Sonntag, 31. Juli 2011

Deníček květen 2010

Nemusíš vždy dostat to, po čem voláš..

30.05.2010

Včera, když jsem se vracel ze Staňkova, kam jsem odvezl Tomáše s rodinou, jsem poslouchal v rádiu jakéhosi politruka, který objasňoval prohru Paroubka v tom, že dával příliš najevo, jak strašně touží po moci. Přiliž očividně šilhal i na místo prezidenta republiky.

Celou volební kampaň v České republice bych zhodnotil jedním slovem: vulgární. Dnes odstoupil prezident Spolkové republiky Německo, protože se do kampaně proti interview, který poskytl v letadle, když se vracel z Afganistanu, vloudila vulgárnost. Dneska ve 14:00 hodin, odstoupil Horst Köhler ze své funkce, jedno z nejoblíbenějších německých prezidentů, protože media nerespektovala ve svých polemikách patřičnou úctu k nejvyšší osobě ve státu.

Když si to promítnu do českých poměrů, tu mi vychází, že by Češi měli třikrát do měsíce nového presidenta....





Volby

30.05.2010

Teprve demokracie nás naučila, že volby jsou zcela intimní záležitost. Ani manželé nesmí vstoupit do kabiny, kde se do úřední obálky vkládá lístek se stranou tvé volby, společně. Proto vám taky nenapíši, koho jsem volil, ale ukládám vám zde odkaz, kde se dovíte, jak se ve volbách rozhodla kdejaká malá vesnice v Čechách. Přehled voleb

Dnes zase po dlouhé době přijel Tomáš s Jiřinou i s Lukášem a udělali mi tu pořádek. Již to bylo zapotřebí. Jedna věc, která mi vrtala v hlavě, byly ty kytičky, které jsem si nakoupil a naaranžoval na studni. Výtvor to byl skutečně krásný, ale v podstatě jen pro kolemjdoucí. Já, když seděl před chalupou a čuměl do toho kousku mého viditelného světa, jsem z toho nic neměl. Když se pak oklikou ozval Láďa, že mi poteče do studny kdoví co, tak jsem zadal práci Lukášovi a ten ji zvládnul k mé spokojenosti. Posuďte sami.... květiny

Jediné co bylo zapotřebí, založit novou platformu, na kterou se květináče postaví. Představu jsem měl a tím, že jsem ji sdělil Lukášovi a on ji splnil nad moje očekávání, jsem byl mile překvapen: Lukáši, jsi šikovný chlapec!!





Eyjafjallajökull VIDEO

27.05.2010

Nedávno jsem četl pojednání o tom, jak se rodí mraky. Takový černý mrak, který se od obzoru vzdouvá až nad naše hlavy, není žádná legrace. Jsou to miliardy tun vody ano dá se říci nebeské oceány. Tyto mraky jsou složen y z kapek vody, to nám jaksi, nebo alespoň mně bylo jasné, jenže jsem netušil, jak taková kapka vody vzniká. A taky je ten háček celého zázraku: kapka vody ke svému vzniku potřebuje něco pevného. Prach, miniaturní zrnéčko květinového pylu, jednoduše vše, co se ve vzduchu vždy nachází. Jasné, tak to je a tak to bylo vždy, jenže Eyjafjallajökull nám udělal čáru přes rozpočet. Najednou je toho prachu ve vzduchu mnohem více. Říkal jsem si pro sebe, že by to mohlo změnit počasí, ale nedostal jsem žádné potvrzení mé domněnky z médií. Až dnes, když jsem jel na Písky do Zázrakova navštívit Jacka, při které-to příležitosti jsem si popovídal i s jeho opatrovníky, to hlásili v rádiu Blaník: haldy prachu Islandské sopky Eyjafjallajökull pravděpodobně změní počasí nejméně letošního roku: vichry, přívalové deště, chladno i vedro, sucha a záplavy. Jakoby to již spousta lidí nepocítila na vlastní kůži.....



Kytičky FOTO

26.05.2010



Včera jsem si koupil na zahradu nějaké kytky dole v Mníšku a dnes jsem v Příbrami nějaké dokoupil. Celá ta skutečnost, že se v naší zahradě objevily zase kytky přimělo dvě sousedky k oslovení. Doposud jsem dbal jen o sekání trávy, jakž takž o stromy, ale na kytky jsem si ještě netroufl. Ve Frankfurtu převzala vládu nad zahradou Kim a nenápadně mění Aniččiny květinové záplavy v zeleninové orgie. Některé vypadají jako plevel a já jí v loni skutečně nějakou vzácnou thajskou zeleninu vyhodil. Tak se do toho již nepletu. Pevně věřím, že mi tady na Lhotě sousedky poradí co a jak se dá pěstoval. Paní pokladní u Obi na otázku, zda je mohu zasadit venku měla jednoduchou výmluvu: když byly u nás v hale, tak jsou to domácí kytky a venku jsou venkovní kytky. Jedna sousedka pravila, že když bude třeba tak je dám domů.....





Kuchynííííí

25.05.2010
Včera jsem se stavěl v hospodě na pokec jako každý jiný den. První dveře dokořán, což je dobré znamení, druhé dveře zavřeny, což také bývá zvykem, ale tentokrát nešly ani po zmáčknutí kliky otevřít! V současné době se ale ozvalo mnohohlasně: kuchynííííííííííííí.

Tomáš odvezl klíč právě od těch dveří, které se nikdy nedaly zamknout. Robert však pohotově vyběhl a zavedl mne kuchyní do lokálu, cestou to nejednoduchou. Já osobně sice nemám co za výčepem hledat, ale když tam jdu, vždy zabloudím.

Tak jsme seděli v zavřené hospodě a Pajda neustále strkal do dveří, které se nedaly otevřít, jak byl zvyklý. Neuteklo dlouho a někdo ho přinesl kuchyní do hospody. Jak tu cestu z hospody našel? No po čuchu. Pak se již jen klepal na lavici, protože přišla bouřka a té on se bojí...



Jak maltézské katedrály
25.05.2010
Tenkrát, když maltézští rytíři doprovázeli křižáky, aby je při zranění mohli léčit, také si toho bokem dost nakradli, uloupili, ukořistili. No, řekněte, zadarmo nikdo lapiducha dělat nebude! Jenomže jak je i dnes zvykem, jak měli své bohatství zviditelnit? Jak ukázat, že toho mám více než soused? A tu přišly vhod katedrály. Kdo měl větší nebo kdo měl honosnější, ten byl bohatý. A proto čtyři sta dvacet tisíc obyvatelů Malty má 365 katedrál. Tuto příhodu jsem vyprávěl sousedce, když jsme oba vypnuli sekačky na trávu, abychom si vydechli. Ještě ze tří směrů bylo slyšet jak se sekají zahrady.
Takže situace podobná: na pár obyvatel Stříbrné Lhoty spadají stovky zahrad a kdo ji má lépe posekanou?....
Vy to nevíte? No přeci já.........

Překvapení průzkumů
24. května 2010

Průzkumy naznačují těsné vítězství socialistů a komunistů, čeká nás buď pat, anebo éra trapného vyjednávání, čachrů a a podivných spojenectví, ostatně to už začalo. To není překvapení.

Oslabena bude ODS, i to se čekalo a po tolika úžas budících úletech to není k podivení. Pyrrhovo vítězství získá Paroubek, stane se nenáviděným vítězem téhle přiboudlé hry. Také to se vcelku čekalo. Ale že výzkumy předvídají účast jen 61 procent voličů, to je strašné překvapení, pokud jde o obecnou úroveň veřejnosti v České republice. Jen šest lidí z deseti se zajímá o to, kdo bude řídit zemi. Ještě nikdy nebyla situace tak vyhraněná a doslova ještě nikdy za posledních dvacet let nešlo o tolik. A čtyřem lidem z deseti je to jedno.

Přál bych si, aby to byly výsledky výzkumu naveskrz falešné. Můžeme se leckdy stydět za prezidenta a bude-li premiérem Paroubek, na stydění budeme mít prostor široký jak ruská step, tam nás ostatně ten soudruh povede se svým druhem Zaorálkem mávajícím praporem. Ovšem jestli opravdu bude tak nízká volební účast, budeme se moci stydět sami za sebe. Zdroj: Neviditelný pes



Jak se Václav zviditelnil

23.05.2010

Všeobecně víme, že pro prvního muže v naší republice je nejdůležitější malichernost na sebe upozornit. Je pro něj absolutně nedůležité, zda v kladném, či záporném smyslu. Dnes jsme seděli pospolu u plátna a sledovali, jak čeští kluci vyhrávají mistrovství světa v hokeji. Byl to nervák. Nicméně, zcela bez komentáře, se mezi publikem objevil pan Klaus. Pan Klaus v Kolíně nad Rýnem? Že by dostal výjezdní doložku? On, co hází klacky EU pod nohy si troufl do té Lisabonské neřesti vstoupit? Jistě potají, jinak by mu Medvědev dal pár facek. Co se vlastně cpal tam, kde měli vyhrát Rusové? Po pěti letech jsme se stali opět mistři světa v hokeji a pan Klaus si to napíše do svých pamětí jako jeho vlastní zásluhu. A to za cenu, že budeme (a to je hotová věc) platit dobrovolně dvakrát tolik za plyn než je nutné a než platí západní svět.

Přítomnost presidenta republiky byla trapná. Trapná tím, že ji celý systém mezinárodního přenosu ignoroval, že ho ignorovali i samotní hráči, když se nacpal do kabiny družstva. Třeba se chtěl jednou pořádně vysprchovat?....





Sobota vítězství

23.05.2010

Překvapením tohoto týdne bylo, že se nám do hospody vrátili Jana s Tomášem. Sice to asi (jako hostinští) nebude na furt, ale všichni si dělají naději. V sobotu měli na sále velké párty, většinou známí lidé. Fanouškové byli osvěženi vítězstvím Čechů hokeji a dnes se ukáže, zda budou mít Češi zase branky, jako to bylo za hlubokého totáče po napadení Československa roku 1968. Tenkrát se hrál hokej proti Rusům a Češi vyhráli. Obrovské procesí ve středu Praha vyřvávalo: vy máte tanky, my máme branky a bylo brutálně policisty rozehnáno. Tak se uvidí, dnes večer...



Návrat slunce

22.05.2010

Dnes se zcela nečekaně navrátilo slunce. Večer jdeme do hospody, protože je tam nějaká oslava a naši trempové hrají. My sice nejsme pozvaní na sál, ale ve výčepu je musika také slyšet.

Navíc je dnes prvně krásné počasí, radost se podívat. Šel jsem s Pajdou kolem chaloupky Ládi a Marie a je tam vše v pořádku. WIDEO



Soukromé poklady

21.05.2010

Včera mi má drahá přítelkyně poslala po osobním kurýru láhev červeného vína. Vzácnou láhev, a jak ji onen kurýr držel, zjistil jsem, že to není dobře. Tak jako se k hroznům vína, či čerstvému ovoci u slavnostní tabule podává mísa s vodou, aby si host sám smyl pyl z ovoce a nepřišel o tu krásnou podívanou, tak je to i u láhvích dlouho uskladněných v klenotnici vinného sklepa.

Ovšem u láhví se neříká pyl, ale prach. No a tento vzácný prach kurýr bezcitelně na jedné části hrdla smazal. Hned jsem ho na to upozornil a opatrně láhev odnesl, drže ji za spodek domů. Děkuji drahá přítelkyně, jsem tvůj obdivovatel...





Ten první gól jsem zavinil já..

21.05.2010



Když jsem přišel do hospody, bylo plátno již zapnuto. Šel jsem obzvláště dříve, aby mi mohl Tomáš něco uvařit, přesto to dopadlo tak, že v první minutě zápasu Čechů proti Finům byl v kuchyni a zavinil svou nepřítomnostní tu branku. Vyběhl po akustickém signálu od plátna z kuchyně i s pánví v ruce, že jsem počal mít obavy, že z toho jídla nic nebude. Ale bylo: tak dobré brambory jsem ještě nejedl. Pak se sešla docela pěkná společnost a docela se hodně vyprávělo. Staří starousedlíci, když vypráví o místech a příbězích jejich mládí, o místech, které znáš, mají takovou tajemnou patinu, jakoby se člověk na chvilku stal zase dítětem...



Jak se mi ztratil článek

20.05.2010

Dnes jsem dostal mail od Ládi, že se mi ztratil článek. Píši v něm, jak jsem byl s Janou v neděli na obědě, že jsme pak zajeli do Voznic a před tím Jana koupila u Jerolímka dorty a moc je obdivovala. Pak jsme čekali na zastávce na autobus a zašli na vínečko do hospůdky, kde nejsem vítán a já na to zapomněl. Tedy zapomněl jsem, že tam nejsem vítán, ale jak se mi ten článek mohl ztratit z internetu to je mi záhadou. Ale jistě jsem ho nesmazal úmyslně.





Přízvuk v řeči video

18.05.2010

Když jsem po třiceti letech života v cizině počal psát, napsala o mně paní Mentzlová, že to s mou gramatikou není moc slavné, nicméně to není nic, co by se nedalo odstranit. Příběh a postavy, stavba děje ji zaujala.

Když někde ve světě nějaký člověk má co říci, nehledí se na to, zda má cizí přízvuk, ale poslouchá se o čem mluví.

Když odejde dítě v šesti letech do ciziny, znamená to, že nikdy nechodilo do českých škol. Neměli by být čeští novináři spíše hrdí, že přesto v dospělosti ovládá češtinu, než mu vyčítat, že má přízvuk? Přestože je čeština krásná řeč, je pro naprostou většinu lidí na světe zanedbatelnou a nedůležitou. Ano, je to přepych udržovat na živu pro pouhých deset milionu lidí vlastní jazyk, tisknout knihy, slovníky, ano samotný počítač je v české verzi přepych.

Ti bulvární novináři by v cizině asi dopadli mnohem hůře než pan J. Karas v Čechách. Asi si neuvědomují, že on je tady v cizině! Nebo z nich mluví bledá závist? čti



Milé dopisování čti

18.05.2010

Dostávám poštu od jistého pana Hedvička, který, jistě již starý pán, si dělá, žijící někde v USA, vulgární legraci z Čechů a z politiků a z českého území vůbec. Jeho standardní slogan je: hodit do české kotliny několik atomovek. Jakým způsobem maily šíří nevím, ale zde je k přečtení jakou kvalitu nabývá rodná řeč, když se dostane do úst šílencům....





Co den přinese

17.05.2010

V sobotu jsem se vypravil do Davle za Evou a Jardou do Chýše. Miládka tam měla svou sestru a i jinak bylo dost času na řeči a vzpomínání na mládí. Dokonce jsme s Jardou dali dohromady pár písní a i druhý hlas nám ladil. Na to, že jsme spolu skoro čtyřicet let nehráli to bylo dobré. Bylo vidět, že bychom se dali zase dohromady. Publikum bylo docela příjemné, ale to je vždy tak, když nikoho neznáš a jsi slušný. Později, když se skamarádíš a dozvíš se k obličejům jména a k postavám jejich neřesti a budeš zasvěcen do pomluv, pak už taková návštěva hospody tolik radosti nenadělá. Ano, znát pár lidí, pobavit se s nimi, ale nechtít vědět vše. Když ono to zase nejde.....



Cesta do Lhoty

26.05.2010

V pátek jsem se vypravil domů, do Stříbrné Lhoty. Jednak jsem měl po službě u rybářů a jednak jsem chtěl večer do hospody za kluky s kytarami. Počasí je strašné! Již při grilování u jezera na oslavu slavného dne otců jsme měli obavy, že nikdo nepřijde. V půl dvanácté zelo obrovské prostranství klubovby, připravené stoly a obrovský stan prázdnotou. Ve dvanáct však přišlo odhadem asi tři sta lidí. Takže jsem od tohoto okamžiku griloval až do pěti, kdy jsem byl vystřídán. Měli jsme štěstí, že nepršelo. Ale ta ukrutná zima způsobila, že hosté více jedli jak pili. Takže se to odrazilo na tržbě. Na den otců má být jednoduše krásně!

Pak jsem vyzvedl jsem Pajdu u Hanky a jel domů pakovat auto. V pátek jsem vyrazil do Čech poměrně brzo a celou cestu lilo. Pětset kilometrů deště a zimy, to dá zahulit. Navečer v hospodě se kluci nepohodli kvůli místu a tak zábava započala s hořkou příchutí. Nakonec se vše v dobré obrátilo, však to známe: vínečko, písničky a blbé řeči, povznesly naše duše k hvězdám tam, kam se zatoulalo naše mládí. Avšak víc než si k tomu mládí přivonět jsme nezmohli....







Pro romantické duše

12.05.2010

Nedávno jsem se díval na 3sat, což je Německo-Rakousko-Švýcarský program, tak zvaný kulturní kanál na film ONCE. Glen Hansard a Markéta Irglová se potkají na ulici, kde Glen hraje jako pouliční muzikant. Markéta je nadaná pianistka, děvče z Čech a mezi mladými lidmi počíná krásný příběh společného zpěvu, skládaní textů a komponování nových písní. Skutečný příběh, film získal nějaké Oskary. Průvodní píseň stojí za poslech: Falling Slowly





Děkuji

12.05.2010

Dnes jen tak lítám od jednoho konce pozemku k druhému. Ten první úkol- zapakovat si na pobyt v Čechách, byl trochu složitější, než jsem čekal. Ono kdyby bylo pěkné počasí, tak bych zapakoval košile s krátkými rukávy a bylo by to. Takhle je to komplikovanější. Pakuji samé teplé oblečení a sem tam něco letního a musím přemýšlet, to je na tom to nejtěžší: bude vůbec letos léto?

Avšak, co jsem chtěl napsat: někdo vešel do dvora a zapálil Aničce svíčku vedle vchodu do bytu. Má tam stát takovou dřevěnou prosklenou skříňku, kterou dostala od rybářů. Dosud jsem nezjistil, kdo to byl. A tak pěkně děkuji.... pardon, zrovna zvoní telefon.. halo, Marie......á, ty jsi zapálila tu svíčku....děkuji...ano....ahoj. Tak a již to vím, to byla Mary.....





Kolik stovek je huhly huhly?

