Čeho si všimne žena
2.3.09
Mám kamarádku. Je to velice moudrá žena vypadající jako děvčátko. Na pozdrav z Madeiry ve formě PowerPoint, který jsem rozeslal přátelům mi napsala děkovný mail a píše, že jí ukápla slzička u kartáčku na zuby. Prošel jsem onu prezentaci znovu, a nakonec jsem to našel. Jak jsem fotil koupelnu hotelu, byl na umyvadle vidět jen jeden kartáček na zuby. Jelikož se snažím můj osud akceptovat, nedošlo mi, co má moudrá kamarádka, při vší té nádheře zeleně a květin ostrova registrovala: mou samotu. Byl jsem na Madeiře s kámoškou a s její dcerou, jejíž manžel také nedávno zemřel. Před tím jsme byli všichni dlouholetí přátelé. A tak jsme chodili po cestách a měli podobné hlášky: tenhle napůl zbouraný baráček by Anička koupila (milovala takové objekty, hned by vše renovovala!) Když jsme jeli kolem sádek ryb, které jsme objevili vysoko v horách podotkla Hanka: tak tady bychom se Sváťou ztvrdli celý den! (byl vášnivý rybář)
A tak jsme se v této Zweckgemeinschaft (účelová společnost) cítili docela dobře.
Jedno je jisté: naši milovaní partneři tam byli s námi. Na každém kroku....
Voda je drahá
2.3.09
Ještě jednou Madeira. V koupelně hotelu co jsem bydlel jsem měl u umyvadla dva kohoutky vzdálených asi 25 centimetrů od sebe. Z jednoho tekla horká voda a z druhého studená. Bylo umění se ráno opláchnout vlažnou vodou. Nakonec mi nezbylo nic jiného, než si namíchat vodu do umyvadla. Ale psát jsem chtěl o něčem jiném: oba kohoutky stále kapaly. U známých, kteří také v hotelu bydleli to bylo podobné. Tady voda nic nestojí? Když jsme pak projížděli ostrovem, poznal jsem pravý důvod. Hory Madeiry se týčí až do výše 1800 metrů nad hladinou. Jsou neustále v mracích a slouží jako jakási kudla, která mraky nařízne a neustále tam prší. Voda teče v dravých řekách krajinou a ve vodopádech padá nevyužita do moře. No, nevyužitá není, na každém kroku potkáš malé vodní elektrárny. Věčně zelený a kvetoucí ostrov má nadbytek dobré, pitné vody. Soudě podle děje posledního filmu "Agent jejího veličenstva 007" , budou v budoucnu u ostrova přistávat obrovské tankové lodi, tentokrát transportující pitnou vodu.
Poznatek: drahé je to, čeho již ubývá....
Bazén
1.4.09
Tak jsem si dnes dal úkol, že vyčistím bazén. Vypustil jsem vodu, vytřel folii (pokud to pro její stáří šlo) a počal jsem napouštět. Voda tekla, jen se srdce smálo ale pak byl proud stále slabší a nakonec to teklo, jako když čůrám a někdo se na mne dívá. Ale odmítl jsem teorii, že se pumpa stydí a počal jsem být aktivní. Vyčistil jsem filtr, kterému jsem nikdy moc nevěřil. Výsledek stejný, pumpa se stále styděla. Usoudil jsem, že je asi nízký stav vody a dal se do hledání vrutu. Věděl jsem kde je, vždyť jsem byl při práci odborníků u toho. Nakonec jsem vrut našel(naplnil jsem dvě kolečka hlínou a ještě jsem měl zaneřáděnou celou zahradu) prodloužil jsem hadici. Pro spoj jsem musel jet do Bauhausu. Výsledek stejný. Asi nefunguje zpětný ventil, který se nachází na konci hadice ve vrutu. Dojel jsem do Bauhausu. Vyměnil. Pumpa se stále styděla. Pak se u mně stavil Pepa, protože si koupil telefon a neuměl ho naprogramovat a než by si přečetl návod, raději ke mně zajde. To samý jako já.
