jsme se, že si budeme stěžovat, ale to rozhodnutí
zakotvilo v našich hlavách snad pár vteřin a tak jsme při odchodu po hodině a
půl vůbec netušili, že jsme si chtěli stěžovat. U oběda jsme si dali každý jen
jedno pivo, pitný režim jsme dodržovali chlorovou vodou z bazénů. Však jsme si
také vše zaplatili. Stává se, že jeden z nás po jídle u stolu usne. Na to však
máme kamarády, kteří nás něžně vzbudí: hele vole, nespi! Známe navzájem naše
chorobopisy a tak si připomínáme, kdy si musíme vzít prášek! Nic z toho
neměnilo na věci, že nás po pěti
minutách ve vodě přepadl hlad a tak se řeč točila o tom, kam se půjde na oběd.
Paráda…
9.6.2012 16:39
Pověřil mne Drobeček, abych zkontroloval
docházku, neboť se agent CIA nedostavil. Tak jsem vše zaznamenal v obrazu.
Jana, má nová ctitelka z Mikulova mi přinesla láhev výborného vína. Postavil
jsem si ji na okno, řka, že se nesluší pít v hospodě donesené nápoje. Pan
majitel koupil lahvové víno, které mi nechutnalo. Nechtěl jsem dělat
nepříjemnosti a tak jsem litrovku cucal asi do poloviny a pak jsem si nechal
otevřít to od Jany. Ještě jednou na tomto místě, děkuji. Jano jsi prima holka.
Na sále sedělo pár lidí, dívali se na fotbal.
Vyhrál Drobeček. Vsadil totiž na to, že Češi s Ruskem prohrají.
Lidi jsou lidi VIDEO
8.6.2012 12:48
Dočetl jsem se o mentální anorexii. Anorexii
jako takovou známe: jsou to podvyživené mladé modelky, které si oblékají novou
módu. Návrháři je mají rádi, protože si vlastně nový model pověsí na živé
ramínko a nemusí se starat o proporce těla a to, zda si v tom modelu může někdo
sednout. Jinak je anorexie těžké, smrtelné onemocnění. To ovšem mladá děvčata a
ženy nechápou a snaží se vypadat jako ty modelky. Návrháři nechtěně pouštějí do
světa idol lidského vzhledu, který ve skutečnosti neexistuje. Jo, tenkrát v
koncentračních táborech by se návrháři vyřádili. Modelů tu bylo na milióny. A
tak se ženy i muži trápí svým vzhledem, chtějí vypadat neustále štíhle což je
rovná se mladě a trpí tím pádem mentální anorexií. V přiloženém videu je vidět
Mílova vnučka. Tu anorexie ještě netrápí….
Máslo.
5.6.2012 15:54
Dnes jsem byl po plavání očumovat u Penny. Helena
má zítra narozeniny a sejdeme se u Jany. No, jistě jsem tam pro ni nic nenašel,
koupil jsem bonboniéru a máslo. Říkám si, že v mém věku se již nemusím šidit
margarínem, obzvláště když mi taková kostka másla vydrží měsíce. Napadlo mi se
podívat, kdo to máslo vyrábí. Bylo tam vše napsáno česky a slovensky, země
původu EU a malými písmeny i adresa závodu.
Ta slova byla taková typická pro naše severní
sousedy, ale představte si, že nebyla z Polska a z Poland. Nejde mi do hlavy, proč jméno své země napsali
německy. Stydí se za svůj národ? Mají těch průserů již tolik, že to nenápadně
hází na Němce? A nyní se vrťme k tomu Penny. Když člověk prochází mezi regály,
připadá si jako na prvního máje v době kamenné, všude české vlaječky a s
dodatkem: český výrobce. Takže asi bude vše, co nemá českou vlaječku z Polska. I
když, aby to bylo fér, by tam měly vyset i vlaječky polské. Toník z Rovin by
řekl a mávl při tom rukou: všechno jsou polský židi. Lidé sedí v hospodách a
lamentují, že se vše do Čech doveze, avšak ti samí lidé veškerý potravinářský
průmysl po komunistech prodali. A to si může jakýkoliv obchodní řetězec
objednávat potraviny v Polsku, když to Češi nebudou kupovat tak bude muset
dodavatele změnit. Tak přemýšlím, že tam to máslo půjdu vrátit! Vezmu to co
leželo vedle, to bude z Číny…
2.6.2012 14:21
Hospoda byla včera plná, ale nebyla to
náhoda. Dozvěděl jsem se, že se kluci informovali kdo je za pípou a zda jsou
vyčištěné trubky. Pak se nahrnuli v plném počtu. Bylo nás tam s Pajdou
sedmnáct. Píši to tu jen tak bokem, protože si to Miloš nepřišel spočítat.
Kluci z Rovin konečně přinesli housle a já běžel pro kytaru, na kterou Toník
rád hraje. O desáté nám Drobeček sdělil, že teď dělá již zadarmo a ve dvanáct
nás vyhodil. Dělá to klasickým způsobem: počne házet židle na stoly a to tak
vehementně, že člověk jde radši domů…
Drobeček
1.6.2012 13:32
Včera jsme opět našli v hospodě Drobečka při
akci. Měl vyčištěné trubky u piva a i u vína. Pivo posoudit nemohu, jen tolik
musím říci, že si ho všichni pochvalovali. Víno červené mělo jiskru, chuť a
nepěnilo jako dříve. Celou dobu seděli v hospodě dva mladí lidé, již od šesti
hodit. Pan vedoucí slíbil, že se s nimi setká, měli totiž zájem převzít
hospodu. Potom, co nám pan majitel již čtrnáct dní ležel v uchu, že někoho má
ale ten se nehlásí, mi připadlo divné, že se na onu schůzku vůbec nedostavil.
Mirek oslavoval novou motorku rozdáváním pandrláků,
ale Toníkovi to ještě neřekl. Že prý chce, aby na to přišel sám byl
naštvaný…ptáček. Kdybych nevěděl, že je klukům přes sedmdesát, myslel bych, že
chodí do mateřské školky. Míla se stavil i s malým Mílou na pivo a přinesl sebou
trumpetu, kterou vlastní ale na nic nepotřebuje. Dohodli jsme se na toto téma,
že bohatí lidé si koupí věci, které vůbec nepotřebují. Jednoduše je mají doma.
To je jako třeba vlastnit Mona Lisu, nebo mít v podlaze zahrabané miliardy. No
řekněte, co jsou tam komu platné?
Náhoda
1.6.2012
Kdybych byl býval nepopisoval Mirkovy
starosti s tím, že nemá moped, nebyl by byl dnes majitelem zánovního stroje. A
kdyby byl Venca nepraktický člověk a neměl internet, a kdyby si nečetl můj
deníček, nebyl by mohl zavolat, že má v garáži skoro nový moped, na kterém se
opravdu projel jen párkrát a že je ochoten ho Mirkovi prodat. A jak říká Mirek:
ptáčku, spokojenost na všech stranách. A tak vše dopadlo k spokojenosti všech.
Venca má místo v garáži a Mirek moped. Vytáhli jsme ho na světlo boží, dolili
benzín a přístroj nechtěl chytnout. Tato aktivita vylákala z domu Emila a
očistil svíčku, nic. Pak si Emil všiml, že kola nemají dost vzduchu a dopumpoval
je. Mezi tím jsme kuli plány jak dvoukolého osla dostat na Roviny ke známému co
se v tom vyzná a tu Emil povídá: zkus to ještě jednou, teď jsou pneumatiky
plné. Mirek to zkusil, motor chytl a již drandil po své ose.