12.05.2010

Dnes je pošmourno až nepříjemně, chladno až zima, zamračeno až skoro tma. Mám dnes pouze tři úkoly: zapakovat kufr na letní čas v Čechách, upéci koláč, aby měli zítra u rybářského spolku co prodávat, (členové spolku pečou na prodej koláče na oslavu dnů otců) a navečer jít k jezeru a dělat různé věci: loupat cibuli, krájet ji na tenká kolečka, krájet okurky, půlit matesy, to vše na plněné housky a i jinak co se naskytne. Takže mi zbyl čas na internet, se jen tak podívat, co je nového: u Rudy jsem se dozvěděl, že huhly huhly je 400 KČ, (to když seděl u zubaře, plnou pusu instrumentů a zubařka s ním sjednávala nějaký zákrok) paní Dana udělala státnici, že Ruda ani neví pořádně z čeho a Leo obsadil druhé místo v Pytagoriádě ! No není to důvod k radosti? Samozřejmě gratuluji, každý známe to štěstí po úspěšně složených zkouškách. Nahlédl jsem, co ty děti dnes tak asi luští. Tady se na to podívejte: hlavolam To je co? Já ani zdaleka netuším, jak by se to dalo vyluštit...a děti to vyluští! Jdu dělat polevu na koláč. Čokoládovou.....



V neděli byl svátek matek...

11.05.2010

Marek se ohlásil, že se staví na oběd a Hanku s Helenkou jsem pozval. Tak jsem se točil v kuchyni a když jsem šel s odpadky k popelnici, stála ve dvoře Kim. Jak jsem se lekl. Adrian ji jednoduše z lázní ukradl a pak navečer ji zase odvezl. Děti přinesly i Ančičce kytičku. Má na skalce takové místečko, kde vždy někdo zapálí svíčku, přidá kytičku. Skalka byla její pýcha a tak jak vznikla, byla příhoda pro ni typická. Když jsme předělávali starý statek, bylo i plno kamenného odpadu. Napadlo mne, že bychom si udělali skalku, neboť prázdná zahrada nám tenkrát připadala velká. Toho se Anička chytla a již to jelo. Suť nepohledného odpadu se zaházel úrodnou zeminou, a v místě, odkud se hlína brala vzniklo jezírko. Pak si Anička zasadila skalničky, keře a keříky, byla to nádhera. Ano, tak jak z hromady smetí udělala skvost, tak to dopadlo ze všeho, co se jí dostalo do rukou. Ano Irenko, jsme smutní, že tu není s námi, ale jsme vděční, že jsme ji poznali, že jsme viděli jak se má žít.....







Abych neporušil tradici

10.05.2010

Když jsem měl starost, aby se neudusily rybky v zimě v zamrzlém jezírku, udělal jsem nějakou holí díru do ledu. Byl jsem tak důkladný, že jsem prorazil i folii. No nic, z jara to zalepím. Ale ono se to již zalepit tak dobře nedalo a tak jsem se rozhodl, koupit novou folii. Trpěl jsem skutečností, že se musela voda každý den dotáčet. Adrian vychytal ryby, já odpumpoval vodu do dvora, ten má u nás nejnižší polohu a dobrou savost. (až jsem se polekal, jaké odborné slovo se mi tu povedlo"savost"..) Pak jsem odvalil trochu kameny, ostříhal porost a společně se synem jsme rozprostřeli folii, která byla 4x4 metrů. Tentokrát jsem neudělal tu chybu jako před lety! Nechávám nejprve napustit vodu a pak teprve hodlám odstříhat okraje folie. Jinak se totiž nedá odhadnout vodorovnost (a zase slovo jako noha!) a to ona voda má ráda, ta se nenechá přemluvit, aby byla trochu z kopce, protože jsem udělal břehy jezírka od oka. A abych nepřerušil tradici, sklouzl jsem do jezera a padl na zadek a v zápětí na hlavu jejda to byla rána.

Takže, pokud jste to nevěděli, jsem padlý na hlavu......





Lázeňský park a jeho obměna…

09.05.2010



Když Kim naučila Adriana se ohýbat pro peněženku, nastala nuda. Napadlo mne, že je nedaleko od Bad Orbu městečko Wächtersbach a měl jsem v paměti, že má překrásné staré centrum. Malé malebné uličky a hrazděnkové domky. Souhlas. Městečko bylo jen šest kilometrů vzdáleno a než jsme se dostali k jeho centru, jeli jsme kolem blešího trhu. To bylo radosti a křiku ať zastavím, že mi nezbylo nic jiného.

Přestože má Adrian doma asi tři tisíce LPíček, ještě se mu sedm hodilo. Kim si koupila závěs do koupelny, dvě berly, protože ty co měla ji tlačily. Šel jsem k autu a vidím jak prodavač nese takový malý gaučík a mířil najisto k mému autu. Neměl snahu mne minout a stál zarputile u mého kufru. Co je to, povídám! To si madam koupila. A tak jsem otevřel kufr a on ho tam uložil. Na kouzelné, pohádkové a roztomilé městečko čarodějné nádhery se nikdo nedíval. Adrian si prohlížel gramofonové desky a Kim se kochala pohledem na nový gaučík.





Kim vyučuje.

09.05.2010

Byli jsme v sobotu s Adrianem za Kim v Bad Orbu. Trochu jsme chodili po lázeňském parku, a pak jsme se rozhodli, že se půjdeme podívat k novému koupališti, když tu náhle vytáhla Kim Adrianovi peněženku z kapsy a hodila ji na ulici: zvedni ji, nařídila mu. Samozřejmě ji zvedl a samozřejmě špatně. Tu peněženku mu opět vyrvala z ruky a zase ji hodila na ulici. A teď ji zvedni správně. Co blbneš hudroval Adrian a již byla peněženka opět na silnici. Tak dlouho ho Kim vyučovala, až ji konečně Adrian zvedl správně.

Ano, kdo z nás neměl problémy s plotýnkami? A vždy, když jsme po ibuprofenu chytli novou sílu, naučil nás nějaký ošetřovatel v rehabilitaci, jak se mají zvedat těžké předměty. Předklonit se a prakticky zády zvedat basu piva je zcela špatně. Pro plotýnky je to sebevražda. Víme od té doby, že se máme dostat do dřepu, uchopit náklad a pomocí nožních svalů zvedat. Tak a ne jinak se na to musí. Když je tento způsob správný, proč není přirozený? Jakmile nás bolesti přejdou zase se pro pivo ohýbáme.

Jedno je jisté: když nám milý Bůh stvořil naše tělo, dal mu i záruční dobu. Ta vypršela někdy mezi třicítkou a čtyřicítkou. Teď si užíváme života takzvaně s prošlou zárukou někdy i do osmdesáti. A tak není divu, že máme umělé klouby, srdeční chlopně a různé jiné věci.





Čeho se bojí?

07.05.2010

Tak to by mě zajímalo, čeho se ty zlaté rybky bojí. Viděli jsme sice obrovského ptáka Graureiher, nevím sice jak se jmenuje česky zato to vím latinsky: Ardea cinerea. Měli totiž u Lidlu takové malé knížky s ptáky. Proto také vím, že je jeden metr vysoký. Ale dostalo se mi podezření, že na ty rybky chodí naše kočka. Docela se posledně stavěla k jezírku jako rybářka, jen tak do vody plácnout. Annabella sice tvrdila, že to její kočička Davle nemůže být, ale to podezření visí ve vzduchu







Školení.

07.05.2010

Ve středu večer jsme pořádali školení. Pozval jsem ty tři zbývající co ještě ve dvoře bydlí a vysvětloval běh zahrady a techniku. Připadal jsem si jak v pomocné škole. Absolutní nezájem, vůbec žádná technická zručnost. Když jsem učil, jak se čistí pískový filtr u bazénu, řvalo se, že tam spadl šnek, chudáček malý a že je tam pavouk a tím pádem se písek čistit nebude. Ryby potřebují jen jednou za den dát nažrat, to není možné, kočička žera také třikrát za den! Sekat zahradu.. a čím? Milujme své bližní takoví, jací jsou. Nic jiného mi stejně nezbývá. Mohu jen doufat, že se Kim brzo vrátí....







Našel jsem stovku

05.05.2010

Stál v dílně, celý zaprášený a nikdo ho nepoužíval. Anička na něm uměla virtuózně. Nikdo v celé rodině, ani v sousedství, ba i v celém městečku neměl tak pěkně vyžehlené košile, kalhoty ani ložní prádlo. Aniččin mandl. Teď, po skoro třech letech, co si za něj již nesedla, jsem dostal nápad, ho za symbolickou cenu prodat. Byl to mandl značkový a určitě se tam někde ve světě, tam, co se ještě žije naplno, bude někomu hodit! Skutečně, zájemci byli dva. Jedné paní se nelíbil a měla plno řečí a tak jsem ji říkal ať neblbne, že za 50 € dnes nedostane ani šroubek z toho mandlu, jež stál před 15 lety nějakých , přepočteno 800 €. Trochu ji to zmátlo a zdálo se, že si to chce rozmyslet, ale já cukl: mám dojem, že vám by ho moje žena určitě nedala!, řekl jsem a šoupl mandl do dílny.

Druhý zájemce přijel rovnou z frankfurtského letiště. Ještě před příjezdem mi volal, zda by mi nevadilo, že by přijel v uniformě! No, budu mít ve dvoře pilota Jumba, pomyslel jsem si bláhově. No pilot to nebyl, ale z pozemního personálu nějaký mechanik. Okamžitě se mu mand zalíbil, akorát postrádal uzávěr na páru. Ano, říkám, takového tu něco bývalo, ale žena páru nikdy nepoužívala, že prý jí plesnivěl buben. Tedy, tomu mandlu, ten válec. Co kdybychom se podívali tady do těch šuplíčků, navrhl mechanik slušně. Uzávěr jsme nenašli a ani návod na používání, zato jsem našel krabičku, kde Anička ukládala své poklady. Byly to většinou moje staré milostné dopisy, co jsem jí psával a pak dopisy od ní, které mi nikdy nedala, ve kterých jsem se dočetl, co ji trápilo. A také stovku. Krásnou starou Německou sto Markovku. Tak tu na ní koukám. Dostal bych za ni 50 € , ale to bych musel do spolkové banky. Že by se mi tam chtělo? No ona stejně nikdy neztratí svou platnost....









Kim v lázních video

03.05.2010

V neděli jsme byli s Hankou za Kim v Bad Orbu. Bad Orb je nedaleko vzdálené městečko v srdci Spessartských lesů a od samého začátku naší emigrace nám nahrazovala jeho zeleň a vůně domov. Tedy, alespoň se o to snažilo. Ausgerechnet tuto sobotu neděli, kdy jsme se rozhodli za Kim jet, prožívalo městečko velkou slávu: znovu otevření termálního koupaliště tak zvanou Toscana Therme. Buď nápad chobotnice, nové pražské knihovny, kterou příliš konzervativní a doslova maloměšťanští občané Prahy zamítli, v Bad Orb okoukali, nebo si plány od pana Kaplického koupili. Škoda, že nestojí v Praze ale ve Spessartu.

Měl jsem sebou Pajdu a Hanka svého dakla Andyho. Pro spoustu lidí, kteří se hrnuli všemi směry lázeňského parku jsme nepostřehli to, co postřehli naši pejskové: mezi nohami procesí viděli spoustu jiných pejsků. Neustále jsme zůstávali stát a museli navazovat konverzaci s cizími lidmi, kteří se vyptávali na vše možné, jak to jednoduše tak mezi majiteli psů bývá.

Kim s námi šla až dolů do centra, pomocí chodícího vozíčku byla docela dobré nálady, ale ke konci byla dost zmožená. Poobědvali jsme, stavili se na kávu a čaj, (dostal jsem tak nechutný čaj, že jsem musel požádat o horkou vodu a použít mého čaje, který mám neustále sebou, protože ve všech příbuzenstvech se pije jen kafe nebo všelijaké bylinkové nesmysly) jinak byla restaurace prvotřídní.

Pak jsme odvedli Kim na pokoj a vrátili se domů. Byl jsem z toho čistého vzduchu zcela vyřízený....







Je dobře, že některé věci zůstávají...

03.05.2010

Toto napsala Mladá fronta DNES, aniž bych to tušil...

Na místo tradičního setkávání vyrazily stovky milenců

Na rozdíl od nepříliš populárního Svátku práce, si Češi ochotně přivlastnili 1. května jinou zvyklost - polibek pod rozkvetlou třešní nebo alespoň jakýmkoli jiným stromem. Prvomájové políbení, které má zaručit ženám všech generací, že „neuschnou“, je natolik populární, že se na Petříně kvůli tomu sejde dvojic hned několik desítek. Na letošního 1. máje bylo líbajících se lidí na stejném místě v jedné chvíli 66, a to si vysloužilo zápis do české Guinnessovy knihy rekordů.

Regionální mutace| Mladá fronta DNES - Praha





Byl první máj, byl lásky čas...

01.05.2010

hrdliččin hlas zval ku lásce hrám. Tak nějak počíná Mánesova báseň, kterou si přivlastnili milenci, obzvláště na Petříně. Jsi li v onom patřičném, věku a máš nějakou holku po ruce, jdeš jako správný Pražan v podvečer májový na vrch Petřín. Alespoň to před padesáti lety tak bývalo. Můj kamarád Jarda se tenkrát vášnivě líbal u sochy básníka a tím pádem si nevšiml, že byl Petřín obsazen policií. Holku poslali domů a Jardu zmlátili k nepoznání. Ne, nebylo se čemu divit: Jarda s holkou byli dva lidi, kdyby k nim přistoupil člověk třetí, již by to bylo nepovolené shromažďování. Takové absurdní scény se děly, protože se komunisti báli o svou moc. Avšak, jak praví pan Bozorgmehr, starý perský myslitel: musel jsem se v mém životě již tolika nepřátelům postavit, ale žádný nebyl tak těžko porazitelný, jako nepřítel, co se ukrýval v mém nitru.....

(samozřejmě napsal báseň Karel Hynek Mácha, byl to pouze překlep a již jsem dostal několikrát vynadáno! Takže .. hrdliččin hlas zval ku lásce hrám: to byl Mácha!

Freitag, 29. Juli 2011

Deníček leden 2010

Myšlenky o tom, co život přináší… leden 2010

Sebevědomí, co je to?

30.01.2010

Proč jsou ostatní vždy silnější, chytřejší, hezčí? Ano, v této otázce leží právě ten problém: neustálé porovnávání. Silné osobnosti dobře vědí, že vždy bude někdo lepší než oni. Ve všech směrech. Proto se koncentrují se sami na sebe a nepřirovnávají se s druhými. Největší škůdce sebevědomí je samota. Jen ti silní jsou ochotni nechat ostatní lidi nahlížet do vlastního života, aktivně se zajímat o problémy druhých a pomáhat, kde se dá. Tito lidé si také nedávají životní cíle, které nemohou dosáhnout. Předcházejí tím pocitu, že zklamali, že jsou neschopní. Je prakticky nemožné, být již pouze třem lidem po vůli. To známe z rodin, ze školy nebo z povolání. Sebevědomí lidé se také neobávají kritiky. Vyslechnou si ji v klidu a často dochází k názoru, že je neoprávněná. Vědí, že přichází z pravidla od lidí, kteří jsou notoricky se vším nespokojení. Nebojí se také říci "NE". Síla lidí se zdravím sebevědomím spočívá v tom, že nikdy neslíbí to, co nemohou, nebo nechtějí splnit. Pokus něco slíbí, tak to splní, v tom je jejich síla, která působí na okolí. Dobyté cíle je pro ně vždy důvod k oslavě, protože uznání a obdiv potřebují. Tady čerpají sebevědomí lidé sílu a nové nápady. Dobře vědí, že nápady přicházejí vždy z venčí, od partnerů, od přátel, z knih, z kin či z četby......

Annabelly narozeniny

29.01.2010

Byl to příjemný večer. Jak se říká v kruhu rodiny. Matka, otec, bratr a partneři. Annabella uvařila velice dobrou polévku. Říkala jí petrželová, ale byla to v podstatě polévka sýrová. Nemohl bych uvařit lepší. Mimo různých dárků, dostala dcera webovou stránku, kterou jsem pro ni vytvořil. Měl jsem smíšený pocit, jak bude reagovat, ale přijala můj nápad celkem s nadšením. Hned se naučila, jak se s ní pracuje. stránky Zde se můžeš podívat a třeba i ty sám si takové stránky postavit. Je to služba Google a v mnoha řečech, mimo jiné i v češtině. Pěkně jsme si povídali, a všechny technické dárky vyzkoušeli. Mary totiž chodí po bytě, nebo po zahradě a povídá si zdánlivě sama se sebou. Ale omyl: v kapse má mobil a v jednom uchu sluchátko a povídá si pán Bůh ví s kým. Jmenuje se to zařízeni Had set. No já bych to mít nemusel, jednak mi nikdo nevolá a ani já moc netelefonuji a když předci jen, tak je ta záležitost vyřízena za pár minut. No a Annabella si přála mít totéž. Když si člověk představí dnes běžné situace, kdy osamělý chodec pravděpodobně trpící samomluvou, ve skutečnosti telefonuje, by pravděpodobně byl ve středověku upálen jako čarodějnice. Asi o půlnoci jsem sešel do mého výměnku a zastihl v televizi Petera Maffaye, jak hovoří o svém životě a zrovna tvrdil, že věčně a pořád je velký rozdíl. Své tvrzení podbarvil příkladem, že třeba Marlin Monroe zůstane věčně mladá, protože tak umřela. Kdyby zůstala na živu, jistě by nebyla pořád mladá. A tak jsem se hluboce zamyslel nad těmito slovy. Ano, Anička teď zůstane věčně má, ve skutečném životě by to nemuselo být pořád....