Počali jsme okukovat, proč neteče voda a já se rozhodl, že udělám radikální řez: odpojili jsme filtr a ejhle, voda teče jako niagarský vodopád.
No jasně: bylo prvního apríla.....
Kruhový objezd
31.3.09
V posledním zápisu popisuje kamarád Ruda kruhový objezd, a nazval ho obyčejný. Jistě, jeho firma se nějakým způsobem podílí na semaforech a Ruda dobře ví, že kruhový objezd je vynález mnohem vtipnější, než všechny semafory světa.
Ještě když nebyl obchvat Plzně zcela hotov, jezdilo se kousek přes vesnice a byl tam kruhový objezd. Uprostřed polí. Náklaďák za náklaďákem, osobní auta a jednoduše vše, co má kola tudy muselo projet aniž by vznikala zácpa, nebo nějaké bouračky.
Vrátil jsem se nedávno z Madeiry, kde jsem si půjčil auto a projezdil celý ostrov. Je zajímavé, že se o této zvláštnosti nikde nepíše: celý ostrov je hornatý, k moři se dostaneš na velmi málo místech a donedávna se tam, na ještě viditelných, strmých steskách, asi pohybovali jen oslové. Dnes je tomu jinak. Postavili tam tisíce tunelů, takže když jedeš podle moře, nebo na opačný břeh ostrova, jsi neustále v tunelu. Madeira je sopečného původu a když se staví tunely, není zapotřebí žádných bytelných opěr, nebo nosníků, (je jedno jak se tomu správně říká), lávová hornina je samonosná. Někdy vyjedeš z tunelu máš na výběr třeba tři další, různými směry! Ale proč o tom píši: není tam ani jeden semafor, jen kruhové objezdy. Kruhový objezd je fantastický vynález na to přišli již Pařížané u Arc De Triumph. V té době se snad ještě jezdilo v kočárech, když se k vítěznému oblouku vybudovalo deset bulvárů.
Jedno je jisté: v jednoduchosti je síla...
Letiště
27.3.09
Tak jsem nebyl daleko od pravdy, když jsem vyjádřil obavy, zda se pilot na Madeiru trefí. Startovali jsem ve Frankfurtu v 05:05 ve čtvrtek 19.3. Po celou cestu přes pevninu jsme měli absolutně čistý výhled, nepotkali jsme jediného mráčku. Ale sotva jsme se dostali nad moře, někde u Santiaga de la Kompostela, objevilo se pod námi nekonečné pohoří fantastických mraků a nebralo konce. Dvě hodiny letu nad podivuhodnou krajinou různě pojmenovatelných vatových chuchvalců mne počalo nahánět hrůzu, zda za dobu naší dovolené vůbec spatříme slunce.
Letadlo A-320 letělo ve výši 10690 metrů a mělo cestovní rychlost pouhých 896 km za hodinu. To mne trochu udivilo, myslel jsem, že letadla tohoto typu létají rychleji. Venkovní teplota byla pouhých -60 stupňů.
Pak se počaly mraky protrhávat a kapitán hlásil, že se chystá na přistání ve Funchal. (čti .funšál), což je hlavní město Madeiry. A najednou byly mraky pryč a my spatřili ostrov. Nejprve byl zcela malý, ale pak jsme počali různé věci rozeznávat. První co mne zaujalo, byla taková rovná čárka, asi 2 centimetry dlouhá, která stála na jakýchsi hůlkách, podobající se sirkám v moři. Odvrátil jsem pohled od této, celkem nedůležité věci a pozoroval vysoké pohoří, které se věčně halí do mraků. Pak mne napadla strašná věc: nebylo to náhodou letiště? Proboha, má předtucha se vyplnila. Ty dva centimetry se nepatrně zvětšovaly, jak jsme klesali. Nakonec jsem ještě rozeznal čtyřproudovou dálnici, co se mezi těma sirkami proplétala a dostal jsem paniku. Letěli jsme od východu a přistávali od západu. Tudíž jsme tu odvážnou stavbu, nalepenou na vysoké skály, obletěli, otočili se do protisměru, při čemž jsme si jistě namočili pravé křídlo do slané vody a již se letoun šinul k dvaceti metrové zdi, kde stálo, že tady začíná přistávací plocha a pak na plné pecky brzdy, obrácené klapky, řev motoru. Stačil jsem ještě říci paní, co seděla vedle mne, že hned budeme v moři a pak jsme zůstali stát!!!!!
