Když jsem byla malá, máma se mi smála.
Chtěla jsem kluka z Vinohrad ač sama od Botyče,
Já dala lajnu vysoko, ač skákala jsem bez tyče.
Při prvním skoku šíleném jsem málem život dala
A tak jsem do těch Vinohrad pěkný šutr hodila.
Máma měla pravdu říkala jsem si v duchu
Plula jsem v neckách po Botiči a měla nohy v suchu
Tu hvízdnul frajer, štíhlej, dlouhej,
To tys mrštila šutrem do královských řad domů?
Já viděl tě sedím již dlouho tamhle na tom stromu.
Hele frájo až propluji tyhle peřeje
ať jen vánek tady z tebe je
já holka jsem a mám postavu
já chci jenom kluka z Královského Vinohradu.
Koukám holka že jsi pěkná
I když ta tvá postava je svěží
Pro mne důležité je, že ti pusa běží
Řekni abraka dabraka a máš kluka
Jež u nohou ti leží a jež je…
Marně prosíš nudný pásku
I kdybys připlul na maňásku
já holka jsem a mám postavu
já chci jenom kluka z Královského Vinohradu.
Tu nastala svízel Láďa tušil
Že nenajde jehlu, aby léčku ušil
Jen tak tvrdit že je z Vinohrad
Právě u téhle krásky to by nedopad..
Kde se vzala tu se vzala
V červených neckách Jana plula
Zdálky volá rukama mává
Dej si pozor na toho páska, toho kluka,
On rozen je tamhle na kopci a nám dolů sem čůrá
Vsaď se, že si doma ani boty nezouvá.
Já holka jsem a mám postavu
Já chci jenom kluka z Královského Vinohradu.
To čůrání ho odnaučím
a ty boty to si piš
bude pak šlapat jako myš.
A tak se stalo
Že Botičem zácpa svatebních necek plula
To Mařenka co měla postavu
Láďu páska z Vinohrad
Si brala tak kousek dole
U splavu.
Aby se neřeklo že nezvonil zvonec
Dokud voda v Botiči teče
Láďa Mařence latinu seče
pohádky není konec
Mařence a Láďovi srpen 2013 Arnošt
Keine Kommentare:
Kommentar veröffentlichen