Finále

28.01.2010

Dnes má Annabella narozeniny. Slavit chce ale jindy, ještě s nějakým kamarádem. A tak se večer sejdeme u ní v bytě, něco sníme, něco si povíme a bude to. Jinak sedím na zapakovaným kufru, ještě nevím, zda se mi do něj vše vejde. Obyčejně sebou člověk tahá spoustu zbytečných věcí. Irenka mi radila, abych to udělal jako Robert: jedno tričko, kartáček na zuby, pastu si koupí na místě. To jedno tričko během dovolené neřeší. Kdyby se nic nedělo to by byla nuda! Adrian se rozhodl, že se bude ženit a chtěl by do Las Vegas. Že jsem se nenarodil s křídly! Ještě není vše rozhodnuto, vízum pro Kim, já již léta nevlastním pas. Takže si o něj musím zažádat. To bude zase nový pas se starým dědkem na fotce. Pro informaci: po internetu bloudí všelijaké recepty tak jsem je dal do kupy a jsou k použití na novém registru RECEPTY. Přeji dobrou chuť.

Wallesch

24.01.2010

Při sobotním karnevalu mne překvapilo mé jméno, která bylo několikrát konferenciérem vysloveno. Bylo to jméno aktérů. Jednou to byl malý špunt, co statečně tancoval nejmíň ve třech skupinách, pak asi šestnáctiletý mladík, jež vedl vtipnou řeč na téma jak prožil Vánoční trh a nakonec jedna dáma, která také vedla na pódiu zábavnou řeč. Mé příjmení není zrovna v Německu moc rozšířené, co mne ale překvapilo, byla správná výslovnost. Podle německé gramatiky čte každý němec mé jméno Valeš takto: fález! Rozhodl jsem se, že se za nositelkou mého jména vypravím. Našel jsem ji venku při cigaretě. Vysvětlil jsem jí co mám na srdci. Ona mne pochopila, ale hned hlásila, že za to nemůže, že se do té rodiny pouze přivdala. Pak mi prozradila, jak se její jméno píše: Wallesch! Pak dodala: Ano, dělali jsme rodokmen, a přišli na to, že pradědeček z manželovy strany přišel z Čech. Asi mu šlo na nervy že ho sousedi oslovují Herr Fález a nechal si české jméno poněmčit.....



Vyznání

24.01.2010

Je to krásné děvče, vlastně krásná mladá žena, co mi přirostla k srdci. Její duše, její myšlenky jsou tak ryzí a jsou mi tak blízké. Rozumíme si. Kdykoliv jsme spolu je o čem mluvit. Je upřímná, nemá ostych položit na stůl své srdce, procházet se jeho krajinami, mluvit o každém potůčku, či řece, o každém temném lese či paloučku tohoto mocného ústrojí, jež hýbá každým z nás a je symbolem a motorem našeho bytí! Jsem šťasten, že si toto děvče našlo cestu k mému nitru. Přes tuto blízkost vím, že žijeme oba v jiných světech. Na jiných planetách. Je krásná, hraje na kytaru, je romantická, zpívá. Vím, že konečně došla k poznání, že kvete pro krásného prince. Princ, jež bude omámen tou vůní a krásou tohoto vzácného květu a polibkem probudí lásku... Já to vím a proto ji nabádám k trpělivosti. Je mi velkou ctí, že jsem se mohl zahledět do jejích očí, v nich schovává úctu, pokoru, lásku a dobrotu. Jsou jak hluboké lesní tůně, jež jako smaragdy září v mechu. Děvčátko, zůstaň mi věrné, zůstaň mou láskou na jiné planetě......





Fasching

24.01.2010

Včera jsem byl na karnevalu. Něco obdobného se v Čechách nezná. Doba karnevalu trvá tradičně od 1.11. kdy začíná v 11:11 hodin. Končí na popeleční středu. Ta je vždy 40 dní před velikonocemi, protože těch 40 dní byl Ježíš v poušti a to je doba půstu. Takové pravé karnevalové zábavy a plesy se konají až od ledna. V Německu po válce vyrostly karnevalové spolky a ty se starají o zábavu. Je to v podstatě divadelní představení, více či méně profesionální. Říká se tomu sezení! Každá obec volí prince a princeznu, jeden pár pro dospělé a druhý pro děti. Tento velectěný pár pak představuje karnevalové dění, chodí navštěvovat sezení sousedních obcí. A co zde můžete zažít? Podařené proslovy, které si většinou dělají legraci z politiků, vypravěče anekdot, a různé tance ve vlastnoručně ušitých kostýmech. Ale jsou tu i vidět muzikály (Hairspray) a zcela fantastické pohádky o skřítcích, lesních vílách a o černém, lese, kde vládne zlý drak. Tento drak, celý svítící rudou barvou o velikosti tří krav, se projde ztemnělým sálem....Některé scénky byly tak dojemné, nebo ohromující, že se člověku draly slzy do očí, nebo běhal mráz po zádech. Spolek Blau-Weiss v našem městečku je již 55 let starý a zcela vyhlášený profesionálním podáním. Lístky se zamlouvají na léta předem. V podstatě je dostaneš jen ze známosti. Můj kámoš Bernd má ve spolku dceru, jež tančí a dělá i choreografii a její manžel, tedy zeťák, obstarává zvukovou techniku.



A-sexuální

22.01.2010

Již delší dobu se rozhoduji koupit si tašku. Poslední, kterou ještě stále vlastním, mi daroval kamarád Zdeněk. Ale na cestu, na kterou se chystám se mi zdá malá. A tak jsem několik dní přemýšlel, kde se takové tašky prodávají. Měli jsme v městečku brašnáře, ale po tom, co odešel do penze jsme tu bez tašek. Vietnamci tu také neexistují a courání centrem města, třeba Frankfurtu je pro mne horor. Nakonec jsem se vydal do nákupního centra a skutečně v Kaufhofu našel kout s taškami. Byly uspořádané halaba, nebylo naprosto vidět, které se hodí pro dámy a které pro pány. Nakonec jsem si vybral takovou podobnou co mám, jenže trochu větší a nejistě jsem oslovil prodavačku: je to taška pro pány, či dámy? To je taška A-sexuální, ta se hodí pro obě pohlaví, poučila mne s milým úsměvem.....tak jsem ji koupil. Doma jsem potkal na dvoře Annabellu a hned se pochlubil. Je pěkná a podívej, značková: mangnuun koukej, můj svetr má stejnou značku! Pochválila dcera. No vidíš, ona je značková to jsem ani nevěděl! Divil jsem se. No jo, je to taková Billigmarke, ale já ji mám ráda....

O to se s vámi musím podělit

22.01.2010

O tom, že budeme muset pracovat až do sedmdesáti, straší politici nejen tady v Německu ale i v Čechách. Samozřejmě si z takové představy dělá kde kdo legraci. To co mi poslal Irenka mne opravdu rozesmálo...podívej se



Pražská defenestrace, sny a jiná politika

21.01.2010

Nedávno jsem dostal mail, ve kterém se jednalo o tom, že lid již nechce naši současnou, pražskou vládu. Měl jsem se tam podepsat a poslat to dál. Učinil jsem tak. Odpověděla mi jen paní Dana. Vcelku rozumě mi napsala, že by si to sice také ráda chtěla, ale že nevidí nikde v celé republice schopné lidi, kteří by je mohli vystřídat. Také pravda. Pan Hedviček mi poslal mail, že republikán pan Scott Brown vystřídal v Massachusttes Ted Kennedy, což bylo vbodnutí kudli do zad Obamovi. Není nijaké tajemství, jak se v Německu potírá vláda a opozice o řádné, zdaněné a přiznané milionové dary, protože by je opozice chtěla mít také. Tak nějak se to na světě mele. Taliban, jednotky vycvičené tajnou americkou službou CIA koncem 80. let aby po Ruské okupaci Afganistanu, střežili v zemi mír, se jak známo obrátili proti svým chlebodárcům a světem počala vládnout chtivost. A jen na základě této chtivosti, nenazažranosti jsme se ocitli ve světové krizi. Bezesporu stinná stránka kapitalismu. Přitom právě chtivosti vděčíme za to, že jsme tam, kde jsme. Mám na mysli chtivost a lačnost po vzdělání, po nových objevech a vynálezech. Takže nám na světě chybí nějaká komise, která by tuto lidskou vlastnost kontrolovala, aby se neutrhla ze řetězu. Co si však počít, když i tato instituce zachvátí nenasytnost? A ten sen? V případě akce vyhoďte je z Hradu jsem dostal nový mail, který mne vyzíval, abych se dostavil na demonstraci ve spodní části Václavského náměstí. Zdálo se mi, že mi někdo zaklepal na dveře a zavolal, tak abych konečně šel. Zvedl jsem se a šel a teprve u počítače jsem zjistil, že opravdu jdu a při tom spím. Tak jsem se zase dopotácel do postele a spal dál. Dnes jsem dostal od Irenky oběžník od Bedřicha Ludvíka, že se bude konat 4. pražská defenestrace. Takže bude sranda, ne? .......

Tak jsem to popletl

19.01.2010

Tak s tím Petrem Kocmanem jsem to popletl, nebyl to hlasatel ale muzikant, o kterém mluvila ta paní co na konci vysílání do studia volala.... Nyní je již zcela po sněhu, jen ten známý nepořádek, co sníh přívětivě schovávala se válí po ulici. Pajda byl celý vyjevený, neboť všechna psaníčka, které do sněhu napsal byla fuč. Pomalu si pakuji kufr na dovolenou, nebo lépe řečeno přemýšlím co si vzít sebou. Takhle uprostřed zimy pakovat kufr na léto, je v každém případě nezvyklé. Ze zkušenosti vím, že když jedu do Čech a je chladné počasí, nabalím si samé svetry a pak se na Lhotě potím. Ještě že máme na Dobříši docela dobře zásobené Vietnamce. Tam si pak vždy koupím nějakou košili. Ach jo- košile. Postrádám ty krásně naškrobené, Andulčiny košile. Tak jsem si vybral čtyři košile, které si vezmu sebou na dovolenou a vypral je a naškrobil. Naškrobené věci se nedají dát do sušičky, ona by totiž ten škrob z nich vymlátila. Tak jsem je pověsil ve sprše. Ráno mne překvapila čtyři neohebná prkna, která se tvářila jako moje košile. Tak jsem si je hodil přes ramena a šel do žehlírny. Po Aničce mi zbyl takový ten výkonný parní stroj jménem žehlící stanice (Bügelstation). Jakž takž jsem to zvládl. Košile se pyšní pevnou strukturou, tak jak vypadají, když se koupí nové. Ale příště již škrobit nebudu. Dám je do čistírny. Žehlit košile na kšeft bych nemohl, to bych chcípl hlady.............

Obleva

17.01.2010

Jak jsem starý tak jsem hloupý. Dnes se mi podařilo následované: přestože mám v bytě o velikosti 60ti čtverečných metrů osm oken, oblékl jsem se, natáhl kozačky, nabalil se do kabátu a vyšel s Pajdou. To, že venku lilo jako z konve, jsem zjistil až na dvoře. No co, povídám si, pes musí ven a tak jsem šel. Z každého druhého stoku od okapů stříkala voda všemi směry. No jistě, roury jsou zmrzlé a voda ze střech se tlačí a někam musí zmizet. Obleva! Co je to za slovo? Asi to je tím, že ta voda musí někudy oblévat. Přišli jsme domů zmoklí a Pajda se nechal do sucha vytřít froté ručníkem. Pak jsem mluvil s Láďou, tomu zase zamrzla anténa na televisi, má takovou s motorem, podle toho, zda chce poslouchat Česko nebo Švýcarsko. No a motor zamrzl. Pak mi ještě vyprávěl, že ten večer, co hráli v Country rádiu písničky pro Aničku, volala do studia nějaká paní, která pana hlasatele Petra Kocmana poučila: Láďa se svým Ontariem a váčkem na tabáček myslel Ohio. No, písničku zná mnoho lidí, ale možná, že to byl někdo z naší hospody. Pak mi psala Jana, se kterou letím 1. února hledat ta schovaná kamna, tam, kam je léto schovává. A ona píše, že pan Kocman je její příbuzný: K tomu páteènímu vysílání: Petr Kocman je mùj pøíbuzný, moje babièka a jeho pradìdeèek byli sourozenci.......





Písničky

16.01.2010

Včera jsme vzpomínali na Aničku. Byl to rok, co nás opustila. Nechal jsem jí zahrát písničku na Country rádiu, tu, co měla ráda. Láďa nezávisle ne mně dostal stejný nápad, akorát místo Ohio, kterou jsme při každém sezení v hospůdce byli donuceni zpívat, nazval své přání Ontario tu s tím váčkem na tabáček. Ono se v Ohio sice o Ontariu zpívá, ale ten váček hlasatele popletl, takže nám zahrál písničku jinou, ale také hezkou. Velice mě kamarádi ze Lhoty potěšili. Já jsem měl sezení s kamarádem Oliverem, který byl ctitel, ba i zbožňovatel Aničky. Říkal, že měli spolu spřízněnou duši. Annabella také přišla a přinesla Aničce, na její skříň s jejími poklady červené tulipány. Poseděla s námi a byl to docela pěkný večer. Písničky na přání Country rádia jsem nahrál a vytvořil takovou vzpomínkovou presentaci. Zde si můžete poslechnout

Čtyři svíčky pro Aničku

15.01.2010

Kamarádi ze Lhoty přišli dnes zapálit svíčky pro Aničku. Museli se prohrabat sněhem, aby se k domu vůbec dostali. Děkuji za tuto pozornost a vzpomínku a ostatně za vše, co jste pro mne během minulého roku udělali.

Vzpomínka na Aničku

15.01.2010

Dnes je to rok, cos nás opustila. Všichni na Tebe myslíme:

Vzpomínáme zítra v11,00 s Ungrovými u tebe před tvým domem na Aničku, zapálíme 4 svíčky 1 za tebe druhou za nás třetí za Ungry a čtvrtou za hospodu, Ladislav Hovorka: jinak poslouchej zítra večer od 18,00 Country nechal jsem pro tebe a Aničku zahárat písničku Láďa. Také jsem nechal zahrát písničku na Country rádiu, od 18:00 navečer. Také jsem zapálil s Radkou svíčku v zahradě, kde býval Anní tvůj ráj, kde jsi trávila své volné chvíle. Na tomto místě chci poděkovat všem přátelům, rodině, obzvláště Markovi a všem, co při mne stáli v té hořké době!

Aničce:



Křen

13.01.2010

Zrovna jsem končil s deníčkem, když mne napadlo se podívat ještě k Rudovi. To, že dělal Ruda vlastní dceři Klárce Křena mne tak pobavilo, že jsem si otevřel červené víno. No, když Radka může pít víno při vaření hrachové polévky, proč bych nemohl já pít, když Ruda dělá křena. Vyzvedával Klárku z tanečních když...

Lekce konèí, stojím s muffinem ve dveøích a uvìdomuji si, že dnes je nìco jinak. Ano, tanèí s nìkým jiným. Nejen tanèí, dìlá na nìj oèi! Onen tajemný pak Klárku doprovází a míjejí mne. Ne, dnes mne ještì nezapøela, nepøedstírá, že nevidí nemožného fotøíka s buchtou v ruce. Ale její pozdrav je jen letmý, tichý, nemusí nikdo pøece vìdìt, jak se vìci mají. Nezlobím se ani trochu a pomáhám jí ve høe. Pøedstírám, že mne nezajímá vymìòování telefonních èísel a nenápadnì jdu krok a pùl za nimi s muffinem v ruce a èekám, než se rozejdou. Cítím se jako køen.

Tak dobře jsem se dlouho nezasmál! Klárka má staršího ( 12 let) bratra a ten má jiné zájmy:

Sluneční soustava
Vzdálené objekty ve vesmíru

Gravitace

Mikrosvět a makrosvět
Vznik vesmíru

Naše Leona se vrátila

13.01.2010

Dnes se mi ozvala Leona která, se vrátila z Teneriffy. Byla tam u známých, měla krásné počasí a naučila se ovládat počítač. Holčička jedna šikovná, hned mi poslala fotky. To s tím počítačem nebylo plánované, ale chtěla ukázat známým, jak jsme prožívali Silvestra a tím to začalo. Měla krásné počasí, 30 nad nulou, jen moře bylo pouhých 24 stupňů a to je pro ni málo. Pokud jsem z nedlouhého rozhovoru porozuměl, projezdili celý ostrov. U Drachenbaumu na mne myslela. (Drachen stromy jsou přes 3 tisíc let staré, rostoucí na Teneriffě) Nevím co mi tím chtěla naznačit, ale mé pozvání na večeři neodmítla. Leonko, již vím, kam půjdeme......



Stále padá

13.01.2010

Stalo se jakýmsi zvykem, že večer kolem desáté přijde Kim a jde s Pajdou na procházku. Dnes však nepřišla. Pajda si z toho nic nedělal a vydupal si procházku na mně. Tak jsme šli. Nejprve jsme potkali Annabellu, která mi sdělila, že kočička Divi byla dnes sterilizovaná a při tom šlápla Pajdovi na pacičku. To by jste nevěřili, jaký on je hysterik. Ječel jakoby mu někdo šlápl na nohu. Na ulici jsme se lekli souseda, který sypal chodník a uctivě mě pozdravil. Jelikož jsem ho neviděl a ani nečekal, skoro jsem si odpliv, jak jsem se lekl. Dále jsem dostal fotky od mého agenta v Čechách, abych viděl, jak je můj dům pod sněhem. (Láďo, díky!) Již se počínám obávat, zda budou 1. února startovat letadla, když jsme se již s Janou odhodlali, že se podíváme tam, kam léto v zimně schovává kamna.

Pokusný pøesun

13.01.2010

Tento nadpis trčel dva dny na internetu. Pokoušel jsem se připojit, lépe řečeno aktualizovat mé stánky z laptopu, což se mi podařilo. Což obnášelo nahraní programu kterým mé stránky píši, a kopírování veškerého obsahu. Byla piplavá práce, ale hlavně to byla zábava. Takže až se budu toulat světem, budu moci na internetu oživovat mé stránky. Včera si Marek koupil laptop a tak jsme s ním strávili celý večer. Samozřejmě má instalovanou Windows 7 . Potřebuje ho na universitě. Jak se časy mění: učitelé zadávají úkoly přes internet, přijímají práce od žáků toutéž cestou. Je to jednoduše jiný svět, době oslích uší počmáraných sešitů je definitivně odzvoněno. Posledně, když jsem byl na koncertu na vysoké hudební škole ve Frankfurtu, kde Annabella skládala zkoušky, viděl jsem tam žáky, posedávajících v atriu plným zeleně a stromů, jak pracují na laptopech. Celá škola má vlastní přístup do internetu a žáci, na základě studentského průkazu neomezený a zdarma.