Asi tak za pět dní jsme dělali výlet lanovkou z Funchal, která vede z přístavu do hor a naši spolucestující v kabině byli mladí Američané, kteří právě přistáli s lodí snů, kterou jsme před tím pozorovali jak vplouvá do přístavu . Byli z Washington D.C. Dali jsme se do řeči. Oni na loď přistoupili v New York, projeli již středomoří a zajímali se, jak jsme se na Madeiru dostali .my. Povídám: letedlem! Mladík neuvěřitelně kroutil hlavou: asi maličkým že ano! Říkám ano, akorát se do něj vešlo 350 lidí. Slečna jen hlesla: Oh....
Dodatek: někdy se zdají velké věci zcela malé........
Tak jsem zase doma
27.3.09
Nakonec se ten pilot skutečně na Madeiru trefil, ale bylo to taktak. Protože jsem však slíbil děvčatům z Brna, že se jim ozvu tak tady v rychlosti píši pozdrav. Viděli jsme se jen jeden večer a bylo to prima. Povídám: děvčata, pojďte si k nám sednout! Tu povídala jedna: no to je pěkné, když nám někdo řekne děvčata! A povídala druhá: no huba by mu neupadla kdyby řekl mladá děvčata. Dobře jsme se pobavili a tak tu zdravím Jarmilku Maláskovou a Evičku Klusákovou. Doufám, že jste, mladá děvčata, měla dobrý let a že vám nikdo neukradl ve Vídni auto! Zdraví Arnošt.
Letím
18.3.09
Letím na dovolenou a tak se odhlašuji. Proč bych to nedělal, Ruda to dělá také. Dnes navečer jsme byli s Pajdou na dlouhé, denní procházce. Pak jsem odnesl pelíšek ke Kim a máme domluveno, že až s ním v deset v noci půjde, již mi ho nepřivede. Pajda koukal, kam že nesu pelíšek, ale zatím si s tím nedělá hlavu. Leží v něm vždy, když jsem u počítače a když se náhodou pelíšek větrá a není na svém místě, vleze si ke mně do postele.
Letím tedy na Madeiru. Doufám, že ještě umím lítat, naposledy jsem letěl s Aničkou do Las Vegas, to když jsme se brali. To je již 17 let. Tu mě napadá taková perlička: Anička, se jako mladičká dívka toužila stát servírkou. Maminka jí řekla: já ti dám servírku, to jsou všechno k..(lehká děvčata). Po čase přišla domů s nápadem, že by chtěla být letuškou. Maminka na to: já tě kopnu do pr.... a poletíš ještě dnes.. A bylo po snech! Nakonec se mnou měla 23 let hospodu a to mamince nevadilo, ona pro mne měla slabost!
Ještě mne napadá maličkost: Madeira je padesát kilometrů dlouhá a dvacet široká. Myslíte, že se na ní pilot strefí? No jo, když se již na tomto místě nikdy neozvu, tak se netrefil. A ještě jednu věc považuji za zcela nemorální: letadlo společnosti Condor startuje zítra 19. v 05:05 ráno. To je doba, kdy někdy chodívám spát. Budu muset požádat o slevu za dovelenou pro týrání starého dědy! Nemám zdání proč si tak zatěžuji život, protože:
Ruda napsal: všude dobře, doma nejlíp.....
