Očima lásky- Jonny Depp (47)

Je to nejlépe placený herec. Nyní přichází jeho čtvrtý díl pirátského dobrodružství do kin. Tajemství hercova úspěchu je jeho nepřekonatelná zlost a zároveň láska, která je mocnější než život sám.
Dvaatřicetkrát ztratil Jonny svůj domov. V sedmi letech, u dědečkovi rakve, končilo pro chlapce dětství. Od této doby kočuje rodina za otcovou prácí. Stále nové kamarády, které by měl na ulici nových obcí alespoň pozdravit, mu jednoduše nestálo za to: další rodinný přesun byl vždy v dohledu. Jedině když hrál na kytaru, smály se chlapcovy oči. Tenkrát se zapřísáhl, že jednoho vzdáleného dne z něj bude roková hvězda. A že bude nesmírně šťastný.
V jedenácti letech počal Jonny svůj vztek utápět v alkoholu a cigaretách. Tak jako si děvčata vedou deníček, počal si své zklamání zařezávat do hřbetu ruky. Ještě dnes má devět jizev na ruce. Když se jeho rodiče rozvedly, zůstal jako jediný ze čtyř dětí u matky. V té době mu bylo patnáct let. Na jeho předloktí dodnes pálí tetování, jeho první přísaha- Betty Sue, jméno jeho matky. "Všichni tě opustí, maminko, jen já zůstanu navždy s tebou," řekl. Ve dvaceti letech přišel do Hollywoodu, bez jakéhokoliv předsevzetí a ctižádostí. Nad vodou se držel všelijakými podřadnými pracemi. Neměl zdání, že se do jeho obličeje zakoukala a zamilovala dcera jednoho režiséra. Když mu byla nabídnuta role ve filmu, řekl si, že jo, alespoň nebude muset omývat auta.
Po pěti letech se z něj stal milionář a nejžádanější herec v Hollywoodu. Šťasten se Jonny však necítil. Pravidelně rozbíjel nábytek v hotelech, urážel policisty a noci často strávil na záchytných stanicích. Zůstávala v něm neustále zlost sedmiletého, zklamaného chlapce. Když jednou Jonny Depp točil film v Paříži, padl jeho pohled na polonahá záda mladé ženy. Láska ho přemohla mezi dvěmi tepy srdce. Ještě toho večera se on a mladá francouzská zpěvačka Vanessa Paradis stali párem. A pojednou končí noci divokých mejdanů, depresivních zhroucení, žádné záchvaty vzteku. Dnes má s Vanessou dvě děti žijí spolu v ústraní na jihu Francie. Říká se, že lidská zlost je touha po člověku, který nám byl někde ve světě, předurčen. Jonny svůj vztek ztratil kdesi v ulicích Paříže.
Při natáčení prvního filmu "Piráti z Karibiku" se chytali režiséři a producenti za hlavu: "On nám chce celý film zruinovat!" Film byl nejdražší produkce roku a Jonny hrál svou postavu piráta kapitána Jack Sparrow jako homosexuálního ožralce. Byla to nepředstavitelná katastrofa. Avšak stalo se něco nemyslitelného: dostavil se miliardový úspěch! "Hrál jsem svou postavu tak, aby se líbila mým dětem, aby se mohly při oslavě dětských narozenin smát!" řekl Jonny. K dnešnímu dnu prý za čtyři epizody "Piráti z Karibiku" dostal 150 milionů dolarů. Nejvyšší gáže, kterou Hollywood zaplatil za oslavu dětských narozenin......
Zdroj: Německý tisk.

Zabil bin Ládina

Jeho jméno nám nikdy neřeknou, ale o výcviku, jímž prošel, se leccos ví. Bylo to peklo. Uchazeči o členství v Navy Seals se učí plavat se svázanými končetinami, běhají v plné polní v písku a nosí těžké klády či čluny sem a tam. Do toho všeho jim velitelé vemlouvavě radí, aby to vzdali. Jsou proslaveni svou fyzickou připraveností, za své výkony však US Navy Seals vděčí stejně tak sehranosti, inteligenci a mentálnímu tréninku. Posilovnu si členové US Navy Seals vybudovali i v irácké Fallúdže. Chcete podrobnosti o vojákovi, který zastřelil Usámu bin Ládina? Máte je mít: je mu něco mezi 26 a 33, protože to je ideální věk pro člena Navy Seals. Už je dost starý na to, aby měl za sebou roky nejdůkladnějšího výcviku na světě a spoustu zkušeností, ale pořád je ještě dost mladý na to, aby byl fyzicky zdatný. A je to muž. Ženy pronikly v americké armádě už skoro všude, pilotují i stíhačky, jsou u námořní pěchoty a velí válečným lodím, ale u téhle jednotky prostě nejsou. A taky je to zřejmě běloch. U Seals jich je drtivá většina, byť už přicházejí i příslušníci menšin. Na střední nebo vysoké škole byl pravděpodobně úspěšným sportovcem. Nemusí to být žádný dvoumetrový boxer, u speciálních jednotek dávno vědí, že drobní muži jsou houževnatější než svalnatci. Musí mít ale sílu. A také rychlost a energii. Ostatně, tihle muži si říkají "bojoví sportovci". Nadneseně se o nich tvrdí, že když je někam přemístí, zajímají je tři věci: kde je posilovna, kde jídelna a kde je ten, koho mají zabít. To je samozřejmě napůl legrace, ale je docela možné, že střelec má na těle nějakou jizvu, protože má zcela jistě bojové zkušenosti z Afghánistánu a Iráku. Podle veteránů této jednotky, kteří hovořili o možném profilu vojáka v deníku Washington Post, už pravděpodobně někoho zabil. Muže, který by mohl v rozhodující vteřině zaváhat, by do akce na takový cíl neposlali.

Seals jsou asi nejelitnější jednotkou ze všech amerických speciálních sil. V knize Žoldáci, která je o amerických privátních bojovnících, se dočtete, že právě oni byli nejvíce cenění u soukromých firem i mezi kolegy z elitních armádních jednotek. Seal znamená anglicky tuleň, což sedí, protože tihle muži patří k válečnému námořnictvu. Zároveň je to zkratka, které říká, kde mohou působit: SEa je moře, Air je vzduch a Land je země. V tomto prostředí vedou výcvik všechny speciální jednotky, Seals je však trumfnou tím, že jsou skutečně jako doma i ve vodě. Chcete-li vědět, co přesně je tím myšleno, nechte si svázat ruce a nohy a vylovte zuby puk, který je v hloubce skoro tří metrů. (Samozřejmě to radši ale nedělejte.)

Když se podíváte na fyzické testy, které musejí příslušníci amerického námořnictva splnit, aby se do kurzu Seals dostali, není to nijak hrozné. Nejdřív musí uplavat 500 yardů, tedy asi 460 metrů. Kdo to nestihne do dvanácti minut, jede domů. Pak následuje deset minut pauzy, potom 42 kliků, na něž je dvouminutový limit. Pak dvě minuty přestávka a 50 sedů lehů, i ty je třeba udělat za dvě minuty, poté stejně dlouhá přestávka a šest shybů a po desetiminutovém odpočinku následuje běh na 1,5 míle (asi 2 400 metrů) v kanadách a maskáčích. Limit je 11 a půl minuty. Součástí přijímacího řízení jsou také všeobecné testy vědomostí a inteligence. Přihlášku můžete podat, je-li vám mezi osmnácti a osmadvaceti, ale můžete dostat výjimku. Hlásit se mohou i sedmnáctiletí, ti se souhlasem rodičů, což v tomto kontextu působí docela komicky, a muži ve věku 29 a 30 let. Dál už ne. Zestárli by dřív, než by byli schopni akce. Pravá legrace ale začíná teprve pak, pokud tím vším projdete. Třicet měsíců výcviku. Teprve po téhle době je Seal schopen bojového nasazení.

