Deníček Listopad 2012

 

Myšlenky o tom, co život přináší…

____________________________________________________

Jak jsem se vloupal do banky

30.11.2012 16:40

Občas si zajdu do banky. Já tomu tak říkám, ve skutečnosti sedím u počítače a jsem v bance online. Nechodím tam tak často jako v době, když jsem podnikal. Podnikaví  ajťáci asi nemají co dělat a tak se vzhled portálu neustále mění, což mne nervuje. Jsem pak nucen pracně vyhledávat cestičku k mému kontu a k uloženým penězům. Ale to co se mi stalo posledně, tomu neuvěříte. Ještě dnes mi buší srdce, když si na vzpomenu. Najednou jsem byl u cizího pána, který měl tři konta, na jednom bylo asi 90 tisíc eur, na druhém bylo 40 tisíc a na třetí asi 2 tisíce, což se tak trochu podobalo mojí realitě. Proboha, jak jsem se mohl nabourat do cizího konta? A ještě k tomu tam je tolik peněz??? Navíc jsem se v tom kontu mohl pohybovat jak doma. Přiznám se, že mne zašimralo pokušení si nějaký ten drobek převést na mé konto. No tak, lekl jsem se. To je určitě nějaký penzista, jako já a třeba se zapomněl online odhlásit !! Pak teprve mě napadlo se podívat, jak se ten chudák jmenuje: Fritz Mustermann. Ani nevím jak bych to přeložil: Fritz je každý druhý Němec a Mustermann je pan Vzor, nebo pan  Předloha. Doslova tedy pan Vzorpředloha. Takže ajťáci si zase vymysleli něco nového, pro ně úžasně jednoduchého, nějaký systém na obsluhu online banking, zákazníci si stěžovali, tak tam dali školení a zase podle ajťáku tak jednoduché, že nejsem určitě první, který nalétl. Kdyby na to pomyslné konto dali alespoň třeba 3,60 eur a ne 150 tisíc, určitě by se člověk takhle nevyděsil…  

 

 

Co se mi stalo v Olomouci…. ODKAZ

27.11.2012 17:49

Ale nikomu to neříkejte, ať nemám ostudu…..

 

 

Ať se furt nese.ou

27.11.2012 17:01

Čistě jen tak pro laiky: Islám jako víra vznikla asi 600 let po ukřižování Krista. Tenkrát se pár židů naštvalo a udělalo si jiné náboženství, tedy křesťanské. Muslimové na to asi koukali jako auta a pak jim došlo, že potřebují také nějakou knihu a vznikl korán. Po dobytí Konstantinopole Osmany v roce 1453 předělali tenkrát největší křesťanskou katedrálu na světe na mešitu. Vlastně přistavěli čtyři minarety a okoukali stavbu a pak již věděli, jak se mešity staví. Tak ať si dají pokoj a zamyslí se sami nad sebou,…hergot to jsem se rozčílil!! ) Hagia Sofia

 

 

Těžký uděl hodného člověka VIDEO

25.11.2012 19:32

V sobotu měl president rybářského spolku narozeniny. Jelikož to byly narozeniny šedesáté, tak strávil se svou ženou týden v Berlínu. Byli tam bez auta, takže poznali hlavní město ve všech fasetách. Mimo divadel a muzikálů byli se také podívat v říšském sněmu, v oné slavné kopule, kde se procházeli nad zasedáním vlády. Všechna sláva marná snaha, Monika a Gerald jsou nejradši v kontejneru, v oblíbené hospodě u jezera. A tam jsme na ně všichni čekali. Nevím kolik bylo hodin, když se mi Monika pověsila na krk a řekla zcela nesrozumitelně: já nevím, co jsme v tom Berlíně hledali, a padla pod stůl. Já se pak někdy vzpamatoval v cizím autě a s cizí ženskou a na mou otázku: co se děje?, mi bylo sděleno, ať vylezu, že jsme doma. Jo, ale kde je moje auto? U rybníka, je mu tam dobře, zítra si pro něj dojdeš, řekla cizí ženská a odpálila na plný plyn. Prožil jsem noc hrůzy a na plavání jsem se u Hanky omluvil. Nezlobila se a pozvala mne na segedín. Mezi tím jsem se vzpamatoval a přečetl si zprávu ze Lhoty….

