Myšlenky o tom, co život přináší…
Macadamia
31.8.2012 13:04
Hanka pokaždé když jede do Čech, veze Macadamia
ořechy. Vždy jsem se tomu divil. Včera, při jejím posledním posezením v hospodě,
sebou vzala dva balíčky. Odjíždí dnes večer do Frankfurtu. Skutečně, nikdo je
neznal. Anička říkávala, že rostou na Havaji, ale domýšlím se, že je tam prostě
poprvé jedla. Pěstují se v Austrálii. Jsou velké, bílé a máslové chuti, jednoduše
výborné. Na odkazu jsem si právě přečetl, že se skutečně pěstují na Havaji a
daří se jim na sopečných svazích, které jsou tu na každém kroku.
Tragedie
31.8.2012 13:04
Včera jsme seděli u známých v zahradě,
jejichž sousedé mají dva psy. Jsou to pitbulové, tedy bojový hafani, před nimi
je se mít potřeba na pozoru. Po chvíli jsme zaslechli srdcervoucí nářek sousedky. Asi jí zakousli její milovanou
kočku. Naši čtyřnohý miláčci jsou jednoduše členové rodiny, ať chceme nebo ne….
30.8.2012 12:53
Chodíme pilně s Hankou každý den lesem. Máme
tam již vyšlapanou cestičku. Je to taková důchodcovská rozcvička. Tudle jsem
objevil kámen. Ležel si tam v lese a
jedna strana se třpytila jako slída. Tak jsem do něj kopnul ve směru chůze. Při
další procházce jsem ho již odnesl několik metrů. Včera jsem ho dostal do
nejvyššího bodu naší stezky a dnes jsem ho donesl domů. Třpytí se tam u
jezírka. Hanka se mi směje, že mám kamenománii, ale ano, má pravdu. Mám kameny
z celého světa, dokonce i z Arizony, Nevady a Kalifornie. Pěkně jsem se s tím
kamenem nadřel. Hanka to vyprávěla Robertovi a on prohlásil: až bude na kraji
lesa, zajede tam s autem. No, již je můj….
Výlet na Skalku
26.8.2012 18:32
Dnes jsme si s Hankou udělali výlet na Skalu. Skalka je barokní areál s klášterem a s
poustevnou, kam se prý jezdí zotavovat nějaký vysoký, církevní pohlavár. Trochu
stranou stavebních skvostů je dřevěná boudička s nápoji. Před ní hoří neustále
ohýnek, kde si člověk může opéci buřta. Buřt je k zakoupení na místě, vidlice a
klacky na napíchnutí visí opodál na
stromě. Cesta počíná prakticky u mého
domu a neustále stoupá až se člověk dostane k areálu s krásným výhledem no
kraje. Dojít až k poustevně je dost velká túra. Ne, že by to bylo daleko, ale
do kopce. Dali jsme si s Hankou jedno pivo a pak jsem již rázovali dolů, to
byla cesta příjemnější……
Leknín
25.8.2012 12:54
I dal mi tuhle bratr kousek tlustého odnože
leknínu. To máš do tvého jezírka, řekl, zbytek jsem hodil do rybníka.
Předevčírem jsem při plavaní onen leknín v rybníku objevil. I přepadla mne
lidská nenažranost a já, za pomoci Hanky, leknín přitáhl ke břehu. Ve vodě to
šlo snadno, ale na suchu se s ním nehnulo. Byl to kolos, který by
pravděpodobně, vhozen do mého jezírka, vystříkl všechnu vodu a zlaté rybky by
byly bez svého elementu. Tak jsem ho zase odtáhl, za asistence sestry švagra a
Hanky dál od břehu. V tomto okamžiku mne napadá zvláštní souvislost: Golden
Gate Bridge, tedy zlatá brána, která spojuje poměrně úzký průplav do obrovské
zátoky u San Franciscka, je natřená červenou barvou, jako i zlaté rybky jsou
červené. Byl tady někdy kdysi někdo barvoslepý a naučil celý svět tomuto
nesmyslu? Přikládám něco pro
zasmání… Jak se povléká prostěradlo
Svatý Karel
24.8.2012 13:37
Včera jsme se byli s Hankou koupat ve Voznic
u bratra. Je tady totiž Monika, jeho manželka. Koupili jsme růže, jedny pro
Arnu a jedny pro Moniku. Uvařili nám kafe a čaj. Monika stříhala nějaké chroští
a švagr Karel nadával, že mu někdo otevřel garáž, že tam má konzervy pro kočku
a že pak jsou tím vedrem měkké. Pak jsme sešli zahradou k rybníku a vlezli do
vody. I Pajda se koupal. Najednou se do altánku, kde jsme si povídali přihnala
Monika, že je garáž zamčená a klíče nikde. Povídám švagrovi: jak můžeš paní
domácí zamknout garáž? No mám tam ty konzervy. Monika byla naštvaná, sestra
také: já s tím nic nenadělám, on je jako svatý Petr, jak vidí klíče tak všechno
zamyká! Je nutno podotknout, že je Karlovi 89 let a jinak je čilý jak rybka…. pro potěšení
Jak zmizel Mníšek
24.8.2012 13:37
V úterý jsem se vracel z Frankfurtu do