Nejdřív přichází základní šestitýdenní kolečko, klasický přijímač jak ho známe z vojny nebo z amerických filmů. Psychický a fyzický záhul na druhou. Jenže vážně do tuhého jde až v dalším kole. V téhle fázi odpadá nejvíc mužů (celkově projde sítem jen každý čtvrtý). Maká se, stupňuje se náročné běhání, plavání, cvičí se s malými čluny. Každý den se plavou až tři kilometry v moři a pořád dokola se uhání na opičích drahách. Taky se běhá v kanadách v měkkém písku na plážích, trasa měří 6,4 kilometru. Časy vojáků se musí pořád zlepšovat. Další důležitou součástí výcviku je jakési topení nanečisto. Uchazeči se musejí naučit plavat se spoutanýma rukama i nohama. V bazénu, který je hluboký 2,7 metru, musí vydržet následující: po dobu pěti minut neustále volně klesat ke dnu a tam se odrážet, aby se zase mohli u hladiny nadechnout, pak se pět minut musí vznášet na hladině, potom uplavat 100 metrů, pak znovu dvě minuty klesat a odrážet se a udělat delfíní pohyby v poloze na břiše i na zádech. Poté musí vyzvednout již zmíněný předmět zuby a hned potom jít ještě pětkrát ke dnu a zase se odrazit k hladině, aby se mohli nadechnout.

V té době už by také všichni měli ovládat plavecký styl Seals. Dal by se nazvat "bojové ouško". Seals potřebují plavat rychle, ale tiše a nenápadně. Kraul pro ně tedy není. Vyvinuli proto svůj vlastní styl. Představte si, že plavete opravdu ouško, ležíte na boku (co nejrovněji, protože pak plavete rychleji), přetočíte se na břicho, ruce máte nataženy dopředu, střihnete nohama jako byste plavali prsa, ale hned se točíte na bok a přidáte trochu kraulového kvedlání, leč pod vodou. V té chvíli uděláte tempo rukou, protáhnete ji a přiložíte podél těla. Přitom se lehce pootočíte zase na bok a nadechnete. Pak přidáte k druhému boku i druhou ruku. A znovu a znovu. Potom přichází "mučení příbojem". Vojáci leží dlouhé hodiny na pláži ve vodě, která má mezi 18 a 20 stupni. Pak běhají v mokrých maskáčích nebo cvičí s nafukovacími čluny a potom jdou znovu drkotat zuby do příboje.

Čtvrtý týden je nejhorší. Taky se mu říká pekelný. Za pět dní a nocí naspí frekventanti dohromady pouze čtyři hodiny. Jsou pořád mokří a pořád je prohánějí. Jednotlivá družstva vláčí při přemisťování téměř neustále nad hlavami své gumové čluny nebo 136 kilo těžké dřevěné klády. Je to peklo, které instruktoři ještě zhoršují. Když budou vojáci v boji na pokraji svých sil, musí být pořád pozorní a chytří. Při výcviku se je to třeba naučit. Jak? Třeba tak, že instruktor vydá trochu pozměněný rozkaz. Hodinu řve, aby se hnuli i s kládou tam, potom tam, pak zase jinam. Poté však jednou slovo kláda vynechá. Družstvo, jehož momentální velitel je bystrý, kládu pohodí a může si odfrknout. Naopak ti, jimž velí někdo, komu námaha zatemnila mozek, táhnou kládu zbytečně dál.

Na počátečním výcviku a pekelném týdnu je nejhorší, že vždycky máte možnost to vzdát. Stačí položit přilbu ke kůlu, na němž visí mosazný lodní zvon, a třikrát zazvonit. Instruktoři vám ostatně otcovsky radí, že to klidně můžete zabalit, skoro neustále. Není to prý žádná ostuda, potom už budete mít klid a bude vám zase krásně a teplo...

Pak přijde to krásné. Kdo přežije pekelný týden, jde se učit potápět a bojovat. Stává se z něj Seal. V následujících měsících se učí ochočit si výbušniny, zvládat boj zblízka, střelbu ze všeho možného, přežití, horolezectví, přesun v poušti a všechny další ctnosti osamělého válečníka. Pak přijdou seskoky padákem. A potom dostane křidýlka s kotvou a Neptunovým trojzubcem, což je znak Seals. Výcvik však pokračuje pořád dál. Přepady, odstřelovačský výcvik, podvodní demolice, bojové plavání, značkování leteckých cílů a tak dál. Musí to být dokonalé. Jen pro představu: zdravotníci, kteří jsou součástí týmu, mají půlroční speciální výcvik, po němž by měli zvládnout i primitivní chirurgický zákrok. Výcvik potápění trvá osm týdnů. A hlavně, vojáci pokračují ve výcviku celá léta. Pokud nejsou v místech bojového nasazení, pořád se učí něco nového. Od prvního dne do posledního si ale všichni vtloukají do hlavy, že jsou tým. Proto nosí společně čluny a klády, nejde jen o fyzičku. Nejmenší tým je dvojička, z dvojiček je družstvo (byť se mu u Seals říká boat crew, česky posádka člunu). Tým je pro ně důležitý. Seals se pyšní, že ještě nikdy nenechali nikoho na bojišti. Nejlepší ale je nemít k tomu ani důvod. Tak jako při akci v bin Ládinově úkrytu.

Zdroj CZ Magazin i.dnes.cz

Velokonoční tradice a recepty

Je dvojí způsob, jak takto obarvit vajíčka. První je za studena, když se uvaří vejce a barvivo zvlášť. Po vychladnutí barviva se uvařená vejce do něho ponoří na 5-10 min. a potom se osuší.
Tímto způsobem získáme jemných, průsvitných nádechů různých barev. Může se nám však stát, že pokud vejce stále neobracíme, barva chytí nestejnoměrně.
Druhý způsob je za tepla, když se vejce vaří se zdrojem barviva dohromady. Takto získáme ostřejších barev a stejnoměrnějšího obarvení. Teplota napomůže barvivu vsáknout do skořápky.

