Štěchovický archiv

 

  James V. Jakoubek

Jaro roku 1945. Druhá světová válka v Evropě se blíží ke konci a německé okupační úřady Protektorátu Čechy a Morava jsou si této skutečnosti plně vědomy. 15. dubna, ve 3 hodiny ráno, vyjíždí z Prahy směrem na jih kolona nákladních vozů 1. roty elitních ženistů SS-divize Das Reich. Na korbě jednoho z nich, na zapečetěných bednách, sedí mezi svými vojáky velitel 2. čety SS-Scharführer Günther Achsenbach. Poslání a cíl výpravy která mizí v ranní temnotě jsou přísně tajné, rozkaz přišel z Hlavního stanu v Berlíně.

Praha, polovina května, o měsíc později. Úřady osvobozených Čech začínají pátrat po německém okupačním archivu. Na jeho lokalizaci se mimo české StB, plně ovládané komunisty, zainteresuje také sovětská NKVD. Usilovné pátrání které se postupně rozšíří na celý bývalý Protektorát ani po několika měsících nikam nevede. Archiv jako by se do země propadl.

Začátek září 1945, zajatecký tábor Mülhausen, francouzská okupační zóna. Po několikadenní urgenci dosahuje soukromého slyšení u velitele jeden ze zajatých SS-manů který tvrdí, že má přísně tajné informace důležité pro vítězné spojence. Do kanceláře velitele je přiveden muž v rozervané uniformě SS bez signicií. Postaví se do pozoru a hlásí: Scharführer Günther Achsenbach. Pak podá veliteli stručnou zprávu o tajné misi SS ženistů v Čechách několik týdnů před koncem války, jejímž úkolem bylo ukrytí a zajištění dokumentů Protektorátu Čechy a Morava. Velitel po odvedení zajatce kontaktuje francouzskou zpravodajskou službu která SS-mana přebírá.

Druhá polovina září 1945. Francouzský atašé předává čs. ministerstvu zahraničí v Praze oficielní nótu. Mimo jiné se v ní praví, že válečný zajatec, příslušník zbraní SS, hodlá označit nedaleko Prahy místo kde před koncem války německé úřady nechaly zakopat důležité listiny a dokumenty. Hledaný archiv byl na světě. Co ale následovalo po této nótě není do dnešního dne spolehlivě objasněno, dá se ale shrnout do několika slov - debakl komunistických špionážních služeb StB a NKVD. Zatím co tyto po archivu usilovně pátraly, zapadla důležitá zpráva o jeho existenci do trezoru na čs. ministerstvu zahraničí. StB, ani NKVD se o této zprávě nedozvěděly...!

V čele ministerstva zahraničí v té době stál Jan Masaryk, demokrat do morku kostí a přesvědčený anti-komunista. Dá se předpokládat, i když pro to nejsou důkazy, že právě on tuto zprávu dostal do ruky a že to byl on, kdo byl hybnou silou za tím co následovalo - navenek dokonalé mlčení, kdy se pod touto klidnou hladinou rozjela supertajná akce do které mimo Francouzů a čs. ministerstva zahraničí byla zasvěcena strana třetí, americká vojenská výzvědná služba G-2.

Koncem ledna 1946 obdržel od generálního štábu USFET (United States Forces European Theatre) nadporučík americké intelligence G-2 v Norimberku William Owens rozkaz připravit covert-mission do sovětské okupační zóny. Název mise: Operation Hidden Documents. Rozkaz oznamoval, že půjde o nebezpečnou akci s možnými ztrátami, proto musí jít o dobrovolníky. Nutný požadavek: členem výpravy musí být kvalifikovaný pyrotechnik, protože bude nutno zjednat přístup do místa zabezpečeného větším množstvím výbušnin SS původu, dále tři nákladní vozy a výkopová technika. Čas na splnění - jeden týden. Poručík se nejprve soustředil na nejdůležitější osobu mise na které bude záviset její úspěch, pyrotechnika. Jeho volba padla na bomb disposal officer 26. pěchotní divize Třetí armády gen. George S. Pattona, kapitána Stephena M. Richardse, mezi vojsky proslulého chladnokrevností, odvahou a dokonalou znalostí německé explosivní techniky. Kpt. Richards, který se nikdy žádnému nebezpečí či dobrodružství nevyhnul, ihned souhlasil. Jediné co si vyžádal byl výběr pomocníků vlastní volby. Takto se členy pyrotechnického oddílu mise stali Staff Seržant Taylor R. Fulton a Seržant Philip J. Urquart.