 

 

Pojď to změnit

24.11.2012 14:58

Na YouTube mě náhodou přišla do rukou tato písnička. Jako penzista se pohybuji v jiných kruzích, než mladí a tak mi vlastně ani nedošlo, že jsou to také myslící bytosti. Jak jsme chtěli změnit náš malý český svět v roce 1968!??  Byli jsme tenkrát na počátku života a každý jsme zvolili jinou cestu. Ano, měli jsme tenkrát svojí hudbu: rokenrol a Beatles! Naši rodiče nad námi kroutili hlavy, ale nám to bylo jedno. Protože dnes nechápeme hudbu mladých, neznamená to,  že oni nemají své ideály, cíle a sny. Pojď to změnit  Český protest song

 

Drštky

22.11.2012 17:50

Dnes v poledne přiběhl Adrian s talířem a něm byly vařené drštky. Podívej, co si Kim koupila na jatkách a teď to jí! Z toho jsi přeci dříve vařil polévku! Ano, vařil tak mi ten hrnec od Kim přines i s vývarem a já ti ji uvařím. A tak se stalo, že jsem nečekaně po letech vařil a jedl drštkovou. Navíc byl dnes pěkný den a svítilo sluníčko, tak to tu přikládám. VIDEO

 

Kam se poděly pravé české babičky?

22.11.2012 17:37

Autor neznámý

Vyhynou původní české babičky?

Kam se ztrácejí? Kam odcházejí a kde mizí pěkné české babičky? Kam se vytratila jejich vůně? Kdo a kde naposledy zahlédl jejich přirozenou vlídnost?

"Ještě jednou, Patriku, a Batmana stopro neuvidíš! " vylila ze sebe zlost v téměř holé větě žena na parkovišti před Albertem.

Patrik lehce zklidnil svoji urputnost (prachobyčejný vztek rozcapeného fracka), podíval se zespoda na ženu před sebou a odseknul s posledním vypětí sil:

"Nemám tě rád, babi".

Nad frackem stála žena, která každé ráno zcela jistě prchá před odcházejícím středním věkem. V ložnici sleduje televizní opakování VIP zpráv. Vysílání jak na běžícím pásu.

Vycpaná prsa jí trčela dopředu jako dva libeňské plynojemy, kontura kolem rtů byla opravdu hnusně vygravírovaná a "odliposukcovaný" zadek nacpala do džínů pro holky z osmých tříd základní školy. Zpod rukávu bílého letního trička se přes rameno dolů k lokti linula vytetovaná lilie a nepřirozeně bílé zuby drtily ve vzteku žvýkačku.

Po opravdu dlouhý době jsem byl rád, že jsem vlastně starej a díky tomu nemusím říkat "babi" něčemu, co vypadá jako klon Barbíny a divoké Xeny.
Kam se poděly klasické české babičky? Kde jsou krásně kypré ženy, jejichž ňadra byla měkká jako paličky bílých pampelišek? Kam zmizely ženy typu Míly Myslíkové, Slávky Budínové nebo Stelly Zázvorkové?
V jakých zákrutech života se schovávají ženy líbezné jako barokní obrazy babičky v šátku na hlavě, která mě vítala před chalupou? Věděl jsem, že její rozpažená náruč je hebká jako dlouhé ženské vlasy čerstvě umyté v březovém šamponu.
Věděl jsem, že její šaty voní směsí babiččiných vůní a šeříkového mýdla Elida. Její rty byly vždycky nenápadně přirozeně růžové a nelepily po žádných lescích nebo rtěnkách (pokud teda nevyrážela za "holkami" do cukrárny). Věděl jsem, že přes léto její dlaně voní po rybízu a po žmolence na koláč.
To byly její Diory a Chanely! Po každém naběhnutí do náruče jsem čekal na její pevný a přitom tak laskavý, něžný a vstřícný stisk. Cítil jsem v něm pokaždé obrovskou nekonečnou něhu a vlídnost. Cítil jsem v něm bezpečí.
Když mě okřikla, nikdy to nebylo v afektu a nikdy to nebylo sprostý. Když mě klepla přes prsty - pamatoval jsem si to tak dlouho, jak dlouho jsem jedl nenáviděnou dušenou mrkev, kterou mi s láskou připravovala. Tu dušenou mrkev, které se teď nemůžu nabažit, protože při jejím vaření a pojídání myslím právě na ni - na babičku.