Návod:
Na obarvení 8 vajec použít 900 ml vody se dvěma lžícemi octa. Vložit vejce do kastrolu a zalít je vodou tak, aby je překrývala asi o 3 cm. Přidat přirozený zdroj barviva, přivést do prudkého varu, snížit teplotu a vařit po 20min. Vyjmout vejce a opláchnout je vlažnou vodou. Pro ještě sytější barvu, nechat vejce ponořené v barvivu a dát do chladničky přes noc.
Sytě hnědá vajíčka: uvařit vejce v 900 ml kávy
Světle růžová vajíčka: uvařit 340 g balíček zmrazených brusinek v 900 ml vody s octem.
Tmavě růžová vajíčka: uvařit 4 hrnky nakrájených červených řep v 900 ml vody s octem. Stejně připravená vajíčka, když se ihned po uvaření opláchnou vlažnou vodou, se změní na barvu bezovou.
Zlatavá vajíčka: se docílí použitím 3 lžic kurkumy na 900 ml vody s octem.
Vejce barvy sieny pálené: uvařit 900 ml vody s octem a 4 napěchovanými hrnky slupek z hnědé cibule.
Tmavě levandulová vajíčka: uvařit 900 ml vody s octem a 4 hrnky zmrazených borůvek.
Světle modrá vajíčka: 2 hlávky červeného zelí na hrubo nakrájeného, uvařeného v 2.7 litru vody s 8 lžícemi octa. Vejce ihned opláchnout ve vlažné vodě.
Tmavě modrá vajíčka: stejně uvařená jako světlemodrá, ale ponechaná v barvivu v chladničce přes noc.
Žlutozelená vajíčka: uvařená v kurkumě a potom namočená ve studené barvě z červeného zelí. Podobné barvy se docílí použitím zelených vršků nové mrkve.
Jemně žlutá vajíčka: s přidáním pomerančové kůry.

MAZANEC NEBO VÁNOČKA





Ingredience
2 kg polohrubé mouky
400 g cukru krupice
400 g másla
20 g soli
2 lžičky citrónové (nebo pomerančové) kůry
4 žloutky
2 vejce
3 kostky droždí
asi 1 litr mléka
100 g rozinek
asi 1 lžičku koření (badyán, koření do perníku apod.)
100 g oloupaných mandlí
Postup:
Do mísy prosejeme mouku, přidáme cukr, sůl, žloutky, vejce, kvásek (droždí, vlažné mléko, trocha cukru), část vlažného mléka, rozpuštěné vlažné máslo a spařené rozinky.
Zaděláme těsto, mléko přidáváme postupně – množství záleží na velikosti vajec a vlhkosti rozinek. Těsto nesmí být řídké, aby se vánočka při pečení nerozjela.
Necháme asi hodinu kynout a pak rozdělíme na 6 dílů.
Každý díl na vánočku dělíme ještě na 9 dílů
(spodek pleteme ze 4 pramenů, prostředek ze 3 a copánek ze 2 navrch).
Upleteme postupně vánočky, potřeme vejcem a posypeme krájenými mandlemi.
Na vrchní copánek zapíchneme špejle. Po vykynutí dáme péct na 30–40 minut.

Na mazance vytvoříme z každého dílu bochánek, který na středu prořízneme do kříže, potřeme vajíčkem a posypeme mandlemi. Do středu dáme špejli.
Necháme vykynout. Mazance pečeme 2 na plechu, každý na samostatném kuse pečicího papíru, aby se daly otáčet. Ze stejného těsta můžeme vytvořit i jidáše nebo beránka.

VELIKONOČNÍ MAZANEC




Ingredience:
2 balíčky sušeného droždí
1 kg hladké nebo polohrubé mouky
1/4 kg změkklého másla
asi 1/4 l vlažného mléka
asi 1/4 l bílého vína
šťáva a kůra z 1 citronu a 1 pomeranče
200 g cukru
1 vanilkový cukr
špetka soli
1 vejce na pomazání
rozinky namočené v rumu
Postup:
Všechny ingredience smícháme a uhněteme těsto. Hněteme tak dlouho, až bude těsto hladké
a nebude se lepit. Necháme asi 1–1,5 hodiny vykynout.
Poté uděláme bochánek, nebo více malých bochánků, potřeme rozšlehaným vejcem,
uprostřed nařízneme křížek a pečeme v horkovzdušné troubě při 170°C asi 35–45 minut.
Kdo chce mazanec nazdobit malovaným vajíčkem, dá doprostřed mazance malou brambůrku zabalenou ve fólii. Po upečení vyměníme brambůrku za vajíčko.
Tip: Je možné, že se mléko a víno všechno nespotřebuje, nebo budete potřebovat o trochu více. Záleží to na mouce. Těsto by mělo být vláčné, ne tuhé, asi tak jako na štrůdl.

VELIKONOČNÍ MAZANEC II.

Ingredience:
1 kg polohrubé mouky,
250 g rostlinného tuku,
250 g cukru,
5 žloutků,
60 g droždí,
100 g rozinek,
100 g loupaných mandlí,
citrónová kůra,
anýz,
muškátový květ,
mléko a sůl.
Postup:
Tuk rozdrobíme do přesáté mouky, přidáme žloutky, sůl, cukr, koření a v mléce vykynutý kvásek. Vypracujeme tužší těsto, do kterého vmícháme rozinky a na nudličky nakrájené mandle.
Bochánek pomažeme rozšlehaným vejcem, uprostřed jej křížem nakrojíme asi 2 cm hluboko
a zvolna pečeme v předehřáté troubě přibližně 45 minut.
Těsto je na 2 mazance




VELIKONOČNÍ MAZANEC SPLÉTANÝ
Ingredience na 2 mazance:
500 g polohrubé mouky,
120 g másla,
120 g moučkového cukru,
125 ml mléka,
2-3 žloutky,
kostka droždí,
sůl,
citrónová kůra,
50 g rozinek,
50 g kandovaného ovoce,
50 g loupaných mandlí,
špetka muškátového květu,
vejce na potření,
50 g mandlových kostiček a moučkový cukr s vanilkou na posypání.
Postup:
Necháme vzejít kvásek. Do mísy prosejeme mouku, promícháme ji se solí, cukrem, muškátovým květem a citrónovou kůrou, doprostřed uděláme důlek, vložíme do něj žloutky, přidáme kvásek, rozpuštěné máslo a postupně přimícháváme vlažné mléko.
Vypracujeme tuhé těsto a necháme je vykynout.
Vykynuté těsto vyklopíme na vál a vpracujeme do něj rozinky, nakrájené kandované ovoce
a nasekané mandle. Těsto pak rozdělíme na čtyři díly.
Ze dvou utvoříme bochánky a další dva rozdělíme ještě na poloviny, vyválíme válečky
a po dvou je spleteme do copu.
Bochánky potřeme rozšlehaným vejcem a nahoru položíme věnec ze spleteného těsta. Mazance přeneseme na plech vyložený papírem na pečení, necháme ještě chvíli kynout,
pak je potřeme rozšlehaným vejcem a posypeme mandlovými kostičkami.
Pečeme v troubě vyhřáté na 180°C dočervena, zpočátku rychleji, později žár zmírníme
na 150°C.
Před dopečením přikryjeme mazance alobalem nebo papírem na pečení,
aby nebyl povrch příliš tmavý. Upečené mazance sypeme moučkovým cukrem s vanilkou.

HRNÍČKOVÝ MAZANEC

Ingredience:
3 hrnky polohrubé mouky,
1 lžička hladké mouky,
5 lžic cukru krupice,
1/3 kostky másla,
necelá kostka droždí,
neplný hrnek mléka,
2-3 žloutky,
sůl,
vanilkový cukr,
citrónová kůra,
rozinky,
vejce na potření,
mandle na ozdobu
Postup:
Recept je z hrníčkové kuchařky, ale upravila jsem ho pro domácí pekárnu.
Namočím rozinky. Do mísy dáme vlažné mléko, rozdrobíme droždí, přidáme 1 lžíci cukru, promícháme a posypu lžičkou hladké mouky. Rozehřejeme máslo, smícháme mouku se zbylým cukrem i vanilkovým, solí a citronovou kůrou, žloutky, rozinky a zbytek mléka.
Po vykynutí uděláme 2 bochánky a na plechu pod ubrouskem necháme ještě kynout
(asi 45 min). Potřeme rozšlehaným vajíčkem, posypeme mandlemi a dáme péct.
Pečeme v předehřáté troubě na 190 °C 15 min., poté snížíme na 150 °C a dopékáme 30 minut.
Bochánky nejsou moc sladké ani hutné, ale dobře se krájí a mažou máslem a marmeládou.