Irenka je hodná holka
16.3.09
Ano, to se musí říci: nejen, že poslala mateřské pokyny jak se mám na dovolené chovat, navíc mi ani nevynadala, že se tu na deníčku flákám! A má pravdu. Já prostě nevím, kde mi hlava stojí, kam dříve skočit. V pátek jsem byl u rybářů a v sobotu jsem se léčil a v neděli přijela Annabella s přítelkyní Mary a renovovali jsme hořejší byt. Mary si přivedla mladší sestru Beatrix, zvanou Bea, a její dva syny, Samuela a Chulio, nevím zda se to tak píše ale můj chytrý PC s tím souhlasil. Tak jsme se společně činili až do večera a pak jsme to zapili červeným. Máme nahoře v podstatě vše hotové. Všichni se dohadovali o podrobnostech španělsky, já s Annabellou mluvil česky a výborně jsme si rozuměli. Miluji takové multi-kulti events! Holky lítaly jak na koštěti a já se snažil dělat fotky ale vždy jsem vyfotil jen jejich zadečky. Annabella si stoupla do dveří, takovým tím výhružným postojem, který umí udělat jen ženská a: Vati, ne abys ten můj zadek zveřejnil na internetu, já tě znám!
Svatosvatě jsem slíbil, že to neudělám, i když mi to nedá, stále mám cukání. Dvůr byl plný starých skříní, polovinu použila Kim a vida, že malujeme, počala malovat také. Dnes jsme vše vynosili na ulici a asi za dvě hodiny zjistila Kim, že by se jí jedna skříň vešla do chodby a tak jsme ji zase táhli zpět. Kim nemá ráda, když je někde kousek prázdného místa. Bože, jaká je to pohoda bydlet v přízemí a mít dvůr, kam se vše vejde. A nebo je to prokletí?
Poznatek dne: Anička by byla ve svém živlu.....
Nový občanský průkaz
12.3.09
Dnes se staly dvě věci. Dozvěděl jsem se v deníčku od kamaráda Rudy, že se již vrátili z Halle.
Jako kluk tam jezdíval Ruda asi často, ale to bylo ještě Východní německo. Teď je to kapitalistická cizina. Jak se asi změnil strýčkův život? Abych udělal Rudovi radost, tak:
Fakt: v našem parku, našel jsem Marku. Ležela tam mnoho dní, byla to Marka východní.....
A pak se stala ještě druhá věc: dozvěděl jsem se na stránkách našeho města, že je můj nový občanský průkaz hotový k vyzvednutí. Zašel jsem tedy na radnici. Paní povídá: zkontrolujte všechny údaje. No, samozřejmě, že jsem si na to musel vzít brýle. Koukám, koukám, nový průkaz a na fotce starý dědek. Tak co je, prosím pěkně, na tom průkazu nového?
Znáte to? Ze zrcadla na mne po ránu kouká cizí člověk....
Překladač Google
12.3.09
Včera večer tu byl Oliver. Přinesl mi láhev červeného vína tak sladkého, že se nedalo pít. Tak jsem ho nalil zpět do lahve a ponechal pro Kim. Až přijde na jedno cígo, jak říká, tak ho vypije. Ona má sladké víno ráda. S Oliverem se dobře povídá, vzpomíná na staré časy, semele se trochu politiky a také jsme se dostali ke Google.
Oliver je totiž vášnivý čtenář mého deníčku, ale neumí česky. Tak si to nechává překládat Googlem. To by jste nevěřili, co se tam člověk doví. Čistě a při velké fantazii, víš aspoň o co jde. Většinou je to jen k smíchu.
Hořejší text jsem napsal slovo od slova německy a překlad Google ze přikládám:
Včera večer byl Oliver se mnou. Přivezl mi láhev červeného vína, byl tak sladký, že nebylo k pití. Mám ho zpět do láhve a vylil na Kim upozorňuje. Vždy komu ona přijde, ona říká, na cigaretu pak pít. Olivera je dobré probrat za starých časů, o politice, a také o Google Überzeter.
Oliver si přečíst můj deník, ale nemůže českém jazyce. Takže by to přeložit vše, co je v Google. Nebudete věřit, co všechno se na jejím konci. Jen s velkou fantazii, aby vám to, co jsme mluvíš. Je to často jen smát.
Koncert
9.3.09
Včera v neděli večer měla moje dcera Annabella koncert v Offenbachu, pod názvem "Klavírní jaro". Jeli jsme tam všichni. Adrian vzal ještě kamaráda Sašu a do auta nasedli držíc v rukou každý dvě piva! Povídám, to není pop koncert, to je vážná hudba. No chlapi z toho byli celý vedle, protože vážnou hudbu na koncertě ještě nezažili. Mary, přítelkyně Annabelly měla sebou celou, početnou španělskou rodinu.