Když se mě ptala na některá slova v křížovce, kterou luštila, cítil jsem se strašně důležitě. Určitě všechna slova znala, jen mi nenápadně dávala pocit potřebnosti a spolupráce. Ukazovala mi způsob, jak spolu mají lidi mluvit a jednat. Když mi před odchodem z domova pokaždé narovnala límec (s mým narůstajícím věkem si stále více a více musela stoupat na špičky chodidel), usmál jsem se na ni. Ona mi jen tak nenápadně pokaždé přejela dlaní přes tváře. Když jsem u stolu kousal do krajíce, který namazala, seděla často naproti mně oblečená do županu a mlčky se na mě jen tak dívala.
A když pochopila, že její pobyt na tomto světě a se mnou je u konce, v klidu odešla. Já jsem se v tom brzkým červencovým ránu šel projít do úvozu pod chalupu a vylíval jsem z očí smutek a radost zároveň. Radost z toho, že jsem jí nikdy neřekl "nemám tě rád".
Často se jí, s pohledem nahoru do nebe, ptám na to, čemu nerozumím. Odpovědi nepřicházejí. Musím si na ně ještě pár let počkat…

 

 

Pajda skončil na stole VIDEO

22.11.2012 14:32

Včera u rybářů měl Pajda pozdvižení. Karl si přived šestiměsíčního vlčáka a ten si přirozeně chtěl hrát. Pajda to asi hodinu trpěl a pak začal vrčet a dělat kravál. Tak jsem mu dal na stůl židli a na ní Pajda strávil večer. Rybáři si nikdy ke stolu nesednou, vždy visí na baru u výčepu, což je dost nervní, pokud to byla moje hospoda a personál musel obsluhovat a tlačit se návalem za pípu. Dneska se tomu již jen směji….

 

Jak jsem honil módu

21.11.2012 16:30

I přišlo mi, že bych si mohl koupit šálu. Takovou tenčí abych ji mohl omotat kolem krku jak se to teď v televizi nosí. Loni mi Hanka jednu darovala, pěknou a dostatečně dlouhou ale moc silnou. Jel jsem extra kvůli tomu do Hessen Centera. Šály tam měli, za 9 Eur, byly však stejně dlouhé, jako ty, co jich mám doma plno. Tak jsem po dlouhém hledání oslovil prodavačku, protože těch je tam vždy málo. Zavedla mne k jinému stojanu řka: tyhle jsou tenčí. Zaplatil jsem, jel jsem domu a doma zjistil, že to není šála ale šátek, tak pro babičku. Dnes jsem to jel vrátit. Podíval jsem se pak do vedlejšího obchodu, jednu šálu tam měli ale chtěli za ní 79 €. Tam ke mně přišla prodavačka sama od sebe. Povídám: tady, ta cena, to je překlep, že ano?! Ne, ne, to je kašmírová šála. No, já na krku nemusím mít kašmír, pravím a milá paní mi podává úplně tu samou za 59 €. Chvilku jsem se zamyslel a pak jsem prodavačce oznámil, že na to nemám, a šel jsem. Naproti měli obchod, tam bylo přešálováno. Přestože jsem měl pocit, že je obchod výhradně pro dámy, vlezl jsem tam. Šály tam počínaly u 100 €. Tak jsem si řekl, že půjdu koupit Aničce lucerničku na svíčku, do Lhoty. Lucerničku jsem si po nedávné zkušenosti nenechal zabalit a šinu si to k východu, když jsem zahlédl opět šály. Obchod se jmenoval 1982, a za 12 € jsem dostal dvě šály přesně takové, jaké jsem chtěl. A ještě krásnou, kvalitní papírovou tašku. Ono hodit módu není tak snadné….