PUNTIKATÁ VAJÍČKA

Těsto:
½ citrónu
1 vejce
125 g cukru moučka
150 g másla
250 g hladké mouky
Na ozdobu
1 špetka barvivo potravinářské žluté
1 špetka barvivo potravinářské červené
125 g cukru moučka
3 lžíce mléka
Postup:
Mouku nasypte na pracovní desku, přidejte cukr a citrónovou kůru z půlky citronu.
Do středu rozbijte vejce a po stranách nakrájejte máslo.
Pomocí nože promíchávejte a sekejte, dokud nevznikne hrudkovitá směs.
Potom směs velmi rychle rukama vypracujte v hladké těsto.
Zabalte těsto do fólie a na hodinu uložte do lednice.
Vychlazené těsto rozválejte na pomoučeném vále na čtyřmilimetrovou placku.
Formičkou ve tvaru vejce (nebo pomocí papírové šablony a nože) vykrajujte vajíčka.
Vykrojené tvary poskládejte na plech vyložený pečicím papírem.
V troubě vyhřáté na 180 °Celsia pečte asi deset minut.
Upečená vajíčka sundejte z plechu a dejte vystydnout.
Moučkový cukr utřete s mlékem.
Takto připravenou polevu naneste na vychladlé cukroví.
Potravinářskými barvami na vajíčka nakreslete různobarevné tečky a nechte ztuhnout.

VELIKONOČNÍ VAJÍČKA


Ingredience
6 vajec
160 g krupicového cukru
180 g hladké mouky
2 lžíce kakaa
hladká mouka na poprášení
150 g másla
100 g moučkového cukru
50 ml vaječného likéru
100 g kandovaného ovoce
12 půlek kompotovaných meruněk
100 g bílé tukové polevy
Postup:
Vejce s cukrem ušleháme do husté pěny. Mouku smícháme s kakaem, prosejeme ji na vaječnou pěnu a dobře zapracujeme.
Těsto rozetřeme na plech vyložený pečicím papírem.
Pečeme ve vyhřáté troubě při 180 °C asi 15 minut.
Upečený korpus lehce poprášíme moukou, překlopíme ho na druhý pečicí papír a necháme vychladnout.
Máslo rozkrájíme na malé kousky a necháme změknout při pokojové teplotě.
Přidáme cukr, vaječný likér a vyšleháme dohladka.
Kandované ovoce nasekáme nadrobno a vmícháme je do krému.
Z vychladlého korpusu opatrně odtrhneme papír, na kterém se pekl, a povrch plátu potřeme krémem. Pomocí spodního papíru stočíme do rolády, kterou mírně zmáčkneme do oválného tvaru. Necháme ztuhnout v chladničce.
Meruňky dáme okapat. Polevu rozehřejeme.
Roládu nakrájíme na plátky silné asi 2 cm a z jedné strany je polijeme polevou.
Počkáme, až trochu ztuhne a pak do středu položíme půlku meruňky.
Necháme zcela ztuhnout a podáváme.

VELIKONOČNÍ JIDÁŠKY

Ingredience:
150 ml mléka
40 g droždí
100 g krupicového cukru
300 g hladké mouky
100 g másla
2 žloutky
2 vejce
150 g hrubé mouky
špetka soli
1 sáček vanilkového cukru
1 lžička nastrouhané citrónové kůry
1 lžíce rozinek
1 vejce na potření
Postup:
Do části vlažného mléka rozdrobíme droždí, přidáme lžičku cukru, 2 lžíce hladké mouky
a vše rozmícháme. Kvásek necháme na teplém místě vzejít.
Změklé máslo se zbylým cukrem, žloutky a vejci utřeme v míse do pěny.
Přidáme vykynutý kvásek, zbylé mléko, prosetou hladkou i hrubou mouku, špetku soli, vanilkový cukr a citrónovou kůru.
Ze všech přísad vypracujeme hladké nelepivé těsto, které necháme na teplém místě asi 30 minut kynout.
Pak těsto znovu prohněteme a necháme ještě 20 minut na teplém místě kynout.
Těsto nakrájíme na kousky a rozválíme je na dlouhé tenké válečky, které stáčíme podle vlastní fantazie.
Dozdobíme je rozinkami, rozložíme na plech a necháme 15 minut na teplém místě kynout. Vejce rozšleháme a jidášky jím potřeme.
Pečeme v předehřáté troubě při 180 °C asi 20 minut.
Po upečení necháme na kovové mřížce vychladnout. Hotové jidáše můžeme potírat medem.

JIDÁŠE JINAK

Ingredience:
200 ml mléka
100 g moučkového cukru
30 g droždí
300 g hladké mouky
100 g tuku (máslo nebo Hera)
2 žloutky
1 sáček vanilkového cukru
sůl
1 lžička nastrouhané citrónové kůry
1 vejce na potření
1 sáček skořicového cukru
50 g rozinek
50 g nasekaných vlašských ořechů
tuk na plech
Postup:
Z části vlažného mléka, lžičky cukru, droždí a lžíce mouky připravíme kvásek, který necháme na teplém místě vzejít. Tuk se zbylým cukrem a žloutky utřeme do pěny.
Přidáme vzešlý kvásek, zbylou mouku i mléko, vanilkový cukr, špetku soli, citrónovou kůru
a vypracujeme hladké nelepivé těsto, které necháme na teplém místě asi 30 minut kynout.
Těsto znovu prohněteme a necháme dalších 20 minut na teplém místě kynout.
Pak těsto rozválíme na plát silný asi 5 mm. Vejce rozšleháme a těsto jím potřeme.
Posypeme ho skořicovým cukrem, rozinkami a ořechy.
Stočíme do rolády, rozkrájíme na plátky silné asi 3 cm a rozložíme na vymaštěný plech. Necháme je ještě 15 minut kynout. Pak jidášky potřeme zbylým rozšlehaným vejcem.
Pečeme je v předehřáté troubě při 200 °C asi 18 minut.
Po upečení je necháme na kovové mřížce vychladnout.