V hospodě hoří?

11.01.2010

Psala mi Irenka a její mail počínal: měli jsme v hospodě hasiče! Ve mně hrklo, lekl jsem se tak, že jsem si musel dát Becherovku a pak se opatrně plížil k počítači, jakoby žár té hořící hospody mohl zasáhnout i mne. Nakonec to dopadlo dobře, oni tam nehasili ale jedli guláš a pravděpodobně hasili i žízeň. Guláš byl prý dobrý a Irenku nenapadlo mi poslat jeden talíř v příloze! Cože? Ono to nejde? No jo, ale jednoho krásného dne to také půjde.........



Padá snížek, budeme stavět huhuláka...

11.01.2010

Znáte tu anekdotu? Ne? Tak vám ji tu řeknu: přijde kolega do práce a řeč se stočí na počasí: to je sněhu že ano! Ano, a můj syn se raduje a stále říká: níh, níh tavět tavět huhuláka! Jé, to je roztomilý a kolikpak je broučkovi? Šestnáct....... včera jsem šel s Pajdou po městě. Na kole se jezdit již nedá a tak si vždy obuji boty koně, které jsem zdědil po Sváťovi a jdu. Najednou potkám partu mužů jdoucí od jediného kopečku, co tu v městečku máme, táhnouc za sebou různé obdoby saní i s prázdnou bednou od piva. Táhli saně a házeli po sobě sněhové koule, vše zcela přirozené až na to, že to nebyly děti. Koukám, koukám a najednou ze mne vylítlo: Marku? Onen muž, o kterém jsem si myslel, že ho znám byl opravdu Marek. Mladíci měli legraci jako za dětství. Ten jediný kopec, co se v našem městečku nachází je za tenisovým klubem a je zcela neveliký. Vždy se tam po napadání sněhu slezly všechny děti z okolí a sníh na jeho svahu vydržel tak maximálně hodinu.....

Psací písmo

11.01.2010

Věděl jsem to již dávno. Dokonce jsem o tom již i četl. Psacímu písmu je odzvoněno. Jsem člověk, který neustále musí něco psát. Dělat si poznámky, zapisovat si myšlenky a aniž bych si toho všiml, používal jsem jakousi obměnu psacího písma míchaného s tiskacím. Prvně mne to trklo, když jsem si prvně zaznamenával mailové adresy. Tam bylo najednou důležité malé a velké písmo. A tak jsem si vždy poznamenal: vše malé! Mou potřebu psát zcela nahradil počítač a tak jsem dopadl tak, že psacím písmem se umím jen podepsat. Když si představuji, že třeba Alois Jirásek který svá díla psal rukou, jde mi z toho mráz po zádech. Pravděpodobně to nebylo jednoduché pro nikoho, proto byl vynalezen psací stroj. Ten první roku 1714 od Henry Milla, ale moc se neujal. Teprve roku 1888 se na sjezdu v Torontu dohodla dnešní podoba psacího stroje a jeho klávesnice. Tato byla převzata, z různými národnostními obměnami, i u počítačů.

Když si tak porovnávám vynález psacího stroje a života Aloise Jiráska, mohl již na psacím stroji psát, pokud na to měl. Ale to vše nemění nic na faktu, že již neumím psát psacím písmem.....

Slavnost svařeného vína

10.01.2010

Dnes pořádali rybáři Glühweinfest. A kde jinde než u jezera. Byl jsem tam chvilku, i Marek s Nathalií přišli, ale při tolika sněhu, co se válí po kraji, tam přišlo lidí nemnoho. Vlastně se tam musí jezdit autem, protože je to dost z ruky. Takže, slavnost se konala protože napadl sníh, z toho se lidi radují, ale tak, jak jsme teď přecivilizovaní čeho je moc, toho je příliš. Asi zůstala většina doma za pecí. Po chvíli Pajdu zábly pacičky a pořád mi ukazoval, že chce domů. Když jsem se vrátil, stavila Kim ve dvoře Buddhu. Ze sněhu a mnohem menší, než paní sněhulákovou. Dian se na to koukal z okna a na mou připomínku, že měl smažit u jezera bramborák jen něco zabručel. On vlastně musí být člověk spokojený, když děti alespoň zabručí.....

Tak tu máme zimu

9.01.2010

Dnes nás to zavalilo. Zde se podívej. Byli jsme s Pajdou na procházce a samozřejmě ho zábly pacičky. A tak to vyřešil po svém: vždy tu pacičku, co ho zábla nepoužíval. Vypadal, jako když se vracel z 1. světové války. Pozorný divák musel zjistit, že ty pacičky střídal. Pro špatné svědomí, že ho teď opustím, jsem mu koupil nový pelíček. Ani ho nechtěl akceptovat, vlez si do něj teprve, když jsem mu do něj dal starý polštář. Je to teprve 14 dní, co se Kim dozvěděla, že se ze sněhu dá stavit sněhulák! Annabella jí to naučila. Sněhulák je v němčině ještě výrazněji mužského rodu: Schneemann. A tak se Kim rozhodla, že postaví paní sněhulákovou a udělala hromadě sněhu velké poprsí... Tak a teď musím končit, dohodli jsme se s Kim, že budeme dnes vařit a přijde Hana. Pak se ozvu, zda se nám to podařilo a zda to bylo dobré...

Server,

8.01.2010

na kterém provozuji mé stránky má spoustu podřadných funkcí. Moc se tam v těch koutech internetu netoulám. Jedna služba, která hlásí datum a počitadlo, které se neustále navyšuje a hlásí počet návštěvníků, to je jaksi služba veřejná. Jenomže mi ten můj server také hlásí kdo a kdy navštívil mé stránky a které listy byly otevřeny. To že si člověk myslí, že je v internetu inkognito, je veliký omyl. Takže žádné tajnosti, já jsem Arno a tady je můj E-Mail. Děkuji za návštěvnost a přeji všem pěkné dny a večery (i pracovní úniky), jedno, kdy mne navštívíte.....

Už se to valí

8.01.2010

Celý včerejší den straší, že přijde sněhová kalamita. Ráno jsem byl s Pajdou ještě na kole, ale strašně to foukalo. Nicméně svítilo sluníčko. Annabella si koupila novou lednici a bylo ji potřeba dopravit z obchodu domů, jenomže čas měla až později odpoledne. V tom případě bychom mohli být zasypaní tím sněhem co nám slibují. Marek byl doma a uvolnil se, že tam se mnou a s Marií dojede. No, pěkně to fičelo, ale pořád se na to dívalo sluníčko. V Country rádiu hlásí velký zmatek na silnicích v Čechách, ale tady ve Frankfurtu nic. No, co není, může být. Cestou z Frankfurtu se mne Marie ptala, kdyže letím na ty Kanáry. Když jsem jí podal žádanou informaci, říká Marek: já myslel, že letíš na Maltu. Jo, tam letím Helenou a s Hanou, na Kanáry letím s Janinkou. Informace vstřebány, řeč se stočí na tu Maltu: jakou řečí se tam mluví, jaké peníze tam platí! Takže, od roku 2008 se tam platí eurem,to jsem si zjistil, státní řeč je maltština stejným procentem jako angličtina. Je to zvláštní s tou angličtinou, která se tam prý používá tou nejspisovnější formou na světě. To je tím, že Malta patřila dlouho Anglii, podotkl Marek a dodal: a jezdí se tam vlevo!!! Tak to byla pro mne rána. Hana si totiž na našich toulkách světem půjčuje auto a já dělám šoféra!!! Vlevo jsem ještě v životě nejezdil, ale vše je vždy někdy poprvé. Ani si nedělám starost s tou jízdou vlevo, jako spíš s tím, že budu muset řadit levou rukou.....





Šalamounské rozhodnutí

8.01.2010

Jistě že všichni znáte tento příběh. V těchto dnech bych těl být Šalamounem....

Tehdy přišly ke králi dvě ženy nevěstky a postavily se před něj. Jedna z těch žen řekla: „Prosím, můj pane, já a tato žena bydlíme v jednom domě a já jsem u ní v domě porodila. Třetího dne po mém porodu také tato žena porodila. Byly jsme spolu a v tom domě s námi nebyl nikdo cizí, v domě nebyl nikdo kromě nás dvou. Syn této ženy však v noci zemřel, neboť ho zalehla. Proto v noci vstala, vzala mého syna od mého boku, položila si ho do klína a svého mrtvého syna položila do klína mně. Ráno jsem vstala, abych svého syna nakojila, ale on byl mrtev. Když jsem si ho však zrána pozorně prohlédla, zjistila jsem, že to není můj syn, kterého jsem porodila.“ Druhá žena však prohlásila: „Nikoli. Můj syn je ten živý, a ten mrtvý je tvůj.“ Ale první trvala na svém: „Ne. Tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.“ A tak se před králem hádaly. Král řekl: „Tato tvrdí: ‚Ten živý je můj syn, a ten mrtvý je tvůj.‘ A tato tvrdí: ‚Ne, tvůj syn je ten mrtvý, a ten živý je můj.‘“ Král proto poručil: „Podejte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. A král nařídil: „Rozetněte to živé dítě ve dví. Jednu polovinu dejte jedné a druhou polovinu druhé.“ Tu řekla králi žena, jejíž syn byl ten živý a jíž se srdce svíralo soucitem nad jejím synem: „Prosím, můj pane, dejte to živé novorozeně jí, jen je neusmrcujte!“ Ale druhá řekla: „Ať není ani moje ani tvoje. Rozetněte je!“ Tu král rozhodl: „Dejte to živé novorozeně té, která řekla: ‚Neusmrcujte je,‘ to je jeho matka.“

Co píší v Bildu (obdoba čs. Blesku)

7.01.2010

Dnes jsem byl u zvířecího doktora. Svítilo sluníčko a zbytky sněhu vroubily chodníky, mrzlo. Asistentka mi hned při příchodu hlásila, že se na nás valí sněhová bouře. Bild varuje před mocným zimním nečasem. Prý má napadnout 40 cm sněhu. Několik dní má nepřetržitě padat sníh. Již vidím jak se prolamují střechy Lidlů a Penny marketů. Jen aby to vše přešlo, objednal jsem si cestu na Kanáry, tak aby mohla letadla startovat. Jaká to technika takové letadlo je, je neuvěřitelné. Startuje v zasněžené Evropě, prolétne ve svých 10 km výšce 60 stupňů mínus a přistane v teplých krajích. Že to neokoukali konstruktéři vlaku, jež projíždí Eurotunnelem z Calias do Folkstone. Dnes již pod Kanálem podruhé zůstal viset asi dvě hodiny. Nedávno tam museli cestující vydržet asi čtyři hodiny, po tmě a v zimě. Normálně vlak s osobními a nákladními auty profrčí tumel za 35 minut. A důvod? Elektronika promrzlého vlaku nachytá v teplém tunelu kondensní vodu a přestane fungovat! Co to bylo za inženýry? Na takovou blbost by snad myslel i žák 6. třídy!

Kavárna Eden

5.01.2010

Dnešní den počal ranní procházkou za svitu slunce. Jak takové sluníčko dokáže zlepšit náladu! Musel jsem si nechat ověřit podpis na listině jež nese takový hrůzný název: potvrzení o žití. Tuto listinu potřebuje čas od času důchodové zabezpečení v Praze. Pak jsem obešel banky a posléze jsem úřadoval. Při tom se mi podařilo zablokovat si přístup do internetbanking. Kdyby jste se mne ptali proč, tak vám to nepovím, ale stává se mi to často. Tak jsem se vydal s Pajdou nejprve k jezeru, kde se pejsek pěkně proběhl. Bylo plno sněhu a sluníčka, paráda. Pak mi paní v bance, za neustálého kroucení hlavy odblokovala konto. Nevím, buď si myslela, že jsem blbec a nebo měla Parkinson. A pak jsme se vydali do kavárny Eden, kde jsem si dal čaj, který bych doma nepil a salát, ten docela šel. Pajda si hověl, protože tam mají topení v podlaze a okna až k zemi a tak byl v sedmém nebi. V kavárně Eden bylo narváno, pro zajímavost, původně to bylo zahradnictví pak květinářství s možností si vypít kávu a nyní je to obrovská kavárna s možností si koupit květiny. Nabito, nabito, nabito! Byl to výborný obchodní nápad. Když jsem přišel domů, internetbanking opět fungoval...........



Rozdíl mezi kamarádem a přítelem..........

5.01.2010

Dnes mi poslala Lea tento mail:

Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale opravdový přítel otevře ledničku a obslouží se.....
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí ramena,když vidí Tvé slzy....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich telefonní čísla i adresy ve svém notýsku.....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem... Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát, ale přítel ptá, proč jsi mu tak dlouho nezavolal.... Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne,
Když máš romantickou lásku i problémy... Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se
pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá.... Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale přítel je
zde pořád pro Tebe.......

Je to příliš hezké, než aby to mohla být pravda, ale výjimka potvrzuje pravidlo.....



Kloster Schäftlarn

4.01.2010

Chtěl bych tady podložit, co v článku Uzavřený kruh lásky píši, jež je trochu pohádkový, ale ne neskutečný. Odkaz na klášter Schäftlarn vám ukáže místo, kde můj mladší bratr Karel pracuje, jako kuchař. Klášter není jen útulek Benediktýnů, ne, je zároveň přístřeší denní a týdenní školy. Někteří žáci zde bydlí v internátu, jiní denně či týdně dojíždí. Karel je povoláním kuchař a vaří snídani, oběd i večeři. Když se děti rozjedou na prázdniny domů, musí vařit asi sedmi mnichům. A teď to přijde: každé poledne zazvoní někdo u brány a prosí o jídlo. Někdy je to jeden prosebník, jindy je jich i třicet. A tyto lidé dostanou najíst tolik co snědí, k pití se podává jen voda. Protože se tento klášter nachází hluboko v kraji, nedaleko Starnbergského jezera, je zájem o jídlo zdarma poněkud omezený. Benediktýni mají ještě jeden klášter v Mnichově a tam se u brány schází denně více jak padesát hladových, či chudých. Takže, kdyby jste měli cestu kolem, neváhejte se tam stavit na oběd.....

Uzavřený kruh lásky

4.01.2010

Jednoho dne zabouchal někdo na dveře kláštera. Mnich, jehož povinností bylo stát u brány a otvírat pocestným, či prosebníkům, otevřel.

Před bránou stál sedlák a v ruce držel ošatku s překrásnými hrozny vína. Co tě k nám vede synu, zeptal se vrátný. Inu, vždy, když jsem neměl co jíst a musel zaklepat na tyto dveře, podal jsi mi kus chleba. Letos se mi urodily tyto krásné hrozny a tak ti je nesu, takříkajíc, jako dík za tvou ochotu.

Vrátný dárek přijal. Dlouho si prohlížel tu Boží nádheru. Hrozny byly velké, šťavnaté a lákaly k nakousnutí. Avšak mnich od vrátnice usoudil, že by nemohl sedlákovi pomoci v nouzi, kdyby mnich v kuchyni neměl vždy něco k snědku pro chudé a daroval hrozny jemu.

Kuchař se dlouho na hrozny díval a měl velkou radost. Avšak, kdyby opat, představený kláštera, neměl tak dobré srdce a vždy ho nenabádal, aby měl neustále dost navařeno, neboť denně se nějaký hladový člověk staví u vrat klášteru a žebrá o kousek jídla. Ne jemu, ale opatovy patří ty hrozny, usoudil kuchař a donesl je představenému.

Opat pozoroval tu nádheru, ten Boží dar. Zdálo se mu, že v každém hroznu se odráží slunce, něco tak krásného dokáže vytvořit jen příroda. Velice se z dárku radoval, ale pak si vzpomněl, že jeden z mnichů je nemocen a přinesl je do jeho cely. Nemocný mnich se zaradoval a byl velmi potěšen tím darem.

Avšak vzpomněl si na bratra, jež hlídal svatou sakristii, a kterého všichni považovali za svatého muže. Byl to právě on, co mu denně nosil jídlo k lůžku, do jeho cely. A tak mu hrozny, když mu přinesl večeři, daroval.

I tento mnich byl velice potěšen dárkem a dlouho pozoroval krásu Božího daru. Cítil, jak pohledem na ty krásné plody pookřál, jak se mu do duše vloudila pohoda a štěstí. Tušil oprávněně, že to byl boží úmysl, aby se lidé nad jeho plody radovali. Avšak vzpomněl si na novice, mladého chlapce, který nedávno vstoupil do jejich řádu a chtěl ho potěšit a ukázat mu, že Boží nekonečná láska se nachází právě v takovýchto nepatrných a malých věcech, na každém rohu, tohoto světa. Novic hrozny dlouho pozoroval a pak je odnesl vrátnému. Vrátný se divil: proč mi neseš ty hrozny?, chtěl vědět.

Protože vy jste byl ten, co mi otevřel dveře, vpustil mne do kláštera a já našel poslání v mém životě. Tu mnich jež hlídal bránu pochopil, že ty hrozny jsou určeny jemu a s chutí je snědl. Vychutnával každý hrozen.

Tím se uzavřel kruh štěstí a radosti. Kruh, který obepíná každého, kdo má v srdci lásku.



Spoj mozkových buněk

3.01.2010

Zajímavé, jak pracuje náš mozek. Kdybych si prostě pamatovali vše co jsme v životě prožili najednou a pořád, tak bychom se zbláznili. Přeneseno do počítačové reality, bychom dostali hlášení, že je pracovní procesor přeplněn a systém by spadl. Akorát nevím, jak bych takový spadlý mozek přivedl zase do chodu. Mozek totiž reaguje na zrakové, čichové nebo akustické jevy a vzpomínka se vybaví. Jsou to takové odkazy. Kamarád ruda se probral a nebo vrátil z Offlinova a jeho první článek v tomto měsíci mi tu vzpomínku vyplavil na povrch. Byl to jednoduše odkaz.