 

 

Pajda je OK Video

20.11.2012 0:40

Pajdovi se daří již zase dobře. Má dobrou náladu a chuť k žrádlu jako velký pes. Měl jsem tu ještě video, jak naříkal po té narkóze. Vypadalo to jako že hraje divadlo, ale asi to tak je. Když to paní doktor říkala…

 

Trocha poezie

19.11.2012 13:54

Znaven tím vším, já chci jen smrt a klid,
jen nevidět, jak žebrá poctivec,
jak dme se pýchou pouhý parazit,
jak pokřiví se každá dobrá věc,
jak trapně září pozlátko všech poct,
jak dívčí cudnost brutálně rve chtíč,
jak lidskou slušnost korumpuje moc,
jak zchromlá vláda na nás bere bič,
jak umění je pořád služkou mocných,
jak blbost zpupně schopným poroučí,
jak prostá pravda je všem jenom pro smích,
jak zlo se dobru chechtá do očí.
Znaven tím vším, už chci být, lásko, v hrobě,
jen nemuset tím sbohem dát i tobě.

 

Pokud vás oslovila aktuálnost básně a ptáte se, který mladý talentovaný autor dokázal tak přesně vyjádřit naši prohnilou dobu, pak vězte, že to byl William Shakespeare a tento jeho sonet je starý 400 let.  Co z toho plyne? Že neprožíváme žádnou krizi identity  kultury, vztahů a čehokoli dalšího. Pravda je, že lidé jsou - alespoň soudě dle velkého mistra - pořád stejní. Tak hlavu vzhůru. A nenechte se otrávit!
 
Fax vysílá barvu

17.11.2012 18:00

Kim si namlátila na kole a pohmoždila si koleno. Muselo se to operovat. Protože je nezaměstnaná a tím pádem podřízená pracovnímu úřadu, musí doklady o neschopnosti nosit tam, a navíc předem ještě poslat fax. Dnes se již fax skoro nepoužívá, ale mám ho doma z dřívější doby mého podnikání. Takže posílám na pracovní úřad faxy. Asi po druhém poslání mi paní, (dovedu si živě představit, co to bylo za krávu) zavolala a slušně mě požádala, abych si do toho mého faxu dolil barvu, že je to, co jí tam na úřadě z přístroje vyleze dost nečitelné. Chvíli jsem byl zticha, přemýšlel jsem, zda mám řvát či tu krávu shovívavě poučit, že tu kartuši si musí vyměnit ona a ne já, pak jsem dospěl k názoru, že by to jistě nebylo nic platné a tak jsem slušně řekl, že to zařídím….

 

Pan president se zase proslavil. ODKAZ

17.11.2012 17:49

Při rozhovoru ve Vídni s reportérem "Der Standard" se Klaus vyjádřil velmi podivně. Že si vymýšlí slova, to je o něm známé, ale že je takový tichý blázen, to jsem netušil: Klaus: "Odpověděl bych asi takto: Jsem proti supranacionalismu. Je to jasné? A jsem pro mezivládnost? Ano? Dobře," řekl Klaus novinářovi těsně předtím, než se podle listu Der Standard otočil na podpatku a beze slova odešel.

 

 

Hrázděné domy VIDEO

17.11.2012 17:01

Našel jsem na internetu město Quedlinburg v Německu. Jelikož nikdy nemám úspěch, když mluvím, nebo jsem ptán na můj dům ve Frankfurtu, protože nikdo v Čechách neví co to hrázděný dům skutečně je. Quedlinburg je pohádka takových domů!

Hrázděné zdivo je typ zdění, při kterém je dřevěná nosná trámová konstrukce vyplněna cihlami, hliněnou maltou omazanými slabými trámky či výjimečně kameny. Výplň je pak omítnuta, trámy však nikoli – vzniká tak typická podoba hrázděného zdiva. V českých zemích není tento způsob stavby zdí příliš častý, nalézáme ho především v západních a severních Čechách v oblastech bývalých Sudet. Zcela běžný je v Německu.