KYNUTÝ VELIKONOČNÍ VĚNEC S TVAROHOVOU NÁPLNÍ

Ingredience:
30 g droždí
20 ml mléka
100 g moučkového cukru
400 g hladké mouky
2 vejce
špetka soli
špetka strouhaného muškátového oříšku
100 g másla
1 vejce na potření
400 g měkkého tvarohu
2 vejce
100 g krupicového cukru
2 sáčky vanilkového cukru
1 vejce na potření
20 g nahrubo nasekaných mandlí
Postup:
Droždí rozdrobíme do misky a rozmícháme je se 3 lžícemi vlažného mléka a lžičkou cukru. Kvásek necháme na teplém místě vykynout. Do zadělávací mísy prosejeme mouku,
přidáme vykynutý kvásek, vejce, zbylý cukr i mléko.
Ochutíme špetkou soli a muškátovým oříškem. Těsto částečně propracujeme a vmícháme rozpuštěné máslo. Pak je znovu důkladně prohněteme, až vznikne hladké vláčné těsto. Necháme je na teplém místě asi hodinu kynout a během této doby ještě nejméně dvakrát propracujeme.
Mezitím připravíme náplň.
Tvaroh dáme do mísy, přidáme vejce, krupicový i vanilkový cukr a vše utřeme do hladkého krému. Vykynuté těsto rozválíme na obdélník.
Rozkrojíme ho po délce na dva stejné pruhy, které potřeme tvarohovou náplní.
Těsto přes ni přehneme, okraje k sobě dobře přitiskneme a rozválíme na pramen.
Oba prameny stočíme přes sebe a na plechu vyloženém pečicím papírem z nich vytvoříme věnec. Vejce rozkvedláme, věnec jím potřeme a posypeme nasekanými mandlemi.
Pečeme ve vyhřáté troubě nejdříve 15 minut při 180 °C, pak teplotu snížíme na 160 °C
a dopékáme asi 30 minut.
Po upečení necháme vychladnout na kovové mřížce.
Střed věnce vyplníme barevnými vejci.

Potraviny v České republice

NECHCI VÁM BRÁT ILUZE, ale . . .
POKUD SE VŠAK PODÍVÁM NA KVALITU POTRAVIN, NĚKDY SI ŘÍKÁM, ŽE BYCH CHTĚL DÁT OCHUTNAT SVÝM DĚTEM TO, CO SE TU PŘED TĚMI DVACETI LÉTY JEDLO.

Nabídka potravin, které jsou teď v obchodech, je skutečně rozmanitá. Na straně druhé se za touto "rozmanitostí" skrývají jen různé barevné obaly a krabičky, které obsahují prakticky totéž. Mnoho potravin, které bychom si dovedli sami vyrobit, se vozí přes půl Evropy a zátěž exhalacemi a znečisťováním životního prostředí je větší, než jejich samotná užitná hodnota a vliv na zdraví.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
DO ROKU 1994 PLATILY V ČESKOSLOVENSKU JEŠTĚ Z DOB MINULÉHO REŽIMU ZÁKONNÉ NORMY, KTERÉ NEDOVOLOVALY, ABY KLOBÁSY OBSAHOVALY MOUKU, ABY JOGURTY OBSAHOVALY ŠKROB ATD. ATD.
TYTO NORMY BYLY ZRUŠENY A V ČESKU ZAČALA DOSLOVA DŽUNGLE.

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

POTRAVINY JSOU DNES SAMÁ N Á H R A Ž K A .

Kravský tuk je nahrazován tukem rostlinným (sójovým).

Mléko, které je nápadně podobné emulzi na chlazení obráběcích nožů, se nesrazí, nejde z něj udělat domácí jogurt. Ale stojí 8,90 Kč. No - nekupte to !!!

Jogurty nejsou jogurty, je to jogurtová hatlapatla, do které je narván škrob nebo želatina, aby toho bylo víc. Jsou v tom usmrceny mikroorganismy. Ale stojí to 4,90 Kč. No - nekupte to !!!

Sýry nejsou sýry, ale náhražky, v nichž je mléčná bílkovina nahrazena bílkovinou rostlinnou (sója) anebo škroby.

Zmrzliny či šlehačka, ty se též nepotkaly s mlékem, dělá se to všechno z umělých náhražek. I v dražších zmrzlinách, které jsou deklarovány, jako mléčné či dokonce smetanové, je pouze odstředěné mléko a zmrzlina je "zkvalitněna" tukem rostlinným.

Kvalita některých másel není nic oslnivého, jsou nastavována vodou !!!

Většina čokolád, prodávaných v našich obchodech, nejsou čokolády, ale čokoládové imitace plné levných náhražek. Mezi tyto náhražky patří karabový prášek, který se vyrábí ze svatojánského chleba, jímž se ve Středozemí krmí ovce a velbloudi.

České párky jsou dnes z většiny plněny sójou, moukou nebo drůbežím separátem - co je to drůbeží separát ?. Z kuřete se vyjmou prsa a stehna, která se prodají zvlášť. Zbytek - tedy kůže, kostra, hlavy i se zobáky, krky, pařáty a vnitřnosti se rozmixují, přecedí, obarví na červeno a přidávají se do párků a klobás, v případě párků do 40 Kč za 1kg tvoří se sójou, chemikáliemi, céčky atd. jejich hlavní složku. Kdo kupujete dražší párky a nemáte-li je přímo z nějaké malé porážky, nejásejte. Tyto molitanové masokostní moučky se dnes přidávají i do dražších párků. Jak jsme však byli ubezpečeni Informačním centrem bezpečnosti potravin, z tvrdého strojního oddělování při výrobě separátu ( SOM - strojově oddělené maso ) se získá velmi jemná masová pasta složená z částic menších než 1 mm, takže nehrozí žádná újma na zdraví - akorát, že to žereme !!!
Pro zajímavost - separáty se vyráběly i dříve, sušily se a používaly se jako krmivo pro dobytek. Toto se vyrábí i dnes. Aby tento světle bledý šurvajs získal pěknou červenou barvu, narve se tam chemie. Pro potlačení pachů ze separátu samozřejmě existují různé chemické sajrajty.



Náhražkové prefabrikáty dnes pronikají i do takových výrobků, které vypadají navenek jako salámy či šunka.

Různé bůčky a slanina jsou dnes vyráběny zejména z přerostlých polských prasat, která mají jinou strukturu masa, než prasata česká, která jsou více masitá a jejich bůčky obsahují více masa. Na polských bůčcích, které se k nám jako přebytky dováží je samé sádlo, ale nekupte to. Je to bílý a bílé maso je přece dietní !

Hovězí maso, které obchodníci kupují od jatek jako maso z krav za pár korun, je prodáváno jako kvalitní maso z mladých býčků.

Ani milovníci ryb nemusí být ušetřeni podvodu. Máte rádi kraba? Může se vám stát, že to maso deklarované jako krabí, je z tresek.

Do chleba se dnes přidávají pomleté zbytky starého chleba a pečiva, které se předtím neprodalo. Stroje tyto zbytky - které se dříve dávaly prasatům nebo se prodávaly za nižší cenu jako krmný chleba pro domácí užitkové zvířectvo - semelou a směs je dále upravována. Přidají se speciální směsi s enzymy, pak se míchá těsto atd. atd. a na druhém konci vyjede upečený chleba. Nevadí, že obsahuje sezam nebo mák a nebo lněné semínko - krásné ohnisko civi- lizačních chorob a alergií. Neustále se snižuje podíl žitné mouky z dřívějších 45% - na 20%.

U rohlíků se neustále snižuje hmotnost, ale i obsah tuku, (který zajišťoval křupavost), až na polovinu. Z rohlíků se stává gumová hmota, která druhý den ztvrdne a chleba je bez chuti.

Kečupy a hořčice - nejsou hořčice, je to voda s moukou nebo se škrobem, ve které je s bídou 10% skutečného kečupu nebo skutečné hořčice. Dnes už se na některých "kečupech" vyskytuje na druhé straně malý název "kečupová " či "rajčatová omáčka." Tyto blivajzy se v regálech tváří jako kečupy, ale viděly rajčata leda tak z rychlíku.

Maso, zejména dovezené, je "nastavováno" vodou, která je do něho injekčně vpravována. Do některých masných výrobků je pro změnu zase injekčně vpravována levná sójová bílkovina. Konzervy obsahují blíže nespecifikovanou hmotu, která nemá s kousky dobrého masa, které jsme nacházeli v socialistických konzervách, nic společného.