Jednoho dne přišla Annabella, to ještě studovala ve Frankfurtu, než odjela do Ameriky. Oznámila nám, že obsadila kurz češtiny. Ona se vyučuje ve Frankfurtu na Univerzitě čeština?, divil jsem se. Ano, přihlásilo se asi sedm študentů. Když se Annabella vrátila z první hodiny, kde na ni učitel spustil česky, (to musela být sranda), neměla Annabella zdání, co říká, ba netušila, jaké řeči používá a zda si nespletla dveře, a pro jistotu mu slušně a plynně, spisovnou češtinou odpověděla. Učitel se zarazil: vy již česky mluvíte? Ano, prosím, od narození, takových osmnáct let!, odpověděla dcera. No, takové žáky mám rád, přijdou se učit češtinu a již tou řečí mluví. Od té doby jsme měli neustále něco k smíchu, protože ten učitel uměl zřejmě dost špatně česky. Učit se počali pomocí českých klasiků, jako třeba Alois Jirásek. Musím se přiznat, že jsem ty texty co nosila ze školy ani přečíst nemohl a místy jsem jim ani nerozuměl. Pak přišel největší gól: Annabella se ptala, zda nemáme doma Krále Havlíčka Borovského! Že by tu knihu potřebovala do školy. Otevřel jsem hubu a přestal dýchat. Anička mi ji zaklapla a řekla: ona myslí Karla. Od té doby, co Frankfurtská univerzita pasovala Borovského na krále, se kurz češtiny přestal konat......

Jak došla Pajdovi trpělivost

2.01.2010



Jedním z hostů na Silvestra byl pán s paní a s pejskem. Takovým malým a černým a ještě štěňátkem. Říkám si, to je príma, alespoň bude mít Pajda také párty. Jenomže ten můj bejk, jak se mu něco líbí, tak to chce vlastnit a vykonává na objektu své touhy neslušné cviky. Tak šel za dveře, to u Hančina psa Andy vždy pomohlo. Po chvilce jsem pejska zase pustil a on se choval vzorně. Jenomže teď se počal ten malý chovat jako Pajda a pán s paní se na to dívali a bylo jim to fuk. Asi po hodině se však můj pes naštval a vzal si kudrnatého černouška do parády. Pán hned vyskočil, a že prý je ten můj pes starý sprosťák a schoval si toho svého na lavici. Naštěstí onen pár za chvilku odešel a tak bylo po novoročním maléru, ke kterému by asi došlo. Asi na to téma, to co si dovolí můj pes k tvému je v pořádku. Obráceně je to pohroma...



Je po Silvestru

1.01.2010

Tak jsme tento, rok co rok se opakující, ceremoniál ve zdraví přežili. Country rádio hlásilo, že se v Čechách nic podstatného nestalo. Zato zde v Německu se to mlelo na každém kroku, a to vím, aniž bych se stačil podívat na televizi. Slavili jsme v tenisové hospůdce ve vedlejší vesnici, malá uzavřená společnost a bylo dost veselo. Nejprve jsem vyzvedl Leonu a pak jsem nechal stát auto a objednal jsem si taxíka, na který jsem musel čekat více než hodinu. Každý přinesl něco k jídlu a pití a dnes odpoledne jsme dojídali zbytky. Serrano šunku, kterou jsem měl sebou jsem zase přivezl, ještě nebyla snědená. Teď navečer tu byla Míla s Martinem a rozebírali jsme společnýma silami její, vyhranou šunku, protože ji chce rozdat známým.

Využil jsem toho, že tu byl Martin a požádal ho, aby se podíval na mou myčku, protože při otvírání strašně skřípe. Podával jsem mu carambu, což je takový olej na vše možné a při tom jsem vrhl pohled na etiketu a zjistil jsem, že to je sprej na všelijakou havěť, jako třeba mravence atd.

Když jsem pak přinesl opravdu carambu, přestala myčka skžípat. Kdyby se ta caramba dala použít i na lidské vztahy, to bylo ideální.......

Mittwoch, 27. Juli 2011

Deníček duben 2010

Myšlenky o tom, co život přináší..

Vatertag
29.03.2010
Včera jsem zabrousil k jezeru k rybářům. Myslel jsem si, že si v klidu a mezi lidmi, které mám rád, vypiji skleničku vína. To vínečko jsem si vypil ale ne v klidu. Lepili jsme totiž na patřičné dřevotřísky plakáty, aby se daly postavit po kraji a po městech v okolí, aby se na oslavu dne otců dostavilo hodně lidí. Gerald natíral lepidlem na tapety, Jürgen přikládal plakát a Gerald ho opět potíral lepidlem a já hotovou věc nosil jinému Jürgenovi aby naše dílo stavěl ke stolům tak, aby oschlo a neslepilo se dohromady. Asi 170 takových zpevněných plakátů jsme měli již hotovo, když se sušárna zřítila a vše se válelo na zemi. Za to bys šel u Honeckera do basy, jako kolaborant, říkám bývalému východnímu Němci Jürgenovi a dále jsem do práce nehnal. Jako poslední jsme nalepili plakát na prkno, které nemělo předvrtáno dírky. To musíme předělat, hlásil Gerald. Nech to, říkám, já to přibiji u mne na vrata.....


Den, kdy rozkvetou jabloně...
27.04.2010
Nic není tak krásné, jako krása. Vždy jsme se s Aničkou těšili na období, kdy rozkvétají jabloně. Myslím si, že není na světě krásnější květ, než jabloňový. Cestou, kterou denně chodím, nebo jezdím na kole potkám každou roční dobou krásu. Takovou tu všední, co se nevytahuje, co ti nevyráží dech a tváří se jako mouchy snězte si mně. A tu se nachází to umění ji vidět.
Ke květu jabloně patří sluneční svit. Ten rozzáří nevinnou bělost okvětí se stydlivou kapkou červeně, nebo růžového nádechu, kde se právě ve sladkém pylu koupe včelička. Vůně a bzukot hmyzu, čerstvý vzduch, jakoby právě podojený z obrovského modrého nebe, vonící po babiččině běleným, ložním prádle, jež při trochu představivosti zahlédneš v náruči zelených luk, jež jako moře se vlní větrem a hrdě nese koráby starých, oplodněných jabloní.
Období, kdy kvetou jabloně netrvá dlouho a je docela snadné ho propásnout. Snad právě proto je krása jejich květů tak omamná, protože je jí málo. Málo a jen krátkou dobu v roce. A tak se procházím s Pajdou mezi starými stromy, a oba se kocháme a vychutnáváme pocit, že nejsme sami, že tu jsme jeden pro druhého.....

Kim v lázních
26.04.2010

Dnes jsem odvezl Kim do lázní. Jeli jsme jedním autem. Adrian i Kim byli dost vynervovaní a hádali se celou cestu: Kim byla toho názoru, že by Adrian měl dělat předáka, když mu to nabízejí a on byl toho názoru, že se nenechá buzerovat od šéfa kvůli jiným lidem. Proč to řešili zrovna na cestě do lázní je mi záhadou. Bad Orb je malé městečko v srdci Spessartských lesů necelých 50 km od našeho domu vzdáleno. Byli jsme tam v mžiku. Ovšem trvalo skoro tři hodiny, než Adrian Kim uvedl do provozu a vyplnil všechny formuláře. Německý jazyk a latinská písmenka jsou pro Kim zrovna tak snadná záležitost, jako pro mne čínština se svými znaky. Samozřejmě, což jsem zjistil až po návratu, uklidila Kim zahradu, doplnila vodu rybkám, vyklidila myčku v zahradě a zalila kytky. Jak ty lázně Kim přežije, to je mi záhadou. No třeba se bude starat o ty strašidla ze Spessartu.....

Miluška u bazénu.
25.014.2010
Dnes byli u mně teta Miluška a její manžel Martin. Martin se strašně líbil Aniččině mamince. Jelikož se s ním nemohla domluvit, chodila ke mně, nebo k Aničce a žádala: řekni mu, jak je pěkný chlap, jako filmový herec. To byl rituál, který se opakoval po několik let, jednoduše do té doby, než k nám maminka přestala jezdit. Milušku si zase oblíbil Pajda, Míla říká, že je jeho tetička. Byl krásný den, něco jsme si ogrilovali a pak seděli u poolu a litovali, že je ta voda tak ledová. Počasí na plavání by bylo. Seděli jsme do té doby, než přijel Stefan a vrátil rodičům auto. Martin si sedl za volant, Stefan vedle táty a Miluška jako česká máma s tureckými manýry na zadní sedadlo. Takové společenské chování jsem Aničce nikdy nedovolil. Žena má sedět vedle manžela.....


Volavka
23.04.2010
Určitě udělala masakr v rybníčku. Přiletěla, když nikdo v zahradě nebyl a značně zmenšila stav zlatých rybek. I jinak jsou rybky zcela vynervovaný. Jindy si říkaly o žrádlo jako slepice o zob a teď jsou stále zalezlý a jednoduše mají strach. Tady si člověk uvědomuje, jak je náš pozemek ze vzduchu napadnutelný. Škoda že jsou Brdy tak daleko, zažádal bych USA o radary na ochranu vzdušného prostoru nad mou zahradou....


Už zase čmárají
23.04.2010
A již je nebe zase počmárané, jako by se nic nedělo, jakoby nebylo absolutního zákazu létání! Jakoby nebylo oslav a mejdanů lidí, co bydlí v Neu Isenburgu, městečku, které se nachází pod příletovou stezkou obrovských mašin, strojů se svými hučícími motory a křídly, jejichž plocha se skoro zdvojnásobí před dosedem na nedaleké frankfurtské letiště. Plni radosti vyprávěli obyvatelé novinářům televizních stanic, že slyší zpěv ptactva a bzukot hmyzu. Na tuto všední, avšak neskutečně krásnou vlastnost přírody již dávno zapomněli. Přes dlouholeté procesy s letištěm, od kterého by chtěli, aby si sbalilo fidlátka a šlo odbavovat na 1600 letů denně někam jinam, pozapomněli, jak výhodné byly pozemky, které městští radní přes protest správy letiště prodávali! Ano, v tom místě neměly stát domy, avšak lidská nenasytnost je neuvěřitelná. Nyní se po dobu neurčitou ruší i noční zákaz startů a přistání, aby se dohnalo zmeškané. I zákaz jízdy kamionů tuto neděli na dálnicích padá, čímž se vracíme do normálních poměrů. A tak leže na zahradě u poolu, vidím neustále minimálně pět i více letadel ve vzduchu......


Fotbal u rybářů
22.04.2010
Ve středu jsem byl u rybářů, Pajda tam rád chodí, bývá tam vždy spoustu pejsku se kterýma kamarádí. Tentokrát tam žádný nebyl a tak se pejsek nudil. Venku ho to nebavilo a vevnitř byl kravál. A tak neustále otravoval až si konečně našel jednu židli, na které se uvelebil. Ale v klidu byl, dokud FC Bayern München nedal gól. Chlapi zařvali z plna hrdel, vylétli ze židlí a Pajda se tak lekl, že ze židle spadl. No, on určitě není žádný fanoušek, to má po mně...... Napsal jsem o tom Irence: To pak na mne vyčítavě koukal, že on, pan pes Herr von Pajda, není žádný proletář a abych laskavě od těch rybářů šel domů, stejně tam nebyl žádný pes.
Tak všem posíláme slunečný pozdrav a pusinku na čelíčko, a on Pajdy olíznutí na čumáček....


Děti jsou líné, po kom?
22.04.2010
Jsem takový neklidný člověk, tedy v tom smyslu, že rád stále něco dělám. Jako válet se na gauči a dívat se ve dne na televizi to není moje staveniště. Rád něco vytvářím, provádím, i když to je v mém věku již jen zlomek toho, co jsem zvládnul dříve. Nyní, co je Kim vyřazená z provozu a belhá se o berlích po zahradě, zůstává spoustu věcí, tedy v podstatě vše na mne. Annabella ani Adrian nepřijdou na tu myšlenku se mne zeptat, zda bych nepotřeboval pomoc. Jak by na to mohli přijít? Od mládí se vyhýbali domácím pracím a mne by zajímalo po kom to mají. U mne to určitě neokoukali. Myslel jsem, že jít příkladem, tedy žít tak, aby měli děti vzor, je jedna z možností, jak děti vychovat. Ale asi to není vše. Jisté je, že se tímto vzorem musí předvádět oba rodiče. Pokud je jeden rodič aktivní a druhý pasivní, vyberou si děti to, co se jim hodí. Jednoduše vidí, že se dá válet se za pecí a čekat, až jim přiletí pečený holub do úst. Také to bude tím, že ještě nepoznali kouzlo zahrady, její proměny podpořené roční dobou, tu radost, kterou udělá každá rozkvetlá květina a posekaný trávník. Tohle vše mé děti vůbec nezajímá a zajisté by mi nevyčítali, kdybych se válel celý den u televize. Tak ani nevím, na co si stěžuji.....



Marek je celá maminka
22.04.2010
Posledně přišli Marek a Natálie společně do dvora. Marek celá maminka, nesouvisle povídá: kde jsou klíče? Říkám: vzadu je otevřeno a obrátil jsem se na Natálii zda by si nechtěla vybrat nějaké ubrusy po Aničce. Natálie přikývla, že se ráda podívá a Marek zase: kde jsou klíče? Tu mu Natálie věnovala pozornost a praví: v zámku! Cože, ty necháš klíče v zámku branky do ulice?, a kroutil očima a jeho pohled říkal celé věty, kterým jsem rozuměl jen já. No snad se tolik nestalo, hučela Natálie a probírala se v ubrusech.
Jo tak to je: spolužití je jiné, když se jen tak jeden druhého navštěvuje a zcela jiné, když se pak bydlí společně.

Bazén.
19.04.2010
Dnes konečně nastal den velké "D". Přijeli mi udělat bazén. Již v 7:45 zvonili jako blázni na všechny zvonky, ačkoliv měli přijet až v 8:00 hodin. To si nedokážete představit, jak se špatně leze do kalhot, ponožek a trika, když někdo drží palec na zvonku. V zápětí jsem dostal vynadáno, že mezi stěny ocelového plechu a zahradou napadala hlína. Říkám: za to já nemůžu, objednal jsem bazén již v loni na podzim a vám se do toho nechtělo. A když vás to nebaví, tak tu zakázku stornujte a máme klid. Mladík se vzpamatoval a pak, když mu šéf, který se tu objevil na tři minuty domluvil, dal se do práce. To bude ale trvat nejméně dva dny, vyhrožoval, pak ale zabral, po té, co jsem mu slíbil, že dostanou k obědu grilované. Nato makal jak barevnej a praktikant, který byl levý jak šavle se pletl kam se postavil. Ve dvě odpoledne to bylo hotové. Pak se slavnostně pustila voda. Skoro dva dny trvá, než je bazén plný. Folie je krásně modrá, a tím pádem voda je také jak pomněnky. Jelikož mám tu pitomou vlastnost, že když někdo dělá, nedokáži se na to dívat a jdu dělat též. Nařezal jsem všechno dřevo, co jsem již dávno měl vyhlídnuté na spálení, ano, již jsme letos dvakrát grilovali a seděli u ohně. Na sklonku večera spustila Kim obrovský kravál a svou francouzskou holí ukazovala na sousedovu střechu. Seděla tam mohutná volavka a brousila si zobák na naše zlaté rybičky. No, nebyla u nás poprvé.....

Kolaudace
18.04.2010
Dnes jsme byli pozvaní u Nathalie Marka! Dělali párty na počest nového bytu. Velice pěkně si to zařídili a především, mají z toho s Natálií velikou radost. Adrian byl toho názoru, že to mají vkusné, jednoduše nóbl. Kim zase pokukovala po záclonách a jistě kula pikle, co jim ušije. Nakonec stačila děvčata Annabella a Mary také na skok přijít a Andy s Radkou dělali zábavu. Hanka přinesla takové polštáře na sezení, zcela náhodou se stejným vzorem jako měli polštářky na gauči. Pak se povídalo o všech nehodách, co se při stěhování obyčejně stanou. V okamžiku jsou nepříjemné, ale později to veliká legrace. Nakonec jsme ještě s Andy a Radkou seděli u nás na dvoře a Andy se koukal do ohně, což ho vždy fascinovalo....


Jaro
18.04.2010
Dnes se vrátilo jaro. Vše je v květu a vzduch je jako zvon. Lide chodí krajem, sedí v zahradách a obdivují ten zázrak, který nám dává příroda. A jaro nám tu zpívá staletou píseň o tom, jak vše zase znovu začíná....

To není téma
18.04.2010
Zneužívání ať fysické, či psychické nebo sexuální, není v českých médiích tématem. Proč je tomu jinak než v Německu? Veřejnost se postavila zcela proti církvi, jakoby pouze ve zdech těchto institucí bylo zneužívání dětí ojedinělé. Ale není to pravda: i ve školách, školkách, státních či soukromých se tyto věci děly. Ty se dějí vždy tam, kdy je slabší postaven na milost či nemilost silnějšího. Postavení slabého je složité. Dítě si jednoduše myslí, že dospělí, ke kterým dosud zhlížely s respektem, nedělají něco nesprávného. Mazáci na vojně tu jsou prostě proto, aby zneužívali bažanty a učitelé a vychovatelé žáky, lépe zde zní slovo svěřence.
Teprve, když se jeden jedinec postaví proti tomuto neprávu, vzpomene si mnoho jiných, že tomuto násilí byli vystaveni také. Jako lavina se sype celý veřejný život v Německu. Teprve po dlouhé době se ke slovu přihlásili i občané bývalého východního Německa. Komunistický režim zakořenil v myslích lidí rovnice: nadřízený a podřízený. Nadřízený směl vše a podřízení museli poslouchat! A protože podřízeni byli skoro všichni občané, ještě po dvaceti letech svobody mlčí! Ale ony se ty zvěrstva vyvalí i v Čechách a pak bude mela......