Stříbrné Lhoty. Bylo to pozdě odpoledne, protože jsme se ještě stavili ve Staňkově, kde jsem měl u Tomáše jednu knihu. Ptal
jsem se hned jaké bylo koupání, ale ta naše parta mi řekla že se neplavalo,
protože čekali na mně. A tak jsme se vydali ve středu, tentokrát i s Hankou,
která tu na mne čekala. Po koupání jsme si vybrali Marjánku, hospodu u nádraží
a šli tam na oběd. Seděli jsme na terase a měli výhled do kraje, na Mníšek a
Skalku. Slunce, modrá obloha jednoduše počasí jako na pohlednici. Když jsme
dostali jídlo, přihnala se hradba mraků, visela ale na Brdy. Mraky byly stále
tmavší až se v dáli v kraji spustil liják a jako v hrůzostrašném filmu nám
zmizel Mníšek, Skalka i brdské pohoří z očí. Jako by tam nikdy nic nebylo. My to pozorovali a jedli dál. V tu chvíli
Vendys prohlásil, že si budeme muset říci o příbory z umělé hmoty, aby do nás neudeřilo! Nakonec nás
silný vichr zahnal do lokálu, ale stejnak nepršelo. Na cestě do Lhoty jsme
projeli Mníškem zaplaveným vodou, ale u nás nespadla ani kapka….
18.8.2012 13:38
V tomto okamžiku je to přesně hodinu a něco
do zahájení slavnosti. Pouliční slavnost v Maintalu má letos 33. výročí, a od
samého počátku jsem byl u toho. Ani jednou jsme nevynechali. Prodávali jsme
nejprve buchty, které se tak jak je známe v Německu neznali a později jsme
počali dělat chlebíčky, což bylo tenkrát také novum. Od té doby co jsem v penzi
jsem dal dvůr k dispozici spolku rybářskému a Adrian a Kim počali provozovat
thajské speciality. Všichni dobrovolníci udělali svou práci a teď se čeká, až
starosta města narazí první, symbolický sud piva a přijdou hladoví a žíznivý hosté….
Posezení
16.8.2012 19:18
Cesta do Frankfurtu byla výborná. Ještě jsme
se stavili ve Stockstadt, kde má Jana známé, strávili tam hodinu a pak již jsme
byli doma. Zahrada byla posekaná, pool čistý a stůl byl plný jídla. Seděli jsme
všichni pohromadě, což mi udělalo radost, protože se minulý rok děti pohádaly a
mně to dávalo dost zabrat, ale moudře jsem se ničeho nevšímal a teď si to asi
vyříkaly, děti, to je s "y" přestože jsou to již dospělí, a je tu pohoda. Jana mi uklidila byteček a teď
se dáme do loupání cibule, česneku, nakládání kuřecích prsíček a jiných tajů
thajské kuchyně. Dodavatel pití již zaparkoval chladicí vůz plný nápojů a stoly
a lavice jsou již také dodány. Úkoly co jsem měl v notýsku jsem již splnil a
půlmetrový štos pošty je také zvládnut. Takže zítra může začít Strassenfest….
Záhada
13.8.2012 12:46
Včera v neděli měl můj švagr narozeniny. Bylo
mu 89 let. Měl docela dobrou náladu a samý šprým. Byli jsme na Dobříši u
Číňana, chutná mu totiž kuřecí masíčko v těstíčku v sladko kyselé omáčce. Pak
jsme poseděli ve Voznici v altánku nad jezerem. Hanka byla se mnou. Večer se
řešila záhada v hospodě: někdo totiž odcizil, v pátek při kytarách, na dámském záchodě zrcadlo. Nikdy jsem ho neviděl,
neboť tam nechodím, ale měl to být vrchol nevkusu. Nějaká plastická květina v
jejímž středu se nacházelo malé zrcátko. A tak se rokovalo, kdo by to mohl
ukrást. Nejprve se vzali v úvahu cizí návštěvníci, ale vyšlo najevo, že tam
bylo jen jedno děvče, které nemělo ani kabelku ani ruksáček, takže by ho nemělo
kam strčit. Jak líčila Jaruška, děvče mělo upnuté džíny a tričko, co odhalovalo
bříško. Ve finále pak Wendys prohlásil: já se do zrcadel nedívám, já se pamatuji….
10.8.2012 13:01
Máme tu s Pajdou letního hosta. Pajda se
raduje, že je nás smečka a já, že tu nejsem sám. Hanka sice neustále někde
trajdá, jezdí do Prahy a navštěvuje kamarádky, ale večer mne doprovodí do
hospody. Také mne uvádí do tajů Rückengymnastik. A tady jsem narazil na slabost
Google překladatele. Říká mi, že to je vzadu cvičení, přitom je to posilování
svalů kolem páteře. Cvičí se to v leže na zádech a je to k popukání. Pajda si
myslí, že si asi s ním chceme hrát a vděčně přijímá naši snahu tím, že nám
olizuje nosy. Já jsem kdysi, když jsem měl a stále mám problémy s plotýnkami,
také takový kurz absolvoval, ale všechny cviky jsem již zapomněl. Tenkrát to
pokladna platila, Hanka si zatím o honorář neřekla….