Landšmít, který se dřív vyráběl z masa a dal se nakrájený opéct nad ohněm, je dnes nedefinovatelný prejt z kůží a šlach slepený obarveným škrobem, který se vám buď po napíchnutí na klacek rozpadne nebo nad ohněm rozteče.

Lečo s klobásou již dávno není ta dobrá zelenina s klobásou, ale to lečo vypadá, jako by už jednou prošlo žaludkem a ta "klobása" je sójová.

Hovězí a vepřové maso ve vlastní šťávě nezřídka obsahuje i polovinu rozmixovaných kuřecích kostí a kůží, které se dříve mlely v kafilérkách na masokostní moučky pro zvířata. Ty "kvalitnější" konzervy obsahují kůže, takže když tato pochoutka na talíři zchladne, lze ji úspěšně použít jako lepidlo.

Paštiky a pomazánky jsou nastavovány škrobem, moukou a drůbežími separáty.


P R O Š L É MASO
ze supermarketů je očišťováno octovou vodou, nakládáno do marinád
a podáváno jako specialita k letnímu grilování.

Různé saláty jsou zakonzervovány tak, aby vydržely, ale skutečnou majonézu viděly leda tak z rychlíku.




Dorty a dezerty jsou vyráběny z náhražek, stejně jako různé oplatky a tyčinky.

Sirupy nejsou vyráběny z ovoce, ale jedná se o vodu z cukrem, ve které je ovocná příchuť.

Z českého piva se povětšinou staly „europatoky“ univerzální chuti vyrobené v systému CKT/HGB, který "přeskakuje" klasické zrání a dokvašování v ležáckém sudu. Univerzální jsou následky požití těchto chemikálií - rektální zvracení čili sračka. Skalní pivaři dnes přecházejí na 11° pivo, které má aspoň trochu úroveň dřívější desítky.

Některá šumivá vína se nedělají tradičním zráním, ale vyrábí se jako sifón. Víno, které má úroveň vín krabicových, se nasytí CO2 a prodává se v regále jako "šampáňo." Vzadu na vinětě se lidé s dobrým zrakem mohou dočíst, že se jedná o perlivé víno." A dalo by se pokračovat.

Pokud si někdo myslí, že když si koupí dražší výrobek, či dokonce výrobek značkový, že je zaručena vyšší kvalita, je na omylu. I značkové výrobky, prodávané v rámci celé Evropy, jsou v Česku vyráběné z náhražkových surovin.

Zmrzlina MAGNUM, která stojí stejně v Česku i Španělsku, se v EU vyrábí z mléka, v Česku z levnějších rostlinných tuků.Takových a různých dalších šmejdů žereme stále více a více, ale nezoufejme, bude hůř - podíl výrobků se stále vyšším obsahem náhražek bude růst.

Takové chuťovky, jako např. "dietní" DRŮBEŽÍ HAMBURGRY, které se skládají z poloviny z drůbežího separátu a z druhé poloviny z vepřových kůží, jsou jen začátkem dalších inovací. Složení výrobků, které se uvádí na jejich obalech, bude psáno stále menšími a menšími písmeny, aby si ho už nemohli přečíst ani ti, co mají zrak v pořádku.

ČEKAJÍ NÁS DOBY, KDY BUDEME DOSLOVA "ŽRÁT" TAKOVÉ POTRAVINY, JAKÉ ZNÁME Z FRANCOUZSKÉHO FILMU KŘIDÝLKO NEBO STEHÝNKO, PŘIČEMŽ AUTOŘI SE BUDOU INSPIROVAT ČESKÝM FILMEM „NÁVŠTĚVNÍCI“, KTEŘÍ JEDLI AMAROUNY.

Zatím jíme potraviny, které vypadají jako tradiční, ovšem jejich náplň je "božská" - JEN BŮH VÍ, CO V TOM JE !!!

Samozřejmě, že se dají koupit i dobré potraviny. Párky, které obsahují maso, jogurty bez želatin a škrobů, křupavé rohlíky, co vydrží do příštího dne, kečupy z rajčat apod. Je to však luxus !!!

ANO, TO CO BYLO ZA SOCIALISMU STANDARDEM A NORMOU - JE DNES LUXUSEM.

Stát bohužel dělá v dnešní době na lidech určitou formu podvodu, týkající se jejich spotřebního koše, potažmo životní úrovně. U potravin se sice vychází z jejich hmotnosti, nikoliv však kvality.

V Německu si takový bordel výrobci dělat nedovolí. I levné výrobky tam mají svoji úroveň, např.nejlevnější špekáček za 1,45 euro obsahuje 70% masa, v Česku za stejnou cenu koupíte "špekáček," který obsahuje pouze 27% masa.

ČESKO SE V POSLEDNÍCH LETECH STALO POPELNICÍ či ODPADKOVÝM KOŠEM EVROPY.

JUDR. JAROSLAV JANEČEK
advokát, rozhodce při Hospodářské a Agrární komoře ČR
správce konkurzní podstaty u Obchodního oddělení Městského soudu v Praze
člen Syndikátu novinářů

Facka a Arabská revoluce.

"Bože měj slitování s jeho duší, ať netekla krev nadarmo, dal jsi nám syna, který nám dal svobodu!" Hrob, u kterého žena naříká je obyčejný blok cementu, jež míří k Mekce. Nad ním vlaje tuniská vlajka. Její manžel, tichý kostlivec přidělává mramorovou desku s nápisem: mučedník Mohammed Bouazizi, narozen 29.3.1984, zemřel 4.1.2011.

Muž, co leží v tomto hrobě se podpálil a roznítil tím oheň po celém arabském světě.
To bylo tak: Mohammed Bouazizi byl obchodník s ovocem a žil v Sidi Bouzid, což je malé město ve vysočině 200 kilometrů jižně od Tunisu se 40 tisíci obyvateli. Lidé zde žijící se vždy cítili opuštěni světem, jejich město nebylo ani znázorněno na mapě počasí. Nebylo žádného úniku, nebyla naděje na lepší život. Kdo měl známosti pracoval v továrně zpracovávající rajčata, jiní kšeftovali s pašovaným libyjským benzínem, nebo sklízeli olivy na plantážích. Ti zcela chudí si našli krytý kout na tržnici a načerno prodávali ovoce. Mnozí měli akademické vzdělání s čímž si také neporadili. Nebylo žádné práce.
Mohamed neví co se děje ve světě, nemá zdání, že za jeden věrtel obilí který v červnu na burze v Chicagu stál 4,30 dolarů se v prosinci vyšplhal na 8 dolarů. Vnímá však, že jeho kára s ovocem má denně menší cenu, potraviny se zdražily a výdělku stále ubývalo.