Čtvrtek 7. únor 1945. Kpt. Richard obdržel ve Frankfurtu n/Moh. rozkaz odejet se svými dvěma muži do Norimberku a ohlásit se na velitelství u npor. Owense. Tam se dozvěděli podrobnější údaje o úkolu který je očekával - na neznámém místě ve vnitru Čech zneškodnit výbušniny chránící štolu s důležitými dokumenty. Výbušniny o které se jedná: cca 50 protipěchotních min, neurčité množství tzv. crater charge (německá specialita která po sobě zanechává několikametrový kráter) a asi půl tuny plamenometného oleje se zápalnými rozbuškami. Schema odpalovacího zařízeni neexistuje. Odjezd na misi v několika dnech. Kpt. Richards byl se svými dvěma muži ubytován v budově štábu a npor. Owens odejel do Riensburgu, hlavního velitelství oddělení G-2 pro další instrukce. Kpt. Richards využil situaci a navštívil soud s válečnými zločinci který právě probíhal v Norimberku.

Neděle 10. únor 1945, 7 hodin ráno. Z Norimberka vyjíždějí tři nákladní vozy, pick-up truck a Jeep, a zamíří k hraniční čáře americko-sovětské okupační zóny. Výpravu tvoří 13 mužů - velitel mise nadporučík Owens a kpt. Richards se svými dvěma muži, dále francouzští vojáci npor. A. Silberbauer a seržant A. Vital a zajatec SS-Scharführer Günther Achsenbach, dále armádní fotograf poručík Wayne Leeman a válečný korespondent Lionel S. Shapiro, plus čtyři příslušníci Pattonovy armády jejichž jména a hodnosti se mně nepodařilo zjistit. Na hraničním přechodu se npor. Owen vykázal anglicko-českým dokladem vystaveným čs. ministerstvem zahraničí které opravňovalo kolonu k překročení hranic. V 9 hodin, za husté chumelenice, vjela výprava do nitra Čech a po 10. hodině dorazila do Plzně. Tam se na několik hodin zastavila a mimo jiné účastníci navštívili světoznámý pivovar a ochutnali proslavené pivo. Vojáci Pattonovy armády byli v Plzni velice populární. Odpoledne se výprava vydala do Prahy kam dojela pozdě večer. Po ubytování v hotelu Alcron npor. Owen a kpt. Richards vyšli na Václavské náměstí. Nedaleko Můstku se k nim připojil civilista, byl to příslušník americké rozvědky OSS a ústně jim předal další rozkazy: druhý den ráno před rozedněním odejet jižně od Prahy nedaleko Štěchovic kde zajatec Achsenbach určí místo zakopaných dokumentů. Tyto vykopat a urychleně dopravit do US okupační zóny.

Pondělí 11. únor 1945. Brzy ráno, ještě za tmy, odjíždí tichými pražskými ulicemi americká kolona do Štěchovic. Tam zahne na polní cestu která několik kilometrů sleduje koryto potoka. Konečně zastaví a zajatec Achsenbach se s npor. Owenem a svými dvěma francouzskými strážci vydá pěšky do terénu který vypadá jako by se ho nikdy nedotkla lidská ruka. SS-man studuje okolí. Po chvíli přistoupí k malé jedli a bez námahy ji i s kořeny vytáhl ze země. "Zde to je," prohlásil, "sám jsem tento stromek zde zasadil když jsme loni toto místo maskovali."