 

Jaké krásno VIDEO

15.11.2012 17:47

Tuto prezentaci jsem dostal asi od Ládi. Je spoustu  věcí, které starší v internetu a není mi jasné, ani nemám tu představivost, jak se tam vše vejde. Nikdy jsem neslyšel, že by tento digitální kolos měl nějaká zadní vrátka, kterými by třeba data, která již léta nikdo nenaťukl, vyhodil, či vymazal. To právě on nesmí, protože právě proto on tady je, aby si vždy vše pamatoval. Jak stárnu, tak stále více tomuto kolosu rozumím: to, co jsem již dávno po mozkové kůře nepožadoval, je k nenalezení. Potřebuje se k tomu odkaz. Dávám příklad: seděli jsme v neděli s Hankou v restauraci a vedli řeči. Potřeboval jsem vědět jméno nejznámějšího a nejluxusnějšího hotelu světa, ale nevymačkal jsem ho s paměti. Když nám přinesli jako předkrm salát, povídám už se mlha zvedá, je po něm pojmenován celerový salát s jablky a vlašskými ořechy..a…a Waldorf Astoria. A bylo to. S internetem, nebo s počítačem je to podobné: ty staré a nepoužívané věci se déle vyhledávají. Internet je super věc, pro všechny odvětví společenského, obchodního a sociálního světa. Pro nás penzisty úplná pohádka. Dokáže potěšit, ublížit, pomoci a dokáže i zničit. Nedávno si děvče v Kanadě vzalo život  pro Cybermobbing, tak se říká teroru přes internet. A tak si budeme vybírat jen ty pěkné věci….

 

Osm zubů

13.11.2012 12:19

Dnes byl Pajda na vyčištění zubního kamene. Vzalo za své i osm zubů. Paní doktorka mne upozornila, že bude po zákroku hodiny kňourat, to je prý po té narkóze.  To ovšem ještě netušila, jaký je Pajda ochotník. Skoro čtyři hodiny takhle vyvádí, až jsem mu právě řekl, že je toho dost tak přestal. Musel jsem mu to říci, protože on by si na to zvykl. To se stalo mému staršímu bratru: jako klukovi mu skočila blecha do pusy. Až do dospělosti si neustále odplivoval. Ještě si to sám pamatuji.

 

Co dělat, když ti kamarád nevěří VIDEO

12.11.2012 17:14

Když jsem na Lhotě, neustále mne Míla láme, ať s ním jedu na kole. Nejedu a mám více důvodů. Pajda jezdění na kole zná a bylo by pro něj hrozné, kdybych odjel sám. V letních dobách to pejskovi již tolik neběhá a tak, podle Míliných "to je kousek" by se pes schvátil. A jaký si udělal Míla závěr? Jednoduše, že neumím na kole. To samé si myslel o  Láďovi, když ho nutil, aby s námi jezdil do Měřína. Láďa neumí plavat, přišel jednou s vítězným objevem. Tak ať se teď hluboce stydí uličník jeden. Chudák Evička, co ta s ním musí zkusit!?

 

 

Lu a Mark

9.11.2012 18:12:53

Posledně v létě, po Strassenfestu dělal Marek zahájení nového bydlení, ale Hanka byla již na dovolené v Čechách. Tak jsme to doháněli včera večer. Lu splnila svůj slib a koupila vodku Smirnoff do které dala dva dni předem rozpustit nějaký ovocný bonbon. Prý je to mnohem lepší, ale jak jsem to posuzoval, bylo to trochu puberťátské. K večeři jsme měli šťouchané brambory s houbami zapečené v lískovém těstě. Ještě jsem takovou věc nejedl a bylo to velice poučné a hlavně neskutečné horké, protože to těsto nepouštělo teplo ven. Byl to maminčin recept. Když jsme přišli, padli jsme do vchodové haly kde se montoval nový stěnový nosič na televizi v ložnici. Ve sklepě Marek udělal regály, tak jak to viděl u mně. Vždy když mi pomáhal při domácích pracích, měl jsem pocit, že mu jdu strašně na nervy, ale koukej co toho okoukal. Jsem na něj pyšný…

 