Dne 17. prosince natrefí na trhu městkou pořádkovou úřednici. Faida Hamdi po něm požaduje povolení k prodeji, které Mohamed nemá. Pomeranče, mandarinky, hrušky a jablka na káře úřednice zabaví, jako to udělala ostatně dříve již několikrát. Co se pak stalo, neví nikdo přesně. V každém případě došlo k velké hádce a pokřiku, lidé se seběhli a pozorovali scénu. Nakonec úřednice mladému muži zabaví to nejcennější co vlastní: elektronickou, přenosnou, bateriemi napájenou váhu. Před přivolanou policií se obchodníci rozutekli jen kulhavý bratranec Mohameda, Ali, vyběhl ze svého obchodu a podívanou počal mobilním telefonem filmovat. Zda to je pravda se již niko nedoví, ale onen bratranec tvrdil, že Mohammed Bouazizi dostal od úřednice facku.
Jedno je jisté: když šel Mohamed na policii a požadoval svou váhu zpět, byl odmítnut. Jisté je také, že když později kolem 13. hodiny požadoval o rozhovor s guvernérem, byl opět odmítnut. Tu se před úřední budovou polil hořlavinou a zapálil se!

Že se Mohammed Bouazizi a Faida Hamdi dne 17. prosince potkali, byl osud, co vypráví příběh o facce, kterou byla zahájena revoluce. Je to příběh o autoritativním státě, který své občany ponižuje a ani je nenechá pracovat. Tento příběh udělal z Mohameda, obchodníka se ovocem hrdinou a úřednici Faidu, darebačku jež zavinila revoluci.

V době kdy Mohamed před úřadem hoří, sbírá jeho matka na farmě olivy. Její plat činí čtyři dináry, přibližně dvě eura za den. Když k ní přijdou policisti se zprávou, že je její syn nemocný, ví, že se stalo něco hrozného.

Bratr úřednice Faidy je toho dne doma. Bydlí nedaleko centra Sidi Bouzidu a úřadu. Je to učitel dějepisu a geografie, jeho rodina byla vždy nakloněna státu, jeho otec býval policejní šéf. Když přišla Faida domů, vypráví mu o tom, že se Mohamed podpálil, zrovna ten, co byl vždy tak klidný! Bratr, jehož jméno je Fauzi Hamdi byl odborář a tím pádem trpěný kritik režimu. Chodil ulicemi a vyžadoval sociální spravedlivost a lidská práva. Občas se pral s policií. Otec mu často vyčítal, že podhrabává sestřinu autoritu, že pracuje proti ní. Když jeho plačící setra stojí v domě musí se rozhodnout: pro ni, nebo proti ní! Rozhodl se, že se vypraví k domu guvernéra, aby zjistil, co se stalo.
Když dorazil k úřadu, viděl asi sto lidí, kteří se pokoušeli vniknout do budovy. "To vše zavinila tvá sestra," říkali lidé, když ho spatřili.
Fauzi se rozhodl, že odveze sestru do 30 kilometrů vzdálené vesnice k rodičům a vypravil se do města, do ulic demonstrovat.
Nastávají dny trvajících pouličních bitek studentů a mládeže s policií. Fauzi zapojí do bojů i své soudruhy z odborů, v noci zásobuje protestující jídlem a pitím, mnozí z nich jsou jeho studenti. President Zine el-Abidine Ben Ali, Tuniský diktátor posílá do Sidi Bouzidu stále nové policisty a vojáky.
28. prosince podléhá Ben Ali nátlaku ulice a jde navštívit obchodníka s ovocem Mohameda Bouazizi do nemocnice a pozve jeho matku do svého paláce. Zároveň posílá specielní jednotku, aby případ "facky" vyšetřila. Státní úřednici Faidu, jež ve službě státu fackovala, uvrhne do vězení. Diktátor chtěl lid uklidnit a předložit mu "oběť"!
Pár dní po tom, zemřel Mohamed v nemocnici a deset dní později, 14. ledna uprchl diktátor Ben Ali se svou rodinou ze země.
V té době leží hrdina v hrobě a bídnice Faida je ve vězení 80 kilometrů vzdáleného od Sidi Bouzidu.
Vězení je obklopené bílou zdí se čtyřmi věžemi. V šedivém Volkswagenu přijíždí její bratr Faouzi s otcem, bývalým policejním šéfem, stará elita, jež nyní nemá žádná práva. Musí přihlížet jak sestra a dcera sedí ve vězení, nyní již dva měsíce, bez výslechu, soudu, jen pro jednu facku. Facka, která padla a možná také ne. Faida to vehementně popírá. Je jí dovoleno se setkat se s rodinou, nesmí však mluvit o poměrech ve vězení. Od otce, který tvrdí, že jeho dcera je zřejmě poslední "politický vězeň" v zemi, dostává pytlík s ovocem a chléb. Otec těžko snášel, když viděl svou dceru, hrdou státní úřednici, plakat.

Faouzi Hamdi, neví, zda vyhrál, či prohrál. Jako odborář je rád, že zemí vzplanula horečka revoluce a boj o demokracií proběhl všechna města země, jako bratr cítí, prohru. A celá revoluce možná počala lží:

Zprávu, že se zelinář Mohammed Bouazizi podpálil, obdržel Ali Boazizi, majitel supermarketu telefonem. Mohamed byl jeho bratranec. Rozběhl se k úřadu guvernanta a ještě stačil spatřit, jak nakládají popálené tělo do sanitky. To by mohla být velká věc, myslel si a celý den filmoval mobilem mládež jak se potýká s policií. Kamarád mu pak materiál sestříhal a podložil chmurnou hudbou a vložil vše na Facebook. Pak zavolal do vysílače al-Dschasira a ještě tentýž večer televize vše odvysílala. Ali byl k vysílání mobilem připojen, představil se svým jménem a prohlásil, že byl Mohamed státní úřednicí zfackován. Dále řekl, že byl Mohamed držitelem akademického titulu, což nesouhlasilo, ale vystihovalo to situaci v zemi, protože většina vystudovaných nenašla zaměstnání. Celé televizní vysílání nahrál a zase vložil do Facebooku. Hned druhý den se vydali mladí lidé ve všech městech Tunisu do ulic a po prvních obětích na životech vzplanula celá zem.
Jisté je, že tato Facebook revoluce by nepočala, kdyby neměl Ali odvahu filmový materiál nahrát na internet. Byla to shoda okolností, že právě v den, kdy se Mohamed Bouazizi v Sidi Bouzid podpálil, al-Dschasira video odvysílala, protože se tajná police se zabývala kraválem na ulicích a internet byl cenzurou přehlédnut, nebo se spíše s touto možností nepočítalo. Byla to však otázka času, nadešla doba, kdy se pověstné vědro naplnilo poslední kapkou. Ali je hrdý, že se zásadně zasloužil o revoluci, i když si pravděpodobně tu facku vymyslel. To již nehraje žádnou roly. Je hrdý, že se v zemi nenachází nikdo, kdo chce být podplacen, ale to se jistě zase srovná, něco se mladá demokracie jistě od evropských vlád přiučí.

Nyní se do Sidi Bouzid nastěhoval nový duch. Matka Mohameda byla přece pozvaná do paláce diktátora, Ali byl zván reportéry do hotelů, to jistě dostali spoustu peněz?! Ano, nový duch se nastěhoval do městečka- závist....
Arno Valeš
Zdroj: německý tisk.