Celá výprava se okamžitě dala do práce. Během krátké doby narazí lopata jednoho z nich na roh dřevěného bednění a práce okamžitě ustanou. Všichni, kromě pyrotechniků a zajatce, opustí místo výkopu. Kpt. Richards a seržanti Fulton a Urquhart znovu podrobují zajatce důkladnému výslechu o všem, co si o zaminování pamatuje. Pak, po dalších dvou hodinách opatrné práce, mají před sebou obnažený čtverec roubeného vchodu šachty rozměrů přibližně 2x2 metry. Kpt. Richards posílá své pomocmíky pryč a na sebe bere risiko otevření štoly. Z bezpečné vzdálenosti na vrchu strže účastníci mise s napětím sledují činnost odvážlivce. Lionel Shapiro později ve své zprávě napíše: "... v tu chvíli nám všem tuhla v žilách krev...!" Kpt. Richards opatrně vypáčí fošnu ze stropu štoly. Do vzniklého otvoru vsune ruku a dle předpovědi zajatce nahmátne tenký napjatý drát o kterém již ví, že vede k ručnímu granátu v nitru štoly. Vyjme ruku a dá znamení aby se všichni ukryli. Ti, mimo Shapira který dalekohledem sleduje pyrotechnika, uposlechnou. Kpt. Richards vsune ruku se štípačkami zpět do otvoru. Nahmátne drát a vteřinu váhá, pak se nadýchne a stiskne. Uslyšel zašumnění pádu přeštípnutého drátu a pak bylo ticho - k výbuchu nedošlo! Na uvolněnou fošnu bylo upevněno lano navijáku a z bezpečné vzdálenosti bylo vytrženo ze stropu šachty. Pyrotechnici pak zjistili, že ke každému druhému prknu bednění přední stěny byl upevněn drát vedoucí k odpalovacímu zařízení. Neodborné vyjmutí kteréhokoliv z těchto prken by vedlo k explozi. Po dalších třech hodinách opatrné práce se před kpt. Richardsem, a seržanty Fultonem a Urquhartem otevřel jícen štoly. Spatřili dvě řady beden s malou uličkou uprostřed a zjistili, že i každá z nich je individuelně zaminovaná. Zneškodnit tuto nástrahu bylo už hračkou.

Během doby, kdy pyrotechnici zneškodňovali nálože se začala rozvíjet další část dramatu. Jeden občan ze Štěchovic náhodou objevil nezvyklou činnost v rokli a na stanici SNB oznámil co viděl. Na místo byli s ním odesláni svobodníci bezpečnosti Karel Lípa a František Novák kamž došli ve chvíli, kdy se po zneškodnění trhavin členové mise začali připravovat k vyjmutí beden s dokumenty. Krátce před tím velitel mise npor. Owens odejel svým Jeepem spojit se s ambasádou a hlídka zavolala kpt. Richardse. Svobodníci Lípa a Novák, kteří do rokle nesestoupili, o tomto setkání napsali v hlášení: "... Na otázku, co zde děláte, odpověděl přivolaný důstojník že hledají hroby amerických vojáků. Předložil průkaz který ho identifikoval jako amerického kapitána a česko-anglický doklad, který umožňoval jejich pobyt v místě po dobu 14 dnů. Mluvil s námi německy..." Policisté kteří si pamatovali, že za války zde nacisté po nocích stříleli, se odpovědí spokojili a odešli.

Kpt. Richards mně v rozhovoru podal trochu jiný obraz tohoto setkání: "Když oba policisté přišli, byl jsem svými lidmi zavolán a odebral se k nim. Oba se zdržovali na vrchu strže, přibližně 350 stop od výkopu. Dali jsme se do řeči, ale bylo to obtížné. Oni anglicky neuměli a já zase ne česky, tak jsem se snažil lámanou němčinou. Jestli něco z toho rozuměli, to nevím. Vykouřili jsme spolu cigaretu, dal jsem jim tabulku čokolády a tak. Ohledně anglicko-českého dokladu, tak nic takového jsem vůbec neměl, tento doklad měl u sebe npor. Owens. Já jim jen ukázal služební průkaz a kopii mého rozkazu která byla v angličtině..." Na poznámku, že se to rozchází s hlášením policistů, reagoval kpt. Richards: "Do hlášení si může každý napsat co chce, já ti jen říkám, jak to tehdy bylo."

Po odchodu policistů se Američani pustili horlivě do díla. Nastal boj o čas. Velitel stanice SNB o akci v rokli informoval okresní velitelství v Jílovém, odkud pod č.j. 320/46 bylo odesláno na ministerstvo vnitra. Druhý den ráno telefonoval na velitelství ženijního praporu a mluvil se zástupcem velitele npor. Kočvarou, který se ještě to odpoledne rozjel ke strži. Ani on neshledal nic podezřelého. Npor. Kočvar se večer o případu zmínil v kantině a tuto zmínku zaslechl důstojník, komunista (bývalý člen armádního sboru v SSSR, jméno a hodnost jsem nezjistil). Ihned se ohlásil u velitele a naléhal, aby se proti Američanům bezodkladně zakročilo. Velitel to odmítl, věc však ohlásil ministerstvu obrany. Důstojník-komunista se s tím ale nespokojil a kontaktoval "někoho nahoře" na velitelství StB v Praze. Tento "někdo" si okamžitě uvědomil závažnost zprávy a svolal operační poradu - zrodila se Operace Alma, jejímž cílem bylo zadržet Američany a zabavit jim to co mají ať je to cokoliv. Bylo úterý 12. února večer.