Něco je jinak
16.04.2010
Včera večer jsme se dozvěděli, že vybuchla na Islandu sopka. Co by na tom hlášení mělo být tak moc zajímavého. Ovšem dnes, po tom co jsme se projeli s Pajdou po kraji, protože je krásné a slunečné počasí, zaujal jsem místo v zahradě a jako správný staroch jsem vystavil tvář slunci. Asi po půl hodině jsem počal pociďovat, že něco je jinak než jindy. Pak jsem na to přišel: již kdysi dávno jsem v deníčku popisoval oblohu nad mou zahradou! Nenajde se jediná vteřinka, kdy nevidíš přistávat či startovat či v hluboké obloze přelétávat letouny. Dnes ani "ň". A tu mi to došlo: vybouchla ta sopka na Islandu a její sopečný popel je v ovzduší nad skoro celou severní Evropou, Anglií, Skotskem, i nad českým územím byl uzavřen letecký prostor. Takový letecký prostor se počítá od země až do výše 11 kilometrů. Letadla by svými motory nasála prach, který je lidským okem neviditelný, a pro nedostatek kyslíku a tření jemných krystalů by motory přestaly pracovat, letadlo by se zřítilo. I okna letounů, kterými musí piloti vidět, by sopečný prach, ostrý jak šmirgl papír, změnil v neprůhledné mléko.Takže i obrovské Frankfurtské letiště zastavilo provoz. Tak se zase uložím do zahrady a budu pozorovat prázdné nebe, kdoví, zda se mi to ještě jednou za můj život podaří.....


Opravdu slušná paní.
13.04.2010
Musím jako penzista žijící v cizině posílat důchodovému zabezpečení v Praze čas od času tak zvané potvrzení o žití. To znamená, že nedostávám důchod pravidelně, ale jen, když si vzpomenu. Formulář potvrzení o žití dostanu poštou a s ním musím na radnici kde se paní kouká jak se podepisuji a pak tam dá razítko. Celá procedura je zdarma. Pak onen list dám do obálky s adresou důchodového zabezpečení v Praze a ještě...známku? poštovní jak velkou? A v tuto chvíli pravidelně vytáčím telefon a volám Haně do nakladatelství, protože ona to jak by se dalo říci, z důvodů profesionálních, ví. Jenže jsem zastihl dobu polední a to Hana chodí se svým pejskem kolem řeky Mainu. Telefon tím pádem zvedli v ústředně a já prostoduchý jak jsem, jsem řekl: no to je dobrý, ona si chodí kolem vody a já nevím co tam mám nalepit! Dopis do Prahy? Otázala se slušná paní, to se hned podíváme! Ozvalo se šustění nějakých listů a pak přišla informace: Prahu máme za 70 centů. No řekněte, to byla hodná paní, mohla mě postat také k vodě.....

Fúze
13.04.2010
Chodím již několik měsíců kolem mého Renaulta a hraji si s myšlenkou, že bych chtěl nějaké nové auto. Asi jako když chce chlapeček nějakou novou hračku. Jakýsi pádný důvod nemám. Navíc se mi žádné auto nelíbí. Ten můj Espace je prostorný
a velký! Anička ho milovala, protože se tam opravdu hodně vešlo. Marek když se nyní stěhoval, tak vyndal proklatě těžká zadní sedadla a měli jsme náklaďák. V létě vozím sebou madraci a deku a mohu v něm pohodlně přespat, jako doma na gauči. To když se někde, třeba v Chýši, moc unavím. A tak si zase s tou myšlenkou přestávám hrát.
Nyní, zcela nečekaně a řekl bych zákeřně, za mne vyřešila celý problém jedna fúze. Říkali to v televizních novinách: Mercedes a Renault udělali fúzi! A teď se podržte proč: Mercedes má dobré jméno a Renault techniku budoucna!!! A tak stačí, když si přilepím hvězdu místo té nemravné renaultovské značky a mám nové auto.....


Jak za války
13.04.2010
Dnes konečně pustili Kim domů. Přijel jsem do úrazové nemocnice, nejlepší v Německu a hned jsem si připadal jak za války. Každý druhý člověk seděl ve vozíčku, každý třetí byl o holi a každý čtvrtý se válel v posteli. Kim nebyla nikde vidět. Musel jsem se zeptat na kterém pokoji je a pak následujíc zelenou čáru, šel jsem nejméně kilometr k výtahu. Když jsem Kim našel, dostal jsem pokyny od sousedky z postele, (dobrá duše, jistě zjistila, že holka všemu nerozumí) a jelo se vrátit televizní a telefonní kartu. Automat nám ji slíznul s oznámením, že je porouchaná a peníze, co na ní byly ještě k dobru fuč!
Doma Kim zkontrolovala zahradu, dvůr, registrovala vyhozenou skříň a na nesprávném místě zasazený šeřík, já to ale nebyl. Pajda se radoval a vyžadoval aby s ním Kim šla na procházku, ale to nejde jen tak, sama chodí ještě s vozíčkem, který jsme měli mezi dřevem. Ten jistě Anička někde dostala a přesně pro tento den nejméně sedm let schovávala....



Lenost
12.04.2010
Lenost je lidská vlastnost. Každý jsme více méně líní. Jsou ale věci, které se udělat musí...ono se nakonec musí udělat vše. Když chceš mít zahradu, tak se o ní musíš starat, jinak bys mohl bydlet v paneláku. Když chceš bazén, je to ještě horší. O ten se musíš starat i v zimě, za deště i za pěkného počasí. Nakonec zjistíš, že celý bazén použiješ maximálně měsíc v roce. No stojí to zato se o něj starat? Již jsem si hrál s myšlenkou bazén zlikvidovat. Ale co pak budu dělat s tou ukrutně velkou dírou, co po něm v zahradě zbude? Když je po jaru bazén konečně v provozu, odjedu do Lhoty a děti jsou jednoduše líní se o něj starat. Proč jsem ho jen nechal zase obnovit? No jo, kvůli té díře, co by po něm zbyla....


Národy
12.04.2010
Nevím, zda bylo rozumné, aby se celá polská vláda nacházela v jednom letadle. Myslím, že jsem kdysi zaslechl, že když president USA vzlétává se svým number one, presidentským letadlem, startuje součastně ještě jedno, totožné letadlo. Nikdo neví, ve kterém se nachází. Ví se, že president Lech Kaczyńský již jednou donutil pilota k přistání, ačkoliv dotyčný tvrdil, že nemá povolení! Stalo se velké neštěstí a mnoho lidí přišlo o život. Média blázní a polský národ truchlí. Naposledy takhle truchlil, když zemřel papež. Převádím si tu smutnou událost na české poměry: myslíte, že by národ truchlil? Nešel by spíše do hospody na pivo?

Sobota
10.04.2010
Tato příhoda se může stát jen penzistům a nebo mně, což je to samé. Bylo dnes zase pěkně, sluníčko svítilo ale ve stínu bylo chladno. A tak jsem dodělával letní kuchyň, což znamená, že jsem ze všeho smýval takový ten sliz, co umí udělat jen zima, když tu zazvonil telefon. Leona se hlásila z domova, byla na Moravě, a pak říká dále: já tam nemůžu, ale ty bys to mohl vzít sebou až tam pojedeš. Povídám: a já jsem měl někam jít...? No, jste domluveni s Radkou u Harryho, divila se Leona. Nějak jsem byl zaskočen, neboť jsem měl před sebou televizní večer. I zavolal jsem Radce, která se vracela s rodinou ze Spessartu a zrovna zpívala s maminkou...sama královna, sama královna...Říkám, snaže se přehlušit hukot v autě: my jdeme dnes k Harrymu? Radka přestala zpívat a povídá: vždyť jsem ti to napsala do tvého diáře. Usoudil jsem, že se přestanu divit, i tak to byl již velký trapas! Jo tak jo, a v kolik? V sedm. Naschvál jsem se podíval do mého mobilu, což je taková ta hračka co toho příliš mnoho umí, a tam stálo: mit Radka a Andy + Lea + maminka bei TCM 19:00 Uhr.......



Abych to nezakřikl!
09.04.2010
Dnes mi volal Venoušek, něco pro mne organizuje s Láďou a se Zdeňkem na baráčku na Lhotě. Všichni mi sdělili nezávisle na sobě že jsou krtci pryč. Byl jsem na Lhotě koncem února, zrovna co slezl sníh. Krtiny jsem rozhrabal a odjel. Nedělal jsem si hlavu s tím, zda se vrátí, neboť bych je pravděpodobně ani soudně z pozemku nedostal, majíc již vystlané právo. A tak se divím, že tam nejsou. Oni to budou asi takoví šmejdi: když mi vadí a vztekám se a vymýšlím tahy a bojové plány, tak si hrají a vysmívají se mi a když to vzdám, tak je to asi také nebaví. Prý se odstěhovali k Hanzlíkům.....



Není do čeho píchnout...
09.04.2010
.... to byla vždy hláška, která mě přiváděla k šílenství. Dříve šlo všeobecně o kšeft: člověk vše připravil, prostřel a uvařil a pak nikdo nepřišel. Dnes to již bývají situace trochu jiné: třeba na zahradě je potřeba tolik práce udělat a ono prší. Dnes tedy nepršelo a práce bylo plno. Zapojil jsem v letní kuchyni myčku na nádobí, kterou Marek již dávno někde sehnal, ale doposud nebyl čas ji vyzkoušet, zda funguje. A ejhle, práce se vyplatila, myčka funguje. Takže když budeme v létě grilovat v zahradě, nebudeme muset nosit talíře domů, ale hned v zahradě je dáme do myčky. Doposud to fungovalo tak, že každý něco odnesl a pak se zahradní nádobí vytratilo ze zahrady a bylo různě poschováváno ve třech domácnostech. Kdo to pak měl shánět? To je stejné jako s nářadím. Mám všechno, nač si kutil vzpomene: od vrtačky po elektrickou brusku, od pily po sekačku na trávu. Nechápu, proč by si moje děti měly kupovat nějaký šroubovák, když fotr všechno má. Jenže čím dál čas běží, tím méně nářadí se v dílně nachází. Takže bude prohlídka bytů! Již jsem to dětem nahlásil. Něco si půjčit, to jde rychle, ale vrátit to je asi mnohem horší.....



Adrian sekal zahradu
08.04.2010
Byli jsme včera domluveni, že mi Adrian pomůže na zahradě. Sám jsem na to ale zapomněl a tak jsem se divil, kam že se po ránu žene. Já tu sekačku táto nenakopnu, hlásil mi. Kouknul jsem na to: benzin tam nebyl a páčka nebyla na pozici start. Když jsme natankovali tak již běžela. Zcela nesouvisle povídá Adrián: musíš to napsat do deníčku, já dostal vynadáno, že jsi již několik dní nic nenapsal. Chvíli jsem čuměl jako auto, než mi došlo, že jsem se trochu flákal. A tak se tu mým čtenářům omlouvám. Takže Adrian sekal a já dělal pořádek v těch našich altánkách. Hlavně využívám situace, že tu není Kim a vyhazuji, co mi přijde do ruky. Kdyby tu byla, asi by to vše zase vyndala z popelnice a někam schovala. Musím si pospíšit, má v pondělí přijít domů....


DSL Splitter.
06.04.2010
Taková malá a nenápadná krabička je to a co nadělá práce. To bylo takhle: na staré kolena mám nyní vlastní DSL internet. Marek se odstěhoval a my byli celý dvůr u něj napojeni. Teď mám tedy již vlastní, pošta vše poslala, sám jsem si vše napojil, podle výkresů a paráda, jak to běhalo. Mám 16 tisíc, ale neptejte se mne čeho. Pak jsem zvedl telefon v obýváku, který je zapojen do sítě před mým královstvím, PC pracovnou. A spojení s internetem bylo fuč. Dumal jsem dumal, čistil konečky všech spojů, až mě před usnutím došlo: DSL Splitter mám, ale až u počítače a ne v obýváku. Marek mi ho opatřil, ten dostanete zdarma a již vše funguje. Pro zajímavost: slovo Splitter má v češtině mnoho významů, pro nás asi platí štěp, jako štěpit! Štěpí se tu DSL signál od telefonního analogu. Doufám, myslím....


Eden
06.04.2010
Na Velikonoční neděli jsme s Hanou zašli do zahradnictví, kavárny Eden. Dělají tam o nedělích a svátcích Brunch. Od jedenácti do tří odpoledne je tam vystavené jídlo teplé i studené a ty si můžeš vzít co chceš a kolik chceš, za jednotnou cenu. Je proto výhodné pozvat nějaké žrouty a ne 85ti letou babičku, která jí jako ptáček. Zaplatit musí stejnou cenu. Bývá tam plno, objednat se předem se doporučuje. Ale my jsme to spontálně zkusili a ejhle, dvě místa ještě měli.
Půl kavárny bylo obsazenou jednou společností, došlo nám s Hanou, že se slaví asi padesátiny. Oslavenci se zpívalo, četly se po domácku složené básně a oslavenec se jmenoval Arno. Tak jsem se pořád otáčel- Arno sem, Arno tam....


Po Velikonocích
06.04.2010

Dnes se vrátilo jaro. Sluníčko jako naschvál počalo hřát, až skončily svátky. No, nám penzistům to může být putna, ale mladým, co pracují, mají děti, se kterýma odjedou a je zima, co je to za pořádek? Ale ono to tak bývalo i když jsme byli mladí my. Jo, jo, to bývalo. Celé svátky jsem pomáhal Markovi zapojovat v bytě různé věci, mají to jako klícku a Anička by byla pyšná. Marek je šikovný, k Natálce ohleduplný, jednoduše takový jaký má být a jaký nebýval. Asi ano, dospívá, a to děvče naň má dobrý vliv.

Kim byla operovaná
01.04.2010
Od středy je Kim v nemocnici. Je již po operaci. Již vloni byla dlouho doma, měla bolesti v zádech. Plotýnky. Pak po měsících ji pustili do práce s tou výhradou, že si může sednout, kdyby jí na to bylo. Po týdnu musela zase zůstat doma. Pak jí konečně (údajně) našli pravý důvod: musí být operována na páteři. Počátkem února dostala termín na konec května. Což znamená- pokladna musí platit zbůhdarma, protože se čeká na termín! Jelikož měla Kim bolesti stále větší, sebrala se Annabella a Marie a vzali Kim do nemocnice, specielní nejlepší úrazové v Německu, která je od nás 5 km vzdálena, udělali tam kravál, nechali Kim naříkat. Ještě toho večera byla operovaná. Operace se zdařila, ještě se chtějí podívat na krční obratel.
Následovně jsem dostal od dětí vynadáno, že Kim nesmí v zahradě nic dělat. To by jste museli dělat v zahradě vy, myslel jsem si, protože se o tuto práci zde mezi obyvateli našeho dvora nikdo nehlásí. Pro Kim práce v zahradě zase není práce, ale zábava. Bylo zrovna na řadě postavení žlutých pytlů na ulici. Schválně jsem je připravil a kdo je vyndal? No Kim tu není, tak to zbylo na mne. A všichni šli kolem: Marie, Annabella, Adrian i Marek.....

To byla rána..
01.04.2010
Marek se nám odstěhoval. No psát o tom v minulém čísle není zcela správné, neboť se již týden stěhuje a určitě se ještě déle bude stěhovat. Pomáhal jsem mu novém bytě stavět kuchyň, instalovat závěs u vany na sprchování a zapojovali jsme skříňku v koupelně, takovou tu se zrcadlem a se světlem. A tu při instalaci dostal Marek ránu elektrickým proudem. Kdo nedostal již takovou šlehu? Asi všichni. Ovšem jednou je to po prvé. Největší je to nečekané překvapení a tím znásobená bolest. Co to pomůže říkat: nestrkej tam prstíček? Jednou ho tam každý strčí....

Cesta osvícení - El Camino de Santiago video
01.04.2010

Letošní rok 2010 je tak zvaný svatý rok, to je vždy, když je svátek Jakuba 25. července. V ten den se otvírá v katedrále Santiago de Conpostela "Puerta del Pedrón", brána milosrdenství. Kdo touto bránou projde, je zbaven všech hříchů.
Nikdo jednoduše nechápe, proč v dnešní moderní době cesta znovu oživla. Málokdo očekává, že potká Boha. Kdo zná pozemské či nebeské tajemství, které se musí někde na kamenném putování v Galicii schovávat? Asi jen ten, co touto cestou prošel. Buen Camino, je pozdrav pocestných. Jsou dny, kdy jdeš v početné skupině a domlouváš se všemi jazyky naší planety, jsou dny, kdy jdeš zcela sám. Mladí i staří tu měří kroky Svatojakubskou cestu, na baťohách se jim houpají Jakubské mušle, symbol poutě, v rukách třímají hůl a o zážitky všeho druhu není nouze.
Když není vyznání v Boha tou hnací sílou, co je to pak? Je to pokus si jinak vyložit víru? Tu spirituelní moc, která nás obklopuje avšak již se dávno neslučuje s pohádkovými výklady církve, jež přestaly být důvěryhodné pro moderně myslícího člověka civilizace západního vzdělání? Nebo je to jednouše touha po změně, návrat do vlastního těla, zaposlouchat se bolavých svalů, nohou a odhodit všední starosti, být sám se sebou? Čti dále