U rybářů

8.11.2012 17:01

Včera jsem byl u rybářů u jezera v kontejneru. Náhodou tam byli všichni co jsem znal. Protože jsem nebyl pomáhat na Oktoberfestu, (slavnost piva) čekal jsem, že dostanu vynadáno, ale za dobrou útratu se tam lidem nenadává. Zjistil jsem, že se letos Vánoční besídka nekoná, protože není kde. Příští rok Strassenfest také rybáři dělat nebudou, protože o tyhle staré instituce již mládež nemá zájem. Co je to platné, že pouliční slavnost byla letos po 33., když tam nikdo nepřijde? Takové podobné akce v Čechách komunisti zakázali, a nyní se pomalu rozjíždí tradice, které si ani já nepamatuji. To je dobře, ale až bude přepaden Mníšecký zámek Švédskou armádou po 33. také už asi budou bojovat jen obchodníci v dřevěných budkách. Vše jednou omrzí a vše jednou skončí…

 

Pajda brzdí

8.11.2012 16:50

O tři ulice dále má svou ordinaci zvěrolékař. Chodíme tudy málo kdy a když, táhne pes na druhý chodník. Byl jsem tam nedávno udělat si termín na Pajdův zubní kámen a počal jsem vyjížďku normálně do luk a zase jsme se druhou cestou vraceli a pak jsem neodbočil domů ale jel k doktorce. Má tam dvoreček a tak jsem měl v úmyslu do něj vjet, ale to jsem nepočítal s Pajdou. Pes vběhl do jízdní dráhy a já si toho všiml, až když počaly troubit auta. Pajda byl zeširoka rozkročen a dával najevo, že svou pozici neopustí. Zprava a zleva stála auta v řadách, provoz se zastavil. Musel jsem zlézt z kola a dojít pro něj. Vzal jsem ho do náruče a i tak mi dával cukáním najevo, že tam, kam hodlám jít, tam on nejde. No, v čekárně byli dva pudlíci a tak se trochu zabavil a pak jsme v ordinaci dostali termín a Pajda se uklidnil…

 

Jak jsem se stal slavným

7.11.2012 13:27

Včera se ozval Skype. Na druhém konci byl Láďa ze Švýcarska. Od prvního okamžiku jsem měl pocit, že je něco jinak. Dříve, když mi volal, byl vidět, na půl hlavy jak sedí u počítače,  Mařenka někde v pozadí pobíhala občas nakoukla do kamery. Včera však seděla na gauči a po chvilce si k ní přisedl i Láďa. Povídali jsme si, že prý jim volal Míla, že se mi stýská, proto se mnou  skejpují. Pak to ale asi nebylo k vydržení a Láďa povídá: jsi v televizi! Po par taktech nedorozumění kápl božskou: máme novou L-G 117 cm televizi se Skype. Takže na tebe koukáme přes televizi. Takže já jsem ve Švýcarsku v televizi! Ano, řekla Mařenka. Takže jsem slavný! No kdo to o sobě může tvrdit, že je vidět v televizi….

 

 

VW Touran

3.11.2012 16:57

Dnes jsme byli s Hankou plavat dnes. Zítra se jde k Číňanům na oběd. Kim má hosty. Hanka má v garáži sedm let nový Touran s 12 tisíci kilometry na hřbetě, no to  je ještě miminko! Neustále však má Hanka obavy, že se auto neprojede, že se vybije baterie, že se zkazí nafta. A tak jsme dnes jeli do Bad Soden Salmünster jejím autem. Hanka řídit nechtěla, že je to pro ni na dálnici a já nevím co ještě, tak jsem se dnes projel pěkným autem. Ani jsem moc velký rozdíl u dieselu nepoznal, táhne jako drak…  

 

Jak jsme kupovali laptop

3.11.2012 16:57

Kim bude mít zítra narozeniny. Adrian  mne oslovil, zda bych s ním nejel koupit pro ni laptop. Konzultovali jsme ještě Marka a ten byl toho názoru, že Kim bude přístroj používat jen na poslouchání vzdálených melodií z Thajska. Jinými slovy, že nemusí být drahý, pouze internet zdatný. Tak jsme vyrazili do Media Markt a hned našli pěkný. Příjemný prodavač (to jsme ještě nevěděli, že je to blbec a pitomec a že ničemu nerozumí!!), nám poradil, když si vezmeme tento přístroj, kde není ještě žádný systém a koupíme Windows a sami si to instalujeme, ušetříme 50 Euro. Tento úkon jsem již dělal vícekrát a tak jsme souhlasili. A jak to dopadlo doma? Mladý prodavač nám prodal laptop na kterém byl systém Lynux, CD s Windows nebyla plnohodnotná a udělat to vůbec nešlo. Volali jsme záchranáře pana Krohka, ten se uvolnil, že to zkusí, ale dnes dopoledne musel Adrian do prodejny pro plnohodnotnou verzi Windows. Zdalipak bude dnes po 12. hodině noční laptop v domě, ještě nikdo neví….