Ale ani Američané nemarnili čas. Všichni, bez výjimky, pracovali bez oddechu plných 38 hodin "...za fučení severáku a sněhové vánice..." napsal po skončení akce Shapiro a přibližně v době kdy se rozjížděla Operace Alma byli s prací hotovi. K americké zóně vyjel Jeep a náklaďáky s 30 tunami beden dokumentů, ale pick-up s kpt. Richardsem a seržanty Fultonem a Urquhartem se rozjel do Prahy. Kpt. Richards se pro tento tah rozhodl proto, aby případné pronásledovatele svedli na svoji stopu a vozům s dokumenty získali čas k přejezdu hranic. Za sebou zanechali prázdnou štolu s hromadami zneškodněných výbušnin. Kolona překročila hranice kolem jedné hodiny ráno 13. února a vjela do US okupační zóny. Krátce na to dostávají všechny hraniční přechody rozkaz: "Okamžitě uzavřít hranice, zadržet transport amerických vozidel, v případě nutnosti povoleno použít zbraně." Rozkaz o uzavření hranic se týkal i letišť a na Ruzyni byl v této souvislosti 13. února dopoledne zadržen anglo-americký výbor Palestinské komise který cestoval z Londýna do Vídně, což způsobilo diplomatický incident. A večer toho dne byli v hotelu Alcron zatčeni kpt. Richards a seržanti Fulton a Urquhart (o třítýdením zadržení napsal kpt. Richards zpávu).

O jaké dokumenty šlo? Lionel Shapiro ve své zprávě podává výčet:

a) kompletní archiv Protektorátu mezi roky 1940-1945 s veškerou usvědčující evidencí o německých okupačních metodách,

b) archiv elitní Gardy pro Čechy Moravu,

c) tajné denní zprávy Gestapa v letech 1940-1945,

d) seznam českých kolaborantů a konfidentů Gestapa, vč. t.zv. českých špionážních vůdců,

e) směrnice pro německé tajné výzkumné projekty,

f) osobní archivy velitelů Gestapa,

g) osobní archiv Reinharda Heydricha,

h) historické české státní dokumenty,

i) inventární seznam zabavených pokladů vč. českých korunovačních klenotů.

Závěrem - Operaci Hidden Documents v kombinaci s Operací Alma lze zhodnotit jako fiasko komunistických bezpečnostních služeb StB a NKVD. Něco takového komunisté nikomu a nikdy nazapoměli. Skutečnost, že českou stranu v této aféře zastupoval Jan Masaryk lze pouze z okolností vydedukovat, důkazy v tomto směru chybí. Fakt je, že Francouzi o lokalizaci archivu oficielně informovali čs. ministerstvo zahraničí a tam jejich nóta bez odezvy zapadla, třebaže bylo všeobecně známo, že po archivu se intenzivně pátrá. Dalším faktem je, že se americká mise vykazovala doklady které vystavilo české ministerstvo zahraničí, v jehož čele tehdy Jan Masaryk stál. Ať je tomu jakkoliv, dá se usoudit, že komunistické vedení v Praze a v Moskvě k takovémuto závěru došlo také a do "Akta Masaryk" přibyl další záznam. Dva roky po té, když komunisté pučem uchvátili moc, účtovali: 10. března 1948 ráno byl na nádvoří Černínského paláce na Hradčanech nalezem mrtvý Jan Masaryk. Stráží přivolaná kriminálka byla Gottwaldem okamžitě odvolaná a případ předán komunistické StB. Během několika hodin byl případ "uzavřen" - sebevražda, třebaže téměř všechna známá fakta svědčí proti. Tímto nechci říci, že Jan Masaryk byl zavražděn za neprokázanou účast na "Štěchovické misi", tvrdím ale, že bez jakýchkoliv pochyb zavražděn byl a že Štěchovice při rozhodování o jeho likvidaci kdesi v temných komunistických doupatech hrály významnou roli.

James V. Jakoubek

12. únor 2013