Annabella hrála jako první, mimo mnoho jiného, klavírní sonátu číslo 18 Es-Dur opus číslo 3, takhle bych nesrozumitelně bych mohl psát ještě na tři řádky a tak nás toho ušetřím. Pak přišla zpěvačka s písněmi od Rachmaninoff a Paula Hindermith, ale to již pánové syn a jeho kámoš sháněli někde venku pivo.
Po přestávce hrál ještě mladý muž vypadající jako výkladní panák úžasnou techniku Chopin- nových Études, což přeloženo znamená cvičných skladbiček! Já bych to ale jako cvičné nenazýval, bylo to rychlé a se začátečnictvím to nemělo nic společného.
Potkalo se tam spousta známých z minulých životů a bylo to moc hezké. Člověka potěší, když vlastní dítě má úspěch!
Fakt: kdo by to dokázal?
Husí kůže
9.3.09
V pátek jsme se sešli, tak trochu jsme slavili Aniččiny narozeniny. Přišel Marek s přítelkyní Nathalie, Hanka, Kim a Ardian. Kim uvařila zeleninu s masem a já takové zapékané ryby.
Sotva jsme usedli ke stolu zhaslo světlo, to co dekorativně visí nad stolem, hned mne napadlo, že tu s námi ještě někdo je. Šel jsem tedy do skříně pro novou žárovku a lampa se zase rozsvítila. Položil jsem tedy žárovku na skříňku, kde jsou Aniččiny poklady, spoustu drahocenného porcelánu a světlo zase zhaslo. Počal jsem tedy lampu rozebírat a opět se žárovka rozsvítila. Hanka povídá: nech to být, to je tu s námi Anička....
Poznatek: do dnešního již žárovka nezablikala a stále svítí.....
Zpráva
8.3.09
Dnes mi per E-Mail dorazila otřesná zpráva. Vašek ze Lhoty měl mozkovou příhodu. Již je mu lepší a asi za deset dní přijde domů. Venca je duše Lhoty! Pro každého má dobré slovo, šroubovák, matičku i těsnění do kapajícího kohoutku.
Přeji jménem všech Lhoteckých uživatelů internetu Vaškovi brzké uzdravení a Mileně sílu a důvěru v dobrotu osudu. V mnohých směrech je Vašek průkopník, nebojí se žádné nové techniky. Já sám na jeho popud jsem počal s počítačem a s posíláním mailů- zkrátka Vašek byl vždy o krůček dále. Na Velikonoce se do Lhoty vracím a pevně věřím, že mne, jako vždy, přijde jako první z vesnice pozdravit!
Poznatek: mít dobrého souseda se nedá vyčíslit penězi.....
Dobrovolník
7.3.09
Minulý týden zpozoroval Adrian, že se připravuji na renovování hořejšího bytu. Povídá: táto, já ti pomůžu, my máme "kurzarbeir" kdy začneš? Povídám: dobře, v pondělí, řekl jsem a šel jsem se uklidnit k počítači. Adrian je absolutně netechnický typ a jeho nabídka mne skoro vyděsila. Ale budiž, nabídl mi pomoc a to se musí ocenit. Když jsem pak v pátek chtěl domluvit podrobnosti, rozzářil se štěstím, že mi tedy pomoci nemůže, že volali z firmy, že jsou zakázky a že jde do práce. No jo, povídám, to se nedá nic dělat. Pak ale v úterý řekl, že měli práci jen dva dny a že tedy můžeme začít. Zavolá ještě Sašovi, ten je nezaměstnaný a nemá co dělat. Dali jsme si tedy termín na čtvrtek. Byt je takřka prázdny, podlaha je z dlaždic, protože je to starý hrazděnkový dům, jsou místnosti jen 2,20 vysoké a na stropech jsou palubky. A tak jsme již delší dobu pracovali, šlo nám to od ruky a Adrian povídá: já bych nemohl být malířem pokojů to je práce, kterou nenávidím! Po chvilce ticha, kdy bylo slyšet jen šumění štětců dodal: a já se blbec ještě přihlásil dobrovolně...