Deníček březen 2010

Nech se unést modrým, nehmatatelným snem…
30.03.2010

Ponořit se, dojít k cíli. Cítit se dobře! Dýchat vánek a cítit sůl na kůži těla a pohledem laskat modravé dálky! Kde jsi? Nacházíš se na překrásné planetě, Zemi. Pohledem z vesmíru je ultramarínově zbarvená, je to skvost plovoucí v černém NIC. Voda, která pokrývá 71 procent povrchu, pohlcuje všechna spektra barev, ne však krátkovlnnou modř. Žádná jiná barva nám nedá tolik hlubokých pocitů: symbolizuje vůni svobody, dobrodružství, uvolnění, zároveň však vzrušení. Modrá barva znamená magii moře, letní nádheru květin a krásu krajiny. Modrou si spojujeme s nadějí, nekonečnými dálkami a s touhou po naplnění. Žádná jiná barva nemá takový rozsah: od skoro bílé až po téměř černou. Naše smysly omamuje různými tóninami barev od kobaltu po ultramarín, od nebeské modře po indigo. V prvé řadě je to však barva hlubokého moře a symbol pro kolébku našeho života.
Moře je obraz duše, a duše je propast zdaleka ještě neprobádaná. V moři sídlí nepředstavitelné krásy hned vedle nebezpečí v podobě hrůzných kreatur, potápíme-li se do nebezpečného a přece tak důvěrně známého oceánu. Od pradávna nás toto modré universum přitahuje. Je symbolem pro nekonečno.
Saudade je portugalské slovo pro neukojenou touhu po moři. V jeho hloubkách vznikly první buňky života, nakonec i naše tělo obsahuje dvě třetiny vody, a naše krevní plasma je příbuzná mořské slané vodě, neboť v obou kolují podobné minerály.
Jak silně jsme s mořem spojeni, si uvědomíme, když se vydáme napospas jeho prasíle. Vlny oceánu slaně hladí naši pokožku a můžou nás něžně ukolébat k spánku. Když se necháme na zádech či na matraci unášet ve vlnách, s pohledem do nebe, na kterém plují malé obláčky, slyšíme křik ptáků a stane se malý zázrak: pojednou jsou všední starosti jakoby vypařené a hlavou se honí nové nápady, chuť k životu! Ve vodě se rozpustí i stres, odpojí se čas. Ponenáhlu si věříme, dostáváme odvahu, důvěřujme zákonům přírody. Jsme v objetí elementu života - vody.
Moře je také nevypočitatelná primabalerína, která, jak se na takovou primabalerínu sluší, neustále mění své nálady! Poddáme-li se jeho volání a vyplujeme v malé bárce do jeho vln, pocítíme v okamžiku, že jsme jen hříčkou přírodních živlů. Něžné šplouchání vln se vystřídá s burácením a běsněním nepředstavitelného množství vody vhozené příbojem do skal, tříšť, jež dokáže mnohé metry odolat zemské přitažlivosti - to vše je sugestivní síla, kterou moře dokáže utlumit naši duši, přivést ji do pravěkého rytmu a celým tělem rozlít hřejivý pocit štěstí.
Pohled na moře, za jehož horizontem pokračují modré stíny zářivého tyrkysu až do tajemné černě, barvy tak krásné, že je žádný malíř nedokáže napodobit, ta nekonečná volnost a svoboda myšlenek, hlubokého pocitu uspokojení, míru, koncentrace a nepředstavitelného ticha naší jsoucnosti, je nenapodobitelný. Modrá barva moře nám něžně domluví, když jsme nevyrovnaní, když hledáme sami sebe. Dokáže zmírnit bolesti hlavy, křeče a snižuje krevní tlak. Jako vražedník stresu působí přímo na parasympatikus, nerv, jehož stimulací se v mozku tvoří látky pocitu štěstí.
Ze všech barev má modrá největší schopnost léčit: uklidňuje, reguluje strukturu organismu a dokáže i utišit pocit hladu. Do různých modří zbarvený květ orlíčku obecného ve váze u lůžka nemocného dokáže kladně ovlivnit léčbu.
Nakonec známe ten pocit běžet bosí po pláži, nechat se šplíchat vlnami, fascinovat pohledem do nekonečna, jež na obzoru nekončí, pozorovat nálety vodních ptáků, sbírat mušle nebo házet kamenné žabky po hladině!
Ano, náš duševní přístav je moře, pohled na jeho nekonečné dálky nás pohladí, nechá nás pocítit puls věčnosti… A pojednou jsme si vědomi, že vše je pomíjející, až na prasílu přírody, motoru života.



Odkaz

28.03.2010

Odkaz je v době počítačů jasná věc: takhle si v klidu čteš a najednou se změní barva písmen a slovo je navíc podtržené. Ukážeš na to myší a pacička ti napoví, že se dostaneš někam jinam. Takových odkazů používá náš mozek také. Poslední zápis v Rudově deníčku nám oznamuje, že v budově ŠkoFinu v Pravoníně nemají na dámských záchodech pisoáry. To byl odkaz, který mi připomněl dávnou příhodu. Vraceli jsme se lodí Kanálem Grande v Benátkách k parkovišti a mně se strašně chtělo čůrat. Naštěstí jsem již z lodě zahlédl záchody v podobě maringotky, kde stála fronta. Jakási snědá paní v sukni až na zem tam vše hlasitě dirigovala a vybírala vstupné. Naštěstí fronta byla jen u obrázku panenky. Syknul jsem Aničce ať to zařídí a vlítl do maringotky do v chodu s panáčkem. Při dlouho zadržované úlevě slyším, jak ženská Aničce italsky nadává. Anička se nedala a nadávala jí česky. Pak najednou rázem vše ztichlo. V neblahém tušení jsem vyšel ven a stačil ještě zahlédnout, jak cikánskou výběrčí vstupu na toalety odvádí dva policisté. Samozřejmě: s jedním by si bába poradila. To byla podnikavá cigánka, viděl jsi to?, smála se Anička. Pokyvoval jsem hlavou a spatřil jsem něco jiného: strašný kýč, takový pokojový vodopád, kde na místo vody stékal olej. Na tomto místě musím podotknout, že to bylo za hlubokého komunismu. Přede mnou se nacházel jakýsi trh, jenž měl v pozadí panoráma Benátek. Pojď se podívat, co to je za hrozný kýč!, říkám Aničce, mladíka za pultem si nevšímaje. Jak tu hroznou věc okukujeme povídá mladík pražskou hantýrkou: a hele, vy jste Češiii??, ale vypadáte jak Němciiii?? To byli světští, ti si z komunismu nic nedělali...(Světští = od kolotočů)



Kolik linek mají noty?

Malta 2010

Skoro uprostřed Valletty stojí St. John´s Ko- Katedrála. Z venku nenápadná a bez jakékoliv okázalosti, vevnitř absolutní skvost. Vždy, když procházím takovým zázrakem umění, tolika obrazy a freskami, mám špatné svědomí. Jak dlouho se v takovém posvátném místě zdržím? Hodinu, dvě, tři? Jak mohu vše zpracovat, na co se mám dívat a na co ne? Jak k tomu přijdou ti umělci, jejich díla jsem si nevšiml? Z této katedrály jsem si přinesl poznatek: staré noty, obrovské knihy ručně kreslené a psané. Noty měly jen čtyři linky, a nebyly takové jaké známe, byly to různě položené čtverečky.....

Mdina, Rabat, Josef

Malta 2010

Mdina je bývalé hlavní město Malty. Leží uprostřed ostrova, je silně opevněné hradbami. Bylo tu postavené v době, kdy život na pobřeží byl nebezpečný kvůli všelijakým pirátským přepadením. Kolem města leží Rabat. Význam slova rabat je předměstí. Toto předměstí kolem Mdiny získalo Rabat jako jméno. Zažili jsme oslavu Josefa, bylo to v pátek a bylo volno. V katedrále v Rabatu se slavila skvostná bohoslužba, které se zúčastnil nějaký církevní hodnostář, president Malty a velvyslanec USA. Kromě dvou parádních policejních motorek a tří policistů, nebyla k vidění žádná ochranka. Vstup do katedrály byl možný i pro turisty, sami jsme tam byli. Ulice hýřily výzdobou, dechovky vyhrávaly a domorodci byli slavnostně oblečeni. Maltézští rytíři dbali na honosnost a okázalost. Ta v jejich době spočívala v chrámech - kdo má hezčí, kdo má větší. Pro srovnání: vesnička Stříbrná Lhota by na Maltě měla katedrálu jako je kostel svatého Mikuláše na Malé straně v Praze. Městečko Mníšek by mělo již chrám svatého Víta. Na Maltě stojí 365 katedrál pro 410 tisíc obyvatel! Na Maltě svítí 360 dní v roce slunce...........



Asi se zbláznil

26.03.2010

Byli jsme pouhý týden mimo území naší vesničky a již se tu Lidl zbláznil. Všechny regály přestavěli, nic není tam kde bylo, vše se musí hledat. Moje paní pokladní jen kroutila očima, když jsem říkal: tolik práce vám to dalo a zákazníci vám za to nadávají. A skutečně, je to nepochopitelné. Domníval jsem se, že právě to je politika těchto řetězců: vše na svém místě, neustále a vytrvale. A nejen v tom našem Lidl ale po celém území Německa, ba i v Čechách je uspořádání stejné. Člověk by mohl nakoupit potmě. I Hanka mi poslala z dalekého Frankfurtu mail plný zoufalství. Obchodní domy měly ve zvyku, dle amerického vzoru, neustále měnit pozice regálů v domněnce, že když zákazníci budou hledat tu svou játrovou paštiku, koupí si i televizi. Toto bylo obvyklé v Makru a já prostě šílel. Jak jsem byl rád, když jsem tam již nemusel nakupovat. Když jsi chtěl koupit nějakou maličkost k počítači, musel jsi projít 300 metrů dámským spodním prádlem, jiné východisko nebylo. Přesto jsem si nikdy nekoupil podprsenku.......



Ċ ġ ħ ż, neb postřehy z Malty

Malta 2010

Maltština je jediná semitská řeč, jež se vyvinula z arabštiny, která používá latinského písma, obohaceného o čtyři vlastní písmena. Angličtina je druhý oficielní státní jazyk, ale až na to, že všichni rozumí anglicky, hovoří si po svém. Maltézové jsou většinou poměrně malí lidé, což se pozná podle výšky klik u dveří a tlačítek ve výtahu. Ale najdou se i obyvatelé vyšších postav. Obyvatelé berou neobyčejně vážně politiku. V rozhovorech, která partaj je lepší (mají dvě poměrně stejně silné) se rozohní jako Češi nebo Němci u fotbalu. Volební účast mívají na 99 % Poslanci jsou voleni přímo lidem. Jelikož je zakázána volba dopisem, financují strany voličům co žijí v zahraničí lety k volbám. Voliči platí paušál 30 €, i když letí třeba z Austrálie, nebo z Kanady. Nemocenské pojištění je státní, funguje jako v Čechách za komunistů. Majitelé domu nebo apartmánu, který své nemovitosti pronajali, nemají možnost dát nájemníkovi výpověď, navíc jsou nájemní smlouvy dědičné. Nájem se od roku 1938 nesmí zvyšovat. ( u nově uzavřených smluv je to již trochu jiné) Nájem za apartmán činí 150 € ročně. Na jednom čtverečním kilometru žije na Maltě 1500 lidí. ( v Německu je to 50 lidí) Na ostrově Gozo žije 30 tisíc obyvatel, na proti tomu je 50 tisíc nových bytů které v momentě nejsou prodány či pronajaty. V roce 1530 získal Maltu křesťanský vojenský (Maltézský) řád Johanitů, kteří měli původně chránit Evropu před vpádem Osmánců. Řádoví rytíři přinesli ostrovu nevídané bohatství. Jejich řádové poselství bylo ošetřování zraněných bojovníků za křižáckých výprav. Přestože bohatství Malty bylo nabyto loupežemi a pirátstvím, jsou obyvatelé hrdý, ochotný a laskavý národ. Zlo se naučilo dobru: Johanité, Maltézský kříž a Samaritáni mají své kořeny na Maltě (dobročinné a záchranné organizace).....

.



Megalitické chrámy,

Malta 2010

na Maltě a ostrovu Gozo, jsou 5 až 10 tisíc let staré. Tedy mnohem starší než pyramidy z Gíze. Musí to být pro archeology šťavnaté sousto, i když mne to tolik nenadchne, chápu významnost vykopávek. Nikdo neví, odkud lidé, co podobné stavby stavěli přišli a kam odešli...

Jaro

24.03.2010

Dnes se vrátilo jaro. Celý den jsem byl na zahradě ani pes nechtěl na procházku. Motal jsme se kolem bazénu. Zapomněl jsem totiž před totálním vypuštěním vody dát nějakou opěru od stěny ke stěně. Oválný bazén není samonosný jako kulatý, a tak mi napadala hlína mezi stěny. Kdyby takhle nedbale zanechal bazén na podzim svému osudu někdo jiný asi bych mu pěkně vynadal. Takhle jsem si mohl nadávat sám sobě. Bazén se normálně nevypouští, ale objednal jsem novou folii, ta stará měla již patnáct let na krku. Na Fuerteventura měli také obrovský bazén a již nepoužili klasických dlaždic, ale zrovna takovou folii. Dal jsem také do provozu jezírko s rybičkami, zapnul vodopád a UV lampu. Rybičky se radovaly a chtěly žrát. Jenže žrádlo ulétlo za nedávného vichru i s kýblem. Tak se budu muset vypravit do Hornbachu. Pak se tu stavil Pepa a tak jsme si povídali o počítačích a o programech, které nejsou s Windows 7 kompatibel, zrovna ten pěkný program na opravy a výdaje u auta. Poradil jsem Pepovi aby si koupil jiný, ale on tam má zaneseno vše o jeho autě již deset let. Nakonec jsme se dohodli, že to bez toho programu asi přežijeme. Hrozně by mne zajímalo, o čem si povídali dědkové v našem věku před padesáti lety! Dnes je středa a tak se vypravím navečer k rybníku, k rybářům. Pajdovi jsem to ještě neřekl, ten by otravoval již teď. Má tam totiž kamarády. On stejnak již neví kde bydlí, o mé dovolené bydlel u Kim, Adrian s ním chodil na procházku a on teď místo domů chodí o dveře dál....





Slavnost svatého Pavla, Valletta 2010

Malta 2010

Maltézové zcela samozřejmě žijí se svými tradicemi, které jsou jednak spojeny loupeživými Křižáky, hlubokou vírou v Boha a lehkostí bytí na ostrově věčného slunce.....

Návštěva mořských jeskyň na Maltě a Gozo

Malta 2010

Zcela určitě jeden za zlatých hřebů toulek po Maltě. Každá jeskyně měla jiných druh korálů a tím pádem i jinou barvu vody, která tu byla 30 metrů hluboká. Ta poslední informace mi stačila k tomu, že jsem přestal vnímat kormidelníkův komentář a jen jsme se ukrutně bál a držel se křečovitě skořápky (loďky pro devět osob), a jen ukrutně toužil po ukončení bláznivé jízdy mezi metrovými vlnami slané, ledové vody. Asi na téma: kdybych to býval věděl, tak jsem sem nechodil...

Valletta

Malta 2010

Vykládat tady historii Malty by bylo jistě zajímavé, ale necítím se pro toto téma povolaným. To již Vikipedia podá lepší informace, než bych mohl učinit já. Valletta je hlavní město a má překrásnou polohu v obrovském zálivu. Něco jako jazyk v ústech, poloostrov s obrovskými hradbami a s historickou výsadou, že město Maltézských rytířů nebylo nikdy dobito. Z hradeb denně v pravé poledne vystřelí dělo, jehož obsluhují v dobových uniformách oblečení mladíci. Je to rituál, jako třeba střídání stráží na Hradčanech. Dělo střílí na město Sliema (samozřejmě slepým nábojem) a tu prohlásila Helena, že tam má být noční život a tak jsme se tam po snídani vypravili. Sice mi unikala souvislost, ráno a noční život, ale byli jsme na Maltě od toho, abychom ji poznali. Srdce maltské dopravy je autobusové nádraží, nacházející se před branou Valletty. Řekli jsme si, že si vezmeme taxi. Taxikář kouřil doutníka a ochotně zotvíral Haně a Heleně dveře a já se hnal si sednout vedle šoféra a nějakým nedopatřením jsem měl před břichem volant! Tak, vy si tam chcete odjet sám?, smál se taxikář. Odkud přicházíte?, chtěl vědět. Z Prahy, (v cizině vždy říkám že jsem z Prahy, je to jednoduší) a tam u sedadel pro spolujezdce volanty nemáme. No jo, ale tam jezdíte vpravo a my tady vlevo, objasnil situaci a prohlásil, že do Sliemy stojí jízda € 20,00 a nehodlá smlouvat. Nechali jsme se tedy odvést k lodi, která dělala neustále okružní cestu zálivy kolem Valletty a kterou jsme z výše od děl pozorovali. Plavba byla překrásná, jednoduše nepopsatelná. Po ukončení plavby jsme si sedli do kavárničky a pozorovali roj v zálivu, Vallettu jež trůnila nad zálivem asi jako Hradčany nad Vltavou, lidi a auta nesmyslně jezdící v protisměru. Pozornosti nám neunikla zelená loď, která neustále plula od břehu k břehu, od Valletty do Sliemy. Co to je za loď?, broukám si pod vousy. To je loď co jezdí do Valletty a jízdenka stojí 55 centů!, řekla Helena svou hezkou, německým přízvukem navoněnou češtinou! No jasně: co bychom jezdili do Sliemy za 55 centů, když se tam za 20,00 € dostaneme také.......



Foukací harmonika

Malta 2010

Kdysi jsem dostal od Marka k Ježíšku DVD V pravé poledne. Byla to jakási dárková edice, kde se nacházela harmonika s nápisem: Zahraj mi píseň o smrti. Nedávno se mi dostal dárek do ruky a já se pokoušel na harmoniku hrát, což se mi trochu dařilo. Při pakování kufru na dovolenou jsem ji přihodil do příručního zavazadla, nevím proč. Jak to funguje na letišti asi nemusím popisovat. Nejprve se odevzdají kufry, které si spletitou cestou na pásových posunovačích v podpalubí letiště nějakým způsoben najdou cestu k tvému letadlu, (někdy také ne) a ty se odebereš k osobní prohlídce. Zde musíš do různých přepravek odložit kabáty, bundy, svetry, hodinky, pásky a říruční zavazadlo. Přitom se neobyčejně dbá na kontrolu laptopů. Pak projdeš detektorem a když něco pípne, vrhne se na tebe zaměstnanec s ručním detektorem. Když to přežiješ, jdeš si vybrat z přenosek to, co jsi si tam odložil. Pokud je vše OK. U mne vše OK nebylo, přenoska zajela k zaměstnanci s přísným pohledem. Co se stalo?, ptám se slušně. Vy máte v tažce foukací harmoniku. Trochu mne ta otázka zarazila, protože jsem na ni již nemyslel. Ano, přiznával jsem se kajícně. Tak nám na ni zahrajte! Nečekal jsem, že budu mít tak brzo veřejné představení, nicméně jsem harmoniku z tašky vyndal a zahrál melodii. V pořádku, můžete jít dál, řekl spokojeně zřízenec a přestal se o mne zajímat. Jednoduše mne ponechal samotného v úvahách, co by v té harmonice mohlo být, kdyby nehrála: drogy, bomba......