EU

2.11.2012 16:08

Psal tuhle kamarád Ruda, že jeho známý zkoušel dcerku chodící do základní školy co jako umí. Na otázku co ví o EU, řeklo děvče, že paní učitelka pravila, že o tom ona nebude děti nic učit, protože až budou větší, EU tu již nebude. To mi připomnělo lékárnu na Dobříši. Jak je známo, lékař nám předepíše léky na předpis, z toho část platí pokladna. Když chceme léky které pokladna neplatí, tak vezme pan doktor jiný lístek, na které napíše léky na předpis, ale ty si musíme zaplatit sami. S takovým receptem, od německého pana doktora, chodím léta do lékárny na Dobříši ale posledně mi léky nevydali. Na můj zaražený pohled byla zavolána paní Mgr. a ta mne poučila, že si o tom s kolegyněmi na provozovně povídaly a rozhodly se, že na evropské recepty léky vydávat nebudou. Internacionála v pozadí nehrála, ani ruská vlajka tam nevlála ale na nějakých tisíc korun tržby dobrovolně hodily bobek.  Jak pěkné, předvídavé, uvědomělé a politické: utrať své peníze jinde! Sto metrů je jiná lékárna a tam ještě nejsou tak političtí….

 

Sandy

2.11.2012 16:08

Někdy koncem léta vypnuli na Stříbrné Lhotě proud. Bylo asi tak dvě odpoledne. Jak to tak bývá, sousedi vylezli na ulici a vedla se debata o tom, zda ten proud nejde všude. Protože kdyby nešel jen doma, tak to by byl problém. Volat opraváře atd. Ale nešel všude, ani v Mníšku, na Pískách, v Kytíně a tak jsme se zase rozešli. To si dnes člověk již nedovede představit, jak je na té elektřině závislý. Chvíli jsem si četl a pak si říkám: zahraji si na keyboard. Nejde, je na proud. Tak si pustím televizi. To samé. No jo, tak se pořádně osprchuji: voda neteče, protože pumpa je také elektrická. Nakonec jsme čekali asi do devíti hodin a mne se zmocňovalo zoufalství.

A teď ten hurikán Sandy! To jsou miliony lidí bez proudu a ještě několik dnů budou! A to se mluví o Spojených státech Amerických. To není nějaká třetí rozvojová zem!! Celé města rozbila voda a vichr, a nebo vyhořel transformátor a s ním celá čtvrť. Přeji těm lidičkám aby vše nějak přežili. Alespoň zimu tam snad nemají, v New Yorku chodili i v kraťasech.

 

Velké vaření

1.11.2012 17:47

Dnes opět přišel čas, abych Pajdovi uvařil. Nakoupím například kuřecí křidélka, mleté hovězí, kořenovou i jinou zeleninu, nudle. Vše uvařím, vyberu kosti a dám do mrazáku ve škatulkách po čtyřech dnech  mám žrádélko na 24 dní. V Čechách dávám vždy kuřecí játra, po těch on se může zbláznit, ale tady se nedostanou ke koupi v každém obchodě. Rozjel jsem velkou práci, bylo totiž slunečně a Kim dělala na zahradě, tak jsem při tom vaření dělal ještě u Annabelly schody. Pak mi Kim přinesla dýni, že jich má plno. I uvolnil jsem se, že uvařím polévku. Je to jednoduché: vodu do hrnce, jen na dno, trochu kořenové zeleniny a pak dýni, nakrájet na kousky a nechat to vařit. Hovězím vývarem v kostce ochutit. Pak začalo odpoledne pršet a udělala se tma a my si jedli v teple polévku a otevřeli jsme si k tomu víno. Pajda také dostal ze svého a pak si přinesl ze zahrady medvídka a chtěl si s ním doma hrát. Kdyby jste znali mého psa (prase jedno) důvěrněji, tak by vám to došlo co chtěl dělat….