Dodatek: hlavně neztrácet humor, za žádné situace....
Dnes má Anička narozeniny
5.3.09
Dnes by bylo Aničce 56 let. Je tomu rok, co jsme dělali velkou oslavu v hospodě na Lhotě. Tenkrát byly Velikonoce a měli jsme narváno. Kdo by tomu věřil, že to ta moje holka vezme tak zkrátka. Tak, jak statečně žila, tak statečně umřela. Několikrát za den mi přijde něco do ruky, co bylo její, co si koupila nebo to někam pověsila. Dnes jsem počal s renovováním hořejního bytu, je tam ještě tolik maličkostí, které jsme tam buď udělali spolu, nebo si to tam vyzdobila Anička sama. A to přesto, že tam po nás žili dva různí nájemníci.
Je to škoda, převeliká škoda, žes nás opustila tak brzo! Budu na Tebe lásko má, myslet a přeji Ti sladký spánek. Ostatně na Tebe myslím i tak. Nejhorší jsou ty chvíle před usnutím, kdy tě vidím, jak pláčeš a prosíš mne o pomoc....
Poznatek: někdy se pomoc nedá.......
Tak jsem si pořídil zase Vistu.
3.3.09
Tak jsem se zase do toho dal. Můj domácí odborník na počítače se od Josefa dozvěděl, že jsem ten počítač od ALDI vrátil a osobně mi volal. Dlouho si se mnou povídal a výsledek mohu zjednodušit: měl jsem si ho nechat, on by mi ho předělal na moje potřeby. Sám postavit počítač, jak to již jednou udělal nemá chuť a ani to není levnější. Tak tady dnes sedím a stále přenáším složky ze starého počítače do nového a ani mi ta Vista již nevadí. Je docela dobrá. To jako s tím sedlákem: co totiž sedlák nezná to nejí.
Jaké to bylo u rybářů
1.3.09
Iris mněla narozeniny. Když byla ještě mladší, tak se u nás v klubu s Jürgenem brali, když jí bylo třicet, tak to slavili také u nás a teď jí byli již čtyřicet. Jak ten život běží. Samozřejmě se slavilo u jezera, v kontejneru.
Takový kontejner to je vynález. Moje první setkání s touhle nehoráznou bednou bylo v klubu, v začátcích, když jsem dělal ještě domovníka. Měli jsme ho tam místo kůlny na nářadí. Jinak se dají tyto zázračné bedny naplnit třeba veškerým vybavením čtyřpokojového bytu. Pak přijede náklaďák, naloží ho a odveze do přístavu a tak dále, tak jsou místa kde jsou tyto přepravní vynálezy naštáplováný až to dál nejde, a vy se můžete odstěhovat třeba do Austrálie. Nakonec jste v Austrálii šest měsíců v prázdném bytě a pak třeba, když máte štěstí, kontejner dorazí.
Ale pak existují ještě takové, ve kterých se dá bydlet. Používají se většinou na stavbách. To, co se mi na nich ale líbí je, že se dají sestavovat tak, že získáte opravdu velké prostory. Okna mají dveře a snad není nic co by se v nich nedalo integrovat. No, a protože takhle si rybáři postavili u jezera hospůdku, tak se chodí do kontejnerů….
A jinak? Kolem si ještě postavili jakousi zastřešenou verandu, která se dá stěnami z celtoviny uzavřít a docela dobře vytápět. V zimě, samozřejmě.
Každý přinesl něco k jídlu, pivo je tam točené a Chris, specialista na elektroniku se pečlivě stará o částečné ohluchnutí. Co se mi u rybářů líbí, je, že nejen staří přijdou, ale mladí se vždy ukáží. Takže je jen jedna věc možná: buď se staří chovají pošetile a zůstávají mladí, nebo se mladým mezi námi líbí.
Skutečnost: nikdo si nepamatuje, kdy se šlo domů…..