9.8.2012 14:07
Je to již stará tradice. Zavedli jsme ji s
Mílou. Již druhý rok jezdíme plavat do Měřína. Náš počet se neustále zvětšoval,
stačilo však jedno auto. Toto úterý jsme museli jedno auto přibrat- bylo nás
devět. Pěkně jsme se vydováděli. Byli jsme ve stáří od 12 do 89 let. Nejstarší
byl Karel, který zjistil, že mu to již neplave, protože nemůže otevřít jednu
dlaň. Přesto se prohnal bazénem i divokou řekou. Ve finála jsme šli na Řitku na
Veselku na oběd, kde nás obsluhovala Janička a Markéta. Bylo to príma…
3.8.2012 11:57
Při oslavách na Pískách nás navštívili
tuláci. Docela jsme si odechli, když zase vypadli. Jana se pak nemohla
dopočítat slepic. Uklidnila se, teprve, když je všechny našla.
Návštěva
3.8.2012 11:57
Včera mne navštívili Ruda s paní Danou.
Naposledy tu byli asi před sedmi - osmi lety. Byla to krásná podívaná na jejich
mládí, lásku, která mezi nimi stále jiskří, na úspěch malé rodinky, která již
nezažila na své kůži komunisty. Svého času se odstěhovali na venkov a dopřáli
tak dětem dospívání na vesnici. Ruda se
mi pokoušel pomoci umístit jídelníček na stránkách hospody, které dělám a měl v
podstatě hned ze začátku pravdu: měl jsem na vybranou ve formátu JPEG uložit
soubor přiměřeně nebo zachovat velikost.
A v tom to bylo. Pěkně jsme si povídali a někde mezi řečí jsem položil otázku,
jak je napadlo odstěhovat se na venkov? Ten nápad jsem našla ve vaší knize,
kterou jsem vám korigovala!, dostal jsem překvapivou odpověď. Bylo to ještě v době regulovaných nájmů, tak z
téhle strany bota netlačila. Dnes, jak je známo, se spousta penzistů
odstěhovala na chaty. Tak když už má kniha neudělala díru do světa, aspoň dala
paní Daně dobrý nápad! Román Bolest bez naděje
Be or not to be
3.8.2012 11:46
Včera večer byl úplněk. Sedl jsem si před dům
a otevřel láhev vína. Koukal jsem jak měsíc plul oblohou a poslouchal jak bublá
jezírko. Tak nějak jsme si představovali život s Aničkou. A najednou tu byla!
Celá zahrada, dům i mé úvahy jí bylo plno. Napadla mne myšlenka, že život
nemusí být jen ten reálný, že může být ještě jeden, někde za hranicí našeho smýšlení.
Jakoby podhoubí života, jež je po celém lese aniž bychom ho viděli, jen občas nechá
vyrůst hříbečka. Ten reálný život. Tedy ten o kterém si to myslíme. Možná že ve
skutečnosti je to podhoubí reálný život. V každém případě to byl pěkný večer…
02.08.2012 16:36
Venca je velký šprýmař. Je to zámožný občan
naší vesnice, nicméně mu nebylo líto, využít chvilku odpočinku k legraci. Sedl
si před svou vilou do stínu a Milena mu přinesla klobouk, který dříve nosila na
maškarní plesy. Zdeněk z Písků to vyfotil a přidal komentáře….
Nah & Frisch
01.08.2012 14:20
Jezdil jsem plavat s reklamní taškou od LIDL.
Více jak dva roky. Tady na Měřín a v Německu do Spessart Therme. Tašku jsem
vždy pohodil někam do kouta zrovna tam, u které atrakce jsem byl. Mám v ní vždy
ručník, mýdlo a žínku. Když jsme se vraceli z Chorvatska, stavili jsme se ve
vesničce v horách na nákup a zde jsem dostal dvě tašky zdarma. Stálo na nich Nah
& Frisch, tedy Blízko & Čerstvé. Tak jsem se rozhodl, že si dopřeji luxusu
a onu zdevastovanou tašku od LIDL vyhodím. V pondělí, když jsme byli plavat se
mi taška v plovárně ztratila. Nebyla tam kam jsem ji pohodil. I počal jsem
hledat a vida, na lavici byla mezi jinýma a čuměla na mě. Povídám pánovi co
stál opodál: to je moje taška! A ukazoval jsem na Nah & Frisch. Pán pokrčil
rameny a mínil: manželka řekla, abych všechny posbíral a dal je sem k nám.
Klidně si ji vezměte. A tak se stalo, že jsem ztratil a zase našel tašku.