Valletta - Malta

21.03.2010

Dorazili jsme z hlavního města Malty, Valletta, na letiště, abychom jednoduchým letem, tentokrát směrem kterým se k nám tažní ptáci vrací, ukončili naši dovolenou. Zbaveni zavazadel jsme usedli do letištní restaurace, abychom se oddali dvouhodinovému čekání na odlet. Před námi se počal odvíjet příběh, který jsme zprvu nechápali. U dvou stolků se spousty přisunutými židlemi, seděli babičky, matky, mladé ženy, dědové, muži, mladíci, děvčata a děti. Středem zájmu byl mladý pár, tatínek a maminka. Maminka měla miminko pověšené na krku v takové té novodobé tažce, dokonce jsme ji zahlédli, jak děcko kojí. První dojem, že se neustále všichni objímají byl mylný. Všichni postupně objímali onen mladý pár. A nebyly to neupřímné "pusu vpravo pusu vlevo", ne, byly to vroucí objetí, se slovy útěchy šeptané vzájemně do uší, slzy v očích a za pláč se nestyděli ani muži. Ano, byla to Maltézská rodina, které nějaký osud rval z jejich srdcí mladé manžele, syna, dceru a novorozeně. A znovu se počali objímat ti, co se již objali, znovu si tiše šeptali sliby, dobré rady, ujištění, že se mají rádi, znovu tekly slzy. Když letitá stařena zulíbala miminko a zkropila jeho tváře slzami, odebrali se mladí k letadlu. Rodina, možná snad půl vesnice, však zůstala nadále sedět kolem stolků a navzájem si utěšovala bolest loučení. Najde se ještě někde taková rodina? Když jsme se konečně dočkali odletu, ještě jednou jsme se z letadla rozhlédli po kráse Malty, ostrova Gozo a po chvíli jsme spatřili, letíc nad Sicílií, sopku Etnu, která trůníc nad mraky nechávala svůj kouř majestátně vanout jihovýchodním směrem. Let byl velice příjemný, jídlo dobré a zhodnotit dovolenou slovy Jany- byla to dovolená plnohodnotná......



Hlášení

14.03.2010

Dnes se vydám na cestu tažných ptáků. Nechci tím říci, že odjíždím do vesnice bez internetu, ale jen to, že sebou neberu můj laptop. Jednak se tam nedá strčit nic, co je v Evropě zvykem strkat, do el. zásuvky a pak to nebudete dovolená povalování, neboť nás Hanka bude honit od jednoho starého kamene k druhému zbořeništi. Ještě že s námi letí Helena, ta by se také raději válela. A tak budeme alespoň v přesile, což nám nebude nic platné ale alespoň ten pocit. Cíl naší cesty je ostrov, kde se ještě dnes obyvatelé ztrapňují tím, že pro svou zábavu střílí v době, kdy táhnou ptáci, na tyto nevinné stvoření. Je to jejich místo odpočinku na cestě za teplem. Vím to teprve dva dny. Je to ostrov Malta..

Toulavé duše

13.03.2010

Lidské duše jsou evolucí předurčeny žít ve společenství. Většinou jsou si manželské páry věrni až do smrti. Navzdory všem pochybným studiím tomu tak je. Avšak s tou smrtí je to jaksi nedomyšlené. Když si milenci dávají při sňatku svá věčná ano, což platí do smrti jednoho z nich, nikoho nenapadlo se zamyslet nad tou duší, co osamí. Žádný farář na tento čas nepodá radu, nikde nejsou psaná pravidla o tom, jak půjde život dál. Od určitého věku taková osamělá duše nebývá k dispozici. Již se nechce pojit, znovu vyslovit přísahu, znovu poznat bolest. Počne se toulat. V sobotu 14.3. to budou čtyři roky, co zemřel kamarád Sváťa, a Hančina duše se od té doby toulá. Každý rok někam odjíždí jakoby její duše hledala Sváťovu duši, jakoby se chtěla přesvědčit, zda není někde jinde. A skutečně se stala příhoda, kdy na Mallorce, při návštěvě Modré jeskyně pocítila Sváťovu přítomnost. Zcela nezávisle, aniž by si to řekly, měla stejný pocit i její dcera Helena, jež seděla vedle ní. Po té, co zemřela Anička, počal jsem se toulat také. Letos na Fuerteventura jsem viděl Aničku plavat v bazénu. Samozřejmě jsou to zážitky intimní a osobní, ale jsou tak silné, že se nedají pouhými slovy vyjádřit. Ta chvíle, kdy jsem viděl neznámou ženu plavat a jež mi připomínala Aničku byla tak působivá, že se mi před očima odehrál film celé naší lásky. Podobně cítila i Hanka: skoro fyzicky byl Sváťa v Modré jeskyni a loučil se s nimi. Jana měla podobný silný zážitek, když vzala Toníkovu kytaru do ruky. Podobných případů pozůstalých znám více a není zřejmě náhodná stará a stále opakovaná rada truchlícím: cestujte, změňte tapety, odjeďte někam jinam, nechte vaši duši toulat. Pro Hanku nastala doba toulek, letí s Helenou na Maltu a já děvčata doprovázím......





Susan Boyle

Susan Boyle narozená 1. dubna 1961 je Skotka ze Západního Lothianu. Proslavila se svou účastí v třetí sérii britské soutěže Britain's Got Talent, v níž 11. dubna 2009 ohromila publikum i porotu fantastickou interpretací písně I Dreamed a Dream z muzikálu Les Misérables. Porotce Piers Morgan ji následně označil za největší překvapení všech tří sérií; druhý porotce, Simon Cowell, ji v současné době vyjednává nahrávací smlouvu se Sony Music. Informovala o ní média celého světa; její vystoupení, které se na YouTube stalo video s největším vzestupem sledovanosti (4,5 milionu shlédnutí během 24 hodin), shlédly na tomto serveru stejně jako na televizní stanici ITV1, celkem řádově již desítky milionu lidí

Několik vět o stavu naší společnosti, od Jiřiny Šiklové

11.03.2010

Tento článek mne zaujal

Molière

11.03.2010

Kamarád Ruda vždy nějakým způsobem zaboduje. Ač hvězdář a programátor, vždy má v rukávu, jako klaun co baví děti, nějaké překvapení. Poslední jeho zápis v deníčku byl tohoto znění:

...pak ptá se mne
ta puťka prostoduchá,
"Jak děti rodí se?",
či snad z ucha? Molière

Pídil jsem se po citátech slavných a našel tuto stránku: citáty

Navštivte ji, je tam hodně zábavy! Dva citáty co mne zaujaly zde uvádím:

Krása tváře je okrasa křehká, pomíjející květ, lesk okamžiku, závislá na pokožce. Ale krása ducha tkví uvnitř a je stálá.

Člověk se často žení z náhlého zoufalství a pak toho lituje celý život.

Proklatá technika

10.03.2010

Již delší dobu si Annabella stěžovala, že jí armatura u vany zlobí. Když přepne vodu jen na teplou, ten čudlíček, kterým se volí voda do vany nebo do sprchy, stále zapadá. Nabyl jsem dojmu, že část armatury- sprcha je pro Annabellu primérní a šel koupit novou. Do ruky mi přišla verze jen sprcha. Přišlo mi, že je to jednoduché řešení, protože když sprchovou hadici položí do vany, tak se také naplní vodou. Jo to jsem si jen myslel. Když přišla dcera domů, dostal jsem vynadáno. Co se do mne vešlo. Tak jsem se dnes počal zase zabývat tou starou armaturou, vyčistil co se dalo a zase ji nainstaloval. Nicméně tlak teplé vody nebyl natolik silný, aby čudlíček udržel v poleze nahoře. Je to u průtokového ohřívače vody normální. Novou armaturu jsem zabalil a jel ji vrátit do Bauhausu. Pak jsem počal studovat jiné armatury, ale všechny byly více méně stejné, až na cenu. Jak jsem si tak hrál s těmi čudlíčky, tahal je nahoru a nechával je spadnout, přišlo mi najednou vnuknutí, čudlíčkem otočit a ejhle. Zarastoval a držel. Volám tedy domů Marii, která mi také již ráno vynadala a říkám jí: pusť teplou vodu, vytáhni čudlíček a otoč s ním! Ono to funguje, hulákala Marie do telefonu, jak jsi na to přišel? Neřeknu, také mohu mít nějaké tajemství!, broukal jsem si pod vousy, ale ten zásadní poznatek dne jsem si nechal pro sebe: už nikdy bych nechtěl mít nějakou ženskou v domácnosti! Anička měla také spoustu nároků, ale dokázala vždy stanoucí situaci tak navnadit, že jsem na to přišel vlastně sám a dostal jsem pochvalu. Že bych mohl očekávat pochvalu od dcery, s tou myšlenkou si nezahrávám....



Mezinárodní den žen

8.03.2010

Jsem synem velkoobchodníka, kapitalisty a vykořisťovatele. Vykořisťoval asi 50 lidí a tím pádem to byl vyvrhel společnosti. Aby jste neupadli do nějaké ostýchavosti. Píše se rok 1948 a mně jsou tři roky. Toho roku se také přehnalo znárodnění a život rodiny pokračoval ve vědomí nepráva a hlubokého ponížení. Od té doby se mnohé opakovalo. Jen si tu vzpomínám, jak jsme jako děti, dbajíc na správné neo-kapitalistické vychování, přísahaly že žádné JEJICH svátky se nebudou v naší rodině slavit. K tomu patřil 8. březen. Pro nás to byl prostě komančský výmysl. Po deseti letech zemřel můj zlomený a okradený otec, a máti musela do zaměstnání. Slavili jsme tenkrát tvrdošíjně svátek matek, i když to bylo skoro zakázané. MDŽ jsme ignorovali. První rozčarování v mém životě bylo, když máti plna radosti přišla z práce, nesouc kytičku a takový malý dortík: to jsme dostali od vedení! Bylo 8. března. Další se mi dostalo po emigraci. On se mezinárodní den žen skutečně slavil a stále slaví, po celém světě. Jak se má člověk v těch politických větrech, váncích, vichřicích a proudech orientovat? Pro jistotu: vše nejlepší k MDŽ............



Mezinárodní kauza Pajda

8.03.2010

V sobotu mi utekl pes. Byl jsem trochu ve stresu, celé dopoledne jsem vařil, protože jsem čekal děti, že si společně vzpomeneme na Aničku. Adrian jel s Kim na nákup a Pajda pořád otravoval že chce na procházku. Zabručel jsem do vousů, něco v tom smyslu, že je již dost starý a že by mohl chodit na procházku sám. Asi mi šmejd rozuměl, protože v tu chvíli byl v čudu. Já to samozřejmě zjistil později a pak jsem chodil po dvoře, vlezl do každého bytu, zda tam náhodou nevběhl, ale nic. Tak jsem sedl do auta počal jezdit po městečku. Nic. Pes nikde. Vrátil jsem se domů, ale nechal pootevřená vrata do dvora, kdyby se jako měl vrátit. Nic. Stále jsem koukal z okna, jestli již neběží domů- nic. Tak jsem si počal přemýšlet, že by bylo lepší aby se nevracel, když už mne nemá rád a že nebudu muset někoho prosit aby ho hlídal až poletím s Hankou na Maltu. Tak jsem se v duchu litoval, jak může být živý tvor tak nevděčný, když tu zazvonil telefon. Marek. Kde jsi? No přece v Rakousku, lyžuji tu! Aha, a jak se máš? Dobře, volala mi policie... Aha, a co jsi provedl? Já nic, ale tobě utekl pes!!! Cože? Pajda? Je mrtvý? Ne, ale máš zavolat na policii, někdo nahlásil, že ho našel....To mi spadl kámen ze srdce. Volám tedy policii, že mi volal syn z Rakouska kvůli psovi.. Ano, měli jsme tu náhodou na něj telefon z loňska, jak Markovi někdo naboural auto.. pak jsem konečně dostal telefonní číslo od poctivých nálezců. Našli ho až v Goethestrasse......



Jak slaví Miládka

8.03.2010

V sobotu vrcholila zimní sezóna v Chýši oslavou Miládčin narozenin. Nebyl jsem u toho osobně, ale jako nejlepší kamarád Jardovy nejlepší kamarádky jsem tam byl duchem. Musela to být pěkná zábava a tak ještě jednou a teď píši jen pro Miládku: Miládko, ty jsi ta nejlepší holčička, kterou jsem kdy potkal a přeji ti tady a veřejně samé štěstí. Jsi plna lásky a umíš ji pěkně rozdávat a neboj se že by došla. Láska totiž, když najdeš ten tenký křišťálový pramínek, je bezedná. A ty, Miládko, jsi ten pramínek našla. Posílám ti pusinku na čelíčko.........

Jak asi přemýšlí?

5.03.2010

Když byl Pajda malý, vždy chtěl jít kolem různých překážel z jiné strany, než mu povolilo vodítko. To se mu již dávno nestává, naopak, přemýšlí a usuzuje dopředu. Dnes jsem s ním jel na kole, po chodníku, kde znenadání stál sloup veřejného osvětlení. Bylo nutno usoudit, kudy ho objet! Z jedné strany plot a z druhé zaparkované auto. Protože Pajda běžel přede mnou, viděl jsem, jak se zastavil a vteřinku si vybíral tu větší mezeru. Vybral si tu správnou, sám jsem si nebyl jist, jestli pojedu vlevo či vpravo. Jak asi přemýšlí pes?



Doufám, že si pochutnáš!

5.03.2010

Dnes peču vepřovou krkovici, pěkně nakrájený bůček, vařím červené a bílé zelí, vše, tak jak jsi to měla ráda. V Čechách jsem vlastnoručně koupil knedlíky! Zítra se všichni ti, které jsi Aničko měla ráda, sejdeme a budeme se cpát. Vím, že tam, kde jsi, máš zajisté fofr, jako ostatně všude, kde jsi se objevila, ale zítra ve dvě se k nám na chvilku podívej......

Padesát sedm,

4.03.2010

..co to je za věk? Tak mladá by byla zítra 5.3. Anička. Nic jiného mi nezbývá, než si na ni vzpomínat. Byla to dobrá žena a byla ráda mou manželkou. Celý její život věnovala svým blízkým, dětem, rodině a mně. To byl její svět a pro ten se uměla rozvášnit, za něj se uměla prosadit i rvát. Myslela na jiné vždy dříve než na sebe. Především však uměla žít, a do víru života strhnout i ostatní. Všechny, kteří ji znali, hřeje v srdcích vzpomínka na ni. Na její věčnou lásku................

Tak jsem zase doma

Cesta byla výborná, ani chvilku zácpa a celou dobu sluníčko. Dálnice jakoby byly všude dostavěny. Ale oni zase něco najdou. Jakoby vichr, který nadělal spousty škody ve Francii a také v Hesensku, před dvěma dny neřádil. Ve dvoře bylo vše v pořádku, žádná střecha nám neuletěla, jako se to stalo ve Lhotě u domu, bývalé Karlovy hospody: tam spadla stříška ochozu a celé terásky, která před vchodem stála. Nebylo to ale větrem ale záplavou sněhu, který se, na poměrně málo svislou stříškou, svezl ze střechy. Byla to taková rána, že soused vyběhl z domu. Vyprávěl nám to ještě v úterý večer v hospodě. Annabella leží v posteli, má chřipku, prý střevní, Kim chodí již do práce, ale občas si sedne, má na to atest a má nového šéfa se kterým je spokojena. No, s Kim musí být spokojen každý. Adrian byl u nějakého specialisty na páteř a já sám jsem na ibubrufenu, zase mne vzaly záda. Takže, kdo nemá žádné bebíčko, ať hodí první kámen...nebo to bylá jiný příběh?

Osm centimetrů

02.03.2010

První, když jsem se vrátil z hospody, jsem se hnal k Rudovi do deníčku. Kdyby to bylo tak závažné, tak by se o tom kamarád zmínil. Zemětřesení v Chile mělo vychýlit Zemskou osu o osm centimetrů. Což by znamenalo, že by se každý den zkrátil o 1,26 mikrosekundy. Což by zase znamenalo, že bychom žili mnohem déle a časem bychom na Vánoce sklízeli u Labe pomeranče. Ruda se však o ničem podobném nezmiňuje, tak jdu klidně spát.....



Zadostiučinění

02.03.2010

Sníh z kraje pomalu mizí. Ve stínu domů na severní straně jsou ještě vidět zbytky, ale jinak se počasí snaží, je cítit vůně jara. S odchodem sněhu se vrátily hromádky, hromady i velkohory krtčí pracovitosti. On ten šmejd zimu přežil. Zajímalo by mne, co stále hledá. Možná, že stříbro, když jsme na Stříbrné Lhotě. Jdu takhle s Pajdou a koukám po kraji a najednou jsem pocítil takové blaho! Ano, zadostiučinění. On ten krtek se nastěhoval do každé zahrady. A tak se přestávám cítit jako vyvrhel společnosti, buran z Frankfurtu, majíc zahradu plnou hromádek, protože již nejsem sám....

Pajda

01.03.2010

Právě jsem se vrátil z Voznic. U Píseckých vyselo požehnání domu šíf, a ono se není co divit, tolik let a pořád spolu, to člověku musí někdy rupnout v bedně. Původně jsem chtěl, aby se mnou šli na oběd, oni se totiž v cizím prostředí chovají celkem slušně. Ale sestra řekla že ne, že se Karel nafukuje a že má segedínský guláš. Tak jsem jel na Dobříš, (je zajímavé, jak člověk dodržuje rychlost, když krátce před tím dostal pokutu) chtěl jsem u Lidl koupit takové dárkové balení Plzeňského. Jak jsem ty balíky sundával s obrovské palety, tak mi jeden spadl a těch deset piv se rozbilo. Teklo mi to po noze a podlaha byla celá zpěněná. Naštěstí stála poblíž prodavačka a mile mne utišila, že to se stane. Ještě že jsem nebyl v Penny, tam by mne soudružka vedoucí osobně sprovodila ze světa. Pak jsem ještě sestře koupil tulipány, to abych nepřišel s prázdnou a jel do Voznic. To co mi vyprávěla Arnoštka, to nezajímalo Karla a obráceně a tak se pořád hádali, až mi Pajda utekl. Normálně si běhá po velkém pozemku Kájovy chalupy, ale tentokrát si našel díru a byl v čudu. Tak jsem pak jezdil po Voznici a oslovoval kolemjdoucí. Dvě holčičky ho viděly, když šly ze školy až jsem ho po dlouhé době našel a že neuhádnete kde? Před hospodou. No nedělejte hlavou, v hospodě ve Voznici jsem s Pajdou ještě nebyl....