SČÍTÁNÍ LIDU: Miliardy v trapu

31. března 2011

Přiznám, až do včerejška mě sčítání lidu nechávalo chladným. Možná jsem měl pocit, že je dokonce potřeba. Některá data jsou užitečná, navíc nám neublíží, jsou přece anonymní. Ale... už registrované převzetí formuláře a pohled do něj ukázaly, že nemůžeme mluvit o anonymitě ani o potřebnosti důležitých dat. Na první pohled se autor dotazů jeví jako víceméně duševně zpožděný. Uniká mi, proč mám vypisovat zároveň rodné číslo, datum narození a to, zda jsem muž nebo žena, vždyť tohle všechno říká už rodné číslo. Ovšem uniká mi, proč vůbec rodné číslo a jméno? Množství osob i s daty narození, bydlišti a všemi příbuznými eviduje centrální evidence obyvatel.
Už proto v prvé řadě "Sčítání lidu" není. Sčítáním "lidu, domů a bytů" je jen pokrytecky pojmenováno. Počet obyvatel s naprostou přesností evidují denně matriky. Přesněji, než samo sčítání. Tisíce lidí zemře nebo se narodí v čase, než úředníci odevzdané formuláře zpracují.
Když nejde o sčítání lidu, tak o co jde? Z dalších kolonek je zřejmé, že se úřad snaží zjistit migraci obyvatel - tedy pohyb od narození až po současnost. Nevím, proč to úřad zajímá, nevím, proč by ho to zajímat mělo zrovna v mém případě. Celkový pohyb obyvatelstva, byť ne zcela přesně, dávají adresy trvalého pobytu a adresy zaměstnavatelů.
Pokud chtějí úředníci přesnější data, pak by mě zajímalo proč. Proč se ptám? Za ty peníze si to vědět zasloužíme.
Zjišťování rodinného stavu, včetně registrovaného partnerství, opět eviduje centrální evidence obyvatel, stejně jako počty narozených dětí a ekonomickou aktivitu - takže opět naprosto zbytečné a duplicitní kolonky.
Dotazy ohledně cest do zaměstnání jsou také zbytečné - dopravci mají denně velmi přesná data, která se navíc sezónně mění, což dotazník nemůže postihnout. Třeba to, že v létě jezdím na kole, na podzim autem a v zimě vlakem.
Nebudu už pitvat další nesmysly z dotazníku - každá otázka může být sice zajímavá, ale uniká mi, proč zrovna tahle?
A přitom by bylo stejně užitečné zmapovat třeba stravovací návyky v rodinách a podle rodných čísel porovnat s nadváhou či výskytem chorob. Anebo ekonomickou gramotnost, region a věk porovnat s mírou zadlužení. Našli bychom stovky otázek stejně užitečných, které bychom si mohli klást. A pokud si je klademe - či je vědci kladou, tak jim vždy stačí statistické vzorky obyvatel. Je to stejně přesné (či nepřesné) jako anketa mezi všemi obyvateli.
František Matějka na blogu idnes napsal:
"Žádané informace lze získat s dostatečnou mírou přesnosti jinak a levněji. S plnou vážností říkám, že opačné tvrzení (prezentované ČSÚ) je lež. .... když ČSÚ lže v tom, jak je povinné sčítání nutné, jak bych měl věřit jeho tvrzení, že získané údaje nikdy nebudou zneužity?"
Má pravdu. Proč stát slídí, kdo všechno se mnou a v jakém vztahu žije? K čemu tyhle intimní informace potřebuje? Když koneckonců se bez ní po celá staletí obešel? Počet obyvatel v konkrétních domech a bytech naposled zjišťovaly uliční výbory KSČ a dřívější OPBH, aby pak lidem s nadměrnými metry nuceně dosazovaly nájemníky.
Nebude mi snad někdo namlouvat, že snad stát podle dat začne plánovat místa ve školkách nebo nemocnicích. To, že máme lůžek moc a školek málo, ví každý v téhle zemi i bez sčítání. Není to dlouho, co jistý ministr "sociálních" věcí Nečas odmítal podporu a stavbu školek, protože si s tím ekonomika poradí sama. Dodnes si neporadila, jako si tentýž pán dodnes neví rady s ekonomikou.
Proč tak velký humbuk? V době kavalírů se tvrdívalo "cherchez la femme", za vším hledej ženu.
V dnešní ČR můžeme směle tvrdit: Za vším jsou "peníze". Přesněji téměř dvě a půl miliardy korun. Za ty peníze, nebo spíš za provize z těchhle peněz, se už vyplatí prosadit jakoukoli pitomost.
To, že bude nějaké sčítání lidu, víme od prosince roku 2009. Tehdy "Podnikatel roku 2008" Vladimír Kovář z firmy Unicorn řekl, že dostal nabídku koupit si za 20 milionů dva hlasy komise hodnotící zakázku generálního dodavatele informačních technologií pro sčítání. Jeho firma zakázku nezískala, přestože nabídla o 110 milionů nižší cenu než vítězná firma Hewlett-Packard.
Hewlett byl dražší, ale evidentně neumí z rodného čísla rozlišit, kdy jste se narodili a zda jako žena nebo muž.
V posledním vydání týdeníku Respekt se píše o dalších manipulacích s veřejnou zakázkou. Členové hodnotící komise prý např. dostali dopředu vypracované hodnocení soutěže a Respekt upozornil i na další nejasnosti.
Shrnuto a podtrženo: I bez sčítání víme, že aut přibývá, školek je málo, málo je i hospiců a míst pro přestárlé. Na tuhle triviální věc se stačilo zeptat prvního normálního občana na ulici. Odpověď by statistici dostali zadarmo. Za dvě a půl miliardy by pak možná nějaká ta školka a hospic přibyly.
Přehled veřejných zakázek pro Sčítání lidu, domů a bytů:
Předmět - Vítězná firma
Zpracovatelský systém SLDB - Compaq Computer s.r.o., cca 300 mil.Kč
Formuláře - Moraviapress a.s., cca 22,3 mil. Kč
Videopořady - výukové a instruktážní - Česká televize, cca 2 mil.Kč
Nábytek - Czasch s.r.o., cca 7,6mil.Kč
Klimatizace - AB Klimatizace s.r.o., cca 1,3 mil.Kč
Pikaso - tiskman, korekční pracoviště - Onyx Software s.r.o., cca 3,9 mil.Kč
Optické snímání formulářů - DELTAX Systém a.s. , cca 64 mil.Kč
Propisky, pera - Centropen a.s., cca 15 mil. Kč
Propagační předměty - Quo, s.r.o., cca 0,96 mil.Kč
Výroba propagačních materiálů - Monika Promotion, s.r.o., cca 4,9 mil.Kč
Geografická databáze - ArcData Praha, s.r.o., cca 0,9 mil Kč
Vybavení středisek SLDB - JUDr. Jiří Nováček, cca 4,6 mil.Kč
Výroba TV - spotů - Proart Production s.r.o. , cca 2,8 mil.Kč
Servery Intel, PC, síťová infrastruktura - ALWIL Trade, s.r.o., cca 100 mil.Kč
Digitální kopírky - Xerox Czech Republic s.r.o., cca 12 mil Kč
Umístění TV-spotů TV Nova - MAGMedia 99, a.s., cca 0,5 mil.Kč
Publ. manager, Registr sčítacích obvodů, support - Oracle Czech,s.r.o,. cca 14,7 mil. Kč
Generátor tabulek - Orsia, s.r.o., cca 1,5 mil. Kč
Poskytování mediálních služeb - Media Direction, a.s., cca 4,9 mil.Kč
Umístění TV-spotů ČT - ARBO media.net Praha, cca 0,79 mil.Kč
DTP zařízení - Dataline, s.r.o., cca 26 mil.Kč
Převzato z Okamura.blog.idnes.cz se souhlasem autora
Tomio Okamura

HDD nebo co to mám v té hlavě